Full text of "Dějiny světa"

See other formats

DĚJINY SVĚTA

H . G . W E L L S

DĚJINY

SVĚTA

II. Opravené a do plněné vydání
podle IX. vydání anglického

19 3 6

Dr. Ot. Štorch-Marien Pragae ed.

ÚVOD.

H. G. Wells, Dějiny svěla - 1-

Jalc vznikly „Dějiny svěfa' a proč byly napsány

1, Ják h nim- došlo

Tyto Dějiny byly po prvé napsány r. 1918 — 19. Vycházely v ilustrotviaaiých
sešitech, pak byly pečlivě přehlédnuty a r. 1920 vyšly jako kniha. Po nové a velmi
důkladné revisi byly vydány r. 1923 (v lednu). Přehlédnoty a mnohem bohatěji
ilustrovány se objevily na knihkupeckém trhu r. 1925 a jsou ■v této formě posud
na skladě. R. 1930 vyšly poznovu s četnými přídavky, a přítomné vydání z r. 1932
bylo opět přehlédnuto.

Spisovatel měl mnoho důvodů, aby se pokusil o Dějiny světa právě r. 1918. Byl
to poslední, nej únavnější rok světové války, který přinesl největší zklamání. Všude
bylo nezvyklé strádání; všude bylo plno smutku. Mrtvých a zmrzačených bylo
mnoho milionů. Lidé cítili, že došlo ve světě ke krisi. Byli příliš unaveni a zkormou¬
ceni, aby uvažovali o spletitých možnostech. Nebyli si jisti, mají-li před očima zkázu
vzdělanosti či počátky lidského sjednocení; zjednodušovali si věc v takovéto po¬
vrchní ,,buď — nebo” a doufali. Mluvilo se mnoho o tom, jak by bylo možno zlepšiti
světovou politiku, mluvilo se o světových smlouvách, kterými se znemožní války,
mluvilo se o společnostech národů a států. Každý ,, my slil mezinárodně” nebo se
aspoň o to pokoušel. Ale všichni si uvědomovali, že se pravá podstata obrovských
problémů, které dopadly tak náhle a tragicky na světové demokracie, chápala ne¬
dostatečně. „Jak k tomu došlo?” ptali se, pokoušejíce se za sarajevskou vraždou
a belgickým „cárem papíru” dopátrat! širších a vzdálenějších příčin. Jaké byly
počátky toho tragického sporu kolem Rýna? Cím to, že působil na celý svět? Proč
Japonsko, které bylo přeá půl stoletím romantickou a malebnou končinou, legen¬
dou hračkářského umění, operetní zemí, vzdálenou od nás téměř tak jako některá
planeta, nyní hlídalo Středozemní moře velikými válečnými loďmi? Proč zmizel
carismus jako sen? Co vlastně bylo Turecko? Proč měl Cařihrad pro svět takovou
důležitost? Co to je světová říše? Jak vůbec takové říše vznikly? Cím se Německo
staJo z různorodých státečků útočnou vůlí a silou, až se německé energie bála
polovina lidstva?

Muži i ženy se pokoušeli vzpomenou ti si na. hubené dějepisné vědomosti, získané
za krátkých školních let, a našli jen hluchá jména králů a presidentů, zpola už za¬
pomenutá. Byli by si o tom rádi něco přečtli, ale zabloudili v nekonečné houštině
knih. Shledali, že dějepis, kterému se učili, měl na očích nacionalistické klapky, že
neznal jinou zemi kromě vlastní, a teď najednou kolem nich šlehaly plameny. Bylo
jim tuze za těžko urČiti poměrnou cenu toho, oč šlo. Spousta lidí — a byli to opravdu
inteligenti celého světa — kteří se již před tím sami odborně nepoučili, usilovali
více nebo méně vědomě, jak by přišli na kloub světovým událostem jako celku.
Každý si vlastně improvisoval ve své mysli „Dějiny světa” sám pro sebe.

Spisovatel této knihy není nikterak hi&torioký odborník, aJe od samého počátku
svého působení si také dělal pro sebe takové Dějiny světa. Měl vždy zvláštní sklon
dívati se na dějiny a na všeobecné síly, .které dějiny tvoří, jako na jediný celek. Je
to už tak v jeho povaze. I když se zabýval přírodními vědaimi, dělal si poznámky
o své historické četbě. Jeho první uveřejněná povídka Stroj času (1894) byla
fantastickou spekulací o tom, kam spěje lidský osud ;Když spáč procitne
bylo malebně přepjaté vylíčení rozvoje naší vzdělanosti; Anticipace (1900)
byl pokus ukázati na některé možné důsledky nynějších událostí. Ve mnohých
svých 'knihách, na př. ve Velkolepém výzkumu a v Nehasnoucím
o h n i si načrtl svoje drobné ,, dějiny světa”. A talk ten duchovní proud válečné
doby 'ho zastihl ne-li zvlášť vyzbrojeného, tedy aspoň silně nakloněného, aby se
snažil obsáhnouti celkovým pohledem minulost i přítomnost. Nežli počal -tyto D ě-
j i n y psáti, zabýval se po nějaký čas problémy o úpravě poválečných po-měrů
a návrhem na Společnost národů; bylo to v době a vlastně před dobou, nežli se
takového plánu chopil nebožtík president Wilson. Při této práci se ovšem musel
účastniti debat a organisační práce v rozličných svazech a společnostech, šířících
takové mj^lenky. Diskuse v těchto sdruženích ukázaly velmi živě, jak základně
důležitý je při každé politické činnosti názor, jejž má člověk o minulosti. Neboť co
jiného vlastně je politická činnost jednoho každého nežli činné vyjádření jeho
představy o minulosti? Všichni, kdo měli zájem o plán založiti Společnost národů,
to měli v hlavě páté přes deváté, protože všichni měli velmi neurčité, různorodé
a nevhodné domněnky o tom, co lidský svět je, co byl a co tedy by mohl býti.
Mnohdy bylo u nich neobyčejně přesné odborné vědění spojeno s nejhrubšími
a nejnaivnějšími domněnkami o dějinách vůbec.

Spisovatel poznával čím dále tím více, že si musí opatřiti hodně map a materiálu,
že musí čisti mnohem soustavněji nežli dosud a ujasniti si mnoho sporných otázek,
o nichž toho věděl tuze málo. Jakmile se do toho pustil, bylo mu jlasné, že jeho práce
přinese nejvíce užitku, rozšírí-li svoje soukromé poznámky o dějinném vývoji v ja¬
kési všeobecné vylíčení, v jakousi příručku pro čtenáře a čtenářky, mající méně
času la 'zaměstnané jinými věcmi, než bude-Ii se přffci čím dále tím beznadějněji
o nemožná zřízení pro nepravděpodobné světové svazy. Cím více se zabýval plánem
napsati přehled dosavadních vědomostí o místě člověka v pros'toru a v čase, tím
se mu podnik ten jevil n^nadnějsím, přrtažlivějším a nezb3rtnějším.

S počátku pomýšlel na všeobecný přehled Evropy jako celku, na povšechné
vylíčení toho, jak římská říše vzrůstala a pak se zhroutila, jak se císařská myšlenka
v Evropě zarytě udržovala a co bylo v různých dobách rozmanitých plánů uvésti
veškeré křesťanstvo v jednotu. Ale velmi rychle si uvědomil, že opravdový počátek
nebyl ani v Římě ani v Judsku, že není možno obmeziti vypravování na západní svět,
a že mnoho bylo jen posledním jednáním dramatu mnohem většího. Shledal, jak ho
vyprávění odvádí nazpět jednak k arijským počátkům v lesích a na rovinách
evropských a západoasijských, jednak k prvním stupňům civilisace v Egyptě, v Me-
sopotamii a v zatopených nyní zemích, které, jak se 2!dá, živily kdysi obwatelstvo
ve Středozemní pánvi. Počal si uvědomovati, jak nespravedlivě vyměřih evropští
dějepisci účast v dramatu lidstva náhorním rovinám Střední Asie a kultuře perské,
indické i čínské. Videi čím dále tím zřejměji, jak je ta vzdálená minulost posud
živa v našem životě a v našich zřízeních, a jak málo dovedeme porozuměti poli-

tickým, náboženským a sociálním otázkám dneška v celé jejich šíři, nepochopíme-li,
jak se lidé sdružovali na dřívějších stupních svého vývoje. To však znamenalo
určitou znalost lidských počátků.

A tak se při tom uvažování Dějiny zvětšovaly a šířily. Na čas váhal spisovatel
před epickou nesmírností této stále se rozrůstající úlohy. Tázal sé sama sebe,
není-li to spíše práce pro dějepisce než pro toho, jehož hla-\Tií spisy byly až dosud
buď fiiosofioké essaye nebo díla krásné literatury. Ale zdálo se mu, že není vhod¬
ného dějepisce, který by byl, řekněme, dostatečně povrchní, dostatečně široký a do¬
statečně mělký, aby uskutečnil tento plán v celé jeho šíři.

Dnešní dějepisci jsou většinou muži velmi učení ; spíše se obávají, že by se mohli
o vlas zmýliti, než že nevystihnou dějinné souvislosti; spíše se bojí nepochybné
směšnosti, jež jim hrozí z nesprávného data, než výtky, že nějakou dějinnou událost
pochybně zhodnotí. Je docela v pořádku, že za dnešní chvátavé a překotné doby má
celá třída mužů oddaných své vědě tak vysoké ponětí o jemné přesnosti. Ale tato
vysoká měřítka podrobné správnosti nám nedávaijí pražádnou naději, že najdeme
u dějepisců, čeho hledáme. Pro ně by to nebyla úloha přitažlivá, nýbrž kormutlivá.
U nich musíme spíše hledati nahromaděný materiál nežli seskupené a uspořádané
výsledky. Podávají nám nyní v četných svazcích, psaných mnohými odborníky
s různých stanovisek a s příjemnou rozmanitostí ducha i úmyslů, veliké a krásné
kompilace, které m>aijí neobyčejnou cenu pro učence. Ale tyto velkolepé výkony
působí na obyčejného občana, který si žije svůj život a chce mít obyčejné poučení,
asi takovým dojmem a jsou tak užitečné k okamžité informaci jako mnohosvazkový
naučný slovník.

V Americe se už najdou různé užitečné knížky o všeobecných dějinách, zvláště
Dějepis starého i nového věku od Robinsona a Breasteda, nebo podobné knihy od
Huttona Webstera a W. M. West a, ale tito spisovatelé psali spíše pro národní
lai střední školy nežli pro dospělého čtenáře. Živá přítomnost od F. S. Mar-
vima je zase 'znamenitý essay o rozumovém pokroku, ale podává málo podstatných
fakt, Byla by to skutečná pemroma akademické reputace každého řádného dějepis¬
ného odborníka, kdyby se přiznal k úmyslu napsati úplné Dějiny světa,
a i kdyby to slíbil, musel by obyčejný čtenář čekati mnoho let, než by k tomu došlo.
Ale postavení spisovatele této knihy, který jak svou povahou tak svou vůlí má
k akademické důstojnosti asi tak daleko jako k vévodskému titulu, mu umožnilo
vzhuditi v obecenstvu zájem pro dějepis aniž musU při tom dáti v sázku svou váž¬
nost a věhlas a vydati se nepřátelské kritice, jak by jí byla vydána uznaná vědecká
autorita. Měl šťastnou výsadu, že mohl beztrestně pohoršovat!; je literárním
beduínem, jehož domovem je volný prostor, mužem, který nezná pyšnějšího titulu
než svoje jméno a jehož jedinou myslitelnou ctí jest jeho vlastní čest. Snad se ten
neb onen odborník na něho zle rozhněvá, že tak pohoršlivě zanedbává ten nebo
onen cenný fakt, na který má onen odborník monopol, ale na tom nezáleží. Mohl
jiti bez uzardění ke 'klasickým dílům la k snad'ně přístupnému materiálu, ba nemu-
sil 'ani předstírati původní objevy nebo původní hlediska; jeho mnohem jednodušší
úlohou 'bylo sebrati, uspořádati a určiti poměr jednotlivých částí a období velikého
dobrodružství lidstva a psáti. Nepřidal nic k dějinám. Alespoň se domnívá, že nic
k dějinám nepřidal. Sebral toliko velikou spoustu látky, částečně velmi nové látky,

a učinil tak jako lidový spisovatel, který hledí k potřebám obyčejných občanů jako
je sám,

A přece je předmět sám tak skvělý, že jej žádné zpracování, i když je docela
nenáročné, nedovede zbaviti jeho přirozené velikosti a důstojnosti. Jestliže tyto
Dějiny jsou někdy lopotné a uboze nedostatečné, zdá se naopak někdy, jako by
se řadily a psaly samy. Jejich pozadí je nezbadatelné tajemství, záhada hvězd, bez-
měmiost prostoru a času. Jeví se v nich život, prodírající se k vědomí, sbírající
síly, hromadící vůli po miliony roků a v nesčetných bilionech jednotlivých životů,
až dosahuje tragických zmatků a spletitosti dnešního světa, tak plného strachu
a přece tak plného slibů a příležitostí. Vidíme, jak se člověk povznáší z osamoce¬
ných počátků k nynějšímu úsvitu světového bratrství. Vidíme, jak všechna lidská
zařízení rostou a jak se mění; mění se nyní rychleji než kdykoli dříve. Všechen
ten rozvoj končí strašlivým otazníkem. Spisovatel je právě vůdcem, který přivádí
svého Čtenáře nakonec k nynějšímu srázu, k stále postupujícímu srázu událostí,
zastaví se a zašeptá mu: „To jest náš úděl,” Bylo by nesmyslné domýšleti si, že jsou
tyto Dějiny více než běžné vylíčení stále šíře se rozevírající vidiny skutečnosti,
kterou nám za posledních sto let odhalila činnost nesčetných geologů, paleontologů,
erabryologů a všemožných přírodovědců, psychologů, etnologů, archeologů a histo¬
rických badatelů. Před sto lety byl dějepis pouhou knižní učeností, a historičtí kni¬
homolové přijímají nyní dosti zdráhavé a nelibě svoje místo jako pouzí sběratelé
pochybných dokumentů, sloužících širokému celku,

O tomto obro\'ském výhledu podávají naše Dějiny zprávu. Spisovatel chce
podle svých nejlepších schopností ukázati, jak tato vidina vypadá dnes. Ale je při
psaní omezen jak sám sebo.u, tak svou dobou.

Tyto Dějiny světa z r. 1936 jsou knihou pro dnešek — nečiní si nároků
na nesmrtelnost. Svým časem se octnou stejně jako všechna dřívější vydání v za¬
strčených koutech knihoven nebo poputují do spalovací stanice. Schopnější hlavj"
s dokonalejším věděním a rozsáhlejšími prostředky napíší šťastnějším slohem
nové dějiny. Dějiny světa, kterým by spisovatel dával daleko větší přednost,
by byly Dějiny z roku 2036 ; ty by rád četl a snad ještě s větším zájmem by se
zamýšlel nad jejich ilustracemi.

My všichni, kdybychom nějakým zázrakem mohli dostati exemplář Dějin
světa z r. 2036, bychom se myslím nejdříve dívali na báječné ilustrace posledních
kapitol a pak na jejich slovní doprovod. Jaké úžasné události! Jaké neuvěřitelné
výkony! Ale potom by alespoň sám spisovatel zašel do prvních kapitol a podíval
by se, kolik z toho, co se tu vypravuje, se zachov-alo.

Asi že by celkový ráz první části byl dosti podobný, ale bylo by tam na sta
poučných podrobností nyní neznámých, okouzlujících dodatečných objevů, lebek,
nástrojů, pochovaných měst a památek po ztracených a potopených národech —
podrobností, o kterých se nám dnes ani nesní. Dějiny Číny a Indie budou mnohem
přesnější, možná že i podstatně jiného rázu a mnohem více bude známo o Střední
Asii a snad i o Americe před Kolumbem. Karel Veliký a Caesar budou stále veli¬
kými postavami v dějinách a někteří z našich bližších obrů, nia př. Napoleon, se
snad scvrknou k poměrné bezvýznamnosti.

2. JaJ\ byly psány

Hlavním cílem nynějšího přehlédnutého vydání je, aby tyto Dějiny byly hodně
prosté a pěkně se četly.

Spisovatel už vyprávěl, jak vyrůstaly z poznámkového materiálu a z map, a při¬
znává se, když si nyní prohlíží dvě první vydání, sešitové a následující z r. 1920, že
mají leckde ještě příliš poznámkovou příchuť. Pod čáru se dostalo mnoho neza¬
žitého a nesourodého; bylo tam příliš mnoho tvrzení nejistých, nejasných a opatr¬
ných, podaných leckdy zmateně. Vyplývalo to přirozeně z jeho metody. Jeho hlav¬
ními pomocníky byli čtyři v^mikající učenci. Sir Ray Lankester, profesor
Gilbert Murray, Sir Harry Johnston ap. Ernest Bar ker,
kteří mu radili, co má čisti a odkud se má poučovati. Krom toho si zajistil radu
a pomoc různých zvláště sčetlých mužů v tom neb onom oboru a o té neb oné
věci. Tak na př. Sir Deiiison Ross, Mr. Cranmer Byng a p. S. N. Fu mu neobyčejně
pomohli pro Střední Asii a Cínu, Dr. Charles Singer mu dal velmi užitečné poučení
pro antiku, profesor J. L. Myres mu byl cenným pramenem pro středomořskou
archeologii, Mr. Philip Guedalla mu byl rádcem pro evropskou politiku ve století
XVIII. a na počátku století XIX. atd., atd. P. J. F. Horrabin se svým nadáním pro
politický a obchodní zeměpis byl spíše spolupracovníkem nežli jen ilustrátorem
knihy. Také mnozí jiní věnovali knize obětavě mnoho svého času a vědomostí.
V předešlých vydáních je jich vyjmenováno plno, a často bylo těžko rozhodnout!,
kde vésti čáru mezi závazkem k přispěvateli a vděčností k příteli. Spisovatel načrtl
nejdříve každou kapitolu a poslal ji pak v četných oklepech všemožným pomocní¬
kům, kteří v nich čmárali, poznámkovali a ,, trhali” podle libosti. Pak si pokáraný
a poučený autor sedl k těm zmrzačeným a sesekaným duplikátům a napsal svou
kapitolu znova. Nakonec se všem těm hlavním pomocníkům a každému jinému, kdo
se o určitou historickou dobu zajímal, rozposílaly tiskové korektury.

Tak si spisovatel zajistil správnost jmen, dat atd. Ale ačkoliv ve všech otázkách,
týkajících se fakt, uposlechl s naprostou loyálností sboru svých učitelů, které si
vybral, uchoval si pro sebe plné právo soukromého úsudku ve věcech týkajících
se názorů. Výsledkem byly rozličné živé spory v četných poznámkách pod čarou,
ba i v textu.

Tak na př. se chytil s prof. Gilbertem Murrayem pro přirovnání mravního
a rozumového stavu obyčejného Athéňana s obyčejným Londýňanem, a ačkoli své¬
mu rádci připustil, že vidí do Athéňana skrz na skrz, trval na svém právu posuzo¬
vat! Londýňana po svém. Došlo též asi k stránce polemiky mezi spisovatelem, prof.
Murrayem a p. Bar keřem o tom, bylo-li vzdělání Gladstonovo dokonalé. Byly
různé spory s p. Ernestem Bar keřem. Pro spisovatele je ,, velikost” Napoleona I.
nestvůmou a vůbec bezpodstatnou pověrou. Má za to, že fakta mluví za sebe a na
vhodném místě a v náležitém rozsahu je v těchto Dějinách uvede. Napoleon
byl muž na způsob Mussoliniho a rozumově stál pod Napoleonem III. Ale p. Bar-
ker nedovedl přijmout! tento názor. Psal: „Dejte mi místo pro opačné mínění”,
a tak se pod čáru dostala jeho poznámka. Slabost Sira Harryho Johnstona —
či spíše jeho nadbytečná síla — je v nezvyklé, třeba jistojistě správné výslovnosti
všeobecně známých historických jmen. Chtěl by míti místo Šalamouna Selomoha,

místo Hebreů Ihrimy, což by asi bylo obyčejnému čtenáři proti srsti a pletlo by
ho to. Také tento spor se dostal pod čáru.

Tyto poznámky zaj'ímaly i spisovatele i jeho přátele jako přátelské žerty
la byly téměř nezbytné, pokud jména čtyř hlavních přispěvatelů stála se jménem
spisovatelovým na titulním listu, podpírajíce a jaksi zaručujíce obsah knihy, ale
většinu čtenářů mátly a nudily. Poznámky, odkazy a kritika jsou nutné v knize
psané pro učence, ale v těchto dějinách byly zbytečné, ba jak spisovatel nyní do¬
znává, poněkud náročné. V tomto vydání vyvažuje svoje čtyři hlavní přispěvatele
vděčně z další odpovědnosti. Jejich jména mizí s titulní stránky. Opouští své lodi¬
vody. Převedli ho přes nebezpečné mělčiny a křivolaké průlivy až k jeho nynější
volnosti a důvěře. A tak uživ jejich pomoci lai maje je s krku, může zjednodušiti,
vytřřbiti a co nejlépe vylíčit! toto veliké vyprávění, které mu jejich laskavost
umožnila.

Toto je nyní deváté vydání Dějin světa.

Čtenářů, jejichž rukama prošlo první vydání sešit za sešitem, bylo více než sto
tisíc. Mnozí posílali k „Dějinám” své poznámky vytýkajíce drobné omyly nebo
zdůrazňujíce, co se jim líbilo. Tato korespondence byla soustavně zpracována
a první knižní vydání jí v četných podrobnostech vydatně použilo. Také ono se
rozešlo mezi spoustu čtenářů; jen v Americe se rozprodalo přes Čtvrt milionů
exemulářů a mělo za následek hojnou žeň oprav. Vzbudilo též mnoho bystrých po¬
sudků, a vyšlo o něm několik kritických brožur. Třetímu vydání (z r. 1923) šla
tato druhá rozsáhlá přehlídka velice k duhu a některé kapitoly byly v jednotlivo¬
stech přepracovány. Spisovatel si také uvědomil, že jeho vyprávění o arijském oby¬
vatelstvu přišlo příliš časně a účast netatrijských kmenů na rozvoji vzdělanosti
zmenšilo. Změnil pořadí počátečních kapitol a tím věc napravil. Také vylíčil po¬
drobněji oddíl o Lincolnovi a americké občanské válce. V přítomném vydání jsou
zase nové dodatky a opravy. Poznámky pod čarou a odbočky zmizely a vjpravování
je zřetelněiší. plynnější a souvislejší. Debaty spolupracovníků za scénou už k sluchu
čtenářů -nedolétají. Dílo pozbylo, jak spisovatel doufá, posledních stop učeneckého
balastu a jsou z něho prostě a jednoduše Dějiny světa.

Čtenář nepotřebuje po všech těch kritikách a revdsíích pochybovat! o faktech,
jménech a datech, která se zde podávají. Kniha byla přísně kritisována, ale nikdy
ne po stránce své povšechné přesnosti. Tu uznal i tak zarytý protivník spisovatelův
jako je p. Belloc. Námitky se týkají toho, že kniha dává přednost té nebo oné části
dějin, vlivu a významu té nebo oné kuiltury. Jistý typ klasických učenců mi zle vyči-
nil, že jsem poměrně málo dbal Homéra a estetické stránky řeckého života, ačkoli
vyprávění o řecké vědě jest úplné a ačkoli se o rozumovém vývoji Řecka pojednává
jako o záklRidním období v lidském rozvoji. Jiná veliká část posuzovatelů vidí svět
latinskými brýlemi a rozčiluje ji i to, líčí-li se pro přirovnání rozsah, trvání a vliv
světa na př. byzantského, perského a čínského. Řím je v moderní literatuře a kritice
stále útočný a stále se snaží zmenšiti co nejvíce nelatinská místa na obraze. Dogma¬
tičtí volnomyšlenkáři se nemohou smíří ti s uznáním Ježíše za skutečnou osobu;
přívrženci islámu se zase důrazně ohrazují proti málo uctivému vylíčení svého
proroka. Komunisty uráží, že nauky Marxovy a Leninovy se nestaly základem ce¬
lého vypravování. Mnohých, jejichž teologie je hodně materialistická, se nepříjem¬
ně dotkly hromadné a stále se hromadící důkazy o zvířecím původu člověka. I je-li

to pravda, je to podle jejich mínění tuze znemravňující. Takové kritiky byly nevy¬
hnutelné a požadavkům tohoto druhu se nelze ani vyhnouti ani jím vyhověti.

Při podobných projevech a námitkách si člověk uvědomuje, že téměř každý má
ve své duši jakési mlčky předpokládané světové dějiny, svůj činný výklad světa
a svého místa ve světě, že zavrhuje tento názor -a přijímá onen a více nebo méně
uvědoměle si na našem dějinném pojetí ověřuje své zpola už zasuté dohady. A ovšem
i spisovatel má svůj názor, svůj směr. Ale čtenář nenalezne spisovatele, který by
neměl nic oso-bního. Nikdy nenapíše nikdo dějiny světa, které by nebyly tendenční.
Zde právě tak jako v každé jiné popisné a poučné knize musí čtenář, stejně jako
na př. soudce nebo porotce, míti na mjreli osobní ráz svědka, který podává zprávu
o tom, co viděl. Spisovatel se snažil v této knize jen o to, aby svědek podle svých
nejlepších sil podával se svého stanoviska řádnou a poctivou povšechnou zprávu
o velikém divadle Času a Osudu, které se před ním rozvinovalo.

(■(} bylo v 1} necháno a co přidáno

Kritikové dřívějších vydání této knihy často opakovali výtku, že „D ě j i n y’' za¬
nedbávají rozvoj umění a zvláště hudby. Pokračujícímu vývoji lidského vědění
a společenských sil bylo věnováno hodně místa, ale tuze málo bylo řečeno o tom,
kdy v člověku vzniklo a jak v něm rostlo vědomé hledání krásy. Spisovatel se nyní
pokusil vyhověti těmto námitkám a v několika oddílech vypráví, jaik se v životě
lidstva projevovali umělec, básník a romanopisec. Ale „dějiny” hudby nebo jiného
umění ie nutno hodně obmeziti. Možno konstatovati, kdy se objevily nové formy,
nové metody, nové nástroje, ale jediná cesta pochopiti ximělecké dílo je slyšeti,
viděti nebo čisti je. Není v našem plánu podávat! seznam velkých umělců a jejich
mistrovských děl a pomáhati čtenářům při žvatlání velkých jmen.

Nové přídavky má na svědomí předevsám rýč. Historik se musí dnes tužit, aby
stačil vyikopávkám. Od posledního vydání Dějin bylo vykonáno mnoho nad míru
zajímavé práce v severní Indii, v Sumerii a vůbec v celé Střední Asii i v Čine, a byl
vykopán Sinanthropus, nejúžasnější poloČlověk (podčlověk) . Sinanthro-
p u s je dokonalá odpověď na pokřik, který spustili před půl stoletím protidarwi-
novci. žádajíce ,,the misslng link” (scházející článek” mezi zvířetem a pravým člo¬
věkem). Kromě toho bylo třeba prbhlédnouti co nejdůkladněji vyprávění o světové
válce a opraviti, ba částečně přepsati partie poválečné. Ty byly nejslabší částí před¬
cházejících vydání. Rozechvívající naděje i útrapy té doby byly ještě příliš blízko,
aby je bylo možno stručně vystihnouti. Byl velký nepoměr mezi tímto závěrem
světových dějin a ostatní knihou. Řeči p. Georga Lloyda, úskočnost, projevující
se v zápase anglicko irském, přednášky bezvýznamných generálů v „Royal United
Service Institution” (spolku pro podporu vojenské a námořní vědy, umění a lite¬
ratury) nevěstily nic dobrého. Do knihy se dostalo leccos pamfletářského a stranic¬
kého. Ale nyní, osmnáct let po válce, soudí spisovatel, 'který zatím podnikl dlouhou
vycházku do příbuzných končin myšlení, jíž rozšířil svůj rozhled a upevnil své
přesvědčení, že po tolika letech má už na všechny ty věci správnější perspektivu.
Tuto část knihy důkladně protříhil a učinil noivý pokus podati spolehlivější analysu
budoucnosti. A musil znovu promysliti nejen politickou stránku světového dění.

Podstata nesnaží finančních a hospodářských se objevila ve světle mnohem jasněj¬
ším než před krisí z r. 1929, a to opět si vynutilo velmi pečlivou revisi.

Spisovatel napsal kromě těchto Dějin světa ještě dvě jiná. díla, která spolu
s nimi tvoří kruh moderního , .vidění života”. Jsou to Věda o životě, soubor
biologického myšlení a dění, společně s G P. Wellsem a Julianem S. Huxleyem,
a Práce, blahobyt a štěstí lidstva, přehled vědění hospodářského
a sociálního.*)

*) G. P. Wells je synem II. G. Wellse, který sám původně byl přírodopiscera. J. S. Iliixley je
vnukem slavného vývojového příix)dopisce a myslitele Thomase Huxleye. 01)č knihy jsou přelo¬
ženy do češtiny.

KNIHA I

Svět před člověkem

KAPITOLA I

e m ě

prosioru a v čase

1. VeVihé rozpětí lidských představ o prostoru a čase

Dříve než počneme vypráA^ěti dějiny života, řekněme si především něco o jevišti,
na kterém se naše drama odehrává, a o pozadií, od kterého se odráží.

Za několik posledních století se lidské představy o viditelném vesmíru, v němž
žijeme, neobyčejně rozšířily, ale zároveň se osobní sebevědomí o vlastní důležitosti
snad do jisté míry zmenšilo. Lidé se naučili, že jsou částmi celku datóko rozsáhlej¬
šího, trvalejšího a úžasnějšího, než jak kdy snili nebo tušili jejich předkové.

Divoké a primitivní mysli se zdá celá země plochou podlahou vesmíru; nebesa
jsou klenbou, přes kterou slunce, měsíc a hvězdy putují a putují vracejíce se ja¬
kýmsi tajemným koloběhem nebo podzemní cestou vždy znovu na místo svého vý¬
chodu. Babylonští a čínští astronomové i po mnoha stoletíeh hvězdného pozorování
stále věřili, že země je plochá. Reoký duch první jasně pochopil kulovitou podobu
světa, ale ani pak si nepředstavil, že je vesmír poměrně tak ohromný. Zemská koule
byla středem jsoucna ; slunce, měsíc, oiběžnice, stálice se pohybovaly v křišťálových
sférách kolem ní jako kolem svého středu. Teprve v XVI. století se lidský duch
povznesl nad tuto představu, a Kopemík pojal svou úžasnou domněnkou, že je tím
středem slimce a ne země. Názory Kopemíkovy se rozšířily všeobecně teprve když
Galileo počátkem XVII. století zdokonalil dalekohled.

Rozvoj dalekohledu značí opravdu nové období v Udském myšlení, novou vidinu
života:. Je nadmíru podivné, že Rekové při svém živém a pronikavém duchu nikdy
nedospěli k vynálezu ani drobnohledu ani dalekohledu. Neužívali čoček. A přece
žili ve světě, který znal sklo již celá století a zhotovoval z něho krásné věci. Měli
tenkrát iiž skleněné lahvičky a láhve, a jistě věděli, jak se jimi obrysy věcí zkři-
vují a zvětšují. Ale řeckou vědu pěstovah v aristokratickém duchu filosofové, kteří
až na málo výjimek, jako důmyslný Archimedes a Hiero, byli příhš pyšní, aby se
učili od pouhých řemeslníků, jako byh klenotníci, skláři a kováři.

Nevědomost je pokuta za pýchu. Filosof neměl mechanickou zručnost a řemesl¬
ník neměl přírodovědecké vzdělání, a bylo ponecháno jiné době více než po tisíci
letech, aby se sklo a astronom sblížili. Od oasů Galileových šly astronomie a daleko¬
hled ruku v ruce, a hloubky prostoru nezastíral už závoj nevědomosti a falešných
domněnek. Myšlence, že slunce je středem vesmíru, šla v zápětí myšlenka, že ani
jinak nelze. Víme nyní, že naše slunce nemůžeme nijak počkati mezi největší hvězdy
— jest jenom z menších nebeských světel.

Dalekohled uvolnil lidskou obraznost jako žádný jiný nástroj. Zasluhuje-li ně¬
který přístroj, abychom jej přirovnali k tomuto zvětšovaíteli našeho obzoru, je to

Stoji za povšimnutí, jak se ten pravěký život až na velikost shoduje s dnešním drobnohledným

životem v letní kaluži.

spektroskop, který se zdokonalil po objevech Fraunhofera, původně sklenářského
dělníka. Člověk od prvopočátku viděl duhu. Kdo však mu mohl říci, že tyto barevné
pruhy jsou příslibem, že jednoho dne bude rozebírati světlo hvězd? Ale spektro¬
skop přijímá paprsiky nějakého světelného zdroje, ty projdou hranolem a lámou
se v duhové pruhy. Zkoumáme-li tyto pruhy, vidíme, jah jimi napříč prostupují
světlé a tmavé čáry, které se mění zároveň s teplotou a s chemickým složením svě¬
telného zdroje a par v ovzduší (spektrum přetržité). A tak můžeme nyní seděti ve
hvězdárně a dovídati se o složení a teplotě hvězd, vzdálených od nás nespočitatelné
biliony mil.

Záclonu, která posud zakrývala bezednou propast hvězdných dálek, odhalil člo¬
věk teprve za poslední tři století. Ještě později vznikla představa o nesmírném časo¬
vém trvání našeho vesmíru. Mezi starými národy snad jediní indičtí filosofové
měli zdání o éonech, kterými existence již prošla. V evropském světě ještě před
půldruhým stoletím byla lidská míra času ku podivu krátká. VeVšeobecných
d ě j i n á ch, jež vydal S3mdikát knihkupců v Londýně r. 1779, se učí, že svět byl
stvořen r. 4004 př. Kr. a to (jak je to rozkošně přesné!) za podzimní rovnodennosti,
a že dílo stvoření světa bylo korunováno stvořením člověka v Edenu nad Eufratem
— na místě ležícím právě dva dni cesty od Basry proti proudu řeky. Důvěra v prav¬
divost těchto tvrzení vznikla z příliš doslovného výkladu biblického vypravování.

Nyní asi jen velmi málo nejbezelstnějších křesťanů, věřících v biblickou inspiraci,
pokládá toto tvrzení za samozřejmé.

Teprve geologie a zvláště paleontologie prolomily tuto časovou přehradu a ote¬
vřely za malým, sotva šestitisícíletým včerejškem milion takových včerejšků. Dvě
řady fakt, velmi často pozorovaných, se vnucovaly lidské pozornosti již dávno před
XVIII. stoletím. První: V nesčetných krajináeh bylo viděti na povrchu zemském
spoustu skalních vrstev, které se mohly nahromaditi jenom během dlouhých a
dlouhých dob, a tyto vrstvy byly mnohdy zohýbány, zkrouceny a rozházeny tak,
jak to mohly dokázati jenom obrovské síly, působící po dlouhé a dlouhé doby.
Druhé: Všude se nalézaly zkameněliny, podobné kostem, lebkám i jiným tvrdým
částem zvířecích druhů posud žijících, ale přece zas odlišné.

Až v XVIII. století se počalo studium vrstev a zkamenělin péstovati soustavně
a teprve ve století XIX. se rozšířilo vědění o tom, jaká byla skutečná posloupnost
a obsah těchto ,, skalních zápisů”. Stálo veliké boje, nežli se podařilo zajistiti
autoritu těchto ,, zápisů” proti předsudkům těch, kdo lpěli oddaně na přesně do¬
slovném výkladu bible. Posud ještě žije dosti mužů, kteří se zúčastnili činně při tom
velkém zápasu za svobodu myšlení. Před dvěma sty lety měla obraznost lidstva
za pozadí šest tisíc let. Nyní se vyzvedla i tato záclona a lidé zírají zpět do minu¬
losti, šířící se před nimi na sta a sta milionů let.

Diagram Hoofa za mladší dobif proohorní.

Život vylézá z vody. Je videi hmyz podohný vážce. V těchto rnočáJeoh hyl-i obojživelníci, podobni
obrovským mlokům a také jiŽ první plazi.

2. Země v prostoru

Shrňme si nyní docela stručně, co známe o hmotných rozměrech našeho světa.

Země, na které žijeme, jest otáčející se koule. Ačkoli se nám zdá ohromná, je
poidiou tečkou hmoty v prostoru ještě ohromnějším.

Prostor je větším dílem prázdnota. Ve velikých vzdálenostech jsou v této prázd¬
notě planoucí střediska tepla a světla, ,, stálice”. Přes to, že je nazýváme stálicemi,
pohybují se všechny v prostoru, ale lidé si dlouho neuvědomili jejich pohybu. Jsou
tak ohromné a tak úžasně vzdáleny, že jejich pohyb jest nepozorovatelný. Je zna¬
telný teprve po mnoha tisíciletích. Před dvaceti stoletími zhotovovali Egypťané
hvězdné mapy, které nám uka-zují, že se podoba některých souhvězdí velmi značně
změnila, a u mnohých hvězd lze to změřiti. Ale přece užíváme stále ještě starého,
vhodného slova ,, stálice”, abychom je odlišili od oběžnic. Tyto stálice jsou tak vzdá¬
leny, že se přes všechnu svou nesmírnost zdají pouhými světelnými body, více nebo
méně jasnými, i když se na ně díváme nejsilnějšími dalekohledy. Některé však,
namíříme-li na ně dalekohled, vidíme jako víry a mráčky zářivé páry; ty nazýváme
mlhovinami. Jsou to jakoby pýří a výtrusy světelné látky v délce mnoha bilionů
kilometrů. Jsou tak vzdáleny, že bychom nepozorovali, i kdyby vykonaly cestu
mnoha a mnoha milionů kilometrů. Je také, jak jsme seznali před dobou nepříliš
dávnou, v prostoru dosti „tmavých hvězd” a oblaků neprůhledné hmoty — některé
z nich jsou nesmírně veliké. Nevěděli bychom stále nic o tom, že vůbec jsou, kdyby
nezakrývaly zářící hvězdy, které jsou za nimi.

Jedna hvězda však je tak blízko, že je jako veliká plamenná koule. Je to slunce.
Sltmce samo je svou povahou také stálice, ale liší se od druhých stálic svým zjevem,
neboť nám je nesrovnatelně blíže než ony; a poněvadž je blíže, mohli se lidé dově-
děti něco o jeho podstatě. Jeho průměrná vzdálenost od země je 150,000. 000 km.
Je to spousta planoucí hmoty o průměru 1,400.000 km. Jeho objem je Vá milión¬
krát větší než objem naší země. Mnohé ze stálic jsou daleko a daleko větší.

Takovéto číslice si dovedeme těžko představiti. Kdyby koule, vypálená z Majci-
mova děla na slunce, podržela svou počáteční rychlost po výstřelu, trvalo by sedm
let, než by dopadla na slunce. A přece říkáme, že je slunce blízko, měříme-Ii je
hvězdnou mírou. Kdyby byla země kuličkou o průměru jednoho centimetru, bylo
by slunce koulí o průměru více než jednoho metru. Otáčí se kolem své osy, ale
protože je běložhavou hmotou, nepohybují se jeho polární končiny tak rychle jako
jeho rovník; sluneční povrch otočí se asi jednou za dvacet čtyři dny. Povrch, pro
nás viditelný, se skládá z mračen běložhaivých ikovových par. O tom, co je pod nimi,
máme jen domněnky. Ovzduší sluneční je tak horké, že železo, nikl, měď a cín v něm
miají podobu plynů.

Kolem slunce krouží ve velikých vzdálenostech nejenom naše země, nýbrž i pří¬
buzná tělesa, zvaná oběžnice. Ty svítí na obloze, protože odrážejí světlo sluneční;
jsou nám tak bMzko, že můžeme docela dobře viděti jejich pohyby. Jejich postavení
k stálicím se noc co noc mění.

Bude dobře, pochopíme-li, jak prázdný je prostor. Kdyby slunce, jak jsme již
řekli, bylo ikoulí v průměru jednoho metru, byla by naproti němu naše země kulič¬
kou o průměru jednoho centimetru a byla by vzdálena od slunce 120 metrů. To je
asi osmina kilometru. Od kuhoky ke kouli by se musilo jiti ostrým krokem přes

2 minuty. Měsíc by byl tečkou, velikou jako prosné zrnko, vzdálenou od země
30 centimetrů.

Blíže k slunci než země by byly dvě jiné tečky, oběžnice Merkur a Venuše, v po¬
měrné vzdálenosti 45 a 90 metrů. Za zemí by přišly oběžnice Mars, Jupiter, Saturn,
Uran a Neptun v poměrné vzdálenosti od slunce 180, 600, 1100, 2200 a 3500 metrů.
Od slunce k Neptunu by se šlo dvě hodiny. Také by tu byl jistý počet teček o mnoho
a mnoho menších, obletujících mezi těmito oběžnicemi, zejména skupina mezi
Marsem a Jupiterem, zvaná asteroidy, a sem tam by se vřítil z bezmezné téměř
okolní prázdnoty maličký kotouček více méně zářivé páry a prachu. Takovýto ko¬
touček jmenujeme vlasaticí. Všechen ostatní prostor kolem dokola
aždo nezměrných vzdálenostíje chladný, neživýaprázdný.
Nejbližší stálice v tomto zmenšeném měřítku (představíme-h si zemi
jako centimetrovou kuličku a měsíc jako prosné zrnko) by byla od nás vzdálena
přes 60.000 kilometrů. Většina stálic, které vidíme, by byla vzdálena sta a sta
milionů kilometrů.

Ale vraťme se zase k naší zemi. Průměr naší země je necelých 13.000 kilometrů.
Její povrch je nerovný, vyčnívající nerovnosti jsou hory a v prohlubních jejího
povrchu je tenká vodní vrstva, oceány a moře. Tato vodní vrstva je tam, kde je
voda nejhlubší, tlustá asi 9.000 metrů, to jest nejhlubší oceány jsou hluboké asi
9.000 m. To je velmi málo, srovnáme-li to s velikostí země.

Kolem této koule je tenký obal vzduchový, ovzduší. Stoupáme-li v baloně, nebo
slézáme-li horské vrcholy od mořského pobřeží, vzduch stále řidne, až je nakonec
tak řídký, že život je v něm nemožný. Ve výši 30 kilometrů není už po vzduchu
skoro ani stopy. Nejvyšší bod, k němuž může pták vzlétnouti, jest asi 6 kilometrů
— prý kondor se propracuje tak vysoko ; ale nejmenší ptáci a hmyz, jež s sebou vzali
letci v aeroplánech nebo v balonech, upadnou v bezvědomí a pojdou ve výši mno¬
hem menší, a horolezci nedostoupili ani 8 kilometrů. V aeroplánech vzlétli lidé i nad
10 kilometrů a balony s lidmi vznesly se téměř až 10 kilometrů, ale za cenu velikých
útrap tělesných. Pokusné balónky, v nichž nebylo lidí, ale ve kterých byly zazname¬
návající přístroje, vystoupily až do výše 35 kilometrů.

Život možno nalézti jen asi v hořejších sto metrech zemské kůry, v moři a
v nižších vrstvách vzduchových jen do 6 kilometrů. Nevíme vůbec o jiném životě,
než který je v těchto vrstvách vzduchu a vody na naší oběžnici. Pokud víme, jest
ostatní prostor doposud bez života. Učenci uvažovali o možnosti života nebo něja¬
kého podobného projevu na takových příbuzných planetách, jako jsou Venuše
a Mars, ale sami říkají, že to je tuze pochybné.

3. Jak dlouho již země trvá

Tolik o zemi v prostoru. Uvažujme o ní nyní s hlediska časového.

Hvězdáři, geologové a ti, kdo studují fysiku, dovedou nám říci něco o původu
a o dějinách země. Mají za to, že před věky a věky bylo slunce vířivou, svítivou
spoustou hmoty, nesoustředěnou posud v pevné středisko tepla a světla, že bylo
mnohem větší, nežli je nyní, že se mnohem rychleji otáčelo a že se při tom otáčení
z něho oddělila řada úlomků, z nichž vznikly oběžnice. Naše země jest také taková

H. G. Wells, Dějiny svita — 2.

oběžnice. Planoucí hmota, z níž byla země složena, se při otáčení rozdělila ve dvě
části: ve větší, zemi samu, a v menší, jež jest nyní mrtvým, tichým měsícem.

Hvězdáři nám podávají přesvědčující důvody pro domněnku, že slunce, země,
měsíc i celá sluneční soustava tenkráte vířily s rychlostí mnohem větší, než kterou
se pohybují dnes, a že naše země byla s počátku žhavou hmotou, na které nemohlo
býti života. Ale musíme jim potud věřiti, že slunce, jak je běložhavé, je nyní mno¬
hem chladnější než bylo, že se nyní otáčí pomaleji než dříve a že stále chladne
a zvolňuje svůj pohyb. Ukazují také, že i rychlost, kterou se země otáčí, je menší
a stále se zmenšuje — to jest, že náš den se stále prodlužuje a že tepla ve středu
země pozvolna ubývá. Byl jednou čas, kdy den nebyl ani polovina, ani třetina dneš¬
ního dne; kdy plápolající horké slunce, mnohem větší než nyní, se asi po obloze
pohybovalo od východu k západu viditelně, kdyby bylo oko, jež by je vidělo („ale
není tam to oko — není”). Nastane čas, kdy den bude tak dlouhý jako je nyní rok,
a chladnoucí slunce, zbavené svých paprsků, bude tkvíti nehybně na nebesích.

Jak dlouho, zeptá se snad čtenář, svět už trvá? Tato otázka poutala za posled¬
ních let silně naši pozornost. Dřívější odhady, které se od sebe velmi lišily, se zne¬
náhla sblížily. Astronomové a matematikové, kteří zakládají své výpočty na vychlá¬
dání nebeských těles a na rozličných procesech difuse a atomové přeměny, udávají
nám 2.000 milionů let jako stáří země od doby, kdy se oddělila od slunce, a pro
dobu, kdy se na ní objevil život, asi 300 milionů let. Slunci jako hvězdě se nyní
přisuzuje stáří asi 5 bilionů let. Země, jak praví Sir James Jeans ve svém „V e s-
míru kolem nás”, potrvá podle vší pravděpodobnosti ještě bilion let a pak
bude její rovníková teplota taková, jaká je nyní kolem pólů. Protože člověk jako
sebevědomá sociální bytost žije nejvýše 30.000 let, má příležitost nabýti zatím
neobmezeného vědění a moci. Dlouho před tím, než dosáhne této hranice, se může
státi pánem času a prostoru.

KAPITOLA II

Co je vepsáno do skal

1. První tvorové

Nevíme určitě, jak život na zemi počal. Biologové vyslovili o těchto počátcích
mnoho domněnek a dohadů. V jednom se všichni shodují, že život počal v teplé,
sluncem prosvěcované vodě, možná v mělčinách a lagunách na pobřeží prvních moří.
Počal snad jako hlen, jako jakýsi položivot, který zvolna a nepozorovatelně nabýval
určitých vlastností života. Nikde na zemi nejsou nyní fysikální a chemické pod¬
mínky, za kterých by život mohl pravděpodobně vzniknout!. V přítomné době jistě
už nevznikají nové počátky života. Ale z neorganických látek je možno vytvořiti
hlen a tenounké vrstvy hmoty ve stavu koloidním, které slabounce parodují složení,
ba i rozvíjení a rozrůstání živých věcí. Byl-h počátek života děj přirozený a nezá-
zračný, pak jistě bude jednou vědě možno jej napodobovat! a opakovat!. Nežli se to
stane, zůstane tato otázka do jisté míry jen teoretická. A jsou-li mnozí biologové
přesvědčeni, že život se objevil za nutných podmínek tak přirozeně a nevyhnutelně
jako se objevuje led, když se voda za normálního tlaku ochladí pod bod mrazu, je
mnoho jiných lidí právě takové inteligence mínění opačného. Na tomto místě jistě
tuto otázku nerozhodneme.

Myšlenka, že život se objevil na zemi jako přirozený a nutný děj chemický a fy¬
sikální bez zakročení zázračného činitele, je mnohým náboženským lidem velmi
proti mysli. Ale tento odpor snad je způsoben spíše myšlenkovým zmatkem těchto
hdí nežli tím, že by ona myšlenka byla v podstatě protináboženská. Představují si,
že „život” už je cosi jako ,,duše”, přisuzují mu všemožné mravní vlastnosti a drží
mu palec proti ,, mrtvé hmotě”. Ale je těžko nahlédnout!, proč bychom měh mucho-
můrku nebo slimáka, nebo nádorovitý výrůstek na stromové kůře a jejich životní
pochody pokládat! podle jakéhosi tajemného zákona za něco ,, vyššího” než na př.
krásné vyrostlé tvary krystahcké v drůze nebo v drahokamu, nebo barevné žilko¬
vání mramorové desky, nebo čeření vodní hladiny v paprscích slunečních, nebo
pískové vlny. Proč by měl ^stvořitel všehomíra stranit! věcem téměř neoživeným
proti docela neživým?

Ovzduší bylo tehda na počátku života mnohem hustší, slunce zastiňovaly oby¬
čejně spousty mračen a časté bouře zatemňovaly nebesa. Půda, pozvedaná mocnými
sopečnými silami, byla za onoho času pustá, bez rostlinstva, bez prsti. Téměř nepře¬
tržité lijáky se po ní slévaly a řeky i proudy odnášely do moře veliké spousty
nánosu, z něhož se stalo bahno, jež později ztvrdlo v břidličnaté usazeniny, a písek,
který se proměnil v pískovec.

Geologové prostudovali všechny ty nahromaděné nánosy, jak do dneška zbyly,
od nejstarších až do nejnovějších. Nejstarší naplaveniny se ovšem nejvíce zbortily,
změnily a zvětraly a nelze v nich nyní vůbec nalézti určitých stop života. První
výtvory života byly asi maličké a měkké a nezanechaly po sobě svědectví o tom,
že žily. Teprve když někteří z těchto tvorů vytvořili kostry a skořápky z vápna
a z podobné tvrdé látky, zanechali po své smrti zkamenělé zbytky, záznamy to,
přístupné našemu zkoumání.

Geologická literatura je z velké části vyprávěním o zkamenělinách, jež byly
nalezeny ve skalách, a o pořádku, v jakém vrstvy skal za vrstvami leží na sobě.
Nejstarší skály se patrně vytvořily dříve ještě, než vůbec bylo moře, kdy země
byla příliš horká, aby se na ní moře udrželo, a kdy voda, jež jest nyní mořem, byla
parou, smíšenou se vzduchem. Vyšší vrstvy byly samý hustý mrak, z něhož padal
dolů na skály horký déšť, a ten se opět proměnil v páru, než vůbec mohl dopadnout!
na jejich běložhavý povrch. Pod tímto ovzduším parami prostoupeným tuhla rozta¬
vená hmota zemská v první skály. Tyto první skály ztuhly patrně nad žhavou
tekutou hmotou ve škraloup, asi jak tomu je u chladnoucí lávy. S počátku vypadaly
snad jako trůsky a škváry. Asi se stále roztavovaly a zase krystalisovaly, nežli
dokonale zpevněly. Tento mohutný spodní základ krystalických hornin, který se
nejspíše tvořil po všechny ty věky, za nichž to horké mládí světa spělo ke konci,
dostal název krystalické břidlice. Vzezření světa za dob, kdy se tvořily krystalické
břidlice, se podobalo spíše vnitřku vysoké peci než čemukoli jinému, co možno nyní
nalézti na zemi.

Po dlouhých věcích se počala zhušťovati také pára v ovzduší a padala rovnou
na zem, proudíc na konec po těchto teplých pravěkých skalách v potůčcích horké
vody a shromažďujíc se v prohlubinách jako kaluže, jezera a první moře. Proudy,
jež se přelévaly přes skály, splavovaly s sebou do těch moří prach a částice skal
jako nános; a tento nános se hromadil ve vrstvy (s t r a t a, jak jim říkají geolo¬
gové) a utvořil první usazeniny. Tyto první usazeniny se propadly do prohlubenin
a byly pokryty jinými horninami ; veliké sopečné poruchy i mocné přílivové nárazy,
které prorážely skalní kůru zemskou, je ohnuly, zpříčily a zprorážely. Tu a tam se
na povrchu zemském posud shledáváme s těmito usazenými horninami, jež buď
vůbec nebyly pokryty pozdějšími vrstvami, nebo se ukázaly, když zmizela hornina,
jež je po nesčetné věky zakrývala. Horniny takové zabírají zvláště v Kanadě veliké
plochy ; rozpukaly a zohýbaly se, částečně se znovu roztavily a zase zkrystalisovaly ,
ztvrdly a stlačily se, ale pozná se, čím původně byly. Ty neobsahují ani jediné
zřetelné stopy života. Často se jim říká a z o i c k é (neoživené) horniny. Ale poně¬
vadž v některých z těchto prvních usazených hornin se vyskytuje hmota zvaná
grafit (tuha), a také červený a černý kysličník železitý, a poněvadž se tvrdí, že
tyto hmoty potřebují k svému vytvoření činnosti živočišné, což snad je, snad není
pravda, nazývají někteří geologové tyto první usazené horniny raději arche-
o z o i c k ý m i (praživotnými) . Domnívají se, že první život byl měkká živá hmota,
jež neměla ani skořápek ani koster, vůbec nic, co by mohlo zůstati jako znatelná
zkamenělina po její smrti, a že jejím chemickým vlivem vznikla tuha a kysličník
železitý. To je ovšem pouhá domněnka, a je při nejraenším stejně pravděpodobno,
že za doby, kdy se tvořily azoické horniny, život se ještě nepočal.

Na těchto azoických nebo archeozoických horninách leží nebo je přesahují hor¬
niny jiné, zřejmě také velmi staré a zvětralé, které obsahují stopy života. Tyto
první pozůstatky jsou velmi jednoduché : jsou to zbytky jednoduchých rostlin, zva¬
ných řasy, nebo stopy po červech v mořském bahně. Jsou tu také kostry drobno¬
hledných živočichů, zvaných Radiolaria (mřížovci). Tato druhá vrstva hornin se
nazývá proterozoická (prvoživotná) , a značí dlouhou dobu v dějinách světa.

Nad proterozoickými horninami je rozložena řada třetí, v níž nalezeny byly velmi
četné a rozmanité stopy tvorstva. Nejdříve se nám ukazují přerozmanití korýši,
krabi a podobní lezoucí tvorové, červi, chaluhy atd. ; pak množství ryb a počátky
suchozemských rostlin a zvířat. Tyto horniny se jmenují paleozoické (staro-
životní). Zabírají velmi dlouhou dobu, za které se život v mořích našeho světa
pomalu šířil, rostl a rozvíjel. Po dlouhé věky, po celou první dobu paleozoickou se
nedělo nic jiného, než že se jen stále takovíto plovoucí a lezoucí tvorové ve vodě
plodili. Byli tu živočichové zvaní trilobiti; byli to lezoucí tvorové podobní velikým
mořským beruškám, a byli asi příbuzní dnešnímu ostrorepu americkému. Byli tu
také mořští štírové, vládci tohoto prvotního světa. Jednotlivci jistého druhu těchto
štírů byli dlouzí až tři metry. To byly nejvyšší formy života. Byla tu hojnost druhů
ze skupiny měkkýšovitých, zvaných ramenonožci. Byly tu přechodné tvary mezi
rostlinami a živočichy, přirostlé a spojené vespolek jako rostliny, a plovoucí rostliny,
které splývaly ve vodách.

Takový rozvoj života nikterak nemůže vznítiti naši obrazotvornost. Nic tu nebě¬
halo, nelétalo, ba ani neplavalo rychle nebo obratně. Odmyslíme-li si velikost někte¬
rých těch živočichů, nelišil se takový život od života, jejž si může dnešní přírodo-
pisec nabrati v létě z první strouhy pro svůj drobnohled, ba nebyl ani tak roz¬
manitý.

Takový byl život mělkých moří po sto ne-li více milionů let za první doby paleo¬
zoické. Souš byla tehda patrně naprosto pustá. Nenalézáme nejmenší stopy, nej-
menšího poukazu života pozemního. Všecko, co žilo v těch dnech, žilo většinu svého
života nebo celý svůj život pod vodou.

Mezi útvarem těchto spodních paleozoických hornin, v nichž vládli prakorýši
a trilobiti, a mezi naším časem leží téměř nezměrné věky, představované vrstvami
a spoustami usazených hornin. Nejprve jsou svrchní paleozoické horniny a nad
nimi rozeznávají geologové dvě veliká oddělení. Hned nad paleozoickými horninami
jsou horniny mesozoické (středoživotní), druhá to velká soustava hornin,
v nichž nacházíme zkameněliny. Ta trvala snad miliony rychlých roků a obsahuje
podivuhodnou řadu zkamenělých pozůstatků, kostí obrovských plazů a p., které
ihned popíšeme; a nad těmito jsou opět horniny kenozoické (novoživotní) ,
třetí veliký svazek dějin života, svazek nedokončený, jehož poslední napsaný list
je písek a bahno, odplavené včera do moře řekami celého světa. Tam jsou pohřbeny
kosti, šupiny, těla a vůbec pozůstatky, jež budou nakonec zkamenělinami věcí
dnešních.

Tyto otisky a zkameněliny v horninách i horniny samy jsou naše první dějepisné
listiny. Dějiny života, jež z nich lidé vyluštili a posud rozlušťují, jsou do těch skal
zapsány. Studiem těchto skalních zápisů si lidé poznenáhla sestavili dějiny počátků
života i počátků lidstva, o nichž naši předkové asi před sto lety neměli ani tušení.
Ale nazýváme-li ty skály a zkameněliny zápisy a dějinami, nesmíme si my sliti, že

DOBA AZOICKÁ nebo ARCHEOZOICKÁ (PRAHORNf)

Asi bez života.

DOBA PROTEROZOICKÁ ( PRECAMBRI U M )

Bez znatelných stop organismů. Věk drobno¬
hledných živočichů, medus, zeleného hlenu a p.

STARŠÍ DOBA PALEOZOICKÁ (PRVOHORY),

dříve než se objevili obratlovci. Věk prakorýšů
a trilobitů.

MLADŠÍ DOBA PALEOZOICKA

Věk ryb, obojživelníků a bažinatých lesů.

DOBA MESOZOICKÁ (DRUHOHORY)

Věk plazů

DOBA KENOZOICKÁ (TRETIHORY)

Věk ssavců, travin a lesů pevninských.

snad ty zápisy šly pěkně po pořádku. Znamená to jenom, že cokoli se stane, zanechá
po sobě stopy, jsme-li jen dosti důmyslní, abychom objevili smysl té stopy. Také
neleží horniny v pravidelných vrstvách jedna na druhé, aby se to lidem pohodlně
čtlo. Nejsou jako knihy a stránky v knihovně. Jsou potrhány, polámány, vytrhány,
zpřeházeny, znetvořeny, jako nedbale zařízená kancelář, která postupně trpěla
bombardováním, nepřátelským vojenským vpádem, pleněním, zemětřesením, vzbou¬
řením a požárem. A tak ty skalní zápisy ležely po nesčetná pokolení pod nohami nic
netušících lidí. Zkameněliny byly známy iónským Řekům v šestém stoleti př. Kr.,
v Alexandrii mluvil o nich Eratosthenes a jiní v třetím století před Kr., a souhrn
všeho, co se tehda o nich soudilo, podal Strabo ve své Geografii (asi 20 až 10
př. Kr.). Byly známy latinskému básníku Ovidiovi, ale ten nerozuměl, co znamenají.
Myslil, že jsou to první hrubé pokusy tvůrčí síly. Všimli si jich arabští spisovatelé
desátého století. Leonardo da Vinci, který žil poměrně nedávno, na počátku šest¬
náctého století (1452 — 1519), byl z prvních Evropanů, který chápal skutečný vý¬
znam zkamenělin, a teprve za posledního půldruhá století počal člověk vážně
a pečlivě luštiti tyto dlouho zanedbávané první stránky dějin svého světa.

2. Přírodní výher a proměny druhů.

V předcházejícím oddílu jsme si neřekli jasně, co vlastně život jest. Bude dobře,
podáme-li zde nyní jasně některá všeobecná fakta o té nové věci, o tom životě,
který se plazil v mělkých vodách a v přílivovém bahně první doby paleozoické,
a který se v celém nesmírném prostoru obmezuje možná jen na naši oběžnici.

Život se liší po určitých stránkách ode všeho ostatního, co není životem. Mezi
dnešním živým tvorstvem jsou nejpodivuhodnější rozdíly, ale všechno, co bylo

a je živé, se shoduje v tom, že má určitou schopnost růst i, všechno
živé přijímá potravu, všechno živé se pohybuje, jak se živí a roste,
třeba ten pohyb není nic více než rozrůstání kořenů v půdě nebo větví ve vzduchu.
Krom toho se všechno živé rozmnožuje: živí tvorové dávají život jiným
živým tvorům buď tím, že rostou a pak se dělí, nebo semeny, nebo výtrusy, nebo
vejci, nebo jiným způsobem rozplozovacím. Rozmnožování je příznačné pro
život.

Žádný živý tvor nežije stále. Pro každý druh tvorstva je, zdá se, hranice
vzrůstu. U pramalounkých a docela jednoduchých živočichů, jako je drobno¬
hledný ždibec živé hmoty, zvaný a m o e b a (měňavka) , každý jednotlivec může
růsti a pak se úplně rozdělit! ve dva nové jednothvce, kteří se zase mohou děliti
sami. Mnoho jiných drobnohledných živočichů žije čile po nějaký čas, rostou, a pak
přejdou do klidu a nečinnosti, uzavrou se do vnějšího obalu a nakonec se rozpadnou
ve množství ještě menších věcí, výtrusů, jež se uvolní, rozptýlí a opět vyrostou
docela do podoby svých rodičů. Mezi tvory složitějšími se rozmnožování zpravidla
neděje takovým prostým způsobem, třeba se dělení vyskytuje i u mnohých větších
živočichů, jež můžeme viděti prostým okem. Ale téměř u všech větších tvorů je
pravidlem, že jednothvec dorůstá do jisté velikosti. Pak, dříve než znehybní, jeho
vzrůst se zastaví. Jakmile plně doroste, dospívá, počíná ploditi mláďata, která
se rodí buď živá, nebo se vyvíjejí z vajec. Ale mláďat neplodí celé živočišné tělo,
nýbrž jen určitá jeho část. Jakmile jednotlivec po jistou dobu žije a rozplozuje se,
stárne a umírá. Toho nelze změniti. Jeho život i vzrůst mají hranici. To platí právě
tak o rostlinách, jako o zvířatech. Ale neplatí to o věcech neživých. Věci neživé,
jako krystaly, rostou, ale nemají určitých hranic pro svůj vzrůst nebo velikost,
nepohybují se samy od sebe a nic se v nich nehýbe. Krystaly,
jednou vytvořené, mohou trvati beze změny po miliony roků. Neživé věci se ne¬
rozmnožují.

Tento vzrůst, umírání a rozmnožování živých tvorů má některé velmi podivu¬
hodné následky. Mláďata, která živý tvor zplodí, mají buď ihned, anebo po jistých
přechodech a změnách (jako když se housenka změní v motýla) podobu živého
tvora, který je zplodil. Ale nejsou nikdy na vlas podobná ani jemu, ani sobě navzá¬
jem. Je mezi nimi vždy jemný rozdíl, o kterém mluvíme jako o individualitě
(osobitosti). Tisíc motýlů letošních zplodí snad dva až tři tisíce motýlů napřesrok;
ti se nám budou zdáti téměř docela takoví, jako jejich předchůdcové, ale každý
z nich bude míti právě ten jemný rozdíl. Je nám nesnadno viděti individualitu u mo¬
týlů, poněvadž si jich nevšímáme důkladněji, ale je nám snadno viděti ji u lidí.
Všichni mužové a ženy nynějšího světa pocházejí z mužů a žen z r. 1800 po Kr.,
ale nikdo z nás nynějších není naprosto takový, jako některý z toho vymřelého
pokolení. A co platí o lidech a o motýlech, platí o všech živých tvorech, o rostlinách
i o zvířatech. Každý druh mění v každém pokolení všechny své jedince. To platí
právě tak o všech těch drobounkých tvorech, kteří se hemžili, rozplozovali a umí¬
rali v mořích archeozoických a proterozoických, jako to platí o dnešních lidech.

Každý druh živočišný neustále vymírá a znovu se zrozuje množstvím nových
jednothvců.

Uvažujme, co se musí díti s nově zrozeným pokolením živočichů každého druhu.
Někteří z těch jednotlivců budou v něčem silnější, statnější a lépe připraveni pro

život nežli ostatní, mnozí jednotlivci budou slabší nebo hůře připraveni. V jednotli¬
vých zvláštních případech může je potkati osud příznivý nebo nepříznivý, ale
celkem jednotlivci lépe vyzbrojení budou žiti, růsti a množiti se, kdežto slabší
zpravidla zajdou. Ti slabší nebudou tak schopni nalézti si potravu, uhájiti se
proti nepřátelům a pomoci si. A tak v každém pokolení se druh takřka přebírá,
slabí a neschopní se vymycují, silní a schopní se uchovávají. Tomuto pochodu se
říká přírodní výběr nebo přežívání nejschopnějších.i)

Z toho plyne, že živí tvorové rostou, rodí se a umírají, a že každý druh, pokud
podmínky, za nichž žije, zůstávají stejné, se každým pokolením těm podmínkám
dokonaleji přizpůsobuje.

Ale podmínky nezůstávají stejné a jednotlivým druhům už se v těch podmínkách
nežije tak dobře. Přizpůsobení je vždycky neúplné a někdy je velmi neúplné. Aby
to uzpůsobování se k životním nezbytnostem bylo snadnější, objevují se ve složeni
organismu opět a opět změny a vznikají jakoby skokem význačné rozdíly, zvané
mutace, rozdíly daleko větší nežli je obyčejný rozdíl různých jednotlivců. Tyto
mutace mohou býti v boji o život buď na překážku nebo mohou pomáhati nebo
na organismus vůbec nepůsobí. V prvém případě je přírodní výběr odmítne, ve dru¬
hém je vítá a podněcuje, ve třetím se mohou rozšířiti ve druhu samočinně, nepů¬
sobíce vůbec ani ve prospěch ani na škodu organismu. Posud nevíme, co je příčinou
mutací; víme jen, že život takto neustále dělá pokusy a že jeho pokusy užívají síta
přírodního výběru jako prostředku podněcujícího, indiferentního nebo vylučujícího.
Mutace sama se zdá něčím docela náhodným. Mutace může vystihnout! v pravou
chvíli to, čeho je nezb5ďně třeba, může býti něco naprosto nezávažného nebo může
býti nesmyslnou variací. V tomto případě z ní vzejde zrůda, která zajde, kdežto
v případech dřívějších se rozšíří po celém druhu. Způsob, jakým se to děje, objasnil
P. Mendel, ale výklad o tom by byl tuze dlouhý. Čtenář najde jasné vysvětlení
mendelismu ve Vědě o životě — knize velmi blízké Dějinám světa.

Ale dejme tomu, že se ty podmínky změní. Pak se může státi, že se jednotlivcům,
kterým se vedlo dobře, přestane dobře vésti, a jednotlivci, kteří to za starých pod¬
mínek nikam nemohli přivésti, se vzmohou. Tím se tyto druhy budou pokolení za po¬
kolením měniti; staří jednotlivci, kterým se dařilo dobře a kteří měli převahu, budou
slábnouti a vymírati, kdežto noví jednotlivci budou znenáhla pravidlem — až se
všeobecný ráz druhu změní.

Řekněme na příklad, že nějaké světlehnědé srstnaté zvíře žije v krůtě chladné
zemi, která je obyčejně pod sněhem. Takoví jednotlivci, jejichž srst je nejhustší
a nejbělejší, budou nejméně trpěti zimou, nepřátelé je tak snadno nezpozorují, a ani
při slídění po kořisti je nebude ve sněhu tak vidět. Každým pokolením bude míti
tento druh kožišinu hustší a bělejší, až v tom nebude výhody nositi ji ještě hustší.

Představme si njmí změnu podnebí, kterou se země oteplí, sníh roztaje, bílá
zvířata budou po větší část roku zdaleka viditelná a hustá kožišina jim bude jen
překážeti. Pak bude každý jednotlivec třeba jen slabě nahnědlý a s lehčím kožichem
ve výhodě, kdežto příliš bílá a těžká kožišina bude na závadu. Za takových těžkých
dob přirozený výběr každou příznivou mutaci uvítá a využije jí. V každém novém
pokolení budou hnědí vytlačovat! bílé. Nastane-li tato změna podnebí příliš rychle

1 ) Ještě přesněji by se to mohlo nazvati přežíváni schopnějších.

a žádná příznivá mutace se neobjeví, může druh vůbec vyhynouti; ale dě je-li se
pozvolna, může se druh, třebaže zažije krušné časy, po mnoha pokoleních změniti
a přizpůsobiti. Tato změna a přizpůsobení se nazývá přeměnou druhů.

Snad ta změna podnebí nenastane ve všech zemích, v nichž druh žije; možná že
nastane jen na jedné straně nějakého velkého mořského chobotu nebo velikého
pohoří nebo podobného rozhraní, a na druhé nikoli. Teplý proud mořský, jako je
na př. proud Golfský, se třeba odkloní a poteče tak, že bude zahřívati jen jednu
stranu té přehrady, kdežto druhá zůstane studená. Pak bude na studené straně
kožišina tohoto druhu co nejbělejší a nejhustší, kdežto na druhé straně zhnědne
a prořidne.

Touž dobou nastanou patrně i jiné změny, drápy snad budou někde mohutněti
a jinde zakrňovati, protože polovice druhu se bude často prohrabávati sněhem za
potravou, kdežto druhá bude utíkati po hnědé zemi. Jiným podnebím změní se snad
i potrava a to může působiti na zuby i na zažívací ústrojí. Mohou nastati změny
v potních a v tukových žlázách kůže, způsobené změnami v kožišině, a to bude pů¬
sobiti na ústroje V3miěšovací i na všechny chemické pochody v těle. Tak se změní
celé živočišné ústrojí. Přijde snad čas, kdy obě odloučené odrůdy druhu původně
jediného se hromaděním individuálních a mutačních růzností od sebe tak odliší, že
z nich budou dva znatelně rozdílné druhy. Takové rozštěpení druhu průběhem
mnoha pokolení ve dva nebo více druhů se nazývá diferenciace (rozrůznění)
druhu.

Jsou-li dána tato základní fakta života a jestliže se zde na tomto světě, který se
stále mění, vše rodí, roste a umírá po svém, bude čtenáři jasno, že se život musí
takto měniti, proměna a rozlišení se m u s í díti, staré druhy musí vymizeti a nové
se objeviti. Zvolili jsme si tu pro svůj příklad obyčejný druh živočišný, ale co platí
o srstnatých zvířatech ve sněhu a ledu, platí o všem životě, a platí to i o měkkých
rosolovitých prvotních organismech, kteří plovali a plazili se po sta milionů roků
na hranici přílivu a odlivu a v mělkých, teplých vodách proterozoických moří.
Všechno se to rozlišovalo a přeměňovalo a žilo v tom měnivém světě, který mnohé
jejich variace a mutace podporoval.

Prvotní život původního světa, kdy planoucí slunce vycházelo a zapadalo toliko
ve čtvrtině nynějšího času, kdy se teplá moře přelévala ve velikých přílivech přes
písčitá a bahnitá pobřeží skalnatých zemí a vzduch byl pln mračen a páry, jistě se
přeměňoval a rozrůzňoval a druhy se rozvíjely velmi rychle. Život byl asi tak rychlý
a krátký jako dny a roky; pokolení, vybraná přírodním výběrem, šla za sebou
rychlým krokem.

U člověka přírodní výběr pokračuje pomaleji než u jiných tvorů. Nežli průměrný
člověk v západní Evropě doroste a má potomstvo, uplyne dvacet i více let. U většiny
zvířat nové pokolení dospěje za rok nebo i dříve. Ale u bytostí tak jednoduchých
a nízkých, jež se nejprve ukázaly v prvopočátečních mořích, trval vzrůst a rozplo¬
zení snad jen několik málo krátkých hodin nebo i jen několik krátkých minut.
Přeměna a rozrod druhů se tedy dály asi neobyčejně rychle a život tvořil již velmi
různé a velmi si nepodobné tvary, než počal zanechávat! stopy ve skalách.

Zápisy skalní tedy nepočínají žádnou skupinou úzce příbuzných tvarů, z nichž
pošli všichni tvorové následující. Počínají i v moři už tenkráte, kdy tam jsou všechny
hlavní třídy živočišné říše. Rostliny jsou již rostlinami a zvířata zvířaty. Rameno-

nožci se už ukazují ve svých skořápkách, přijímajíce a ztravujíce celkem stejnou
potravu jako nyní ústřice a škeble; velicí prakorýši lezou mezi chaluhami, trilobiti
se svinují v klubko, zase se rozvinují a žejbrují se dále. V tom starém bahně a mezi
těmi prvotními bylinami byl asi bohatý, hojný a čilý život nálevníků a pod., jaký
nalézáme dnes v kapce stojaté vody. V oceáně bylo hojnost drobounkých a prů¬
hledných, mnohdy fosforesku jících bytostí.

Ale země nad nejvyšší přílivovou hranicí byla ještě, pokud se můžeme dohado¬
vat!, kamenitou pustinou beze stopy života.

KAPITOLA III

Život a podnebí

1. Život a voda. Vodní rostliny

Všude, kde se táhla pobřežní čára, byl život, a tento život pokračoval ve vodě,
u vody a s vodou, jež byla jeho domovem, jeho prostředím, jeho nezbytným
základem.

První rosolovité počátky života musily zhynouti, kdekoli se dostaly z vody, jako
dnes vyschne a zahyne na našich březích medusa. Vyschnutí bylo tehdy životu
osudné a s počátku nebylo proti němu ochrany. Ale ve světě dešťových kaluží,
mělkých moří a přílivů i odlivů se za tehdejších poměrů dařilo dobře každé změně,
která umožňovala živočichu vytrvati a zachovati si vlhkost po dobu odlivu nebo
sucha. Hrozilo jistě stálé nebezpečí uváznouti na pobřeží. A naopak se život musil
držeti spíše u břehů a pobřežních mělčin, protože potřeboval vzduchu (obsaženého
ovšem ve vodě) a světla.

Žádný tvor nemůže dýchati, žádný tvor nemůže zažívati bez vody. Říkáme, že
dýcháme vzduch, ale všichni živočichové dýchají vlastně kyslík, obsažený ve vodě.
Vzduch, který dýcháme, musí se nejprve rozpustit! ve vlhkosti našich plic,
a všechna naše potrava musí zkapalněti, nežli si ji tělo přizpůsobí. Vodní živoči¬
chové, kteří jsou stále pod vodou, pohybují žabrami na povrchu těla, jimiž ve vodě
dýchají, a přijímají vzduch v ní obsažený. Ale živočich, který má býti po nějaký
čas mimo vodu, musí míti tělo i dýchací ústrojí chráněno, aby nevyschlo. Než se
mohly chaluhy vyšplhati z prvotních paleozoických moří do pobřežního pásma
přílivu a odlivu, musily si V3rtvořiti tužší vnější obal, který by jim udržoval vlhkost.
Než mohl předek prakorýšů žiti, byv zanechán odlivem na břehu, musil si v3rtvořiti
skořápku nebo krunýř. Trilobiti si asi vytvořili svou tuhou skořápku a svinovali
se v klubko ani ne tak na ochranu proti sobě navzájem nebo jiným nepřátelům,
které snad měli, jako aby se zajistili před vyschnutím. A když se pak v prvohorách
vyskytují ryby, první ze všech obratlovců, vidíme zřejmě, že mnohé z nich si na
ochranu žáber vytvořily žaberní víčka a místo plic vzdušný měchýř, aby nezahy¬
nuly, kdyby se ocitly na čas na břehu.

Vodní rostliny, které se přizpůsobily poměrům přílivovým a odlivovým, se do¬
staly takto také do oblasti jasnějšího světla, a světlo je cenné a nutné všem rost¬
linám. Velmi jim prospíval každý vývoj jejich ústrojí, který je upevňoval a k světlu
povznášel, takže nesesychaly a nevadly, když nastal odliv, nýbrž stály vzpřímeny.
A tak vidíme, jak si vyvinují podpůrné tkáně a tvoří si počátky cévních

More se jiz hemžilo tvorstvem, ale země byla ještě kamenitou pustinou beze stopy života, ještě mnohem
pustější než Veliký kaňon reky Kolorada na našem obrázku.

svazků. První rostliny, jež se rozmnožovaly buď jemnými výtrusy nebo polo-
živočišnými gametami, které se ve vodě uvolňovaly, mohly klíčiti jen pod vodou,
která je roznášela. Prvotní rostliny byly vázány svými životními podmínkami na
vodu a většina nižších rostlin je na ni odkázána podnes. Bylo jen potřebí opatřiti
si proti vyschnutí nějakou ochranu, aby se mohly rozmnožovat!, i když nebyly
pod vodou. Jakmile se to některému druhu podařilo, mohl žiti, rozmnožovat! a roz¬
šiřovat! se nad nejvyšší čarou přílivu, mohl se koupati ve světle a byl mimo dosah
bijících a narážejících vln. Přehled vyšších rostlin podle hlavních tříd nám nejlépe
ukazuje, jak rostliny, tvoříce si dřevnatý stonek a dokonaleji se rozmnožujíce, odo¬
lávaly vyschnutí a tím se pozvolna odpoutávaly od nutnosti žiti stále pod vodou.
Nižší rostliny jsou stále nevolníky vody. Nižší mechy musí žiti v mokru, a i vývoj
výtrusů kapradinových vyžaduje v jistých obdobích vlhka co největšího. Nejvyšší
rostliny se osvobodily od vlhka potud, že mohou žiti a množiti se, je-li půda pod
nimi trochu vlhká. Ty už si úplně rozřešily problém, jak žiti mimo vodu.

Podstatné základy tohoto problému v5^racovaIa příroda za nesmírných věků
doby proterozoické a první doby paleozoické experimentováním a zkoušením. Pak
se pomalu, ale ve veliké hojnosti počaly nejrozmanitější nové rostliny rojiti z moří
do nížin, držíce se při svém šíření stále bažin, lagun a říčních toků.

Snad nebyl tenkrát ještě takový rozdíl mezi mořskými a sladkovodními rostli¬
nami jako nyní. Moře nebylo asi tehda tak slané jako je dnes.

2. První zvířata

A po rostlinách přišel život zvířecí.

Není na celém světě pozemního živočicha, jako není pozemní rostliny, jejichž
ústrojí by nebylo původně ústrojím tvora obývajícího ve vodě, který se přizpůsobil
přeměnou a rozrůzněním druhů k životu mimo vodu. Tohoto přizpůsobení bylo
dosaženo různými cestami. U zemního štíra se žaberní lupínky vodního štíra vsu¬
nuly do těla a chránily takto jeho plíce proti rychlému vypařování. Žábry korýšů,
jako jsou krabi, kteří pobíhají na zemi, jsou chráněny rozšířeninou hřbetní desky
nebo krunýře, prvotními to žaberními víčky. Předkové hmyzu si vyvinuli vzdušné
vaky a vzdušné trubice, vzdušnice, které rozvádějí vzduch po celém těle, aby mohl
všude proniknout!. U pozemních obratlovců byly žábry jejich rybího předka s po¬
čátku doplněny a pak nahrazeny vakovitou vychlípeninou z jícnu, původně vzduš¬
ným měchýřem, ze kterého vznikly plíce. Posud žije jistá bahenní ryba, která nám
umožňuje porozumět! velmi jasně, jak si pozemní obratlovci našli cestu z vody na
suchou zemi. Tito živočichové (na př. bahník africký) se vyskytují v tropických
krajinách, v nichž je doba dešťů a doba sucha, za které se řeky promění v pouhé
strouhy seschlého bahna. Za doby dešťové plovou tyto ryby a dýchají žabrami
jako každá jiná ryba. Jak se říční voda vypařuje, zahrabou se do bahna, přestanou
dýchati žabrami a živočich se do návratu vody udržuje na živu tím, že polyká
vzduch, který vchází do jeho vzdušného měchýře. Bahník austrálský, když řeka
vyschne a on uvízne v bezevzduché a hnijící kaluži, vyplove na povrch a lapá
vzduch. Mlok v rybníce to dělá právě tak. Tito tvorové zůstávají stále v přechod¬
ném stavu, ve stavu, za něhož předkové vyšších obratlovců se vyprošťovali ze
zajetí podvodního života.

Obojživelníci (žáby, mloci, čolci) posud ukazují svým životním vývojem všechny
stupně tohoto osvobozování. Mohou se rozplemeňovati jen ve vodě; svá vejce musí
snésti do osluněné vody, neboť jen tam se mohou vyvinout! Mladý pulec má roz¬
větvené vnější žábry, jimiž pohybuje ve vodě; pak přes ně opět přeroste žaberní
víčko a pod ním se utvoří žaberní dutinka. Pak, když zviřátku vyrostou nohy
a ocas se ztratí, dýchá už plícemi a jeho žábry se zmenšují, až zmizejí. Dospělá
žába může žiti po celý ostatní život na vzduchu, utopí se však, držíme-li ji stále
pod vodou.

U plazů nacházíme vejce, jež chrání od vypaření tuhá skořápka, a z tohoto
vejce se vylíhne mládě, které ihned dýchá plícemi. Plaz se docela podobá klíčící
rostlině tím, že nemusí žádnou část své¬
ho života prožiti ve vodě.

Pozdější paleozoické horniny severní
polokoule nám dodávají látky pro četná
líčení, jak se život takto po souši pozvol¬
na rozprostíral. Zeměpisně to byla po ce¬
lé severní zeměkouli doba lagun a měl¬
kých moří, tomuto vpádu velmi příznivá.

Je možné, že tenkráte nebyla moře ještě
tak hluboká, jako jsou nynější oceány.

Nové rostliny, jakmile získaly schopnost

žiti tímto novým vzdušným životem, se vyvíjely nadmíru bohatě a rozmanitě.

Až doposud nebylo na zemi pravých kvetoucích rostlin (semenných), nebylo ani
travin ani stromů, ztrácejících listí v zimě (s listím padavým) ; první ,, květenou” byly
veliké stromovité kapradiny, obrovské přesličky, rostliny cy kaso vité a příbuzné
rostlinstvo. Mnohé z těchto rostlin vzaly na sebe podobu stromů s obrovitými pni,
a veliké spousty jejich kmenů se zachovaly jako zkameněliny do dnešního dne.
Některé z těchto stromů byly z řádů a tříd, které n3mí již se světa zmizely, a bývaly
vysoké přes 30 metrů. Stály svými pni ve vodě, v níž nepochybně byla hustá spleť
měkkých mechů, zeleného hlenu a rostlin stélkatých, které po sobě zanechaly málo
zřetelných stop. Hojné stlačené pozůstatky těchto prvních bažinných lesů tvoří
hlavní uhelná ložiska dnešního světa.

Prostřed tohoto bujného prvotního rostlinstva lezli, hbitě běhali a létali první
představitelé hmyzu. Byli to tuhokřidlí, čtyřkřídlí tvorové, často velmi velicí,
někteří z nich měli křídla dlouhá až 30 cm. Bylo tu hojně vážek — jedna, nalezená
v belgických uhelných dolech, je s rozpjatými křídly dlouhá tři čtvrti metru. Byli
tu také velmi rozmanití létající švábi. Štírů bylo nazbyt, a také hodně prvních
pavouků. Tito pavouci buď neměli snovací bradavky nebo jenom jednoduché, a tak
nebylo pavučin nebo jen první pokusy o ně. Objevili se suchozemští plži. Podobně
vstoupili po prvé na souš naši předkové — obojživelníci. Čtouce dále od zdola
nahoru v zápisech pozdější doby paleozoické, dovídáme se, že si všechny ty četné
a rozmanité druhy obojživelníků tak dlouho navy kaly na vzduch, až z nich vzešli
praví plazové.

Suchozemský život svrchní doby paleozoické byl život zelených, bažinných lesů,
bez květin a ptactva, bez bzukotu nynějšího hmyzu. Kdyby se člověk pojednou ocitl
v těchto zelenavých lagunách, asi by na něho podivně působila ta jejich tichost.
Slyšel by snad jenom šplouchání vody, šumot listí a pád stromu. Všechno jakoby
teprv na něco nebo na někoho čekalo. Stromy a nižší rostlinstvo by se podobalo
spíše obrovským mechům nežli našim stromům a podrostu. Velikých suchozem-
ských zvířat nebylo vůbec; válející se obojživelníci a první nedokonalí plazové byli
nejvyšší tvorové, které život doposud vjďvořil. Žádný z nich nedosáhl posud veli¬
kých rozměrů. Ať se cokoli země rozprostíralo mimo vodu a vysoko nad vodou,
všechna byla ještě pustá a bez života. Ale vytrvale, pokolení za pokolením, vylézal
život z mělké mořské vody, kde vznikl.

3. Proč se musí život stále měniti

Skalní zápisy jsou jako veliká kniha, se kterou se nedbale zacházelo. Všechny
její stránky jsou potrhány, zmuchlány a pomačkány, a mnohé docela scházejí. Pří¬
běhy, jež zde načrtáváme, byly sestaveny pomalu a namáhavě badáním, které je
posud neúplné a ve kterém se stále pokračuje. Kamenouhelná ložiska, — uhelné
doly — nám dávají představu o prvním velkém rozpětí života po vlhkých nížinách.
Pak přijdou potrhané stránky, známé jako vrstvy permské (poslední to útvar doby
paleozoické) , jež nám uchovaly na suché zemi velmi málo stop života. Teprve po
dlouhé přestávce jsou k nám dějiny opět štědřejší.

Nezapomínejme, že se stále děly veliké změny podnebné, které někdy život pod-

něcovaly, jindy tlumily. Každý živočišný druh se vždy více a více přizpůsobuje
svým podmínkám. A podmínky se stále mění. Přizpůsobování není konce. Je tu
stálé puzení k nové vždy změně. Nacházíme ovšem některé ještě nedokonalé živo¬
čichy, kteří se brzy tak úplně přizpůsobili širokým a jednoduchým podmínkám
svého prostředí, že se nikdy ani příliš nepřeměnih ani nevyhynuli ani je nenahradili
tvorové jiní. Žije na příklad malý ramenonožec jazovka (Linqula) , vedoucí přisedlý
život na dně teplých moří. Tento rod přetrval beze znatelné změny všechny geolo¬
gické doby.

Jinde nám zase geologové ukazují sbírky zkamenělin, na nichž jsou po několika
málo tisíciletích patrné změny, které způsobilo podnebí, potrava a nepřátelé.

Bude třeba říci něco o těchto podnebných změnách, které se na povrchu zem¬
ském dějí neustále. Nejsou to změny pravidelné ; je to pozvolné kolísání mezi teplem
a zimou. Čtenář aC si nemyslí, poněvadž slunce i země byly jednou běložhoucí, že
dějiny podnebí na světě jsou pouhými dějinami vychládání. Střed země je jistě až
dosud velmi horký, ale na povrchu necítíme nic z toho vnitřního tepla ; vnitřní teplo,
krom sopek a horkých zřídel, nebylo na povrchu patrné od doby, kdy horniny
ztuhly. Také v době azoické a archeozoické jsou stopy velmi silné zimy ve skalách,
rozrytých ledovci, i jinde. Takové studené vlny vyvstaly všude střídajíce se s doba¬
mi teplejšími. Byly také po celé zemi doby velkého vlhka a doby velkého sucha.

Rovněž tak vyčítáme ze zápisů ve skalách, že byly dlouhé doby rozpětí a zmoc¬
nění, kdy život plynul, bujel a pestřil se, a zase zlé časy, kdy celé druhy, rody i třídy
hynuly a mizely, a ty, které pohromu přečkaly, dostávaly krůtě za vyučenou. Taková
příznivá shoda asi způsobila dobu bujného vzrůstu rostlinstva v útvaru kameno-
uhelném, taková neblahá řada okolností zmrazila konec doby prvohorní.

Je pravděpodobné, že období tepla byla naproti dobám zimy poměrně dlouhá.
Náš dnešní svět se podle všeho kolísavě vynořoval z dlouhotrvající doby protiven¬
ství a krutých útrap. Před půl milionem roků byl snad svět bez zimy a stromům
i rostlinstvu se snad dařilo i za točnovými kruhy. Dnes nemáme ještě jistoty v před¬
vídání, ale později, s rostoucím věděním, budeme snad moci počítati s větší přes¬
ností, takže si hdské pokolení bude moci dělati plány na tisíce let napřed, aby čelilo
nastávajícím změnám.

KAPITOLA IV

Doba plazů

1. Doha života nížinného

Víme, že po statisíce let vládlo vlhko a teplo mělkých lagun, umožňující obrovská
nahromadění rostlinných látek, jež stlačeny a neporušeně uchovány, jsou nyní
uhlím. Byla, pravda, studená mezidobí; ale netrvala tak dlouho, aby zničila vzrůst.
Pak se tato dlouhá doba bujného nižšího rostlinstva pozvolna končila a život na
zemi se utvářil tak, že celý svět byl jedinou pustinou. To je takřka první část dějin
života na naší oběžnici.

Když po tomto přerušení na konci doby prvohorní počíná druhá část, vidíme, že
se život poznovu rozmáhá a bují. Rostlinstvo velice pokročilo ve schopnosti žiti
mimo vodu. Kdežto rostliny uhelných ložisek doby prvohorní rostly asi z kořenů,
ponořených do bažin, rostlinstvo doby druhohorní od samých počátků obsahovalo
rostliny cykasovité a nížinné stromy jehličnaté, zřejmě rostliny suchozemské,
rostoucí na půdě nad hladinou vodní.

Níže položené roviny souše v době druhohorní byly bezpochyby pokryty kapra-
dinovým houštím, křovím a jakýmsi dzunglovitým stromovím. Nebylo však ještě
trávy, pažitu, drnu, nebylo kvetoucích rostlin, velikých ani malých. Doba druho-
horní nebyla asi dobou zvláště pestrého rostlinstva. Za vlhkého ročního počasí bylo
nejspíše všechno zelené, za suchého hnědé a nachové. Asi to tam nevypadalo ani
zdaleka tak krásně jako dnešní lesy a houštiny. Nebylo pestrých květin ani jas¬
ných podzimních barev, jaké vídáme, nežli Ústí opadá, protože listí posud vůbec se
stromů nepadalo. A kromě nížin byl svět posud pustý, posud neoděný, posud bez
milosti vydaný bouřným nárazům větru a deště.

Mluví-li se o jehličnatých stromech doby druhohorní, nesmí čtenář myshti na
smrky a jedle, které za našich časů pokrývají svahy vysokých hor. Musí si předsta-
viti stromy nízko rostoucí a stále zelené. Hory byly dosud tak holé a bez života
jako dříve. Jediné barvy na horách byly barvy nahých skal, — které na nás dnes
působí tak podivně a cize v krajinách kolorádských.

Mezi tímto bujícím rostlinstvem nižších rovin se mocně rozmáhali Četní a roz¬
manití plazi. Byli nyní v mnohých případech zvířaty žijícími výhradně na souši. Mezi
plazem a obojživelníkem jsou četné anatomické rozdíly; mají svůj význam u tako¬
vých plazů a obojživelníků, jací žili v kamenouhelném útvaru mladší doby prvo¬
horní; ale základní rozdíl mezi plazy a obojživelníky, jenž je v těchto dějinách
důležitý, se jeví v tom, že se obojživelník musí vraceti do vody, aby snesl vejce, a že
v prvních dobách svého života musí žiti ve vodě a pod vodou. Plaz se však již vůbec
povznesl nad pulčí vývoj, nebo přesněji řečeno vývoj ten se u něho končí dříve, než

mládě vyleze ze skořáp¬
ky. Plaz již úplně opustil
vodu. Někteří se do ní
vrátili, jako se tam ze
ssavců vrátili hroch a
vydra, ale to je další vý¬
voj, jehož podrobnostem
a složitosti nemůžeme v
těchto Dějinách věno-
vati mnoho pozornosti.

Za doby prvohorní,
jak jsme řekh, se život
nerozšířil za bažinatá
říční údolí a břehy moř¬
ských lagun a pod.; ale
v době druhohorní si ži¬
vot stále více navykal na
řidší prostředí vzduchu,
směle se rozestíral přes
roviny a vzpínal se k
horským úbočím. Je do¬
bře, všimne-li si toho
ten, kdo studuje lidské
dějiny a lidskou budouc¬
nost. Kdyby pouhý
duch, neznající budouc¬
nosti, přišel na zem a
studoval na počátku do¬
by prvohorní, mohl by
zcela rozumně usuzova¬
li, že život je obmezen výhradně na vodu a že se nemůže nikdy rozšířili po souši.
A přece tam vnikl. V pozdější prvohorní době by tento návštěvník mohl býti stejně
ujištěn, že život se nemůže dostati za okraj bažiny. Druhohorní doba by byla ještě
svědkem toho, jak duch ten vytyčuje životu hranice mnohem obmezenější, než jsou
hranice nynější. A tak dnes, ačkoli vidíme, jak život a člověk jsou stále obmezeni
asi na osm kilometrů vzduchu a do hloubky mořské snad asi na půldruhá kilometru,
nesmíme usuzovali z tohoto nynějšího obmezeni, že se život skrze člověka neroz-
prostře nahoru i dolů v rozsahu živoucnosti dosud nepochopitelné.

Nejstarší známí plazové byli zvířata s velikými břichy a ne příliš mocnými noha¬
mi, velmi podobná svým příbuzným, obojživelníkům, batolícím se tak, jako se do dneš¬
ka batolí krokodil ; ale v době druhohorní počali se brzo vztyčovati a chodili statně po
všech čtyřech, a některé velké skupiny se počaly udržovali v rovnováze na ocase a
zadních nohou, asi jako to nyní dělají klokani, když chtějí předníma nohama uchopit
potravu. Kosti jedné význačné skupiny plazů, kteří podrželi zvyk čtvernožců, sku¬
piny, z níž byly nalezeny četné pozůstatky v jihoafrických a ruských náplavech
z mladší doby druhohorní, vykazují počet znaků, jimiž se blíží znakům kostry ssavčí,

H. G. Wells, Dějiny svžta — 3.

a pro tuto podobnost k ssavcům se celá skupina nazývá Theriomorpha (zvěro-
ještěři). Jiná skupina patřila ke krokodilům, jiná se vyvíjela želvovitě. Plesio-
s a u ř i (plavnoještěři) alchthyosauři (ryboještěři) byly dvě skupiny, které
nezanechaly živých představitelů: byli to ohromní plazi, vracející se k velrybo-
vitému životu v moři. Pliosaurus, jeden z největších plesiosaurů, měl od čeni¬
chu až ke špičce ocasu deset metrů délky — z čehož polovice připadala na krk.
Mosasauři byla třetí skupina velikých, delfínovitých ještěrů mořských. Ale
největší a nejrozmanitější skupina těchto plazů doby druhohorní byla skupina,
o níž jsme mluvili jako o klokanovité, dinosauři (veleještěři) , z nichž mnozí
dorostli nesmírných rozměrů. Rozměry nepředstihl těchto velikánských dinosaurů
nikdo, ačkoli může moře ve velrybovitých ukázati tvory stejně veliké. Někteří
z nich, a to největší, byli býložravci; okusovali sítinovité rostlinstvo, kapradiny
a křoviny, nebo se vztýčili a přidržovali se předníma nohama stromů, jejichž listí
požírali. Mezi těmi okusovači byl na př. Diplodocus carnegii, který měl
délku dvaceti pěti metrů. Gigantosaurus, kterého vykopala r. 1912 německá
výprava ze skal ve Východní Africe, byl ještě obrovštější. Měl přes třicet metrů
zdéli. A přichází se na kosti ještě větší. Tyto velikánské obludy měly nohy a oby¬
čejně se vyobrazují, jak na nich stojí; ale je velmi pochybno, byly-li by mohly
unésti takto váhu svého těla mimo vodu.

Kosti končí chrupavkou, klouby nejsou příliš silné. Nadnášela-li je voda nebo
bahno, snad se mohly tyto obludy pohybovat!. Normální dinosaur měl velikánské

dolní tělo i dolní končetiny, které asi byly skoro vždy pod vodou, ať byl v klidu nebo
plaval. Krk, hlava a přední údy byly mnohem lehčí a ty patrně byly nad vodou.

Jiný pozoruhodný typ dinosaurský je T r i c e r a t o p s. Bylo tu také dosti velikých
masožravců, kteří lovili ty býložravce. Z nich Tyrannosaurus značí téměř nej-
vyšší stupeň „tyranství” mezi živými tvory. Některé druhy tohoto rodu měly od
čenichu k ocasu dvanáct metrů. Patrně spočívalo toto obrovské tělo jako u nyněj¬
ších klokanů na ocase a zadních nohou a obluda se podle všeho vzpínala. Někteří
odborníci se domnívají, že skákal ve vzduchu. Bylo-li tomu tak, měl zázračně mo¬
hutné svaly. Skákající slon by se nám zdál jistě představou daleko méně lúžasnou.
Mnohem spíše se brodil napolo ponořen a pronásledoval býložravé říční plazy.
Snad si lovil svou zvěř v průplavech a bažinatých zátokách, jaké jsou v Norfolku
nebo na Floridě.

2. Draci

Zvláštním rozvinutím dinosauřího t3^u mezí plazy byla hbitá, skákající, šplha¬
jící skupina tvorů, kte¬
rá vytvořila netopýří
blánu (duplikátům
kožní, rozepiatou ja¬
ko padák) mezi pátým
prstem předních okon*
čin a bokem celého těla
až ke špičce ocasu, a
tak se sklouzala se
stromu na strom po
způsobu letušek. Tito
netopýří ještěři byli
pterodaktylové.

Často je popisují jako
létající plazy a kreslí
se obrázky krajin do¬
by dmhohorní, na
nichž možno viděti, jak
se vznášejí do výše a
střelhbitě se spouštějí
na zem. Ale jejich
hmdní kost nemá kýl,
jaký má hmdní kost
ptačí na upevnění sva¬
lů, schopných dlouhé¬
ho letu. Poletovali
snad jako netopýři.

Měli asi přepodivnou
podolmost k heraldic¬
kým drakům a zastá¬
vali úlohu netopýro-

vitých ptáků v džung¬
lích doby druhohorni.
Ale třeba V3rpadali hod¬
ně jako ptáci, nebyli
ani ptáky ani předky
ptáků. Jejich křídla by¬
la sestrojena docela ji¬
nak než ptačí. Byla to
ruka s jedním dlouhým
prstem a létací blanou ;
ptačí křídlo je jako rá¬
mě s peřím vyčnívají¬
cím z jeho zadního
okraje. Ale tito ptero-
daktylové, pokud víme,
neměli peří. Peří je spe¬
ciální ústrojí, které se
vyskytlo jen jednou ve
vývoji života. Vzniklo
z kůže a je význačné
pro ptáky.

3. Prvni ptáci

Mnohem vzácnější
byli za onoho času jiní
skutečně ptákovití ži¬
vočichové, jejichž prv¬
ní druhy také poska¬
kovaly a šplhaly, kdež¬
to pozdější druhy sjíž¬
děly po vodě a létaly.
Tvorové ti byh s počátku docela řádnými plazy. Vyvinuli se v pravé ptáky, jakmile
vytvořili křídla a jakmile se jejich ještěří šupiny prodloužily a staly se složi¬
tějšími, jsouce spíše vějíři než šupinami, až se nakonec stálým šířením a roz¬
štěpováním změnily v peří. Peří je význačná pokrývka ptačí a má mnohem větší
schopnost chrániti před horkem i chladem než jakýkoli jiný obal kromě snad nej¬
hustší kožišiny. Velice brzo umožnila tato nová pernatá pokrývka, tento nový, teplo
zadržující vynález, na který život připadl, mnohým ptačím druhům vniknouti do
oblastí, pro něž byl pterodaktyl špatně vyzbrojen. Dali se na rybolov — nepočali-li
jím vůbec, a rozšířili se na sever i na jih k točnám přes tepelné hranice, vyměřené
pravým plazům. První ptáci byli, zdá se, masožraví potápěči a vodní ptáci. Až
posud nalézáme některé z těch prvních ptačích druhů mezi mořskými ptáky
arktických a antarktických moří, a právě u těchto mořských ptáků nac lázejí
biologové ještě stopy zubů, které jinak už z ptačích zobáků úplně vymizely.

Nejstarší známý pták (Archaeopteryx) neměl zobák ; měl v čelisti, jež se

podobala čelisti plazí,
řadu zubů. Na horním
ohybu křídel měl tři
drápy. Zvláštní byl ta¬
ké jeho ocas. Všichni
nynější ptáci mají rej-
dovací pera zapuštěna
do krátké, pevné kosti
kostrčné. Archaeopte-
ryx měl dlouhý kostna¬
tý ocas s řadou per po
obou stranách.

Je docela možné, že
většina nejstarších ptá¬
ků vůbec nelítala, že
byli na zemi ptáci dří¬
ve než se létalo. Jeden
z nejprvnějších ptáků,

Hesperornis, ne¬
měl vůbec křídel. Ale
jakmile se peří vyvinu¬
lo, něco tak lehkého a
pevného, co se dalo tak
snadno rozprostřít!,
bylo třeba jen čekati
a křídla se ukázala.

Jj. Doba útrap a smrti

Tato veliká doba
druhohorního života,
tento druhý svazek knihy života jest opravdu úžasný příběh pučícího a rozvíjejícího
se plazího života. Ale nejpodivuhodnější část celého toho příběhu zbývá vypravova-
ti. Až do doby nejpozdnějších útvarů druhohorních se všem těm plazím řádům,
které jsme právě vy jméno vah, daří znamenitě. V pozůstatcích, které nacházíme
z jejich světa, není ani stopy po nepříteli nebo soupeři. Pak zprávy náhle přestávají.
Nevíme, jak dlouho ta mezera trvala ; mnoho stránek tu asi schází, stránek, do nichž
snad byly vepsány veliké záplavy a podnebné změny. Když pak zase nalézáme na
zemi hojné stopy suchozemských rosthn a zvířat, není po tom množství plážích dru¬
hů ani památky. Z valné části nezanechah potomků. Byli vyhlazeni. Pterodaktylové
zmizeli nadobro, z plesiosaurů a ichtyosaurů nezůstal na živu ani jeden; zmizeh
mosasauři ; zůstalo několik ještěrů, z nichž varani z holandské Východní Indie jsou
největší; i všichni ti četní a rozmanití dinosauři zašh. Jenom krokodilové a želvy se
doplazili až do časů třetihorních. Místo všech těch druhů na obraze, jejž nám
odhalují zkameněliny třetihorní, zabrala jiná zvířata, jež nejsou příbuzná s plazy

ííesperornis (plazi bezkřídlý vodní pták)

doby druhohorní a jistě nepocházejí od žádného z jejich hlavních představitelů. No¬
vý druh života se zmocnil světa.

Tento zřejmě náhlý konec plazů jest bez řeči nejúžasnější revoluce v dějinách
země před příchodem lidstva. Je patrně ve spojení se sklonkem veHké doby stejno¬
měrně rozděleného tepla, je útokem drsnějšího věku, v němž zimy byly krutější
a léta krátká, ale horká. Druhohorní život zvířecí i rostlinný byl zvyklý na teplo
a dovedl málo čeliti chladu, kdežto nový život byl především jiným schopen ubrániti
se velikým změnám tepelným.

Nebylo to jen proto, že plazi jakožto plazi neměli kožišiny ani peří, aby vyrovná¬
vali změnu teploty, nýbrž také proto, že plazí srdce není přizpůsobeno udržovati
vysokou teplotu proti okolnímu chladu.

Ať již cokoli vedlo k vyhlazení druhohorních plazů, byla to jistě zněma daleko¬
sáhlá, neboť podobná katastrofální proměna se zároveň udála i s životem v mořích.
Vzrůst a zánik plazů pozemních spadal v jedno se vzrůstem a zánikem amonitů,
skupiny to zvířat se zavinutými lasturami, podobných hlavonožcům, kterými se
v těch starých mořích hemžilo. Všichni ještě dobře známe jejich obrovské spirálně
zavinuté ulity, někdy až % m v průměru. Všude ve skalních zápisech této druho-
horní doby je velká spousta těchto amonitů. Je jich na sta druhů a ke konci druho¬
horní doby byla jejich rozmanitost ještě větší a vzhled podivnější. Nezůstalo po
nich ani památky. Když zápisy opět počínají, i oni již zmizeli. O plazech by snad
někdo mohl tvrditi, že byli vyhubeni, poněvadž místo nich přišli ssavci, soutěžili
s nimi a byli schopnější zůstati na živu; ale o amonitech nic takového neplatí,
poněvadž do dnešního dne na jejich místo nepřišel nikdo jiný. Prostě zmizeh. Ne¬
známé podmínky jim umožnily žiti v druhohorních mořích, a pak nějaká neznámá
změna, nějaký náhlý převrat v obvyklém sledu dní a ročních dob jim život zne¬
možnily. Žádný rod amonitů není dnes na živu ze vší té ohromné rozmanitosti, ale
doposud žije jeden osamocený rod, velmi blízce příbuzný s amonity, loděnka (Nau¬
tilus pompilius). Nalézá se, což stojí za povšimnutí, v teplých vodách Indického
a Tichého oceánu.

A že by ssavci soutěžili s plazy méně schopnými života a vytlačili je v boji, o kte¬
rém se někdy mluvívá — o takové přímé soutěži není sebemenšího svědectví. Soudíc
podle skalních zápisů, jak je dnes známe, je mnohem důvodnější domnívati se, že
nejdříve plazi nějakým nevysvětUtelným způsobem zašli, a že později, po časech
vehni zlých pro všechen život na zemi, se za zlepšených podmínek rozvinuli a roz¬
mohli ssavci a naplnili uprázdněný svět.

O příčinách tohoto velikého převratu na celém povrchu zemském nevíme
doposud docela nic. Víme všichni, že kdyby zemská osa stála kolmo k rovině
ekliptiky, nebylo by změny ročních počasí. Představme si, že v dřívějších obdobích
dějin země nebyl rovník nakloněn k rovině ekliptiky nebo jen málo, a máme právě
ty podmínky, za kterých se vyvíjela zvířena a květena doby druhohorní. A před¬
stavme si dále, že by nějaká neznámá příčina nachýlila zemskou osu do polohy
nynější. Ihned by po celé zemi nastala změna léta a zimy, horka a chladna, a život
by se buď přizpůsobil nebo by zašel. Plazi většinou vyhynuli, amoniti a přerozmanití
jiní tvorové vyhynuli jistě, a jenom pozvolna se obnovovala plnost života. Nevíme,
jaké prudké nárazy naše sluneční soustava v minulosti utrpěla. Můžeme jen hádati.
Možná že nějaký obrovský tmavý projektil se ze světového prostoru vřítil mezi

oběžnice a odklonil nebo přímo odstrčil naši zemi a celému jejímu vývoji dal jiný
směr.

Takové malé projektily (,, padající hvězdy”) stále nás zasypávají. Přilétají do
našeho ovzduší, vzejmou se prolétajíce vzduchem a shoří. Většina těchto meteorů
se rozplyne dříve než dopadnou na zem, ale mnoho jich skutečně dopadlo a stále
dopadá. V našich museích jsou některé o průměru 1 m a více.

Snad byl kdysi některý tak veliký, že způsobil onu předpokládanou změnu.

Ale tím jsme zapadli do čiré spekulace, a vraťme se raději k našim faktům.

5. Objevuje se kožišina a peří

Byli už ssavci v době druhohorní?

Na tuto otázku není dosud možno přesně odpověděti. Geologové hromadí trpělivě
a vytrvale nová svědectví a usuzují z nich úplnější závěry. Každou chvíli se mohou
v neprozkoumaných posud vrstvách objeviti zkameněliny, jež tuto otázku osvětlí.
Jistě že buď ssavci, buď předkové ssavců žili už za doby druhohorní. V samé úvodní
kapitole druhohorního svazku skalních zápisů jsme se již zmiňovali o takových
ssavčích plazech (,,zvěroještěřích”), a v pozdějších druhohorách se našly malé
čelisti, mající ráz úplně ssavčí.

Ale není ani kostičky, svědčící o tom, že žih druhohorní ssavci, kteří by se byh
mohli dívati tváří v tvář dinosaurovi. Druhohorní ssavci, nebo ssavcovití plazi —
neboť nevíme jasně, co byli — byli podle všeho samá malá, bezvýznamná zvířátka,
asi tak veliká jako myši nebo krysy, a byli stále ještě spíše nepatrným řádem
plazů nežli velikou rozlišenou třídou ssavců; asi že posud snášeli vejce a v5rtvořo-
váli jen pozvolna svoji význačnou srstnatou pokrývku. Žili daleko od velikých vod
a snad v pustých vysočinách, jako nyní svišti; patrně zde žili mimo dosah maso¬
žravých dinosaurů. Někteří snad běhali po všech čtyřech, jiní chodili hlavně na
zadních nohou a předníma nohama šplhah. Kameněli tak zřídka, že nám náhoda
ve všech těch obrovských zápasech druhohorních posud neobjevila jediné úplné
kostry, jež by tyto domněnky potvrdila.

Těmto malým theiiomorfům (zvěroještěrům) , těmto ssavčím předkům narostla
srst. Srst, jako peří, jsou dlouhé a jemně vypracované šupiny. Srst možná první
ssavce zachránila. Jak tak žili na samém okraji života, daleko od bažin a tepla,
narostla jim vnější pokrývka, která, udržujíc teplo (nebo bráníc horku), skoro
v ničem nezadá prachovému peří arktických mořských ptáků. A tak se šťastně
dostali z doby útrap mezi věkem druhohorním a třetihorním, jíž většina pravých
plazů podlehla.

Všechny význačné typy této květeny a mořské i zemské zvířeny, které se končily
zároveň s koncem doby druhohorní, se hodily jenom k stejnoměrnému podnebí
a k mělkým, bažinatým končinám. Ale u jejich třetihorních nástupců i srst i peří
poskytovaly možnost odolávati proměnlivé teplotě tak, jak jí
neměl žádný plaz, a proto se rozšířili na prostoře mnohem větší, než se podařilo
až dosud kterémukoli živočichovi.

Za starší doby prvohorní se šířil život jen tam, kde byla teplá voda.

Za mladší doby prvohorní jen tam, kde byla teplá voda nebo teplé močály a vlhká
půda.

Za doby druhohorní, jak víme, se šířil za stejných podmínek jen tam, kde byla
voda a hezky nízko položená údolí.

Ale v každé z těchto dob byly druhy, které se nedobrovolně šířily za tehdejší
meze života; a když nastávaly doby největších svízelů, právě tyto okrajové druhy
zůstaly na živu a zdědily vládu nad vymřelým světem.

To je snad nejvšeobecnější zpráva, kterou můžeme podati z geologických zápisů.
Je to zpráva, jak se život rozmáhal. Třídy, rody a druhy živočišné se objevují a mi¬
zejí, ale prostor se šíří. Šíří se stále. Život neměl nikdy tak velikého rozsahu, jako
má dnes. Dnešní život v podobě lidské sahá do vzduchu výše, než kdy před tím;
i člověk se rozšířil od točny k točně, vniká pod vodu v podmořských člunech, son¬
duje chladné, neživé temnoty nejhlubších moří, zakopává se do panenských vrstev
skalních a myšlenkou i věděním proniká do středu země a doniká nejzazší hvězdy.
Ale v žádném z pozůstatků doby druhohorní nenacházíme určitých památek po
jeho předcích. Tito předkové, jako předkové všech příbuzných ssavců, byli patrně
tvorové tak nečetní, tak nepatrní a tak zapadlí, že zanechali po sobě sotva stopy
mezi hojnjTtni pozůstatky oblud, které se zálibně provalovaly v pařlivém vzduchu
a v bujném rostlinstvu druhohorních lagun, nebo lezly, poskakovaly a poletovaly
po velikých říčních rovinách oné doby.

KAPITOLA V

Doba ssavců

1. Nová doba života

Třetí veliké oddělení geologické kroniky, doba třetihorní, počíná světem, který
je fysicky již velmi podoben světu, v němž žijeme dnes. Den byl podle všeho s po¬
čátku pořád znatelně kratší, ale obraz krajinný byl svým rázem již docela moderní.
Podnebí se ovšem věk
za věkem neustále a
nepravidelně měnilo,
země, které mají dnes
podnebí mírné, prošly
od počátku doby třeti¬
horní obdobími veliké¬
ho tepla, pronikavého
chladu a neobyčejného
sucha; ale povrch ze¬
mě, i když se změnil,
nezměnil se tak, aby se
nemohl přirovnat! k
dnešnímu povrchu v té
neb oné části světa.

Na místě rostlin cy-
kaso vitých, sekvojí a
podivných stromů jeh¬
ličnatých doby druho-
horní se nyní setkává¬
me v seznamech zka¬
menělin se jmény jako
bříza, buk, cesmína, li-
liovník, břečtan, am-
broň, chlebovník. Vstu¬
pujeme do věku květin.

Květiny se vjrvíjely
souběžně se včelami a
s motýly. Velmi důleži¬
té byly tehdy palmy.

Takové rostliny byly

Někteří oligocenní ssavci

již v pozdějších vrstvách v americké křídě doby druhohorní, ale nyní ovládly po¬
vrch zemský úplně. Velikého významu nabyla ve světě tráva. Jisté trávy se objevo¬
valy i v pozdější době druhohorní, ale teprve s dobou třetihorní se rozprostřely
traviny a trávník široko daleko po světě, který byl kdysi holým kamením.

Doba ta počala dlouhotrvajícím značným teplem; pak se svět ochlazoval. Na
počátku této třetí části světové kroniky, této doby třetihorní, se dálo obrovské
vrásnění kůry zemské a pozvedala se vysoká pohoří. Alpy, Andy, Himalaja jsou
všechno pohoří třetihorní; v pozadí takové typické krajiny z prvé doby třetihorní
jistě nescházela činná sopka nebo něco takového. Byla to také asi doba velikých
zemětřesení.

Geologové rozděhli dobu třetihorní na určitá hlavní oddělení a bude dobře pojme¬
novat! si je zde a říci, jaké měla podnebí. Nejdříve přichází e o c é n (úsvit nynější¬
ho života), doba výjimečného tepla v dějinách světa, rozdělená opět na starší a no¬
vější eocén; pak o 1 i g o c é n (ještě jen málo nynějšího života) , v němž bylo pod¬
nebí stále stejnoměrné. M i o c é n (méně druhů nyní žijících) byla veliká doba
tvořících se horstev, a všeobecná teplota klesala. V p 1 i o c é n u (více žijících než
vyhynulých druhů) bylo podnebí velmi podobno nynějšímu; ale s pleisto-
cénem (velká většina nyní žijících druhů) nastala dlouhá, svrchovaně drsná
doba — byla to veliká doba ledová. Ledovce se šířily od točen na jih a na sever,
a i Anglie byla pokryta ledem až k Temži.

Potom až po naše časy nastává doba částečného zotavení. Nyní se snad přibli¬
žujeme době teplejší. Za půl milionu let bude snad svět mnohem slunnější a příjem¬
nější pro život, nežli je dnes.

2, Na svět přichází tradice

V lesích a na pouti za travou po eocénských rovinách se objevili po prvé rozma¬
nití a hojní ssavci. Dříve než přikročíme k popisu těch ssavců, bude snad dobře,
řekneme-li si povšechně, co je to ssavec.

Od chvíle, kdy se objevili v starších prvohorách obratlovci a kdy se moře po prvé
začalo rojiti rybami, obratlovci se vytrvale rozvíjeli. Ryba je obratlovec, který
dýchá žabrami a může žiti jenom ve vodě. Obojživelníka možno popsati jako rybu,
která připojila k svému dýchání žabrami schopnost dýchati v dospělosti i plovacim
měchýřem, a která také místo rybích ploutví vytvořila končetiny s pěti prsty.

Pulec je na čas rybou, ale dalším vývojem se stane živočichem suchozemským.
Plaz je další stupeň v této rozluce od vody; je to obojživelník, který už není oboj¬
živelný; projde svým pulčím stavem — to jest jeho rybí stav — ve vejci. Od po¬
čátku musí dýchati ve vzduchu ; nemůže nikdy dýchati pod vodou tak jako pulec.

Dnešní ssavec je skutečně jakýsi plaz, kterému narostla účinná ochranná po¬
krývka, srst, a který podržuje vejce v těle až vyspějí tak, že se z nich zrodí živá
mláďata; stará se o ně po narození a živí je delší nebo kratší dobu svým mlékem.
Někteří plazi, na př. některé zmije, rodí živá mláďata, ale žádný nepečuje o ně tak
jako to činí praví ssavci. Ptáci i ssavci, kteří unikli všelijakým ničivým silám, jež uči¬
nily konec druhohorním plazům, a kteří zůstali na živu a ovládli svět třetihorní,
mají společné tyto dvě věcí: za prvé se chrání mnohem vydatněji proti změnám
teploty, než to doká.zala kterákoli jiná obměna plazího typu, a za druhé věnují

zvláštní péči svým vejcím (pták je vysezuje a ssavec je donáší), a mají přirozenou
schopnost starati se jistý čas o mláďata, když se jim vylíhla nebo narodila. Proti
ssavcům se plazi vůbec nestarají o své potomstvo.

Srst byla zřejmě nejprvnější známkou, kterou se ssavci odlišovali od ostatních
plazů. Je pochybné, zda jednotliví ssavcovití plazi, kterým narostla v počátcích
druhohorní doby srst, rodili živá mláďata. Podnes žijí ještě dva ssavci, kteří nejenom
nekojí svá mláďata, nýbrž kteří snášejí vejce, Ornithorhynchus (ptako-
pysk) a E c h i d n a (ježura), a v eocénu jich bylo více. Vylučují výživnou teku¬
tinu, kterou se mládě živí ze žláz roztroušených po kůži. Ale žlázy se nespojují
v prsní bradavky. Tekutina vytéká, matka se položí na záda a mládě ssaje vlhkou
kůži. Zbyli jediní ze všech těch malých srstnatých živočichů, snášejících vejce, ze
všech těch srstnatých plazů, skokanů, lezců a běžců, podle všeho mnohem četněj¬
ších a rozmanitějších, kteří byli druhohorními předky všech žijících ssavců až
k člověku i člověka samého.

Způsob, jak se ssavci v podstatných rysech rozmnožovali, můžeme vyjádřiti
i jinak. Ssavec je tvor rodinný. A zvyk žiti v rodině zahrnoval v sobě, že
se mohla zkušenost na světě odkazovat! novým, souvislým způsobem. Přirovnejme
úplně odloučený život takové ještěrky k životu sebenižšího ssavce téměř každého
druhu. Ještěrka nemá duševní souvislosti s ničím mimo sebe; je to malý samostačný
souhrn zkušenosti, která slouží jejím účelům a cílům; ale ssavec tu zkušenost
„přebírá” od své matky a „odevzdává” ji svému potomstvu.

Všichni ssavci krom oněch dvou jmenovaných druhů dospěli již před starší dobou
eocenní onoho vyššího stupně, ve kterém je rodiče za jejich nedospělosti chránili
a byli jim vzorem. Byli v mládí více méně napodobiví a byli schopni jakési skrovné
míry vychování; všem se dostalo jisté péče a příkladu, ba i pokynů mateřských,
jež byly částí jejich vývoje. To platí stejně o hyeně a o nosorožci jako o psu nebo
o člověku ; rozdíl ve schopnosti k výchově je nesmírný, ale nedá se popříti, že jsou
za mládí pod ochranou a že jsou schopni výchovy. Všichni tito obratlovci, tito noví
ssavci, schopní roditi živá mláďata a ochraňovat! je, i tito noví ptáci, schopní vyse¬
dět! svá mláďata a opatrovat! je, zavádějí na počátku doby třetihorní do dalších
kapitol života něco nového, totiž společenské sdružování, přídavek to k tvrdému
a úpornému tradičnímu pudu, a nervové ustrojení, nutné k přijetí tradice.

Všechny novoty, jež se vyskytují v dějinách života, počínají velice skromně.
Hojnost krevních cev v plovacím měchýři bahníka, žijícího v bystřinách starší
doby prvohorní, mu umožňovala přečkati doby sucha. Onomu netělesnému návštěv¬
níkovi naší oběžnice, kterého jsme si již jednou představili, by se to tehda zdálo
čímsi nedůležitým a naprosto vedlejším v tom starém světě velikých žraloků a pan¬
céřových ryb, mořských prakorýšů, korálových útesů a mořských chaluh ; ale ote¬
víralo to úzkou cestu, po které suchozemští obratlovci stoupali k nadvládě. Bahník
by se byl tenkrát zdál ubohým uprchlíkem z přeplněného a rvavého života moř¬
ského. Ale jakmile se na světě objevily plíce, každé nové pokolení, které mělo plíce,
je zdokonalovalo.

Tak také v mladší době pi-vohorní, když někteří z obojživelníků ztráceli své
,,obojživelnictví”, zpožďujíce se vysezo váním vajec, mohlo se to zdát! pouhou odpo¬
vědí na trapná nebezpečí, jež ohrožovala mladého pulce. Ale to připravovalo dobytí
souše pro vítězné zástupy druhohorních plazů. Ukazovalo to novou cestu k volné-

mu a bujarému životu pozemnímu, k němuž všichni ti plazovití tvorové dospívali.

A tato výchova k rození živých mláďat a k péči o ně, které se podrobovali ssavčí
předkové za onoho věku nižšího a krušného života, nám dala něco nového — sou¬
vislé vnímání světa. Co to znamená, začíná i dnešní člověk teprve chápat.

3. Mozek roste

V eocénu se ukázalo už hojně ssavčích druhů. í^ěkteří se rozrůzňovali jedním
směrem, jiní jiným, někteří se zdokonalovali jako býložraví čtvernožci, jiní šplhali
po stromech a skákali z jednoho na druhý, někteří se vrátili do moře, kde plovali,
ale všechny ty druhy nevědomky využívaly mozku a rozvíjely jej jako nástroj této
nové schopnosti získávací a výchov ávací. Druhohory, tento věk květin, ptáků
a ssavců, by se daly dobře nazvati i věkem rostoucího mozku. V eocenních horni¬
nách se našli malí pra¬
věcí předchůdcové ko¬
ně (Eohippus), maličtí
velbloudi, vepři, pravě¬
cí tapíři, pravěcí ježci,
opice a poloopice, va¬
čice a šelmy. Všichni ti
tvorové byli do jisté
míry předkové žijících
zvířat a všichni měli
mozky poměrně mno¬
hem menší než jejich
živoucí představitelé.
Žilo na př. dávné noso¬
rožce ví té zvíře, T i t a-
notherium, jehož
mozek neměl ani desi-
tinu mozku, jaký má
nynější nosorožec. Ten
není nikterak vzorem
pozorného a ochotného
snaživce, ale i tak je
desetkrát všímavější a
učelivější než jeho
předchůdce. Tohle pla¬
tí o všech řádech a tří¬
dách, které žijí podnes.
Všichni třetihorní ssav-
ci, jsouce poháněni spo¬
lečnou nutností, byli
zajedno v tom, že vy-
víjeh mozek. Byl to

souběžný pokrok u všech. V témž řádu
nebo v téže dnešní třídě jest mozek oby¬
čejně šestkrát až desetkrát větší než byl
mozek jejich eocenního předka.

Doba eocenní rozvinula řadu býložra-
vých zvířat, ale dnes už z nich nežije žád-
iiý jejich představitel. Z takových byli
Uintatheres a Titanotheres.
Vytlačili je dokonaleji vyvinutí býložrav-
ci, jakmile na zemi počala růsti tráva. Ho¬
níce taková zvířata, přihnaly se veliké
smečky prvých psů, z nichž někteří byli
tak velcí jako medvědi, a prvých koček,
z nichž zvláště jedna (S m i 1 o d o n) , malý
živočich divokého vzhledu, s velikými te¬
sáky, první to šavlozubý tygr, byla určena vyvinouti se k větším věcem. Ame¬
rické nánosy v miocénu mají přerozmanité druhy velbloudů, žiraf o vitých velbloudů
s dlouhými krky, gazelovitých velbloudů, lam a pravých velbloudů. Severní
Amerika byla, jak se zdá, po větší část doby třetihorní pěkně a pohodlně spojena
s Asií, a když konečně ledovce veliké doby ledové a pak Beringová úžina obě ve¬
liké pevninské oblasti od sebe oddělily, zůstali poslední velbloudi ve Starém světě
a lamy v Novém.

První předkové slonů se objevují za doby eocenní v severní Africe jako tvorové
rypákovití; zřetelný sloní chobot se ukázal na světě až v miocénu a během věků
se prodloužil.

Jf. Na světě se žije
zase hůře

Po miliony zvíře¬
cích pokolení kroužila
země kolem slunce ;
pozvolna se její drá¬
ha, která snad byla
za rovnoměrných dnů
prvního eocénu téměř
kruhovitá, prodlužo¬
vala přitažlivostí vně j-
ších oběžnic ve tvar
eliptičtější. Její osa,
která vždy ležela bo¬
kem k rovině její drá¬
hy, jako stěžen jachty
s rozvinutými plach-

Predchiidce slona (doplněná podoba)

tami leží bokem k vodní hladině, se nakloňovala nepozorovatelně vždy více a více,
a na její dráze se její letní bod každého roku posunul o něco dále od přísluní.

Na centimetrové kuličce, obíhající ve vzdálenosti 120 metrů kolem planoucího
slunce o průměru jednoho metru, to nebyly během několika milionů let události
a změny veliké. Byly to změny, které by nesmrtelný astronom na Neptunu,
pozorující zemi věk za věkem, dovedl sotva postřehnout!. Ale se stanoviska dále
se rozvíjejícího ssavčího života miocenního měly hluboký význam. Věk za věkem
byla zima stále chladnější a drsnější a za tisíciletí se proti létu vždy o několik hodin
dloužila; věk za věkem se léto krátilo. Průměrně ležel zimní sníh v každém
novém století na jaře o něco déle, ledovců v severních pohořích jednou o dva centi¬
metry přibylo, pak jich o jeden centimetr ubylo, a pak zas o několik centimetrů
vzrostly . . .

Skalní kronika vypráví o rostoucím chladu. Pliocén byla mírná doba a mnohé
teplomilné rostliny a zvířata zašly. Pak jaksi kvapněji postupoval led ročně o ně¬
kolik decimetrů nebo centimetrů.

V pleistocénu se vyskytovalo arktické zvířectvo, pižmoň americký, srstnatý
mamut, srstnatý nosorožec, lumík. Led postupoval přes Severní Ameriku stejně
jako přes Evropu a přes Asii. Tisíce let postupoval, pak zase tisíce let ustupoval
a zase postupoval. Evropa až k břehům Baltu, Britanie až k Temži, Severní Ame¬
rika až k Nové Anglii a ve vnitrozemí na jih až k Ohiu byly po věky zasuty ledovci.
Nesmírné spousty vody se tak oceánu odnímaly, upoutávaly se v těchto ohromných
ledových příkrovech a způsobovaly ve vzájemném poměru země a vody světové
změny. Veliké plochy, jež jsou nyní opět mořským dnem, byly tehda nad vodou.

Dnešní svět se stále ještě dostává krok za krokem z poslední ze čtyř velikých vln
zimy. Ale neotepluje se ustavičně. Bylo kolísání. Pozůstatky bažinného dubu na př.,
který rostl před dvěma nebo třemi tisíci lety, se nalézají ve Skotsku v šířkách,
v nichž za nynější doby neroste ani dubový zákrsek. Tyto změny tepelné se snad
posud dějí, snad nedějí. To nevíme. Právě za toho crescenda a diminuenda mrazu
a sněhu poznáváme po prvé tvory, kteří jsou podobni tvorům lidským. Věk ssavců
vrcholil v ledu, v trampotách a v člověku.

KNIHA n

Vznik člověka

KAPITOLA VI

Opice, podčlověk a člověk

1. Původ Člověka

Původ člověka a jeho příbuzenství s ostatním tvorstvem byl za posledních sto let
předmětem velikých sporů. Mezi učenci převládá mínění, že člověk jako všichni
ostatní ssavci pochází z nižších předků, že on a vehké opice šimpanz, orangutan
a gorila měli kdysi společného předka, a že se tento předek vyvinul z tvorů ještě
nižších, z nějakého dřívějšího ssavce, který zase má svůj původ ze ssavčího plaza, ten
opět z některého obojživelníka a ten z primitivní ryby. Tento rodokmen se zakládá
na srovnávací anatomii člověka s anatomií jiných obratlovců, a nachází potvrzení
pozoruhodnými proměnami, které se dějí s jeho tělem před narozením. Počíná
totiž jako by měl být rybou, s žaberními otvory, rybím srdcem a ledvinami, pro¬
chází vývojem, který připomíná vývoj obojživelníků a plazů, a pak se v něm opakují
nižší formy ssavčí. Po nějaký čas má ocas. Nepočíná lidsky ani ve svém indivi¬
duálním vývoji — bojuje teprv o lidství. Četnými maličkostmi, ze kterých nic nemá,
na př. vlasem a směrem vlasů na těle, připomíná opici.

Miliony a mihony životů vytvářely člověka k schopnostem a nadějím, které má
dnes. Dospěl k tomuto stavu z ruchu a pohybu ve vodách a zírá nyní s rostou¬
cím vědomím a vůlí do očí svému nevypočitatelnému rodovému osudu. Spisovatel
se dívá na původ člověka s tohoto hlediska. Zdá se mu, že je názor ten založen na
neochvějném základě. Ale mějme dobře na paměti, že ještě mnoho bystrých ba
i učených lidí tento zvířecí původ člověka vášnivě popírá. Vláda státu Tennessee na
př. byla tak pevně přesvědčena o opaku, že na všech svých národních i středních
školách zakázala učiti tomu názoru. O ,, rodinném skandálu” se ani nezmiňujeme.
A v procesu daytonském (r. 1925) , který následoval, padla proti biologickému světu
na váhu autorita Williama Jenningse Bryana, který v tom šel za svým velikým
vzorem Jeffersonem. (Nejvyšší soud státu Tennessee rozsudek zrušil pro for¬
mální chybu).

Tvrdívá se někdy, že rozličné náboženské společnosti, a zvláště církev římsko¬
katolická, se ;staví proti tomuto názoru o původu člověka ze zvířecích předků, ale
zdá se, že tomu tak není. Římskokatolická církev netrvá na názoru, že člověk byl
zvláště stvořen od Boha, o nic více nežli na učení, že je země plochá nebo že je
středem, kolem něhož se otáčí slunce. Lidé si kdysi představovali, že tomu církev
tak učí, ale od té doby se to docela uspokojivě vysvětlilo. Jednotliví věřící — a je
jich dosti — nesouhlasí s vědeckým názorem, protože cítí, že je víc na místě před¬
pokládat! u člověka spíše pád nežli vzestup, ale jejich námitky nezavazují církev
jako celek. Úlohou dějepiscovou není jednati o tom, co by bylo na místě, nýbrž

H. G. Wells, DŽjiny svžta — 4.

o tom, co je pravda. Také žádná významnější křesťanská církev na puntičkářském
a doslovném výkladu biblického vyprávění netrvá. Zcela správně se uznává, že
velká poesie nesnese takového obmezování; a pokud biolog netrvá na zvířecím
původu i lidské duše, není v této věci skutečně sporu mezi vědou a náboženstvím.
Ale nebylo by v pořádku vyprávěti dále o původu člověka bez tohoto předběžného
projevu. Spisovatel vypráví, co pokládá za pravdu, a není na něm konstatovat!
důkazy protivné strany, které se mu nezdají podstatné a kterým nedovede býti práv.

U mnohých velikých ssavců je možno téměř krok za krokem zjistiti, jak se vznik
nynějších druhů vyvíjel z eocenních předků. Tak je to na př. u slonů, velbloudů
a koní. Tu je řada velmi úplná, ukázek je velmi mnoho a vývojová stupnice sou¬
vislá. Ale třeba připustiti, že vykopaných pozůstatků lidských předků je málo, že
jsou neúplné a že zůstávají mezi nimi široké mezery. V době, kdy veliký anglický
přírodopisec Charles Darwin první obrátil pozornost světa na tuto otázku svým
Původem člověka, byly známé předhistorické pozůstatky lidské velmi vzácné
a málo vydatné. Mezi člověkem a velkými opicemi zela veliká propast, a „missing
link” (scházející článek) se stal v široké veřejnosti příslovečný. Teprve nedávno
se našly stopy tvorů, které, jak se zdá, tuto mezeru překlenují. Nejproslulejší z nich
je taungská lebka, objevená r. 1924, kterou popsal profesor Dart v Johannesburku,
a podivuhodná skupina lebek podlidského tvora Sinanthropus, nalezená ještě

později u Pekingu. Obojí tento nález nám
ukazuje tvory, kteří jsou po mnohé strán¬
ce na poloviční cestě mezi člověkem a opi¬
cí. Zuby, lebečná dutina, položení hlavy
a čela jsou spíše lidské nežli opičí, a spíše
opičí než je tomu u kterékoli dochované
lebky lidské.

Často se tvrdí, že se člověk podle Dar
wina vywinul z nějaké člověku podobné
opice jako je šimpanz, orangutan nebo
gorila, ale zrovna tak dobře bych mohl
o sobě říci, že jsem se vyvinul z nějakého
Hotentota nebo Eskymáka, tak mladého
nebo mladšího než jsem sám. Jiní, jsouce
si dobře vědomi této námitky říkají, že
se člověk vyvinul ze společného předka
šimpanzího, orangutaního a gorilího. Ně¬
kteří „antropologové” si dokonce hověh
v myšlence, že snad má lidstvo dvojí nebo
trojí původ; černoch že se třeba vyvinul
z předka gorilovitého, Číňan z dávného
orangutana, běloch z šimpanzo vitého
předka atd. Šimpanz je podle této skvělé
teorie Evropanův nižší bratr, s lepším ná-
/ / , • /O) T rokem na společenství stolu a lože s nej-

Koslra člověka (áj a kostra šimpanze {l). Ivar ^

lebky (1), nalezené v Pilidoivnu v Sussexu lepšími příslušníky „nordické” rasy, než

‘3

Konec věku pliocenního
a počátek i)Ioistocénu

První íloba ledová

1 První ‘nástroje - zašpičatělé pa -
j zourky (rostrokarinátní nástroje)

Pithecanthropus erectus

První meziledi

Druhá doba ledová

Druhé ‘tneziledl

Třetí doba ledová
Třetí meziledi

Rostrokaruiátni nástroje

(Heidelberská čelist - Homo
Hrubé, ale dobré nástroje tohoto | Heidelbergensis ■ se při-
věku, známého jako věk lpisuje tomuto věku, ale není

chellskv \to nikterak jisté. Snad žil

^ později než Eoanthropus

? Piltdovská lebka -
Ecanthropus

čtvrtá a poslední ledová | ^obré nástroje tvarem podobné ebodiď ÍNeandertálští lidé

Job® ( 1 a kosti)

Mladší doba 'paleolitická.'^ ™”‘’%‘íJvS1fóvěka

Doba zem&délstvi .

Í^Doba historická

Diagram dob ledových

vzdálenější černoch nebo Číňan. Tó jsou velmi fantastické představy, o kterých se
jen zmiňujeme nevšímajíce si jich dále. Dříve se soudilo, že lidský předek žil asi
na stromech, ale běžná představa u těch, kteří jsou oprávněni utvořiti si úsudek,
jest ta, že byl opicí žijící na rovné půdě a že se nynější opice k životu na stromech
teprve vyvinuly z předků méně „stromovitých”.

Postavíme-li vedle sebe kostru lidskou a kostru gorilí, jest jejich celková po¬
dobnost taková, že snadno dojdeme k předčasnému závěru, že člověk se vyvinul
z t5rpu opičího vzrůstem mozku a všeobecným zdokonalením. Ale zkoumáme-li
podrobně některé rozdíly, mezera se šíří. Zvláštní důraz byl nedávno položen na to',
jak při chůzi noha našlapuje. Člověk chodí po prstech i po patě; palec je hlavní
pákou při chůzi, jak se čtenář může sám přesvědčiti, zkoumá-li na podlaze svoje
mokré šlépěje a všímá-li si, kam dopadá váha těla, jak šlépěje slábnou. Palec je
králem prstů na noze.

Mezi všemi lidoopy a opicemi jsou někteří lemurové jediná skupina, která má
palce u nohou vyvinuty asi podobně jako člověk. Pavián došlapuje plochou nohou
a všemi prsty, při čemž se odráží hlavně o prostřední prst, jako medvěd. Všechny
tři veliké opice došlapují na vnější stranu nohy, chodí tedy docela jinak než člověk.

Veleopi jsou obyvateli lesa; nelezou po stromech tak mrštně jako opice menší,
ale jsou tam často a obvykle. Gorily jsou z nich nejtěžší a nejpozemnější. Jsou-li na
zemi, užívají často svých předních rukou a běhají velmi nelidsky po kotnících. Ruce
mají poměrně mnohem delší nežli člověk. Způsob, jakým lezou po stromech, je
pro ně příznačný; pohybují rukama mnohem více než druhé opice, a nedovedou
odskočiti nohama od půdy, jako ony. Nemají ocas, který by jim pomáhal. Mají svůj
zvláštní způsob šplhání. Ale člověk chodí tak dobře a běhá tak rychle, že jistě měl
dlouhou řadu předků, kteří chodili. Také už nyní tak dobře nešplhá, dělá to opatrně
a nejistě.

Předchůdce podlidí a lidí, kterého nyní popíšeme, byl asi na počátku třetihorní
doby opicí, jež chodila hlavně po zemi a skrývala se spíše ve skalách než na stro¬
mech, jako to dělají opice gibraltarské. Dovedla stále dobře šplhati po stromech
a držeti věci mezi palcem a druhým prstem u nohy, jako to posud dovedou Japonci,
ale už sestupovala opět na zem na rozdíl od svých ještě vzdálenějších předků doby
druhohorní, kteří žili jenom na stromech.

Všimněme si též, že člověk nedovede sám od sebe plavati; musí se tomu učiti,
a to ukazuje, že se dlouho nedostal k řekám, jezerům a moři. Je docela pochopitelné,
že takový tvor zřídka utonul za okolností takových, aby jeho kosti mohly zkameněti.

Nezapomínejme, že geologické zápisy mají kromě jiných nedostatků i ten, že
obsahují, jak přirozeno, hojná svědectví jen o zvířatech vodních nebo bažinných,
nebo o zvířatech, jež snadno a často mohla utonouti. Z téhož důvodu, ze kterého
nalézáme jen velmi zřídka stopy po předcích ssavců ve vrstvách doby druhohorní,
dovedeme si opatřiti velmi nesnadno pozůstatky po možných lidských předcích ve
skalách doby třetihorní. Tak na př. vědomosti, které máme o prvních lidech, jsme
získali z několika jeskyň, do nichž chodili a v nichž po sobě zůstavili památky. Až
do drsných dob pleistocenních žili a umírali pod širým nebem a jejich těla buď ti
druzí sežrali nebo se úplně rozpadla.

Ale buďme si vědomi i toho, že se skalní zápisy musí teprve důkladně probadati.
Pročítalo je doposud jenom několik pokolení a v každém pokolení jen několik lidí.
Většina lidí byla příliš zaměstnána válkami, vydíráním svých bližních, namáhavou
prací, kterou za ně mohly vykonat! stroje v desítině času nebo pouhým hračka-
řením, aby si všímala těchto mnohem zajímavějších věcí. Po té stránce byla pro¬
zkoumána vlastně jen západní Evropa. Snad jsou, ba jistě jsou tisíce nánosů posud
nedotčených, obsahujících pozůstatky člověka a jeho předků. Zvláště v Asii a pře¬
devším ve Východní Indii mohou býti skryty věci, jež nám otevrou oči. Co víme
dnes o prvním člověku, je pouhý útržek toho, co budeme brzy v ě děti.

Lidoopi i menší opice byly, zdá se, rorůzněny již na počátku doby třetihorní, a je
dosti oligocenních a miocenních opic, jejichž vzájemné příbuzenství i příbuzenství
s jejich podlidskými soudruhy, které nyní popíšeme, musí teprve býti zjištěno. Mezi
nimi se zmiňujeme o Dryopithecovi miocenní doby s čelistí velmi podobnou
lidské. V Sivalických horách v severní Indii se našly pozůstatky po velmi zajima-
vých opicích, z nichž Sivapithecus a Palaeopithecus ukazují na cosi
lidského. iPropliopithecus z egyptského oligocenu byl asi tuze zajímavý
tvor. Byla to pěkná opice veUkosti malé kočky, a mohla být přímým předkem dneš¬
ních anthropoidních opic. Byla tedy velmi blízce příbuzná s předky lidské větve.

Asi že všechna tato zvířata, tito skorohdé, užívala nástrojů.

Charles Darwin nám popisuje paviány,
kteří si otevírají ořechy tím, že je roztlou¬
kají kameny, kteří dovedou větvemi odva-
liti celé balvany, hledajíce pod nimi hmyz,
dávají rány holemi a házejí kameny. Šim¬
panz si zhotovuje jakousi stromovou chýši
ze spletených větví. V Boncelles v Belgii
se našly ve vrstvách oligocenriích kameny
zřejmě zpracované. Možná že sklon k uží¬
vání nástrojů byl už u druhohorních před¬
ků, od kterých asi pocházíme.

2. První stopy tvorů lidem podobných

K nejstarším svědectvím o nějakém tvo¬
ru, podobném člověku více než kterákoli
živá opice na zemi, patří pazourkové a jiné kameny, velmi hrubě zpracované a tak
upravené, aby se mohly držeti v ruce. Užívalo se jich asi jako seker. Tyto první
nástroje (eolity) jsou často tak hrubé a prosté, že dlouho trval spor, mají-li býti
pokládány za přírodniny nebo za výrobky. Mezi prvními průkopníky tohoto názoru
byl Mr. Harrison, obchodník koloniálním zbožím v Ighthamu v Kentu, jeden z těch
skromných a oddaných pozorovatelů, kterým britská geologie je povinna takovým
díkem. S počátku se archeologové jeho eolitům jen vysmívali, ale nyní má za sebou
vědecký svět, uznávající pololidský původ mnohých jeho kusů. Vedle něho si musí¬
me vážiti Mr. W. J. Lewise Abbotta, klenotníka ze St. Leonards, jehož dokonalá
znalost kamenného materiálu měla v těchto diskusích neobyčejný význam, kdežto
výzkumy Mr. J. Reida Moira v pliocenních a pleistocenních vrstvách v East Anglia
jsou velmi důležité pojetím celého problému.

Geologové kladou nejstarší z nich do pliocénu, to jest před první dobu ledovou.
Vyskytují se také za první doby meziledové. Neznáme však kostí nebo jiných po¬
zůstatků v Evropě ani v Americe, které by patřily bytostem člověku podobným
před půl milionem roků a které by zhotovovaly tyto nástroje a užívaly jich. Po¬
chybnou výjimkou je stolička nalezená v štěrku horního pliocénu v Snake Creek
v Nebrasce ; o tomto zubu se domnívají někteří, že patřil tvoru, který dostal jméno
Hesperopithecus (Západní opice) . Zub je velmi poškozen, a možná že ne¬
náležel vůbec tvoru anthropoidnímu (opočlověku), nýbrž některému jinému fosil¬
nímu zvířeti.

Ale v Trinilu na Jávě ve vrstvách, jež prý jsou ze stejné doby jako pozdější
pliocén nebo jako první ledová doba v Americe a v Evropě, se našlo několik roz¬
troušených kostí tvora asi takového, jako byli původci těchto prvních nástrojů.
Našla se lebeční klenba, několik zubů a stehenní kost. Lebka poukazuje na dutinu
velikosti asi prostřední mezi lebeční dutinou šimpanzí a lidskou, ale stehenní kost
patří tvoru, který mohl státi i běžeti stejně dobře jako člověk a proto stejně volně
užívati svých rukou. Tvor ten nebyl člověkem, ale nebyl ani stromní opicí jako

Jak a.si mohl vypadali podČlověk
( Pithecanthropus)

šimpanz. Byla to cho¬
dící opice. Přírodopisci
ji pojmenovali P i t h e-
canthropus erec-
t u s (vzpřímený člo¬
věk).

Kostí z výrobců
evropských eolitů po¬
sud vůbec nemáme. Jak
vypadali, můžeme je¬
nom hádati.

Před čtyřmi nebo
pěti sty tisíci lety, kdy
tito eolitičtí první lidé
nebo ,,podlidé” nebo
,,pololidé'’ pobíhali po
Evropě, žili v jejich
světě mamuti, nosorož¬
ci, velikánský hroch,
obrovský bobr, bison a
divoký skot.

Žili tam také divocí
koně a dosud se hojně
vyskytoval šavlozubý
tygr. Není v té době
v Evropě stop po lvech
nebo pravých tygrech,
ale byli tam medvědi,
vydry, vlci a divoký
kanec. Možná že tento
první člověk byl někdy
k šavlozubému tygrovi
v poměru šakala a ohryzoval kosti zvířat, kterých se tygr dosyta nažral.

3, Heidelberský podčlověk

Z prvního příslušníka druhu H o m o ve skalní kronice známe jen úlomek kosti
— dolní čelisti. Tato čelist se našla v pískové jámě u Heidelberka, dvacet pět metrů
pod povrchem ; není to dolní čehst člověka, jak my člověka chápeme, ale je člověčí
po každé stránce až na to, že nemá vůbec brady; je hmotnější než lidská a vzadu
tak úzká, že v ní, jak se má za to , jazyk neměl dosti místa pro článkovanou řeč.
Není to ani opičí čelist — zuby jsou lidské. Ten, komu ta kost patřila, bývá nazýván
Homo Heidelbergensis nebo Palaeoanthropus Heidelber-
g e n s i s podle toho, jaké mínění si různí učenci utvořili o jeho lidskosti nebo pod-
lidskosti. Žil ve světě, který se ani tak nelišil od světa ještě staršího podčlověka,

užívajícího prvních nástrojů; nánosy, ve kterých se jeho zbytky našly, ukazují,
že s ním zároveň žili sloni, koně, nosorožci, bison, los atd., ale šavlozubý tygr už
vymíral a lev se po Evropě šířil. Nástroje této doby (známé jako doba chellská)
jsou značným pokrokem proti nástrojům doby pliocenní. Jsou dobře zhotoveny, ale
mnohem větší než nástroje opravdu lidské. Heidelberský člověk měl asi veliké
tělo a mocné paže, které se hodily k jeho značné velikosti a masivní čelisti. Byl to
asi srstnatý nelidský tvor podivného vzhledu.

-4. Piltdownský podčíověk

Musíme nyní pokročiti ve své kronice snad o nových 100.000 let, abychom zase
našli pozůstatky něčeho lidského nebo podlidského. Pak přijdeme v nánose, pochá¬
zejícím snad z třetího meziledí, jež počalo asi před 100.000 lety a trvalo možná
50.000 let, na rozbité kusy celé lebky. Nános je štěrk, vyplavený nejspíše z vrstev
ještě starších, a tyto lebečné úlomky jsou snad skutečně souvěké s první ledovou
dobou. Pozůstatky kostí, objevené v Piltdownu v Sussexu, ukazují nám tvora, který
se vyvíjí ze stavoi podlidského jen velmi pozvolna.

První úlomky té lebky se našly v Sussexu v odkopávce silničního štěrku. Kus
po kuse se vybíraly ostatní úlomky lebky z hromad nalámaného kamení, až se dala
složití skoro úplně dohromady. Je to tlustá lebka, tlustší než kterákoli lebka lidí
nyní žijících, a objem mozku jest asi tak mezi lebkou Pithecanthropa a člověka.
Tento tvor byl pojmenován Eoanthropus, Člověk úsvitu. V týchž štěrkových
jamách se našly zuby nosorožčí a hroší, našel se i jelení hnát se zářezy, které snad
jsou vryty. Také tam přišli na podivný nástroj ze sloní kosti, podobný pálce.

Mezi těmi rozptýlenými zbytky byla ještě také dolní čelist, která se nejdříve
dosti přirozeně připisovala Eoanthropovi, ale která podle pozdějšího názoru prý
patřila šimpanzovi. Je neobyčejně podobna kosti šimpanzí, ale Sir Arthur Keith,
jeden z největších odborníků v těchto otázkách, přiřaďuje ji po pečlivém rozboru
ve své knize ,,Antiquity of Man” (Pravěk člověka, nové vydání 1925)
k lebce, u níž byla nalezena. Je jako dolní čelist svým rázem mnohem méně lidská
nežli čelist člověka heidelberského (Homo Heidelbergensis), o hodně
staršího, ale zuby jsou po některé stránce podobnější zubům žijících lidí.

Sir Arthur Keith na základě této dolní čelisti soudí, že Eoanthropus přes svoje
jméno není přímým předkem člověka. Ještě méně je přechodnou formou mezi člo¬
věkem heidelberským a neandertalským, o němž hned pojednáme. Myslí, že byl
jenom příbuzný pravého lidského předka, jako je orangutan příbuzný šimpanzův.
Byl z většího počtu podlidských běhavých opic s inteligencí větší než opičí, a ne-
patří-li přímo do lidského rodokmenu, je s ním jistě blízce příbuzný.

Po tomto zákmitu lebky nám skalní kronika nepodává nic než pazourkové ná¬
stroje, které jsou dokonalejší a dokonalejší. Kosti všech tvorů, kteří pazourek obrá¬
běli, zmizely; zmizely všechny věci ze dřeva a z kůže, který«|t jejich výrobci užívali;
všechno zašlo a ztratilo se, a nebýt těch kamenů, neměli bychom o tom všem ani
potuchy. Jeden velmi význačný má podobu chodidla; plochá strana je naráz od¬
klepnuta, druhá strana je zpracována. Jak kronika pokračuje, dovedou archeolo¬
gové rozpoznat! škrabadla, nebozezy, nože, šípy, házecí kameny a pod.

Pokrok je potom rychlejší ; v několika stoletích se tvar sekery zřejmě zdokona¬
luje. A pak přichází veliké množství pozůstatků. Čtvrtá ledová doba vyvrcholuje.
Člověk se uchyluje do jeskyň a zanechává tam stopy; v charvatské Krapině,
v íNeandertalu u Dússeldorfu, ve Spy se našly lidské pozůstatky, lebky a kosti
tvora, který je jistě člověk. Asi tak před 50.000 lety, ne-li dříve, objevil se H o m o
Neanderthalensis (zvaný také Homo antiquus a Homo primi-
genius), docela slušný to lidský tvor. Palec jeho ruky není ještě tak ohebný
a užitečný jako palec lidský; člověk ten byl skloněn kupředu a nedovedl držeti
hlavu zpříma jako my, neměl brady a snad neuměl mluviti, sklovina a kořeny jeho
zubů byly naprosto jiné než u nynějšího člověka, byl hodně zavalitý, nepatřil sku¬
tečně ještě úplně k lidskému druhu, ale o tom nemůže býti sporu, že patří k rodu
Homo. Jistě se nevyvinul zEoanthropa, ale jeho dolní čelist je velmi podob¬
na dolní čelisti heidelberské a je možno, že neohrabanější a těžkopádnější Homo
Heidelbergensis tisíce století před ním byl téže krve a týchž kostí jako on.

KAPITOLA VII

Neandertálský člověk, vyhynulé plémě

(STARŠÍ DOBA PALEOLITICKÁ)

1. Svěř před 50.000 lety

Za třetího meziledí byly obrysy Evropy a Asie docela jiné, než jsou nyní. Geolo¬
gové nám dovedou v hrubých rysech naznačiti rozdíly, na naší mapě jsou shrnuty
jejich závěry. Veliké plochy na západ a severozápad, které jsou nyní zatopeny
vodstvem Atlantického oceánu, byly tehda suchou zemí; Irské moře a Německé
moře byla říční údolí. Přes tyto severní končiny se šířila a ustupovala a zase se
šířila veliká ledová kápě, jaká pokrývá dnes střední Gronsko. Tato mohutná ledová
kápě, která pokrývala obě polární končiny, ubírala oceánu ohromné spousty vodstva
a hladina mořská proto opadávala, odkrývajíc veliké plochy země, jež jsou nyní
opět pod vodou. 'Kotlina Středozemního moře byla bezpochyby velikým údolím,
položeným níže než ostatní hladina mořská, a obsahovala dvě vnitrozemská moře,
oddělená od ostatního oceánu. Podnebí této středozemské pánve bylo snad mírně
chladné a končiny saharské na jih nebyly tehda pouští vyprahlých skal a navátého
písku, nýbrž hojně zavodněnou a úrodnou krajinou. Mezi ledovými plochami na
severu a Alpami a středozemní kotlinou na jihu se rozprostírala divoká pustina,
jejíž podnebí bylo jednou drsné, jednou příjemně mírné, a pak zase za čtvrté ledové
doby drsné.

Touto divočinou, nynější velikou evropskou rovinou, bloudilo rozmanité zví¬
řectvo. S počátku to byli hroši, nosorožci,
mamuti a sloni. Šavlozubý tygr pomalu
vymíral. Potom, jak vzduch chladl, hroch
a později ostatní teplomilní tvorové ne¬
chodili již tak daleko na sever a šavlozubý
tygr načisto zmizel. Srstnatý mamut,
srstnatý nosorožec, tur pižmový, bison,
zubr a sob se rozmohli a rostlinstvo mír¬
nějšího podnebí ustoupilo rostlinám ark¬
tičtějšího rázu. Ledovce se posunuly na
jih nejdále za celé čtvrté doby ledové (asi
před 50.000 lety) a pak zase ustoupily. Za
dřívější doby (třetí ledové) se potulovaly
zemí nečetné tlupy rodů lidských (H o m o
Neanderthalensis) a patrně i pod-
lidských (Eoanthropus), nezane- Neandertálský člověk (Jak asi mohl vypadali)

chávajíce jako důkaz své přítomnosti nic jiného než pazourkové nástroje. Snad
tam byli ještě jiní podobní tvorové, kteří dovedli zhotovovat! nástroje, ale o těch
nevíme zhola nic. Jistě že užívali také četných a rozmanitých nástrojů dřevěných ;
jistě že si všimli, jak různých tvarů nabývá dřevo a co všechno se dá z něho zhoto¬
vovat!, a využili toho pak i u kamene ; ale žádný z těch dřevěných nástrojů se neza¬
choval a můžeme jen uvažovat! o tom, jak vypadaly a k čemu byly.

Jak počasí čím dále tím více drsnělo, až bylo nejdrsnější, hledali neandertalští
lidé, patrně již obeznámení s užíváním ohně, přístřeší pod skalními výstupky a v jes¬
kyních, a tak zanechávali po sobě pozůstatky. Až posud byli zvyklí dřepěti pod
širým nebem u ohně a blízko míst, kde byla voda. Ale byli do té míry inteligentní, že
se přizpůsobili novým a krutějším podmínkám.

Podlidé asi úplně podlehli útrapám této čtvrté ledové doby — alespoň mizejí
n3mí takové hrubé nástroje nadobro.

Do jeskyň se neuchyloval jenom člověk. Tato doba má také jeskynního lva,
jeskynního medvěda a jeskynní hyenu. První lidé musili vypuditi taková zvířata
z jeskyň, kde se sami chtěli ukrýti a odpočinout! si, a při tom jim oheň jistě konal
výborné služby. První lidé asi nezacházeli hluboko do jeskyň, protože nedovedli své
úkryty dobře osvětlovat!. Zašli jen tak daleko, aby byli za větrem, a v odlehlých

Jfslí Bsi v^patLily ohrysy

£VR0PyaZipadniíl5IE

5Ca rtAjvě.tli ^imy
Ziy/rko, doby tcdoví
(xsi pěcd S 0.000 lity)

.Jir-

jíamč .... □
Voda. ...

Ud .

Dnešní pobřcíi

Tato mapa nám předvádí nynější stav našeho vedení o zeměpisu Evropy a Západní Asie asi
tak před 50.000 lety, za doby neandertálské

Mnoho na této mapě je ovšem domněnka, ale v hlavních rysech jistě je podobna obrysům světa, v němž se

lidé po prvé stali lidmi

koutech si dělali zásoby dříví a potravin. Snad si také vchod do jeskyně zahrazovali.
Chtěli-li vniknouti do jeskyň hlouběji, mohli si svítiti jen pochodněmi.

Co lovili tito Neandertálci? Jejich jediné zbraně, kterými mohli zabiti taková
obrovská zvířata jako mamuta nebo jeskynního medvěda nebo i jen soba, byly
dřevěné oštěpy, dřevěné kyje a veliké kusy pazourků, které po nich zbyly
„chellské” a ,,mousterské” nástroje; jejich obyčejnou kořistí byla asi menší zvěř.
Ale jistě jedli i maso velikých zvířat, dostali-li se k němu, a snad taková zvířata
pronásledovali, byla-li nemocna nebo poraněna v boji, nebo se jich zmocnili, za-
padla-li do bahna, do ledu nebo se utopila. Labradorští Indiáni zabíjejí posud karibů
oštěpy u hlubokých brodů. U Dawlishe v anglickém hrabství Devonu se našel
umělý příkop, který, jak se má za to, byl léčkou na slony. Víme, že Neandertálci
jedli z části svou kořist tam, kde padla; ale veliké kosti morkové si odnášeli do
jeskyní, kde si je mohli rozštípnouti a pohodlně snísti, protože se v jeskyních na¬
chází málo žeber a obratlů, ale množství rozbitých a rozštěpených dlouhých kosti.
Halívali se do koží a ženy asi ty kůže připravovaly.

Víme také, že byli pravičáky jako nynější lidé, neboť levá strana mozku (která
slouží pravé straně těla) je větší nežli pravá. Ale kdežto zadní části mozku, které
jsou ve spojení se zrakem, s hmatem a s tělesnou silou, jsou dobře vyvinuty, části
přední, jež vládnou nad myšlením a řečí, jsou poměrně malé. Jejich mozek byl tak
veliký jako náš. ale jinaký. Tento druh člověka měl jistě jiné duševní vlastnosti
nežli náš; jeho jedinci byli nejenom prostší a nižší nežli my, nýbrž i jiného rázu.
Snad vůbec nemluvili, anebo jen skrovně. Neměli nic takového, co bychom mohli
pojmenovati řečí.

2. Každodenní život prvních lidí

V knize od Worthingtona Smithe „M an the Primeval Savage” (Pra¬
věký divoch) je velmi živě psané líčení nejstaršího paleolitického života, z něhož
je v dalším vypravování mnoho převzato. Ve své knize Worthington Smith před¬
pokládá rozsáhlejší společenský život, větší obec a určitější rozdělení práce u jejích
členů, než je vůbec možno obhájiti vzhledem k pozdějším spisům, jako je paměti¬
hodné pojednání J. J. Atkinsonovo „O pravěkém zákoně”. Proto jsme nahradili
malý kmen, který popisuje Worthington Smith, rodem pod vedením „starého”,
a do líčení jsme vpletli představy Atkinsonovy o tom, jak si „starý” počínal.

Worthington Smith popisuje sidliště u řeky, protože první člověk, ne¬
maje hrnců ani jiných nádob, se musil držeti u vody a blízko křídových skal, z nichž
si mohl opatřit! pazourek na nástroje. Počasí bylo drsné a oheň byl velmi důležitý,
neboť jakmile tehda oheň vyhasl, bylo nesnadno jej zase rozdělati. Nebylo-li třeba,
aby planul, nechávali jej asi jen doutnat! pod popelem. Rozdělávali jej nejspíše tak,
že se kouskem železného kyzu křesalo o pazourek v suchém listí; v Anglii se vyský-
tají shluky železného kyzu a pazourku pospolu tam, kde se stýká gault a křída.
Ta malá tlupa lidí se krčila k sobě ve směsi kapradí, mechu a podobného suchého
steliva. Ženy a děti musily asi stále choditi na dříví, aby oheň neuhasí. Byla to asi
tradice, mladí to dělali po starých. Snad byla na jedné straně ležení i hrubě sdělaná
záštita z větví proti větru.

,, Starý”, otec a pán celé skupiny, snad přitesával u ohně pazourky. Děti to dělaly

po něm a učily se zachá¬
zet se špičatými úlomky.
Ženy nejspíše chodily
hledat pěkné pazourky,
vyrýpávaly je holemi z
křídových skal a přiná¬
šely je do sídliště.

Kolem dokola ležely
kůže. Je pravděpodobno,
že první lidé počali velmi
brzo užívá ti koží. Asi že
do nich balili děti a lehá-
vali na nich, když byla
půda vlhká a studená.
Kůže snad vydělávaly
ženy. Spodní stranu do¬
bře oškrábaly vhodnými
kusy pazourku, aby tam
nebylo masa, pak kůži
natáhly, napialy a při¬
tloukaly kolíky na trá¬
vu, aby ji slunce vysu¬
šilo.

Druzí členové rodu se
sháněli daleko od ohne
po potravě, ale na noc se
shromáždili všichni hez¬
ky blízko u ohně a hodně
přikládah, neboť jim byl
ochranou proti potulují¬
címu se medvědu a po¬
dobným dravcům. „Sta¬
rý” byl jediný plně do¬
spělý muž v té malé sku¬
pině. Byli v ní ženy, hoši

a dívky, ale jakmile hoši dorostli tak, že vzbudili u „starého” žárlivost, vrhl se na ně
a buď je vyhnal, nebo je zabil. Některá děvčata snad utekla s těmi vyhnanci, nebo
se dva tři mladíci na čas sdružili a potulovali se pospolu, až přišli na jinou skupinu,
z níž snad unesli děvče. Pak se asi znepřátelili. Potom jednoho dne, kdy už bylo
„starému” čtyřicet nebo i více, zuby už měl obroušeny a sil mu ubývalo, některý
mladší se proti němu vzepřel, zabil ho a vládl místo něho. V takovém sídlišti se asi
se starými lidmi nedělalo mnoho okolků. Jakmile zeslábli a začli být mrzutí, při¬
hrnula se na ně bída a smrt.

Co jedli v takovém sídlišti ?

„Prvotní Člověk se obyčejně popisuje jako lovec velikého srstnatého mamuta,
medvěda a lva, ale je tuze málo pravděpodobno, že by lidský divoch byl honil zví-

Dávné kamenné nástroje

Nástroje věku mousterského i věku dřívějších jsou nástroje lidí neander-
iálských, nebo snad (nástroje rostrokarínátní) podlidi. Dolejší řada (vek
sobí) jsou práce pravých lidi. Čtenář nechC si povšimne poměrně velikých
rozměru nástrojů předlidských

řata mnohem větší než zajíce, králíka a krysu. Člověk byl tehda spíše zvěří než
lovcem.

„Prvotní divoch byl býložravcem i masožravcem. Živil se lískovými oříšky,
bukvicemi, sladkými kaštany, oddenkovými hlízami a žaludy. Pojídal pláňata,
plané hrušky, plané třešně, plané ostružiny, slívy, břekyně, trnky, borůvky, tisové
bobule, šípky, hložinky, řeřichu, houby, hrubší i jemnější pupeny, rosolovky, duž¬
naté, šťavnaté, chřestovité oddenky nebo podzemní lodyhy rostlin pyskatých a pod.,
i jiné lahůdky rostlinné říše. Jedl ptačí vejce, mladé ptáky, med a voštiny divokých
včel. Jedl mloky, hlemýždě a žáby — posledních dvou lahůdek si posud vysoce
cení v Normandii a v Bretagni. Jedl ryby, leklé i živé, i mušle z tekutých vod; dovedl
snadno chytati ryby rukama, ,,hrabati’' ve vodě, potápěti se a polapiti je. U moř¬
ského břehu měl ryby, měkkýše a chaluhy. Dostal mnoho větších ptáků a menších
ssavců, které snadno ulovil, házeje po nich kamením a utloukaje je klacky, nebo
na ně líčil jednoduché pasti. Měl hady, slepýše a raky. Měl všelijaké ponravy
a hmyz, veliké larvy brouků a všelijaké housenky. V Číně doposud rádi jedí hou¬
senky a prodávají je na trhu sušené v malých otýpkách. Obzvláště výživnou po¬
travou byly asi kosti roztlučené v tuhé a zrnité těsto.

,, Velmi důželité bylo, že prvotnímu člověku nezáleželo příliš na tom, aby maso,
které jí, bylo docela čerstvé. Nacházel neustále pošlá zvířata, a i když bylo jejich
maso napolo shnilé, pochutnal si na něm — vždyť doposud lidé rádi jedí „zamřelou”
zvěřinu. Byl-li štván hladem a ve velké nouzi, snad jedl také své slabší soudruhy
nebo neduživé děti, které byly slabé, ošklivé nebo na obtíž. Jistě se sháněl i po
větších zvířatech, zesláblých nebo umírajících ; nebylo-li jich, spokojil se i mrtvými
a polorozpadlými. Z nepříjemného zápachu si nic nedělal ; vždyť takový zápach ani
nyní nebývá na závadu ve mnohých hotelech pevninských.

,, Divoši seděli těsně u sebe při ohni,
kolem se povalovalo ovoce, kosti a polo-
shnilémaso. Dovedeme si představiti „sta¬
rého” i jeho ženy, jak škubali kůží na
ramenou, čele a čenichu, když je obtěžo¬
valy a kousaly mouchy nebo jiný hmyz.

Dovedeme si představiti veliké lidské
nozdry, svědčící o bystrém čichu, jak jimi
chtivě očmuchávají shnilé maso, dříve
než se do něho pustí; ze zápachu masa
i všelijakých jiných odporných zápachů,
patřících k divošskému brlohu, docela nic
si nedělali.

„Člověk oné doby nebyl pokleslým
tvorem, neboť nikdy před tím nestál výše;
byl tedy tvorem povýšeným, a třeba se
na něho nyní díváme svrchu, představoval
přece jen nejvyšší stupeň rozvoje živo¬
čišné říše své doby.”

To je alespoň přijatelné líčení neander- Austrálie a západní Tichomoří v době ledové
tálského sídliště. Ale i tito Neandertálci, (lOOprovazcová čára jako čára pobřežní)

dříve než vyhynuli, naučili se mnohému a pokročili daleko. Nevíme jistě, jak starší
paleolitičtí lidé nakládali se svými mrtvými, ale je důvod k domněnce, že pozdější
Homo Neanderthalensis pohřbíval alespoň některé své příslušníky
uctivě a s obřady. Jedna z nejznámějších neandertálských koster jest kostra mla¬
díka, který byl zřejmě pohřben. Položili ho, jako by spal, s hlavou na pravém před¬
loktí. Hlava ležela na hromádce pazourkových úlomků poduškovitě upravených. Po
ruce mu ležela veliká sekera, a kolem něho bylo hodně zuhelnatělých a rozštípaných
hovězích kostí, jako by se tu byla konala slavnost nebo obět.

Takovíto lidé se potulovali, vysedali kolem svých ohňů a umírali v Evropě po
dobu, jež přesahuje 100.000 let, předpokládáme-li, že heidelberská čelist náleží pří¬
slušníku tohoto druhu. Doba ta je tak obrovská, že celé ostatní dějiny našeho poko¬
lení se zdají proti ní včerejškem. Tento druh lidský si takto hromadil svou nejasnou
tradici a vyžíval v obmezených hranicích všechny své možnosti. Tlustá lebka věz¬
nila jeho mozek, a až do konce měl nízké čelo a byl zvířecký.

Názor, že neandertálské plémě (Homo Neanderthalensis) je druh vy¬
hynulý, který se nekřížil s pravým člověkem (Homo sapiens), zastává prof .
Osborn, mnozí spisovatelé mají o tom jiný názor. Pokládají některé předhistorické
lebky za výsledek křížení mezi Neandertálci a jinými rasami. Píší a mluví o žijících
Neandertálcích v nynějším obyvatelstvu. Jeden badatel se domnívá, že takový typ
byl v minulosti v západním Irsku; jiný je pozoroval v Řecku. Tito tak zv. „žijící
Neandertálci” nemají zvláštnosti týlu, palce, ani zubů, které vyznačují předlidské
plémě neandertálské. Stoličky pravého člověka na př. mají dlouhé kořeny ; stolička
Neandertálců je však zub mnohem složitější a specialisovanější ■ — je to dlouhý zub
s krátkými kořeny, a neandertálské Špičáky („psí zuby”) byly méně podobné
pravým psím zubům, než jsou naše. Nic neukazuje zřejměji, že byl z jiné vývojové
linie. Třeba si připomenou ti, že paleolitické pozůstatky jsou řádně prozkoumány
vlastně jen v západní Evropě. Kromě krapinského sídliště v Chorvatsku a nedávno
objevené lebky galilejské pochází vše, co víme o neandertálském druhu, z této
oblastí. Jistě byl předek Hominis sapientis (v tomto druhu jsou zahrnuti
i Tasmánci) tvor neandertálskému člověku velmi podobný a nejsme tak vzdáleni
od tohoto předka, abychom směli vyloučiti ne sice neandertálské, ale Neandertál-
cům podobné typy. Vyskytne-li se takový typ, nedokazuje to nikterak, že druhy
neandertálské, tvůrcové nástrojů chellských a mousterských, se smísily v oblasti
evropské s rodem „Homo sapiens”, jako neukazují lidé s opičími tvářemi na křížení
s opicemi, nebo lidé s tvářemi koňskými, že je v našem obyvatelstvu příměs krve
koňské.

3. Poslední paleolitičtí lidé

Když Holanďané objevili Tasmánii, našli tam odloučené hdské plémě, jež se
nepovzneslo příliš nad tento starší paleolitický stupeň. Ale asi před dvaceti nebo
třiceti tisíci lety se rozvinula po celém světě starší paleolitická kultura v život vyšší
a složitější. Tasmánci nebyli svým původem Neandertálci ; ukazují to jejich lebeční
dutina, jejich týlní kosti, jejich čelisti a zuby. Nebyly v žádném vztahu příbuzen¬
ském k Neandertálcům ; byh téhož druhu jako jsme my. Představovali neandertál-
ský stupeň ve vývoji pravého člověka. O tom není asi pochybnosti, že po ta tisíciletí,

za nichž rozptýlené hloučky neandertálských lidí samojediné představovaly lidi
v Evropě, skuteční lidé našeho druhu si zároveň v jiné končině světa razili cestu
k vyšší moci a dokonalosti se stupně velmi podobného tomu, na němž se Neander-
tálci zastavili a na němž se Tasmánci udrželi, ale nad který se nepo vznesli. Tas-
mánci, žijící za podmínek, jež jich nepovzbuzovaly, vzdáleni od jakéhokoli lidského
závodění a příkladu, zůstali pozadu za ostatními lidskými bratry. Ale i v tomto
zaostalém koutě světa ukazují pradávné fosilní pozůstatky, jak praví Sir Arthur
Keith, že člověk pokračoval. Tasmánci na počátku XEX. století nebyli tak tupí
a zvířečtí jako jejich starší příbuzní.

Jf. Rhodeská lehká

V létě r. 1921 byl učiněn v jeskyni na Brocken Hillu v jižní Africe velmi zajímavý
nález. (Byla to lebka, ale bez spodní čelisti, a něco kostí nového druhu člověčího,
spojujícího neandertálského člověka s člověkem pravým (Homo sapiens).
Lebka byla jen slabě zkamenělá; ten, kdo ji nosil na ramenou, byl živ jen před
několika tisíci lety. Stratigrafie této končiny není prozkoumána. Rhodeský člověk
lovil snad lidoopy taungského typu. Tento nově objevený tvor (Homo Rhode¬
sie n s i s), tento rhodeský jeskynní člověk neměl, pokud tyto pozůstatky ukazují,
žádného z rázovitých znaků neandertálských, třeba se mu po jistých stránkách
podobá; jeho lebeční dutina, týl, zuby i končetiny byly úplně lidské. (O jeho rukou
nevíme nic.) Ale velikost hořejší čelisti a její kloubní plochy ukazují na spodní
čelist, jež jistě byla hmotnější než u člověka heidelberského, a jsou tu opičí svaly
nadočnicové, jež v ničem nezadají neandertálským. Tvor ten jako by měl téměř
lidský vzhled s opičím výrazem v tváři. Možná, že se dožil lidské doby a byl vrstev¬
níkem pravého jihoafrického Člověka. Snad byl postrachem pro děti pravého člo¬
věka. Z rozličných míst jihoafrických přicházejí také pozůstatky pravé lidské rasy
— rasy boskopské, ale jejich stáří nebylo ještě zjištěno. Boskopští lidé měli lebky
podobnější nynějším žijícím Křovákům, ale ty byly mnohem silnější a mnohem
větší, ba měly větší krychlový obsah nežli moderní evropské lebky. Byli to větší
a asi inteligentnější Křováci. Byli snad nejdávnější praví lidé, které dosud známe.
Lebky nalezené ve Wadjaku na Jávě krátce před objevem Pithecanthropa,
pocházející pravděpodobně z doby pleistocenní, překlenují, jak se zdá, mezeru
mezi rhodeským člověkem 9, australskými domorodci, kdežto talgaiská lebka,
nalezená v pleistocenních nánosech v Queenslandu, představuje dávný australoidní
typ, lišící se od moderního typu domorodců větší čelistí.

KAPITOLA Vin

Pozdější poledoví paleolitičtí lidé, první praví lidé

(POZDĚJŠÍ DOBA PALEOLITICKÁ)

1. Objevují se lidé jako my

Neandertálský typ člověka měl v Evropě vrch jistě desetitisíce let. Po věky,
naproti nimž celé naše dějiny se zdají včerejškem, žili tu tito skorém lidští tvorové.
Patřila-li heidelberská čelist Keandertálcovi, a nestal-Ii se při oceňování jejího věku
omyl, žilo neandertálské plémě přes 200.000 let! Konečně asi před 40.000 — 25.000
lety, kdy ve čtvrté ledové době se schylovalo k mírnějšímu podnebí, ukázal se na
jevišti jiný lidský typ a vyhubil, zdá se, Hominem Neanderthalensem.

Tento nový typ vyrostl asi v jižní Asii nebo severní Africe nebo v zemích pono¬
řených nyní v pánvi Středozemní, a poněvadž se sbírá stále více pozůstatků a hro¬
madí stále více důkazů, lidé se také dovědí o dřívějších stupních svého vývoje.
Doposud můžeme jenom hádati, kde a jak za dlouhých věků vznikli zároveň s nean-
dertálskými bratranci tito první praví lidé z nějakého předka podobného ještě
více opici. Během mnoha tisíciletí byly v tomto ještě neznámém prostředí jejich
údy stále obratnější, jejich síla a objem mozku větší. Když se po prvé objevují před
našima očima, vynikají pokrokem a inteligencí vysoko nad neandertálskou úroveň
a již se také rozštěpili na dvě nebo několik velmi zřetelných plemen.

Tito noví příchozí se nepřestěhovali do Evropy, jak se slovu stěhovati obyčejně
rozumí, nýbrž spíše, jak se století za stoletím podnebí zlepšovalo, šli za obvyklou
potravou a rostlinami, šířícími se v nových oblastech, které se jim otvíraly. Led
ustupoval, rostlinstvo se vzmáhalo, velké zvěře všeho druhu přibývalo. Step se
svými pastvinami a křovisky lákala k sobě obrovská stáda divokých koní. Etnolo-
gové (národopisci) zařazují tato nová lidská plemena do téhož druhu, k němuž
patříme i my, a se všemi ostatními lidskými plemeny pod jediné společné jméno:
Homo sapiens. Měli docela lidské lebeční dutiny i ruce. Jejich zuby a týl byly
anatomicky takové, jako naše.

Víme o dvou určitých druzích pozůstatků po kostrách z té doby; prvému z nich
říkáme plémě cromagnonské, druhému plémě grimaldiovské ; ale veliká část lid¬
ských stop a věcí k člověku patřících, které nalézáme, jsou buď bez lidských kostí
nebo nám ty kosti nestačí, abychom určih jejich společný tělesný ráz. Snad byla
ještě mnohá jiná vyhynulá plemena kromě těch dvou. Snad byly typy přechodné.
V jeskyni cromagnonské se po prvé našly úplné kostry jednoho hlavního typu
těchto novějších paleolitických lidí, těchto pravých lidí, a proto se o nich mluví
jako o Cromagnoncích.

Tito Cromagnonci byli vysocí lidé s obličejem velmi širokým, s vyčnívajícím
nosem a uvážíme-li všechno, s mozkem úžasně velikým. Objem mozku u ženy

v cromagnonské jeskyni byl větší než je
u dnešního průměrného muže. Hlavu měla
rozbitu těžkou ranou. V téže jeskyni s ní
byly také úplná kostra staršího muže
téměř 1 m 83 cm vysokého, zbytky dětské
kostry a kostry dvou mladých mužů. By¬
ly tam i nástroje z pazourku a provrtané
mořské mušle, jichž se patrně užívalo za
ozdobu. To je jedna ukázka nejdávnější¬
ho pravého člověka. Avšak v grimaldské
jeskyni u Mentone byly objeveny dvě ko¬
stry také z pozdější doby paleolitické, ale
rázu docela jiného, s význačnými vlastno¬
stmi, jež ukazují spíše na typ černošský.

Celým svým rázem se blíží boskopskému
plemenu v Jižní Africe, o kterém jsme se
již zmínili. O tom není pochybnosti, že tu
máme před sebou z této doby alespoň dvě a pravděpodobně více než dvě plemena
pravých lidí velmi si nepodobných. Snad žila částečně ve stejné době, nebo Cro-
magnonci přišli později nežli plémě grimaldské a jedno z nich nebo obě žila zároveň
s pozdními neandertálskými lidmi. Různí odborníci mají o těchto věcech velmi určitá
mínění, ale jsou to většinou jen mínění.

Tito opravdu lidští poledoví lidé starší doby kamenné byli jistě v lidských ději¬
nách ohromným krokem kupředu. Obě hlavní plemena měla velký mozek jako
nynější člověk, lidskou ruku a rozum velmi podobný našemu. Vyhnali člověka
neandertálského z jeho jeskyň a z jeho kamenných lomů. A souhlasili podle všeho
s moderními národopisci pokládajíce ho za jiný druh lidský. Na rozdíl od nejdivo¬
čejších dobyvatelů, kteří si berou ženy poražených a způsobují tak křížení plemen,
nechtěli asi tito praví lidé míti nic společného s neandertálským plemenem, ani
s muži ani s ženami. Není tu stopy plemenného křížení, přes to že se nově příchozí,
užívající také pazourku, usadili na týchž místech, na kterých přebývali jejich
předchůdci.

Nevíme nic o tom, jak neandertálský člověk vypadal, ale skutečnost, že se obě
plemena spolu nesmířila, by ukazovala na to, že byl úplně chlupatý a ohyzdný nebo
celým svým zjevem nejvýš odporný, nehledíc ani k jeho nizkému čelu, vyčnívají¬
címu obočí, opičí šíji a sražené postavě. Nebo snad byl příliš divoký a nedal se
zkrotiti — ani on, ani ona. Sir Harry Johnston praví v studii o vzniku moderního
člověka ve svých ,,V iews and R e v i e w s” (Pohledy a přehledy) : „Nejasné
rasové vzpomínky na takové gorilovité obludy s chytrým mozkem, šouravou chůzí,
chlupatým tělem, silnými zuby a snad i lidožroutskými sklony mohly dáti podnět
k obrům v pohádkách - ”

Tito praví lidé starší doby kamenné, kteří nastoupili na místo Neandertálců,
přicházeli do mírnějšího podnebí, a ačkoli sidlili v jeskyních a v úkrytech svých
předchůdců, žili hlavně pod širým nebem. Byli lovci a někteří z nich nebo všichni
podle všeho lovili mamuta a divokého koně stejně jako soba, bisona a zubra. Jedli
hodně koňského masa. Ve velikém ležení pod širým nebem v Solutré, kde měli, jak

Cromagnonský člověk

H. G. Wells, Dějiny světa — 5.

se zdá, po dlouhá staletí roční shromáždění, je podle odhadu kostí z 100.000 koní
kromě kostí jsobích, mamutích a bisoních. Patrně honili stáda koní, tehdejších
malých chundelatých poníků, hledajících si pastvu. Drželi se při stádech a dobře
znali jejich návyky a obyčeje. Tito lidé jistě ztrávili velikou část svého života
pozorováním zvířat.

Není ještě jisto, zdali krotili koně. Snad se tomu znenáhla naučili během staletí.
Buď jak buď, nacházíme kresby koňů ze starší doby kamenné s čarami kolem
hlavy, které silně připomínají uzdu, a našla se vyřezávaná koňská hlava s něčím
jako provazem ze zkroucené kůže nebo šlachy. Ale i když koně krotili, je ještě
nejistější, zda na něm jezdili anebo ho užívali jinak. Kůň, kterého znali, byl divoký
pony s vousy pod bradou, který by byl člověka na delší vzdálenost neunesl. Je
nepravděpodobné, že by tito lidé již byli požívali zvířecí mléko, potravu to pro
člověka dosti nepřirozenou. Jestliže na konec koně zkrotili, bylo to asi jediné zkro¬
cené zvíře. Psy neměli a také asi nechovali ovce nebo skot.

Dovedeme si dobře představiti to lidské, co nás s nimi pojí, neboť ti pravěcí praví
lidé uměh kreshti. Obě plemena, jak se zdá, kreslila úžasně dobře. Byli ven a ven
divoši, ale byli to divoši-umělci. Kreslili lépe než kdokoli z jejich nástupců až do
počátku dějin. Kreslili a malovali na skalách a na stěnách jeskyň, kterých dobyli
na Neandertálcích. Zachovalé kresby zdají se národopisci, hloubajícímu nad kostmi
a úlomky, jasným poselstvím, ozařujícím domněnky a temnotu. Kreslili na kostech
a parozích a vyřezávali malé figurky.

Tito lidé z pozdější doby kamenné nejenom nás poučují o svém životě neobyčejně
pěknými kresbami, které století za stoletím byly čím dále tím dokonalejší, ale zane¬
chali nám o sobě ještě jiné zprávy ve svých hrobech. Pochovávali své mrtvé, často
se šperky, zbraněmi a potravinami; užívali při pochovávání hojně barev a zřejmě
mrtvoly omalovávali. Z toho by se dalo souditi, že omalovávali i svoje těla za živa.
Malování bylo v jejich životě důležitá věc. Byli zažraní malíři; malovali na černo,
na hnědo, na červeno, na žluto, na bílo, a barvy, kterých užívali, trvají až do dneš¬
ního dne v jeskyních a na skalách francouzských a španělských. Ze všech moderních
plemen neprojevilo žádné takového malířského nadání ; nejvíce se jim blíží američtí
Indiáni.

Tyto kresby a malby lidí z pozdější doby kamenné se vyskytují po dlouhou dobu
a mají velmi různou uměleckou hodnotu. Podáváme zde některé kresby, které nás
poučují o zájmu, jaký projevovali o bisona, koně, kozorožce, jaskynního medvěda
a soba. Na prvních stupních je kresba často primitivní, jako kresba zručných dětí;
čtvernožci bývají kresleni s jednou zadní a s jednou přední nohou, jak to děti
dělají podnes. Nohy na druhé straně — to bylo příliš mnoho pro umělcovu techniku.
Snad počaly první kresby tak, jako povstávají kresby dětské — z pouhých
čmáranic. Divoch škrábal pazourkem na hladké skalní stěně a vzpomněl si na nějaký
obrys nebo pohyb. Jejich řezby jsou aspoň tak staré jako jejich první malby. Nej-
prvnější kresby ukazují na úplnou neschopnost nakresliti zvířecí skupinu.

Během staletí se objevih zručnější umělci. Vypodobňování zvířat bylo na konec
úžasně živé a věrné. Ale i na vrcholu své umělecké doby kreslili stále v profilu, jako
to dělají děti; perspektiva a zkracování, nutné pro pohledy zpředu a zezadu, byly
nad jejich sílu. Nejraději kreslili mamuta a koně. V jeskyních severního Španělska
není kreseb lidí, nýbrž jen zvířat, ale na jihu Španělska je mnoho maleb, pocháze-

jících z pozdějších dob
celé této periody, a tu se
objevují lidské postavy.

Někteří z těchto lidí, ať
Grimaldovci, ať Cro-
magnovci, zhotovovali
také malé sošky ze slo¬
nové kosti a z mastku a
mezi nimi jsou některé
velmi tučné ženské po¬
stavy, které se podobají
Křovačkám. Sochy, ryti¬
ny a řezby, představují¬
cí za těch dávných časů
lidské podoby, se klonily
ke karikatuře a obyčej¬
ně stojí silou i pravdivo¬
stí hluboko pod studiemi
zvířat.

Později byly tyto lid¬
ské podoby půvabnější
a méně hrubé. Jedna ob¬
jevená hlavička ze slonové kosti představuje dívku s účesem velmi pečlivým. Na
pozdějším stupni vyškrabovali a vyrývali tito lidé také kresby na sloni a na kostech.
Některé z nejzajímavějších skupin figurálních jsou vyřezány podivným způsobem
kolem dokola kosti, takže nelze přehlédnout! celou kresbu najednou. Také se našly
sošky modelované v hlíně, ačkoli lidé starší doby kamenné neznali hrnčířství.

Mnohé z těch maleb jsou v hloubi neosvětlených jeskyň, k nimž je často nesnadný
přístup. Umělci musili při své práci svítiti lampami, a také se našly mělké lampy
z mastku, ve kterých se svítilo tukem. Byly-li návštěvy těchto jeskynních maleb
snad nějakým obřadem nebo za jakých okolností se dály, si nyní nedovedeme
naprosto představit!. Ale v severním a východním Španělsku nejsou kresby v jesky¬
ních, nýbrž na převislých skalách v dobrém osvětlení.

Archeologové rozeznávají tři hlavní stupně v dějinách těchto pozdějších paleoli¬
tických lidí v Evropě, a my je zde vyjmenujeme. Ale bude zároveň dobře upozorniti
na to, že je nejvýš nesnadno rozeznati, který ze dvou nánosů na různých místech
je starší a který novější. Můžeme velmi dobře míti před sebou práce plemen více
méně současných a různých, kde se domníváme, že je posloupnost. Vždyť známe
jen — na to nechť čtenář nezapomíná — malé nesouvislé kamínky z celé mosaiky,
dohromady několik desítek kusů.

Za první stupeň pokládají odborníci obyčejně dobu auiignackou (od
jeskyně aurignacké) ; vyznačuje se velmi dobře zhotovenými nástroji pazourko¬
vými a rychlým rozvojem uměleckým, zvláště sošek a nástěnných maleb. Nejvýše
ceněnou z pomalovaných jeskyň kladou do pozdější doby tohoto prvního ze tří
pododdělení novější doby paleolitické. Druhé oddělení této doby se jmenuje doba
solutrejská (od Solutré) a vyznačuje se zvláště jakostí a krásou kamenných

or.F*.K.

Mistrovské dílo sobího věku. Malováno ve čtyřech barvách
(Jeskyně allamirskó. Španělsko)

nástrojů; některé z je¬
jích čepelů břitvám po¬
dobných možno stavětí
po bok jenom nejlep¬
ším pracím neolitic¬
kým, ale ani ty je ne-
předstihují. Jsou ovšem
nehlazené, ale nejlepší
ukázky jsou tenké jako
ocelové čepele a téměř
tak ostré. Na konec,
zdá se, přišla doba
magdalenská (od
La Madeleine) , za kte¬
ré ubývá koní a sobů a
v Evropě se objevuje
jelen. Kamenné nástro¬
je jsou menší a nalézá¬
me veliké množství ko¬
stěných harpun, hrotů
kopí, jehel a pod.

Lovci třetího a po¬
sledního období pozděj¬
ší doby paleolitické si
podle všeho doplňovali
úbytek potravin rybo¬
lovem. Uměním vý¬
značným té doby jsou
hluboké reliefy a čáry,
vryté do kostí. Právě
do této doby patří kres¬
by, kreslené kolem kulatých kostí, a je domněnka, že těch kreseb kolem kulatých
kostí užívali k tištění barevných vzorků na kůži. Některé ty práce na kosti byly
neobyčejně jemné. Parkyn uvádí z Mortilleta o kostěných jehlách sobí (magdalen-
ské) doby, že „vynikají vysoko nad jehly dob pozdějších (i historické), až do rené-
sance. Římané na př. neměli nikdy jehel, jež by se daly přirovnat! k jehlám doby
magdalenské”.

Je dnes naprosto nemožno dohadovat! se poměrné délky těch věků. Nevíme ani
nic určitého o jejich vzájemném vztahu. Každý trval snad čtyři nebo pět nebo více
tisíc let, více než dvakrát tolik času, kolik uplynulo od křesťanské éry po naše dni.
Krom toho se zakládá toto rozdělení hlavně na pozůstatcích, nalezených ve Francii
a v severním Španělsku. Jakmile zajdeme do jižního Španělska, Itálie a Severní
Afriky, ztrácejí se jejich význačné rysy. Na jihu jinak žili, jinak jedli a měli jinou
výzbroj.

Zdá se, že se na konec okolnosti počaly šmahem obraceti proti těmto lovcům

Rvány a řezby soňt/io (aurignackého) věku

pozdější doby paleolitické (starokamenné), kteří žili v Evropě tak dlouho. Zmizeli.
Nové druhy lidí se objevily místo nich. Ti tam přinesli asi luk a šípy, měli ochočená
zvířata a vzdělávali půdu. Nový způsob života, neolitický (novokamenný) , se
rozšířil po Evropě, a život sobího věku a lidí pozdější doby starokamenné zmizel
s evropského jeviště po trvání mnohem delším než je čas mezi námi a nejdávnějšími
počátky zaznamenaných dějin.

Někteří spisovatelé jsou nakloněni zveličovati rozumové i tělesné vlastnosti
těchto pozdějších lidí starší doby kamenné a píší o nich jako o zázraku. Celkem
měli tito lidé znamenité vlohy, ale trochu úvahy nám ukáže, že měli i znamenité
nedostatky. Úžasný pokrok proti jejich neandertálským předchůdcům a jejich
obzvláštní umělecké nadání nesmí nám zatemniti pohled na jejich zřejmé nedokona¬
losti. Ať byl jejich mozek sebevětší, jeho jakost byla obmezená a jednostranná.
Měli živé představy, bystré pochopení pro zvířecí formy, měli umělecký smysl
zpodobovací; v té věci to byli zcela vyspělí lidé. Ale toto kreslířské a malířské
nadání mají dnes Křováci, kalifornští Indiáni i černí Austrálci; není znakem vše¬
stranné vysoké úrovně rozumové.

Celkový účinek jejich kreseb a maleb jest velmi silný, ale nesmíme se dopustiti
omylu tím, že bychom si shrnovali všechny ty výkony dohromady, jako by vyšlehly
pojednou na svět v krátké době nebo jako by to všechno bylo dílo jednoho národa.
Tato plemena sobích lidí žila nerušeně v západní Evropě po dobu aspoň desetkrát
tak dlouhou jako je doba mezi námi a počátkem křesťanské éry, a po všechen ten
nesmírný čas mohli svůj život rozvíjeti tak volně a rozmanitě, jak jen dovedli.

Byli v blízkém styku se zvířaty, ale nezkrotili si leda koně. Neměli psů. Neměli

— 50.000 př. Kr.

3.">.000

Čtvrtá a poslední

ledová doba - Mousterský t„p nástrojů

Nean-

dertálšti

lidé

A lirinnnrWi _ Pěkní zhotovené nástroje,

Jiurignacky vek. ^ jeskynní malby

Doba

stepi

soiutrejský vík—

Menši kamenné nástroje,
Magdalensky vek - kostěné udice, kosti zdo¬
bené rytinami .

Lidé

doby

sobi

(Přechodní)

doba lesů Azilský vék - Pomalované oblásly -

Moderni

podminky

Hlazené nástroje kamen- |
TiT T.‘ 1 t .XI. sekery, hroty šípů; I

i\ eOLltlCícy vek. hrnčířské zboíl a domácí I
zvířata . l

Bronzový vék
Železný vék

Ny-^

néjsi

ple¬

mena

Diagram ukazující, jak dlouho asi trvaly jednotlivé doby pravého Člověka

vlastně vůbec ochočených zvířat. Číhali, kreslili, zabíjeli a jedli. Potravy si podle
všeho nevařili. Snad ji pražili a smažili, ale více nemohli dělati, poněvadž neměli
náčiní na vaření. Ačkoli měli dosti hlíny a ačkoli známe několik paleolitických
hliněných sošek, neznali hrnčířství.

Ačkoli měli velmi rozmanité pazourkové a kostěné nástroje, nepřišlo jim na mysl,
že by si mohli udělati nad hlavou z dříví něco jako střechu. Neměli sekyry
s topůrkem ani nic podobného, aby si přitesávali dříví. Na některých kresbách jako
by byla kolová ohrada a v ní chycený mamut. Ale to mohou býti také později
naškrabané čmáraniny. Neměli budov. Ba není jisto, měli-li stany nebo chýše.
Snad měli prosté stany z kůže. Některé z kreseb by na to poukazovaly. Neví se,
znali-li luk. Nezanechali po sobě žádných hrotů k šípům. Pochybnost, měli-li paleo¬
litičtí lidé sobího věku luk, se ovšem nevztahuje na paleolitické lidi kultury capsij-
ské, poměrně pozdní. Čtenář méně pozorný by snad ukvapeně usoudil, že to platí
o všech paleolitických hdech. Dávní paleolitičtí lidé, Neandertálci, jistě neměli
luků, a lidé sobího věku sotva znali lukostřelectví. Vynikající odborníci říkají, že
některé z jejich nástrojů sloužily k narovnávání šípů, ale pro to máme tak málo
důkazů jako pro ty šípy. Snad užívali za šípy přiostřených hůlek. Neznali pěsto¬
vání obilí ani zeleniny. Jejich ženy byly patrně babky, menší nežli muži ; starší
sošky je představují hrozně tučné, téměř tak jako bývají posud ženy křovácké.
Vykrmují je pro manželství, a tak snad to bylo i s ženami kamenné doby. Byly
menší než muži, protože patrně rodily děti dříve než se úplně vyvinuly. Prvotní žena
byla nevolnice.

Tito pozdější paleolitičtí lidé se snad odívali kožemi, jestliže se vůbec odívali.
Připravovali si je pečlivě a zručně a na konci té doby je jistě sešívali kostěnými
jehlami. Možno dosti určitě hádati, že kůže omalovávali, ba tvrdilo se dokonce, že
do nich obtiskovali vzorky kostěnými válci. Ale do svých šatů se jen halili; nenašly
se ani sponky ani háčky. Neužívali asi ani trav ani nic podobného, z čeho by si
zhotovovali tkaniny. Jejich sošky jsou nahé. Byli to opravdu, nehledíc k tomu, že
se v zimě halili do kožišin, nazí namalovaní divoši. Vzhledem svých žen a uměním
se podobali jihoafrickým Křovákům; sobí stáda honili jako labradorští Indiáni,
kterým byli tělesně asi velmi podobni.

Tito lovci žili na širých stepích asi po dvě stě století, což je desetkrát tak dlouho
jako 'křesťanská éra. Snad musili ustoupiti vzrůstajícím evropským lesům, jak se
podnebí zmirňovalo a vljilo. Když v Evropě ubývalo divokých koní a sobů a když
se objevil novější typ lidské kultury, obdařený větší schopností zaopatřit! si
potravu, větší houževnatostí udržeti se na jednom místě a patrně i větší společen¬
skou organisací, lidé sobí doby se musili přeučovati nebo vyhynouti.

2. Zeměpis paleolitického světa

Je velmi důležité uvědomiti si rozdíl mezi zeměpisem sobího věku a doby pří¬
tomné. Velmi často se to přehlíží. I učenec tak vynikající jako Fairfield Osborn si
tu podřiml. Napíše na př., že chellská a mousterská kultura „vpadly” do Španělska
z Egypta přes Severní Afriku — jako by to byla tehda jediná možná cesta, jak
tomu je nyní. Profesor Obermaier jde ještě dále. Uvažuje, zdali se chellká kultura
nedostala do Španělska ,,po jakýchsi primitivních vorech”!

Mapa Evropy a západní Asie asi za doby, kdy praví lidé vyslrídávali v západní Evropě Neanderlálce

Ty vory jsou docela zbytečné. Přibližná mapa Evropy a nejbližších Částí Asie,
jak byly asi před 30.000 lety (viz str. 75) ukazuje na první pohled, jak nemožné
je pokládat! Španělsko za zřetelně ohraničenou část tehdejšího světa.

Ale to jen tak mimochodem; důležitější je poznání, že všichni tito paleolitičtí
lidé evropší žili na okraji lidských dějin. Hlavní tekst lidských dějin té doby
posud neznáme. Život sobích lidí byl životem hraničářským. Žili na pustých vyso-
činách severně od úrodnějších zemí. Na jih a na západ byla Středozemní pánev.
Tam, zakryti nyní snad provždy modrým vodstvem, musí býti pozůstatky po vrstev¬
nících sobích lidí, kteří byli asi mnohem kulturnější a rafinovanější. Tato veliká
údolí kolem jezer Středozemské pánve a Rudého moře poskytovala asi nadmíru
výhodné podmínky pro lidský rozvoj. Hlavním jevištěm lidských dějin před 20.000
lety byly krajiny jižně od území francouzsko-španělského, jediného to území evrop¬
ského, řádně prozkoumaného odborníky, hledajícími stopy po pradávných lidech.

Kdežto lidé sobí doby sídlili hlavně ve Francii a severním Španělsku, byly kmeny,
kočující po větší části ostatního Španělska a Severní Afriky, odlišné kultury,
kterou prof. Oberineier z Madridu nazývá (podle tuniského místa Capsy) kulturou
capsijskou. Capsijská kultura nenásledovala po aurignacké, solutrijské a magda-
lenskc, nýbrž byla s nimi současná. Byla jiná a celkem ukazuje na pokročilejší spo¬
lečenský stav. Nemá snad rázovité síly umění severního (zvláště neobyčejně krás¬
ných maleb v jeskyních altamirských) , ale za to nám poskytla hodně maleb, znázor¬
ňujících lidi v různých činnostech. Většinou jsou namalovány na skalním povrchu
a rázem i provedením se podobají mnohým starým i novým malbám jihoafrických
Křováků. Capsijské malby se našly také v Itálii.

Capsijský život podle těch maleb je život pohodlnější a v příjemnějším podnebí,
nežli ve kterém žili sobí lovci na severu. Není tu soba, medvěda a bisona, a hlavní
zvířata jsou obyčejný jelen a divoký býk. Objevují se také nosorožec, divoký osel
a kozorožec. Muži mají luky a jsou nazí, ale většina žen je oblečena v sukně. Ozdoby
z peří jsou časté. Jeden obrázek ukazuje honbu na kance a jiný, jak se vykuřuje úl
divokých včel. Některé skupiny zobrazují s největší pravděpodobností obřadné
tance, a mužské postavy mají přes hlavy a ramena navlečeny zvířecí masky. Když
profesor Obermeier před několika lety ukazoval autorovi v Madridě stopy těchto
obrázků, zdůrazňoval u nich zvláštní sklon zkreslovat! lidskou postavu, kdežto
zvířata byla zobrazena velmi věrně, takže je poznáte na první pohled. Pás u člověka
je vždy velmi dlouhý a stlačený, a nohy jsou často silně zduřelé. V pozdějších
obrazech přechází tato konvenčnost téměř v diagramatické zobrazení člověka.
Obrázky přestávají býti obrázky a mění se ve znaky.

3. Na konci 'paleolitické doby

Asi před 12.000 lety nebo o něco dříve, jak se lesy šířily a ráz zvířeny se pod¬
statně měnil, se tento dlouhotrvající a převážně lovecký život blížil ke konci. Sob
zmizel. Změněné podmínky přinášejí často nové nemoci. Snad zuřily předhistorické
mory. Francie, jak se zdá, byla po nějaký čas, než přišlo nové obyvatelstvo, lidu¬
prázdná, ale v jižní Evropě přechází pozdější capsijská kultura přechodem, kterému
Obermaier říká epipaleolitický věk, do doby azilské (podle jeskyně v Mas ďAzil).

Konvenční obrázky Capsianů nabývají ve stadiu azilském ještě více podoby dia¬
gramu, a našlo se mnoho oblásků, malovaných tahy štětce, které, jak nyní víme,
jsou běžnými značkami pro člověka a zvířata. Různé australské kmeny nynější doby
mají velmi podobné malované kameny, které jmenují „duševními kameny'’, a domní¬
vají se o nich, že v sobě obsahují část duše nebo celou duši nebo nějakou vlastnost
zemřelého předka.

Tito noví lidé byli temné pleti a jemných rysů a byli to první příchozí plemene
středozemského, snědého nebo iberského, které v jižní Evropě převládá posud.
Jejich společnosti pronikaly asi před 10.000 až 12.000 lety na sever, jak se šířily
lesy místo stepí a jak lovci mizeli.

Mapa světa nabývala ponenáhlu nynějších obrysů, krajina i květena a zvířena
dostávaly význačné rysy doby přítomné. Převládajícími zvířaty v šířících se lesích
byl mohutný jelen, obrovský tur a bison. Mamut a tur pižmový (arktický druh)
zmizeli. Obrovský tur nebo zubr nyní už vyhynul, ale žil dlouho v germánských
lesích až do doby římského císařství a snad ještě déle. Nebyl nikdy ochočen. Až
k plecím byl vysoký přes 3 metry, tak jako slon. Skot se dostal do Evropy později
a je jiné rasy.

Na balkánském poloostrově byli posud lvi a zůstali tam až asi do r. 1000 nebo
1200 př. Kr. Lvi wiirtemberští a jihoněmečtí za těch časů byli dvakrát tak velcí
jako lvi nynější. Jižní Rusko a Střední Asie byly tehda hustě zalesněny, sloni žili
v Mesopotamii a Sýrii, a v Alžíru bylo zvířectvo podobného rázu, jaké je v tropické
Africe.

Až dosud nešli evropští lidé dále na sever než k Baltickému moři nebo na Britské
ostrovy, ale nyní se stávaly i Skandinávský poloostrov a snad i Velká Rus krajinami
pro lidský pobyt způsobilými. Ani ve Švédsku ani v Norsku není paleolitických
pozůstatků. Když člověk vstoupil do těchto krajin, stál již patrně na neolitickém
stupni společenského rozvoje.

Jf. V Americe nebylo podlidí

Není přesvědčivých důkazů o tom, že by se byl člověk objevil v Americe před
koncem pleistocénu. Eolity prý se místy našly, ale ne ve větším množství. Stejné
zmírnění podnebí, které dovolilo lovcům sobů uchýliti se do Ruska a do Sibiře, jak
neolitické kmeny postupovaly, snad jim dovolovalo táhnouti zemí, která je nyní
proříznuta úžinou Beringovou, a tak se dostati na americkou pevninu. Odtud se
postupem věků šířily na jih. Když dostihly Jižní Ameriky, našly tam obrovského
lenochoda (Megatherium), glyptodonta a mnohá jiná vyhynulá zvířata
v plném rozkvětu. Glyptodon byl obludný jihoamerický pasovec a Roth našel
lidskou kostru, pohřbenou pod jeho obrovským želvovitým krunýřem.

Všechny lidské pozůstatky v Americe, i nejdávnější — toho si všimněme — mají
ráz indiánský. Zmínili jsme se již o jakémsi zdání pro opačný názor, jediném
pochybném zubu. V Americe, zdá se, nebylo předchozích podlidských plemen. Když
člověk vstoupil na půdu americkou, byl už plně člověkem. Starý svět byl dětskou
světnicí plemen podlidských. Někde mezi Jižní Afrikou, Východní Indií a Středo¬
mořím si tato podlidská plemena vytvořovala svůj osud, zatím co se pevniny pozve-

daly a klesaly, lesy ustupovaly pouštím a pouště lesům. Snad to bylo tam, kde se nyní
šíří Indický oceán. Opakujme tu ještě jednou, že vyprávění o paleolitickém člověku
je jen zlomkovitý popis na základě jediného materiálu dosud přístupného, t. j.
materiálu evropského. Materiál pro podstatu dějin všelidských je posud nepřístupný.
Hlavní proud dějin spěl v dobách, kdy se Neandertálci potulovali Evropou, zeměmi
posud neurčenými, možná nyní potopenými, a tím nepřístupnými našemu zkoumání.

KAPITOLA IX

Neolitický člověk v Evropě

1. Začíná se doba zemědělská

Neolitická doba lidská počala v Evropě asi před 10.000 nebo 12.000 roky. Ale
v zemích jihovýchodních dospěli lidé neolitického stupně o několik tisíciletí dříve.
Neolitičtí lidé přicházeli pomalu do Evropy z jihu nebo z jihovýchodu, jak sob
a širé stepi ustupovali lesu a novým evropským poměrům.

Pro neolitický kulturní stav jsou význačné tyto okolnosti:

1. Hlazené kamenné nástroje a zvláště kamenná sekera, provrtaná tak, aby se
mohla dobře připevnit! na dřevěný topor, které se později užívalo spíše k zpraco¬
vávání dřeva než k boji. Je tu také hojnost hrotů k šípům. To, že některé nástroje
jsou hlazené, nevylučuje nikterak nálezy velikého množství nástrojů z kamene
nehlazeného. Ale je rozdíl v tom, jak jsou zhotoveny nehlazené nástroje neolitické
a jak paleolitické.

2. Počátky jakéhosi zemědělství a užívání rostlin a semen. Ale především jsou
tu hojné důkazy, že lov byl za neolitické doby ještě velmi důležitý. Neolitický člověk
se neposadil k svému hospodářství hned od počátku. Sklízel narychlo; nebo spíše
ještě ženy zprvu sbíraly semena divokých obilnin a snad později naseté obilí
narychlo sklidily, zatím co byl muž na lovu. Usadil se nadobro teprve později.

3. Hrnčířství a pořádné vaření. Koňské maso se už nejí.

4. Ochočená zvířata. Velmi brzo se objevuje pec. Neolitický člověk si ochočil
skot, ovce, kozy a vepře. Stal se pastýřem stád, která dříve honil.

5. Pletení a tkaní.

Tito neolitičtí lidé ,,se přistěhovali” do Evropy asi tak jako se před nimi při¬
stěhovali lidé doby sobí, to jest pokolení za pokolením, století za stoletím; jak se
podnebí měnilo, táhli za svou obvyklou potravou. Nebyli ,, kočovníky”. Kočov-
nictví stejně jako civilisace se musilo teprve vyvinout! . Kočovnictví jest stav právě
tak nedávný a právě tak vysoce vyvinutý jako civilisace.

Nedovedeme nyní naprosto zjistiti, pqkud neolitičtí lidé byli nově příchozí,
a pokud se jejich umění rozvinula nebo pokud je převzali od potomků některých
lovců a rybářů pozdější doby paleolitické. Asi že lovci sobů ustoupili, ale Capsiané
se naučili novému způsobu života jednak od pokročilejšich kmenů jižních a východ¬
ních, jednak jej zdokonalili.

Aí! jsou naše závěry o této věci jakékoli, tolik můžeme říci s jistotou, že mezi
způsobem, jakým od počátku žil člověk neolitický, a mezi tím, jak žijeme nyní my,
není veliké přestávky, není zahlazení jednoho rodu lidského výměnou za jiný lidský
rod. Byly vpády, výboje, bylo rozsáhlé stěhování a křížení, ale plemena jako celek

trvají a přizpůsobují se
území, na němž se na po¬
čátku neolitické doby
pozvolna usazovala. Ne¬
olitičtí evropští lidé byli
plemene bílého a jsou
předky moderních Evro¬
panů. Snad byli tmavší
pleti než mnozí z jejich
potomků; o tom nemů¬
žeme říci nic jistého. Ale
není opravdového pře¬
rušení kultury od jejich
času až do našeho věku
uhlí, páry a parních
strojů, jenž počal v sto¬
letí XVIII.

Po dlouhém čase se
objevuje mezi kostěný¬
mi ozdobami zlato, prv¬
ní známý kov, jak se za
to má, zároveň s černým
a žlutým jantareni.
Zvláště bohaté na zlato
jsou neolitické pozůstat¬
ky v Irsku. Pak, snad
před 6.000 nebo 7.000 le¬
ty, počali neolitičtí lidé
v Evropě v jistých stře¬
discích používati mědi a
zhotovovali z ní nástro¬
je podobného rázu, jako byly jejich nástroje kamenné. Lili měď do forem, zhoto¬
vených podle tvaru kamenných nástrojů. Snad nalezli nejprve ryzí měď a ukovali
si z ní svoje nástroje. Ryzí měď se posud nalézá v Itálii, v Karpatech, v Cornwallu
a na mnoha jiných místech. Ale ryzí měď se daleko tak nehodí ke zhotovování
nástrojů jako kámen — nedá se dobře brousiti. Měď se směsí cínu (až do jedné
desetiny cínu) je mnohem tvrdší. Později — neodvážíme se určiti to letopočtem —
vynašli lidé, jak dostati měď z rudy. Snad, jak se dohaduje lord Avebury (Sir John
Lubbock), objevili tajemství tavení tím, že dali kusy měděné rudy mezi obyčejné
kameny, z nichž si zbudovali ohniště, na kterém si připravovali jídla. V Číně, v Corn¬
wallu a jinde se nalézají měděná ruda a cínovec ve stejných žilách, v zemích karpat¬
ských je měď srostlá s leštěncem antimonovým a tak spíše taková náhodná směs rud
nežli umění způsobila, že staří tavíři přišli na tvrdší a lepší bronz, jenž jest slitinou
mědi a cínu (devět k jedné). Bronz je nejenom tvrdší nežli měď, ale směs cínu
a mědi je také tavitelnější. Tak zvané nástroje z čisté mědi obsahují obyčejně
malou příměs cínu; cínové nástroje nám nejsou známy a také nemáme zvláštních

Neolitické nástroje (kreslené podle různých méhtek)

důkazů, že dávní lidé znali cín jako samostatný kov. Kus cínu se našel v nánosech
kolových staveb švýcarských. Cín byl znám v Egyptě a dovážel se tam za XVIII.
dynastie; vyskytuje se (zřídka) mycenský cín, a vyráběly se, patrně později (nevíme
kdy) cínové předměty na Kavkaze. Ale je velmi nesnadno rozlišítí cín od antimonu.
Je mnoho cyperského bronzu, který obsahuje antimon; mnoho domnělého cínu jest
vlastně antimon — staří chtěli získat cín, ale ve skutečnosti získali antimon
a myslili, že to je cín. Předhistorická tavírna mědi se našla ve Španěli ch, a stopy
bronzových tavíren na různých místech. Způsob tavení, zřejmý z těchto nálezů,
potvrzuje domněnku lorda Avebury. V Indii, kde se vyskytují pospolu ruda měděná
a zinková, se přišlo podobným způsobem na mosaz (jenž je slitinou obou kovů) .

Tak nepatrná byla změna tvaru a metod, způsobená objevením bronzu, že po
dlouhou dobu se takové bronzové sekery i podobné jiné nástroje lily ve formách
podle tvaru nástrojů kamenných, kterých se už neužívalo.

Konečně snad asi před třemi tisíci lety počínali lidé v Evropě a dříve ještě v Malé
Asii taviti železo. Železo bylo známo už dlouho před tou dobou, ale bylo to železo
meteorické. Jak je všeobecně známo, jsou meteority hlavně kusy železa a niklu.
Byla to velká vzácnost a zhotovovali z něho šperky a ,, kouzla”. Jakmile bylo tavení
jednou známo, nebylo železo nic zázračného. Tavilo se tím, že se rozdmýchávalo
žhavé uhlí, a pak zpracovávali rozžhavené železo kováním. S počátku je vyráběli
v malých kouscích; postupně způsobilo úplný převrat ve zbraních a nástrojích, ale
nestačilo změniti všeobecný ráz lidských poměrů. Málem týž každodenní život, jaký
vedli usedlejší lidé neolitičtí před 10.000 lety, vedli sedláci na zapadlých místech po
celé Evropě na počátku XVIII. stol.

Mluví se v Evropě o věku kamenném, bronzovém a železném, ale zavedlo by
nás to, kdybychom připisovali všem těm věkům v dějinách stejnou důležitost.
Spíše možno říci, že byl :

1. Dávný věk paleolitický, dlouho trvající.

2. Pozdější věk paleolitický, který netrval ani desetinu té doby, a

3. Věk zemědělství, věk bílých lidí v Evropě, který počal před 10.000,
nejvýše před 12.000 lety; jeho počátkem byla právě doba neolitická, jež trvá
doposud, Elliot Smith navrhl název „paleantropický” pro 1. a ,,neoantropický”
pro oba další.

2. Kde vznikla neolitická kultura?

Jak jsme již řekli, neznáme ještě krajiny, v níž se předkové snědých neolitických
lidí vypracovali z paleolitického stavu lidského rozvoje. Bylo to asi někde v jiho¬
západní Asii nebo v některé krajině ponořené nyní pod Středozemním mořem nebo
Indickým oceánem, a zatím co neandertálští lidé posud žili krušným životem
v drsném podnebí zledovatělé Evropy, předkové bílých lidí rozvinovali nedovedná
umění své pozdější paleolitické doby. A asi že po všechna ta dlouhá tisíciletí, zatím
co lidé doby sobí žili, nemohouce činiti veliké pokroky, na stepích francouzských,
německých a španělských, zvládli tito šťastnější a pokročilejší lidé na jihu země¬
dělství, naučili se zdokonalovat! své nářadí, ochočili si psa, zdomácnili dobytek,
a jak se podnebí na severu zmirňovalo a podnebí tropické se ještě více oteplovalo,
šířili se na sever.

Veliké megality poblíž Karnaku v Bretagni

Všechny tyto počáteční kapitoly lidských dějin si musíme teprve vykopati ze
země. Najdeme je snad v Malé Asii, 'Persii, Arábii, Indii a v severní Africe, nebo
leží pod vodami Středozemního moře nebo Rudého moře nebo Indického oceánu.
Tak asi před 12.000 lety — jsme ještě v dobách příliš dávných, abychom se mohli
odvážiti na jiné než jen přibližné letopočty — byli neolitičtí lidé rozptýleni po celé
Evropě, severní Africe a Asii. Byli to lidé asi na úrovni mnohých polyneských ostro¬
vanů minulého století, a byli to nejpokročilejší lidé na světě.

3. Každodenní neolitický život

Bude zajímavé podati tu krátké vylíčení života evropských neolitických lidí před
objevením kovů. Světlo o tom životě dostáváme z různých pramenů. Všude roznesli
své odpadky a na některých místech (na př. na březích dánských) zanechali jich
veliké hromady, známé jako odpadky kuchyňské. Některé své příslušníky, ale ne
obyčejný dav, pochovávali s velikou péčí a uctivostí a nad jejich náhrobky nasy¬
pávali velikánské hromady země; tyto hromady jsou mohyly a dolmeny, které až
do dnešního dne v mnohých zemích dodávají rázu evropským, indickým a americ¬
kým krajinám. Ve spojení s těmito náhrobky nebo nezávisle na nich vztyčovali
buď jednotlivě nebo ve skupinách veliké kameny (megality) — stonehengeské ve
Wiltshire a karnacké v Bretagni náleží mezi nejznámější. Na různých místech jsou
posud patrné stopy po jejich sídlištích.

Vydatný pramen vědomostí o neolitickém životě plyne ze Švýcar a po prvé se
na něj přišlo za velmi suché zimy r. 1854, kdy vodní hladina jednoho z jezer, kleslá

Stonehenge kdysi a nyní

neslýchané nízko, objevila základy předhistorických kolových staveb neolitického
a ranního bronzového věku, vystavěných nad vodou na způsob podobných obydlí,
jež posud jsou na Celebesu a jinde. Nejenom se nám zachovalo dříví těchto starých
teras, ale našlo se v rašelinných ložiskách pod nimi veliké množství dřevěného,
kostěného, kamenného a hliněného nářadí a ozdob, zbytků po jídle a pod. Byly
objeveny i kusy sítí a šatů.

Podobné jezerní stavby byly ve Skotsku, v Irsku a jinde — tak na př. dobře
známé pozůstatky v Glastonbury v Sommersetshire ; v Irsku žili lidé v kolových
stavbách od předhistorických časů až do dnů, kdy O’ Neil z hrabství Tyrone bojoval
za panování Jakuba I. anglického proti Angličanům,, dříve než se usadili v Ulsteru

Moderní kolové stavby

místo Irů osadníci skotští. Jezerní sídla měla značný obranný význam, a bylo
i zdravotně výhodné bydliti nad tekoucí vodou.

V neolitických kolových stavbách švýcarských nežilo obyvatelstvo tehdejšího
světa ve větším počtu. 'Byly domovem jen malých patriarchálních rodů. Jinde na
úrodných rovinách a v otevřenější krajině byly již asi mnohem větší skupiny sídel
než v těch horských údolích. Ve Wiltshire v Anglii jsou stopy takového velkého
rodového sídla; zbytky kamenného kruhu v Avebury a silburské mohyly byly
kdysi „nejkrásnější megalitická ruina v Evropě”. Skládala se ze dvou kamenných
kruhů, obklopených větším kruhem a příkopem, a zabírala celkem 281/2 akru. Dvě
kamenné aleje, každá 2 km dlouhá, se od ní táhly po obou stranách silburského
kopce na západ a na sever. Silbury Hill je největší předhistorická mohyla v Anglii.
Rozměry tohoto středu náboženského a sociálního života, nyní úplně lidmi zapo¬
menutého, ukazují na spojené úsilí a zájmy velmi mnoha lidí, byť sebe rozptýle¬
nějších po anghckém západě, jihu i prostřed země. — Snad se tu shromažďovali
v určitou roční dobu k jakémusi prostičkému výročnímu trhu. Celá obec ,, přiložila
ruku” k budování mohyly a k přivlečení kamenů. Švýcarští obyvatelé kolových
staveb naproti tomu asi žih ve vsích hodně samostačných.

Obyvatelé jezerních vsí byli způsobem života i vědomostmi značně pokročilejší
a také asi mnohem pozdější než ranní neolitičtí lidé, kteří na skotském a dánském
pobřeží nanášeli hromady lastur, známé jako kuchyňské odpadky (kjokkenmoddin-
gy). Tito hromaditelé kuchyňských odpadků žili snad již 10.000 let před Kr. nebo
ještě dříve a obývali jezerní stavby asi od 5000 až 4000 př. Kr. nepřetržitě až téměř
do doby historické. Náleželi k nejbarbarštějším ze všech lidí neolitických, jejich
kamenné sekery byly hrubé, a neměli domácích zvířat kromě psa. Jezerní obyvatelé

Veliká pyramida v Silhury Hill (Anglie)

měli kromě psa, který
byl prostředně veliký,
ještě voly, kozy a ovce.

Později, na přechodu
k věku bronzovému, mě¬
li i vepře. Zbytky po ho¬
vězím dob3rtku a kozách
se v troskách objevují
nejčastěji a hledíme-li k
podnebí a okolní kraji¬
ně, zdá se pravděpodob¬
né, že měli tato zvířata
přes zimu ve svých ko¬
lových příbytcích a že
pro ně sbírali píci. Zví¬
řata žila patrně ve stej¬
né budově s lidmi, asi
jako se to ještě nyní dě¬
je na švýcarských sala¬
ších.

Obyvatelé dojili po¬
dle všeho krávy a kozy
a mléko asi bylo v jejich
domácnosti stejně důle¬
žitou potravou, jako v dnešním horském Švýcarsku. Ale to nevíme jistě. Mléko
není přirozenou potravou pro dospělé. S počátku se jim možná zdálo tuze
podivnou stravou, a bylo asi třeba dlouhého chovu, nežli jim krávy a kozy dávaly
dostatečnou zásobu mléka. Někteří se domnívají, že se požívání mléka, sýra, másla
a jiných mléčných výrobků ujalo mezi lidmi později, až když se stali kočovníky.
Ale spisovatel je nakloněn myšlence, že už ti neolitičtí lidé připadli na dojení.
Mléko, požívali-li ho (a pak jistě také sražené mléko, ale ne dobře připravený sýr
a máslo) , musili uchovávati v hliněných hrncích, neboť znali hrnčířství, ačkoli to
bylo hrubé, ručně zhotovené zboží, ne úhledné výrobky hrnčířského kruhu.

Tyto potravní zásoby si doplňovali lovem. Zabíjeli a jedli vysokou zvěř, bisona
a divoké vepře. Jedli i lišky, na něž musí býti dobrý žaludek, a leccos jiného, co by
nejedl ten, kdo má na výběr. Je dosti podivné, že nejedli zajíce, ačkoli jich tam bylo
hojně. Je domněnka, že ho nejedli proto, proč ho prý doposud nechtějí jisti někteří
divoši; totiž ze strachu, aby maso takového bázlivého zvířete je nenakazilo
zbabělostí.

O tom, jak vzdělávali půdu, víme tuze málo. Nenašly se ani pluhy ani motyky.
Byly dřevěné a zašly. Neolitičtí lidé pěstovali a jedli pšenici, ječmen a proso, ale
neznali ovsa a žita. Obilí pražili, mleli mezi kameny a schovávali v hrncích do
zásoby. Pekli velmi pevný a těžký chléb, poněvadž v těch nánosech byly nalezeny
kulaté chlebové placky. Je videti, že neměli kvásku. A neměli-li kvasnic, neměli ani
kvašených nápojů.

Jeden druh ječmene, který měli, je druh pěstovaný starými Reky, Římany

domácí ixr~ty • první xTid^orňuje saaSÍ kolouou. •sír^vbu. .
T^odle L/ubbock.a.

H. G. Wcils, Déjiny svěia — 6.

a Egypťany; měli také egyptskou odrůdu pšenice, což svědčí o tom, že si ji jejich
předkové přinesli nebo opatřili z jihovýchodu. Střed, odkud se pšenice šířila, byl
kdesi ve východních končinách Středozemí. Divoký druh pšenice posud se nalézá
poblíž hory Hermonu. Když jezerní obyvatelé zašili ve Švýcarsku pšenici do svých
políček, následovali nepamětné lidské prakse. Zrní bylo patrně během věků s toho
vzdáleného původního místa přeneseno. V pravlasti jihovýchodních lidí se sila
pšenice snad již po tisíce roků. Všichni národové starého světa, kteří vstoupili na
stupeň neolitický, pěstovali a jedli pšenici, ale američtí Indiáni se patrně stali
rolníky nezávisle na obyvatelstvu starého světa. Pšenici neměli nikdy. Pěstovah
kukuřici (,, indiánské zrní”), obilí nového světa. Ti jezerní obyvatelé jedli také
hrách a pláňata — jediná jablka, která byla tehda na světě. Dnešní jablka vznikla
teprve později pěstěním a výběrem.

Odívali se hlavně do koží, ale tkali také hrubé látky ze lnu a našly se kousky toho
lněného tkaniva. Sítě zhotovovali ze lnu ; konopí a konopné provazy dosud neznali.
Se známostí bronzu zvětšil se počet jejich jehlic a ozdob. Je důvod pro domněnku,
že věnovali velkou pozornost svému účesu a že si své chundelaté vlasy spínali jehli¬
cemi kostěnými a později kovovými. Poněvadž se nenašly realistické řezby ani
r3d:iny ani malby, buď vůbec nezdobili svých šatů nebo je zdobili kostkami, tečkami,
protkanými vzorky nebo podobnými běžnými ozdobami. Před zavedením bronzu
není stopy po stolicích nebo stolech; neolitičtí lidé dřepěli asi na svých hliněných
podlahách. V těch jezemích obydlích nebylo koček; ani myši ani krysy si ještě
nenavykly na lidské příbytky ; slepičí kdákání se dosud nedružilo k zvukům lidského
života ani domácí vejce k jeho stravě. Drůbež a slepičí vejce se dostaly do lidské
kuchyně pozdě, třebaže nyní mají v naší stravě důležité místo. O slepici není zmínky
ani ve iStarém zákoně (ale je narážka na vejce, Job VI., 6.) ani v Homérovi. Až
do r. 1500 př. Kr. byli jedinou drůbeží na světě obyvatelé džunglí v Indii a Birmě.
Glasfurd ve svých znamenitých líčeních lovů na tygra uvádí kohoutí kokrhání
jako pravidelný úvod svítání v indické džungli. Drůbež si asi ochočili nejdříve
v Birmě. Do Číny se dostala podle zachovaných zpráv teprve kolem r. 1100 př. Kr.
Do Řecka přišla přes Persii před dobou Sokratovou. V Novém zákoně kohoutí
kokrhání vyčítá Petrovi, že zradil svého Pána.

Hlavním nástrojem a zbraní neolitického člověka byla jeho sekera a hned po ní
luk a šíp. Hroty jeho šípů byly z pazourku, byly velmi pěkně zhotoveny a přivázány
pevně k násadě. Půdu pro setí zkypřoval asi pouhou tyčí, nebo tyčí, na niž připevnil
jelení paroh. Ryby ch3rtal na udici nebo harpunou. Tyto nástroje stály bezpochyby
uvnitř domu, na jehož stěnách visely sítě. Na podlaze, která byla hliněná nebo
z ušlapaného kravského lejna (asi jako podlaha chatrčí v dnešní Indii), stály
hrnce, džbány a pletené košíky s obilím, mlékem a podobnou potravou. Některé
hrnce a pánve visely na poutkách na zdi. V jednom koutě místnosti se chovala
zvířata, jež ji zahřívala v zimě svým tělesným teplem. Děti honily krávy a kozy na
pastvu a přiháněly zase večer domů, dokud nevyšli na lov vlci a medvědi.

Poněvadž měl neolitický člověk luk, měl asi také strunné nástroje, neboť
rytmické drnkání tětivy k tomu vedlo téměř nevyhnutelně. Měl také hliněné bubny,
přes něž natahoval kůže; snad si také udělal buben z dutého pařezu, přes který si
natáhl kůži. Jsou známy kostěné píšťalky z pozdější doby starokamenné. Rákosové
píšťaly byly podle všeho vynález velmi starý. Nevíme, kdy se jal člověk zpívati.

ale hudbu jistě pěstoval, a jakmile začal mluvit, jistě skládal i písně. Snad začal tím,
že si jen tak pozpěvoval, jak je posud možno slyšeti italské sedláky, zpívající za
pluhem písně beze slov. Když se v zimě setmělo, seděl doma, vyprávěl, zpíval a dělal
nástroje více podle hmatu než od oka. Osvětlení měl asi ubohé, hlavně záři z ohně,
ale vždy asi hořel někde ve vsi oheň v zimě v létě. Oheň se rozdělával tak těžko,
že jej neradi nechávali vyhasnouti. Někdy stihlo kolové vsi veliké neštěstí —
vypukl oheň a všechno vyhořelo. Švýcarské nánosy obsahují zřetelné důkazy
takovýchto katastrof.

O všem tom se dovídáme z pozůstatků švýcarských kolových staveb a takový byl
ráz lidského života, šířícího se po Evropě od jihu a od východu zároveň s lesy, když
před 10.000 až 12.000 lety sob i lidé doby sobí již vymírali. Je zřejmo, že tu máme
způsob života, který je již propastí tisíceletých vynálezů oddělen od svého paleo¬
litického počátku. Stupně, po kterých stoupal, můžeme jenom tušiti. Z lovce, který
pobíhal kolem stád divokého skotu a bravu, a ze psova spolulovce se člověk nepozo¬
rovatelně vyvinul v majetníka těchto zvířat a spřátelil se se svým psím soupeřem.
Naučil se obraceti dobytek, když se mu příliš zaběhl; byl dosti ch3d:rý, aby jej
zavedl na čerstvou pastvu. Uzavřel zvířata do údolí a ohrad, kde si byl jist, že je
opět najde. Krmil je, když měla hlad, a tak si je pomalu ochočil. Snad počalo jeho
zemědělství tím, že si dělal zásoby píce. Bezpochyby že sklízel dříve, než zaséval.
Paleolitický předek tam kdesi v neznámé pravlasti na jihovýchodě si s počátku
doplňoval nejistý pramen lovecké výživy tím, že jedl kořínky, ovoce a plané obilí.
Ten, kdo dělal zásoby trávy pro svůj dobytek, mohl snadno připadnouti na
myšlenku, vymlátit si zrní pro sebe.

Ale časem počal skutečně síti.

Je z nejpodivnějších a nejzákladnějších faktů ve vývoji lidské společnosti, jak
ukázal Sir J. G. Frazer ve své znamenité Zlaté ratolesti (Golden Bough) ,
že myšlenka síti je v primitivní neolitické mysli nevyprostitelně spletena
s myšlenkou lidské oběti. Byla to spleť dětské, snivé, bájetvorné primitivní mysli;
rozumováním se to nevysvětlí. V tom světě před 10.000 lety se vždy v době setby
konala lidská oběť. A neobětoval se člověk nízký nebo vyvrhel ; obětovali vybraného
mladíka nebo dívku, nejčastěji mladíka, ke kterému se chovali až do jeho obětování
s hlubokou úctou a šetrností. Byl často takřka obětním bohem-králem a všechny
podrobnosti jeho usmrcení se staly obřadem, jejž prováděli staří zkušení muži
a jenž byl posvěcen věkovitými zvyklostmi.

Všude, kde člověk dospěl k počátkům zemědělství, ba i kde už je měl za sebou,
objevuje se tato lidská oběť nebo nějaký její přežitek.

Počátky obchodu

Všechny ty události se sběhly již za pradávna a v končinách, které archeologové
musí teprve řádně probadati. Neolitičtí lidé měli ty počátky už dávno za sebou; byli
už o několik tisíciletí blíže k počátkům psaného podání a dějin chovaných v paměti.
Bez (Zvláštního otřesu nebo přelomu přišel na konec do lidského života bronz
a dodával kmenům, kteří ho po prvé užívali, veliké převahy ve válce. Psaný dějepis
počal již dříve, než v Evropě železné zbraně zatlačily bronzové.

Již za oněch dob vznikl jakýsi primitivní obchod. Bronz a bronzové zbraně,
vzácné a tvrdé kameny, jako nefrit, tvárlivé a zdobné zlato, průhledný, krásný
jantar, kůže, lněné sítě a látky — to všechno se vyměňovalo, kradlo a přecházelo
po velikých územích z ruky do ruky. Také se solí se patrně obchodovalo. Při
masné stravě mohou lidé zíti bez soli, ale lidé, kteří se živí obilím, jí potřebují právě
tak jako býložravci. Hopf praví, že před nedávném vedli kmenové sudanských
pouští zuřivé války o solná ložiska ve Fezanu. Od samého počátku výměnný obchod,
vydírání, poplatnost a loupež přecházely neznatelně do sebe. Lidé si pomáhali
k tomu, čeho potřebovali, jak právě dovedli.

5. Zaplaveni Středozemské pánve

Až doposud jsme vyprávěli o dějinách bez událostí, o dějinách rozvíjejících se
věků, dob a období. Ale dříve než skončíme tuto část lidských dějin, třeba vzpome-
nouti události svrchovaně významné a s počátku asi tragicky významné pro
vyvinující se lidstvo, totiž o průlomu vodstva Atlantického oceánu do veliké kotliny
nynějšího Středozemního moře.

Čtenář nechť nezapomíná, že se mu snažíme podati prostá fakta, která si může
zapamatovat! bez námahy. Ale i v našich přehledech i ve třech mapách, které jsme
tu podali o předhistorickém zeměpise, se ovšem mnoho zakládá na dohadech.
Poslední dobu ledovou a vstup pravého člověka do dějin klademe asi tak do doby
před 50.000 nebo 35.000 lety. Nezapomínejte, prosím, toho ,,asi tak”. Možná že
to bylo ve skutečnosti před 60.000 nebo před 20.000 lety. Ale není dobře říkati ,,před
dávným časem” nebo ,,přcd věky”, protože pak čtenář neví, myslíme-li staletí nebo
miliony let. Lepší jsou přibližné číslice. A podobně tomu je s našimi mapami;
neříkají, jak to bylo, nýbrž jak to a s i bylo. Obrysy země byly ,, takové nějaké”.
Byla tenkráte taková moře a takové země. Ale i pan Horrabin, který kreslil tyto
mapy, i já, který jsem ho k tomu vyzval, raději opatrně bloudíme. Nejsme dosti
geology, abychom se v těch věcech mohli pustiti do samostatného badání, a tak
jsme se pro svoji mapu poledovou a pro mapu před 13.000 až 10.000 lety drželi jako
vůdců 75 metrové hloubkové čáry a posledních náplavů. Ale v jedné věci jsme šli
dále než tito naši vůdcové, ije jisto, že na konci poslední ledové doby bylo Středo¬
zemí dvojicí vnitrozemských moří nespojených nebo spojených jenom bystrotokým
průlivem. Východní moře bylo spíše sladkovodní; napájel je Nil, „Jaderská” řeka,
,,Rudomořská” řeka a snad i řeka, která se valila mezi horami, tvořícími nyní
Řecký archipel, ze středoasijského, mnohem většího moře, které tenkráte už bylo.
Je téměř jisto, že neolitičtí lidé přešli tímto nyní ztraceným středozemským rájem.

Máme pro to velmi pádné a přesvědčivé důvody. Až do dnešního dne je Středo¬
zemní moře mořem vypařujícím se. Řeky, které do něho tekou, nenahrazují vody,
jež se z něho vypaří. Z Atlantického oceánu teče neustále proud vody do moře
Středozemního a jiný proud tam teče Bosporem z moře Černého. Neboť Černé moře
má z velikých řek do něho tekoucích více vody, než potřebuje; je to moře přeté¬
kající, kdežto Středozemní moře je žíznivé. Z toho je zřejmo, že dokud Středozemní
moře bylo odříznuto i od oceánu Atlantského i od moře Černého, musilo vysýchati

a jeho voda klesla mnohem níže než hladina vnějšího oceánu. Totéž se dnes děje
s Kaspickým mořem a ještě více s mořem Mrtvým.

Ale jsou-li tyto úvahy správné, pak tam, kde se nyní vlní modré vodstvo Středo¬
zemního moře, byly kdysi veliké plochy pevniny, a to pevniny s podnebím velmi
příjemným. Tak tomu asi bylo za poslední ledové doby a nevíme, jak blízká naší
době je změna, za které se Středozemní pánev zalila opět vodami oceánskými. Jistě
že lidé azilští a neolitičtí procházeli údolími a lesy těch krajin, které jsou nyní
ponořeny. Neolitičtí snědí běloši, lid středozemního plemene, mohli se v této veliké
zatopené kotlině středozemní udržeti až do samých počátků pevných sídel
a civilisace.

W. B. Writh (ve Čtvrtohorní době ledové) nám tu dává některé velmi povzbudivé
podněty. Naznačuje, že ve Středozemní pánvi byla dvě jezera, „jedno sladkovodní
ve východní prohlubni, které se přelévalo do druhého v prohlubni západní. Je
zajímavé představiti si, co se asi přihodilo, když hladina oceánu po roztáni ledové
přikrývky znovu vystoupila a jeho vodstvo se počalo přelévat! do Středozemní
pánve. Výtok, nejdříve malý, vyrostl nakonec do velikánských rozměrů, jak se
průliv erosí pomalu šířil a hladina oceánu pomalu vystupovala. Byl-li na prahu
úžiny materiál, který voda mohla snadno porušiti, byla jistě výsledkem hotová
potopa, a uvážíme-li jak dlouho to asi trvalo, než i proud tak nesmírný V3^1nil
takovou pánev, jako byla Středozemní, jistě usoudíme, že tento výsledek na konec
nastal. To všechno se snad zdá divokou smyšlenkou, ale není tomu docela tak,
neboť zkoumáme-li mapu podmořských obrysů Gibraltarské úžiny, vidíme, že
se z hloubek Středozemního moře táhne právě tou úžinou nesmírné údolí, jež se
zarývá hluboko ještě dále do skal Atlantického oceánu. Toto údolí nebo rokle je
patrně dílo vtékajícího vodstva oceánského na konci onoho přelévání do vnitro¬
zemí.”

Toto nové vyplnění pánve Středozemní, jež se podle přibližného počítání let,
kterého v této knize užíváme, událo snad někdy mezi 15.000 a 10.000 lety př. Kr.,
bylo jistě z největších událostí v pradějinách našeho pokolení. Je-li správné pozdější
datum, pak, jak čtenář jasně pozná, až přečte další dvě kapitoly, byly hrubé
počátky civilisace, první kolové stavby a první počátky zemědělství asi kolem
východního, Levantského, sladkovodního jezera, do něhož vtékal nejenom Nil,
nýbrž také dvě veliké řeky, které jsou nyní mořem Jaderským a Rudým.

Vody oceánu se počaly pojednou přelévati přes západní pahorky a rozlévati se
na tyto primitivní lidi — • jezero, které bylo jejich domovem a přítelem, stalo se
jejich nepřítelem; jeho vodstvo stoupalo a již nekleslo; jejich sídla byla zatopena,
vody je pronásledovaly na útěku. Den za dnem a rok za rokem se vody rozlévaly
po údolí a hnaly lidi před sebou. Mnoho jich ta stále stoupající slaná záplava
obklopila a pohltila. Neznala zastávky, valila se rychleji a rychleji, stoupala nad
vrcholky stromů, nad pahorky, až vyplnila celou pánev nynějšího Středozemního
moře a narážela na skalní tesy Arábie a Afriky. Tato katastrofa se přihodila za
dávných časů, dlouho před úsvitem dějin.

A tak snad nám závoj vody zahalil mnohé z nejdramatičtějších výjevů lidských
dějin.

KAPITOLA X

Jak pravěký člověk přemýšlel

1. Počátky filosofie

Dříve než budeme dále vypráveti, jak se lidé počali před 6000 nebo 7000 lety
shromažďovati v prvních městech a rozvíjeti se v cosi většího než ve volně spojené
kmeny, jež až posud byly jejich nejvyšším politickým útvarem, povíme si něco
o tom, co se dělo uvnitř těch mozků, jejichž vzrůst a rozvoj jsme sledovali od doby
opočlověka po 500.000 let.

Co pak si člověk myslil o sobě a o světě za těch dávných dní?

S počátku myslil velmi málo na cokoli jiného než na to, co měl zrovna kolem
sebe. S počátku ho asi zaměstnávaly jen takovéto myšlenky: „Tady je medvěd;
co si počnu?” nebo: „Tamhle je veverka; jak pak ji chytnu?” Dokud se nerozvinula
do jisté míry řeč, nepřesahovalo myšlení příliš okruh skutečné zkušenosti, neboť
řeč je nástrojem myšlení jako je účetnictví nástrojem obchodu. Zaznamenává
a zachycuje myšlení a umožňuje mu zabývati se myšlenkami složitějšími a složi¬
tějšími. Je to duševní ruka ducha, která chápe a drží.

Pravěký člověk, dříve než dovedl mluviti, jistě velmi bystře viděl, velmi obratně
napodobil, posunkoval, smál se, tančil a žil, neuvažuje valně o tom, odkud přichází
nebo proč žije. Jistě se bál tmy, hromu, velikých zvířat a divných věcí, bál se i toho,
co se mu zdálo, a jistě dělal vše co mohl, aby si naklonil to, čeho se bál, nebo aby
změnil svůj osud a zalíbil se domnělým mocem ve skalách, zvířatech a řekách.
Nečinil jasných rozdílů mezi věcmi oživenými a neoživenými ; uhodila-li ho hůl, kopl
ji; vystoupila-li řeka a rozlila se, pokládal ji za nepřítelkyni. Jeho myšlení bylo
patrně asi tak na úrovni nynějšího čilého hošíka čtyřletého až pětiletého. Stejně
hbitě a neodůvodněně přeskakoval s předmětu na předmět, stejně byl brzo v koncích
a nemohl dále. Ale protože mluvil jen málo nebo vůbec ještě nemluvil, ztěžka mohl
to, co měl v hlavě, vyjádřiti jiným a dorozuměti se o společném postupu.

Ani kresby pozdějšího paleolitického člověka neukazují, že by byl věnoval
pozornost slunci, měsíci, hvězdám nebo stromům. Zaměstnával se jenom zvířaty
a lidmi. Patrně pokládal den i noc, slunce i hvězdy, stromy i hory za něco, co se
rozumí samo sebou — tak jako dítěti je samozřejmé, že dostává několikrát denně
jíst a musí choditi po schodech. Pokud dovedeme posouditi, nekreslil nic smyšle¬
ného, žádné duchy a nic takového. Kresby člověka doby sobí jsou samé krotké
obyčejné věci, a neukazují na nic, co by uctíval. Snad si myslil, že nakreslí-li zvíře,
přivábí je tím k sobě; snad byly jeho kresby kouzlem, aby měl na lovu štěstí, ale
nevypadají podle toho, že by jimi chtěl něco uctívat. V jeho výtvorech nemůžeme
vůbec hledat náboženský nebo mystický symbol.

Jistě měl ve svém životě něco z toho, čemu se říká fetišismus. Jistě prováděl věci
podle našeho rozumu velmi nesmyslné, aby si jimi vymohl splnění svých přání, neboť
v tom právě jeho podstata všeho fetišismu; je to jenom nesprávná věda, založená
na dohadech a chybné analogií, a svou podstatou úplně rozdílná od náboženství.
Jistě ho znepokojovaly sny, ty sny se mísily Časem s dojmy jeho bdění a naplňovaly
ho podiven. Poněvadž pohřbíval své mrtvé, a poněvadž bezpochyby i pozdější
neandertálští lidé pohřbívali své mrtvé, a to asi s pokrmy a se zbraněmi, soudilo
se, že věřil v budoucí život. Ale je stejně odůvodněno domnívat! se, že dávní lidé
pohřbívali své mrtvé zároveň s pokrmem a zbraněmi proto, že pochybovali o jejich
smrti, což není totožné s vírou, že mají nesmrtelné duše, a že jejich víra v další
jejich žití byla posilována sny o nebožtících. Snad připisovali mrtvým vlastnosti
vlkodlaků a chtěli si je naklonit!.

Cítíme, že člověk doby sobí byl příliš inteligentní a příliš nám podoben, aby
neměl nějakou řeč, ale je velmi pravděpodobné, že nebyla asi ničím jiným než
konstatováním toho, co se skutečně stalo. Žil ve větší společnosti nežli Neander-
tálec nebo jeho neandertálovský předek nebo některý lidoop, ale nevíme, jak byla
taková tlupa veliká. Nebylo-li hojně zvěře, nesměly se lovecké společnosti držeti
ve větších celcích, nechtěly-li hladověti. Labradorští Indiáni, kteří jsou závislí na
karibech, musí žít za okolností hodně podobných těm, za kterých žiU hdé doby
sobí. Rozptylují se v malé rody, jak se rozptylují jeleni, hledajíce potravy; ale
když -se jeleni shromáždí ke každoročnímu stěhování. Indiáni se také shromáždí.
To je čas obchodů, slavností a svátků.

Nejprostší americký Indián je o 10.000 let zchytralejší než člověk doby sobí,
ale takovéto shromažďování a rozptylování bylo již také zvykem těch dávných lidí.
V Solutré ve Francii jsou stopy velikého tábora a slavnostního shromaždiště. Jistě
si tu říkali, co je nového, ale sotva si dovedli říci, co si myslí. Při takovém životě
není kdy na teologii, filosofii, pověru nebo hloubání. Strach je, ale neurčitý strach;
jsou také přízraky a přeludy obraznosti, ale přízraky a přeludy subjektivní
a pomíjivé.

Snad působila při těch schůzkách jakási sugesce. Skutečně pociťovaný strach
potřebuje málo slov, aby se přenesl, a stejně se docela prostě na jiné přenáší
i hodnocení něčeho.

Nezapomínejme při těchto úvahách o dávném myšlení a náboženství na důležitou
věc, že totiž dnešní nízcí a divocí národové vrhají asi málo světla na duševní
stav lidí, jejichž jazyk nebyl posud plně vyvinut. Pradávný člověk měl asi, než se
V5rvinula řeč, tuze malou tradici, měl-li ji vůbec. Všichni dnešní divocí a primi¬
tivní národové jsou naopak skrz na skrz proniklí tradicí — tradicí tisíce generací.
Snad mají posud zbraně jako jejich pradávní předkové a stejné metody jako oni,
ale co bylo sotva povrchním a mělkým dojmem na duši jejich předchůdců, je nyní
po tolika generacích hlubokou a rozvětvenou rýhou.

2. »8tarý« v náboženství

Už dlouho před příchodem řeči byly asi v lidské duši určité základní rysy.
Duševní život pozdějšího paleolitického člověka byl velmi podobný našemu, a stejně
jako náš spočíval na základech onoho starého samotářštějšího, zvířečtějšího opičího

předka. Rychle se vyvinující věda psychoanalytická chce proniknout! našimi sny,
našimi nekontrolovanými náladami a našimi dětskými představami i zjistitelným
ještě divošským myšlením k pravé podstatě té prvotní bytosti, jež je naším pra¬
základem, a rychle si buduje na tomto zkoumání výklad našich citů. Veliké opice
se páří a vychovávají svá mláďata. Mladí se bojí starého samce, na konec mladí
samci vzbudí jeho žárlivost a on je zabije nebo zažene. Samičky jsou otrokyně pod
ochranou starého samce. Tak to je u všech živočichů, žijících v menších společ¬
nostech, a nemáme důvod k domněnce, že by se podčlověk po této stránce od nich
lišil.

Strach před „starým” byl počátek společenské moudrosti.

Mládež prvotních shromaždišť vyrostla v tomto strachu. Předměty, s nimiž při¬
cházel „starý” v každodenní styk, byly bezpochyby zakázány. Nikdo se nesměl
dotknouti jeho oštěpu nebo si sednout! na jeho místo, právě tak jako dnes se nesmí
malí hoši dotknouti otcovy dýmky nebo si sednouti do jeho lenošky. Byl patrně
pánem všech žen. Mládež takové malé obce si toho musila býti vědoma. Matky jim
to stále připomínaly. Matky jim vštěpovaly, aby se „starého” báli a projevovali mu
úctu.

Myšlenka něčeho zapověděného, myšlenka, že některé věci jsou, jak
se říká, t a b ů, že se jich nikdo nesmí dotknouti, nikdo se na ně podívati, mohla se
takto dostati skutečně velmi brzo do takové podUdské duše. J. J. Atkinson ve svém
Prvotním zákoně, důmyslném to rozboru primitivních tabu, která se vysky¬
tují u divokých národů po celém světě, tabů, která od sebe dělí bratra a sestru,
tabů, jež způsobují, že muž utíká, aby se skryl před svou tchýní, stopuje podobné
zápovědi až k takové základní příčině. Jenom ctil-li tento prvotní zákon, mohl
mladík doufati, že ujde hněvu ,, starého”. A „starý” byl asi hlavní osobou při
mnohých pravěkých „můrách”.

Je docela pochopitelné, že si ho chtěli usmířit, i když byl mrtev. Snad jenom
spal nebo se jen tak stavěl. Dlouho po smrti „starého”, když už ho nepřipomínalo
nic jiného než mohyla a megalit, vykládaly ženy dětem, jak byl hrozný a zázračný.
A byl-li posud postrachem vlastnímu kmenu, jistě byla naděje, že bude postrachem
i lidu jinému a nepřátelskému. Za svého života bojoval za lidi svého kmene, i když
na ně pouštěl hrůzu. Proč ne také po smrti ? Jak patrno, byla představa o „starém”
prvotní duši velice přirozená a schopna velikého rozvoje. Strach z otce přešel
nepozorovatelně ve strach z kmenového boha.

Protějškem „starého”, ale lidštějším a laskavějším, byla máti, která pomáhala,
chránila a radila. Ona vychovávala své děti k poslušnosti a bázni před starým.
Šeptem je někde v koutě učila tajemstvím. Freudova a Jungova psychoanalysa
mnoho přispěla k tomu, že jsme si uvědomili, jak velikou úlohu posud má strach
před otcem a láska k matce v tom, aby lidská mysl dbala společenských potřeb.
Učenci ti napsali důkladnou studii o dětských a mladických snech a fantasiích,
studii, jež mnoho přispěla k vniknutí do duše primitivního člověka. Byla to takořka
duše velkého a silného dítěte. Díval se na vesmír asi tak, jako se díval na pána
rodiny. Jeho strach před „starým” a jeho poníženost se mísila se strachem před
nebezpečnými zvířaty kolem něho. I moderní maminky dělají někdy z tatíčka
medvěda. Bylo snadno dáti takovému povýšenému ,, starému”, prvnímu to bohu.
zvířecí podobu.

ženská božstva byla laskavější a jem¬
nější. Pomáhala, chránila, uspokojovala a
utěšovala. Ale bylo při nich zároveň cosi
nepochopitelnějšího než přímá surovost
„starého”, jakési větší tajemství. A tak
i máti byla pro prvniho člověka oděna
rouchem strachu. Ve věrách i v životě dáv¬
ných lidí strašila bohyně více nežli bůh —
stýkala se s tajemném.

3. Strach a naděje v náboženství

A ještě jedna myšlenka vznikla brzo
z tajemných útrap, způsobovaných nakažli¬
vými nemocemi — myšlenka na nečistotu
a prokletí. Z toho se snad také vyvinula
myšlenka vyhýbati se určitým místům a
osobám, nebo osobám, stiženým určitou
nemocí. Zde byl kořen mnohých jiných
tabů.

Tu asi měl člověk od prvního zásvitu
svého duševního života dojem něčeho zlo¬
věstného, co lpí na místech a osobách. Zvířata, bojící se léček, mají tento dojem.
Tygr obchází svou obvyklou cestu v džungli, vidí-li několik bavlněných nití. Jako
většinu zvířecích mláďat i lidská mláďata snadno všeličíms postraší dospělí, kteří
je vychovávají. To je jiná řada představ, představ nechuti a odporu, které vznikly
u člověka téměř nevyhnutelně.

Jakmile se počala rozvíjet! řeč, musila nezbytně zpracovat! tyto základní dojmy,
i počala je pořádati a pamatovat! si je. Lidé se ve vzájemném styku utvrzovali ve
strachu a zakládali společnou tradici vyhýbati se věcem zakázaným a věcem
nečistým. S představou nečistoty přišly představy, jak se očistiti a zbaviti kletby.
Očista se dála podle rady a za pomoci moudrých starců a stařen, a v takovém
očišťování leží zárodek nejdávnějšího kněžství a čarodějství. Kdo chce zrušiti
kletby, léčiti nemoci, posilovat! a nařizovat!, musí mít neobyčejnou moc. A kdo má
větší moc než ten, kdo zabíjí, kdo prolévá krev?

Řeč byla od počátku velmi působivým doplňkem výchovy toliko napodobivé
a výchovy štulci a ranami, udílenými od nemluvících rodičů. Matky povídaly svým
dětem a hubovaly je. Jak se řeč rozvíjela, lidé poznávali, že mají zkušenosti
a dovedou přemlouvat!, což jim dodávalo skutečné nebo domnělé moci. Dělali z toho
tajemství.

Je dvojí směr v lidské duši, směr zchytralého tajnůstkářství a směr pozdějšího
snad původu, který nás vede k tomu, že chceme stůj co stůj na sebe působiti, pře¬
kvapovat! a buditi údiv. Mnozí lidé vyrábějí tajemství, jen aby o nich mohli mluviti.
Ta tajemství svěřovali dávní lidé lidem mladším a vnímavějším, zasvěcujíce je do
nich více méně poctivě a důtklivě. Krom toho překypuje lidský duch moudrými

pokyny; většina lidí ráda říká druhým lidem, co se nemá dělat. Obsáhlé a libovolné
zákazy pro hochy, pro dívky, pro ženy se podle všeho v lidských dějinách objevily
velmi brzo.

Oběť je dvojího původu. Bylo to puzení usmířit „starého”, a byla to ta silná
touha konati věci neobyčejné. Oběť byla snad vždycky spíš něco kouzelnického
než usmiřujícího. Rušila kouzla, dodávala síly, a protože se to skutečně stalo, když
člověk usilovně na to myslil, soudilo se, že v tom má zalíbení duch „starého”, z něhož
se stal kmenový bůh. Ale stalo se to, protože se to stalo, a protože to byla taková
úžasná věc.

Hvězdy a roční počasí

Z představ takových a ze spleti jiných podobných vyrostly první ,, náboženské”
prvky v lidském životě. Každý další rozvoj lidské mluvy umožňoval zesilovat!
a rozvíjeti tradici tabů, zákazů a obřadů. Není dnes jediného divokého nebo barbar¬
ského plemene, které by nebylo zapleteno v síti takové tradice.

Jakmile se objevil první pastýř, všechny tyto praktiky se značně rozrostly. Věci
doposud nepovšimnuté nabyly v lidském životě významu. Neolitický kočovník žil
jinak než pravěký lovec, který se sháněl po potravě jenom za denního světla.
V pastýřově duši nutně se musil vyvinouti smysl místní a orientační. Ve dne v noci
hlídal svoje stáda. Ve dne slunce a v noci hvězdy mu pomáhaly na jeho poutech;
po mnoha věcích shledal, že hvězdy jsou spolehlivějšími vůdci nežli slunce. Počal
si všímati jednotUvých hvězd a souhvězdí, a poznávati znamenalo pro prvotního
člověka zosobňovat! si. Představoval si hlavní hvězdy jako osoby, zářivé, důstojné
a důvěryhodné osoby, dívající se na něho za noci jasnýma očima. Vracely se mu
noc co noc. Ba pomáhaly mu, jako mu pomáhal kmenový bůh.

Jeho primitivní zemědělství zesilovalo jeho smysl pro roční počasí. Zvláštní
hvězdy ovládaly jeho nebesa, když nastala doba setby. Jasná hvězda se pohybovala
noc za nocí až k určitému bodu, řekněme k vrcholu hory. Tam se zastavila a zase
noc za nocí ustupovala. Jistě to bylo znamení, mlčelivá, zázračná výstraha
moudrému. Třeba si připomenouti, že počátky orby byly v pásmu subtropickém
nebo i u rovníku, kde hvězdy první velikosti září leskem, neznámým v mírnějších
šířkách. Roční počasí tam nejsou tak význačně oddělena sněhem a bouřemi jako
na severu. Bylo nesnadno určití, kdy přijdou deště nebo povodně. Ale hvězdy
nelhaly.

Neolitický člověk počítal, a dostal se pod kouzlo čísel. Jsou divošské řeči, které
nemají slov pro čísla větší než pět. Někteří kmenové neumějí počítati více než do
dvou. Ale neolitický člověk V zemích svého vzniku, ještě více v Asii a v Africe
než v Evropě, počítal svůj přibývající majetek. Počal užívati vrubovek, bylo mu
divné, že se ze tří dá sestrojit! trojúhelník a ze čtyř čtyřúhelník, i proč některé
veličiny, jako dvanáct, se dají tak pěkně všemožným způsobem děliti, kdežto
u jiných, jako u třináctky, to je nemožné. Dvanáct mu bylo číslem vznešeným,
ušlechtilým a milým, třináct byl jakýsi opovržlivý V3rvrhel.

Člověk počal podle všeho počítati čas na hodinách úplňku a nového měsíce.
Měsíční světlo je důležité pro pastýře, kteří už nehoní svých stád, nýbrž je hlídají
a střeží. Za měsíčního světla snad také miloval, jak tomu asi bylo také u pravěkého

člověka a před ním u pozemního opičího předka. Ale od fází měsíce přešel člověk,
jak jeho zemědělství vzrůstalo, k většímu okruhu ročních počasí. Pravěký člověk
utíkal před zimou teprve když se ochlazovalo. Neolitický člověk jistě věděl, že přijde
zima, a hromadil si píci a později obilí. Musil si určití dobu setby, dobu příznivou ;
jinak bylo jeho setí marné. Nejdříve se počítalo podle měsíců a podle lidských
pokolení. Ale s orbou počala nesnadná úloha srovnati lunní měsíce se slunečním
rokem, úloha, která zanechala stopy ještě i v našem kalendáři. Velikonoce se
neprakticky posunují rok co rok vždy na jinou dobu k veliké mrzutosti všech
svátečníků; hned jsou nepříjemně brzo, hned se naopak opozdí pro ten starý
nepoměr času k měsíci.

Když pak se lidé počali stěhovati se svými zvířaty i s jiným majetkem s místa
na místo podle určitého plánu, vyvinovala se v nich představa o jiných místech,
na kterých nebyli, a jali se přemýšleti, co by na těch jiných místech mohlo býti.
V nějakém údolí, kde na čas meškali, se ptávali, vzpomínajíce, jak se tam dostali:
„Jak pak sem to a to přišlo?” Počali uvažovati o tom, co asi je za horami, i kam
odešlo slunce, když za¬
padlo, i co je nad mraky.

5. Vyprávějí se příběhy
a vymýšlejí se háje

Vyprávěcí schopnost
vzrůstala s jejich slov¬
níkem. Pouhé osobní ná¬
pady, všelijaké zmatené
fetišské klamy a hlavní
tabů paleolitického člo¬
věka se dědily a uváděly
v soustavu. Lidé si po¬
čali vyprávěti o sobě, o
kmenu, o jeho tabů i
proč musí býti, o světě
i proč ten svět je. Vyvi¬
nul se kmenový duch,
tradice. Paleolitický člo¬
věk byl jistě volnějším
individualistou, větším
umělcem i větším divo¬
chem než člověk neoli¬
tický. Neolitický Člověk
už měl nad sebou před¬
pisy; byl již od mládí
cvičen a říkalo se mu:
tohle smíš a tohle ne¬
smíš; nebyl již tak vol- Nástroje věku bronzového (kreslené podle různých měřítek)

EVROPA

EGYPT

MESOPOTAMIE

18.000 př. Kr. “

Doba slepni

Lidé SB dostávají na stnj>eň neolitický

Lidé doby sobí

Počíná

se orba

mizejí

15.000 „ „ —

Lesní

( přechodní )

13.000 „ „ —

doba azilská

10.000 -

Neolitičtí lidé se

síří po Evropě

Heliolitická

8.000 -

První obyvatelé

kultura

hiumerská civilisace se

kolových staveb

se rozvíjí

za]K)číná

6.000 .. .. -

Bronz

Nippur a Eridu

5.000 „ «

—

4.000 „ „ —

První dynastie

První sumerské písmo

Pyramidy

3.000 „ „ -

—

Bronz

2.000 „ „ —

Šíří se arijské

Sargon 1

jazyky

1.000 „ „ —

Železo

320 ,, ,, «

50 „ „ -

A lexande

r Veliký

po Kr 1

1 Julius

C a e s a r

í Křesťanská éra

1930 „ „ J

Diagram ukazující, jak dlouho asi trvala neolitická doba, ve které se dávné myšlení rozvíjelo.

ný, aby si mohl tvořiti o věcech vlastní představy. Měl již vpravené myšlenky; byl
pod novým vlivem sugesce.

Míti více slov a dbáti více na slova neznamená toliko vzrůst duševních schop¬
ností; slova sama jsou cosi mocného a nebezpečného. Slova paleolitického člověka
byla snad především právě jen jména. Užíval jich pro to, čím byla. Ale neolitický
člověk přemýšlel o těch slovech, přemýšlel o mnoha věcech slovy velmi nejasnými
a přišel někdy k podivným závěrům. Řečí si upletl síť, která spojovala jeho rod,
ale byla. to zároveň síť kolem jeho nohou. Člověk opravdu vstoupil v nové, širší
a působivější svazky, ale hodně na to doplácel.

Jedna z věcí zvláště pamětihodných v době neolitické je naprostý nedostatek
onoho volného, bezprostředního uměleckého popudu, kterým tak vysoko vynikal
pozdější Člověk paleolitický. Nacházíme mnoho píle, mnoho obratnosti, hlazené
nástroje, hrnčířské zboží s běžnými kresbami, spolupracovnictví ve všemožných
věcech, ale nenalézáme důkazů osobní tvořivosti. Lidem nastává sebepřemáhání.
Člověk vstoupil na dlouhou, křivolakou a nesnadnou cestu, po které dnes kráčí,
vedoucí k životu pro společné dobro a vyžadující obětování osobních pudů.

Určité věci se objevují v bájesloví lidském opět a opět. Na neolitického člověka
působili nesmírně hadi — slunce samo už mu nestačilo. Téměř všude, kam zasa-

hovala neolitická kultura, byla i náklonnost sdružovat! slunce a hada dekorativně
i bohoslužebně. Toto prvotní uctívání hada se nakonec rozšířilo daleko za hranice
krajin, v nichž had má skutečně významný vliv v lidském životě. Ale jakmile je
jednou určeno středisko, z něhož se neolitický způsob života šířil, najde se jistě
země, ve které had a slunce měly základní důležitost.

6. Spletité počátky náboženství

S počátky orby vznikla v lidských duších nová řada představ. Již jsme naznačili,
jak snadno a přirozeně si lidé sdružovali představu setí a oběti. Sir J. G. Frazer
stopoval rozvoj této myšlenky v lidské duši spojuje s ní pojem zvláštních obětních
lidí, kteří jsou v době setby zabíjeni, pojem zvláště očištěné třídy, která zabíjí tyto
oběti — to je třída kněžská — a pojem svátosti, slavnostního obřadu, při
kterém kmen pojídá části těla oběti, aby byl účasten obětních dobrodiní a co nejvíce
se s nimi ztotožnil.

Z těchto počátků vzrostla veliká, na roční počasí se připínající obětní náboženství,
která se stále udržují.

Ze všech těch činitelů, z tradice o ,, starém", z citů, které chovají ženy k mužům
a muži k ženám, z touhy uniknout! nákaze a nečistotě, z touhy po moci a úspěchu
přispěním kouzel, z obětní tradice doby setby i z mnoha jiných podobných věr
a duševních zkušeností i nepochopení vyrostlo do života lidí cosi složitého, co je
vespolek spojovalo rozumově i citově ve společném životě a jednání. Toto něco
můžeme nazvati náboženstvím (lat. religio, religare, vázati) . Nebylo to nic
prostého nebo logického, byla to spleť představ o vládnoucích bytostech a duších,
o bozích, o všemožných příkazech a zákazech. Jako všechny ostatní lidské věci
i náboženství rostlo. Je snad z předcházejícího jasné, že prvotní člověk — a tím
spíše jeho opičí předkové a jeho druhohorní ssavčí předkové — nemohli míti před¬
stavy o Bohu a o náboženství ; jenom velmi pozvolna si jeho mozek a jeho duševní
schopnosti dovedly vytvořit! takové všeobecné pojmy. Náboženství je něco, co
vyrostlo zároveň s lidskou jednotou a skrze ni, a Bůh byl a je posud lidmi znovu
a znovu objevován.

Tato kniha není kniha teologická a není na nás pouštšti se do teologických
rozprav; ale líčení úsvitu a rozvoje náboženských představ člověkových a jejich
vlivu na jeho činnost jest částí, a to nutnou a ústřední částí lidských dějin. Všichni
činitelé, o kterých jsme se zmiňovali, jistě přispěli k tomu rozvoji, a různí spiso¬
vatelé zdůrazňovali hned to, hned ono. Sir J. G. Frazer je nejvýznačnějším
badatelem o tom, jak vznikly svátosti z kouzelnických obětí. Grant Allen, násle¬
dovník Herberta Spencera, ve svém Vývoji představy o Bohu (Evo-
lution of the Idea of God) zdůrazňi,ije hlavně posmrtné uctívání ,, starého". Sir
E. B. Tylor (Primitive Culture) věnoval pozornost hlavně sklonu prvotního
člověka připisovat! duši všem předmětům, oživeným i neoživeným. A. E. Crawley
ve Stromu života (The Tree of Life) připoutal pozornost k jiným střediskům
pudovým a citovým a obzvláště k pohlaví jako ke zdroji hlubokého vzrušení.
Musíme míti na mysli, že neolitický Člověk byl duševně ještě nevyspělý, a že dovedl
mysliti zmateně a nelogicky v míře, jíž vzdělaný Člověk moderní není vůbec schopen.

Sporné a protichůdné představy mohly spočívati v jeho mysli docela klidně vedle
sebe ; hned jedna, hned druhá ovládala mocně a živě jeho myšlení ; jeho obavy i jeho
činy byly ještě nesouvislé, jak tomu je u dětí.

Zmateno a poháněno nouzí i možností spolupráce a společného života, cítilo
neolitické lidstvo potřebu vedení a vědění. Lidé si uvědomovali, že osobně potřebují
ochrany a návodu, očisty od nečistoty, toužili po moci, která jde nad jejich síly.
Zmateně v5rvstávali v odpověď na ten požadavek smělí mužové, moudří mužové,
chytří a lstiví mužové jako kouzelníci, kněží, náčelníci a králové. Nesmíme je poklá¬
dat! za podvodníky nebo uchvatitele moci, ani ostatek lidstva za podvedené. Všichni
lidé mají smíšené pohnutky; sta věcí pudí člověka, aby se domáhal nadvlády nad
jinými, ale nejsou všechny takové pohnutky nízké nebo špatné. Kouzelníci věřili
obyčejně více nebo méně ve své kouzla, kněží ve své obřady, náčelníci ve svá práva.
Od té doby jsou dějiny lidstva dějinami více méně slepých snah pochopiti společný
cíl v jehož dosažení by leželo lidské štěstí, a vytvoří ti a rozvinout! společenské
vědomí a společnou zásobu vědění, jež by cíli tomu sloužily a jej osvětlovaly.

Za pozdější doby paleolitické a za doby neolitické bylo těch králů, kněží a kouzel¬
níků po celém světě spousta a byli velmi rozmanití. Lidstvo hledalo všude, kde asi
je domovem vědění, vláda a kouzelná moc; všude jednotlivci chtěli vládnouti,
poctivě nebo nepoctivě, chtěli říditi, nebo zase býti čarodějníky, kteří by tišili spo¬
lečenské zmatky.

Jiný podivný zjev ve vývoji pozdějšího paleolitického a neolitického života bylo
sebemrzačení. Lidé si řezali nosy, uši, prsty, vylamovali si zuby atd. a spojovali
s těmito činy všemožné pověrečné představy. Mnohé dnešní děti prožívají ve svém
duševním vývoji podobná období. Je doba v životě většiny malých děvčat, kdy se
nesmějí nechat samotna s nůžkami, aby si neustříhla vlasy. Žádné zvíře nedělá nic
podobného. V obřízce to zanechalo své stopy v náboženství židovském a mohame-
dánském.

Prostota, přímost a volnost pozdějšího skalního malíře mluví k našim vyspělým
sympatiím po mnohých stránkách silněji než duševní stav těch neolitických lidí,
plných strachu před nějakým dávným „starým”, který se vyvinul v kmenového
boha, posedlých představami obětního usmiřování, mrzačení a čarodějného vraž¬
dění. Sobí lovec byl jistě nelítostný lovec, tvor bojovný a vášnivý, ale zabíjel
z důvodů, které chápeme ; neolitický člověk pod vlivem řeči a zmatených myšlenko¬
vých pochodů zabíjel z teorie, zabíjel z obludných a nyní neuvěřitelných představ,
zabíjel ty, které miloval, ze strachu a podle návodu. Ti neolitičtí lidé nejenom
konali lidské oběti za doby setby; máme proč se domnívati, že při pohřbu svých
náčelníků obětovali ženy a otroky; zabíjeli muže, ženy i děti, kdykoli jim bylo zle
a myslili, že bohové žízní. Utracovali děti. Všechny tyto věci přešly do věku
bronzového.

Sociální vědomí v lidských dějinách spalo až dosud, a v tom spánku ani nesnilo.
Dříve než se probudilo, tlačily je noční můry, jež si samo vytvořilo.

Vmysleme se ještě před iisvit dějin, do doby asi 3000 nebo 4000 let před dobou
naší a do wiltshirské vysočiny za ranního svítání letního dne. Pochodně blednou
v rostoucím světle. Máme temné tušení, že dvojřadím kamenů táhne průvod kněží,
oděných snad fantasticky kožemi s rohy a ve strašně namalovaných maskách —
ne hodnostářů se splývavým rouchem a vousem, jak Druidy představují naši umělci

— průvod náčelníků v kožich, zdobených náhrdelníky ze zubů, pohlavárů nesoucích
oštěpy a sekery, s velikými načechranými účesy, sepiatými kostěnými jehlicemi,
průvod žen oděných do koží nebo lněných látek, a všude kolem nich veliký zvědavý
zástup kosmatých mužů a nahých dětí. Shromáždili se s nejrůznějších stran ; půda
mezi Silbury Hillem a řadami kamenů je poseta jejich leženími. Převládá jakási
slavnostní veselost. A tou tlačenicí kráčejí vybrané lidské oběti, povolné, bez-
pomocné, zírající k vzdálenému dýmajícímu oltáři, na kterém mají zemříti — aby
žeň byla dobrá a kmen vzrůstal . . .

Až sem pokročil život před 3000 — 4000 lety od svých počátků v bahně přílivových
pobřeží.

KAPITOLA XI

Lidská plemena

1. Rozrůzňuje sc ještě lidstvo?

Musíme nyní promluviti jasně o tom, co znamenají slova, jichž se užívá často
velmi nedbale: „Lidská plemena”.

Z toho, co jsme již vyložili, zřejmě vysvítá, že člověk, který se rozšířil tak
daleko a do tak různých podnebných pásem, který se živil v různých krajinách
různou stravou a kterého napadali různí nepřátelé, musil prožiti značné místní
změny a značně se rozlišiti. Člověk, jako každý jiný živočišný druh, spěl neustále
k rozrůznění v rozličné nové druhy ; kdekoli žila skupina lidí osamocená na ostro¬
vech v mořích, nebo odloučená pouštěmi a pohořími od ostatního lidstva, jistě se
v ní velmi brzy rozvíjely zvláštní význačné znaky, přizpůsobené místním podmín¬
kám. Ale i člověk sám je zpravidla tvor dobrodružný a podnikavý, pro kterého je
málo nepřekročitelných přehrad. Lidé napodobují lidi, bojují s nimi a přemáhají je,
národové se mísí navzájem. Po tisíciletí postupovaly souběžně dvě řady sil, z nichž
jedna směřovala k tomu, aby rozdělila lidstvo v množství místních odrůd, kcřežto
druhá je chtěla znovu smísiti a sloučiti, dříve než se utvoří zvláštní druh.

Tyto dvě řady sil snad v minulosti spolu zápasily svými účinky. Paleolitický
člověk na př. snad byl více poutníkem a šířil se po prostoře mnohem větší než
pozdější člověk neolitický; nebyl tak omezen na nějaký domov nebo skrýši, nebyl
tak poután majetkem. Jsa lovcem musil se stěhovat! za svou obyčejnou zvěří.
Několik špatných roků ho mohlo zahnati na sta mil. Snad se proto křížil daleko
široko, a odrůd, které takto vznikly po větší části světa, bylo mnohem méně.

Orbou se ty lidské společnosti připoutávaly k hroudě, která byla nejúrodnější,
a tím se rozrůzňování podporovalo. Křížení nebo rozrůzňování není závislé na
nižším nebo vyšším stupni vzdělanosti; některé divoké kmeny posud putují na sta
mil, a mnozí angličtí sedláci v osmnáctém století se nedostali nikdy dále od své vsi
než deset až patnáct kilometrů, a stejně ani jejich otcové a praotcové před nimi.
Lovci schodili často nesmírné prostory. Labrador na př. obývá několik tisíc
Indiánů, kteří jdou za jediným velkým stádem karlbú, jak ročně táhne za potravou
na sever a zase na jih. Tato hrstka lidí obývá území veliké jako Francie. Kočovníci
putují také velmi daleko. Někteří kalmyčtí kmenové prý urazí mezi letní a zimní
pastvou přes tisíc kilometrů.

Poněvadž paleolitické pozůstatky, které nalézáme, jsou všude ku podivu jedno¬
tvárné, je na snadě myšlenka, že paleolitický člověk sídlel na širých prostorách
a byl rozptýlen po celé zemi řídce, ale rovnoměrně. Jak praví Sir John Evans:
„Nástroje ve vzdálených zemích jsou tvarem i rázem tak podobny nástrojům

100

Australoidni typy

britským, že bychom je mohli dobře pokládat! za výrobky jedněch rukou . . . Na
březích nilských, sto a více metrů nad nynějším povrchem, byly objeveny nástroje
evropského rázu; a v zemi Somálské, ve starém říčním údolí vysoko nad mořem,
nasbíral sir H. W. Seton-Karr množství nástrojů z pazourku a křemence, jež,
soudíc podle jejich podoby a rázu, mohly býti vykopány v naplaveninách Seiny,
Temže nebo staré úžiny solentské" (mezi Hampshirem a ostrovem Wightem) .

Období, ve kterých se lidská plemena šířila a křížila, se patrně střídala s obdo¬
bími pevných sídel a samostatného života. Ale je pravděpodobné, že se lidstvo od
věku paleolitického až do dob, od nichž nás dělí několik málo století, celkem
rozrůzňovalo. Druh se v té době rozrůzňoval v množství odrůd, z nichž mnohé zase
splynuly s druhými, a ty se znovu šířily a dále rozrůzňovaly nebo vyhynuly. Kdekoli
byla místní různost podmínek hodně význačná a křížení se kladly v cestu překážky,
můžeme téměř s jistotou míti za to, že se objevila lidská odrůda. Takových místních
odrůd bylo jistě veliké množství.

V zapadlém koutě světa, v Tasmánii, zůstal malý zlomek lidstva v dávném
paleolitickém stavu až do doby, kdy tento ostrov r. 1642 objevili Holanďané. Tito
Tasmanci bohužel již vyhynuli. Poslední zemřel r. 1877. Byli odříznuti od ostatního
lidstva snad 15.000, snad 20.000, snad 25.000 let.

Ale mezi četnými překážkami, bránícími plemennému splývání, bylo několik
hlavních přehrad, jako Atlantický oceán, vysočiny a zmizelá nyní moře ve Střední
Asii a pod., jež po dlouhou dobu oddělovaly od sebe veliké skupiny odrůd. V těch
odloučených skupinách odrůd se rozvinuly velmi brzo v hrubých rysech určité
podobnosti a rozdíly. Většina lidských odrůd ve Východní Asii a Americe — ale ne
všechny — • mají nyní společnou hnědožlutou pleť, hladké černé vlasy a často též
vysedlé lícní kosti. Většina afrických domorodců jižně od Sahary — ale ne všichni —
mají černou nebo načernalou pleť, rozplesklý nos, tlusté rty a kudrnaté vlasy.
V severní a západní Evropě má velmi mnoho lidí rusé vlasy, modré oči a růžovou
pleť; kolem moře Středozemního je většina Udí bílé pleti s tmavýma očima

K. G. Wells, Džjiny svita — 7.

101

a s černými vlasy. Tito snědí lidé jsou podle
všeho ústředím, z něhož se v přechodech téměř
nepozorovatelných šířili národové na sever,
východ á jih přeměňujíce se v odlišné už bě¬
lochy, „žluťochy” a rozmanité černochy. Čer¬
né vlasy mnohých těchto snědých bělochů
jsou hladké, ale nikdy tak silné a rovné jako
vlasy lidí žlutých. Na východě jsou hladší než
na západě. V jižní Indii nacházíme nahnědlé
a tmavší lidi s hladkými černými vlasy, a ti,
jak jdeme k východu, ustupují lidem zřetelněji
žlutým. V Oceánii a na Nové Guinei nachází¬
me jinou skupinu černých a nahnědlých lidí
nižšího rázu s kudrnatými vlasy.

Nespouštějme však s mysli, že to všechno
je sevšeobecňování velmi neurčité. Mnohá
území a osamocené kouty lidstva v Asii mohly míti podmínky velmi podobné
evropským ; některá území africká mají ráz více asijský a ne tak význačně africký.
V Japanu nacházíme Ainy, plémě vlnovlasé, rusé, s tělem hustě obrostlým vlasy.
Jsou tvářnosti podobnější Evropanům než okolní žlutí Japonci. Je to snad zablou¬
dilá část bělochů, snad docela zvláštní kmen. Na Andamanských ostrovech nachá¬
zíme primitivní černé obyvatelstvo daleko od Austrálie i od Afriky. V jižní Persii
a v některých částech Indie možno stopovati praménky skutečné negroidské krve.
To jsou „asijští negroidi”.

Je málo důkazů — vlastně žádné — že všichni černí lidé, Australci, asijští
negroidi a negrové mají společný původ; víme toliko, že po dlouhou dobu žili za
stejných podmínek. Nedomnívejme se, že lidé ve východoasijském území se roz¬
různili jedním směrem a všichni lidé v Africe směrem druhým. Byly jistě veliké
souběžné proudy, ale byly také vzduté vody, protiproudy, vzájemné příměsky a pře¬
tékání z jednoho hlavního
území do druhého. Barev¬
ná mapa zeměkoule, zná¬
zorňující plemena, by ne¬
představovala zrovna jen
čtyři veliké barevné plo¬
chy; musila by míti množ¬
ství barevných skvrn a pře¬
chodných odstínů, tu jed¬
noduchých, tam pomíše-
ných a zasahujících do
sebe.

Za dávné neolitické do¬
by v Evropě — asi tak
před 10.000 nebo 12.000
lety — se H o m o sa-
p i e n s rozrůzňoval po ce-

čemohské typy

102

Mongolské typy

lém světě; rozrůznil se v četné odrůdy, ale nikdy se nerozrůznil v různé druhy.
Druh — při pomemne si — se v biologické mluvě rozeznává od „odrůdy” tím, že
odrůdy se mohou křížiti, kdežto druhy buď nikoli, nebo zplodí potomstvo, které,
jako mezci, je neplodné. Všichni lidé se mohou volně křížiti, mohou se naučiti téže
řeči, mohou se přizpůsobiti k spolupráci. V přítomné době se člověk patrně už
vůbec nerozrůzňuje. Opětné splývání je nyní mnohem mocnější síla než rozrůzňo¬
vání. Lidé se mísí čím dále tím více. Lidstvo je se stanoviska biologického živočišný
druh, jehož rozrůznění ustalo a které se pravděpodobně bude opět mísiti.

2. Hlavní lidská 'plemena

Teprve za posledních padesát nebo šedesát let se díváme na lidské odrůdy
v tomto světle, totiž jako na směs plemen, jejichž rozrůzňování právě přestalo
anebo ještě trvá. Před touto dobou učenci jsouce vědomky nebo nevědomky pod
vlivem vypravování o Noemovi, o jeho arše a o jeho třech synech, Semovi, Chámovi
a Jafetovi, rozdělovali lidstvo na tři nebo čtyři veliká plemena a dívali se na ta
plemena jako na větve, které byly odjakživa od sebe odděleny a pocházely od samo¬
statných předků. Nevěděli nic o tom, jak velké následky má křížem plemen a co
dovede místní osamocení a místní odchylky. Rozděleni se od sebe značně lišilo, ale
jaksi příliš ochotně se předpokládalo, že se lidstvo musí dát úplně rozdělit! ve tři
nebo ve čtyři hlavní skupiny. Etnologové (národopisci) se dostali do těžkých sporů
o mnohé menší národy, jsou-li toho či onoho původního plemene, či jsou-li „pomí-
šeni”, nebo jsou-li to zatoulané dávné útvary, nebo co jiného. Ale všechna plemena
jsou více méně smíšena. Jsou jistě čtyři hlavní skupiny, ale každá je směsí, a jsou
menší skupiny, které se nehodí do žádné z těch čtyř hlavních skupin.

S těmito výhradami a s jasným vědomím, že mluvíce o těch hlavních oddílech,
myslíme tím nikoli jednoduchá a čistá plemena, nýbrž skupiny plemen, je takové

103

rozdělení dosti vhodné. Po evropském a středozemském území a po západní Asii
jsou a byli po mnohá tisíciletí bílí Udé, zvaní obyčejně Kavkazané.
Rozdělují se ve dvě nebo tři pododdělení: severní světlovlasé nebo severské
plémě, pak domnělé přechodné plémě, o kterém mnozí badatelé pochybují, tak
řečené alpské plémě, a jižní snědé, tmavovlasé bělochy, plémě středozemské nebo
iberské. Ve východní Asii a v Americe má vrch druhá plemenná skupina, Mongo¬
lové, kteří mají obyčejně pleť žlutou, vlasy hladké a černé a jsou statní. V Africe
jsou Negři (černoši), a v končinách australských a novoguinejských černí,
primitivní Australoidové (australští černoši) . To jsou vhodné názvy, nespu-
stíme-U s mysli, že to nejsou výrazy přesné. Vyjadřují toliko společné význačné
vlastnosti jistých hlavních plemenných skupin, nezahrnují do sebe několik menších
národů, kteří nepatří vlastně do žádného z těchto oddílů, a nehledí k ustavičnému
křížení tam, kde hlavní skupiny se prolínají.

Má-h se „kavkazské” plémě rozděliti na dvě nebo na tři hlavní pododdělení,
závisí na tom, jakou rozlišující cenu přisuzujeme jistým rozdílům v kostře a zvláště
ve tvaru lebky. Čtenář se později setká se stálými zmínkami o lidech krátkolebých
(brachy cefalech) a dlouholebých (dolichocefalech). Žádná lebka, díváme-li se na ni
shora, není úplně kulatá, a některé lebky (doUchocefalní) jsou mnohem podlouhlejší
než jiné. Je-li šířka lebky o Čtyři pětiny nebo více větší nežli její délka od zadu
až k čelu, říká se takové lebce brachycef alní ; je-li šířka menší než čtyři pětiny délky,
je lebka dolichocefalní.

Někteří etnologové se dívají na rozdíl mezi lebkami brachycefalními a dolicho-
cefalními jako na rozdíl základní, kdežto jiná škola — a spisovatel se přiznává,
že ho úplně přesvědčila — hledí k tomu dělítku jako k podružnému. Je pravdě¬
podobné, že tvar lidské lebky se může za zvláštních okolností změniti poměrně za
několik málo pokolení. Tvar lebky Lombarďanů, praví Flinders Petrie, se proměnil
z dolichocefalního v brachycefalní za několik století. Nevíme, jakými vhvy se mění
podoba lebky, právě jako nevíme, proč Udé britského původu v poříčí Darlingu
v Austrahi (říkají jim „Cornstalks” — kukuřičná stébla) vyrostou do neobyčejné
výšky, nebo proč se čelisti přistěhovalců do Nové Anglie, jak se zdá, zmenšují, čímž
jejich zuby V5rpadají hustší.

I v nálezech neolitických Časů nacházíme lebky dolichocefalní a brachycefalní
V téže skupině pozůstatků a často pohřbené pospolu, a to platí o většině dnešních
lidí. Někteří národové, jako obyvatelé hor středoevropských, mají větší procento
brachycefalních jednotlivců než jiní ; někteří, jako Skandinávci, jsou velkou
většinou dolichocefalní. V neolitické Britanii a ve Skandinávii jsou nejstarší mohyly
podlouhlé a pozdější kulaté, a lebky nalezené v oněch jsou obyčejně dolichocefalní,
kdežto v těchto nejčastěji brachycefalní. To snad ukazuje, že v neohtické době
následovala po sobě v západní Evropě různá plemena, ale může to ukazovati také
na změnu potravy, zvyků a podnebí.

Právě toto studium tvaru lebečného vedlo mnohé etnology k rozdělení kavkaz-
ského plemene nikoli tak, jak je dělí Huxley, na dvě: na severní světlovlasé
(blondýny), a na středozemní a severoafrické snědé, tmavovlasé
bělochy (brunety), nýbrž na tři. Rozštěpili jeho světlovlasé na dvě třídy.
Rozeznávají severní evropský t5rp, světlovlasý a dolichocefalní, nordický, a středo¬
zemní nebo iberské plémě, Huxleyovy snědé bělochy, kteří jsou tmavovlasí

104

Kavkazské typy

a dolichocefalní, a mezi těmito dvěma postřehují třetí plémě, totiž brachy cefalní
plémě alpské. Druhá škola pokládá domnělé alpské plémě prostě za místní brachy-
cefalní odrůdu národů nordických a iberských (snědých). Iberští národové byli
neolitičtí lidé z dlouhých mohyl a zdá se, že s počátku pronikli do valné části Evropy
a západní Asie. Ovládají dávné dějiny. Severští národové se objevují později
a přicházejí z lesů a ze západního a středního pobřeží severní Evropy a Asie.

S. Snědi národové

Středozemní nebo iberské oddělení kavkazského plemene rozšířilo se za dávných
časů po větší prostoře a nemělo ráz tak určitý a význačný jako severské. Je velmi
nesnadno určití jeho jižní hranici naproti černochům, nebo odloučiti jeho první
stopy ve střední Asii od stop prvních Mongolů. Wilfred Scawen Blunt praví, že
Huxley „dlouho tušil společný původ Egypťanů a indických Dravidů, snad dlouhý
pás Udí hnědé pleti, táhnoucí se z Indie do Španělska za velmi dávných dob.”

Je možno, že tento Huxleyův „pás” snědých nebo hnědých lidí, toto tmavovlasé
hnědé plémě, se nakonec rozšířil i za Indii; možná že dospěli až na břehy Tichého
oceánu a že byli všude původci neolitické kultury a vůbec toho, co nazýváme vzdě¬
laností. Je možno, že tito lidé tmavých vlasů a tmavé pleti jsou takřka základ-
n í m obyvatelstvem našeho moderního světa. Severští a mongolští národové byli
snad jen severozápadní a severovýchodní větví tohoto základního kmene. Nebo snad
bylo severské plémě větví, kdežto mongolské, právě tak jako černošské, snad bylo
jiným, stejně význačným kmenem, s nímž se hnědí tmavovlasí lidé v jižní Číně
setkali a pomísili. Nebo se severští národové také samostatně vyvinuli z paleo¬
litického stavu. Griffith Taylor myslí podle všeho, že se mongolský typ vyvinul
z typu, který nazývá „asijským”, a který byl společnou základnou i mongolského
i severského plemene. To vše jsou otázky posud otevřené, a zůstanou patrně
otevřeny ještě po mnoho let.

105

Mapa Evropy, západní Asie a severní Afriky v lesní (dešťové) dobé (asi před 15.000 — 12.000 léty)

Pan Horrabin a spisovatel byli na rozpacích, jak udělati diagram, který by
shrnul vše to, co víme o lidských plemenech, a V3miyslili jsme něco, co se aspoň
pokud jde o Evropu, Asii, Australasii a Severní Afriku, může téměř položití na
mapu. Podáváme (na str. 107) genealogický rodokmen, ukazující pokrevní příbu¬
zenství mezi Homo sapiens a hlavními podlidskými druhy.

Pak jsme vsunuli poznámku o typech cromagnonském a grimaldském. Je založena
na jistých rozdílech mezi některými paleolitickými kostrami v Evropě, rozdílech,
které snad nejsou tak veliké. Grimaldské kosti mají ráz negroidní. Ukazují na
plémě podobné svými vlastnostmi spíše primitivnějšímu plemeni boskopskému než
Cromagnoncům, kteří mají ráz indiánský. Je možno, že se obě hlavní plemena,
praplémě žlutobílé i praplémě negroidní, potulovala po týchž prostorách. Čtenáři
z toho vysvitnou tyto důležité věci: 1. Ze základního kmene lidského vyrůstají
národové snědí. 2. První rozvětvení, oddělující se od tohoto základu, jsou větev
negroidní a negerská. 3. Z druhého rozvětvení se vyvinují národové nordičtí
a mongolští, z nichž první vnikají do severních lesů evropských a druzí odbočují
k písečným pouštím východní Asie.

Podívá-li se čtenář ještě jednou na předcházející výklad, uvidí, že si může podle
své chuti vybrat místa, na kterých se obě tyto větve odbočují od hlavního kmene
snědého. Nenaznačuje se, že by některá z těchto větví, ať severská nebo mongolská
— snad kromě Skandinávců a Eskymáků — zůstala vůbec ,, čistá”. Větve se v našem

106

digramu zase obracejí, setkávají se s jinými větvemi a tak na¬
značují plemenné křížení.

Krom toho je náš diagram opepřen otazníky, a takto okoře¬
něný se asi blíží spíše pravdě o plemenné příbuznosti než jakou
může dáti jakákoli pevná a přesná klasifikace.

ďvdJÝihA

Tak zvaná T>heUolitická« kultura

V určité době lidských dějin (jak píše Elliot Smith v „Stěhování dávné kultury”),
byl asi po celém světě rozšířen zvláštní t5^ neolitické kultury se znaky neobyčejně
podivnými. A poněvadž se vůbec nedá předpokládati, že by se byly tyto znaky
vyvinuly v různých končinách země nezávisle na sobě, musíme se domnívati, že to
byla skutečně jedna jediná kultura. Táhla se všemi krajinami, obývanými snědým
středozemním plemenem, a ještě dále Indií až k tichomořskému břehu Cíny,
a konečně se rozšířila přes Tichý oceán do Mexika a do Peru. Byla to kultura
pobřežní, nesahající hluboko do vnitrozemí.

Tato zvláštní neolitická kultura, kterou Elliot Smith nazval kulturou h e lio-
l i t i c k o u, obsahoval některé nebo všechny z oněch podivných zvyků. Byly to:
1. obřízka, 2. prapodivný zvyk, zvaný c o u v a d e, posílati otce „do kouta”, když
se dítě narodilo, 3. masáž, 4. balsamování mumií, 5. megalitické pomníky (na př.

Lapoivcí

iSlfandináuci

roxeuxnetu.

Irové

'[NEOROvin
KeouřrcKÁ Vxi ^

Irtd-idivi,
Tíaciccine
Japonci , ^

y '\Peruánci

Mongolova MCJpiGQL-gj
tSkybové , ^

i od o ve.. ( I

IKDIA\. U/ ,

^ Indonésané
MolaníLsa

? PolynesajKí

jAndamancC'

J^C^OID5KÝ

typyj {^GRLMggayKÉ typy
^MLADŠÍ FAZEOZtTJCKA^LEmi^.

Kfováci

. , - , / tíaorove

Aíislraloidovc. novozélAndstt

Taimanci

IK-

PUih0canthropus

,smmí 'Paueqlijická PLzmm j

Zemní opice - ^

Diagmtnouc ^náxorneixi-
l?c»nýcK pvQfáskaKr

pjŘÍBUzxocyxi

L1D45KÝCH PLEMEN.

(Třeba rmki na.pa.mžti, xa se lid-
Skáflvnena. SpcUu voln£ ]<řiZv,)

Diagramové znázorněni běžných představ o příbuznosti lidských plemen

107

Stonehenge) , 6. umělé znetvořování dětských hlav obvazy, 7. tetování, 8. nábožen¬
ské sdružování slunce a hada a 9. užívání symbolu, zvaného svastika (viz str. 107) ,
pro štěstí. Tento podivný drobný symbol cestuje vesele kolem světa ; není pravdě-
podobno, že by si jej lidé byli vynašli a zamilovali dvakráte.

Elliot Smith stopuje tyto zvyky, rozkládající se v jakémsi souhvězdí přes celé
to veliké území od moře Středozemního přes Indii až k oceánu Tichému. Kde se
vyskytuje jeden, vyskytuje se i většina druhých. Spojují Britanii s Borneem
a s Peru. Ale tato skupina stejných zvyků neproniká do primitivních sídel národů
severských a mongolských ani se nerozšiřuje příliš na jih za rovníkovou Afriku.

Po tisíce roků, od 15.000 — 1.000 r. př. Kr. prosakovala tato heliolitická neolitická
kultura a její osmahlí držitelé teplejšími krajinami kolem celého světa, jsouc pře¬
nášena často přes široká moře. Byla to tehdáž nejvyšší lidská kultura a žily jí
největší a nejvýše vyvinuté společnosti. Její původní oblastí byla snad, jak se
Elliot Smith domnívá, oblast středozemská a severoafrická.

Stěhovala se pomalu věk za věkem. Rozšířila se podle všeho pobřežím a ostrovy
Tichého oceánu do Ameriky dlouho potom, kdy se v původním území již vyvíjela
jinak. Mnozí kmenové východoindičtí, melanesští a polynesští byli ještě na tomto
heliolitickém stupni rozvoje, když je v osmnáctém století objevili evropští moře-
plavci. První civilisace v Egyptě a v údolí eufratsko-tigridském se asi vyvinuly
přímo z této daleko rozšířené kultury. Později promluvíme o tom, byla-li čínská
civilisace jiného původu. Semitští kočovníci arabské pouště prošli asi také dobou
heliolitickou.

5. Indiáni

Původní americké obyvatelstvo náleželo plemeni mongolskému a dostalo se na
pevninu americkou patrně úžinou Beringovou v ranní době neolitického rozvoje.
Stále ještě se domorodci plaví na kožených člunech sem a tam mezi oběma
pevninami.

Později (v tom se však etnologové neshodují) se snad dostaly nové národopisné
prvky a nové kulturní představy heliolitického rázu do Ameriky po moři.

Jestliže se s americkým obyvatelstvem smísily časem nové živly, buď s sebou
vůbec nepřinesly pšenici nebo tam vyhynula. Kukuřice, obilí nového světa, je
rostlina docela jiná než kterákoli rostlina světa starého. Ale náboženským životem
amerických národů proniká představa setí, spojená s lidskou obětí právě tak, jako
měla vrch za neolitické doby ve světě starém.

Američtí kmenové zůstali ve větší části pevniny na úrovni neolitického barbar¬
ství. V končinách, kde rostla tráva jen v určitých ročních dobách, stali se kočovníky,
jdoucími za bisony. Na dálném severu šli za karibem, americkým to sobem. (Koně
nebylo v Americe za lidských časů, dokud ho s sebou nepřivezli Evropané.) V tro¬
pických lesích lovili ptáky a drobnou zvěř. Ale asi ve dvou úrodných krajinách, jak
si všimneme později, dospěli k vyššímu společenskému řádu, zavodňovali půdu,
stavěli významné kamenné budovy, zdobené jemně pracovanými, často fantas¬
tickými řezbami s motivy stále se opakujícími, a zakládali města a státy.

108

KAPITOLA Xn

Jazyky lidstva

1. Nebylo společného pra jazyka

Není pravděpodobno, že bylo na světě někdy něco jako společná lidská řeč.
Nevíme nic o řeči paleolitického člověka; nevíme ani, dovedl-li paleolitický člověk
vůbec mluviti.

Víme, že měl bystrý smysl pro tvar a pohyb — známe to z jeho kreseb; a bylo
naznačeno, že své myšlenky projevoval v hojné míře posunky. Asi že slova, kterých
užívali dávní lidé, byla hlavně výkřiky úděsu a vášně nebo jména pro konkrétní
předměty, a v mnohých případech byla asi napodobením zvuků, jež ty předměty
způsobovaly nebo jež s nimi byly sdružovány. Sir Arthur Evans poukazuje na to,
že v Americe vznikla posunková mluva před řečí, poněvadž mluva posunková je
společná všem severoamerickým Indiánům, kdežto řeči jsou rozdílné.

První jazyky se skládaly asi z malé sbírky takových slov ; byly to výkřiky a pod¬
statná jména. Asi že se podstatná jména vyslovovala s různým přízvukem, jímž se
vyjadřoval různý smysl. Měl-li paleolitický člověk slovo pro „koně” nebo „medvě¬
da”, naznačil patrně tónem nebo posunkem, myslí-li, že „medvěd sem běží”,
„medvěd utíká”, „půjdeme na medvěda”, „mrtvý medvěd”, „byl zde medvěd”, „to
udělal medvěd” atd.

Jenom velmi pozvolna se v3^íjelo v lidském duchu, jak projeviti řečí děj a vztah.
Moderní jazyky obsahují mnoho tisíc slov, ale prvotní jazyky se asi skládaly jenom
z několika set. Říká se, že nynější evropští venkované se obejdou s méně než tisíci
slovy a jest úplně pochopitelné, že až do rané doby neolitické byl lidský slovník
velmi chudý. Lidé si asi za těch dob nelibovali příliš v rozmluvách a vyprávění.
Chtěli-li něco vyprávěti, spíše to naznačili tancem a posunky než slovy. Nedovedli
počítati jinak, než že vyjádřili duálem číslo dvě a nějakým způsobem mnohost.

Reč vzrůstala s počátku opravdu velmi zvolna, a mluvnické tvary i vyjádření
abstraktních představ se dostaly do lidských dějin asi velmi pozdě, snad teprve
před 400 nebo 500 pokoleními.

2. Arijské jazyky

Jazykozpytci nám říkají, že nedovedou vystopovati s jistotou v jazycích lidstva
společné rysy. Nemohou ani nalézti prvky společné všem jazykům kavkazským.
Nalézají po velikých územích jazykové skupiny, jejichž slova mají podobné kořeny
a vyslovují stejnou představu, ale pak nalézají v jiných územích jazyky, které se

109

zdají různými do samých základů, jazyky, které vyjadřují děj slovy úplně nepo¬
dobnými a mají naprosto jinou skladbu.

Jedna veliká jazyková skupina se na příklad rozprostírá po Evropě a sahá do
Indie; zabírá angličtinu, franštinu, němčinu, španělštinu, italštinu, řečtinu,
ruštinu (a ostatní jazyky slovanské), arménštinu, perštinu a rozličné indické
jazyky. Nazývá se skupinou indoevropskou nebo arijskou. V celé této skupině
možno sledovati tytéž základní kořeny, tytéž gramatické pojmy. Srovnejme na př.
anglické father, mother, německé Vater, Mutter, latinské pater, mater,
řecké pater, meter, francouzské pere, měře, arménské h a i r, m a i r,
sanskritské pitar, matar (česky otec, matka, starší tvar máti, 2. pád mateře).
Podobně se mění v arijských jazycích veliký počet základních slov: z „f” v jazycích
germánských se stává v latině „p” a pod. Děje se tak podle zákona o posouvání
souhlásek („die Lautverschiebung” ) , zvaného zákonem Grimmovým. Tyto jazyky
nejsou odlišné, jsou obměnami jednoho jazyka. Lidé, kteří užívají těchto jazyků,
myslí stejným způsobem.

V jedné době této vzdálené minulosti, ve věku neolitickém, to jest asi před 8000
nebo více lety, byl snad jediný jednoduchý původní jazyk, z něhož se všechny t}^:©
arijské jazyky vyvinuly rozlišením. Kdesi mezi střední Evropou a západní Asií
putovalo asi větší množství kmenů, kteří se tak pomísili, že se vytvořil jediný jazyk,
jehož užívali. Zde je pro pohodlí budeme zváti Arijci. Sir H. H. Johnston je nazval
„arijskými Rusy”. Patřili větším dílem kavkazské plemenné skupině a rusému
a severnímu pododdělení této skupiny, totiž plemeni severskému.

Zde třeba před něčím varovati. Byla doba, kdy filologové nečinili rozdílů mezi
jazykem a plemenem a domnívali se, že všichni lidé, kteří kdysi mluvili týmž jazy¬
kem, musí býti téže krve. Ale tomu tak není a Čtenář to pochopí, vzpomene-li si na
severoamerické černochy ve Spojených státech, kteří n3mí všichni mluví anglicky,
nebo na Iry, kteří — kromě když si chtějí politicky zademonstrovat — nemluví už
starým erským jazykem, nýbrž anglickým, nebo na obyvatelstvo cornwallské, které
pozbylo své staré keltské řeči. Společný jazyk ukazuje toliko, že tu byl společný
styk a možnost smísiti se, a neukážu je-li to k společnému původu, ukazuje to aspoň
k společné budoucnosti.

Ale ani tento původní arijský jazyk, kterým se mluvilo snad 6000 nebo 4000 let
před Kr., nebyl nikterak prvotním jazykem nebo jazykem divokého plemene.
Ti, kteří jím nejprve mluvili, stáli na neolitickém stupni vzdělanosti nebo jej už
měli za sebou. Jeho mluvnické tvary a slovní obraty byly již dosti složité. Tak na
př. zaniklá řeč — ať už jakákoli — pozdějších paleolitických lidí, totiž Azilanů,
nebo prvních neolitických lidí, po nichž zůstaly kuchyňské odpadky, byla asi mno¬
hem hrubší než nejprimitivnější arijština.

Arijská skupina jazyková se asi projevila v širé oblasti, jejímiž hlavními řekami
byly Dunaj, Dněpr, Don a Volha, v oblasti, která se prostírala na východ za Urál,
severně od jezera Kaspického. Území, po kterém arijsky mluvící kmenové bloudili,
dlouho asi nesahala k Atlantickému oceánu nebo na jih od Černého moře za Malou
Asii. Tehda neodděloval ještě Bospor Asii od Evropy. Dunaj tekl na východ do
velkého moře, které se prostíralo volžským územím jihovýchodního Ruska až k Sa¬
mému Turkestanu a zabíralo dnešní moře Černé a jezero Kaspické a Aralské. Snad

110

vysílalo ramena do Severního moře ledového. Byla to jistě důkladná přehrada mezi
kmeny mluvícími aiijsky a mezi kmeny v severovýchodní Asii.

Jižně od tohoto moře se táhl nepřetržitý břeh od Balkánu až k Afganistanu.
Severozápadně od něho sahaly močálovité a lagunovité krajiny až k moři Baltskému.

3. Semitské jazyky

Vedle arijských jazyků rozeznávají filologové jinou skupinu, která, jak se zdá,
se vytvořila docela odděleně od arijské, totiž jazyky semitské. Hebrejština a arab¬
ština jsou jazyky příbuzné, ale zdá se, že mají i jinou řadu kořenů nežli řeči arijské ;
vyjadřují svoje představy a příbuzenství jiným způsobem a jejich základní pojmy
mluvnické jsou vůbec jiné. Vytvořily je podle všeho samostatně a nezávisle lidské
společnosti, jež neměly žádného styku s původními Arijci.

Hebrejština, arabština, habeština, stará asyrština, stará feničtina a ještě jiné
příbuzné jazyky se proto spojují, jako by pocházely od druhého prvotního jazyka,
který se nazývá semitský. Na samých počátcích zaznamenaných dějin (kolem
4000 př. Kr. a dříve) nacházíme arijsky mluvící národy a semitsky mluvící národy
kolem východního konce Středozemního moře v nejživějším styku válečném i ob¬
chodním. Ale základní různosti prvotních řečí arijských a semitských nás nutí

111

k domněnce, že za časů neolitických, před dobou dějinnou, byli národové mluvící
arijsky a semitsky téměř úplně od sebe odděleni.

Semité žili asi buď v jižní Arábii nebo v severovýchodní Africe. Za věku neoli¬
tického žili patrně původní Arijové a původní Semité takřka na různých světech.

Hamitské jazyky

S menší jednomyslností mluví filologové o třetí skupině jazykové, o skupině
hamitské, kterou někteří prohlašují za odlišnou od semitské, kdežto jiní ji
pokládají za příbuznou s ní. Nyní počíná míti vrch mínění' že bylo mezi těmi dvěma
skupinami jakési počáteční spojení.

Hamitská skupina je jistě mnohem rozsáhlejší a mnohem rozmanitější jazyková
skupina než semitská nebo arijská, a semitské jazyky jsou s ní příbuznější, mají
s ní větší podobnost nežli arijské. Semitské jazyky vznikly snad jako zvláštní větev
prahamitské skupiny, právě tak jako ptáci vznikli ze zvláštní skupiny plazů.
Myšlenka velmi svůdná, která však nespočívá na faktech, jež by ji ospravedlňovaly,
je předpoklad, že by prvotní hrubá praskupina arijských jazyků byla vyrostla z pra-
hamitských jazykových tvarů v době ještě dřívější, než se oddělily a osamostatnily
jazyky semitské.

Obyvatelstvo mluvící dnes hamitsky, stejně jako obyvatelstvo mluvící semitsky,
pochází hlavně ze středozemního plemene. Mezi hamitskými jazyky jsou stará
egyptština a kopština, jazyky berberské (horalů severoafrických, Tuaregů se zaha¬
lenou tváří a jiných takových národů) a tak zvaná etiopská skupina afrických
jazyků ve východní Africe, počítajíc v to řeč Galů a Somalů.

Tyto hamitské jazyky se snad rozšiřovaly paprskovitě z nějakého střediska na
africkém pobřeží Středozemního moře, a mohly se rozšířiti přes suchozemní spoje,
které tehdáž již byly, daleko široko po západní Evropě.

Všechny ty tři vehké skupiny jazykové, to mějme na mysli, arijská, semitská
a hamitská, mají společný rys, kterého nemá žádný jiný jazyk, a to je mluvnický
rod, ale padá-li to na váhu jako důvod pro vzdálený společný původ arijštiny,
semitštiny a hamitštiny, jest otázka spíše pro filologa než pro člověka všeobecně
vzdělaného. Nemá vliv na zřejmé svědectví o velmi dlouhém a velmi starém před-
historickém rozlišení obyvatelstva, mluvícího těmito třemi různými skupinami
jazykovými.

Semitská a severská „plemena” mají ráz o mnoho zřetelnější; jsou asi, stejně
jako jejich charakteristické jazyky, význačnější a samostatnější nežli národové
mluvící hamitsky.

5. Uralsko-altajské jazyky

Na severovýchodě oblasti arijské a semitské se šířil kdysi další jazykový celek,
jejž nyní zastupuje skupina jazyků, známá jako skupina turanská nebo u r a 1-
sko-altajská. Ta do sebe zabírá laponštinu v Laponsku a samojedštinu
v Sibiři, finštinu, maďarštinu, turečtinu nebo tatarštinu, mandžurštinu a mongol-
štinu ; evropští filologové ji jako skupinu nestudovali tak důkladně, a doposud není

112

dostatečných důkazů, patří-li či nepatří-li do ní i korejština a japonština. H. B.
Hulbert vydal srovnávací mluvnici korejštiny a některých dravidských řečí v Indii
na důkaz blízké příbuznosti, kterou mezi nimi nalézá.

6. Čínské jazyky

Pátá oblast, v níž se řeči tvořily, byla jihovýchodní Asie, kde posud má vrch
skupina jazyků, složených z jednoslabičných slov bez ohýbání; v ní přízvuk určuje
zároveň smysl. Tuto skupinu možno nazvati čínskou nebo jednoslabičnou
a uzavírá v sobě Čínštinu, birmštinu, siamštinu a tibetštinu.

Rozdíl mezi kteroukoli z těchto čínských řečí a západnějšími jazyky je hluboký.
V pekinské formě čínštiny je jenom asi 420 základních jednoslabičných slov a každé
z nich musí tedy sloužiti vehkému počtu věcí; různý smysl poznáme buď ze sou¬
vislosti nebo tím, že se slovo řekne s určitým přízvukem.

Vzájemné vztahy těchto slov se vyjadřují docela jinak než v arijštině; čínská
mluvnice je ve své podstatě docela něco jiného než mluvnice anglická ; je to docela
odlišný a zvláštní vynález. Mnozí spisovatelé prohlašují, že vůbec není čínské mluv¬
nice, a je to pravda, máme-li na mysli skloňování, Časování a skladbu v evropském
slova smyslu. Něco takového jako doslovný překlad z čínštiny do angličtiny jest
ovšem nemožné. Sám způsob myšlení jest odlišný. Proto také jejich filosofie
zůstává Evropanu z velké části zapečetěnou knihou a naopak, protože způsob
výrazu je naprosto jiný. Tak na př. čtyři znaky, vyjadřující slova „událost”,
„otázka”, „rozkaz” a „starý”, znamenají v tomto pořádku: „Proč kráčeti starými
cestami?” Číňan dává holé jádro toho, co myslí, Evropan se k němu dostává smělou
metaforou. Mluví třeba o tom, že se v kuchařství nebo v kníhařství nepokračuje,
a řekne: „Proč kráčeti starými cestami?”

Arthur Waley v zajímavém pojednání o čínském myšlení a básnictví, které pře¬
desílá své knize „170 Chinese Poems” (1918), objasňuje, jak je čínské
myšlení na těchto polích střízlivé a jak je obmezeno hranicemi, jež stručná stavba
čínštiny klade básnické metafoře.

7. Jiné jazykové skupiny

Jazykozpytci rozeznávají ještě jiné veliké skupiny jazykové. Všechny indiánské
jazyky, které se od sebe velmi různí, jsou odlišné od kterékoli skupiny starého světa.
Můžeme je pokládati spíše za směs nežli za skupinu.

Je veliká skupina jazyků v Africe, poněkud severně od rovníku až k jižnímu
jejímu konci, bantuština, a krom toho je jiná skupina jazyků ve středu pevni¬
ny, kterými se zde nebudeme zabývati.

Jsou také nejspíše dvě odlišné skupiny, dravidština v jižní Indii a řeč
malajsko-polynéská, kterou se mluví v Polynesii a do které se n3mí za¬
hrnují také jazyky indické.

Zdá se logické usuzovali z těchto základních rozdílů, že za doby, kdy lidé počali
tvořili větší společnosti nežli jenom rody, kdy si počínali navzájem vyprávěli sou¬
vislé události, příti se a vyměňovali si myšlenky, byli rozděleni na zemi po oblastech.

113

které se spolu velmi málo stýkaly. Odlučovaly je oceány, moře, husté lesy, pouště
a hory. Za onoho času, asi před 10.000 a více lety, putovaly snad kmeny a rody,
mluvící arijsky, semitsky, hamitsky, turansky, indiánsky a čínsky, honíce zvěř
a pasouce stáda ve svých oblastech ; stály asi všechny téměř na stejném kulturním
stupni a rozvíjely si každý svůj jazykový nástroj svým způsobem. Žádný z těch
samostatných kmenů nebyl asi o nic četnější než dnešní Indiáni v kanadských
Severozápadních teritoriích. Soustavnější zemědělství tehda právě teprv počínalo,
a pokud zemědělství neumožnilo větší hustotu obyvatelstva, nebylo by se na celé
zemi napočítalo snad ani stotisíc lidí. Málokdo chápe, že až do pozdějšího paleoli¬
tického věku byl člověk velmi vzácný tvor na světě. Nabývalo-li vůbec zamědělství
už tenkrát důležitosti v životě lidském a bylo-li v té době objrvatelstvo někde hustší,
bylo to bezpochyby v končinách moře Středozemního a možná že to bylo v kra¬
jinách nyní ponořených.

Krom těchto neolitických kmenů bylo asi různé jiné, ještě primitivnější lesní
obyvatelstvo v Africe a v Indii. Těch nebylo asi více než několik tisíc, a byli patrně
tehda tak vzácní, ne-li vzácnější, než je nyní gorila. Střední Afrika od Horního Nilu
byla tenkrát obrovským pralesem, neproniknutelným tehdejšímu člověku, lesem,
jehož posledními, stále se zmenšujícími zbytky jsou dnešní lesy konžské.

Možná že šíření lidí vyššího plemene než primitivní australští černoši do Vý¬
chodní Indie a rozvoj jazyků malajsko-polynéského rázu se dály časově později než
vznik těch druhých skupin jazykových. Polynesané jsou asi pozdní, na východ
obrácenou větví snědých lidí, bezpochyby s příměskem severské krve.

Rozumí se, že jazykové rozdělení jazykopisců souhlasí zhruba s hlavními ple-
mennými třídami národopisců, a oboje vyjadřuje touž myšlenku nečetného a řídce
rozděleného obyvatelstva a dlouhověké rozluky velikých skupin lidstva. Za doby
ledové se led nebo aspoň podnebí příliš drsné, aby se mohli lidé bez překážky roz-
šiřovati, rozprostřely od severní točny do střední Evropy a přes Rusko a Sibiř do
velikých náhorních rovin středoasijských. Po poslední ledové době zmirňoval tento
chladný sever svou drsnost velmi pomalu a neměl po dlouhou dobu jiného obyva¬
telstva než potulné lovce, kteří se šířili na východ a přes úžinu Beringovu. Severní
a střední Evropa a Asie neměly dostatečně mírného podnebí pro orbu až do nedáv¬
ných dob, totiž asi před 12.000 nebo snad 10.000 lety, a mezi věkem lovců a mýcením
lesů pro orbu byla doba pralesů.

Tato lesní doba byla také dobou velmi vlhkou. Byla nazvána dobou dešťovou
nebo jezerní. Vzpomeňme si, že se obrysy souše na světě velmi změnily i za posled¬
ních sto století. Nic nepřehlížejí učenci, stopující předhistorického člověka, tak
často jako zeměpisnou změnu.

Po evropském Rusku od moře Baltského až ke Kaspickému zbylo jistě po ústupu
ledu mnoho vody a neschůdných bažin; jezero Kaspické, Aralské a části pouště
turkenstanské jsou zbytky přerozsáhlého moře, které sahalo daleko do údolí
volžského a jedním západním ramenem se spojovalo s mořem Černým. Horské pře¬
hrady, mnohem vyšší než nyní, a mořské rameno — nynější poříčí Indu — oddělily
úplně dávná plemena severská od mongolských a dravidských a umožnily mocné
plemenné rozvětvení těchto skupin.

Pískem zavátá poušť saharská — není to vyschlé moře, nýbrž větrná poušť,
kdysi úrodná a bohatá životem — která stále více vysýchala a pískovatěla, oddě-

114

lovala 'Kavkazany od nečetného primitivního obyvatelstva černošského v lesní
oblasti středoafrické.

Perský záliv vnikal mnohem dále na sever než nyní a zároveň s pouští syrskou
odděloval semitské národy od území východních, kdežto jižní Arábie, mnohem
úrodnější nežli dnes, sahala snad přes nynější záliv Adenský do Habeše a do
Somálská. Moře Středozemní a Rudé byla snad za té dešťové doby úrodná údolí
s řadou sladkovodních jezer. Hiraalaja s vyšší a rozlehlejší náhorní rovinou středo-
asijskou a severní část zálivu Bengálského až k nynějšímu údolí ganžskému oddě¬
lovaly Dravidy od Mongolů, — hlavním pojítkem mezi Dravidy a jižními Mongoly
bylo kanoe — a gobijská oblast moří a jezer, nynější to poušť Gobi, i veliký řetěz
horský, táhnoucí se Asií od středu až na severovýchod, rozštěpovaly plémě mon¬
golské na Číňany a jazykové skupiny uralsko-altajské.

Úžina Beringová, vzniklá buď už před dobou dešťovou nebo po ní, osamocovala
americké Indiány.

Neříkáme tím ovšem, že tyto dávné odluky byly odlukami naprostými, nýbrž
že bránily alespoň za oněch počátků společenského rozvoje lidského většímu
smíšení krve nebo řeči. Přes to byly i tehdáž určité styky a jakési spojení, byly
jakési proudy vědění, jimiž se po světě rozlévala znalost hrubých vzorků, užívání
rozličných nástrojů a zárodky primitivního zemědělství.

8. Možná prajazyková skupina

Základní řeči těchto devíti hlavních jazykových skupin, o kterých jsme se zmi¬
ňovali, nebyly nikterak jediné počátky řečí v době neolitické. Jsou to poslední
jazyky, které přežily svoje nedokonalejší předchůdce. Byla patrně i jiná, snad
hojná, byť nevýznamná střediska jazyková, která později zaplavily jazyky doposud
žijící, byly prařeči, které vyhynuly. Nacházíme na světě posud jazykové zbytky,
které jako by nebyly příbuzné s žádnou okolní řečí.

Někdy ovšem důkladné badání téměř určitě zjistí jazykovou příbuznost těchto
nesouvislých zbytků a potrápí naši zvědavost výhledem na prostší, obsáhlejší,
základnější a všeobecnější formu lidské řeči. Velmi horlivě se mluvilo o skupině
baskických nářečí. Baskové žijí nyní na severním i jižním úboči pyrenejském; je
jich v Evropě snad asi 600.000 a podnes je to lid houževnatý a nepoddajný. Jejich
nynější jazyk jest úplně vyvinut. Ale je vyvinut směrem docela jiným než okolní
arijské jazyky.

V Argentině a ve Spojených státech se vydávaly noviny pro zámožné vystěho-
valce. Nejprvnější „francouzští” osadníci v Kanadě byli Baskové, a baskická jména
jsou mezi francouzskými Kanaďany podnes četná. Staré pozůstatky ukazují na
mnohem větší rozšíření baskického jazyka a národa po Španělsku.

Po dlouhou dobu byl tento baskický jazyk pro učence hlubokou záhadou a jeho
skladba i ráz vedly k domněnce, že snad je příbuzný s některým jazykem indián¬
ským. A. H. Keane v „Man, Past and Present” (Člověk, jeho minulost
a přítomnost) shromažďuje důvody, aby jej spojil — třeba vzdáleně — s berber-
ským jazykem v severní Africe a tím se skupinou hamitských jazyků, ale jiní filo¬
logové toto příbuzenství popírají. Shledávají, že baskitština je příbuznější s jistými
podobnými troskami jazyka, nalezenými v horách kavkazských, a jsou nakloněni
pokládat! ji za poslední zbylý člen, značně přeměněný a svérázný, skupiny před-

115

hamitských jazyků, kdysi velmi rozšířené, ale jinak už vymřelé. Mluvili jí národové
toho tmavého středozemského plemene, jež kdysi zabíralo většinu západní a jižní
Evropy a západní Asie. Snad byla velmi příbuzná s indickou dravidštinou a s jazyky
národů heliolitické kultury, kteří se odtamtud rozšířili přes Východní Indii do
Polynesie a ještě dále.

Je docela možno, že byly před osmi až deseti tisíci lety rozšířeny po východní
a jižní Evropě skupiny, které před arijskými jazyky úplně vyhynuly. Později upo¬
zorníme mimochodem na možnost tří zašlých jazyků, totiž: I. staré krétštiny
a lydštiny (ačkoli tyto mohly patřiti, jak praví Sir H. H. Johnston, „baskicko-
kavkazsko-dravidské[ !] skupině”), 2. sumerštiny a 3. elamštiny. Bylo naznačeno
— ale ije to jen dohad — že snad stará sumerština byla spojujícím jazykem mezi
dávnými basko-kavkazskými a dávnými mongolskými skupinami. Je-li to pravda,
máme v této „baskicko-kavkazsko-dravidsko-sumersko-pramongolské” skupině
ještě starší a dávnější jazykovou skupinu, nežli byla prvotní hamitština. Pak
bychom ovšem měli něco, co by bylo spíše „scházejícím článkem” a prajazykem
než cokoli jiného, co si nyní dovedeme představit!. Táto skupina byla by v tomto
případě příbuzná s arijskými, semitskými a hamitskými jazyky asi tak jako bylí
prvotní ještěři pozdější doby prvohorní příbuzní se ssavci, ptáky a dinosaury.

9. Některé osamocené jazyky

Hotentotská řeč je prý příbuzná s jazyky hamitskými, od nichž jest oddělena
širokým pruhem střední Afriky, mluvícím bantusky. V rovníkové Východní
Africe se dosud mluví řečí podobnou hotentotštině s křováckými příměsky a to
posiluje myšlenku, že celá Východní Afrika kdysi mluvila hamitsky.

Jazyky a národové bantuští se rozšířili v dobách poměrně nedávných z něja¬
kého původního střediska v západní Střední Africe a odřízli Hotentoty od ostatních
hamitských národů. Ale jest aspoň stejně pravděpodobno, že je hotentotština
zvláštní jazyková skupina.

Mezi ostatními vzdálenými a osamocenými jazykovými ostrovy je papuánština
na Nové Guinei a domorodá australština.

Vyhynulá již řeč tasmanská je málo známa. Co o ni víme, podporuje naši
domněnku o tom, že paleolitický člověk vlastně ani mnoho nemluvil.

O té věci uvedeme výňatek z Hutchinsonovy knihy „Living Races of
M a n k i n d” (Žijící plemena lidská) :

„Jazyk domorodců je neodvolatelně ztracen a zbyly jenom nedokonalé údaje
o jeho skladbě a něco málo jeho slov. Tím, že neměla sykavek a ještě jinými rysy
se její nářečí podobala australštině, ale měla hrubší, méně vyvinutý ráz a byla tak
nedokonalá, že podle Josefa Miligana, našeho nejlepšího odborníka o tomto před-
mětě, neměli Tasmánci při skládání vět žádného pevného pořádku slov, nýbrž
přízvukem, tvářností a posunky dávali na jevo změny smyslu, které my vyjadřu¬
jeme způsobem, časem, číslem atd.

Abstraktní výrazy byly řídké ; pro každou odrůdu blahovičníku nebo trnovníku
bylo jméno, ale nebylo slova pro „strom” vůbec, ani pro vlastnosti jako tvrdý,
měkký, teplý, studený, dlouhý, krátký, kulatý atd. Něco tvrdého bylo ,,jako kámen”,
něco kulatého „jako měsíc” a tak dále. Obyčejně doprovázeli slova posunky a vý¬
razem tváře dotvrzovali, co chtěli říci.”

116

KNIHA ni

Na úsvitě dějin

(První civilisace)

H, G. Wells, Džjiny svita — S.

KAPITOLA XIII

Dávné říše

1. Prvotní osady a prvotní hočovníci

Nyní si shrneme a rozšíříme, co jsme si již v předcházejících kapitolách řekli
o počátcích zemědělství. Jeho vpád značí hlubokou změnu v lidském životě. Roz¬
vinulo se pomalu a v četných obměnách během několika tisíciletí, ne dříve než před
dvaceti tisíci a ne později než před osmi tisíci lety.

Před tou dobou byl člověk tvorem poměrně vzácným. Byl potulným živočichem,
shánějícím se po kořisti a užívajícím nástrojů — byl divochem. Žil v malých spo¬
lečnostech a jeho řeč byla asi tuze málo vyvinuta. Jeho jediným majetkem byl
majetek movitý. Jeho celý život byl sháňkou po živobytí — jednou bůhví jak
dlouho hladověl a po druhé se přecpal. Táhl za zvířaty, jak tato podle ročních dob
táhla za potravou. Byl tvorem volným a nuzným, a jeho život byl neustále
v nebezpečí.

Pak začalo to záměrné sbírání a uschovávání potravy. Počal zvířata, která
uhonil, sháněli do stád a pamatoval si, kde rostou semena, kořínky a ovoce, kterými
se dojídal. Obmezoval své lovecké toulky, protože musil pásti svůj dobytek, ocho¬
čený jen napolo, a čekati na úrodu, kterou zasel. Nástrojů mu přibývalo. Asi před
8000 lety se v některých krajinách neobyčejně rozmnožil. Ani opic ani jiných
příbuzných živočichů nežilo před tím nikdy tolik, jako tehda lidí. Stavěl si domy
a nabýval majetku. Místo lovu se pevně usadil, aby si zaopatřil potravu pravidelnou
prací. Dělal si zásoby. Počala mu práce. Dříve se najedl, když šťastnou náhodou na
něco přišel, nyní jedl pravidelně v určitou dobu. Už nebyl lovcem žijícím nazdařbůh
— stal se hospodářským živočichem.

Je jediným ssavcem, který se stal hospodářským živočichem. Nikdy před tím
nebylo hospodářského ssavce. Bobři stavějí a dělají si zásoby, veverky také hro¬
madí semena a oříšky, psi si zahrabávají kosti, ale musíme jiti až k mravencům
a včelám, chceme-li poznati jiné tvory, kteří se sdružují ve společnosti a pravidelně
pracují, chystají, hromadí a dělí se o potravu i o přístřeší.

Nežli se člověk usadil, byl jeho život pln namáhání, starostí a nedostatku, ale
sám soustavně nepracoval. Pozdější paleolitický člověk se dost napracoval, ale jen
příležitostně, a dělal jen to, co ho zajímalo. Bylo třeba zhotovovat čas od času nové
nástroje, ale ty dělali asi právě jen ti, kteří jich potřebovali. Musily se oškrabovati
kůže. Musila se loviti zvěř. Někdo musil dohlížet na oheň ; bylo zle, uhasl-li, a někteří
učenci mají za to, že to měli na starosti určité osoby a byly za to odpovědny, a že
vestálské panny, opatřující svátý oheň, jsou přežitkem těch primitivních ,, ohnivců”.

119

Ale pokud se člověk živil jen lovem, nebylo toho stálého a pravidelného namáhání,
kterému říkáme práce.

Většinu té namáhavé práce, která se musila udělat, měly na krku patrně ženy.
Prvotní muži neměli v sobě nic rytířského. Když takový malý houf táhl s místa na
místo, nesly ženy a dívky všechno nářadí, kdežto muži si vykračovali ozbrojeni pro
všechny případy. Starost o děti připadala výhradně na ženy.

Říkává se, že vzdělávati půdu začaly ženy. To je velmi pravděpodobno. Sbírat
zrní a hledat zeleninu byla jejich práce, zatím co muži byli na lovu. Snad právě ženy
první si všimly toho, že kolem starých tábořišť rostlo obilí, a první sely vědomě
obilí za oběť nějakému místnímu bohu s myšlenkou, že jim to pánbůh nastokrát
zaplatí. První stupeň orby byla asi žeň na rychlo. Lidé, stále především pastýři,
zašili a pak se vrátili, aby požali. Snad to těsné sdružení lidské oběti se setím je
z těch dob, kdy se narychlo zasévalo i žalo; snad někoho zabili a nechali na poli,
aby hlídal úrodu.

Dávná orba byla téměř určitě obmezena na malá políčka — malé zahrádky,
obdělávané lidskýma rukama — patrně rukama ženskýma; sloužily asi jen k do¬
plnění potravy a jen velmi výjimečně měly větší význam.

Snadno si představíme, že si lidé všimli velmi brzo, jak je výhodné zasévati na
půdě pravidelně zavlažované. Svěřili svůj chléb vodě a ta jim ho vrátila mnoho¬
násobně. Elliot Smith se domnívá, že orba jako hlavní zaměstnání a nejenom
vedlejší činnost vznikla v Egyptě, a jistě žádná jiná země se nehodí tak dobře
k tomu, aby naučila lidi síti v pravý čas. S počátku snad se zasévalo každoročně
do půdy zaplavené ještě vodou. Odtud byl k opravdovému zavodňování jen krůček.

Ale vzdělávání půdy neznamená ještě vzdělanost ; pšenice se rozšířila od břehu
atlantského k tichomořskému snad už 15.000 nebo 10.000 let před Kristem, dříve ještě
než vzdělanost počala. Vzdělanost je více než nahodilé pěstování pšenice, řídící se
roční dobou. Vzniká, usadí-li se na území osazeném a stále obdělávaném lidé, kteří
žijí v obydlích stále obývaných a mají společnou vládu a společné město nebo tvrz.

První nezbytnou podmínkou ke skutečnému usídlení neolitických lidí na rozdíl
od dočasného jenom usazení na místě, kde bylo dosti potravy, byla ovšem spolehlivá
celoroční zásoba vody, píce pro zvířata, potravy pro lidi a staviva na jejich obydlí.
Musilo tu býti všechno, čeho mohli za každé roční doby potřebovat!, a nesměli po¬
strádat! nic, co by je svádělo táhnout! dále. Tak tomu jistě bylo ve mnohých
evropských a asijských údolích. V mnohých takových údolích, jako na př. tam,
kde jsou švýcarské jezerní stavby, se lidé skutečně usazovali odedávna; ale nikde
v žádné z krajin, které nyní známe, se nenašly podmínky tak příznivé a nikde se
nevyskytovaly rok co rok tak pravidelně, jako v Egyptě a v krajině mezi horním
tokem Eufratu a Tigridu a Perským zálivem.

Zde bylo pořád dost vody a neustále svítilo slunce; rok co rok byly spolehlivé
žně; v Mesopotamii dávalo podle Herodota pšeničné pole rozsévači dvěstěnásobný
užitek ; Plinius praví, že tam byla dvojí sklizeň a pak že bylo ještě plno dobré píce
pro ovce; bylo tam hojně palem a mnoho druhů ovoce, a pokud jde o stavivo, byla
v Egyptě hlína a snadno zpracovatelný kámen, v Mesopotamii hlína, ze které se
na slunci suší cihly (vepřovice) .

V takových krajinách li^é se přestali stěhovati a usadili se téměř bezděky;
množili se, uvědomili si svou početnost i to, že je zajišťuje proti případným útoč-

120

níkům. Rostli a množili se jako nikdy před tím na zemi; domy měli b3rtelnější, šelmy
daleko široko vyhubili, bezpečnost rostla tak, že lidé chodili v městech a po polích
beze zbraní, a alespoň mezi sebou byli mírumilovní. Lidé se zakořenili, jako se
před tím člověk nikdy nezakořenil.

Mesopotamie a Egypt byly nejpříznivější krajiny, aby se tam člověk trvale
usadil. Naše mapa nám podává tyto země, jak vypadaly před 6000 nebo 7000 lety.
Údolí Rudého moře a východního Středozemí byla tehda již zaplavena, ale břehy
Arábie a zvláště jihozápadní kout Arábie byly mnohem úrodnější než kdy potom.
Rudé moře vtékalo otevřeným průlivem do moře Středozemniho a Perský záliv
sahal mnohem dále na sever nežli nyní.

Ale v zemích méně úrodných, s většími rozdíly jednotlivých ročních dob a stra¬
nou od těchto příznivě položených území, v lesích evropských, v pouštích arabských
a na pastvách středoasijských, závislých na roční době, vyrůstalo obyvatelstvo
řidší a činnější rázu zcela odlišného — byli to prvotní kočovníci. Na rozdíl od oby¬
vatelstva usazeného, zemědělců, žili tito kočovníci volně a nebezpečně. Byli poměrně
hubení a hladoví. Vedle chovu dobytka se stále ještě zabývali lovem a bojovali

121

neustále o své pastviny s nepřátelskými kmeny. Osvojili si od usedlíků vynálezy,
jak zhotovovat! nástroje a zpracovávat! kovy, a zdokonalili jejich zbrané. Drželi se
v jejich sousedství od doby neolitické až do doby bronzové. S lepšími zbraněmi
rostla jejich bojovnost a s dokonalejšími prostředky dopravními jejich hybnost.

Není třeba představovat! si kočovníky v hdské společnosti jako předchůdce
života usedlého. S počátku byl člověk zvolna se stěhující tulák, jdoucí za potravou.
Pak se jedna část lidí počala usazovati, z druhé části se stávali zřejmí kočovníci.
Usedlá část čím dále tím více spoléhala na obilí jako na hlavní potravu, kočovníci si
více hleděli potravy mléčné. Oba způsoby života se rozrůzňovaly opačným směrem.

Bylo nevyhnutelné, že se kočovníci a usedlíci musili sraziti, že se kočovníci musili
zdáti usedlým národům surovými barbary a usedlí národové kočovníkům lidmi
změkčilými, zženštilými a velmi dobrou kořistí. Na okrajích rozvíjejících se civihsací
byly jistě neustálé nájezdy a půtky mezi smělými kočovnými nebo horskými kmeny
a mezi početnějšími, ale méně bojovnými národy v městech a ve všech.

Většinou to byly hraničářské půtky. Usedlé obyvatelstvo mělo na své straně
početnost, pastýři mohli činiti vpády a loupiti, ale nemohli zůstati. Tyto vzájemné
třenice trvaly jistě po mnohá pokolení. Ale opět a opět vidíme v tom neladu volných
a nezávislých kočovníků některého vůdce nebo některý kmen, dosti mocné, aby si
vynutili jakési sjednocení příbuzných kmenů, a pak běda ne jbližší civilisaci ! Sjedno¬
cení kočovníci se vyřítí do nebojovných, neozbrojených nížin a nastane výboj.
Místo aby si svou kořist odvlekli, usadí se dob5^atelé v dobyté zemi, která jim
celá padne za kořist ; obyvatelé vsí i měst upadnou v porobu a musí platit poplatek,
stanou se z nich drvoštěpové a čerpači vody, kdežto vůdcové kočovníků se stanou
králi a knížaty, pány a šlechtici. Také se usadí, naučí se mnohým uměním i jem¬
nějším mravům porobených, nejsou už hubení a hladoví, ale po mnoho pokolení
podržují stopy svých starých kočovnických zvyků: jsou oddáni lovu a tělesným
cvičením pod širým nebem, jezdí a závodí na vozech a dívají se na práci, zejména
na zemědělskou práci, jako na úděl nižšího plemene a třídy.

To byl v tisícerých obměnách jeden z hlavních příběhů dějinných za posledních
sedmdesáti nebo i více století. Na počátku dějin, pokud je můžeme určitě probadati,
nalézáme již ve všech civilisovaných zemích rozdíl mezi nepracující třídou panující
a pracujícími davy obyvatelstva porobeného. A vidíme také, že po několika pokole¬
ních šlechtic, který se usadil, počíná si vážiti umění, zjemnělých mravů a úcty k zá¬
konům usedlého obyvatelstva a pozbývá něčeho ze své původní otužilosti. Podma-
nitel uzavírá smíšená manželství, učí se určité snášenUvosti k podmaněným, vymě¬
ňuje si náboženské představy a učí se lekcím, které mu dává půda a podnebí. Stává
se částí civilisace, kterou si podrobil. A zatím se chystá z vnějšího světa nový vpád
svobodných dobrodruhů.

2. a) Sumerové

Tato stálá změna osazování, výbojů, vzdělávání, nových výbojů a zase vzdělá¬
vání je zvláště pozoruhodná v poříčí Eufratu a Tigridu, které bylo na všecky strany
otevřeno velikým územím, jež nejsou tak vyprahlá, aby byla docela pouštěmi, ale
která nebyla tak úrodná, aby vyživila civilisované obyvatelstvo. Snad nejstarším
národem, který budoval skutečná města v této části světa nebo kdekoli na světě

122

vůbec, byl národ ta¬
jemného původu, zva¬
ný Sumerové. Byli to
patrně lidé snědé pleti,
příbuzní Iberů nebo
Dravidů. Měli jakési
písmo, které vrývali do
hlíny, a jejích jazyk se
nám podařilo rozlušti-
ti. Byl to jazyk podob¬
nější neroztříděné po¬
sud skupině kavkaz-
ských jazyků nežh kte¬
rýkoli z nynějších. Tyto jazyky byly snad příbuzné s baskičtinou a snad před¬
stavují pradávnou skupinu jazykovou, kdysi daleko rozprostřenou, sahající
od Španělska a západní Evropy až do Východní Indie a na jih až do střední
Afriky.

Vykopávky v Eridu pod vedením kapt. R. Campbella Thomsona za poslední války
objevily pod nejstaršími sumerskými základy dávný neolitický zemědělský stupeň.
Obilí se žalo srpy z vypálené hlíny.

Tito Sumerové si stříhali vlasy a nosili jednoduché vlněné šaty, podobné tuni¬
kám. Usazovali se nejdříve na nižším toku veliké řeky a nedaleko Perského zálivu,
který za těch dob zasahoval do pevniny asi o 200 km hlouběji než nyní. Sayce
v knize Babylonian and Assyrian Life (Babylonský a asyrský život)
odhaduje, že r. 6500 př. Kr. bylo Eridu na břehu mořském. Zúrodňovah svá pole tím,
že na ně pouštěli vodu zavlažovacími příkopy, a znenáhla se z nich stali velmi
obratní vodní stavitelé; měli skot, osly, ovce a kozy, ale neměli koní; jejich skupiny

hliněných chýší vzrůstaly v města a jejich
náboženství budovalo věžovité chrámy.

Hlína usušená na slunci byla vehni důle¬
žitá v životě tohoto národa. Nižší část údolí
eufratsko-tigridského neměla téměř kamene.
Stavěli tam z cihel, zhotovovali hliněné ná¬
doby i sochy, a kreslih a později psali na
tenkých, cihlám podobných hliněných des¬
kách. Podle všeho neměli ani papíru ani per¬
gamenu. Jejich knihy i zápisníky, ba i do¬
pisy byly hliněné střepiny.

V Nipuru vystavěli svému hlavnímu bohu
El-lilovi (Enlilovi) velkou cihlovou věž, na
niž se prý zachovala památka ve vyprávění
o věži babylonské. Zdá se, že byli rozděleni
v městské státy, které mezi sebou válčily a
tak si uchovaly po mnohá století svou bo¬
jovnost. Jejich vojáci měh dlouhé oštěpy a
štíty a bojovali v uzavřeném šiku. Sumerové

Klínový nápis babylonský na hliněné desděce
z Ur Namu se zprávou, o stavbě chrámu, bohyni
Ninni v městě Ereku (asi r. 2300 př. Kr.)

123

Indické pečeti v údolí Indu (horní řádek) a pečeti sunierské (dolní řádek)) ukazují velkou podobnost

přemáhali Sumery. Po velmi dlouhou dobu žádné cizí plémě nedobylo Sumerie.
Rozvíjeli svou vzdělanost, svoje písmo i svoje umění plavecké po dobu, která může
býti dvakráte tak dlouhá jako doba od narození Kristova až po naše časy.

První ze všech známých říší byla ta, kterou založil velekněz boha v sumerském
městě Ereku. Sahala, jak praví jeden nipurský nápis, od Dolejšího moře (Perského
zálivu) až k moři Hořejšímu (Středozemnímu nebo Rudému?). Zápisy o tomto
rozsáhlém období dějinném, o této první polovici kulturní doby, jsou pohřbeny
v hromadách bláta údolí eufratsko-tigridského. Tam byly zbudovány první chrámy
a panovali první kněžští králové, které v lidských dějinách známe.

Stopy sumerského obchodu a snad i sumerské osady se našly v severovýchodní
Indii, ale je stále nejisto, dostali-li se Sumerové do Indie po souši nebo po moři.
Asi že to bylo po moři. Mohli býti rasově i kulturně docela blízkými příbuznými
národů, kteří tehdy obývali v údolí ganžském.

2.h) Říše Sargona I.

Na západním okraji této země se objevili kočovní kmenové semitsky mluvících
národů, kteří po mnohá pokolení obchodovali se Sumery, vpadali do jejich země
a bojovali s nimi. Pak povstal konečně mezi těmito Semity veliký, vůdce Sargon
(2750 př. Kr.), který je spojil a nejenom přemohl Sumery, nýbrž rozšířil svoje
panství 2 krajů iza zálivem Perským na východě až k moři Středozemnímu na zá¬
padě. Jeho vlastní národ se nazýval Akadové a jeho říše se jmenuje sumersko-
akadská. Trvala přes dvě stě let.

Od časů Sargona I. až do IV. a III. století př. Kr., tedy po dobu více než 2000 let,
byli Semité po celém blízkém východě na postupu. Ale ačkoli dobyli sumerských
měst a dali jim krále, přece jen nad prostší kulturou semitskou zvítězila civilisace
sumerská. Noví příchozí se naučili sumerskému písmu (písmu ,, klínovému”) a su-
merskému jazyku; nevynašli svého zvláštního, semitského písma. Sumerský jazyk

124

se stal těmto barbarům jazykem vědění a moci, jako se stala latina jazykem vědění
a moci barbarským národům evropským za středověku. To sumerské věděni mělo
velkou životnost. Bylo mu určeno, aby přečkalo dlouhou řadu výbojů a změn, které
nyní nastávaly v údolí těchto dvou řek.

2, cj Jtíše Hamurahiho

Když lid říše sumerskorakadské pozbyl své politické a vojenské zdatnosti, počaly
se od východu valiti vlny bojovného národa elamitského, kdežto od západu přišli
semitští Amorité, a oba národové sevřeli sumersko-akadskou říši mezi sebe. Elamité
byli neznámého jazyka a plemene, „ani Sumerové ani Semité”, praví Sayce. Jejich
hlavní město byly Šusy. Jejich archeologie je důl stále ještě nevyužitý. Sir H. H.
Johnston praví, že v nich někteří vidí typ negroidní. V moderních Elamitech je silná
příměs negroidní krve. Amorité se usadili s počátku v malém tehda městě při
hořejším toku řeky, jménem Babylon. Po stoletém válčení se stah pány celé Meso-
potamie pod velikým králem Hamurabim (Chamurapim) (2100 př. Kr.), který
založil první babylonskou říši.

Opět nastal mír, bezpeč¬
nost a úpadek útočnosti, ale
za nových sto let vpadli do
Babylonie od východu noví
kočovníci, přivedli s sebou
koně a válečný vůz a usadili
v Babylóně vlastního krále.

Byli to Kasité.

2. d) Asyřané a jejich říše

Na horním Tigridu, nad
hhnitými zeměmi s hojností
spracovatelného kamene se
usadil kolem několika měst, z
nichž hlavní byla Asur a Ni¬
nive, semitský národ Asyřa¬
né v době, kdy si Semité ještě
nepodrobili Sumery. Svým
zvláštním vzezřením, * dlou¬
hým nosem a tlustými rty se
velice podobali běžnému typu
dnešních polských židů. Nosi-
h dlouhé vousy a prsténcovité
dlouhé vlasy, vysoké čepice a
dlouhá roucha. Mezi nimi a
Hitity (Chety), sídlícími na

Asyrský král a jeho první ministr

125

západě, byly neustále vzájemné vpády; byli podmaněni
Sargonem a zase se osvobodili; jakýsi Tušrata, král
z Mitani, ležícího na severozápadě, dobyl jejich hlavního
města Ninive a po nějaký čas je měl ve své moci; kuli
s Egyptem pletichy proti Babylonu a byli v egyptském
žoldu; přivedli vojenství k značné dokonalosti a stali se
mocnými nájezdníky a vymahači poplatků; na konec
přijavše koně a válečný vůz si vyrovnali po čase účet
s Hitity a pak za Tiglata Pilesara I. dobyli pro sebe Ba¬
bylonu (asi 1.100 př. Kr.). Ale jejich vláda nad nižší,
starší a civilisovanější zemí nebyla jistá, a jejich hlav¬
ním městem zůstalo kamenné město Ninive na rozdíl od
cihlového města Babylonu. Po mnoho století se kolísala
moc mezi Ninivem a Babylonem, a na jméno „krále
světa” si činil nárok někdy Asyřan a někdy Babyloňan.

Po čtyři století bránil asyrskému rozpětí proti Egyptu
nový, k severu směřující tlak, vycházející od jiné sku¬
piny semitských národů, Arameů, jejichž hlavním mě¬
stem byl Damašek a jejichž potomky jsou dnešní Syřané.
(Mimochodem řečeno, není nijakého spojení mezi slovy
asyrský a sjnrský — podobnost jména je náhodná.) Přes
tyto Syřany se snažili asyrští králové nabýti moci a roz¬
šířit! se na jihozápad. R. 745 před Kr. povstal jiný Tiglat Pilesar (III.), biblický
Tiglat falazar. (11. Kniha královská XV, 29 a XVI, 7 a násl.). Nejenom že nařídil
přestěhovat! IsraeHty do Medie (,, deset ztracených kmenů”, jejichž konečný osud
zaměstnával tolik zvědavých duchů) , nýbrž dobyl také Babylona a vládl nad ním
založiv tak říši, kterou historikové nazývají novoasyrskou. Jeho syn, Salmanasar
rV. (II. Královská XVII, 3) zemřel při obléhání Samaří a po něm nastoupil samo¬
zvanec, který patrně aby zalichotil babylonské ješitnosti, přijal staré akadsko-
sumerské jméno Sargon a vládl jako Sargon II. Zdá se, že on první ozbrojil asyrské
vojsko železnými zbraněmi. Asi že právě tento Sargon II. nakázal přestěhovat!
těch deset kmenů.

Takové přesuny obyvatelstva byly velmi význačné pro politické metody novo-
asyrské říše. Celé národy, které bylo nesnadno ovládati v jejich vlasti, převáděli
Asyřané hromadně do neznámých krajin a mezi cizí sousedy, kde jedinou jejich
nadějí udržeti se při životě bylo poslouchat! nejvyšší moci.

Sargonův syn Senacherib vedl asyrské zástupy k hranicím egyptským. Tam
bylo /Senacheribovo vojsko zničeno morem; je to pohroma, popisovaná v XDC. ka¬
pitole II. knihy Královské.

„Tedy stalo se té noci, že vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assjrrském sto
osmdesáte pět tisíců. I vstali ráno a aj, všickni mrtví. Pročež odjel a utekl Sena¬
cherib, král assyrský, a navrátiv se, bydlil v Ninive” (kde byl zabit svým synem).

Senacheribovu vnuku Asurbanipalovi (zvanému od Reků Sardanapal) se podařilo
dobýti Dolního Egypta a po nějaký čas nad ním vládnouti.

126

2, ej Chaldejská říše

Asyrská říše trvala po Sargonovi II. toliko stopadesát let. Noví kočovní Semité,
přišlí od jihovýchodu, Chaldeové, jsouce podporováni dvěma arijsky mluvícími
národy od severu, Médy a Peršany, vytáhli společně proti ní a dobyli Ninive r. 606
př. Kr. Tady se v těchto Dějinách objevují po prvé národové, mluvící arijsky.
Vyhrnuli se ze severních a severozápadních náhorních rovin a lesů, spolek smělých
a válečných kmenů. Někteří přešli na jihovýchod do Indie, a z jejich arijského
nářečí se vyvinul sanskrit ; jiní se obrátili zpět proti starým civilisacím. Až posud
byli dobyvateli zemědělských krajin Elamité a Semité, nyní tuto dobyvatelskou
úlohu provádějí po 600 let Áriové. Elamité mizí z dějin.

Chaldejská říše se sídlem v Babylóně (říše novobabylonská) trvala za Nebu-
kadnezara II. Velikého a jeho nástupců až do r. 539 př. Kr., kdy se shroutila pod
útokem Kyra, zakladatele moci perské . . .

A tak to jde dále. R. 330 př. Kr., jak budeme později dosti podrobně vyprávěti,
se řecký dob5^atel Alexander Veliký dívá na mrtvolu posledního, zavražděného
vládce perského.

Dějiny civilisace tigridské a eufratské, které jsme doposud líčili jen v hrubých
obrysech, jsou dějinami výboje za výbojem a každý výboj nahrazuje staré vládce
a vládnoucí třídy novými ; plemena jako sumerské a elamské jsou pohlcena, jejich
řeči zajdou, obyvatelstvo vzájemnými sňatky splyne, asyrština se rozplyne v chal-
dejštinu a syrštinu, Hitité pozbudou svého osobitého rázu, Semité, kteří pohltili
Sumery, ustoupí arijským vládcům, Médové a Peršané se objeví na místě Elamitů,
(arijský) perský jazyk ovládne říši, dokud ho arijská řečtina nevytlačí z veřejného
života.

Zatím koná pluh rok co rok svou práci, rolníci sklízejí obilí, jak se jim nakáže,
obchodníci pracují a vymýšlejí nové věci; znalost jnsma se šíří, zavádějí se novoty
jako kůň, vůz s koly a železo, jež se stanou částí trvalého dědictví lidstva; obchod
se rozprostírá stále více po moři i po souši, lidské myšlenky se šíří, vědění vzrůstá.
Bývá úpadek, bývá krveprolévání, mor, ale celkem lidstvo roste. Tato nová věc,
civihsace, která se zakořenila do půdy těch dvou řek, rostla po čtyři tisíce let jako
roste strom; tu ztratí větev, tu jej bouře zbaví listí, ale roste dále a znovu. Po
čtyři tisíce let bojovníci a dobyvatelé stále chodili sem tam přes tu novou věc, které
nechápali, ale lidé měli (330 př. Kr.) už železo, koně, písmo a počtářství, peníze,
větší výběr v potravě i v tkaninách a daleko širší znalost svého světa nežli staří
Sumerové.

Doba, která uplynula mezi panováním Sargona I. a dobytím Babylonu od
Alexandra Velikého, byla — toho si dobře všimněme — aspoň tak dlouhá jako
doba od Alexandra Velikého až do dnešního dne. Ale už před dobou Sargonovou
sídlili lidé v sumerské zemi, bydlili v městech, vzývali bohy v chrámech a žili řád¬
ným neolitickým životem zemědělským v uspořádané společnosti také alespoň tak
dlouho. „Eridu, Lagaš, Ur, Uruk, Larsa mají už za sebou nepamětnou minulost,
když se po prvé objevují v dějinách.’'

Jedna z nejnesnadnějších věcí jak pro dějepisce tak pro čtenáře je míti stále na
mysli ty časové míry a nedopustit!, aby se ty věky v jeho představivosti perspek¬
tivou zkracovaly. Polovinu trvání lidské civilisace a klíč ke všem jejím hlavním

127

zařízením musíme hledati před Sargonem I. A čtenář nechť jen hodně často srov¬
nává stupnici dat na těchto pozdějších stránkách lidských dějin se stopami nesčet¬
ných pokolení, jež si můžeme představit! podle tří časových přehledů v dosavad¬
ním tekstu (na str. 55, 73, 96). Zvláště poslední diagram ukazuje názorně, jaká
dlouhá tisíciletí se vyvíjely první asijské říše.

3. Nejstarší dějiny Eqypta

Souběžně s dávnými počátky civilisace v Sumerii se dálo něco podobného
v Egyptě. Je posud spor o to, který z těchto dvou počátků byl starší, nebo pokud
měly společný původ nebo pocházely jeden od druhého.

Dějiny nilského údolí od nejrannějšího úsvitu až do doby Alexandra Velikého
jsou dosti podobny dějinám babylonským, ale kdežto Babylonie byla otevřena
vpádům na všechny strany, chránila Egypt na západě poušť, kdežto na jih měl jen
černošské ob3rvatelstvo. Proto jsou jeho dějiny přerušovány vpády cizích plemen
méně nežli asyrské a babylonské, a až do VIII. st. př. Kr., kdy se dostal pod
panství etiopské, přišel každý dobyvatel, který se vyskytl v jeho dějinách, vždy
z Asie přes šíji Suezskou.

Pozůstatky kamenného věku v Egyptě jsou velmi nejistého data ; jsou to pozů¬
statky paleolitické a pak neolitické. Není jisto, zda neolitický pastýřský lid, který
zanechal t5rto pozůstatky, byl přímým praotcem pozdějších Egypťanů. Po mnohých
stránkách se úplně lišili od svých nástupců. Pohřbívali své mrtvé, ale nežli je
pohřbili, rozsekali jejich těla a zřejmě z nich kusy masa jedli. Zdá se, že to dělali
z úcty k zesnulým; své mrtvé podle slov Flinderse Petrie „jedli velmi uctivě”. Snad
doufali pozůstalí, že tím získají něco ze síly a statečnosti, kterou měl nebožtík.
Stopy podobných divošských zvyků se našly v dlouhých mohylách, rozptýlených
po západní Evropě, než se tam rozšířili arijští národové, a zvyky ty panovaly
i v černošské Africe, kde teprve nyní vymírají.

Kolem r. 5000 př. Kr., snad i dříve, zanikají stopy těchto primitivních národů
a na jevišti se objevují praví Egypťané. Dřívější obyvatelstvo si stavělo chýše
a stálo poměrně na nízkém stupni neolitické kultury, pozdější byli už civilisovaný
neolitický národ ; stavěli cihlové a dřevěné stavby místo chatrčí svých předchůdců
a uměli zpracovávati kámen. Velmi brzy přešli do věku bronzového. Měli obrázkové
písmo téměř tak vyvinuté jako bylo současné písmo sumerské, ale docela jiného
rázu. Možná že tam z jižní Arábie přes Aden vpadl nový lid, který přišel do Horního
Egypta a pomalu sestupoval k nilské deltě. Dr. Wallis Budge píše o nich jako
o „dobyvatelích od východu”. Ale jejich bohové i jejich způsoby, stejně jako jejich
obrázkové písmo, se opravdu velice lišily od sumerských. Jedna z jejich nejdříve
známých soch bohů je socha hroší bohyně, význačně africká.

Hlína nilská není tak jemná a tvárná jako sumerská, a Egypťané jí neužívali ke
psaní. Ale brzy se uchýlili k slepeným proužkům papyrusové třtiny a od slova
„papyrus” pochází naše slovo ,, papír”. Asyřané ryli své písmo rydlem nebo je
vyráželi razítkem, takže mělo podobu klínovitou, Egypťané psali štětcem.

Egyptské dějiny jsou v hlavních rysech prostší než mesopotamské. Je dávný
zvyk rozdělovat! egyptské panovníky na postupné dynastie, a mluvíme-li o dobách

128

eyptských dějin, mluvíme obyčejně o I.,

IV., XIV. atd. dynastii. Egypťany na ko¬
nec přemohli Peršané, kteří se už před
tím usadili v Babylóně, a když konečně r.

332 př. Kr. připadl Egypt Alexandru Ve¬
likému, vymřela dynastie XXXI.

V této dlouhé době, čítající přes 4.000
let, mnohem delší než je mezi Alexandrem
Velikým a dneškem, si všimněme vývoje
některých význačných událostí. Byla do¬
ba, známá jako „staré království”, která
počala tím, že Menes sloučil všechna se¬
verní i jižní „království” v celek, a vrcho¬
lila ve rv. dynastii. Tato dynastie značí
dobu bohatství a lesku a její panovníci
byli posedlí takovou vášní stavětí pro se-
be pomníky, jaké nikdo před tím a nikdo
potom ani neprojevil ani neukojil. Cheops (podle Wallise Budge 3733 př. Kr.),
Chefren a Mykerin z této IV. dynastie vybudovali obrovské pyramidy (velkou,
druhou a třetí) u nynějšího Gizeh. Veliká pyramida je 145 m vysoká a každá její
strana 233 m dlouhá. Její váha je (podle Wallise Budbe) 4,883.000 tun. Všechno to
kamení bylo přivlečeno na místo hlavně silou lidských svalů. Tyto nesmyslné
nesmírné hrobky, téměř neuvěřitelně veliké, vybudované v době, kdy umění stavi¬
telské sotva začalo, vyčerpaly za dlouhé vlády tří panovníků Egypt finančně a za¬
nechaly zemi zpustošenou jako po válce.

Dějiny Egypta od IV. do XV. dynastie jsou dějinami zápasů mezi střídajícími se
hlavními městy a zápolícími náboženstvími, a dějinami několika odlučujících se
a zase se slučujících království. Jsou to vlastně dějiny vnitřní a říká se jim často
doba feudální. Zde můžeme jmenovati jenom jednoho z té dlouhé řady faraónů,
Pepi II., který panoval devadesát let — nejdelší to panování v dějinách — a za¬
nechal velmi hojné nápisy a budovy. Nakonec se Eg5rptu přihodilo, co se přiházelo
tak často civilisacím mesopotamským. Egypta dobyli kočovní Semité, kteří založili
,, pastýřskou” dynastii Hyksů (XVI.), jež byla na konec vypuzena domorodými
Egypťany. Tento vpád se udál asi v době, kdy kvetla první babylonská říše, zalo¬
žená Hamurabim, ale přesná vzájemná chronologie mezi Egyptem a Babylonií je
posud velmi nejistá. Teprve po dlouhé době poddanství vypudilo tyto cizince
národní povstání. Nenávist k cizincům sjednotila egyptského ducha.

Po této osvobozovací válce (snad 1600 př. Kr.) nastala v Egyptě doba velikého
rozkvětu, nová říše. Egypt se stal velikým a sjednoceným vojenským státem,
Egypťané na svých výpravách pronikli až k Eufratu, a tak se počal věkovitý zápas
mezi mocí egyptskou a babylonskou.

Po nějaký čas moc Egypta vzrůstala. Thuthmes III. a Amenofis III. (XVIII.
dynastie) panovali v XV. st. př. Kr. od Etiopie až k Eufratu. Z různých důvodů
jsou tato jména v egyptských kronikách velmi význačná. Byli velikými staviteli
a zanechali mnoho pomníků a nápisů. Amenofis III. založil Luxor a rozšířil velice
Karnak. V Tel-el-Amarna se našla spousta dopisů, královská korespondence

Chefren .? Horem, bohem-sokolem

129

Veliká pyramida Cheop.-iova (nejstarsi a největší ze tri pyramid u Gizehu) a socha sfingy, jejíž význam

je posud nejasný.

s panovníky babylonskými, hititskými a jinými, mezi nimi i s oním Tušratou, který
dobyl Ninive, a ta vrhá proud světla na politické a společenské poměry toho
zvláštního věku. O Amenofisu III. si později promluvíme více, ale pro jednoho
z nejneobyčejnějších a nejnadanějších panovníků egyptských, pro královnu Hatasu,
zde nemáme místa. Je vyobrazována na svých pomnících v mužském šatě a s dlou¬
hými vousy jako odznakem moudrosti.

Pak dobyli Egypta na krátko Syřané, pak se měnily různé dynastie, mezi nimiž
si můžeme všimnouti dynastie XIX. s Ramsem II., velikým budovatelem chrámů,
který panoval 67 let (asi od r. 1317 — 1250 př. Kr.) a o němž se domnívají někteří,
že to byl Mojžíšův Farao, a dynastie XXII. se Šišakem, který vyplenil chrám Šala¬
mounův (snad 930 pr. Kr.). Etiopský dobyvatel z horního Nilu založil dynastii
XXV., dynastii cizí, která zašla r. 670 př. Kr. ještě před novou asyrskou říší, zalo¬
ženou Tiglatem Pilesarem III., Sargonem n. a Senacheribem, o nichž jsme se již
zmínili. Babylonie tu po prvé vládla nad Nilem.

Dny egyptské nadvlády nad cizími národy se pomalu končily. Pod Psameti-
chem I. z dynastie XXVI. (664 — 610) nastoupila na čas domácí vláda a Necho II.
obnovil nakrátko staré egyptské panství v Sýrii až k Eufratu v době, kdy Médové
a Chaldeové učinili útok na Ninive. Po těchto výbojích byl Necho II. po pádu Ninive
a Asyřanů odražen Nebukadnezarem II., velikým králem chaldejským, biblickým
to Nabuchodonosorem. Židy, kteří byli spojenci Nechá II., odvedl Nebukadnezar do
zajetí babylonského.

Když v VI. st. př. Kr. Chaldea připadla Peršanům, Egypt ji brzy následoval.
Později osvobodilo Egypt ještě jednou povstání — ne více než na šedesát let —

130

a r. 332 vítal Alexandra Velikého
jako svého podmanitele. Od té
doby ovládali zemi cizinci, nejdří¬
ve Rekové, pak Římané, pak za
sebou Arabové, Turci a Britové
až do dnešního dne.

Takové jsou v krátkosti dějiny
Egypta od jeho počátků ; jsou to
nejdříve dějiny země osamocené,
ale ta země se později čím dále
tím více účastnila dějinného vý¬
voje jiných národů, a to tou mě¬
rou, jak je snadnější a snadnější
doprava přiváděla v bližší a bližší
styk s Egyptem.

Jf- Nejstarši civilisace Indie

Dějiny Indie, pokud jich tu po¬
třebujeme, jsou ještě jednodušší
než toto krátké vyprávění o Egyp¬
tě. Dravidští národové v údolí
ganžském se rozvíjeli souběžně
se společností sumerskou a egypt¬
skou. V severní Indii se našly pe¬
četi, vehni podobné pečetěm su-
merským. Ale je nejisto, zda kdy
dostoupily tak vysokého stupně
sociálního rozvoje; zanechali má¬
lo památek a nikdy se nezmohli
na písmo. Za těch starých časů
neučinili ani Semité do Indie žád¬
ných výbojných výprav.

Někdy za časů Hamurabových nebo později vnikla větev kočovného, arijsky
mluvícího národa, který tehdáž obýval Severní Persii a Afganistan, do severozápad¬
ních průsmyků indických. Razili si cestu, až přemohli všechno tmavší obyvatelstvo
severní Indie a rozšířili své panství nebo svůj vliv po celém ostrově. Nedospěli
v Indii nikdy k jednotě ; jejich dějiny jsou dějinami válčících králů a republik.

Perská říše za dnů svého rozpětí po dobytí Babylonu posunula své hranice až
za Indii a později táhl Alexander Veliký až k mezím pouště, která odděluje Pandžab
od ganžského údolí. Po tomto prostém konstatování opustíme na čas dějiny Indie,

Chrám v Luxoru z doby Amenofise III. a jeden ze dvou
obelisků, které dal postavili Ramses II.

5. Nejstarší dějiny Činy

Tato trojí soustava bělošské civilisace se rozvíjela po dlouhá tisíciletí v Indii
a v zemích, kterými se stýkaly Asie, Afrika a Evropa. V téže době se šířila z kotliny
tarimské, tehdáž úrodné, ale nyní suché a bezútěšné, a se svahů kuen-lunských hor

131

ještě jiná, úplně rozdílná civilisace a postupovala dvojím směrem : jednak údolím,
kudy teče Hoangho, jednak do údolí Jangcekiangu. O čínské archeologii toho víme
doposud velmi málo. V různých končinách země se našly kamenné nástroje a víme
leccos o kultuře kamenné doby v této části světa z vykopávek z Honanu
a z Mandžurska. Tehdejší lidé byli, jak se zdá, dosti podobni nynějším obyvatelům
severní Cíny. Žili ve vesnicích a jejich domácím zvířetem byl vepř. Měli kamenné
sekery a pravoúhlé kamenné nože, hroty šípů si dělali z břidlice, z kostí a z lastur,
a uměli přísti a dělati hrnčířské nádobí, dosti podobné našemu. Nehledíme-li k těmto
řídkým nálezům, pocházejí naše představy o dávné civilisaci z čínské literatury,
prozkoumané doposud velmi nedokonale. Byla to zřejmě od počátku a ven a ven
mongolská civihsace. Teprve po době Alexandra VeUkého se ukazují sem tam stopy
vlivu arijského nebo semitského, mnohem méně hamitského. Až do té doby pře¬
cházely všechny takové vhvy jakoby z jiného světa, odděleného horami, pouštěmi
a divokými kočovníky. Číňané, jak se zdá, si vytvořili svou civilisaci o své ujmě
a bez číkoli pomoci. Někteří novější spisovatelé se domnívají, že Čína byla ve spo¬
jení se starou Sumerií, a zvláštní ráz malovaného hliněného nádobí u vykopávek
honanských, podobného nádobí, nalezenému v několika pradávných sidlištích ve
střední a západní Asii a ve východní Evropě ukazují, že tu mohl býti vzdálený kul¬
turní styk. Čína i Sumerie ovšem vznikly na základě dávné neolitické kultury, roz¬
šířené téměř po celém světě, ale tarimské kotlině a dolnímu Eufratu se staví do
cesty takové ohromné hory a pouště, že nepřipouštějí myšlenky na stěhování nebo
vzájemný styk národů jednou usedlých.

Možná že pohyb od severu se setkal s jiným kulturním pohybem, přicházejícím
od jihu. Ačkoli je čínská civilisace úplně mongolská (jak jsme si Mongoly vymezili) ,
neplyne z toho, že by byla vyrostla jedině ze severních kořenů. Vzrostla-li nejdříve
v tarimské kotUně, pak nevzrostla, na rozdíl ode všech ostatních civilisaci (i me¬
xické a peruské) , z kultury heliolitické. My Evropané toho dosud víme tuze málo
o národopisu a prehistorii jižní Cíny. Tam se Číňané mísí s příbuznými národy, jako
jsou Siamci a Birmané, čímž se asi tvoří přechod k tmavším národům dravidským
a k Malajcům.

Z čínských kronik vysvítá zřejmě, že tu byly počátky civilisace od severu i od
jihu a že čínská civilisace, která přichází do dějin 2.000 let př. Kr., je výsledkem
dlouhých bojů, míšení a vzájemných styků mezi kulturou jižní a severní, z nichž
jižní snad je starší a vyvinutější. Jižní Číňané snad měli vůči severním Číňanům touž
úlohu, jakou měli Hamité nebo Sumerové vůči arijským a semitským národům,
nebo jakou v Indii měli usedlí Dravidové vůči Ariům. Snad byli prvními
zemědělci a prvními staviteli chrámů. Ale známe doposud tak málo z této vábné
kapitoly prehistorie, že se tím zde nemůžeme zabývati podrobněji.

Nejdůležitější cizí národ, o němž se zmiňují staré čínské letopisy, byl uralsko-
altajský národ na severovýchodní hranici, Hunové, s nimiž někteří z dávných
císařů válčili.

Čínské dějiny jsou Evropanům posud velmi málo známy a naše zprávy z dávných
kronik jsou nadmíru kusé. Asi kolem r. 2700 — 2400 př. Kr. vládlo pět císařů, kteří
podle všeho byli bytosti téměř neuvěřitelně dokonalé.

Po těch prvních pěti císařích jde řada dynastií a zprávy o nich jsou tím přesnější
a přesvědčivější, čím bližší jsou přítomnosti. Čína může vypravovati dlouhou

132

Čínská zeď. Vystavena (zbytečné) v lil. stol. př. Kr. na sev. hranici Cíny proti severním kočovníkům; dlouhá

skorém 25000 km, nyní už většinou zřícená.

historii O hraničních válkách a těžkých sporech mezi národy usedlými a kočovnými.
S počátku byla -Čína právě tak jako Sumersko a jako Egypt zemí městských států.
Vláda byla zprvu vládou četných králů; časem se dostali do volného lenního svazku
s císařem, právě tak jako Egypťané; ještě později, stejně jako u Egj^ťanů, vzniklo
u nich zcentralisované císařství. Dynastie šangská (1750 — 1125 př. Kr.) a čauská
(1125 — 250 př. Kr.) se jmenují jako dvě veliké dynastie doby feudální. Doposud
se zachovaly nádherné a rázovité bronzové nádoby těchto dávných dynastií a není
pochybnosti, že už před dobou šangskou byla v Číně vysoká kultura.

Snad jen ze smyslu pro souměrnost mluví novější dějepisci Egypta a Cíny o tom,
jako by v dřívějších dobách jejich národních dějin byly dynastie, jež se dají při¬
rovnat! k dynastiím pozdějších říší, a o takových dávných ,, císařích” a „králích”,
jako byli Menes (v Egyptě) nebo prvních pět císařů (v Číně). Moc dřívějších
panovníků byla mnohem méně soustředěna než moc panovníků pozdějších. Jednota,
kterou měla Čína za dynastie šangské, byla spíše ve spojení náboženském než
politickém. „Syn nebes” přinášel oběti za všechny Číňany. Bylo společné písmo,
společná civilisace a společný nepřítel — Hunové na severozápadních hranicích.

Poslední panovník šangské dynastie byl ukrutný a pošetilý vládce, který se spálil
za živa ve svém paláci (1125 př. Kr.), když byl na hlavu poražen od Vu Vanga,
zakladatele dynastie čauské. Vu Vangovi pomáhaly nejspíše jak jihozápadní kmeny,
tak lidová vzpoura.

II. G. Wclh, DŽjiny svita — 9.

133

Po nějaký čas byla Čína jen volně spojena pod čauskými panovníky, jako bylo
křesťanstvo ve středním věku jen volně spojeno pod papeži; Čauští panovníci se
stali všeobecně uznanými veleknězi země namístě šangské dynastie a činili si nárok
na jakousi nadvládu ve věcech čínských, ale znenáhla pozbyla volná pouta zvyku
a vážnosti, která říši spojovala, síly nad lidskými myslemi. Hunští kmenové na
severu a na západě přijali čínskou civilisaci, ale ne čínský smysl pro jednotu.
Feudální knížata se počala pokládati za nezávislá.

Liang-Ci-Čao, jeden z čínských zástupců na pařížské konferencí r. 1919, udává
v brožuře ,,Cína a Společnost národů”, že mezi Vlil. a IV. st. př. Kr. „bylo v údolích
řek Hoangha a dangcekiangu neméně než pět nebo šest tisíc státečků a asi tucet
států mocnějších, které je ovládaly”. Země byla zmítána neustálými válkami („věk
zmatků”). V šestém st. př. Kr. válčily spolu dvě velmoci: Tsi a Tsi’n, státy v severní
Číně na Hoanghu, a C’u, silná a útočná moc v jangcejském údolí. Spolek proti C’u
položil základ k dohodě, která udržovala mír po sto let; dohoda přemohla C’u,
přijala je do svého spolku a ujednala všeobecnou smlouvu o odzbrojení, jež se stala
základem nové pokojné říše.

Znalost železa se dostala do Cíny v neznámé době, ale železných zbraní se počalo
obecně užívati teprve kolem r. 500 př. Kr., to jest po dvou až třech stech nebo více
letech, kdy byly obvyklé v As3n"ii, v Egyptě a v Evropě. Železo zavedli asi do Cíny
od severu Hunové.

Poslední panovníky čauské dynastie zapudili králové ts’inští; ti se zmocnili po¬
svátných bronzových obětních trojnoží a mohli tedy převzíti císařskou povinnost
obětovati nebesům. Tak byla nastolena dynastie ts’inská. Panovala mnohem rázně ji
a působivěji než kterákoli dřívější panovnická rodina.

Panování Ši-Hoang-Ti-ho (což znamená „první všeobecný císař”) z této dynastie
se obyčejně pokládá za mezník, kterým se končí Čína feudální a rozdělená. Zdá se,
že měl na východě podobnou spojovací úlohu, jakou by byl mohl míti Alexander
Veliký na západě, ale žil déle, a jednota, kterou vytvořil (nebo znovuzřídil) , byla
poměrně trvalá, kdežto říše Alexandrova se rozpadla, jak se dovíme, při jeho smrti.
Mezi jinými činy všeobecně prospěšnými dal stavěti „čínskou zeď” proti Hunům.
Brzo po jeho panování vypukla občanská válka, která se skončila nastolením
dynastie Han.

Pod touto hanskou dynastií se rozšířila říše daleko za původní dvě říční údolí,
bránila se úspěšně proti Hunům a Číňané vnikali na západ, až se konečně dověděli
o jiných vzdělaných plemenech a o jiných civilisacích, než byla jejich.

Kolem r. 100 př. Kr. slyšeli Číňané o Indii, jejich moc se rozšířila přes Tibet
do Západního Turkestanu a velbloudími karavanami obchodovali s Persií a se
světem východním. Tolik zatím o Číně. Vrátíme se později k význačným stránkám
její vzdělanosti.

6. Zatím co civilisace vzrůstala . . .

Co se dálo v ostatním světě za ty tisíce roků, za kterých si člověk krok za
krokem razil cestu z barbarství heliolitické kultury k vzdělanosti v těch střediscích
starého světa? Na sever od nich, od Rýna až k oceánu Tichému, se severští a mon¬
golští národové, jak jsme vyprávěli, také učili užívati kovů, a možná že byli jejich

134

Chrám v Uxmalu (v Jukalanu) —

ukázka majské architektury

objeviteli; ale kdežto vzdělanost -se pevně usídlila, stali se tito obyvatelé velkých
rovin kočovníky a vyvíjeli se od pomalého putování k dokonalému koČovnictví,
řídícímu se podle ročních počasí.

Na jih od civilisovaného pásma, ve střední a jižní Africe, pokračoval Černoch
pomaleji, a to ještě jen, jak se zdá, na podnět světlejších kmenů z krajin středo¬
zemních, přinášejících postupně orbu a užívání kovů. Tito běloši přicházeli k černo¬
chům dvojí cestou: přes Saharu na západ jako Berbeři, Tuaregové a pod., kteří se
mísili s černochy a utvořili taková polobílá plemena, jako jsou Fulahové, a pak
údolím nilským, kde Bagandové {=-- obyvatelé Gandie) ugandští jsou snad vzdáleně
bílého původu. Africké lesy byly tehda hustší a prostíraly se na východ a na sever
od Horního Nilu.

Východoindické mnohoostroví bylo před třemi tisíci lety asi obydleno jen tu
a tam některými trosečníky z plemene paleolitických australských Černochů, kteří
se sem dostali za oněch nepamětných časů, kdy bylo téměř úplné pozemní spojení
mezi Východní Indií a Austrálií. Ostrovy Oceánie byly neobydleny. Rozšíření helio-
litických národů, plavících se na kanoích po moři na ostrovy tichomořské, se událo
v lidských dějinách mnohem později, nejdříve tisíc roků př. Kr. Ještě později se
dostali na Madagaskar. Krása Nového Zélandu také doposud marně kvetla pro
lidstvo ; jeho nejvyšší živí tvorové byli veliký pštrosovitý pták moa, nyní vyhynulý,
a malý kivi, který měl peří jako hrubou srst a jenom zárodky křídel.

V Severní Americe byla skupina mongoloidních kmenů nyní úplně odříznuta od
starého světa. Šířili se pomalu na jih, lovíce na rovinách nesčetné bisony. Musili
se teprve sami naučiti tajemství samostatné orby, založené na kukuřici, zkrotili si

135

k «svýin službám v Jižní Americe lamu i vy¬
tvořili v Mexiku, v Jukatanu a v Peru tři
samostatné civilisace, velmi podivné a vel¬
mi výrazné.

Když -se lidé dostali až na nejjižnější
konec Ameriky, ještě žili M e .g a t h e-
r i u m, obrovský lenochod, a G 1 y p t o-
d o n, obrovský pásovec . . .

Tyto americké primitivní civilisace nám,
myslím, jednou velmi pomohou pochopiti
lidský vývoj, protože, jak se zdá, zacho¬
valy až do svého vyhubení evropskými
objeviteli na konci XV. st. př. Kr. před¬
stavy la metody, které vymizely ze zkuše¬
nosti starého světa pět nebo šest tisíc let
př. Kr. Nikdy nedospěli k užívání železa;
jejich zpracování kovů bylo co nejjedno¬
dušší a své nejdůležitější kovy, měď a zla¬
to, nacházeli ryzí. Ale jejich kamenictví,
hrnčířství a tkalcovství bylo na vysokém
stupni, a byli nadmíru obratnými barvíři.
Tyto obce, stejně jako dávno zaniklé pri¬
mitivní civilisace starého světa, sdružovaly
velmi těsně dobu setí a žní s lidskými obět-
mi, ale kdežto ve starém světě byly t3ďa
prvotní společenské představy zmírněny
a zakryty mnohými jinými, dostoupily
v Americe neobyčejné výše. V náboženské
výzdobě byl had hlavním symbolem. Zdá
se, že v těchto amerických civilisacích měli
hlavní slovo kněží ; vůdcové ve válce i vlád¬
cové v míru byli pod strohou vládou záko¬
na a kněžského výkladu dobrých i zlých znamení.

Jejich kněží přivedli astronomickou vědu na vysoký stupeň přesnosti. Znali
svůj rok mnohem lépe než Babyloňané. Jukatanská vzdělanost vytvořila jakési
písmo, písmo majské, velmi důmyslné. Pokud jsme je dovedli rozřešiti, bylo ho
užíváno k úpravě přesného a složitého kalendáře, a na to vynakládali kněží svou
duševní energii. Umění bylo v majské vzdělanosti zvláště v3rvinuto. Některé z jedno¬
duchých sochařských prací peruských připomínají sumerské, ale majské umění se
nepodobá ničemu z toho, co vytvořil starý svět, a plody toho umění jeví značnou
krásu tvarovou.

Největší podobnost k nim — ale není zvlášť veliká — možno nalézti v některých
řezbách jihoindických. Umění to překvapuje velikou plastickou silou a dokona¬
lostí kresby, ale zaráží svými divnými tvary, zmatenou spletitostí a konvenčností.
Mnohé majské nápisy se podobají více jistým piplavým kresbám šílenců v evrop¬
ských ústavech pro choromyslné než jiným uměleckým výtvorům Starého světa.

Sloup z Kopánu, důležitého střediska majské
civilisace (v Hondurasu)

136

Připadá nám, jako by se byl majský duch rozvíjel jiným směrem než duch Starého
světa, jako by jeho představy byly docela jiného rázu, jako by duch ten,- přiklá-
dáme-li na něj měřítko starého světa, vůbec nebyl přesně rozumný.

Spojujeme-li tyto úchylné americké civilisace s představou duševní úchylnosti
vůbec, máme pro svůj názor oporu v tom, jak byli její příslušníci posedlí myšlenkou
prolévati lidskou krev. Zvláště v aztecké (mexické) civilisaci tekly proudy krve
a ročně byly obětovány tisíce lidských obětí. Rozparování živých obětí, vyřezávání
jejich srdcí dosud bijících byly činy, jimiž se projevoval duch a život těchto podiv¬
ných kněžských zřízení. Veřejný život, výroční slavnosti, vše se točilo kolem této
fantasticky strašné utkvělé představy.

Majské písmo se nejenom vrývalo do kamene, nýbrž také malovalo a psalo na
kůži. Tyto rukopisy jsou malovány živými barvami a jsou podivně podobné laciným
barvotiskům, které se dnes prodávají evropským a americkým dětem. Je tu totéž
opakování stejných postav v různých obměnách, jako u dětských pohádek. V Peru
si počátky písma nahražovali prapodivným a složitým způsobem — dělali si uzly
na šňůrách rozličných barev a tvarů. Vydávali prý takto dokonce i své zákony
a nařízení. Tyto svazky provázků se jmenovaly q u i p u s, ale ačkoli se tyto
„quipus” doposud nalézají ve sbírkách, nedovedeme jich už přečisti. Čínské kro¬
niky, jak nás poučuje L. Y. Chen, vyprávějí, že se podobných uzlů užívalo v Číně
před vynalezením písma. Peruánci uměli také zhotovovati mapy a počitadla.

Když přišli Španělé do Ameriky, Mexičané nevěděli o Peruáncích a Peruánci
o Mexičanech. Bylo-li kdy mezi nimi spojení, přestalo a upadlo v zapomenutí.
Mexičané neslyšeli nikdy o bramboru, který byl hlavní součástí peruské stravy.
R. 5000 př. Kr. Sumerové a Egypťané patrně také o sobě nic nevěděli. Amerika
se opravdu opozdila o 6000 let za starým světem.

7. Legenda o Atlantidě

Zde snad je příležitost zmíniti se o bezpodstatné legendě o zaniklé Atlantidě.
Velmi mnoho lidí je přesvědčeno, že asi před 3000 lety byl v Atlantickém oceánu
za úžinou Gibraltarskou veliký civilisovaný stát a že jsou pro to důkazy. Prý to
byla veliká země — „pevnina”. Tam prý byly i zahrady Hesperidek. Tuto víru
udržují četné zmínky o takové zmizelé zemi v řecké i pozdější literatuře. Snad je
to vděčný námět pro film, ale ani zeměpis ani geologie ani archeologie to
nepotvrzují.

Máme dobré důvody k předpokladu, že za dávných geologických dob byla pevná
země tam, kde se nyní rozlévá Atlantický oceán, ale není důkazů pro to, že by se
pevnina evropsko-asijská po době miocenní prostírala dále na západ, a mnoho
důkazů mluví proti tomu. Civilisace trvá nejvýš dvacet tisíc let a pravděpodobně
jen deset tisíc, a Člověk je Člověkem teprve od doby pleistocenní. Lidské pozůstatky,
které nacházíme ve Španělsku a v Severní Africe, nám nikde neukazují na vyšší
stav západní kultury za těch dob, a ve starší řecké literatuře, v Homérovi a v He-
siodovi není ani zmínky o Španělsku, natož o Atlantickém oceánu.

Reginald Fessenden velmi pečlivě zkoumal tyto pověsti o Atlantidě a došel
k závěru, že se nevztahují na ztracenou zemi v Atlantickém oceáně, nýbrž — a to

137

je daleko pravděpodobnější — na mnohem významnější dávnou civilisaci kavkaz-
skou. Víme, že se za lidské doby přelévala voda přes jižní Rusko a přes Střední Asii
a zase opadala, a že tam, kde jsou nyní pouště, byla kdysi moře, a kde sotva roste
travka že bývaly kdysi husté lesy. Máme podstatné důvody k domněnce, že na té
straně světa jednou najdeme značné pozůstatky dávných civilisaci. Území nynějšího
Černého moře mohlo být zaplaveno vodou po nějaké katastrofě, někdy před stěho¬
váním arijským na jih. Mohla nastati náhlá potopa. Kdyby se pozvedla hladina
Kaspického moře jen o 20 metrů, spojilo by se toto jezero s mořem Černým. Období
chladných a vlhkých let, které by zabránilo vypařování vody, by to mohlo dokázati.
Za dnešní doby má snad každý z nás slušný atlas a naše zeměpisné představy jsou
tak určité, že si ztěžka dovedeme představiti zeměpisnou neurčitost i nejpouče¬
nějších lidí ve druhém tisíciletí před Kr. Pohádky o zmizelé zemi, do které se kdysi
jelo po moři Dardanelami, se mohly snadno zaměniti v pohádky o podobné legen¬
dární zemi na druhém konci Středozemního moře, když jej Feničané a Řekové
otevřeli objevením západní úžiny. Georgie je určitě země archeologicky slibná,
a zbývá-li ještě objeviti něco významného o vzájemném poměru dávných civilisaci,
najde se to asi v končinách mezi Černým mořem a Západním Turkestanem. Velký
počet řeckých bájí a legend se soustřeďuje na Georgii ; byla to země zlatého rouna,
cíl Argonautů, tam byl připoután Prométheus, kterému sup kloval vnitřnosti. Nikdo
menší než sir Flinders Petrie hájí názor, že mezi Kolchidou (zemí jižně od Kavkazu)
a předhistorickým Egyptem bylo za pradávných dob spojení. Herodot upozorňuje
na mnoho podobností mezi Kolchiďany a Egypťany.

138

KAPITOLA XIV

Národové přímořští a obchodní

1, Frvni lodi a plavci

První čluny zhotovovali již velmi brzo národové, stojící na neolitickém stupni
kulturním a sídlící při řekách a jezerech. Byly to vlastně jen stromy nebo plovoucí
dříví a člověk jich užíval, aby se udržel nad vodou, neboť je od přírody špatným
plavcem. Pak stromy vyhluboval a na konec s rozvojem nástrojů a primitivního
tesařství počal stavětí čluny. Obyvatelé Egypta a Mesopotamie vynašli také primi¬
tivní košatinové čluny proutěné, ucpané zemskou smolou. Taková byla ,,ošitka
z sítí”, do které ukryla Mojžíše jeho matka.

Takové plavidlo vzniklo tím, že si proutěnou kostru potáhli kožemi a usněmi.
Podnes mají čluny z vrbového proutí, potažené kravskou koží, na západním pobřeží
irském, kde je hodně dobytka a málo silných stromů, a posud plují takové čluny
po Eufratu a na Towy v Jižním Walesu. I na Aljašce možno nalézti čluny tohoto
dávného rázu a lidé se po nich převážejí z Ameriky do Sibiře. Ještě před čluny
proutěnými byly snad nafouklé kůže, jakých se posud užívá na Eufratu a horním
Gangu. V údolích velikých řek se čluny brzo staly důležitými prostředky doprav¬
ními a můžeme se dobře domnívati, že se člověk z ústí velikých řek na takových
člunech, způsobilých i k mořské plavbě, po prvé odvážil na širé moře, které se mu
tehda jistě zdálo pusté a nehostinné.

Odvážil se tam bezpochyby nejdříve jako rybář, když se byl naučil základům
námořnictví v malých zátokách a lagunách. Lidé se snad už plavili na člunech po
Levantském jezeře, dříve než se Středozemí naplnilo vodstvem Atlantického oceánu.
Kanoe bylo podstatnou součástí heliolitické kultury a teplé proudy mořské je při¬
hnaly zároveň s touto kulturou od moře Středozemního na konec až do Ameriky.
Na Eufratu a Tigridu pluly nejenom kanoe, nýbrž i sumerské čluny a lodi, když se
ty řeky kolem roku 7000 př. Kr. vlévaly ještě odděleným ústím do Perského zálivu.

Sumerské město Eridu, které leželo na konci Perského záhvu (od něhož je nyní
odděleno asi 200 km naplavenin), mělo tehda lodi na moři. Důkazy o plně V3^inu-
tém námořním životě nacházíme také před 6000 lety na východním konci moře
Středozemního, a možná že byla už v té době kanoe na mořích mezi ostrovy
Východní Indie. Známe z předdynastické egyptské doby neolitické obrazy nilských
lodí značné velikosti, které snesly i slony.

Velmi brzo si mořští plavci asi uvědomili zvláštní volnost a rozmanité možnosti,
které jim loď dávala. Mohli se dostati na ostrovy; žádný náčelnik, žádný král
nemohl bezpečně pronásledovat! člun nebo loď; každý kapitán byl králem. Námoř-

139

níci se snadno uhnízdili na ostrovech a v bezpečných místech na pevnině. Tam se
mohli uchýliti, tam mohli pěstovati trochu obilí a rybařiti; ale jejich zvláštním
a hlavním zaměstnáním byly ovšem výpravy po moři. Obyčejně to nebývala výprava
za obchodem; mnohem častěji to býval pirátský zájezd. Pokud z dějin známe,
musíme usuzovati, že první námořníci loupili, kdykoli mohli, a obchodovali, nebylo-li
nic jiného.

Poněvadž se plavectví starého světa rozvíjelo v poměrně teplých a klidných
vodách východního Středomoří, Rudého moře. Perského zálivu a západního cípu
Indického oceánu, podrželo napořád určité význačné rysy, kterými se velmi liší od
plavectví na širém oceáně, užívajícího za minulých čtyř století spousty mohutných
plachet. „Moře Středozemní,” pravil Cecil Torr, ,,je moře, v němž loď s plachtami
se po kolik dní ani nepohne, kdežto loď s vesly snadno proráží hladké vody, majíc
všude přístupné břehy a ostrovy, kde se může ukrýti před bouří. Proto se na tomto
moři stala vesla význačnými nástroji plavby, a proto je vhodné zařízení veslovací
při stavbě lodí tak důležité. Pokud ovládali Evropu národové středozemští, stavěly
se na severních březích lodi jižního typu, ačkoli tam obyčejně bylo dosti větru pro
plachty a příliš mnoho vln pro vesla . . .”

Umění veslovati nacházíme nejprve na Nilu. Čluny s vesly vidíme na nej¬
dávnějších malířských památkách egyptských a ačkoli někteří plavci „pádlují”,
t. j. veslují s tváří obrácenou k přídě, veslují jiní s tváří obrácenou k zádi. ,, Pádlo¬
vání” je jistě starší prakse, neboť hieroglyf ,,chen” maluje dvě paže držící veslo
jako když se pádluje, a hieroglyfy byly vynalezeny velmi brzo. Tato prakse sku-

140

tečně mohla přestátí před r. 2500 př. Kr. přes svědectví na památkách té doby;
neboť na památkách asi z r. 1250 př. Kr. jsou plavci nepochybně vypodobněni jak
veslují s tváří obrácenou k zádi a přece drží vesla, jako by pádlovali, takže i v tomto
případě egyptští umělci mechanicky psali hieroglyf, na který byla jejich ruka
navyklá. Na těchto reliefech je dvacet veslařů na člunech nilských a třicet na lodích
rudomořských ; ale na nejdávnějších reliefech počet značně se kolísá a jest asi
závislý na tom, kolik místa písaři zbývalo.

Arijsky mluvící národové se dostali na moře pozdě. Nejstarší námořní lodi byly
buď sumerské nebo hamitské; semitští národové šli hned za těmito průkopníky.
Feničané, národ semitský, založili podél východního břehu moře Středozemního
řadu nezávislých přístavních měst, z nichž hlavní byly Akr, Tyrus a Sidon ; později
zamířili na svých plavbách na západ a založili Karthago a Utiku v Severní Africe.
Možná že fénické lodi brázdily Středozemní moře již kolem r. 2000 př. Kr. I Tyrus
i Sidon byly původně na ostrovech a tak se mohly snadno ubrániti útoku se země.

Ale dříve než přejdeme k hrdinným činům tohoto velikého mořeplavného národa,
třeba si všimnouti velmi význačného a zvláštního hnízda dávného mořského národa,
jehož pozůstatky byly objeveny na Krétě.

2. Egejská města v době předhistorické

Dávní Kréťané byli plemene příbuzného španělským a západoevropským Iberům
a snědým bělochům maloasijským i severoafrickým, a jejich jazyk nám není znám.
Toto plémě žilo nejenom na Krétě, nýbrž i na Kypru, v Řecku, v Malé Asii, na Sicilii
a v jižní Itálii. Byl to národ civilisovaný už dlouhé věky, dříve než se rusí severští
Řekové rozšířili přes Makedonii na jih. V Knossu na Krétě se našly úžasné zříceniny
a památky, a proto může Knossos zastíniti v lidské obraznosti ostatní osady, ale
třeba mí ti na mysli, že ačkoli Knossos byl bezpochyby hlavním městem této egejské
civilisace, měli tito „Egejané" za doby svého rozkvětu mnoho měst a byli daleko
rozšířeni.

V Knossu jsou neolitické památky tak staré, ne-li starší, jako kterékoli před-
dynastické památky egyptské. Věk bronzový počínal na Krétě tak brzo jako
v Eg5rptě, a Flin-
ders iPetrie na¬
šel v Egyptě z
doby první dy¬
nastie vázy, o
kterých prohlá¬
sil, že jsou dove¬
zeny z Kréty.

Na Krétě se na¬
šly kamenné ná¬
doby tvarů vý¬
značných pro
čtvrtou dynastii

141

(která stavěla pyramidy), a není pochybnosti o tom, že za dvanácté dynastie byl
mezi Krétou a Egyptem kvetoucí obchod, který se vedl až asi do r. 1000 př. Kr. Je
jasno, že tato ostrovní vzdělanost, vyrostlá na půdě krétské, jest aspoň tak stará
jako egyptská a že se pustila na moře již r. 4000 př. Kr., dříve než Semité i Arijové
vystoupily na jeviště světových dějin.

Veliká doba Kréty nastala až později. Teprve asi kolem r. 2500 byl ostrov sjed¬
nocen pod jedním panovníkem. Pak počal věk míru a blahobytu, který nemá v ději¬
nách starého světa příkladu. Zajištěni proti vpádu žili tito Kréťané v příjemném
podnebí, obchodovali se všemi civilisovanými obcemi tehdejšího světa a mohli volně
rozvíjet! všechna umění a všechny příjemnosti života.

Knossos nebyl ani tak městem jako obrovským palácem krále a jeho lidu. Ani
nebyl opevněn. Jak se zdá, jmenoval se každý král Minos, jako se v Egyptě říkalo
každému králi Farao; král knosský vystupuje v dávných řeckých pověstech jako
král Minos, který žil v labyrintě, choval tam strašlivou obludu, poločlověka a polo-
býka a krmil ho mládenci a pannami, které vybíral jako poplatek od Athéňanů. Tyto
pověsti jsou částí řecké literatury a byly vždycky známy, ale teprve v několika
posledních desítiletích objevily vykopávky v Knossu, jak se blížily skutečnosti.
Krétský labyrint byl budovou tak mohutnou, spletitou a nádhernou jako kterákoli
jiná ve starém světě. Mezi jiným nalézáme tam vodovody, koupelny a podobná
pohodlná zařízení, jež byla až dosud pokládána za nejnovější vymoženosti moder¬
ního života.

Krctská váza z doby Minoovy

Nádoba z Knossu na Krétě z černého tučku,
vykládaná na hlavě mušličkami a krystaly

Hliněné nádoby, rukodělné zboží textil¬
ní, sochařství a malířství těchto lidí, jejich
práce drahokamové, slonovinné, kovové a
vykládané jsou tak výborné jako kterékoli
jiné, jež lidstvo vytvořilo. Velice rádi se dí¬
vali na slavnosti a divadla, zvláště pak byli
oddáni býčím zápasům a tělocvičným hrám.

Jejich ženské šaty byly úžasně „moderní”;
ženy nosily šněrovačky a volány. Měli
písmo, jež se posud nepodařilo rozluštit! .

Je nyní zvykem pokládat! tyto vymo¬
ženosti Kréťanů za jakýsi zázrak, jako by
byli národem umělecky neobyčejně nada¬
ným, žijícím na úsvitě vzdělanosti. Ale je¬
jich veliká doba byla dlouho po takovém
úsvitu, asi 2000 let př. Kr. Trvalo mnoho
století, než dostoupili vrcholu umění a do¬
vednosti a jejich umění a přepych nejsou
nikterak zvláštním zázrakem, uvážíme-li, že tam po 3000 let ne vpadl žádný nepřítel
a že tisíc let žili v míru. Století za stoletím se mohli jejich řemeslníci zdokonalovat!
a jejich muži i ženy se zjemňovali až do rafinovanosti. Lidé téměř všech plemen,
jakmile bylo o ně po této stránce na delší dobu jen trochu postaráno, stvořili mnoho
umělecky krásného. Všechna plemena jsou umělecká, poskytne-li se jim k tomu
příležitost. Řecká pověst vypravuje, že se na Krétě Daedalus pokusil sestrojit!
první letadlo. Daedalus (= obratný umělec) byl jakýmsi zosobněním mechanické
zručnosti. Je to zvláštní pomyšlení, jaký zárodek skutečnosti se skrývá za ním a za
těmi voskovými křídly, která podle pověsti roztála, takže jeho syn Ikaros spadl
do moře.

Nakonec nastala v životě těchto Kréťanů změna, neboť jiní národové, Řekové
a Feničané, vyjeli také s mocným loďstvem na moře. Nevíme, co způsobilo zkázu
Kréty a kdo ji způsobil; ale někdy kolem r. 1400 př. Kr. byl Knossos vypleněn

Majoliková soškn „hadi bohyně" z Knossu

Jeden ze dvou zlatých pohárů, nalezených i>e
Vafiu v Lahonii. Tyto „vaiijské” poháry patří
k nej jemnějším zlatým tepaným pracím doby
Minoovy

Ryton (nádobka h úlitbě), zdobená obrazem ryby,
a hliněný býček, z krélského ostrova Pseiry.

143

a spálen, a ačkoli Kréťané živořili ještě po čtyři století, přišla konečně poslední
rána kolem r. 1000 př. Kr. (bylo to za doby vzrůstu asyrské moci na Východě).
Knosský palác byl vyvrácen a nikdo nikdy už ho znovu nevystavěl a v něm nebydlil.
Snad to způsobily lodi těch nových příchozích do Středozemního moře, barbarských
Řeků, skupiny to kmenů od severu, mluvících arijskou řečí, kteří možná zahladili
Knossos, jako zahladili Tróju. Pověst o Theseovi vypráví o takovém nájezdu.
Vstoupil do labyrintu (což mohl býti knosský palác) s pomocí Ariadny, dcery
Minoovy, a zabil Minotaura.

Z 1 1 i a d y je jasno, že zkáza Troje nastala, poněvadž Trojané kradli Řekům
ženy. Moderní spisovatelé s moderními myšlenkami v hlavě se pokusili o výklad,
že Řekové podnikli útok na Tróji, aby si zabezpečili obchodní cestu do Kolchidy
nebo nějakou podobnou obchodní „mazanost”. Je-li tomu tak, dovedli původcové
Iliady velmi obratně skrýti pohnutky svých hrdin. Málem stejně rozumné by bylo
říci, že se homérští Řekové pustili do války s Trojany, aby už měli zajištěnu jednu
stanici na dráze z Berlína do Bagdadu. Homérští Rekové byli zdravý barbarský
národ arijský s tuze ubohým ponětím o obchodu a „obchodních cestách” ; do války
s Trojany se pustili, protože toho unášení žen měli právě dost. Z pověsti o Minoovi
a ze svědectví knosských památek je dosti jasno, že Kréťané unášeli a kradli
mladíky i dívky a dělali z nich otroky a otrokyně, zápasníky s býky, atlety, a snad
je i obětovali. Měli slušný obchod s Egypťany, ale neuvědomili si asi rostoucí síly
řeckých barbarů; „obchodovali” s nimi tak krůtě, že na konec jim to Řekové splatili
mečem a ohněm.

Jiným velikým námořním národem byli Peničané. Byh velikými námořníky, pro¬
tože byli velikými obchodníky. Jejich osada Karthago (založená před r. 800 př. Kr.
z Tyru) zmohutněla na konec více než kterékoli jiné fénické město, ale již r. 1500
př. Kr. měli Sidon i Tyrus osady na africkém pobřeží.

Karthago bylo asyrským a babylonským vojskům téměř nepřístupné, využilo
důkladně dlouhého obléhání Tyru Nebukadnezarem II. a stalo se největší námořní
mocí, jakou svět doposud viděl. Západní část moře Středozemního pokládalo za
své vlastnictví, a zajalo každou loď, kterou mohlo chytíti na západ od Sardinie.
Římští spisovatelé je obviňují z veliké ukrutnosti. Bojovalo s Řeky o SiciUi a později
(v II. stol. př. Kr.) válčilo s Římany. Alexander Veliký se chystal ho dobýti, ale
zemřel, jak se později dovíme, nežli mohl svůj záměr provésti.

3. První objevné cesty

Na vrcholu své moci mělo Karthago asi jeden milion obyvatelstva — neslýchaný
to dosud počet. Toto obyvatelstvo bylo z velké části průmyslové a jeho textilnictví
mělo všude znamenitou pověst. Kromě obchodu pobřežního mělo i značný obchod
pozemní se střední Afrikou. V Africe nebylo ochočených velbloudů, dokud Peršané
nedobyli Egypta. To silně obmezovalo obchod pouští. Ale saharská poušť byla před
2000 nebo 3000 lety méně vyprahlá a neúrodná nežli je nyní. Z obrazů vr5ďých do
skal můžeme usuzovali, že se děla na poušti doprava z oasy k oase jízdnými voly
nebo volskými potahy, ba snad i koňmi a osly.

144

Karthago prodávalo všem středozemním národům černé otroky, slonovinu, kovy,
drahokamy a pod. ; dolovalo ve španělských měděných dolech, a jeho lodi vyjížděly
do Atlantického oceánu a pluly podél pobřeží portugalského a francouzského na
sever až ke Cassiteridám (Ostrovům Scillským nebo Cornwallu v Anglii) pro cín.

Asi r. 520 př. Kr. jakýsi Hano vykonal cestu, která je posud z nejpamětihod¬
nějších na světě. Tento Hano, můžeme-li věřiti spisu „Plavba (Periplus)
H a n o n o v a”, řeckému to překladu jeho vyprávění, který se zachoval, plul podél
afrického pobřeží na jih od Gibraltarské úžiny až k Liberii. Měl šedesát velikých
korábů a jeho hlavním úkolem bylo založiti anebo zajistiti jisté karthaginské stanice
na pobřeží marockém. Pak se pustil dále na jih. Založil osadu na Rio de Oro a plavil
se dále mimo řeku Senegal. Cestovatelé pluli pak ještě sedm dní až za Gambii
a přistali konečně na nějakém ostrově. Z toho zděšeně uprchli, ačkoli bylo ticho,
jak bývá v tropických lesích, poněvadž v noci slyšeli zvuk fléten, bubnů a gongů
a nebe bylo rudé plápolem ohňů. Pobřežní krajina byla po ostatek cesty jeden
ohnivý plápol hořících křovin. Proudy ohně splývaly po úbočích hor do moře
a nakonec vyrazil plamen tak vysoko, že se dotýkal nebe. O tři dni později přistali
na ostrově, na němž bylo jezero (ostrov Šerbro?). V tomto jezeře byl jiný ostrov
(ostrov Macaulay?) a na něm byli divocí, chlupatí muži a ženy, „které tlumočníci
jmenovali gorilami".

Karthagiňané chytili několik samic těchto „goril” — byli to patrně šimpanzi —
vrátili se a nakonec uložili kůže svých zajatých — které, jak se ukázalo, byly hosty
tak nezkrotnými, že je nemohli míti na palubě — v chrámu Junonině.

Ještě o podivuhodnější námořní cestě Feničanů, o níž se dlouho pochybovalo, ale
která je nyní podepřena důkazy archeologickými, vypravuje Herodot, který pro¬
hlašuje, že farao Necho z XXVI. dynastie pověřil Féničany, aby se pokusili obeplouti
Afriku, a že vypluvše ze zálivu Suezského na jih se konečně vrátili Středozemním
mořem do delty nilské. Celá cesta jim trvala téměř tři roky. Každého roku přistali,
zašili a sklidili pšenici a pluli dále.

První obchodnici

Veliká obchodní města fénická jsou nejvýraznější z dávných projevů zvláštního
a význačného daru, jejž semitští národové dali lidstvu, totiž obchodu a směny.
Zatím co semitští Feničané pronikali po mořích, jiný semitský národ, Aramejci,
kteří, jak jsme se již zmínili, se zmocnili Damašku, vnikali karavanami do arabských
a perských pouští a stali se hlavním obchodním národem západní Asie. Nedávno
se našly v Jižní Africe staré křovácké malby na skalách, slohem i provedením velmi
podobné malbám paleolitických lidí ve východním Španělsku, a na těchto malbách
je viděti bílé muže s čepicemi jakoby asyrskými.

Semitští národové, zcivilisovaní dříve než arijští, dovedli a posud dovedou prodati
mnohem více a mnohem lepší zboží než Áriové; rozvoj abecedního písma se připi¬
suje jejich potřebě vésti účty, a jim také děkujeme za většinu velikých pokroků
v počtářství. Naše moderní číslice jsou arabské, naše aritmetika a algebra jsou
vědy v podstatě semitské.

Semitští národové, to zde můžeme zdůrazniti, jsou do dnešního dne počtář-
skými národy, silnými ve svém smyslu pro náhradu a odškodné. Mravouka
Hebreů byla proniknuta takovými představami. „Kterou měrou měříte, bude vám

145

zase odměřeno.” Jiná plemena a jiní národové si představovali rozmanité, vrtošivé
a víře nepodobné bohy, ale obchodující Semité první počali mysliti na Boha jako
na spravedlivého obchodníka, který plnil, co slíbil, který nezůstal nic dlužen nej-
menšímu věřiteli a poháněl k odpovědnosti za každý nepravý čin.

Obchod, který se provozoval ve starém světě před VI. nebo VII. stol. př. Kr.,
byl téměř výhradně obchodem výměnným. Nebylo skoro ani úvěru ani ražených
peněz. Obyčejným měřidlem hodnoty u dávných Ariů byl dobytek, jak je tomu
podnes u Zulů a u Kafrů. V Iliadě se cena dvou štítů vyjadřuje kusy dobytka,
a latinské slovo pro peníze, p e c u n i a, je odvozeno od p e c u s, dobytek. Dobytek
jako peníze měl výhodu, že ho nebylo třeba přenáěeti od vlastníka k vlastníku,
a byť i potřeboval ošetřování a krmení, vždy se množil. Ale byl nepohodlný
pro převoz na lodích nebo karavanami. V rozličných dobách si našli za platidlo
mnohé jiné vhodné věci; za koloniálních časů byl v Severní Americe jeden čas
zákonnou měnou tabák, a v Západní Africe se platí daně a ujednávají se obchody
lahvemi kořalky. Za starých dob se obchodovalo v Asii i kovy, a zvážené kusy kovu
si brzy zajistily převahu nad skotem a ovcemi, poněvadž se všeobecně žádaly a dobře
se ukládaly, neboť krmiti nebylo třeba a zabíraly málo místa.

Železo, které bezpochyby dovedli nejdříve dobývati z rudy Hitité, bylo s počátku
kovem vzácným a hledaným. Aristoteles uvádí železné peníze jako první, které
byly v oběhu. Železných tyčí pevné váhy se užívalo za mince v Britanii. (Caesar:
O válce galské.) Ve sbírce dopisů, nalezených v Tel-el-Amarně a psaných zmíně¬
nému již Amenofisu III. a jeho nástupci Amenofisu IV., jeden z hititských králů
slibuje železo jako neobyčejně cenný dar. Zlato bylo tenkráte jako dnes nejcennější,
protože nejpřenosnější zárukou. V dávném Egyptě bylo až do vymření XVIII.
dynastie stříbro téměř tak vzácné jako zlato. Později se stříbro na váhu stalo na
Východě všeobecnou měnou. Tím se ustálil asi podobný poměr mezi zlatém a stří¬
brem, jaký se udržel posud.

S počátku se užívalo kovových prutů, které byly při každé směně váženy. Pak
byly pruty cejchovány, což bylo znamením jejich vzácnosti a zárukou jejich ryzosti.
Nejstarší peníze na západním břehu maloasijském byly raženy z elektronu, směsi
zlata a stříbra, a je zajímavý spor o to, počali-li je nejprve vydávati města, chrámy
nebo soukromí bankéři. První známé zlaté mince dal raziti lydský Kroesus, jehož
jméno se stalo příslovečným pro jeho bohatství; přemohl jej, jak se později dovíme,
týž Kyros perský, který se zmocnil r. 539 Babylona.

Ale je pravděpodobno, že se užívalo ražených peněz již před tím v Babylonii.
„Znamenaný šekel”, ocejchovaný kus stříbra, byl velmi blízký penězům. Slib platiti
tolik a tolik stříbra nebo zlata, napsaný na ,,kůži” (= pergamenu) se značkou
některého známého obchodního domu, jest asi tak starý, ne-li starší, než mince.
Karthagiňané užívali takových ,, kožených peněz”.

Velmi málo víme o drobném obchodě. Obecný lid, který za těch starých časů žil
v nevolnictví, neměl patrně vůbec peněz a vyměňovali si navzájem co potřebovali,
jak to ukazují staré egyptské malby. Drobné peníze byly již před dobou Alexandro¬
vou. Athéňané měli řadu neobyčejně malých stříbrných penízků, sestupujících
téměř až k velikosti špendlíkové hlavičky, jež se obyčejně nosily v ústech; jedna
osoba v Aristofanovi jsouc z nenadání přepadena spolkne své drobné.

146

5. Prvni cestovatelé

Představíme-Ii si, že v předalexandrinské době nebylo drobných peněz ani jiného
snadno přenosného platidla, dovedeme pochopit! , jak nesnadná byla za těch dob
soukromá cesta. První „hostince” — patrně jakési karavanseraje — prý přišly do
zvyku v Lydii ve III. nebo ve IV. stol. př. Kr. Ale to je datum příliš pozdní a jistě
byly již dříve. Spolehlivé svědectví o nich sahá aspoň do VI. st, př. Kr. Aischylos
se zmiňuje dvakráte o hostincích. Má pro ně slovo ,,všepříjemce” nebo ,,dům pro
všechny”. Soukromých cestujících bylo za této doby v řeckém světě i v koloniích
jistě již dosti. Ale taková soukromá cesta byla tehda věc poměrně nová. Staří
dějepisci Hekataios a Herodotos hodně cestovali.

„Domnívám se,” praví prof. Gilbert Murray, „že tento druh cest ,pro historii’
nebo ,pro objevování’ byl nejspíše řecký vynález. Solon prý tak cestoval, ba i Lykur-
gos . .

Starší cestovatelé byli obchodníci, cestující v karavanách nebo po lodi a nosili
s sebou své zboží i kovové peníze a šekely nebo drahokamy a balíky jemných látek,
nebo to byli vládní úředníci, cestující s pověřujícími listinami a s vlastním prů¬
vodem. Snad cestovali také žebráci a v některých krajinách náboženští poutníci.
V Egyptě se cestovalo hodně a bezpečně na Nilu po vodě i proti vodě. Za dnů
Amenofise III. se konaly po vodě výlety z Théb k pyramidám — to byli první
výletníci.

V tomto starším světě před r, 600 př . Kr. byl osamocený „cizinec” bytostí neví¬
danou, budící podezření a vydanou nebezpečí. Mohl zažiti strašné útrapy, protože
takových, jako on, žádný zákon nechránil. Proto putovalo jen málo jednotlivců.
Kočovníci žili a umírali pospolu v nějakém patriarchálním kmenu, lidé civilisovaní
ve veliké rodině nebo v mocné společnosti chrámové, o které hned promluvíme,
ostatek byli otroci, žijící v tlupách jako zvířata.

Až na několik nestvůrných bájí se nevědělo nic o ostatním žijícím světě. Víme
opravdu nyní více o světě z r. 600 př. Kr. než věděl za té doby kterýkoli jednotlivec
v něm žijící. Popisujeme si svět ten podrobně a vidíme jej jako celek spiatý s mi¬
nulostí i s budoucností. Počínáme se přesně dovídati, co se dálo za stejné doby
v Egyptě, ve Španělsku, v Medii, v Indii a v Číně. Můžeme v obraznosti prožiti
nejenom údiv Hanonových plavců, nýbrž i lidí, kteří zapálili na břehu výstražné
ohně. Víme, že ,,hory, které plápolaly k nebesům”, o nichž mluví Hanonova
,, Plavba”, bylo jen obvyklé pálení suché trávy za té roční doby. Naše všeobecné
vědění roste rok za rokem rychleji a rychleji. V budoucích letech budou lidé chápati
stále více tento minulý život, až jej snad pochopí dokonale.

147

KAPITOLA XV

Písmo

1. Písmo obrázkové

V předešlých kapitolách jsme načrtli v hrubých obrysech rozvoj čelných lidských
společností od prvních počátků kultury heliolitické až k velikým historickým krá¬
lovstvím a říším v VI. st. př. Kr. Budeme nyní studovat! podrobněji všeobecné
poměry společenské, růst lidských představ a pozvolné vznikání lidských vztahů
za věků, jež uplynuly mezi 10.000 a 500 lety př. Kr. Až doposud jsme vlastně jen
nakreslili mapu a vyjmenovali hlavní krále a říše, abychom tak určili časové a místní
vztahy mezi Babylonií, Asyrií, Egyptem, Indií a Čínou. Dostáváme se nyní
k vlastní práci dějepisné, — chceme totiž proniknout!
pod těmi vnějšími formami k myšlení a k životu jednot¬
livců.

Daleko nejdůležitější věc, která se udála za těch padesát nebo šedesát století
společenského rozvoje, bylo vynalezení písma a jeho rostoucí význam pro člověka.
Byl to nový nástroj lidského ducha, nesmírné rozšíření okruhu jeho činnosti, nové
lidské pojítko. Viděli jsme, jak v pozdějších paleolitických a dávných neolitických
dobách dalo vytvoření článkovité řeči lidem duševní oporu pro důsledné myšlení
a neobyčejně rozšířilo možnost vzájemné spolupráce. Zdá se, že tato nová vymo¬
ženost zastínila na čas jejich dřívější dovednost kreslicí a snad obmezila i řeč
posunkovou. Ale kreslení se brzy zase objevilo, protože zaznamenávalo a označovalo
a protože lidé vůbec rádi kreslili. Před skutečným písmem předcházelo písmo obráz¬
kové, jak je posud mají Indiáni, Křováci a vůbec divocí a barbarští národové ve
všech končinách světa. Je to v podstatě kreslení věcí a dějů, podporované heral¬
dickými značkami vlastních jmen a čárkami i tečkami na označení dnů, vzdáleností
a podobných kvantitativních pojmů.

Velmi příbuzné s takovým obrázkovým písmem jsou značky, kterých se doposud
užívá v mezinárodních jízdních řádech na evropské pevnině, kde černé znaménko
číšky značí buffet, nůž a vidlička křížem restauraci, parníček spojení parníkové
a poštovská trubka dostavník. Podobných značek se užívá v známých Michelinových
průvodcích pro automobilisty v Evropě na označení pošty (psaní) a telefonu (slu¬
chátko). Jakost hotelu se ukazuje hospodou o jedné, dvou, třech, čtyřech lome-
nicích atd. Podobně jsou evropské silnice označeny ukazovateli, na př. mřížovou
branou na označení náhlého spádu cesty, vlnitou křivkou před nebezpečnou zatáč¬
kou a pod. Od takových značek (piktografů) k prvním základům čínského písma
není příliš daleko.

148

v čínském písmě můžeme doposud nalézti dosti piktografů. Většinu z nich lze
nyní už těžko rozeznati. Ústa se původně psala jako díra podobná ústům, kdežto
nyní jsou čtverhranná, aby se dala lépe namalovat! štětcem; dítě, s počátku zcela
zřetelný panáček, je nyní spěšný zákrut a křížek; slunce, původně veliký kruh
s tečkou uprostřed, se změnilo pro pohodlí písařovo v překřížený obdélník, který
se namaluje štětcem snadněji. Spojováním těchto piktografů se vyjadřuje nový
druh přestav. Na př. piktograf pro ústa ve spojení s piktografem pro páru značil
„slova”.

Z takových kombinaci se přechází k tak zvaným ideogramům (značkám
pojmovým); značka pro „slova” a značka pro „jazyk” dohromady jsou „řeč”;
značka pro „střechu” a značka pro ,, vepře” znamenají „domov” — pro dávné
hospodářství v Číně byl vepř tak důležitý, jako býval v Irsku. Ale jak už jsme
poznamenali dříve, skládá se čínský jazyk poměrně jen z několika základních jedno¬
slabičných zvuků, jichž se všech užívá v přerozmanitém smyslu, a Číňané brzy
přišli na to, že mnohých takových piktografů a ideografůlze užiti také
k vyjádření jiných představ, jež nelze tak pohodlně namalovat!, ale které mají
stejný zvuk.

Značkám takto užívaným se říká fonogramy (značky zvukové). Na př.
zvuk fang znamenal nejenom „člun”, nýbrž i „místo”, „předení”, „vonný”,
„otázku” a několik jiných pojmů podle souvislosti. Člun se nakreslí dobře, ale
většinu ostatních významů nelze nakreshti. Jak můžeme nakreslit! slova „vonný”
nebo „otázka” ? Číňané si proto vzali totéž znamení pro všechny ty významy slova
„fang”, ale přidali ke každému z nich jiné rozeznávající znamení určovací, aby
se ukázalo, jaký druh slova f a n g se myslí. „Místo” se označovalo týmž znamením
jako ,,člun” (fang) a určujícím znamením pro „zemi”; ,, předení” znamením pro
f a n g a znamením pro „hedvábí” ; „otázka” znamením pro f a n g a znamením pro
„slova”, atd.

Je zřejmo, že čínské písmo má velmi zvláštní a složitou soustavu značkovou.
Třeba se naučiti velikému počtu znaků a navyknout! si, jak jich užívat. Nevy¬
zkoušeli jsme posud, pokud lze tímto písmem vyjadřovat! naše západní představy

likózky obrázkového písma indiánského
Č. I.. namalované na skále při břehu Hořejšího jezera,
podává zprávu o výpravě přes jezero, které se účast¬
nilo pět kanoi. Kolmé čárky na nich značí počet
veslařů^ a pták představuje náčelníka „Ledňáčka!^ .

Tři kruhy (slunce) pod obloukem (nebesy) značí, ze
cesta trvala tři dni, a želva, symbol země, naznačuje,

ZC výprava šťastně doplula

Č. 2. je žádost, kterou několik indiánských kmenů
po.slalo kongresu Spojených stálá severoamerických,
aby jim bylo v některých malých jezerech dovoleno
lovili ryby. Kmeny jsou představovány svými totemy:
kunou, medi'čdem a rybou, vedenými jeřábem. Čáry,
které jdou ze srdce a z oka každého zvířete k srdci
a oku jeřába, naznačují, že jsou všichni jedné mysli;
z oka jeřábova jde čára k jezerům, nakresleným na
primitivní malé „mapě’’ v dolním levém rohu

H. G. Wcli?, Dčjiny svčta — lo.

149

a dorozumívati se naším způsobem myšlení, ale je pochybné, bude-li kdy možno
vyvinout! s tímto nástrojem takovou rozsáhlou a všeobecnou duševní činnost, jakou
umožňuje prostší a rychlejší abeceda západních civilisací. V Cíne vytvořilo toto
písmo zvláštní třídu učenců, mandaríny, kteří byli také třídou vládnoucí a úřední.
Poněvadž nevyhnutelně musili soustřeďovat! svou pozornost na slova a klasické
formy spíše než na myšlenky a skutečnosti, zdá se, že přes všechnu svou poměrnou
mírumilovnost a velmi vysokou osobní zdatnost svého národa velmi brzdili spole¬
čenský a hospodářský rozvoj Cíny. Bezpochyby právě ta složitost řeči a písma
více mež kterákoli jiná myslitelná příčina způsobuje, že Čína je dnes politicky,
sociálně i individuálně spíše obrovskou nádrží pilného a nepodnikavého obyvatelstva
nežli první mocí na celém světě.

2. Písmo slabikové

Ale zatím co si čínský duch takto pro sebe vytvořil nástroj, který jest asi příliš
složitý ve své stavbě, příliš těžkopádný v praktickém používání a příliš neohebný
ve své formě, aby vycházel vstříc moderní potřebě prostého, rychlého, přesného
a jasného dorozumění, vyřešily vzrůstající západní civihsace záhadu písma na
základě hodně jiném a celkem výhodnějším. Nesnažily se zdokonalit! své písmo tak,
aby bylo rychlejší a pohodlnější, ale shodou okolností se to na konec stalo.

Sumerské písmo obrázkové, které se musilo psáti do hlíny hůlkami, jimiž se
zakulacené značky ryly nesnadně a nepřesně, rychle se zvrhlo konvenčním vrývá-
ním klínovitých značek téměř v nepoznatelné náznaky zamýšlených tvarů. Sume¬
rům, když se učiH psáti, velmi prospívalo, že byli špatnými kreslíři. Dospěli velmi
brzy k čínským piktografům, ideografům a fbnogramům, ba předstihli je.

Snad každý zná zvláštní druh hádanek, zvaných rébusy. Slova se v nich nahra¬
zují obrázky, ale ne těch věcí, které slova představují, nýbrž obrázky jiných věcí,
které mají podobný zvuk. Sumerský jazyk se dobře hodil k tomuto způsobu
vyjadřovacímu. Byl to patrně jazyk, v němž bylo mnoho velmi dlouhých mnoho-
slabičných slov, ta se skládala z velmi zřetelných, neproměnných slabik a mnohé
z těch slabik samy o sobě byly jmény konkrétních věcí. A tak se toto klínové písmo
vyvinulo velmi rychle v písmo slabikové, v němž každá značka vyjadřuje slabiku
právě jako u šarády.

Když pak Sumerie dobyli Semité, přizpůsobili své řeči tuto slabikovou soustavu
a klínové písmo se stalo písmem, v němž každá značka znamenala zvuk. Tak ho
užívali Asyřané i Chaldeové. Ale nebylo to písmo hláskové, nýbrž slabikové. Toto
klínové písmo vládlo po dlouhé věky v Asyrii, Babylonii a vůbec v Orientě a bez¬
pochyby žije ještě ve mnohých písmenech naší dnešní abecedy.

3. Abeceda

Ale zatím se vyvinula v Egyptě a na středomořském pobřeží ještě jiná soustava
písma. Jeho počátky jsou asi v kněžském obrázkovém písmu egyptském (hiero¬
glyfech), jež se také obvyklou cestou proměnilo částečně v písmo hláskové. Jak
vidíme na eg5^tských pomnících, skládá se hieroglyfické písmo z dekorativních,

150

ale ztrnulých a pracně vytvořených tvarů; pro psaní listů, receptů a pod. užívali
však egyptští knězi hodně zjednodušeného a volnějšího druhu těch písmen —
písma hieratického. Ruku v ruce s tímto hieratickým písmem vzniklo
ještě jiné, jež se vyvinulo částečně z hieroglyfů. Písmo to, nyní ztracené, převzali
rozliční neegyptští národové kolem moře Středozemního, Feničané, Libyové,
Lydové, Kréťané a Keltiberové a užívali ho v obchodě. Některá písmena si vypůjčili
z pozdějšího písma klínového. Cizinci takřka odřízli toto smíšené písmo od jeho
kořenů, neboť ztratilo až na nepatrné stopy svůj dávný obrázkový ráz. Přestalo
býti piktografické a ideografické a stalo se prostě pouhou soustavou značek pro
zvuky, stalo se abecedou.

Ve Středozemí bylo několik takových abeced, jež se od sebe značně různily. Stojí
za povšimnutí, že fénická abeceda (a snad i jiné) vypouštěla samohlásky. Možná
že vyslovovali své souhlásky hodně tvrdě a že jejich samohlásky byly dosti neurčité,
jak prý tomu je doposud u kmenů jihoarabských. Je také velmi pravděpodobné, že
Feničané užívali zprvu své abecedy ani ne tak ke psaní jako pro jednotlivé počáteční
písmeny v obchodních účtech a v úvěrních knihách.

Jedna z těchto středozemních abeced se dostala do Řecka dlouho po složení
1 1 í a d y a Rekové si ji upravili, aby vyjadřovala jasné a krásné zvuky jejich
vysoce vyvinuté arijské řeči. Rekové k souhláskám přidali samohlásky a počali
psáti, aby zachytili a zaznamenali ústní podání svých bardů. A tak počala literatura
— potůček, který vzrostl ve veliký proud.

Význam písma v lidském životě

Tak se postupně a přirozeně vyvinulo písmo z kreslení. Zprvu a po dlouhé věky
měli o ně zájem a uchovávali je v tajnosti jenom někteří lidé ve zvláštní třídě —
písmo bylo jenom jakoby přídavkem ke kronice obrázkové. Ale nehledě ani k větší
způsobilosti vyjádřiti mluvnické tvary mělo určité, velmi zřejmé výhody: bylo
méně srozumitelné než pouhé obrázky a dalo se ustáliti a přizpůsobit! běžné potřebě.
Jednou z jeho výhod bylo také, že mohly býti zasílány zprávy, srozumitelné zasí¬
lateli a příjemci, ale nesrozumitelné nezasvěceným. Jinou výhodou bylo to, že se jím
mohlo všelicos zaznamenávat! a pomoci tak paměti své i přítelově, a přece nepro¬
zradit! obyčejnému davu více než třeba. K nejdávnějším písemným památkám
egyptským patří na př. lékařské předpisy a zařikávací formule.

Účty, dopisy, recepty, seznamy, cestovní deníky — to byly nejstarší psané
památky. Potom, jak se umění psáti a čisti šířilo, vznikla ona podivná a silná
vnitřní touha, společná všem lidem, naplniti někoho cizího a vzdáleného podivem
nad napsáním něčeho překvapujícího, nějakého tajemství, které známe, nějaké
podivné myšlenky nebo jenom jména, aby ten nápis působil na zrak a ducha jiného
čtenáře ještě dlouho potom, když už nás tu není. I v Sumerii škrabali lidé na zdech,
a vše, co nás došlo ze starého světa, z jeho skal, z jeho budov, je hustě poseto jmény
a chvalořečením prvních mezi lidskými inserenty — jeho králů. Snad polovice
dávných nápisů v tom starém světě jsou toho druhu, zařadíme-li mezi ty chvalo-
řeči i náhrobní nápisy, které si patrně ve mnohých případech nebožtíci před smrtí
sami objednali.

Dlouhou dobu se uplatňovala ta touha po hrubém sebeprojevu takovým poškra-
bováním stěn, a záliba v tajnůstkářství obmezovala psaní na úzký okruh lidí; ale

151

ta druhá, opravdověji společenská touha v člověku, touha vypravovat!, pra¬
covala tu také. Hlubší možnosti písma, možnosti rozšířiti, vymezit! a ustavit! vědění
a tradici, byly patrné teprve po dlouhých věcích. Bude zajímavé zopakovat! si při
té příležitosti a v tom spojení jistá základní fakta o životě, která jsme zdůrazňovali
v dřívějších kapitolách, poněvadž nejenom osvětlují obrovskou cenu písma v celém
oboru lidských dějin, nýbrž také úlohu, kterou bude asi míti v budoucnosti.

1. Život byl zprvu — na to nezapomínejme — toliko nesouvislým opakováním
vědomí, které umírající stará pokolení přenášela na rodící se nová. Takový tvor
jako plaz má ve svém mozku schopnost zkušenosti, ale když zvíře zajde, jeho zku¬
šenost zajde s ním. Většina jeho pohnutek je toliko pudová a všechen duševní život,
který má, je výsledkem dědičnosti.

2. Ale obyčejní ssavci připojili k pouhému pudu tradici, tradici zkušenosti,
získávanou napodobením příkladu matčina, a u zvířat duševně tak vyvinutých jako
jsou psi, kočky nebo opice také jakýmsi němým poučováním. Tak na př. trestá
kočka svá mláďata za špatné chování a tak činí též lidoopi a paviáni.

3. IPrvotní člověk přidal k svým schopnostem přenášeti zkušenost ještě i vý¬
tvarné umění a řeč. Počaly se malířské a sochařské projevy a ústní tradice.

Ústní tradici vypěstovali k nejvyšší možnosti bardové. Vykonali mnoho, aby
učinili jazyk tím, čím je světu dnes.

4. Vynalezením písma, které se vyvinulo z obrázkových záznamů, nabyla lidská
tradice plnosti a přesnosti. Ústní tradice, která se doposud věk za věkem měnila,
se začala upevňovat!. Lidé oddělení od sebe na sta mil mohli se nyní sdělovati o své
myšlenky. Rostoucí počet lidí začal míti společné psané vědění a společný smysl
pro minulost i pro budoucnost. Lidské vědění se stávalo velkým podnikem, v němž
sta duchů na rozličných místech a v rozličných dobách mohlo na sebe vzájemně
působit!, stávalo se jevem stále souvislejším a soudržnějším.

5. Po sta generací nepochopil svět plně, jakou moc má písmo, protože po dlouhou
dobu nepřišlo světu na mysl znásobovat! psané věci otisky prvního exempláře.
Jediným způsobem rozmnožovat! knihy bylo činiti opis za opisem, a proto byly
knihy drahé a vzácné. Krom toho byla vždy v lidské duši velmi silná snaha míti
tajemství, uctívati je a haliti se v nimbus, aby někteří byli cosi více než ostatní.
Teprve za dnešní doby se učí nejširší vrstvy čisti a tak získávat! poklady vědění
a myšlení, jež jsou již v knihách nahromaděny.

Přesto se počal od první napsané věci vytvořovat! v lidské duši nový druh
tradice, trvalé a nesmrtelné tradice. Od té doby si život skrze lidstvo stále zřetelněji
uvědomoval sebe a svět. Je to tenký pramének duševního růstu, který stopujeme
v dějinách, s počátku ve světě hlomozné nevědomosti a nepamětlivosti ; je to jako
úzký pruh světla, procházející skulinou otevřených dveří do ztemnělého pokoje, ale
pomalu se šíří a zvětšuje. Na konec nastala v dějinách Evropy doba, kdy dveře
nárazem tiskařovým se počaly otevírati rychleji. Vědění vzplálo, a jak vzplálo,
přestalo býti výsadou protěžované menšiny. Nyní se pro nás tyto dveře rozevírají
ještě více a světlo tam odtud roste. Je ještě kalné, jak prozařuje mraky prachu
a dýmu.

Dveře nejsou otevřeny ještě ani dopola. Náš dnešní svět stojí teprve na prahu
vědění.

152

KAPITOLA XVI

Bohové a hvězdy, kněží a králové

1. Kněz vchází do dějin

Obrátíme-li pozornost k těmto novým skupinám lidí, jež se vytvořovaly v Egyptě
a v Mesopotamii, shledáváme, že jedním z nejpatrnějších předmětů ve všech těch
městech je chrám nebo skupina chrámů. Někdy se pozvedá v těchto krajinách
krom toho i královský palác, ale stejně často se nad palácem tyčí chrám. To platí
právě tak o chrámech ve městech fénických jako o počínajících chrámech řeckých
a římských. Palác knosský, svědčící o pohodlí a požitkářství i paláce příbuzných
měst národů egejských mají svatyně, ale na Krétě jsou také chrámy stojící mimo
palácová města. Najdeme je všude po celém vzdělaném světě; kdekoli zapustila
primitivní civilisace kořeny, ať v Africe, v Evropě nebo v západní Asii, vznikl chrám,
a kde je vzdělanost nejstarší, v Egyptě a v Sumerii, jsou chrámy nejpatrnější.
Když Hano pronikl až na místo, které pokládal za nejzápadnější bod Afriky,
postavil chrám Herkulovi.

Počátky vzdělanosti a budování chrámů spadají v dějinách v jedno. To dvoje
patří k sobě. Města a chrámy vcházejí do dějin společně. Městská společnost vznikla
kolem oltáře, na němž byla obětována krvavá oběť v době žní.

Ve všech těch chrámech byla svatyně a svatyni ovládala obyčejně veliká postava
nějaké polozvířecí obludy, před níž stál obětní oltář. V řeckých a římských chrá¬
mech pozdější doby byl to ovšem obyčejně obraz božstva v lidské podobě. Tato
postava byla pokládána buď za boha nebo za obraz, za symbol boha, pro jehož
uctívání byl chrám postaven. Ve spojení s chrámem byl jistý, často velmi značný
počet kněží a kněžek i chrámových sluhů, nosících obyčejně zvláštní šat a tvořících
důležitou část městského obyvatelstva. Nepatřili k žádnému domu nebo dvoru,
byli sami svým vlastním dvorem. Byli kastou, zvláštní třídou, vábící k sobě nadané
dobrovolníky ze všeho obyvatelstva.

Hlavní povinností tohoto kněžstva bylo uctívati chrámového boha a obětovati
mu. To se nedělo kdykoli, nýbrž v určitou dobu a v určitém ročním počasí. Oběť
v době setí byla první a ze všech nejpřednější. S pastýřstvím a orbou nabyl v životě
lidském významu rozdíl mezi částmi roku a rozdíl mezi jednotlivými dny. Chrám
svými slavnostmi dělil čas. Chrám byl ve starém městě jako hodiny a kalendář
na psacím stolku.

Ale byl také střediskem ještě jiných úkonů než byly pravidelné oběti v určitou
dobu a označování času. Právě v těchto dávných chrámech se zaznamenávaly

153

události a vzniklo písmo. Tak se zrodilo
vědění. Lidé chodili do chrámu nejenom
hromadně na slavnosti, nýbrž i jednotlivě
žádat o radu. Dávní kněží byli také lékaři
a kouzelníky. Už v nejstarších chrámech
nacházíme dárky za určitými soukromý¬
mi účely, jak se posud dávají v katolic¬
kých kostelech „ex voto” (podle sli¬
bu) , malé modely uklidněných srdcí a za¬
hojených údů, uznání za vyslyšené mod¬
litby a za splněné shby. V chrámu měsíč¬
ního boha v Ur před 4000 lety, kde k chrá¬
mu jako k středisku bohopocty patřily
velké pozemky, nacházíme už obchodní a
průmyslové praktiky. Vedly se přesné
účty o naturálních platech zemědělských
dělníků a dávaly se stvrzenky dvojmo.
Pobožné ženy a otrokyně pracovaly
v chrámových dílnách, předly a tkaly
vlnu, kterou přinesli poplatníci, a dostá¬
valy denní porce podle své práce, což bylo
pečlivě zaznamenáno.

Je patrno, že tu máme před sebou
onoho s počátku nedůležitého činitele
v životě dávných lovců, totiž kouzelného
lékaře, strážce svatyně a zařikavače —
onen prvek, který nabýval stále větší
důležitosti, jak se společnost rozvíjela
z barbarství k civilisaci a z náhodného života k soustavné práci.

A je stejně zřejmo, že ten primitivní strach z podivných b3d:ostí i naděje v jejich
pomoc, to přání usmířiti si neznámé síly, primitivní přání po očištění a primitivní
touha po moci a vědění, o kterých jsme mluvili v kapitole o dávném myšlení, že to
všechno dohromady přispělo k vytvoření nové společenské skutečnosti — chrámu.

Chrám vyrůstal přirozeně z mnoha kořenů a nutných potřeb, a vládnoucí v něm
bůh nebo bohyně, byli výtvory mnohých snů, vznikli z rozmanitých popudů,,
myšlenek a polomyšlenek. Zde byl jeden bůh, který byl výrazem jednoho druhu
představ, tam zase jiný jiného druhu. Je třeba zdůraznit! ten zmatek a tu rozma¬
nitost představ o bozích, protože je nyní velmi hojná literatura o počátcích nábo¬
ženství, ve které jedni spisovatelé zdůrazňují jednu vedoucí myšlenku a jiní jinou
- — všimli jsme si některých v naší kapitole o ,, Dávném myšlení” — jako by to byla
myšlenka jediná. Prof . Max Muller na př. svého času zpíval stále stejnou písničku
o slunečních bájích a o uctívání slunce. Rád by nám byl namluvil, že dávný člověk
neměl nikdy chtíčů a obav, ani tužeb po moci ani nočních můr a přeludů, nýbrž že
ustavičně přemítal o dobrodějném zdroji světla a života na nebi. Jistě že svítání
a západ slunce jsou velmi dojemné zjevy v dennim životě, ale jsou jenom dva
z mnohých.

154

Prvotní lidé před třemi nebo čtyřmi sty pokoleními měli
mozky velmi podobné našim. Fantasie našeho dětství a jinoš¬
ství jsou snad nejlepším klíčem, který máme k základům
prvotního náboženství, a každý, kdo si dovede vzpomenout!
na ty prvotní duševní zkušenosti, velmi snadno pochopí ne¬
určitost, obludnost a nesouvislou rozmanitost prvních bohů.

Jistě byh v dějinách chrámů brzy bohové sluneční, ale byU
také bohové hroší a bohové jestřábí; byla kravská božstva,
byli obludní bohové i obludné bohyně, byli bohové hrůzy
i půvabu, vyzývajícího k zbožňování, byli bohové, kteří nebyli
ničím jiným než kusy meteoru, spadlého k úžasu všech s nebe,
a bohové, kteří byli jenom obyčejné kameny, mající náhodou
podivný a obraznost rozněcující vzhled. Někteří bohové, jako
babylonský Marduk a Bál pán) Feničanů, Kananejských
a pod. byli bezpochyby v jádře báječné a zázračné bytosti,
jak si je malí hoši představují podnes. Usedlí národové, jak¬
mile myslili na boha, prý si k němu ihned přimyslili bohyni ; Isis a Horus

většina egyptských bohů žila v manželství. Ale bohové kočov¬
ných Semitů neměli tohoto sklonu ženiti a vdávati se. Pro obyvatele stepí skoupých
na potravu nebyly děti tak žádoucí.

Ještě přirozenější než opatřiti bohu ženu je dáti mu příbytek, do něhož možno
přinášeti dary. Strážcem takového příbytku se stal ovšem znalec — kouzelník.
Jakási odloučenost, jakási osamocenost velmi přispívala k vážnosti takového boha.
Cesty, jimiž se dospělo k dávným chrámům a dávnému stavu kněžskému, jakmile
se zemědělské obyvatelstvo usadilo a rozmnožilo, jsou úplně přirozené a pocho¬
pitelné až k tomu vyvýšenému místu chrámu se sochou, svatyní a oltářem na
jednom konci a k dlouhé lodi, v níž stáli věřící. Tento chrám, poněvadž v sobě
choval staré zvěsti a tajemství, poněvadž byl středem moudrosti, síly a rady,
poněvadž vyhledával a vábil k své službě lidi důmyslné a schopné, se stal přirozeně
jakýmsi mozkem rostoucí společnosti. Obecný lid, který oral pole a pásl dobytek,
se choval k chrámu docela prostě — věřil. Tam, zřídka jsa vídán a proto tím
působivější, žil bůh, jehož přízeň poskytovala štěstí, jehož hněv znamenal neštěstí;
dal se usmířiti dárky a jeho sluhové nebyli zatvrzelí. Byl zázračný a měl takovou
moc a tolik toho věděl, že už každá neuctivá myšlenka byla hříchem. Ale kněžstvo
stálo do jisté míry myšlenkově výše.

2. Knězi a hvězdy

Hlavní chrámy egyptské a pokud víme i babylonské, třeba jejich zříceniny nejsou
tak zřetelně zachovány, měly zajímavou zvláštnost: průčelí svatyně a vchod do ní
byly vždy obráceny na určitou stranu. V babylonských chrámech hleděl obyčejně
vchod právě na východ, tam, kde se objevovalo slunce 21. března a 23. září, za
dnů rovnodennosti; stojí za povšimnutí, že Eufrat a Tigris se rozvodňovaly za
jarní rovnodennosti. Pyramidy gizehské směřují také k východu a k západu. Sfinx
hledí právě k východu, ale mnoho egyptských chrámů na jihu nilské delty není

15S

obráceno právě k východu, nýbrž k místu, kde vychází slunce za nej delšího dne —
a v Egyptě nastává záplava zrovna v té době. Jiné však směřovaly téměř k severu
a jiné opět ukazovaly k východu hvězdy Siria nebo jiných význačných hvězd.

Tato orientace ukazuje na rané myšlenkové sdružení rozličných bohů se
sluncem a s rozličnými stálicemi. Ať si lid venku myslil cokoli, kněží chrámoví si
počali spojovati pohyby těchto nebeských těles s mocí ve svatyni. Přemýšleli
o bozích, kterým sloužili, a nacházeli v nich nový smysl. Hloubali o tajemstvích
hvězd. Bylo pro ně velmi přirozené domnívati se, že tato zářivá tělesa, tak nepra¬
videlně rozdělená a obíhající tak slavnostně a mlčeli vě, mají pro lidstvo zvláštní
význam.

Mimo jiné sloužila tato orientace chrámů k tomu, aby pomohla stanovití pevně
výroční slavnost nového roku. Jednoho jitra v roce, a to jediného jitra za letního
slunovratu, pronikly v chrámu obráceném k východu slunce první sluneční paprsky
temnotou chrámovou a dlouhou alejí chrámových sloupů, osvětlily boha nad
oltářem a ozářily ho svatozáří. Úzká, ztemnělá stavba starých chrámů byla asi
zúmyslně volena pro takový účinek. Jistě se lid shromáždil za tmy před svítáním,
za tmy se zpívalo a snad se přinášely oběti; jedině bůh stál němý a neviditelný.
Zaznívaly modlitby a vzývání. A pak, jak slunce za nimi vyšlo, očím věřících,
rozcitlivělým temnotou, Bůh pojednou zazářil . . .

Tak aspoň si vykládá orientaci takový odborný učenec, jako sir Norman Lockyer
ve své knize ,,Na úsvitě astronomie” (Dawn of Astronomy). Orientace je patrná
nejenom ve většině chrámů egyptských, asyrských, babylonských a vůbec východ¬
ních, ale nalézáme ji i ve chrámech řeckých; Stonehenge je obrácen k východu
slunce za letního slunovratu, a stejně většina megalitických kruhových staveb
evropských. Oltář nebes v Pekinu jest obrácen k východu slunce za slunovratu

Bgyptský buh
ie.mTioiy.

Bůh imy.

Tyforv

"Bes.

166

zimního. Za dob čínského císařství a až do nedávná bylo z nejdůležitějších povin¬
ností čínského císaře obětovati a modliti se v tomto chrámě za zimního slunovratu,
aby se rok vydařil.

K tomuto odstavci o chrámové orientaci je však třeba připojiti otazník. Zdá se,
že sir Norman Lockyer se v této věci orientoval nesprávně, a nedávné zkoumání
hodně podkopalo jeho všeobecné tvrzení. Pyramidy jistě jsou „orientovány”, ale
je pochybno, platí-li to o všech egyptských chrámech.

Egyptští kněží již kolem r. 3000 př. Kr. sestavili hvězdy v souhvězdí a rozdělili
zvířetník ve dvanáct znamení.

3. Knězi a úsvit věděni

Tento jasný důkaz astronomického badání a rozvoje astronomických představ
je nejpatrnějším, ale právě jen nejpatrnějším důkazem velmi silné duševní činnosti,
která se soustřeďovala za starých dob kolem chrámů. Mnozí moderní spisovatelé
mají zvláštní náklonnost horliti proti kněžstvu a mluviti o kněžích, jako by byli
vždycky podvodníky a šibaly, kteří kořistili z lidské prostomyslnosti. Ale kněží byli
po pravdě po dlouhou dobu jedinou třídou, která psala, jediným obecenstvem, které
čtlo, jedinými vzdělanci a jedinými mysliteli; byli jedinými tehdejšími odborníky.
Nebylo vůbec duševního života, nebylo přístupu k literatuře nebo k jakémukoli
vědění jinak než stavem kněžským. Chrámy byly nejenom observatořemi, knihov¬
nami a klinikami, byly i musei a pokladnicemi. Originál Hanonova ,,Periplus” visel
v jednom karthaginském chrámě, kůže jeho „goril” byly uschovány a visely v jiném.
Co mělo v životě obce trvalou cenu, bylo uschováno v chrámě.

Thot-lutix*5'j
bůh písma a. vSzho
vidini.

HaďiOr (

egyptská krai/ská bohyně...

Chncmix^

bůh ótoořiéel, kíarý mži Z3.
lÍQjct. iabi bohynt

1S7

Herodot, starý řecký dějepisec (485 — 425), sebral většinu svého materiálu od
kněží zemí, ve kterých cestoval, a je patrno, že mu šli velkomyslně vstříc a plně mu
propůjčili své velmi vydatné zdroje vědomosti Aíimo chrámy byl svět stále světem
docela nevzdělaných a nemysli vých lidí, žijících den ze dne úplně jen pro sebe. Krom
toho nelze z ničeho usuzovati, že by se byl obecný lid cítil klamán kněžími nebo měl
k dávnému kněžstvu něco jiného než důvěru a lásku. I velicí dobyvatelé pozdějších
dob úzkostlivě se snažili býti za dobře s -kněžími národů a obcí, jejichž poslušenství
se dožadovali, pro nesmírnou popularitu a vliv těchto kněží.

V duchu a ve vlastnostech kněžstva byly mezi jednotlivými chrámy a kulty jistě
veliké rozdíly. Některé ty kulty byly asi ukrutné, jiné nemravné a hrabivé, mnohé
bezmyšlenkovité a doktrinářské, zhlouplé tradicí, ale nesmíme zapomenouti, že
zkaženost a neschopnost kněžstva měla určité meze. Musilo si podržeti svou vládu
nad lidským duchem. Nesmělo zajiti příliš daleko ani k tmě ani k světlu — jen
pokud to lid snesl. Jeho vážnost spočívala konec konců na přesvědčení, že jeho
činnost je prospěšná.

Král proti knězi

Nejstarší civilisované vlády byly v podstatě vládami kněžskými. K pluhu
a k usedlému životu nepřipoutali lid ani králové ani vůdcové. K spokojenosti oby¬
čejného člověka přispívaly myšlenky na bohy a naděje na dobré bydlo. Dávní vládci
sumerští, které známe, byli všichni kněžími, králi byli jen proto, že byli veleknězi.
A kněžská vláda měla právě tak své slabiny, jako své hluboce zakořeněné silné
stránky. Vláda kněžská je vládou jenom nad vlastním lidem. Vládlo se tajemnou
bázní i tajemnou nadějí. Kněžstvo může shromážditi svůj národ ke společné válce,
ale jeho zděděné zvyklosti a všechny jeho metody je činí neschopným k vládě vojen¬
ské. Proti vnějšímu nepříteli je národ vedený kněžími sláb.

Krom toho je kněz muž zasvěcený, vzdělaný a posvěcený, muž patřící zvláštní
třídě, mající nezbytně silné třídní vědomí. Věnoval svůj život svému chrámu a svému
bohu. To je znamenitá věc pro vnitřní sílu jeho stavu, jeho chrámu. Žije a umírá
pro čest a slávu svého zvláštního boha. Ale v nejbližším městě nebo dědině je jiný
chrám s jiným bohem. Jeho neustálou snahou je zabránit! svému lidu styk s tím
bohem. Náboženské obřady a kněžstvo jsou od přírody sektářské; chtějí obraceti
na svou víru, chtějí nabýti vrchu, ale nechtějí se spojovat!. Náš první postřeh
z událostí v Sumersku v nejasném a nejistém světle předdějinném je spor mezi
různými kněžími a různými bohy; dokud nebyli Sumerové od Semitů podmaněni,
nikdy se nespojili ; a týž nevyléčitelný zápas jednotlivých kněžských skupin je vryt
na všech chrámových zříceninách egyptských. Nemohlo tomu ani býti jinak, hle-
díme-li k prvkům, z nichž náboženství vzniklo. Všude ve starém světě zašla naprostá
kněžská nadvláda již před dvaceti pěti stoletími, ale v Americe ovládal primitivní
stav kněžský veškerou civilisaci ještě před tisíci lety. Bylo to ve Střední Americe
a v Jukatanu. V Mexiku poslouchalo kněžstvo panovníka právě tak jako v Baby-
lonii, chrám a palác byly takřka vedle sebe, a v Peru vládl božský panovník tak
jako egyptský farao. Ale ve zmizelé už majské civilisaci, po které zbyly takové
báječné zříceniny v lesních džunglích v jižním Mexiku a ve státech středo-
amerických, udržovala kněžská kasta krvavou a pedantickou nadvládu. Všude

158

jinde na světě kněží svým časem dosáhli vrcholného vlivu a ustoupili vlivům jiným,
ale majské kněžstvo dospělo nejkrajnější meze, stalo se nejzvrácenější karikaturou
kněžství. Jejich kalendář byl na konec tak složitý a spletitý, že to bylo hotové blu¬
diště tajemných obyčejů, a v jejich náboženských obřadech dostoupilo smyslné
vzrušení vrcholu. Jejich sochařské práce, zhotovené velmi zručně a důmyslně, mají
tak podivně bezúčelnou výzdobu, že to hraničí s šílenstvím.

Moc světského království se zrodila právě z těch dvou hlavních slabin všeho
kněžstva, totiž z neschopnosti účinného vojenského vůdcovství a z jejich nevyhnu¬
telné žárlivosti na všechny jiné náboženské kulty. Cizí nepřítel buď zvítězil a dosadil
nad národem krále, nebo kněží, kteří si nechtěli navzájem ustoupiti, dosadili spo¬
lečného válečného vůdce, který si uchoval větší nebo menší moc i v míru. Tento
světský král se obklopil úředníky a počal se ve spojení s vojenskou organisací
účastniti kněžské správy veřejných věcí. Tak, vyrůstaje z kněžstva a vedle kněze,
jeví se nám král na jevišti lidských dějin jako předbojník kněze a valné části
pozdějších zkušeností lidstva porozumíme jenom, díváme-li se na ně jako na
podrobnější rozvádění, zaplétání a přeměňování vědomého nebo nevědomého zápasu
mezi těmi dvěma soustavami lidské vlády, mezi chrámem a palácem.

Toto soupeření bylo v původních střediscích vzdělanosti už dokonale rozvinuto.
Barbarští národové arijští, kteří se stali na konec pány všech starých civilisací
východního i západního světa, neprošli snad nikdy na své cestě k vzdělanosti
obdobím vlády chrámové; přišli do vzdělanosti pozdě — to drama bylo již napolo
sehráno. Převzali představy i chrámu i království, když už obě byly propracovány
a vyvinuty vzdělanějšími národy hamitskými a semitskými, které si podmanili.

Velký význam bohů a kněží v dávných dějinách mesopotamské vzdělanosti je
velmi patrný, ale poznenáhla nabýval palác vrchu, až se nakonec mohl pustiti
v rozhodný zápas o nejvyšší moc. V tom boji je palác proti chrámu s počátku
nevědomý a bezpomocný; jedině kněží čtou, jedině kněží vědí, lid se jich bojí. Ale
za zápasů rozličných kultů si palác najde svou příležitost. Z jiných měst, ze zajatců,
z poražených nebo podrobených kultů si opatří palác muže, kteří také umějí čisti
a prováděti zázraky (vzpomeňme si na Mojžíše a na egyptské čarodějníky). I dvůr
se stává střediskem psaní a záznamů; král myslí za sebe a stává se z něho politik.
Obchodníci a cizinci se hrnou ke dvoru, a nemá-li král tak úplných záznamů věcí

Layardova rekonstrukce paláců a chrámu v asyrském městě Kalah na břehu Tigridu

159

minulých a tak dokonalé učenosti jako mají kněží, má rozsáhlejší, novější a přímější
vědomosti o mnohých a mnohých věcech.

Kněz přichází do chrámu, když ještě je docela mlád; ztráví mnoho roků jako
novic; naučiti se těm nemotorným písmenkům prvotních dob je cesta zdlouhavá
a trnitá ; získá si spíše učenost a předpojatost nežli znalost světa. Mnozí z bystřej¬
ších kněží se dívají na službu královskou očima spíše závistivýma. Je mnoho
komplikací a změn v tom věkovitém dramatě zápasu, odehrávajícího se pod vněj¬
šími spory kněze a krále mezi mužem vychovaným a mužem urozeným, mezi vědo¬
mostmi a původností, mezi uznaným věděním a pevnou tradicí se strany jedné
a tvůrčí vůlí a obrazivostí se strany druhé.

Jak později uvidíme, nebyl tím konservativním a obraznosti prostým živlem
vždycky kněz. Někdy bojuje král proti obmezenému a obstrukčnímu kněžstvu,
jindy drželo kněžstvo prapor civilisace proti surovému, sobeckému nebo zpáteč-
nickému králi.

Několik význačných dějů a událostí na prvních stupních tohoto základního
zápasu politického je všechno, co zde můžeme zaznamenati mezi r. 4000 př. Kr.
a dobou Alexandrovou.

5. Jak Bel-Marduk bojoval proti králům

Za dávných časů sumerských a akadských byli městští králové spíše kněžími
a lékaři-kouzelníky než král, a přesné rozrůznění kněze a krále nastalo teprve,
když se cizí dobyvatelé snažili založiti svou projevující se moc na řízení, která tu
už byla. Ale kněžský bůh zůstal skutečným pánem nad zemí stejně jako nad knězem
a králem. Byl pánem veškeré země, bohatství a vážnost jeho chrámů a zřízení

160

přezařovala bohatství a vážnost královskou zvláště ve městech samých. Hamurabi,
zakladatel první babylonské říše, je z těch dávných panovníků, které vidíme chápati
se pevnou rukou státní správy. Je při tom k bohům svrchovaně uctivý. Nápis podá¬
vající zprávu o jeho zavodňovacích pracích v Sumerii a v Akadii počíná slovy:
„Když mne Anu a Bel pověřili vládou nad Sumery a Akady — Máme zákoník
toho Hamurabiho — je to nejstarší známý zákoník — ^ a v čele toho zákoníku
vidíme postavu Hamurabiho, přijímajícího zákon od jeho domnělého prohlašovatele,
boha Samaše.

Starší než tento obraz Hamurabiho jest nedávno vykopaný sloupový pomník
z Ur, který představuje měsíčního boha, nařizujícího králi Ur-Engur, aby mu vy¬
stavěl chrám, a bůh je při tom svému služebníku králi nápomocen.

Po dobytí města bylo činem veliké důležitosti politické přenésti poraženého boha,
aby se stal podřízeným ve chrámě boha vítěze. To bylo daleko důležitější než pod¬
manění krále králem. Merodacha, babylonského Jupitera, odnesli si Elamité,
a Babylon se necítil nezávislým, dokud se bůh nevrátil.

Ale někdy se dobyvatel bál o boha, kterého přemohl. Ve sbírce listů, psaných
Amenofisu III. a IV. do Tel-Amarny v Egyptě, o kterých jsme se již zmínili, je
jeden od jistého Tušraty, krále z Mitani, který dobyl Asyrie a zmocnil se sochy
bohyně Ištar. Patrně poslal tu sochu do Egypta, částečně na důkaz, že uznává
svrchovanost Amenofise III., ale částečně ze strachu před bohyniným hněvem
(Winckler) . V bibli se vypravuje (I. Sam. I., 4, 5) ), jak Filistínští si odnesli židov¬
skou „truhlu Boží” na znamení vítězství a vnesli ji do chrámu rybího boha Dágona
v Azotu, a jak Dágon upadl a rozbil se, a jak lid azotský byl pohuben neduhy.
Zvláště v tomto výjevu vyplňují jeviště jen bohové a knězi — o králi tu vůbec
neslyšíme.

V celých dějinách říší asyrské a babylonské král patrně nepokládal svou moc
v Babylóně za zajištěnu, dokud ,,se nedotkl ruky Bélovy”, t. j. dokud nebyl kněžími
Bélovými přijat jako syn a představitel boží. Cím jasněji poznáváme dějiny asyrské
a babylonské, tím je nám zřejmější, že politika tehdejšího světa, jeho revoluce,
vítězství a porážky, změny dynastické, intriky s cizími mocnostmi se řídily z velké
části výsledky bojů mezi mocným a zámožným kněžstvem a rostoucí, ale stále ještě
nedostatečnou mocí královskou. Král spoléhal na své vojsko a to bývalo obyčejně
námezdné vojsko cizinecké, jež se beze všeho bouřilo, nedostávalo-U plat nebo
nesmělo-li loupiti, a snadno se dalo podplatit!. Všimli jsme si již mezi panovníky
asyrské říše jména Senacheriba, syna Sargona II. Senacherib se dostal do prudkého
sporu s babylonským kněžstvem; nikdy ,,se nedotkl ruky Bélovy”, a konečně
podnikl útok na tuto moc, zničil úplně posvátnou část Babylonu (691 př. Kr.)
a odstranil sochu Bel-Mardukovu do Asyrie. Byl zavražděn jedním ze svých synů
a jeho nástupce Esarhadon (jeho syn, ale ne ten, který byl jeho vrahem) , uznal za
dobré dosaditi zase Bel-Marduka, znovuvystavěti jeho chrám a smířiti se s bohem.

Máme-li na mysli poměr mezi kněžstvem a králem, byl král Asurbanipal (řecký
Sardanapal), syn tohoto Esarhadona, postavou zvláště zajímavou. Smír jeho otce
s kněžími Bel-Mardukovými šel tak daleko, že se Sardanapalovi dostalo vychování
babylonského místo vojenského asyrského. Stal se z něho veliký sběratel hliněných
„listin” minulosti a jeho knihovna, která byla vykopána, je nyní nejdrahocennějším

161

historickým pramenem na světě. Ale přes své vzdělání vládl nad asyrským vojskem
pevnou rukou ; dobyl na čas Egypta, potlačil vzpouru v Babylonii a podnikl několik
úspěšných výprav válečných. Byl téměř poslední z asyrských panovníků. Arijští
kmenové, kteří rozuměli lépe válce než kněžstvu, a obzvláště Skytové, Médové
a Peršané dotírali již dlouho od severu a od severovýchodu na Asyřany. Médové
a Peršané se spolčili s kočovnými semitskými Chaldei z jihu, aby spojenými silami
zničili Asyrii. Ninive, asyrské hlavní město, padlo těmto Ariům do rukou r. 606
př. Kr.

Šedesát sedm let po tom, co Áriové, kteří ponechali Babylon semitským Chal-
deům, dobyli Ninive, byl poslední panovník chaldejské říše (říše novobabylonské) ,
Naboned, otec Belsazarův, svržen perským Kyrem. I tento Naboned byl vysoce
vzdělaný panovník, který měl příliš mnoho rozumu a představivosti a příliš málo
krátkozraké znalosti tohoto světa, aby byl dobrým politikem. Řídil starožitnické
výzkumy a jim děkujeme za datum 3750 př. Kr., určující panování Sargona I.
a přijímané posud mnohými odborníky. Byl pyšný na toto určení a zanechal na
vzpomínku nápisy. Je zřejmo, že byl náboženským novotářem; stavěl a opravoval
chrámy a pokusil se soustředit! náboženský život do Babylona tím, že přenesl
několik místních bohů do chrámu Bel-Mardukova. Patrně si uvědomoval slabost
a nejednotnost své říše, způsobenou tímto zápasem různých kultů, a pomýšlel nějak
na sloučení.

Události kráčely příliš rychle na takový vývoj. Jeho novotářství vzbudilo zřejmě
podezření a nepřátelství Bélova kněžstva. To se přidalo na perskou stranu. „Vojáci
Kyrovi vstoupili do Babylona bez boje”. Naboned byl zajat a perské stráže byly
postaveny ke branám chrámu Bélova, ,,kde se pokračovalo bez přerušení v boho¬
službě”.

Kyros vlastně založil perské panství v Babylóně s požehnáním Bel-Mardukovým.
Zavděčil se konservativním pudům kněžským tím, že poslal místní bohy zase do
jejich chrámů, zděděných pro praotcích. Vrátil také Židy do Jerusaléma. To ovšem
byla jenom politika pro nejbližší dobu. Ale tím, že si zavolalo bezbožné Árie,
vykoupilo si staré kněžstvo příliš draze pokračování svých chrámových bohoslužeb.
Bylo by bývalo moudřejší, kdyby se byli dorozuměli v Nabonedem, upřímným
kacířem, o jeho novotách, kdyby byli naklonili sluch jeho myšlenkám a vyšli vstříc
potřebám měnivého světa. Kyros vstoupil do Babylona r. 539 př. Kr.; r. 521 se
Babylon opět povzdvihl a r. 520 jiný perský panovník, Darius, dal strhnout! jeho
zdi. Během dvou set let vyprchal život úplně z těch úctyhodných obřadních knih
Bel-Mardukových a z Bel-Mardukova chrámu lámali stavitelé kámen jako z lomů.

6. Egyptští bohové-králové

Příběh kněze a krále v Egyptě je podoben babylonskému, ale není s ním nikterak
souběžný. Králové sumerští a asyrští byli kněžími, kteří se stali králi; byli to
zesvětštělí kněží. Egyptský farao nešel asi stejnou cestou. Již v nejstarších zázna¬
mech má farao moc a vliv mnohem větší nežli kněz. Je vlastně bohem a znamená
více než kněz nebo král.

162

Socha Ramsa //., krále XIX. dynastie, a jeho zeny v chráme luxorshém

Nevíme, jak nabyl tohoto postavení. Žádný panovník sumerský, babylonský nebo
asyrský by nebyl přiměl svůj lid, aby pro ně konal, co dokázali velicí budovatelé pyra¬
mid, faraónové ze IV. dynastie, že jim totiž lid stavěl tyto obrovské budovy. Dávní
faraónové byli patrně pokládáni za vtělení čelného boha. Sokolí bůh Horus sedí za
hlavou veliké sochy Chefrenovy. Panovník tak pozdní, jako Ramses III. (z XX.
dynastie), je vyobrazen na svém sarkofágu (nyní v Cambridži) se zřetelnými

163

Usek astronomického stropu
Vlevo i vpravo na obou stranách jsou skupiny božstev znázorňujících

odznaky tří velikých bohů egyptských. Drží dvě žezla Osirida, boha dne a vzkříšení ;
na hlavě má rohy kraví bohyně Hathory a také sluneční kouli a pera boha Amon-
Ra. A nenese odznaků těchto bohů jenom asi tak, jako by zbožný Babyloňan nesl
odznaky Bel-Mardukovy; on j e s t trojicí těch bohů v jedné osobě.

Čtenář najde ve ,, Zlaté ratolesti” J. G. Frazerově mnohem více o tom,
jak staří užívali lidí i soch, aby znázornili bohy. Zde jenom ukazujeme na patrný
rozdíl této představy mezi říší asijskou a africkou.

Nacházíme také řadu soch a maleb, které nám vnucují myšlenku, že faraónové
bylí skutečnými syny božími. Božské adoptování a narození Amenofise III. na př.
(z dynastie XVIII) se před námi rozvíjí s neobyčejnými podrobnostmi v řadě soch
v Luxoru. Krom toho bylo přesvědčení, že faraónové, jsouce tak božského původu,
nemohou si bráti za ženy obyčejné pozemšťanky, a proto si brávali nejbližší pří¬
buzné, ba i svoje sestry.

Boj mezi palácem a chrámem vstoupil tedy do egjrptských dějin v jiné podobě
nežli do Babylonie. Ale přišel tam přece. Profesor Maspero v knize „Starý Egypt
v novém světle” podává tuze zajímavou zprávu o boji Amenofise IV. s kněžstvem,
a zvláště s kněžími velikého boha Amon-Ra, pána karnackého. Matka Amenofise
rv. nebyla z pokolení faraónů; zdá se, že jeho otec, Amenofis III., se oženil z lásky
se svou poddanou, krásnou Syřankou jménem Tii a prof. Masperovi se zdá, že
odpor kněží boha Amon-Ra, který projevovali k této královně, byl počátkem sporů.
Domnívá se, že snad vznítila ve svém synu fanatickou nenávist proti bohu Amon-
Ra. Ale Amenofis IV. asi mířil dále. Stejně jako babylonský Naboned, který žil
o tisíc let později, přemýšlel snad o mravní jednotě své říše. Poznamenali jsme již,
že Amenofis III. vládl od Etiopie až k Eufratu, a že sbírka listů, psaných jemu
a jeho synu a nalezených v Tel-Amarně, ukazuje na jeho obsáhlý zájem i vliv. Buď

164

v hrobce Sejiho I.

hvězdy a souhvězdí (hvězdičkami a kotouči nad hlavou).

jak buď, Amenofis IV. si umínil, že zavře všechny egyptské a syrské chrámy, že
všude tam, kde vládne, udělá konec sektářské bohoslužbě a že zavede všude uctívání
jednoho boha Atona, boha slunečního kotouče. Odešel ze svého hlavního města
Théb, jež bylo ještě více městem Amon Ra-ovým, než byl pozdější Babylon městem
Bel-Mardukovým, a zřídil si sídelní město v Tel-Amarně; změnil své jméno z ,,Ame-
nofise”, jež ho zasvěcovalo Amonovi (Amenovi), na ..Akhnatona” (— Sluneční
záře), udržel se proti všem kněžím své říše po dvanáct let a zemřel jako farao.

Mínění o Amenofisovi IV. nebo Akhnatonovi se velmi různí. Někteří ho pokládají
za stvůru záští jeho matky k Amonovi a za muže, který byl zástěrkou své krásné
ženy. Jistě že ji miloval vášnivě; prokazoval jí velikou úctu — Eg5rpt ctil ženy
a za různých časů v něm vládly různé královny. Známe sochu Amenofise IV., jak
sedí maje svou ženu na kolenou, a jinou, jak ji ve voze líbá; ale muži, kteří jsou
pod vlivem svých žen, nedovedou udržeti velikých říší, žijí-li v krutém nepřátelství
s nejmocnějším a nejlépe organisovaným stavem své říše. Jiní o něm píší jako
o ,, pochmurném fanatikovi". Ale manželské štěstí je vzácné u pochmurných fana¬
tiků. Je rozumnější pokládati ho za faraóna, který nechtěl býti bohem. Můžeme
v něm viděti silnou a rázovitou osobnost nejenom pro jeho náboženskou politiku
a pro to, že tak otevřeně dával na jevo svou lásku. Měl i svoje zvláštní estetické
názory. Nechtěl, aby ho vypodobňovali konvenčně, s krásnou, hladkou tváří
farao na-boha, a dívá se na nás přes třicet tři století, člověk v řadě božských
hlupáků.

Jeho osmnáctileté panování nebylo dosti dlouhé, aby za něho provedl převrat,
který zamýšlel, a jeho zeť a nástupce se vrátil do Théb a smířil se s Amonem-Ra.
Byl z posledních tří panovníků XVIII. dynastie, z trojice, kterou uzavírá farao
Tut-ankh-amen, o kterém se toho za posledních let tolik namluvilo. Byl to bez-

H. G. Wells, Džjiny světa — ii.

165

ST AROFM\ PTSKÁ KRÁL{)y \A

Jllavíi královny Neferliti, ženy egyptského krále Akhnatona ( Amenojisa) a tchyně Tut-ankh-amenovy,
nalezená v zříceninách Tell-el-Amarny, nového hlavního města, jež vystavěl Akhnaton, když se odstěhoval
z Theb. Pokládá se za „nejskvělejší ukázku egyptského portrétováni*

166

významný mladík, který si vzal Akhnatonovu dceru a dědičku, a podle všeho byl
úplně v rukou kněží Amonových. Buď zemřel mlád nebo se ho zbavili. Ale náhodou
byl jeho hrob téměř jediným hrobem faraónským, který byl v pozdějších dobách
ušetřen vloupání, a zachoval se ne¬
tknutý až do našich dob. Pak hrob

otevřeli a prozkoumali s novinář¬
ským povykem, který byl ve veli¬
kém nepoměru k jeho historické dů¬
ležitosti. XVIII. dynastie vymřela
brzy po smrti Tut-ankh-amenově, a
dynastie XIX., založená Haremha-
bem, byla jedna z nejskvělejších dy¬
nastií egyptských.

Božství králů strašilo v hlavách
Egypťanů až do samého konce jejich
dějin, a nakazili i myšlení jiných
plemen. Když Alexander Veliký
vstoupil do Babylona, sláva Bel-
Mardukova už dávno zanikla, ale

v Egyptě byl Amon-Ra ještě dosti
bohem, aby z řeckého dobyvatele
udělal domýšlivce. Kněží Amon Rao-

vi někdy za XVIII. dynastie (asi tak
1400 př. Kr.) založili v poušti na
oase chrám a věštírnu. Zde byl obraz
boha, který mluvil, pohyboval hla¬
vou a přijímal nebo odmítal závitky
s dotazy. Tato věštírna kvetla ještě
r. 332 př. Kr. Mladistvý světovládče
prý tam vykonal zvláštní návštěvu ;
přišel do svatyně a socha šla mu
z temného pozadí vstříc. Vyměnih si
velmi významné pozdravy a Alexan¬
der (podle prof. Maspera) slyšel asi
toto: „Pojď, synu beder mých, který
rmne miluješ, ať ti dám království
Ra-ovo a království Horovo! Dávám
ti chrabrost, dávám ti všechny země
a všechna náboženství za podnoží;
dávám ti sílu, abys všechny národy
zdrtil ramenem svým!”

Tak přemohli egyptští kněží své¬
ho přemožitele a arijský vládce se
po prvé stal bohem.

Vápencová socha královny Nefertiti
(mistrovské spojení ženského aktu a zároveň portrétu)
ze XIV. století př. Kr.

167

7. Bi Hoang-ti niči knihy

O boji mezi knězem a králem v Číně se zde nemůžeme šířit i. Byl zase jiný. jako
byl v Egyptě jiný než v Babylonii, ale vidíme u panovníka tradici, jež rozdvojuje
národy. Čínský císař, ,,syn nebes”, byl sám veleknězem a jeho hlavní povinností
bylo obětovati; za zmatků v dějinách čínských přestává vládnouti, ale stále přináší
oběti. To přetrvalo věky až do našich dnů. Teprve před málo lety zanikl dávný zvyk,
podle něhož císař zahajoval vlastní rukou jarní orání. Třída lidí znalých písma se
velmi brzy oddělila od třídy kněžské. Stala se z ní byrokracie, sloužící místním
králům a vládcům. To je základní rozdíl mezi dějinami čínskými a kterýmikoli
dějinami západními.

V době, kdy Alexander se vrhl na západní Asii, Čína za posledních kněžských
císařů čauské dynastie upadala do velikých zmatků. Každá provincie lpěla na své
národnosti i na svých tradicích a Hunové se šířili od provincie k provincii. Král
ťsinský (který žil asi osmdesát let po Alexandru Velikém) vida zlo, které páchala
v zemi tradice, umínil si, že zničí celou čínskou literaturu, a jeho syn Ši Hoang-ti.
,, první všeobecný císař”, učinil mocný pokus shledat! a zničit! všechny klasiky.
Zmizeli za jeho vlády a on vládl bez tradice a slil Cínu v jednotu, která trvala
několik století; ale když zemřel, skryté knihy se zase ukázaly.

Čína zůstala spojena, ačkoli ne za jeho potomků, nýbrž po občanské válce za
nové dynastie Hanské (206 př. Kr.). První panovník Hanský nepokračoval v tomto
tažení Ši-Hoang-Tiově proti literatuře a jeho nástupce se s nimi smířil a znovu
vydal teksty klasiků.

168

KAPITOLA XVII

Nevolníci, otroci, společenské třídy a svobodní jednotlivci

1. Obyčejný člověk za starých času

V posledních čtyřech kapitolách jsme vylíčili vzrůst civilisovaných států z pri¬
mitivního neolitického zemědělství, jež počalo v Mesopotamii asi před 15.000 lety.
S počátku to bylo spíše vzdělávání zahrad než vzdělávání polí; motyka byla dříve
než pluh, a zemědělstvím se doplňovalo jen pěstování ovcí, koz a hovězího dob5rtka,
jež bylo živobytím kmene.

Sledovali jsme v hrubých obrysech, jak se v krajinách výjimečně úrodných
první usedlé vesnické obce vyvíjely v lidnatější města a jak se vesnický svato¬
stánek a vesnický kouzelný lékař měnili v městský chrám a v městského kněze.
Všimli jsme si počátků spořádané války, nejdříve jako hašteření mezi vesnicemi,
později jako ukázněnějšího boje mezi kněžskými králi a bohy různých měst. ÍNaše
vypravování se rychle přeneslo od prvních známek výbojů a panství v Sumerii
6000 nebo 7000 let př. Kr. k divadlu velké rostoucí říše se silnicemi a vojsky,
s nápisy a psanými listinami, se vzdělanými kněžími i králi a panovníky, podpo¬
rovanými dlouhou tradicí. Viděli jsme, že Egypt jde touž cestou. Sledovali jsme
v hrubých obrysech tyto říše na velikých řekách, jak vznikaly, jak vespolek zápasily
a znovu se vytvořovaly. Věnovali jsme zvláštní pozornost svědectvím, z nichž jsme
poznávali rozvoj ještě širších politických ideí, jak jsou patrné z činů a projevů
takových mužů, jako je Naboned a Amenofis IV. Jsou to obrysy lidské zkušenosti,
jak se hromadila po deset nebo patnáct tisíc let, nesmírnou to dobu, srovnáme-h ji
se všemi následujícími událostmi, ale krátkou, měříme-li ji na řadě nekonečných
pokolení, jež byla mezi námi a první surovou lidskou bytostí, žijící na úsvitu doby
pieistocenní a užívající pazourkových nástrojů a zbraní. Ale v posledních čtyřech
kapitolách jsme psali skoro výhradně nikoli o lidstvu vůbec, nýbrž toliko o lidech,
kteří myslili, kteří uměli kresliti, čisti a psáti, o lidech, kteří měnili svůj svět. Jaký
však byl život němého davu, žijícího tam dole pod nimi?

Na obyčejného člověka ovšem všechny tyto události silně působily a měnily jeho
život, stejně jako se měnil život zdomácnělých zvířat a obdělávané země; ale
většinou to byly změny, které si ten obyčejný venkovský člověk musil dát líbit —
nesměl se ani ozvat. Ctění a psaní nebylo ještě pro takové, jako byl on. Vzdělával
dále kousek své půdy, miloval svou ženu a své děti, bil svého psa a choval svůj
dobytek, reptal na zlé časy, bál se kouzel svých kněží a moci svých bohů, a přál
si o málo více, než aby mu ti, kdo byli nad ním, dali pokoj.

Takový byl roku 10.000 př. Kr. ; takový byl beze změny své povahy i svého
vzezření za doby Alexandra Velikého, a takovým zůstává na větší části světa podnes.

169

S pokrokem vzdělanosti měl lepší nástroje, lepší semena, lepší metody, zůstával
v domě o něco málo slušnějším, prodával své plodiny na přístupnějším trhu. Ale ta
určitá volnost a svoboda vymizela z lidského života, jakmile lidé přestali putovati
s místa na místo. Za bezpečnost, přístřeší a pravidelnou potravu platili lidé svou
svobodou. Krůček za krůčkem pozbýval obyčejný člověk, nevěda ani jak, vlastnictví
půdy, kterou vzdělával; patřila bohu, kterému musel platiti část svého výtěžku.
Nebo ji dal bůh králi, který z ní vymáhal daně. Nebo ji král dal úředníkovi, který
byl pánem obyčejného člověka. A někdy bůh nebo král nebo šlechtic žádali od něho
práci, a tu musil nechati svého políčka a pracovati pro svého pána.

Do které míry mu ten kousek půdy náleží, nebylo mu nikdy valně jasné. Ve staré
Asyrii byla země bezpochyby pokládána za svobodnou půdu a jeji držitel platil daň ;
v Babylonii byla země boží a bůh dovolil vzdělavateli, aby na ni pracoval. V Egyptě
byh majetníky půdy chrámy nebo božští faraóni nebo faraónovi šlechtici — ti brali
důchody. Ale ten, kdo vzdělával půdu, nebyl otrokem; byl sedlákem a byl poután
k půdě jenom potud, že mu nezbývalo nic jiného než ji vzdělávat! a že neměl, kam
jinam by šel. Žil na vsi nebo v městě a chodil po své práci. Ves byla s počátku často
jen veliké hospodářství, na němž sídlili příbuzní pod svým stařešinou, dávné město
bylo skupinou takových hospodářství.

S pokrokem vzdělanosti postupovalo zotročování; náčelníkům a vůdcům přibý¬
valo moci a vážnosti, obyčejný člověk jim nestačil a ponenáhlu upadal v závislost
a poslušenství.

Celkem byli obyčejní lidé asi docela spokojeni, že žili pod pánem nebo králem
nebo bohem, a poslouchali jich. Bylo to jistější. Bylo to pohodlnější. Všechna
zvířata — a člověk není výjimkou — počínají žiti svůj život v závislosti. Většina
lidí nikdy se sebe nesetřese přání, aby je někdo vedl a chránil. Většina lidí přijímá
život, do kterého se narodili, a neptá se dále.

Breasted ve svém „N áboženství a myšlení ve starém Egyptě”
(Religion and Thought in Ancient Egypt) uvádí doklady, že už tam více než 2000
let př. Kr. byly sociální nepokoje, ale byly to nepokoje naivní a nerevoluční. Dočteme
se, že jsou lidé zrádní a soudcové nespravedliví. Boháči jsou náladoví a nároční,
nemají slitování a chudákům nepomáhají. Jsou mzdové spory a stávky proti zlému
nakládání a špatné stravě. Ale nikdo nepochybuje o právu faraóna na vládu
a boháčů na majetek. Nikdo se nestaví proti společenskému řádu, nikdo nechce
přeměniti stížnosti v činy.

2. První otroci

Za prvních válek nebylo vzdálených a dlouhých výprav a vojsko se bralo
z obecného lidu. Ale válka přinášela nový pramen majetku, — kořist, a nového spo¬
lečenského činitele — zajatce. S počátku, dokud válka byla jednodušší, chovali
zajatce jenom aby je mučili nebo obětovali vítěznému bohu; zajaté ženy a děti
zařadili do kmene. Kočovníkům byli otroci málo platní. Ale později nechávali zajatce
na živu a zotročili je, poněvadž měli výjimečné nadání nebo byli znalí zvláštního
umění. Nejdříve si brali tyto otroky králové a náčelníci a bylo jim okamžitě
zřejmo, že jsou tito lidé mnohem více jejich vlastnictvím, nežli byli sedláci
a obyčejní lidé z jejich vlastního národa. Otroku se mohlo naříditi, aby dělal svému

170

Čá.st chrámového vlysu ze staré Babylonie

pánu všemožné věci, kterých by polosvobodný prostý člověk nekonal tak ochotně,
protože lnul k vlastnímu kousku orné půdy.

Od nepamětných dob byl dovedný řemeslník často domácím otrokem a ruko-
dílné zboží hrnčířské, tkalcovské, kovové atd., jež šlo tak čile na odbyt v Minoově
městě na Knossu, patrně už od počátku vyráběli otroci. Sayce ve svých ,,B a b y 1 o-
ňanech a Asyřanech” uvádí babylonské smlouvy o vyučování otroků
řemeslům a o zužitkování jejich výrobků. Otroci plodili otrocké děti, otroctví pro
dluhy rozmnožovalo počet otroků; je pravděpodobné, že jak města vzrůstala, se
větší část nového obyvatelstva ve velkých domácnostech skládala z těchto
otrockých řemeslníků a otrockých sluhů. Nebyli nikterak v opovržení ; v pozdějším
Babylóně byl jejich život i majetek chráněn podrobně vypracovanými zákony.
A nebyli ani všichni cizozemci. Rodiče směli prodati do otroctví své děti a bratři
svoje osiřelé sestry. Svobodníci, kteří neměli býti z čeho živi, se sami prodávali do
otroctví. Otroctví bylo také osudem dlužníka, který nemohl zaplatit!. I vyučit se
řemeslu znamenalo dočasné otroctví.

Obráceně zase vznikali z otrockého obyvatelstva svobodníci a svobodnice, kteří
pracovali za mzdu a měli ještě určitější osobní práva. Poněvadž otroci směli míti
v Babylóně vlastní majetek, mnozí si uspořili potřebné peníze a V3^1atili se. Městský
otrok byl v tom patrně často lépe a ve skutečnosti byl právě tak svoboden jako
zemědělec, a jak venkovské obyvatelstvo vzrůstalo, jeho synové a dcery přicházeli
do měst, mísili se s řemeslníky a rozmnožovali jejich řady, někteří jako nevolníci,
jiní jako svobodní.

Čím byla rozloha státu větší a jeho vnitřní poměry složitější, tím více vzrůstal
počet samostatných domácností. Pod domácností královou vyrůstaly domácnosti
jeho ministrů a úředníků, pod chrámem se tvořily domácnosti chrámových činov¬
níků; není nesnadno
si představit!, jak do¬
my a pozemky pře¬
cházely čím dále tím
patrněji do vlastnictví
držitelů a čím dále
tím zřetelněji se od-
cizovaly původnímu
vlastníku — bohu.

Dávné říše v Eg3rptě
a v Číně přešly do sta-

171

vu feudálního, v němž rodiny s počátku úřednické se staly po čase nezávislými
rodinami šlechtickými. Na pozdějších stupních babylonské vzdělanosti nacházíme
ve společenském rozvrstvení rostoucí zámožnou třídu lidí, kteří nejsou ani otroky
ani sedláky ani kněžími ani úředníky: jsou to jejich vdovy a potomci nebo zbohatlí
obchodníci a pod., a všichni lidé bez pána.

Obchodníci přicházeli odjinud. Babylon byl plný aramejských obchodníků, kteří
měli veliké závody a v nich otroky, propuštěnce, zaměstnance všeho druhu. (Jejich
účetnictví nebyla maličkost — uschovávali veliké množství hliněných tabulek ve
velikánských hliněných džbánech.) Z té směsi více méně svobodných a samostat¬
ných lidí žili jiní, obchodníci, kupci, hokynáři, kteří jim prodávali potraviny. Sayce
(v uvedené knize) podává na př. podrobnosti ze smlouvy o zřízení a zásobování
hospody a pivnice. Začínají chodit cestující a náhodní hosté.

Ale ještě jiný a daleko méně laskavý druh otroctví vznikl ve staré civilisaci —
otročení v tlupách. Nebylo-li je viděti v městech, bylo velmi patrné jinde. S počátku
byl hlavním podnikatelem král. Budoval průplavy a organisoval zavodňování (na
př. Hamurabovy podniky, o nichž se stala zmínka v předešlé kapitole). Využíval
dolů. Zdá se, že (na př. v Knossu) organisoval vývoz rukodělného zboží. Již faraó¬
nové I. dynastie dolovali na měď a tyrkys na poloostrově sinajském. K mnohým
podobným účelům byly tlupy zajatců lacinější a bylo je možno snáze ovládati než
dělníky, najaté z vlastního králova lidu.

Také snad už od dávných dob veslovali zajatci na galejích, ačkoli Torr (,, Staré
lodi”) poznamenává, že až do věku Perikleova (450 př. Kr.) nebyli ani svobodní
Athéňané osvobozeni od této povinnosti. Panovníkovi se otroci také dobře hodili
pro jeho vojenské výpravy. Byli to lidé vyrvaní z půdy, do které vrostli ; nezáleželo
jim na tom, aby se dostali domů, protože neměli domova, kam by šli. Faraónové
chytali otroky v Nu bii, aby měli černé vojsko pro své syrské výpravy. V těsném
spojení s tímto otrockým vojskem bylo barbarské námezdné vojsko, které panov¬
níci přilákali do svých služeb jcie násilím, nýbrž za jídlo a vyhlídku na kořist,
vjniživše jejich nezaměstnanosti. Jak se stará civilisace rozvíjela, nahrazovalo toto
námezdné vojsko čím dále tím více dřívější národní brance a davová služebnost se
stávala stále důležitějším a významnějším činitelem hospodářským. Z práce v dolech
a z budování průplavů a hradeb se tato služebnost rozšiřovala i na vzdělávání půdy.
Šlechtici a chrámy si ji zavedli pro své práce. Hromadná práce v zemědělství vy¬
tlačovala pomalu malorolnictví nevolníků všude tam, kde šlo o plodiny určené
pro vývoz.

3. První svohodnici

Tak sledujeme v několika oddílech rozvoj jednoduchého společenského zřízení
dávných sumerských mést až k mnohotvárnému městskému obyvatelstvu ve
velikých městech za posledního tisíciletí př. Kr., a k tomu množství jednotlivců
různících se jak rodem, tradicí, vychováním a činností, tak bohatstvím, svobodou,
vážností a prospěšností. Nejpozoruhodnější ze všeho jest v tom různorodém množ¬
ství ponenáhlý vzrůst lidí, jež bychom mohli nazvati svobodníky, jednotlivců,
kteří nejsou ani kněžími ani králi ani úředníky ani nevolníky ani otroky, kterých

172

nikdo zvlášť nehoní do práce, kteří mají kdy čisti a badati. Objevují se zároveň
s rozvojem společenské bezpečnosti a soukromého vlastnictví.

Vyvinuje se účetnictví. Peněžní operace Aramejců a podobných semitských
obchodníků vedly k organisaci úvěru a obchodní záruky. Za dávných dob byly
téměř jediným vlastnictvím kromě movitého majetku pozemky a domy; později
bylo možno uložiti si a vypůjčit! cenné papíry, odejiti ze země a po návratu nalézti
svůj majetek v pořádku a neporušený. Asi prostřed doby, po kterou trvala perská
říše, žil svobodník jménem Herodot, který nás velmi zajímá, poněvadž byl z prvních
spisovatelů kritického a soudného dějepisu na rozdíl od pouhého kněžského nebo
dvorského kronikářství. Stojí za to podívati se zde trochu na jeho život. Později
budeme citovati z jeho dějin.

Mluvili jsme již o dobytí Babylonie arijskými Peršany pod Kyrem r. 539 př. Kr.
Řekli jsme dále, že se perské panství rozšířilo do Egypta, kde jeho moc nebyla
příliš valná, a že se do perských rukou dostala i Malá Asie. Herodot se narodil
kolem r. 484 př. Kr. v řeckém městě maloasijském, v Halikarnassu, který byl pod
nadvládou perskou a přímo pod panstvím politického vládce nebo tyrana. Nevíme
nic o tom, že by si byl buď musil vydělávat! na živobytí nebo věno váti příliš mnoho
času správě svého majetku. Neznáme podrobností z jeho soukromého života, ale
je jisto, že v tomto menším řeckém městě pod cizím panstvím mohl obdržeti, čisti
a studovati skoro všechny rukopisy, které byly napsány řecký až do jeho doby.

Cestoval, pokud víme, volně a pohodlně po řeckých ostrovech; pobyl, kde chtěl
pobýti, a zdá se, že všude našel slušné zaopatření; byl v Babylóně a v Susách,
novém hlavním městě, které Peršané založili v Babylonu východně od Tigridu;
cestoval po pobřeží černomořském a nashromáždil si značné vědomosti o Skytech,
arijském národě, který byl tehda rozložen po jižním Rusku ; byl v jižní Itálii, pro¬
zkoumával starožitnosti tyrské, plul podél Palestiny, přistal v Gáze a pobyl dlouho
v Egyptě. Procestoval tuto zemi. Prohlížel si její chrámy a pomníky a všude se po¬
učoval. Víme nejenom od něho, nýbrž i odjinud, že za oněch dob navštěvovali
zástupy turistů staré chrámy a pyramidy (kterým bylo již téměř tři tisíce let) a že
zvláštní kněží byli průvodci cizinců. Nápisy, které zvědavci naškrabali na zdi,
trvají doposud, a mnohé z nich byly rozluštěny a uveřejněny.

Jak jeho vědomosti vzrůstaly, pojal myšlenku napsati veliké dějiny perských
pokusů podmanit! si Řecko, úvodem pak k těmto dějinám napsal vyprávění o mi¬
nulosti Řecka, Persie, Asyrie. Babylonie, Egypta, Skytie i o zeměpisu a národopisu
těchto zemí. Pak prý se jal seznamovati své přátele v Halikarnassu se svými ději¬
nami a předčítal jim je, ale nepochodil; odebral se tedy do Athén, města to tehda
ze všech řeckých obcí nejrozkvetlejšího. Tam přijali jeho dílo s všeobecnou pochva¬
lou. Nacházíme ho prostřed skvělého kruhu vzdělaných a bystrých lidí a městské
úřady mu odhlasovaly odměnu deseti talentů (asi 400.000 Kč) za jeho spisovatel¬
ský výkon . . .

Ale nebudeme pokračovat! v životopise tohoto nadmíru zajímavého muže ani
nebudeme kritisovati jeho povídavé, zázraků plné a neobyčejně zábavné dějiny. Je
to kniha, ke které se všichni vzdělaní čtenáři dříve nebo později dostanou, kniha
oplývající poučnými omyly a velkým půvabem vyprávěcím. Podáváme zde tyto
podrobnosti prostě proto, abychom ukázali, že v V. století př. Kr. se objevil
v lidském životě nový činitel. Ctění a psaní již dávno uniklo z okruhu chrámů

173

a z řad dvorních písa¬
řů. Kronika se neob-
mezovala už jenom na
chrám a na dvůr. No¬
ví lidé, mající dosti
volného času i hmot¬
né nezávislosti se pta¬
li, vyměňovali si vě¬
domosti a názory a
rozvíjeli myšlenky. A
tak pod pochodem vojsk a politikou panovníků i nad všedním životem nevzdělaných
a lhostejných lidí vidíme vzrůstati počátky něčeho, co se na konec v naší době stalo
vládnoucí silou v lidském životě, totiž volné lidské myšlení.

O tomto volném myšlení řekneme více v následujících kapitolách, jednajících
o Recích.

1^. Společenské třídy před třemi tisíci lety

Můžeme nyní shrnouti výklad posledních dvou kapitol přehledem hlavních prvků
těch složitých a soustředěných lidských celků, které tvořily dávnou vzdělanost
babylonskou a egyptskou před 2500 a 3000 lety. Tyto prvky vzrůstaly a rozlišovaly
se navzájem ve velikých říčních údolích během pěti nebo šesti tisíc let. Vytvořo¬
valy vzájemné duševní sklony, tradice a myšlenkové směry. Vzdělanost, ve které
dnes žijeme, prostě pokračuje v těchto vztazích, rozvíjí je, propracovává a pře-
pracovává. Dědíme po onom světě. Jenom pozorným studiem jeho počátků se
můžeme osvoboditi od předsudků a bezprostředních představ té zvláštní třídy, ke
které náležíme, a počínáme chápati společenské a politické otázky naší doby.

1. Na počátku tedy bylo kněžstvo, ch r á m, který byl jádrem a duševním vodít¬
kem, kolem něhož počáteční vzdělanost vzrůstala. Byla to v tom starém světě stále
veliká moc, hlavní soujem vědění a tradice, působící na každého svým vlivem, byla
to spojující síla, udržující společnost pohromadě. Ale nebyla už všemocná, protože
byla podle své povahy konservativní a nepřizpůsobivá. Nebyla již jedinou držitelkou
vědění ani nepodněcovala nových myšlenek. Vzdělání už pronikalo k jiným, méně
vázaným a kontrolovaným lidem, kteří už myslili samostatně. Kolem chrámu byli
sdruženi jeho kněží a kněžky, jeho písaři, lékaři, kouzelníci, bratří-laikové, poklad¬
níci, správcové, ředitelé a podobní. Měl veliké pozemky a často veliké nahromaděné
poklady.

2. Nad kněžstvem a proti němu, ačkoli původně z něho vyšel, byl dvůr, mající
v čele krále nebo ,, krále králů", který byl v pozdější Asyrii a Babylonii jakýmsi
vojevůdcem a světským správcem věcí státních a v Egyptě bohočlověkem, který
se osvobodil od dozoru svých kněží. Kolem panovníka se hromadili jeho písaři, rádci,
zpravodajové, agenti, náčelníci a strážci. Mnohým z jeho úředníků, zvláště jeho
provinciálním úředníkům, byly podřízeny veliké organisace a oni se neustále snažili
osamostatnit! se. Šlechta starých civilisací v říčních údolích vznikla ze soustavy
dvorské. Byla tedy svým původem odlišná od šlechty dávných Ariů, republikánské
to šlechty starších a vůdců.

174

3. Základnou společenské pyramidy byla veliká a velmi potřebná třída v obci,
totiž zemědělci. Jejich stav se v různých zemich věk za věkem měnil; byli svo¬
bodnými sedláky, kteří platili daně, nebo božími nevolníky a nájemci krále a šlechty
nebo soukromého vlastníka, a platili mu poplatek. Daň nebo poplatky se platily
větším dílem v plodinách. Ve státech v říčních údolích byli výborní zemědělci, vzdě¬
lávající poměrně malé pozemky; žili pro jistotu pohromadě ve všech a měli spo¬
lečný zájem udržovati svoje zavodňovací průplavy, i smysl pro obecní pospolitost
ve svém vesnickém životě. Vzdělávání půdy jest zaměstnání vyčerpávající; roční
počasí a doba žní nečekají na člověka; dětí možno využiti od útlého věku, a tak je
třída zemědělská zpravidla třídou málo vzdělanou a krušně pracující, pověrčivou
pro svou nevědomost a nejistotu ročního počasí, nevědomou a lehkověrnou. Je časem
schopna velkého trpného odporu, ale nemyslí celý boží rok na nic jiného než na žně
a zase na žně a jak by zaplatila dluhy a zajistila se proti zlým časům. A tak tomu
jest až do našich dnů po větší části Evropy a Asie.

4. Vznikem i vlastnostmi se velice od zemědělců lišila třída řemeslnická.
S počátku to asi byla částečně třída městských otroků, částečně se skládala ze
sedláků, kteří se věnovali nějakému řemeslu. Ale tím, že každé to řemeslo rozvino¬
valo svoji dovednost a svoje vlastní tajemství, svoji techniku, které se musil
naučiti každý, kdo je chtěl vykonávat!, vznikala patrně jakási nezávislost a také
jakýsi smysl pro pospolitost. Řemeslníci se mohli snadněji sejiti a pohovořit! si
o svých věcech než vzdělavatelé půdy, mohli tvořit! cechy a obmeziti těžení, udržo¬
vati mzdové ceny a chránit! svých společných zájmů.

5. Jakmile se moc babylonských panovníků rozšířila za původní dobrou ornou
půdu do travných stepí a krajin méně úrodných, vstoupila v život třída pastýřů.
V Babylonu to byli kočovní Semité, beduini, podobní dnešním beduínům. Pásli asi
svoje stáda na velikých plochách, jako to dělají kalifornští ovčáci. Platilo se jim
mnohem více a byli mnohem výše ceněni než sedláci.

6. První obchodníci na světě byli loďaři, jako obyvatelé Tyru a Knossu,
nebo kočovníci, kteří nosili a prodávali zboží na svých cestách z jednoho území

Sošky z hrobu příslušníku nižší vrstvy egyptského obyvatelstva

175

primitivní vzdělanosti do druhého. Ve světě asyrském a babylonském byli obchod¬
níky velkou většinou semitští Aramejci, předkové nynějších Syřanů. Stali se vý¬
značným činitelem v životě společenském; měli vlastní veliké domácnosti. Za po¬
sledních tisíc let př. Kr, se velice rozmohla lichva. Obchodníci potřebovali záloh,
rolníci chtěli míti za sklizeň zaplaceno již napřed. Sayce (v uvedené knize) píše
o babylonském bankovním domě Egibi, který trval po několik pokolení a přečkal
chaldejskou říši.

7. Třída drobných obchodníků, jak soudíme, vstoupila v život, když se
společnost za posledních dob prvních říší stávala složitější a složitější, ale neměla
asi valné důležitosti.

8. Rostoucí třída nezávislých majitelů realit.

9. Jak životní míra vzrůstala, vzmáhala se na dvoře panovnickém, ve chrámech
a v zámožných domech soukromých třída domácích sluhů, otroků nebo
propuštěnců, nebo mladých sedláků, přijatých do domácnosti.

10. Dělníci v tlupách. — To byli váleční zajatci nebo otroci pro dluhy
nebo lidé násilně zařádění nebo ze země vyvezení.

11. Žoldnéři. Také ti byli často zajatci nebo násilně odvedení. Někdy je vybí¬
rali z obyvatelstva spřátelených národů, v nichž se ještě uchoval vojenský duch.

12. Námořníci.

V moderních rozpravách politických a hospodářských mluvíváme dosti hladce
o ,, práci”. Mnoho se zdůrazňovala solidarita práce a její všeobecný smysl.
Neškodí poznamenat!, že v těch prvých civilisacích to, o čem mluvíme jako o práci,
představuje pět určitých tříd, nepodobných si původem, tradicí a vyhlídkami do
budoucnosti — totiž tříd č. 3., 4., 5., 9., 10. a veslující část čísla 12. ,, Solidarita
práce” jest, jak poznáme při studiu mechanické revoluce XIX. st. po Kr., nová
myšlenka a nová možnost v lidském životě.

5. Třídy tuhnou v kasty

Dříve než zanecháme rozpravy o společenských třídách, jež se vyvíjely v těchto
prvních civilisacích, věnujme trochu pozornosti jejich pevnosti. Byly navzájem od
sebe odděleny, nebo se také mísily? Třídy, které jsme počítali pod č. 9., 10., 11.
a 12., totiž třída sluhů, dělníků v tlupách a otroků, vojáků a v menší míře i námoř¬
níků nebo aspoň veslařů na galejích byly většinou třídy odvedené, nezakládaly si
ochotně a bez obtíží domov a nebyly třídami pravidelně se rozmnožujícími ; doplňo¬
valy se patrně pokolení za pokolením zajatci, lidmi, kterým se špatně vedlo v jiných
třídách, a zvláště zbankrotovanými drobnými obchodníky a rolníky, kteří se dali
k novému zaměstnání přemluvit! nebo k němu byli donuceni. U plavců musíme činiti
rozdíl mezi veslaři a mezi námořníky takových přístavů, jako byly Tyrus a Sidon,
kteří se plavili na vlastní lodi. Majitelé lodí přecházejí ovšem nepozorovatelně do
třídy obchodnické, ale plavci tvořili asi ve velikých mořských přístavech zvláštní
obec, byli tam domovem a odkazovali svá námořnická tajemství svým synům.
Osmá třída, kterou jsme uvedli, byla dosti pochybná a neustále vzrůstala tím, že
do ní vstupovali dědicové a jejich příslušníci, vdovy a bohatí a mocní soukromníci,
a neustále se zmenšovala smrtí nebo peněžními ztrátami těchto lidí a rozptýlením

176

jejich majetku. Také kněží a kněžky — aspoň to platí o celém světě na západ od
Indie — nebyli třídou silněji se rozmnožující; mnohé kněžské společnosti žily
v celibátu a tuto třídu můžeme pokládati za třídu, do které se odvádělo. Také slu¬
hové zpravidla nemají dětí. Žijí v domácnostech jiných lidí, nemají vlastního
domova ani vlastní velké rodiny. A tak jsou ve staré vzdělané společnosti třídami
skutečně života schopnými:

a) Třída královská a šlechtická, úředníci, důstojníci a pod.

b) Obchodní třída.

c) Městští řemeslníci.

d) Zemědělci.

e) Pastýři.

Každá z těchto tříd měla děti a vychovávala je svým způsobem, a tak se ovšem
pozvolna, ale neustále od sebe rozlišovaly. V těch starých státech nebylo všeobecné
výchovy — to byla věc domácnosti (jako tomu je podnes v mnohých krajích
indických), a tak bylo přirozené a nutné, že synové kráčeli ve šlépějích svých
otců a brali si ženy, které byly zvyklé na jejich způsob domácnosti. Proto krom
časů velikých politických zmatků byly třídy od sebe přirozeně a neustále odděleny ;
to ovšem nevadilo některým, aby se výjimečně navzájem neženili a nevdávaly a ne¬
přecházeli z třídy do třídy. Chudí šlechtici si brali bohaté nevěsty z obchodnické
třídy; ctižádostiví pastýři, řemeslníci nebo plavci se stávali bohatými kupci. Tak
tomu bylo, pokud víme, všeobecně i v Egyptě i v Babylonii. Dříve byla domněnka,
že v Egyptě byly třídy od sebe přísně odděleny, ale to je patrně nedorozumění,
vzniklé z nesprávného čtení Herodota. Jediná výhradní třída v Egyptě, která se
nemísila sňatky s ostatními, byla polobožská královská rodina.

Na různých místech společenského útvaru spěl asi vývoj k výlučnosti, ke sku¬
tečné výluce vetřelců. Řemeslníci určitých oborů na př., mající svá tajemství, smě¬
řovali u všech plemen a za všech věků k vývoji cechů, obmezujících provozování
řemesla a mimocechovní sňatky příslušníků. Také dobyvatelé, a to zvláště tam,
kde byly význačné tělesné rozdíly plemenné, se rádi stavěli stranou podmaněných
a žili v aristokratické odloučenosti. Takové organisované obmezení volného styku
se dálo v rozmanité podobě v dějinách všech dlouho trvajících civilisací. Přirozené
hranice povolání byly odevždy, ale někdy byly taženy výrazně a kladl se na ně
důraz, jindy zase jich nebylo valně dbáno. Mezi arijskými národy byla všeobecná
snaha rozeznávat! rodiny šlechtické (patricijské) a obyčejné (plebejské) ; stopy
toho jsou patrné v literatuře a v životě dnešní Evropy, a snaha ta byla vyšroubo¬
vána až do malebné ,,vědy” heraldické. Tato tradice je posud živá i v demokratické
Americe. Německo, nejmetodičtější ze všech evropských zemí, mělo za středo¬
věku velmi jasný pojem o stálosti takových rozdílů. Po knížatech (kteří sami
tvořili zvláštní třídu, jež nevstupovala ve sňatek s třídami nižšími), byli:

a) Rytíři, vojenská a úřednická kasta s heraldickými erby ;

b) , c) měšťané (Búrgerstand) , kupci, plavci a řemeslníci; a

d) sedláci (Bauernstand) , zemědělští nevolníci a rolníci.

Středověké Německo zašlo ze všech západních dědiců prvních velikých civilisací
v té třídní odloučenosti nejdále. Myšlenka ta se hodí mnohem méně povaze Angli¬
čanů, Francouzů a Italů, kteří jaksi instinktivně přejí přechodu ze třídy do třídy.
Takové výlučné myšlenky vznikly nejprve ve vyšších třídách a ty je také nejvíce

177

podporovaly, ale přirozenou odpovědí všech takových vyloučenců je, že se sešikují
proti těm vyšším, a v tom je také přirozená Nemesis. Vždyť právě v Německu, jak
poznáme v závěrečných kapitolách těchto dějin, vznikla první myšlenka přiroze-
ného a nutného zápasu, „třídního boje” mezi různotvárným množstvím vyděděnců
(„třídně uvědomělý proletariát” marxistů) a vládnoucích tříd průmyslových
a obchodních. Byla to představa přijatelnější duši německé než britské nebo
francouzské . . . Ale dříve než dojdeme k tomuto zápasu, musíme projiti ještě dlou¬
hými a dlouhými věky.

6. Kasta v Indii

Obrátíme-li se od tohoto hlavního rozvoje vzdělanosti ve světě mezi Střední Asií
a oceánem Atlantickým na východ k společnému vývoji Indie za posledních 2000
let př. Kr., vidíme velmi značné a zajímavé rozdíly. První z nich je, že v tom
vývoji nalézáme tak pevné hranice mezi jednotlivými třídami jako nikde jinde na
celém světě. Tyto rozdíly tříd jsou známy Evropanům pode jménem kast (od
c a s t a, slova portugalského původu ; indské slovo je v a r n a, barva) ; jejich původ
je posud úplně temný, ale jistě už byly zakořeněny v údolí ganžském před dobou
Alexandra Velikého. Je to složité rozvrstvení společenského složení ve třídy neboli
kasty, jejichž příslušníci nesmějí jisti ani vcházeti v manželství s osobami nižší
kasty, nechtě jí-li se státi vyvrheli, a kteří mohou také ,,pozbýti kasty”, nedbá jí-li
různých obřadů a znečistí-li se. Ztrátou kasty neklesne člověk do kasty nižší ; stane
se vyvrhelem.

Různá pododdělení kast jsou velmi složitá; mnohá jsou ve skutečnosti obchodní
společenstva. Každá kasta má svou místní organisaci, která udržuje kázeň, rozdě¬
luje různé milodary, stará se o své chudé, chrání společných zájmů svých členů
a přehlíží listiny příchozích z jiných okresů. (Není nesnadno cestujícímu Hindovi
představiti se jako příslušník vyšší třídy nežli do které patří. Čtyři hlavní kasty
byly asi původně tyto :

Brahmínové — kněží a učitelé.

Kšatriové — bojovníci.

Vajsjové — pastýři, obchodníci, peněžníci a majetníci pozemků.

Sudrové.

Páriové (mimo kasty).

Ale tato základní oddělení se časem rozčlenila novým dělením v množství men¬
ších kast, z nichž každá byla pro sebe a každá zavazovala své členy k určitému
způsobu života a k určité společenské skupině. V Bengálsku kšatriové a vajsjové
téměř zmizeli . . . Ale to je tak spletitá otázka, že se jí zde nemůžeme podrobně
zabývati.

Vedle této neobyčejné rozštěpenosti a složitosti společenského celku třeba si
všimnouti, že brahmínové, kněží a učitelé indického světa na rozdíl od tak mnohých
západních řádů kněžských jsou třídou pro sebe a rozmnožující se, jež nepřibírá
členů z jiných společenských vrstev.

Ať je původní podnět k tomuto rozsáhlému ohraničení tříd v Indii jakýkoli,
nelze ani dost málo pochybovat! o úloze, kterou měli brahmínové jako strážci
tradice a jediní učitelé lidu, jak ji udržovati. Někteří se domnívají, že první tři nebo

178

čtyři původní kasty, známé také jako ,, dvakrát zrození”, jsou potomci vedsko-
arijských podmanitelú Indie, kteří zavedli tyto tuhé rozdíly, aby zabránili plemen-
nému pomíšení s podmaněnými sudry a párii. Sudrové jsou líčeni jako první vlna
severních dobyvatelů a páriové jalío původní dravidské obyvatelstvo Indie. Ale
tyto domněnky nenalezly všeobecného souhlasu, a spíše snad jednotvárný život
v ganžském údolí po dlouhá století přispěl k takovému ztrnutí tříd, k jakému
v takové míře nikdy nedošlo při rozmanitějším a měnivějším životě většího světa
na západě.

Ať vznikla kasta jakkoli, o tom není pochybnosti, že působila na indickou duši
tuze silně. V šestém stol. př. Kr. povstal Gotama, veliký učitel budhismu, hlásaje:
„Jako čtyři řeky, které tekou do Gangu, ztrácejí svoje jména, jakmile smísí svoje
vody se svátou řekou, tak všichni, kteří věří v Budhu, přestávají býti brahmíny,
kšatriji, vajsji a sudry”. Jeho učení panovalo v Indii po několik století; rozšířilo se
po Číně, Tibetu, Japanu, Birmě, Cejlonu, Turkestanu, Mandžurii; je to dnes nábo¬
ženství veliké části lidského pokolení, ale na konec bylo poraženo a vypuzeno
z indického života životností a houževnatostí brahmínů a jejich kastovní myšlenky.

7. Mandaríni

y Číně nacházíme společenskou soustavu, která jen zhruba jde rovnoběžně
s cestou, jíž kráčely civilisace indická a západní. Čínská vzdělanost ještě více než
hindská jest organisována pro mír, a voják má v jejím společenském plánu jen
malý význam. Stejné jako ve vzdělanosti indické jsou vedoucí třídou vzdělanci
a je to třída méně kněžská a více úřední než brahmínská. Ale na rozdíl od brahmínů
nejsou mandaríni, třída vzdělanců, kastou; mandarinem se stává člověk nikoli
rodem, nýbrž vzděláním; jsou vybíráni výchovou a zkouškami ze všech společen¬
ských tříd, a syn mandarinův nemá rodem nabytého práva nastoupit! po svém

179

Vývoj písma čínského

Hořejší řádka představuje znaky obrázkové, v nichž je patrna podobnost se znázorněným předmětem, dolejší
řádka pak hranatá písmena, vzniklá z původních obrázků

otci. Následek toho rozdílu je, že kdežto indičtí brahmíni jako třída neznají ani
svých vlastních posvátných knih, jsou duševně líní a plni náročné jistoty, čínský
mandarín má energii, která pochází z krušné duševní práce. Ale poněvadž jeho
vzdělání bylo téměř výhradně školským studiem klasické čínské literatury, působil
jen a jen konservativně. Již před dobou Alexandra Velikého se Čína vytvořila a na¬
stoupila cestu, po které kráčela ještě r. 1900 po Kr. Nájezdníci a dynastie přicházeli
a odcházeli, ale způsob života žluté civilisace zůstával nezměněn.

Tradiční čínská soustava společenská uznávala čtyři hlavní třídy pod knězem-
císařem. Byly to :

a) Vzdělaná třída, jež byla rovnocenná částečně úředníkům západního světa
a částečně jeho učitelům a duchovním. Za časů Konfuciových se zahrnovalo do
jejího vzdělání i lučištnictví a jízda na koni. Obřadnictví a hudba, dějepis a mate¬
matika doplňovaly ,,šest dovedností”.

b) Zemědělci.

c) Řemeslníci.

d) Třída obchodnická.

Ale poněvadž bylo od nejdávnějších dob v Číně zvykem rozdělovat! pozemkový
majetek mezi všechny syny, nebyla nikdy v čínských dějinách třída velkostatkářů,
prona jímacích svoji půdu nájemcům, jak tomu bylo ve většině jiných zemí. Čínská
půda byla vždy rozdělena na malé úděly, většinou svobodné pozemky, a byla inten¬
sivně vzdělávána. Jsou v Číně hospodáři, kteří mají jeden nebo několik statků
a pronajímají je, ale není trvalých velkostatků. Jakmile se kousek země opětovným
dělením tak zmenší, že nemůže Člověka uživiti, prodají jej některému sousedovi,
kterému se vede dobře, a dřívější jeho majitel se pustí do některého z velikých
čínských měst, aby se tam připojil ke spoustě námezdných dělníků. V Číně byly
po mnohá století spousty městských obyvatelů, kteří vůbec neměli žádného ma¬
jetku ; nebyli ani nevolníky, ani otroky, ale musili pracovat! za denní mzdu, protože
byli vůbec bez peněz. Takové muže odváGéla čínská vláda li vojsku, a oni také
prováděli hromadně práce, jichž bylo třeba k budování průplavů, k stavění hradeb
a pod. Zajatci ve válce a otrocká třída mají menší úlohu v čínských dějinách než
v kterémkoli jiném západnějším dějepisu těch věků před křesťanskou érou.

180

Všimněme si, že jedno je společné všem těm třem druhům rozvíjejícího se spo¬
lečenského ústrojí, a to je nesmírná moc, kterou měly na těch prvních stupních
vzdělané třídy dříve než se panovník nebo obec naučili čisti a tím mysliti samo¬
statně. V Indií brahmíni jako jedině vzdělaná třída mají ten vhv podnes; nad
širokými vrstvami čínského obyvatelstva udrželi mandaríni svou vládu jednak na
základě docela odlišného vývoje, jednak pro neobyčejnou složitost psaného slova.
Různost plemene a tradice v rozmanitějším a na události bohatším světě západním
zmařila a snad na vždy zadržela podobnou organisaci vzdělaných vrstev společnosti,
aby měly třídní nadvládu. V západním světě, jak jsme již poznamenali, vzdělání se
brzo vymklo a vymanilo z dozoru zvláštní třídy; uniklo z kastovního, kněžského
a tradičního obmezení do všeobecného života společenského. Psaní a čtení se zjedno¬
dušilo do té míry, že už nebylo možno dělati z nich obřad nebo tajemství. Snad
třeba připsati spíše na vrub těch zvláštních pracných a nesnadných čínských písmen
než na vrub rozdílu plemenného, že se totéž nestalo v téže míře také v Číně.

8. Přehled desíti tisíc let

V posledních šesti kapitolách jsme sledovali v obrysech celý ten postup, kterým
v době 10.000 nebo 12.000 let — t. j. během asi tak 300 až 400 pokolení — člověk
přestal býti řídkým, hladovým, slídícím a nespolečenským živočichem, potulujícím
se v teplejších zeměpásech, a stal se tvorem hodně společenským, obývajícím ve
velkém počtu příznivě položené krajiny starého světa. Počalo lopocení, zotročení
— a jistota. V té době žilo ještě pořád na stupni dávného neolitického
zemědělství a prvotní, v kůže oděné divošské kmeny ještě pořád měly své hrubé
chýše slepeny z bláta a ukládaly tam divoce rostoucí zeliny a obilí, požaté
kamenným srpem. Ale než se přiblížilo čtvrté století před Kr., už se všude kolem
moře Středozemního, ať proti vodám nilským či Asií do Indie a odtud přes veliká
aluviální území Čínská rozkládala obdělaná pole, tyčily velké chrámy v zalidněných
městech a proudil rušný obchod. Galeje a lodi s trojhrannými plachtami vjížděly
do lidnatých přístavů a zase z nich vyjížděly, a opatrně pluly od mysu k mysu
a od mysu k ostrovu držíce se stále blízko země. Fénické lodi pod egyptskými
majetníky zajížděly do Východní Indie a snad i dále do oceánu Tichého. V Jižní
Africe jsou křovácké skalní malby, znázorňující bílé lidi s čepicemi, jaké se nosily
v Asyrii a jaké byly známy v severní Evropě, ale ne africkým domorodcům. Přes
pouště africké i arabské a Turkestanem se plahočily karavany obtížené cizokraj-
ným zbožím; z Cíny již přicházelo hedvábí, ze střední Afriky slonovina a z Britanie
cín do středisek toho nového života na zemi. Damašek již zhotovoval ,,damašek”
a také ,,damascénskou” ocel. Lidé se naučili tkáti tenké plátno a jemné výrobky
z barevné vlny; uměli biliti a barviti; měli železo i měď, bronz i stříbro a zlato;
vyráběli překrásné zboží hliněné a porculánové; sotva byla nějaká odrůda draho¬
kamů, kterou by nebyli našli, řezali a brousili ; uměli čisti a psáti, měniti tok řek,
tyčiti pyramidy a stavětí zdi tisíce kilometrů dlouhé. Padesát nebo šedesát století,
v nichž se vše to dokázalo, se snad zdá dlouhou dobou, srovnáme-li je se „sedme-
cítma lety” lidského života jednotlivcova, ale jsou naprosto bezvýznamná, srovná-
váme-li je s dobami geologickými. Počítáme-li od těch alexandrinských měst zpět

H. G. Welh, Dějiny světa — 12.

181

až do dnů prvních kamenných rostrokarinátních nástrojů věku pliocenního, je to
doba stokrát tak dlouhá.

Pokusili jsme se v tomto vypravování s pomocí map, obrázků a chronologických
tabulek podati správnou představu o pořadí a rázu těch památných století lidského
rozvoje. Takový nárys je právě naší úlohou. Jmenovali jsme jen několik jmen jed¬
notlivců; nyní počet osobních jmen poroste. Ale obsah tohoto nárysu, který jsme
naznačih několika diagramy a mapami, může se právě jen dotknouti naší obraznosti.
Kdybychom mohli přihlédnout! blíže, viděli bychom všemi těmi stoletími průvod
životů, stále příbuznějších svým rázem životům našim. Viděli jsme, jak pomalovaný
paleohtický divoch ustoupil neolitickému rolníkovi, lidskému typu, jejž možno
posud nalézti v zaostalých místech světa. Je tu obrázek sumerského vojáka, nakre¬
sleného podle kamenné řezby, pocházející z doby daleko před Sargonem I., který
se zmocnil té země. Den co den vytesávalo několik nahnědlých mužů tyto řezby,
a bezpochyby si při práci hvízdali. Za těch dnů se rovina egyptské delty hemžila
zástupy osmahlých dělníků, skládajících kámen, který plavci dovezli po Nilu jako
nový materiál na rozestavěnou pyramidu. Mohli bychom nakreslit! tisíce takových
obrázků z těch dob: pouličního obchodníka v Egyptě, rozkládajícího své zásoby
babylonských šatů před očima hezké, bohaté dámy; pestrý zástup hemžící se před
pylony a očekávající chrámovou slavnost v Thébách ; vzrušené tmavooké diváctvo
na Krétě, podobné dnešním Španělům, dívající se na býčí zápasy, s toreadory
v kalhotách těsně opásaných, vypadajícími právě tak jako kterýkoli dnešní
toreador; děti, učící se klínovému písmu — v Nipuru se našly hliněné školní
tabulky; Karthaginku, mající doma nemocného muže, vklouzající do velkého
chrámu, aby prosila za jeho uzdravení.

Nebo je to snad divoký Rek, oděný kožemi a ozbrojený bronzovou sekyrou,
stojící bez hnutí na ilyrském horském hřebenu, přemožený údivem při prvním
pohledu na krétskou mnohoveslici, lezoucí jako veliký hmyz přes ametystovou
hladinu Středozemního moře. Jde domů vyprávět svým podivnou zvěst o té obludě,
Briareovi se sto rameny. Z milionů takových vláken v každém z těch několika set
pokolení je spředena nit, z níž je utkáno tkanivo těchto dějin. Ale pokud neznáme
původního vzorku, nemůžeme si podrobněji prohlížet! vazby této tkaniny.

9. Sochařství a malířství starého světa

Dříve než budeme dále líčiti tisícileté zápasy a styky mezi Arijci a Semity
Starého světa, které jsou hlavním obsahem následujících tří knih těchto Dějin,
podáme dva krátké přehledy o tom, jak hdé ve svém životě vědomě hledali krásu.
Ve dvou předcházejících knihách jsme vyprávěli, jak se člověk povznesl z potulného,
zřídka se vyskytujícího živočicha k hromadnému, lopotnému, ale zajištěnému
a plnějšímu životu civilisačnímu. Pro šťastnou menšinu znamenala civilisace veliké
uvolnění energie, pro všechny znamenala jisté osvobození z nejhorší námahy
a nouze. A uvolněná energie se vybíjela prodloužením ,,hry” i do života dospělých
a vědomým hledáním radostí. Lidský život nevyplňovalo už jen výhradně hledání
potravy a přístřeší. Člověk pozvedl své oči ke kráse. Ani neandertálský tvor nebyl
jenom zvířetem. Sbíral sí škeble a podivné kaménky i jiné takové zvláštnosti, těšil
se z nich a rád se jimi zdobil.

182

v pozdější paleolitické době, jak už jsme vyprávěli, se tento pud projevil kresle¬
ním a rytím. Člověk to dělal pro své potěšení. Jistě tím chtěl i čarovat, to se rozumí.
Lidský duch má nezhojitelnou náklonnost hledat ve všem vztah k vlastní osobě.
Do dnešního dne věří lidé, že klenoty a ozdoby přinášejí štěstí nebo neštěstí, a paleo¬
litický člověk si jistě myslil, že jeho kresby zvířat k němu vábí zvěř. Ale našly se
sošky, které si zřejmě dělal jen tak pro „psinu”. Někteří archeologové silně zdůraz¬
ňovali, že velká část paleolitických maleb a kreseb, které se nám zachovaly, je
v tmavých jeskyních a zastrčených koutech. Ale to mohou také býti jen skrovné
zbytky ozdob, jimiž dávný člověk pokrýval stromy a skály. Ty, které byly venku
pod širým nebem, ovšem brzo zvětraly nebo je spláchl déšť.

Pozdější paleolitický člověk kreslil a ryl do kamene; tančil, jak ukazují jeho
kresby, a tanec byl asi spojen s rytmickými výkřiky a tleskáním. Zde máme první
stopy umění a hudby. Obydlí, která si zhotovoval, jeho chatrče a skrýše měly
zřejmě účel jen a jen praktický; to už civilisace hodně pokročila a bylo hodně lidí
pohromadě, když svatyně a náčelníkova chatrč byla více než jen přístřeší a kdy se
ukázaly počátky vědomého stavitelství. Nevědomky počali lidé vyciťovati, že budo¬
va může v sobě míti něco důstojného a tajemného, že může působiti svým půvabem
a krásou.

Snad prvními stavitelskými pokusy člověka doby kamenné byly mohyly, ve
kterých pochovával své mrtvé hrdiny. U všech je vždy ústřední prostora zbudo¬
vána z velkých kamenů, na něž navršil kamení a hlínu nebo jež obložil nepálenými
cihlami. Veliké pyramidy egyptské, tyto obrovské a málo půvabné spousty kamene,
jsou vlastně nesmírné kamenné mohyly. Silbury Hill v Anglii je zemní pyramida.
Ty mívali velmi přesnou orientaci. Egyptské pyramidy svědčí o značné mechanické
zručnosti i úžasné hromadné výkonnosti, ale sotva je možno při nich mluviti
o architektuře.

Síň asyrsliého chrámu, obnovená ze zachovaných zhythii a fragmentu. Po obou stranách hlavního vchodu
stojí okřídlení lvi s lidskou hlavou

183

stavitelé ze zemí mesopotam-
ských a z údolí nilského toho s po¬
čátku o sobě věděli tuze málo a
málo na sebe působili, či vlastně
vůbec nepůsobili. Jejich počáteční
sloh jak v Egyptě tak v Babylo-
nii byl podmíněn zvláštnostmi
hmoty — stavebního kamene, ne¬
pálených cihel a dříví. Sumerové
měli málo kamene, za to Egypťa¬
né ho měli po ruce hojnost a ve
velikém výběru, a mohli jej snad¬
no lámati a dopraviti k Nilu. Aby
nepálené cihly snesly tíhu vrchní¬
ho zdivá, bylo třeba zeď dole roz-
šířiti, čímž vznikla šikmá líc stěn,
charakteristická pro Egypt i Ba¬
bylon, dodávající stavbám vý¬
značného rázu důstojné trvalosti.
Vnitřní chodby byly úzké, proto¬
že stavitelé ještě nedovedli dobře
vyzvednouti krov. V Sumerii se
vyvinul při stavbě významných
budov sloh ,,ziggurar’, který
zůstal pro tuto zemi význačný.
Ziggural je stupňovitá stavba o mnoha poschodích; každé poschodí je užší než
předcházející a má kolem sebe terasu se schodištěm. Měkčí cihly jsou obloženy
taškami a tvrdšími pálenými cihlami. Zříceniny, jež nyní v těchto krajinách vyko¬
páváme, jsou jen přízemní zbytky původních budov, které se často tyčí do výše
sedmi až osmi pater. Dávné mesopotamské stavitelství zřídka kdy nebo nikdy
neužívalo sloupů — nebylo vhodného materiálu — a vnitřní místnosti neměly
zdá se klenbu, nýbrž každá horní vrstva cihlová na takové masivní zdi přečnívala
o něco vrstvu spodní. Ale sumerské stavby v Uru a v Kiši mají masivní cihlové
sloupy. Opěrnými pilíři a cihlovými deskami docilovali dekorativní účinnosti. Při
výzdobě užívali hojně štuku a terracotty, z kamene tesali desky a pod. Teprve
v asyrském stavitelství se stává stavebním materiálem tamní kámen a budovy jsou
obkládány kamennými deskami a zdobeny kamennými ozdobami. Když se asi ve
2. tisíciletí př. Kr. počali ob3rvatelé poříčí eufratsko-tigridského stýkati s Egyptem,
objevují se tam sloupy kamenné.

Egyptské stavitelství nikdy nevytvořilo veliké budovy o mnoha stupních. Kromě
pyramid, obelisků a pylonů se egyptské stavby rozprostíraly do široka a byly
nízké. Znenáhla se místo dřeva objevuje kámen, dřevěné povály a trámy ustupují
kamenným břevnům, které také napodobují jejich tvar. Dřevěné opěry jsou nahra¬
zovány kulatými kamennými sloupy. Na tyto sloupy se začínají malovat nebo do
nich vtesávat reliefy lidí a zvířat. Dávný chrám velké sfingy u pyramid, vybudo-

Illavice pilířů velké sloupové sine v chrámu harnackém

184

váný zároveň s nimi, je z velké části vytesán přímo ze skály. Sloupů nemá. Sloupy
a kolonády se ukazují teprve asi za XII. dynastie.

Veliké dny egyptského slohu byly za XVIII. dynastie. Této dynastii děkujeme
za obrovské chrámové skupiny v Thébách. XIX. dynastie byla také velikou dynastií
stavitelskou.

Sochařství a malířství bylo s počátku v obou civilisačních středištích úplně
v područí hlavního umění — architektury. Sochařství počalo reliefem a rytím do
pylonů, malířství vyplňovalo desky a pokrývalo holé stěny. Suchému egyptskému
podnebí děkujeme za to, že nám byly zachovány veliké plochy, krásně pomalované
obrázky, předvádějícími nám tisíce výjevů z každodenního egyptského života
a odhalujícími nám myšlení a fantasii těch lidí. Toho, co se zachovalo v Asyrii
a Babylonii, je proti Egyptu velmi málo.

Egejské stavitelství má svůj význačný ráz, ale celkem je bližší duchu egypt¬
skému než babylonskému. Sloupy se vyskytují velmi brzo, a plány známých laby¬
rintů se liší od půdorysů jak egyptských tak babylonských. I fresky i mosaiky stojí
značně vysoko.

Vývoj těchto tří velikých umění ve všech třech civilisacích byl doprovázen
nesmírnou spoustou řezaných a rytých drahokamů, pracemi ze zlata i z jiného
kovu, malými soškami, modely a jinými hračkami a ozdůbkami, židlemi, postelemi,
trůny a hezkým nábytkem, také předměty vyřezávanými ze dřeva a ze slonoviny.
Kréta vyráběla veliké množství krásného zboží zlatnického a hrnčířského a krétské
vázy šly na odbyt všude po celém Východě.

10. Literatura, drama a hudba starého světa

Krásná literatura a hudba se ve starých civilisacích zřejmě nevyvinuly tak silně
jako všechna ta umění, která působí na zrak. Od doby, kdy se člověk naučil mluvit,
bylo vyprávění důležitou a živou složkou lidského života a základní prvky výpravné

Dokument, psaný pro královnu Netchemet, zenu Her~beru, nejvyššího kněze Amonova a krále egyptského.
Královna stojí v siní Osidirově, modlíc se k bohu, zadní co se váži její srdce

185

Mumie na márách i' podobě člunu, s hořekující zenou, klečící po straně a části pohřebního průvodu

z Knihy mrtvých

prózy — smysl pro sloh, invence a charakteristika — jsou všude tam, kde se sejdou
dvě tři ženy jakéhokoli plemene, aby si popovídaly. Sny primitivních lidí, velmi
často obludné, jako reakce proti nezbytnému potlačování lidské přirozenosti, vtisko-
valy dávnému vypravování fantastický ráz. Kromě u lidí velmi chladných a uza¬
vřených je vyprávění všude doprovázeno dramatickými gesty a pomlčkami, a vzpo¬
mínku na veliké a rozhodující události ode dávna zachovávaly a jakoby znovu
V5rprávěly dramatické tance, v nichž řeč a zpěv, napodobivé posunky, rytmické
pohyby a zvuky hudebních nástrojů byly nerozlučně spojeny.

To vše se dělo v lidském životě už před civilisací, a obyčejní lidé těch dob si jistě
doma mezi sebou vyprávěli, kreslili a tancem projevovali to, co bylo neustálým
opakováním pro všechny tak významné, až to chrámy povýšily na náboženský obřad.
Ale ačkoli kněží převzali četné legendy, na př. příběh o stvoření světa, a rozvedli
primitivní báje v složitou m5rtologii, zdá se, že je nedovedli přeměniti v umělecké
vyprávění. Především jim šlo o podívanou. Ani v Eg3rptě ani v Babylonii se nevyvi¬
nulo drama v pravém slova smyslu. Snad měli své divadlo venkované, ale nikdo jiný
si toho nevšímal. Egejané možná si vytvořili něco jako drama, ale nemůžeme o tom
mluviti, když to známe jen málo. Snad ani to nebylo drama. Měli své divadlo, ale
to bylo surové a rozčilující — byly to býčí zápasy, jejich obvyklá zábava. Etruskové,
pravděpodobně s nimi spříznění, se bavili podobně jako předevropské indiánské
civilisace zabíjením otroků a souboji zajatců.

Spisovatel této knihy nenašel nikde v životě těch starých civilisací vypravěče
nebo pěvce z povolání, ani na venkově ne. Nebylo-li takových umělců s obsáhlou
pamětí, nemohla se vyvinouti literatura, dokud nevešlo ve známost písmo. Byly sem
tam záblesky vyprávěcího nadání, ale nezachovaly se, aby z nich vyrostla literární
tradice /s určitými pravidly. Nejstarší egyptskou literaturou byly asi zaříkadla,
recepty, mravní naučení a prosté záznamy toho, co se stalo. Egypťanům i Sumerům
byl asi jejich život v úžasné míře samozřejmý a když vyrostli z dětství, hověli si

186

málokdy v zázračnosti a v dobrodružných snech. Byli to prostí, praktičtí lidé. I na
smrt se dívali tuze prakticky. Mrtvé opatřovali velmi pečlivě vším pohodlím.
Největší eyptskou bájí bylo vyprávění o cestě zemřelé duše k Osiridovi, kterou si
stonásobně obměňovali. Byla to Kniha mrtvých — prostý, morální, nemetafysický
cestovní průvodce do onoho světa.

Židé měli teprve později napsati svou knihu — první a nejpůsobivější knihu na
světě, bibli, která, jak budu vyprávěti, se stala syntesou četných rozptýlených
prvků starého semitského světa. Arijové ve svých lesích přednášeli zpěvy, ale
nenaučili se ještě zaznamenávati písemně epiku a hymny svých pěvců.

Po celém starém světě se hudba nikdy nestala uměním samostatným a sloužila
vždy jen zpěvu a tanci. Stará hudba měla rytmus a melodii, ale ne harmonii.
„Umělci” hulákali, tloukli a pískali více méně unisono. Ženy a děti zpívaly o oktávu
výše nežli muži. Pomáhali si dupáním, tleskáním a primitivním bubnováním. To
platí i o židovské a řecké hudbě až do počátku křesťanské éry. Arabská hudba
posud nezná harmonii. Je to jednoduchá melodie s rytmickou kadencí. Hlasy,
strunné nástroje a cymbály unisono jsou doprovázeny neustále tlučením na tam¬
buríny. Je to asi dokonalý přežitek hudby egyptské a babylonské.

Malby a sochy zachované ze starých civilisací a představující hudební produkce
na to poukazují. V rozličných formách je tam vidět buben, bubínek a tamburínu.
Zněly cymbály — vidíme je na asyrských reliefech, a egyptské sistrum bylo melo¬
dickým zvukům jakýmsi řin čivým spodním tónem. Byly flétny, flageolety a foukací
harmoniky. Byly rohy a kovové trubky, i jednoduché foukačky, které na význač¬
ných místech silně zapískaly. Konečně se z neolitického luku vyvinulo množství
nástrojů strunných, na jejichž strunách přejížděl hráč prsty nebo plektrem. Byly
to lyra, harfa, psalterium, loutna a citera. Struny loutny byly nataženy přes
tykvicovitou nádobu, která jim dodávala resonance. Také mandolína má tento tvar.
Banjo je obyčejný, změněný potomek loutny. Harfa byla snad největší a nejrozvi¬
nutější ze starých hudebních nástrojů. Citera se kladla vodorovně.

Jako se literatura starého světa nemohla plně vyvinout, protože bylo písmo ještě
nedokonalé, tak obmezoval hudbu nedostatek upotřebitelné notace. Lidé měli tytéž
uši i fantasii jako nyní, ale nedovedli to, čemu se sami naučili, zachytiti a odevzdati
svým nástupcům, aby na to mohli navázati.

187

KNIHA IV

Judsko, Řecko a Indie

KAPITOLA XVIII

Židovská písma a proroci

1. Místo Izraelittí v dějinách

Dovedeme nyní náležitě oceniti poměr Izraelitů k tomuto všeobecnému nárysu
lidských dějin, i nejpamětihodnější sbírku starých spisů na světě, známou všem
křesťanským národům jako Starý zákon. T3d:o spisy vrhají velmi zajímavé a cenné
světlo na rozvoj vzdělanosti a jsou nejjasnějším dokladem nového ducha, který
vstupoval do lidského života za zápasu Egypta a Asyrie o nadvládu nad lidským
světem.

Všechny knihy, z nichž se skládá Starý zákon, jistě už byly napsány nejpozději
kolem roku 100 př. Kr., a to ve formě nelišící se valně od jejich nynější podoby.
Většina z nich byla asi uznána za svátá písma za doby Alexandra Velikého (330
př. Kr.). Byly posvátnou literaturou národa židovského, jejž chaldejský král Nebu-
kadnezar II. r. 586 až na nepatrné zbytky obecného lidu přestěhoval do Babylonie.
Vrátili se do svého města Jerusaléma a znovu si tam vystavěli svůj chrám pod
ochranou Kyra, onoho perského dobyvatele, který jak už jsme uvedli, svrhl r. 539
př. Kr. Naboneda, posledního chaldejského panovníka v Babylóně. Babylonské
zajetí trvalo asi padesát let a mnozí odborníci se domnívají, že během té doby se
Židé hodně pomísili i plemenně i myšlenkově s Babyloňany.

Položení země judské i jejího hlavního města Jerusaléma bylo zvláštní. Země
se táhne pásovitě mezi mořem Středozemním na západě a za jordánskou pouští na
východě; je to přirozená silnice, spojující Hititsko, Sýrii a Babylonii na severu
s Egyptem na jihu. Byla to proto země předurčená k bouřlivým dějinám. Přes ni
Egypt i každá vzrůstající země na severu bojovala o panství; s jejím národem
bojovali sousedé o obchodní cesty. Neměla ani rozlohy ani zemědělských možností
ani nerostného bohatství, jimiž by vynikla. Dějiny jejího národa, které nám tato
písma uchovala, jsou jako komentář k větším dějinám dvou civilisací na severu
i na jihu a námořních národů na západě.

Tato písma se skládají z různých prvků. Na prvních pět knih, Pentateuch,
se odedávna dívali s obzvláštní úctou. Počínají v podobě všeobecných dějin dvojím
vypravováním o stvoření světa a lidstva, o dávném životě lidského pokolení
a o veliké potopě, která lidstvo až na několik vybraných lidí vyhubila. Tento příběh
o potopě je znám ve staré tradici daleko široko ; snad to je vzpomínka na onu potopu
Středozemské pánve, která se udála za neohtického věku lidstva, nebo připomíná
nějakou velikou katastrofu v Georgii a v končinách kaspických. Vykopávkami se
zjistilo, že babylonské podání jak o stvoření světa, tak o potopě vzniklo před návra-

191

tem Židů a bibličtí kritikové z toho dokazují, že Židé látku k těmto úvodním kapi¬
tolám přejali za svého zajetí. Je to prvních deset kapitol Genese.

Pak následují dějiny praotců a zakladatelů židovského národa, Abrahama, Izáka
a Jakuba. Bible nám je líčí jako patriarchální beduinské náčelníky žijící životem
kočovných pastýřů v zemi mezi Babylonií a Egyptem. Kritikové nám říkají, že
nynější biblické vyprávění vzniklo z několika dřívějších versí; ale ať je jeho původ
jakýkoli, je příběh, jak jej známe dnes, plný barvy a života. Co se nyní nazývá
Palestinou, byla tehda země kananejská, obývaná semitským národem zvaným
Kananejští, blízce příbuzným s Feničany, kteří založili Tyrus a Sidon, a s Amority,
kteří dobyli Babylona a za Hamurabiho založili první říši babylonskou.

Kananejští byli národem usedlým za dnů (které byly snad současně se dny
Hamurabovými), za nichž Abrahamova stáda bravu a skotu táhla zemí. Bůh
Abrahamův, jak praví biblické vypravování, slíbil tuto smavou zemi zkvéta jících
měst jemu a jeho dětem. Čtenář musí jiti do té Genese a čisti, jak Abraham, jsa
bezdětný, pochyboval o tomto shbu i o narození Ismaelově a Izákově. A v Genesi
najde také životy Izáka a Jakuba, jehož jméno bylo změněno v Izrael, a o dvanácti
synech Izraelových i jak za dnů velikého hladu sešU do Egypta. Tím končí Genese,
první kniha Pentateuchu. Následující kniha. Exodus, jedná o Mojžíšovi.

Příběh o usazení a otroctví dětí izraelských v Egyptě je hodně záhadný. Známe
egyptské vyprávění o tom, že farao Ramses II. usídlil jisté semitské kmeny v zemi
gošenské, a je jisto, že je pudil do Egypta nedostatek potravy. Ale o životě a činech
Mojžíšových není vůbec egyptské zprávy; není zmínky o egyptských ranách ani
o faraónovi, který se utopil v Rudém moři. Příběh o Mojžíšovi má v sobě hodně
mytické příchuti a jedna z nej význačnějších příhod v něm, jak matka skryla dítě
v rákosové ošatce, je také ve starém sumerském nápise. Zní :

,,Sargon, mocný král, král akadský jsem, moje matka byla chudá, svého otce
jsem nepoznal; bratr mého otce žil na horách . . . Moje matka, která byla chudá,
tajně mě porodila; dala mě do ošatkyz rákosí, zacpala mi ústa smolou, pustila
mě na řeku, která mne nepohltila. Řeka mě unášela a donesla mne k Akimu, zavla¬
žovači. ;Zavlažovač Aki mě přijal v dobrotě srdce svého. Zavlažovač Aki mě vy¬
choval do mladosti mé. Aki zavlažovač mě V3ručil zahradnictví. Moje zahradnická
práce se zalíbila Istaře a stal jsem se králem.”

To je překvapující. Ještě více překvapují objevené hliněné tabulky, jež psali
egyptští místodržitelé jednoho města kananejského faraónu Amenofisovi IV.
z XVIII. dynastie, vládnoucímu před Ramsem II. Místodržitelé ti se zřejmě zmiňují
o Židech jménem a oznamují, že přepadli Kanaan. Dobývali-li Židé Kanaanu za
dynastie XVin., nemohl je patrně zotročit! a utlačovat! Ramse II. z dynastie XIX.
před dobytím Kanaanu. Ale je zcela pochopitelno, že vyprávění Exodu, psané
dlouho po událostech, o nichž vjrpravuje, mohlo býti soustředěno, zjednodušeno
a snad i zosobněno a zesymbolisováno, a že to ve skutečnosti byl dlouhý a zapletený
příběh kmenových vpádů. Jeden z hebrejských kmenů se mohl pustiti do Egypta
a tam jej mohli zotročit, kdežto druhé již útočily na pohraniční kananejská města.
Je také možno, že tou zemí zajetí nebyl Egypt (hebrejský Misraim), nýbrž Misrim
na severu Arábie na druhé straně Rudého moře. O těchto otázkách se pojednává
důkladně a bystře v „Encyklopaedia Biblica” (ve článku ,,M o j ž í š”
a „Exodus”), k nimž se musí vědychtivý čtenář obrátiti.

192

Dvě jiné knihy Pentateuchu, Leviticus a Deuteronomium, se zabývají zákonem
a kněžskými nařízeními. Kniha Numeri vypráví o bloudění Izraelitů na poušti
a o jejich vpádu do Kanaan.

AC jsou přesné podrobnosti o židovském vpádu do Kanaan jakékoli, není po¬
chyby, že země, do které vpadli, se změnila důkladně ode dnů legendárního slibu,
učiněného před stoletími Abrahamovi. Tehda to byla patrně země po výtce semitská,
s mnohými kvetoucími obchodními městy. Ale veliké vlny cizích národů se pře¬
lévaly po tomto břehu. Již jsme vyprávěli, jak snědé iberské nebo středomořské
národy z Itálie a z Řecka, národy oné egejské civilisace, která vyvrcholila v Knossu,
spláchl proud arijsky mluvících plemen směřujících k jihu, jako byli Italové
a Řekové, i jak byl Knossos vypleněn kolem r. 1400 př. Kr., a asi r. 1000 př. Kr.
úplně V3rvrácen. Je nyní zřejmo, že obyvatelstvo se z těchto egejských mořských
přístavů pustilo přes moře, aby si vyhledalo bezpečnější pozemní útočiště. Vnikli
do egyptské delty i na západní břeh africký a spolčili se s Hitity a jinými arijskými
nebo poarijštěnými plemeny.

To se událo po době Ramsa II., za Ramsa III. Egyptské pomníky podávají
zprávu o velikých námořních bitvách a také o pochodu těchto lidí podél palestin¬
ského pobřeží na Egypt. Jejich přeprava se děla na volských kárách, příznačných
pro arijské kmeny, a je jasno, že tito KréCané jednali ve spolku s nějakými dávnými
nájezdníky. Doposud jsme si nezkonstruovali souvislý přehled těchto zápasů, které
se dály mezi r. 1300 a 1000 př. Kr., ale z biblického vyprávění je zřejmo, že když si
Židé pod Josuou pozvolna podmaňovali zaslibenou zemi, narazili na nový národ,
Filistínské, kteří seděli na pobřeží v řadě měst, z nichž Gaza, Gath, Asdod, Askalon
a Joppe byla nejdůležitější, kteří byli skutečně stejně jako Židé nově příchozími
a patrně to asi byli hlavně ti Kréťané od moře a ze severu. A tak vpád, který počal
jako útok na Kananejské, se rychle přeměnil v dlouhý a nepříliš úspěšný boj
o v3d:ouženou a zaslíbenou zemi s těmito mnohem nebezpečnějšími novými přícho¬
zími, s Fihstínskými.

Nelze říci, že by se zaslíbená země byla kdy dostala úplně do moci Židů. Po
Pentateuchu jdou v bibli za sebou kniha Josue, kniha Soudců, kniha Ruth, první
kniha Samuelova, druhá kniha Samuelova, první kniha Královská, druhá kniha
Královská s Paralipomeny, opakujícími s obměnami mnoho z toho, co je v druhé
knize Samuelově a v knihách Královských; ve většině těch pozdějších příběhů
je stále rostoucí vůně skutečnosti, a nalézáme v nich Filistínské v pevném držení
úrodných jižních rovin a Kananejské a Feničany čelící útokům Izraehtů na severu.
První triumfy Josuovy se neopakovaly. Kniha Soudců je truchlivým seznamem
nezdarů. Lid pozbyl srdce. Odpadají od uctívání svého vlastního boha Jehovy
a uctívají Bála a Astartu (Béla a Istaru). Mísí se s Filistinskými, s Hitity atd.,
a stává se z nich plemenně smíšený národ, jakým později byli vždy. Pod řadou
moudrých mužů a hrdin válčí se svými nepřáteli málokdy svorně a celkem
neúspěšně. Postupně je přemáhají Moabité, Kananejští, Midianité a Filistínští.
O těch bojích, o Gideonovi, Samsonovi a jiných hrdinách, kteří tu a tam vrhnou
paprsek naděje do bídy Izraele, vypravuje kniha Soudců. První kniha Samuelova
vypravuje o jejich velké pohromě u Ebenezeru za dnů soudce Heli.

193

To byla opravdová bitva, v níž Izraelští ztratili 30.000(!) mužů. Už dříve
utrpěli porážku a ztratili 4000 mužů a pak vynesli svůj nejposvátnější symbol,
„truhlu smlouvy boží” — archu úmluvy.

„Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecek
Izrael s velikým plésáním, až země vzněla. Uslyševše pak Filistinští hluk plésáni,
řekli: ,Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském?' I poznali,
že truhla Hospodinova přišla do vojska. Protož báli se Filistinští, když praveno
bylo : Přišel Bůh do vojska jejich ; a řekli : Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu
podobného. Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou
bohové, kteří zbiU Egypt všelikou ranou i na poušti. Posilňte se a buďte muži,
ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám ; buďtež tedy
muži a bojujte.

,, Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu
svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třiceti tisíc pěších ; také
truhla Boží vzata, a dva synové Eli zabiti, Ofni a Fines.

„Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho
roztržené a hlavu prstí posypanou. Přišel tedy a aj, Eli seděl na stolici při cestě,
hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil
v městě, kvílilo všecko město. A uslyšev Eli hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas
hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Eli. (A byl Eli
v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.) I řekl
muž ten k Eli: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se
tam stalo, můj synu? Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými,
také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fines,
a truhla Boží jest vzata. I stalo se, jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Eli s stolice
nazpět jpři úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On
soudil Izraele čtyřiceti let.

,, Nevěsta pak jeho, manželka Finesova, jsouc těhotná a blízká porodu, uslyševši
také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklo¬
nila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její. A v ten čas, když ona umírala,
řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla,
aniž toho připustila k srdci svému. I nazvala dítě Ichabod, řkuci : , Přestěhovala se
sláva z Izraele’ ; proto že vzata byla truhla iBoží, a umřel tchán i muž její.” (I. Sam.
kap. IV.)

Nástupce Elího a poslední ze soudců byl Samuel a ku konci jeho vlády událo
se něco v dějinách izraelských, co bylo v souhlase se zkušeností okolních větších
národů a pod jejich vlivem. Povstal král. Dovídáme se v živé řeči o jasném rozdílu
mezi starší vládou kněžskou a novějším způsobem říditi osudy lidské. Je nemožno
necitovati ještě jednou :

,, Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští a přišli k Samuelovi do Ramata.
A řekli jemu: Aj, tys se již zstaral, a synové tvoji nechodí po cestách tvých;
protož nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů.

„I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli : Dej nám krále, aby nás soudil. Protož
modlil se Samuel Hospodinu. Tedy řekl Hospodin Samuelovi : Uposlechni hlasu lidu
ve všem, což mluví tobě: nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale mnou pohrdli, abych
nekraloval nad nimi. Podlé všech skutků těch, kteréž činili od onoho dne, v němž

194

jsem je vyvedl z Egypta až do tohoto dne, kdyžto opustili mne, a sloužili bohům
cizím, takť oni činí i tobě. Protož nyní uposlechni hlasu jejich, a však nejprv osvědč
pilně před nimi, a oznam jim obyčej krále, kterýž nad nimi kralovati bude.

,,I mluvil Samuel všecky řeči Hospodinovy k lidu, kteříž krále žádali od něho.
A řekl: Tento bude obyčej krále, kterýž bude kralovati nad vámi: Bráti bude syny
vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem
jeho. Také ustanoví je sobě za hejtmany nad tisíci a za padesátníky, a aby mu
orali rolí jeho, a žali obilé jeho, též aby jemu dělali nástroje válečné a přípravy
k vozům jeho. Dcery také vaše bráti bude, aby dělaly masti, a byly kuchařky
a pekařky. Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá
služebníkům svým. Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude,
a dá komorníkům a služebníkům svým. Též služebníky vaše a děvky vaše, a mlá¬
dence vaše nejzpůsobnější, i osly vaše vezme, aby jimi dělal dílo své. Z stád vašich
desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky. I budete volatí v ten den
příčinou krále vašeho, kteréhož byste sobě vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin dne
toho.

„Nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy, a řekli: Nikoli, ale král bude
nad námi, abychom i my také byli, jako všichni jiní národové, a souditi nás bude
král náš, a vycházeje před námi, bojovati bude za nás.” (I. Sam., kap. VIII.)

2. Saul, David a Šalomoun

Ale ráz i poloha země byly proti Židům, a jejich prvnímu králi Saulovi se nedařilo
lépe než jejich soudcům. Dlouhé úklady dobrodruha Davida proti Saulovi se vypra¬
vují v ostatku první knihy Samuelovy, a konec Saulův byla naprostá porážka na
hoře Gilboa. Jeho vojsko zdrtila statečnost filistinských lučištníků.

„A když bylo naze jtří, přišli Filistinští, aby zloupili pobité ; i nalezli Saule a tři
syny jeho ležící na hoře Gelboe. I stali hlavu jeho a svlékli odění jeho, a poslali po
zemi filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich i lidu. I složili
odění jeho v chrámě Astarot, tělo pak jeho přibili na zdi Betsan.” (I. Sam., kap.
XXXI.)

David (zhruba 990 př. Kr.) byl političtější než jeho předchůdce a dařilo se mu
lépe; podle všeho se dal pod ochranu Hirama, krále tyrského. Tento spolek s Feni-
čany ho držel a byl základem velikosti jeho syna Šalomouna. Jeho vláda s neustá¬
lými vraždami a popravami se čte spíše jako příběh divošského náčelníka než civi-
lisovaného panovníka. Vypráví se o tom velmi živě v druhé knize Samuelově.

První kniha Královská počíná panováním krále Šalomouna (zhruba 960 př. Kr.) .
Nejzajímavější z jeho vlády je se stanoviska všeobecného dějepisce poměr Šalo¬
mounův k národnímu náboženství a ke kněžstvu, a jak se choval k svatostánku,
ke knězi Sádochu a proroku Nátanovi.

Počátek Šalomounovy vlády je krvavý jako u jeho otce. Poslední zaznamenaná
řeč Davidova je pokynem k vraždě Semeiově, jeho poslední zaznamenané slovo

je ,,krev”: ,, - abys uvedl jeho šediny do hrobu s krví,” praví, ukazuje na to,

že ačkoli starého Simei chrání slib, který dal David Hospodinu, pokud David žije,
nic po této stránce Šalomouna neváže. Šalomoun vraždí svého bratra, který se chtěl

195

zmocniti trůnu, ale zaváhal a poddal se.
Pak řádí mezi jeho přívrženci. Jak slabé
bylo tehda náboženské pouto, které váza¬
lo plemenně pomíšené a duševně zmatené
Židy, je zřejmé z toho, jak snadno nahra¬
zuje nepřátelského mu velekněze svým
vlastním stoupencem Sadochem, a ještě
zřejmější ze zavraždění Joabova Baňa-
rášem, hlavním Šalomounovým zabijá¬
kem, v Stánku Hospodinově, kdy oběť se
dovolává svatostánku držíc se rohů Jeho¬
vova oltáře. Pak se Šalomoun pustí do
něčeho, co bylo tehda v duchu úplně mo¬
derním, totiž do přeměny náboženství své¬
ho národa. I on má spolky s Hiramem,
Libanonské cedry, z jejichž dřeva Šalomoun stavěl králem sidonským, který UŽÍvá SalomOU-
svůj palác a chrám Jehovův nova království jako silnice, po níž se

může dostat i k Rudému moři, aby tam
stavěl lodi, a výsledek toho spojenectví je, že se v Jerusalémě nahromadí neslýchané
posud bohatství.

V Izraeli se objeví tlupy nevolnických dělníků, Šalomoun je pošle káceti cedrové
lesy pod vedením Hiramovým a zorganisuje v zemi službu nosičskou. (V tom všem
je mnoho, co připomíná čtenáři poměr nějakého středoafrického náčelníka
k evropské obchodní společnosti.) Šalomoun si pak vystavěl pro sebe palác a daleko
ne tak veliký chrám pro Jehovu. Až doposud měla archa úmluvy, božský symbol
těchto starých Židů, přístřeší ve velikém stanu, který přenášeli s výšiny na výšinu
a izraelskému bohu přinášeli oběti na různých výšinách. Nyní byla archa přenesena
do zlaté nádhery vnitřního Stánku chrámového z kamene, obloženého cedrovým
dřívím, postavena mezi dvě veliké okřídlené postavy z pozlaceného dříví olivového,
a oběti se směly konati od té doby jen na oltáři před ní.

Toto centralisační novotaření připomene čtenáři Akhnatona i Naboneda. Takové
věci mají úspěch jenom tam, kde vážnost, tradice a vzdělání kněžské třídy pokleslo
na velmi nízký stupeň.

„Ustanovil také podle nařízení Davida otce svého pořádky kněžské k úřadům
jejich, a Levity ku povinnostem jejich, aby chválili Boha a přisluhovali při knězích
náležitě každého dne, a vrátné v pořádcích jejich u jedné každé brány; nebo tak
byl rozkaz Davida muže Božího. Aniž se uchýlili od rozkázání králova kněžím
a Levitům při všeliké věci i při pokladích”. (II. Paralip., VIII. kap.)

Ani ustavení Jehovovy bohoslužby v Jerusalémě na tomto novém podkladě, ani
jeho vidění Boha a rozmluva s ním na počátku jeho panování nebránily Šalomou¬
novi, aby na sklonku svých let neprováděl jakési teologické milkování. Měl mnoho
žen, třeba jen pro větší lesk a nádheru, a zavděčoval se jim, obětuje jejich národním
božstvům, sidonské bohyni Astartě (Istar), Kemošovi (bohu moabitskému), Molo¬
chovi atd. Biblické vypravování o Šalomounovi nám skutečně krále i zmatený lid,
oba pověrčité a duševně vrtkavé, ukazuje ve stavu, který nebyl nikterak nábožen¬
štější než u kteréhokoli jiného národa okolního světa.

196

Neobyčejně zajímavý jest v životě Šalomounově jeho sňatek s dcerou faraó¬
novou, poněvadž má význam v dějinách egyptských. Byl to asi jeden z faraónů XXI.
dynastie. Za velikých dnů Amenofise III., jak svědčí telamarnské listy, mohl farao
milostivě přijmouti babylonskou princeznu do svého harému, ale odmítl naprosto
dáti stvoření tak božské, jako byla egyptská princezna, babylonskému panovníkovi.
Ukazuje to na stálý úpadek egyptské moci a vážnosti, mohl-li si nyní, po třech
stoletích, takový králík jako Šalomoun vžiti egyptskou princeznu jako rovný rovnou.
Ale za nejbhžší egyptské dynastie (XXH.) nastal nový rozkvět a farao Šišak, její
zakladatel, využívaje rozpolcení mezi Izraelem a Judou, jež se šířilo i za Davida
i za Šalomouna, dobyl Jerusaléma a vydrancoval tu krátko trvající nádheru jak
nového chrámu, tak domu královského.

Šišak si asi také podmanil zemi filistinskou. Od té doby aspoň sláva filistinská
povadla. Pozbyli už svého krétského jazyka a přijali jazyk Semitů, které si podma-
nih, a ačkoh jejich města zůstávají více méně nezávislá, noří se pozvolna do všeobec¬
ného semitského života palestinského.

Jsou důkazy, že původní hruborysé, ale přesvědčivé vyprávění o Šalomounově
panování, o jeho rozhčných vraždách, o jeho spolku s Hiramem, o stavbě jeho
paláce a chrámu i o jeho marnotratnosti, jež zeslabila a nakonec roztrhla království
ve dví, nějaký pozdější spisovatel důkladně zfalšoval a rozšířil, zveličuje jeho
bohatství a oslavuje jeho moudrost. Není zde na místě vykládati o původu bible,
ale není třeba žádné učenosti, nýbrž jen docela obyčejného zdravého rozumu,
abychom si všimli zřejmé skutečnosti a pravdivosti podstatného vypravování
o Davidu a Šalomounovi, v5^ravování vysvětlujícího leccos a omlouvajícího leccos,
ale přece uvádějícího fakta, byť velmi drsná, jak je může vypravovat! jen spisovatel
současný nebo skoro současný, přesvědčený, že jich nelze utajiti, a pak věnovali
pozornost tomu, jak spisovatel vsunutých míst náhle upadá v pochlebenství.

To biblické vyprávění, jež působilo jak na křesťanský, tak na mohamedánský svět,
takže se všeobecně věřilo, že král Šalomoun byl nejen nejskvělejší, ale i nej¬
moudřejší ze všech lidí, je pádným dokladem toho, jaké převahy může v Udské
mysli nabýti psané svědectví nad skutečností. První kniha Královská líčí přece
podrobně jeho největší nádheru, jež je ubohá vedle krásných a podivuhodných
budov i zřízení takových velikých panovníků, jakými byU Thuthmes III. nebo
Ramses II. nebo půl tuctu jiných faraónů, nebo Sargon II. nebo Sardanapal nebo
Nebukadnézar Veliký. Jeho chrám byl uvnitř dvacet loket, tedy necelých 10 m
široký — to je šířka malé venkovské vily — a 60 loket, řekněme 30 m dlouhý.
Délka lokte se udává různě, nejvýše něco přes 1 m, což by znamenalo šířku něco
přes 20 m a délku přes 60 m. A co se tkne jeho moudrosti a státnického umění,
není třeba jiti dále nežli do bible, abychom viděli, že Šalomoun byl jenom pomoc¬
níkem dalekosáhlých plánů obchodnického krále Hirama, a jeho království šacho¬
vým sedlákem, postrkovaným mezi Fénicií a Egyptem. Děkuje za svůj význam
jedině dočasnému oslabení Egypta, což dodávalo odvahy ctižádostivému Feničanu
a mělo jej k tomu, aby si hleděl naklonit! držitele klíče obchodní cesty na východ.
Vlastnímu národu byl Šalomoun marnotratným a krutým vládcem a již před jeho
smrtí se jeho království viditelně štěpilo.

Panováním krále Šalomouna se končí krátká doba slávy židovské; severní
a bohatší díl jeho království, dlouho utlačovaný daněmi, aby udržel královský jeho

H. G. Wells, Díjiny svíia — 13.

197

lesk,, se od Jerusaléma odloučil a stal se samostatným královstvím izraelským,
a toto rozštěpení přerušilo ono spojení mezi Sidonem a Rudým mořem, jež umož¬
nilo záblesk Šalomounova bohatství. Od té doby není už blahobytu v židovských
dějinách. Jerusalém zůstává hlavním městem jednoho kmene, kmene Juda, hlavním
městem země neúrodných pahorků, odříznuté od moře zemí filistinskou a obklo¬
pené nepřáteli.

Historie válek, náboženských bojů, úchvatů, vražd a bratrovražedných sporů
pro íza jištění trůnu trvá po tři století. Je to historie čiře barbarská. Izrael válčí
s Judou a okolními státy; ujednává spolek hned s tím, hned s oním. Moc aramejské
Sýrie plane jako neblahá hvězda nad hebrejskými ději, a za ní se povznáší veliká
a rostoucí moc nové říše asyrské. Po tři století byl život Hebreů jako život
člověka, který chce mermomocí bydliti na rušné křižovatce a kterého proto neustále
přejíždějí omnibusy a motorové vozy.

,,Pur’ (patrně Tiglat Pilesar III.) je podle biblického vyprávění první asyrský
panovník na hebrejském obzoru a Menahem se mu vykoupí tisíci hřivnami stříbra
(738 př. Kr.), Ale asyrská moc jde nyní rovnou na zestárlou už a upadající zemi
eg5rptskou, a směr útoků vede Judeou. Tiglat Pilesar se vrátí a Salmanasar jde
v jeho stopách, král izraelský pletichaří, aby získal pomoc Egypta, této ,, zlomené
třtiny”, ar. 721 př. Kr., jak jsme již podotkli, byl jeho národ odveden do zajetí
a zmizel nadobro z dějin. Týž osud visel nad Judou, ale byl ještě na nějaký čas
odvrácen. O tom, co stihlo vojsko Senacheribovo za panování krále Ezechiáše
(701 př. Kr.) a jak byl Senacherib zavražděn svým synem (11. Královská, XIX, 37)
jsme se již zmínili. O tom, jak si potom Asyřané podmanili Egypt, není zmínky ve
svátém Písmě, ale je jasno, že před panováním Senacheribovým byl král Ezechiáš
v diplomatické korespondenci s Babylonem (700 př. Kr.), který stál ve vzpouře
proti Sargonu II. asyrskému. Pak přišlo dobytí Egypta Asarhadonem, a pak měla
Asyrie na nějaký čas dost práce sama se sebou; Skytové, Médové a Peršané ji
tísnili od severu a v Babylone vypuklo povstání. Jak jsme poznamenali, Egypt, jsa
zbaven na čas asyrského tlaku, se obrodil, nejdříve za Psameticha a potom za
Nechona II.

A zase ta malá země mezi dvěma velkými si z nich neuměla vybrat spojence —
nemohla spolehnout! na žádnou z nich. Joziáš se postavil proti Nechonovi a byl zabit
v bitvě u Megida (608 př. Kr.). Král judský musil platiti Egyptu poplatek. Když
potom Necho, který pronikl až k Eufratu, byl položen na lopatky Nebukadnezarem
II., strhl Judu s sebou. Nebukadnezar to zkusil nejdříve se třemi králi-loutkami,
pak odvedl větší část Údu do zajetí babylonského (586 př. Kr.) a ostatek, když se
pozvedli a povraždili babylonské úředníky, uprchl před pomstou Chaldejských do
Egypta.

„K tomu i všecky nádoby domu Božího, veliké i malé, i poklady domu Hospodi¬
nova, i poklady královské i knížat jeho, všecko zavezl (,král Kaldejský’) do Baby-
lona. A vypálili dům Boží, a zbořiU zeď Jerusalémskou, též i všecky paláce v něm
popálili, ano i všelijaké klénoty drahé v něm zkazili. A což jich pozůstalo po meči,
to převedl do Babylona, a byU služebníci jeho i synů jeho, dokudž nekraloval král
Perský (II. Paralip. XXXVI, 18—20).

198

Tak skončila židovská říše, trvající čtyři století. Od začátku až do konce byla
jen pouhým přívažkem v rozsáhlejších a větších dějinách Sýrie, Asyrie a Fenicie.
Ale měly se z ní vyvinouti mravní i rozumové důsledky, které mají základní důle¬
žitost pro celé lidstvo.

3, Židé národem smíšeného původu

Židé, kteří se po více než dvou pokoleních vrátili z Babylona do Jerusaléma za
časů Kyrových, byli docela jiný národ než váleční ctitelé Báloví a ctitelé Jehovovi,
obětníci na návrších a obětníci v Jerusalémě za dob království izraelského a jud-
ského. Z biblického vyprávění je zřejmo, že Židé přišli do Babylona jako barbaři
a vrátili se jako národ vzdělaný. Šli tam jako zmatený a rozdělený dav, bez národ¬
ního vědomí, a vrátili se proniknutí silným a výlučným duchem národním. Šli tam
nemajíce společné literatury všem známé, neboť teprve asi čtyřicet let před zajetím
prý král Joziáš objevil ,, knihu zákona'* v chrámě (II. Král. XXII.) , a krom toho není
ve vypravování nikde poukazu, že by se byly čtly knihy, a vrátili se s většinou
materiálu, z něhož vznikl Starý zákon. Je zřejmo, že židovský duch, jsa zbaven
svých hašteřivých a vražedných králů, vzdálen politiky a žije v ovzduší světa baby¬
lonského, duševně povzbudivém, učinil v zajetí veliký krok kupředu.

V Babylonii byl tehdy duch dějepisného badání a vzdělání. Babylonské vlivy,
které přiměly Sardanapala, aby založil velikou knihovnu starých spisů v Ninive,
byly stále činné. Vyprávěli jsme již, jak se Naboned tak zabýval starožitnickými
studiemi, že zanedbal obrany svého království proti Kyrovi. Tak všechno přispí¬
valo k tomu, aby přivedlo Židy ve vyhnanství ke studiu jejich vlastních dějin,
a našli nadšeného vůdce v proroku Ezechielovi. Z takových skrytých a zapome¬
nutých údajů, jaké měli s sebou, z rodokmenů, ze současných příběhů o Davidovi,
Šalomounovi a jiných svých králích, z pověstí a tradicí si vytvořili a rozšířili svůj
vlastní dějepis a vyprávěli jej Babylonii i sobě. Příběhy o stvoření a potopě i leccos
z příběhu o Mojžíšovi a o Samsonovi převzali patrně z pramenů babylonských. Ale
jedna verse o stvoření a o Edenu, ač původně babylonská, byla Židům asi známa již
před vyhnanstvím. Když se Židé vrátili do Jerusaléma, byl jenom Pentateuch
sloučen v jednu knihu, kdežto pořad ostatních historických knih měl teprve
následovat!.

Ostatní jejich literaturu tvořily po několik století zvláštní knihy, kterým pro¬
kazovali úctu různého stupně. Některé z pozdějších knih jsou zřejmě složeny teprve
po návratu ze zajetí. Všechnu tu literaturu pronikaly určité vedoucí ideje. Byla
tu myšlenka, které i samy ty knihy v jednotlivostech odporují, že všechen národ
jsou čistokrevné děti Abrahamovy; byla dále myšlenka slibu, který dal Jehova
Abrahamovi, že povýší plémě židovské nade všechna ostatní plemena; za třetí byla
tu především jiným víra, že Jehova je největší a nejmocnější ze všech kmenových
bohů, dále, že je bůh nade všechny ostatní bohy, a konečně, že je jediný pravý bůh.
Židé byli na konec přesvědčeni, že jsou vyvolený národ jediného boha na celém
světě.

Z těchto tří myšlenek docela přirozeně vyrůstala čtvrtá, myšlenka o příštím
vůdci, spasiteli. Mesiáši, který uskuteční dlouho neplněné sliby Jehovovy.

199

Zříceniny Kafarnaa

Toto sjednocení Židů v jeden tradicí stmelený národ za oněch „sedmdesáti leť’
je první dějinný příklad nové moci psaného slova na lidský život. Bylo to duševní
sloučení, které více než spojilo národ, jenž se vrátil do Jerusaléma. Myšlenka, že
náleží k v5rvolenému národu, předurčenému vyniknout! nad jiné, byla velmi svůdná.
Zmocnila se také těch Židů, kteří zůstalí v Babylonii. Literatura, vyjadřující tuto
myšlenku, se dostala k Židům, usazeným tehda v Egyptě. Působila na smíšený
národ, obývající v iSamaří, starém- to hlavním městě králů izraelských, když bylo
deset kmenů přestěhováno do Medie. Nadchla vehký počet Babylonských a jiných,
aby uznali Abrahama za svého otce a přidružili se k vracejícím se Židům. Amonité
a Moabité se stali jejími přívrženci. Kniha Nehemiášova je plna zoufalství, způso¬
beného tímto útokem na výsady vyvolených. Židé byli již národem rozptýleným po
mnoha zemích a městech, když se jejich mysli a naděje spojily a oni se stali náro¬
dem výlučným. Jejich výlučnost má však s počátku jen ten účel, aby uchovala
čistotu učení i bohoslužby, když měli před očima takové výstražné příklady jako
byl král Šalomoun. Opravdové proselyty kteréhokoli národa vítalo židovství dlouho
s otevřenou náručí.

Feničanům po pádu Tyru a Karthaga bylo asi obrácení na židovství obzvláště
snadné a svůdné. Jejích řeč byla blízce příbuzná s hebrejštinou. Je možno, že veliká
většina afrických a španělských Židů je skutečně fénického původu. Také v Arábii
hojně přistupovali. Na jižní Rusi, jak si všimneme později, byli i mongolští Židé.

If. Důležitost židovských 'proroků

Historické knihy od Genese až po Nehemiáše, do nichž myšlenka slibu, učiněného
vyvolenému národu, byla vpravena později, byly patrně páteří duševního sjedno¬
cení, ale dokonce nejsou úplnou hebrejskou literaturou, z níž byla bible na konec
složena. O knihách jako je Jobova, která prý je napodobením řecké tragedie, o Písni
Šalomounově, o Žalmech, o Příslovích a o jiných nemůžeme psáti v těchto ,,D ě ji¬
ná c h”, ale je nutno zabývati se alespoň poněkud důkladněji knihami „prorocký-

200

mi”. iNeboť právě tyto knihy jsou téměř nejstarším a jistě nejlepším důkazem toho,
že se v lidských příbězích objevuje nový duch vůdcovský.

Tito proroci nejsou nová třída ve společnosti; jsou nejrůznějšího původu —
Ezechiel byl z kněžské kasty a měl sympatie kněží, kdežto Amos byl pastýřem; ale
mají společné to, že přinášejí do života náboženskou sílu, stojící mimo oběti a for¬
mality kněžské a chrámové. První proroci jsou ještě nejspíše podobni prvním
kněžím: věští, radí a předpovídají události; je docela možno, že s počátku, za dnů,
kdy bylo mnoho vysokých míst v zemi a náboženské myšlenky byly poměrně ještě
neustáleny, nebylo velikého rozdílu mezi knězem a prorokem.

Proroci tančili, zdá se, tak trochu jako derviši, a prorokovali. Obyčejně nosili
zvláštní plášť z hrubé koziny. Udržovali kočovnou tradici proti „novým cestám”
usedlíků. Ale po vystavění chrámu a zorganisování kněžstva zůstává prorocký typ
nad formální náboženskou soustavou a mimo ni. Patrně byli vždycky kněžím více
méně proti srsti. Stali se neoficiálními rádci ve veřejných otázkách, udavači hříchů
a nepěkných zjevů, samozvanci, nemajícími jiné autority než své vnitřní světlo.
„Stalo se slovo Hospodinovo” — a tak podobně začínávají.

Za pozdějších a nejtrudnějších dnů království Judova, když Egypt, severní
Arábie, Asyrie a pak Babylonie jako svěrák tiskly zem judskou, vzrostl význam
a moc těchto proroků neobyčejně. Obraceli se k duším úzkostným a bázlivým,
vyzývali s počátku hlavně k pokání, k zboření toho nebo onoho obětního místa,
k znovuzřízení bohoslužby v Jerusalémě a pod. Ale některými těmi proroctvími zní
již měco, co bychom dnes nazvali „sociální reformou”. Bohatí ,, zahanbují tváře
chudých” (Isaiáš), rozkošníci pojídají chléb dětí, mocní a zámožní se přátelí
s cizinci, napodobí jejich nádheru a neřesti a obětují obecný lid těmto novým
obyčejům; a to nenávidí Jehova, který jistě zemi potrestá.

Ale jako zajetí mělo za následek rozšíření duševního obzoru, šíří a mění se i duch
proroctví. Žárlivá malichernost, která znetvořuje první kmenové představy o Bohu,
ustupuje nové představě o bohu všespravedlivém. Je zřejmé, že rostoucí vliv pro¬
roků se neobmezoval toliko na národ židovský; za těch dnů to bylo něco, co šlo
celým semitským světem. Shroucení národů a království, z nichž vyvstávaly veliké
a měnivé říše oné doby, zničení kultů a řádů kněžských, vzájemné snižování chrámů
vzájemným soupeřením a hádkami — všechny ty vlivy uvolňovaly duše k svobod¬
nějšímu a širšímu chápání náboženskému. Chrámy nahromadily veliké zásoby
zlatých nádob a pozbyly svého vlivu na obraznost lidí.

Je nesnadno říci, zda za těch neustálých válek byl život nejistější a nešťastnější
než před tím, ale tolik je jisto, že si lidé silněji uvědomovali svou bídu a bezmocnost.
Kromě ženám a ubožákům neposkytovaly chrámy nikomu útěchy a posily svými
obětmi, obřady a formální pobožností. Takový byl svět, k němuž se pozdější proroci
izraelští jali mluviti o jednom Bohu a o slibu, že jednoho dne ten svět dojde míru,
jednoty a štěstí. Tento veliký Bůh, jejž lidé nyní objevovali, žil v chrámě „ne rukou
udělaném, věčném v nebesích”. Není nejmenší pochybnosti, že byla v Babylonii,
v Egyptě a po celém semitském východě hojnost takových myšlenek a výroků.
Prorocké knihy biblické jsou právě jen ukázkami, jak se za těch dob prorokovalo.

Upozornili jsme již na to, jak písmo a vědění pozvolna vystupovalo z původních
kněžských a chrámových hranic, ze skořápky, v níž se původně rozvíjelo a pěsto¬
valo. Ukázali jsme na Herodota jako na zajímavý příklad toho, co jsme nazvali

201

svobodným duchem lidstva. Nyní máme před sebou podobné přelití mravních ideí
do všeobecného celku. Hebrejští proroci a stálé rozpětí jejich myšlenek, směřujících
k jednomu Bohu na celém světě, je souběžný s rozvojem volného svědomí lidstva.
Od té doby proudí lidským myšlením tu slabě a málo znatelně, tu se vzrůstající
silou myšlenka jediné vlády ve světě i slibu a možnosti činného a zářivého míru
a štěstí v lidských dějích. Z chrámového náboženství starého rázu se židovské nábo¬
ženství do veliké míry stává prorockým a tvůrčím náboženstvím nového rázu.
Prorok vyvstával za prorokem.

Později, jak budeme vyprávěti, se narodil prorok nebývalé moci, Ježíš, jehož
stoupenci založili veliké všeobecné náboženství křesťanské. Ještě později se objevuje
v Arábii Mohamed, jiný prorok, a zakládá islám. Přes svůj velmi odlišný ráz
vycházejí oba ti učitelé z těch židovských proroků a jsou jejich následníky. Nesluší
se dějepisci rozhodovat! o náboženské pravdě a nepravdě, ale je jeho úlohou vyprá¬
věti o velikých konstruktivních myšlenkách, jež se v dějinách objeví. Před dvěma
tisíci a čtyřmi sty lety, a snad šest, snad sedm nebo i osm tisíc let potom, kdy
vyvstaly hradby prvních sumerských měst, přišly na svět myšlenky o mravní
jednotě lidstva a o světovém míru.

202

KAPITOLA XrX

Arijští národové za dob předhistorických

1. Rozšíření Ariů

Mluvili jsme o řeči arijské, že asi vznikla na Dunaji a na jižní Rusi a odtamtud
že se šířila. Říkáme „asi”, protože není nikterak postaveno na jisto, že tam bylo
její středisko ; mnozí o tom uvažovali a mínění se velmi rozcházela. Podáváme názor
nyní panující. Byla to původně řeč národní skupiny plemene severského. Jak se
Áriové šířili, jejich prajazyk se počal rozlišovat! v několik jazyků. Na západě a na
jihu se setkával s jazykem baskickým, jenž byl tehda hodně rozšířen ve Španělsku,
a možná také s různými jinými středomořskými jazyky.

Dříve než se Áriové rozšířili ze svých původních sídel na jih a na západ, zabíralo
plémě iberské Velikou Britanii, Irsko, Francii, Španělsko, severní Afriku, jižní
Itálii a ve stavu už civilisovanějším Řecko a Malou Asii. Bylo úzce příbuzné
s Egypťany. Soudíc podle pozůstatků, jež zanechalo v Evropě, bylo to plémě pomenší,
obyčejně oválního obličeje a dlouhé hlavy. Pochovávalo své náčelníky a vynikající
lidi v kobkách megalitických (t. j. vytvořených z velikých kamenů), nad nimiž byly
nasypány veliké mohyly; tyto mohyly, mnohem delší než širší, nazýváme dlouhými
mohylami. Přebývali časem v jeskyních a také v nich někdy pochovávali své mrtvé ;
podle zuhelnatělých, rozlámaných a rozštípaných lidských kostí, i dětských, se
soudilo, že byli lidojedy.

Tyto snědé iberské kmeny malé postavy (a také Basky, byli-li jiného plemene)
zatlačili na západ nebo si podmanili a zotročili vyšší a světlejší národové arijští,
přecházející střední Evropou na jih a na západ; národům těm říkáme Keltové.
Jenom Baskové odolávali vítězící řeči arijské. Pomalu pronikli tito keltsky mluvící
lidé až k oceánu Atlantickému a vše, co nyní zbývá z Iberů, je smíšeno s obyvatel¬
stvem keltským. Pokud působil keltský vpád na irské obyvatelstvo, je nyní sporné ;
snad byli Keltové na tomto ostrově pouhou kastou dobyvatelů, kteří vnutili svou
řeč většině podrobeného obyvatelstva. Totéž platí snad o Španělsku. Je dokonce
pochybné, je-li na severu Anglie více krve arijské nežli předkeltské. Jsou jistí malí
snědí Walesané a jistí Irové, kteří jsou plemene iberského. Moderní Portugalci mají
v sobě také mnoho iberské krve.

Keltové mluvili jazykem keltským, o němž bylo řečeno, že spojoval arijský slovník
s berberskou (nebo iberskou) mluvicí, a ten se zase rozrůznil v galštinu, walesštinu,
bretonštinu, skotštinu a irskou gaelštinu i v jiné jazyky. Pohřbívali popel svých
náčelníků a vynikajících osob v kulatých mohylách. Zatím co se tito severští Keltové
šířili na západ, jiní severští národové arijští se tlačili na snědé bílé plémě středo-
mořské na poloostrovech řeckém a italském a rozvinovali se v latinské a řecké

203

204

skupiny jazykové. Jiní arijští kmenové se dostali k moři Baltickému a přes ně do
Skandinávie; mluvili všelijakými odrůdami arijštiny — starou norštinou, z níž se
vyvinuly švédština, dánština, moderní norština a islandština — gotštinou a horno-
němčinou i dolnoněmčinou.

Původní arijština, která se takto šířila a drobila v odvozené řeči na západě,
šířila a drobila se také na východě. Severně od Karpat a Černého moře rostly
a šířily se arijské kmeny, užívající určitých nářečí zvaných slovanskými, z nichž
vznikly ruština, srbština, polština, čeština a jiné jazyky; jiné odrůdy arijštiny
v Malé Asii a v Persii se osamostatnily v arménštinu a indoiranštinu, z nichž vznikly
sanskrit a perština. V této knize jsme užili slova arijština pro všechny tyto jazykové
skupiny, ale názvu indoevropština se užívá někdy pro celou skupinu, a „arijština”
se obmezuje na indoiranskou řeč v užším slova smyslu. Této indoiranské řeči bylo
souzeno, aby se později rozštěpila v několik jazyků, mezi nimi i v perštinu
a sanskrit; ten byl jazykem některých kmenů arijských světlé pleti, které vnikly na
východ do Indie někdy mezi 3000 a 1000 let př. Kr. a přemohly dravidské národy,
kteří tehdáž obývali tuto zemi.

Od svého původního okruhu stěhovacího se uchýlili jiní arijští kmenové jak
na sever tak na jih od moře Černého a na konec, když se tato moře zmenšila
a nebyla jim v cestě, na sever a na východ od moře Kaspického, a tak se sráželi
a také mísili s mongolskými národy uralsko-altajské skupiny jazykové, „koně-
krotným” to lidem travnatých stepí středoasi jských. Od těchto mongolských plemen
se Áriové podle všeho naučili užívati koně k jízdě a ve válce. V Evropě a v Asii
byly tři nebo čtyři předhistorické odrůdy koně, ale teprve stepi nebo polopouště
daly takové koně, kterých bylo možno používat! i jinak než jen jako zvířat krmných.

Všichni ti národové měnili ovšem rychle sídla, několik špatných ročních počasí
je mohlo zahnati o mnoho set kilometrů dále, a proto je můžeme stopovati jen velmi
zhruba a přibližně. V létě táhli vždy na sever, v zimě se vraceli na jih. Tento roční
kyv zabíral někdy na sta kilometrů. Na našich mapách naznačujeme pro jedno¬
duchost putování kočovných národů rovnými čarami; ale ve skutečnosti se pohy¬
bovali ročními výkyvy jako koště služky, která jím při zametání mává sem tam,
postupujíc stále kupředu. A tak se na sever od moře Černého a asi že i od moře
Kaspického a od sídel původních kmenů germánských ve střední Evropě, a na východ
od ní až k íránským národům, z nichž vzešli Médové, Peršané a arijští Hindové,
potulovala po travnatých nížinách spousta kmenů; je lépe mluviti o nich spíše
neurčitě nežli přesně, ať to jsou Kimeriové a Sarmaté nebo oni Skytové, kteří spolu
s Medy a Peršany přišli v účinný styk s asyrskou říší kolem r. 1000 př. Kr. nebo
již dříve.

Východně a jižně od Černého moře, mezi Dunajem a Médy i Peršany, a severně
od semitských a středozemských národů na pobřežích a na poloostrovech sídlili
jiní kmenové arijští, které je stejně nesnadno určití podrobněji ; ti se tam stěhovali
volně s místa na místo a bez překážky se křížili — k velikému zmatku historiků.
Zdá se, že tito kmenové se vklínili do hititské civilisace, která byla asi předaň jského
původu, a přizpůsobili se jí. Tito Arijové nebyli snad tak úplnými kočovníky jako
Skytové širých rovin jihoruských.

205

2. Původní arijský život

Jaký pak život vedli asi ti předhistoričtí Áriové, ti severští Áriové, kteří byli
především předky většiny Evropanů a většiny bílých Američanů i evropských
osadníků dnešní doby, stejně jako Peršanů a Hindů z vyšších kast? Mohli býti
také předky Arménů, ale ti byli spíše národem nearijským, snad hititským, který
přijal arijskou řeč.

Jako odpověď na tuto otázku máme kromě vykopaných pozůstatků a památek,
na něž jsme musili spoléhati při líčení předchůdců Ariů, nový zdroj vědomostí.
Máme jazyk. Pečlivým studiem arijských jazyků bylo možno vyvoditi hojně závěrů
o životě těchto arijských národů před 5000 nebo 4000 lety.

Všechny ty jazyky jsou si navzájem podobny tím, že v každém z nich, jak už
jsme vyložili, je určitý počet společných kořenů. Vidíme-li, že týž kořen nějakého
slova se vyskytuje ve všech těch jazycích nebo ve většině z nich, je tuším logické
usuzovati, že věc, kterou kořen označuje, musila býti známa společným předkům.
Ale i když mají úplně stejné slovo ve svých jazycích, nemusí tomu tak
býti; může to býti nový název nové věci nebo nové představy, jež se rozšířila po
světě teprve nedávno. Na př. ,,gas” (plyn) je slovo, v3ďvořené asi r. 1625 Van
Helmontem, holandským chemikem, a rozšířilo se do většiny civilisovaných jazyků,
a ,, tabák” je zase indiánské slovo, které se ujalo téměř všude zároveň s kouřením.
Ale ukazuje-li se totéž slovo ve větším počtu jazyků, a má-li význačné
mluvnické tvary každého jazyka, můžeme býti ujištěni, že se vysky¬
tovalo v tomto jazyku a bylo jeho částí již od počátku a že se s ním děly stejné
změny. Víme na př., že slova pro vůz a kolo mají takto všechny arijské jazyky,
a z toho můžeme usuzovati, že prvotní Áriové, lépe řečeno severní Áriové, měli
vozy; ale poněvadž nemají společných kořenů pro paprsky, obruče a nápravu, zdá
se, že jejich kola nebyla kolářská kola s paprsky, nýbrž že byla zhotovena z kmenů
stromů, jež byly mezi oběma konci vysekány sekerou.

Tyto primitivní vozy táhli voli. Neboť dávní Áriové nejezdili na koních ani si
jích nezapřahovali — nedbali o koně. Lidé doby sobí byli koňáci, ale neolitičtí
Áriové byli voláci. Jedli hovězí maso, ne koňské, a po mnoha věcích počali užívati
hovězího dob5d:ka k tahu. Oceňovali zámožnost podle krav. Putovali za pastvou
a vezli svůj majetek ve vozech, tažených voly, jako to dělají jihoafričtí Boerové,
ačkoli ovšem byly jejich vozy mnohem neohrabanější, než možno dnes kdekoli
nalézti. Patrně proputovati veliké dálky. Stěhovali se, ale ne v přesném „kočov-
nickém” slova smyslu; pohybovali se pomaleji, loudavěji než národové, kteří byli
na kočování již zařízeni. Putovali lesy a savanami bez koní. Přešli do života stěho¬
vavého z usedlejšího života ,,pasekářského” dřívější doby neolitické. Tomuto roz¬
voji napomáhaly snad podnebné změny, pro které lesy ustupovaly pastvinám,
a náhodné lesní požáry.

Popisovali jsme již, jak asi vypadal domov prvotních Ariů a jejich domácí život,
pokud nám to zbytky švýcarských kolových staveb umožňují popsati. Jejich domy
byly většinou velmi chatrné, asi že z proutí a bláta, i netrvaly dlouho, a nejspíše
že je opouštěli a táhli světem dále často jen z nepatrných příčin. Arijští národové
spalovali mrtvé, zvyk to, jejž doposud zachovávají v Indii, ale jejich předchůdci
z dlouhých mohyl, Iberové, pohřbívali své mrtvé posazujíce je do hrobů. V někte-

206

rých starých arijských mohylách (kulatých mohylách) mají urny, obsahující popel
nebožtíků, (podobu domů a vypadají jako zakulacené chýše s doškovou střechou.

Pastva měla pro prvotní Árie mnohem větší důležitost než orba. S počátku
obdělávali zemi hrubou dřevěnou motykou ; potom, když poznali, že možno užívati
k orání dobytka, počali doopravdy orati volským potahem, užívajíce s počátku za
pluh vhodně ohnuté větve. Jejich první zemědělství, než na to přišli, bylo spíše
okopávání půdy blízko domů, nežh orání na polích. Většina země, kterou kmen měl,
byla obecní půda, na níž se dobytek pásl pohromadě. Kamenné domy si stavěli až
teprve na samém úsvitě dějin. Stavěli si z kamene krby (na př. v Glastonbury)
a někdy také základy. Ale přece budovali jakési kamenné domy prostřed velikých
mohyl, ve kterých pochovávali popel vynikajících nebožtíků. Snad se naučili tomuto
zvyku od svých iberských sousedů a předchůdců. Nikoli prvotní Áriové, nýbrž
tito snědí běloši kultury heUoUtické jsou původci chrámů, jako jsou stonhengeský
ve Wiltshire nebo carnacký v Bretagni.

Tito Áriové se neshromažďovali v městech, nýbrž v pastevních okresech jako
rodové a kmenové obce. Tvořili volná sdružení ke vzájemné pomoci pod zvolenými
náčelníky, měli střediska, kam se mohli uchýliti i s dobytkem, když jim hrozilo
nebezpečí, a stavěli si ležení s náspy a palisádami, z nichž mnohé posud lze nalézti
v evropských krajinách jako dějinné svědky. Vůdcové, pod nimiž muži bojovali ve
válce, byli často titíž, kteří konali očistné oběti a kteří byli jejich prvními kněžími.

Znalost bronzu se rozšířila po Evropě teprve pozdě. Severní Evropané se po
7000 až 8000 let věk za věkem tuze pomalu propracovávali, než se obeznámili s kovy.
Za tu dobu se jejich společenský život tak vyvinul, že žili ve společnosti lidé různého
zaměstnání a muži i ženy rozličného postavení. Někteří muži zpracovávali dřevo
a kůži — ■ jiní byli hrnčíři a sochaři. Ženy předly, tkaly a vyšívaly. Byli náčelníci
i vůdčí a vynikající šlechtické rodiny.

Arijští kmenové si všelijak pestřili jednotvárné své pasení a putování, zasvě¬
covali své podniky a slavili triumfy, konali pohřební shromáždění a zahajovali
roční období slavnostmi. Na jejich jídla jsme se už podívali ; velmi hojně si dopřávali
opojných nápojů. Vařili si je z medu a z ječmene, a když arijsky mluvící kmeny
pronikaly na jih, i z hroznů. Když se rozveselili, opíjeli se. Zdali hned s počátku
užívali kvasu, aby měli lehký chléb, a zda si kvasili nápoje, nevíme.

Při jejich slavnostech byli jednotlivci, kteří měli šprýmařské nadání, a užívali
ho jistě jen proto, aby rozesmáli své přátele, ale byl tu ještě jiný druh mužů, kteří
měli velký význam pro svou dobu a ještě větší pro dějepisce — básníci lyričtí
a epičtí, jak lze nyní říci, bardové a rhapsodové. Byli u všech arijských národů;
byli výsledkem i dalším činitelem v rozvoji mluvené řeči, což byla hlavní vymože¬
nost neolitických časů. Zpívali nebo přednášeli slavné činy minulých nebo žijících
náčelníků a celého národa, vyprávěli i jiné příběhy, které vymýšleli, uměli
zpaměti žerty a všelijaké vtipy. Vynalézali, pěstovali a zdokonalovali rytmus, rým,
aliteraci a podobné možnosti, skryté v jazyce; hodně asi přispěli k vytvoření
a pevnému zachycení mluvnických tvarů. Byli prvními velikými umělci sluchovými,
jako pozdější aurignačtí skalní malíři byli prvními velikými umělci zrakovými
a ručními. Jistě že i „hráli”, naznačujíce vhodnými posunky to, o čem zpívali, ale
jejich hlavní starostí byl řád, zpěvnost a síla řeči.

207

Boj mezi Menelaem a Hektarem (v lliadě).

Z mísy v Britském museu, pocházející snad ze
sedmého století př. Kr. Je to asi nejstarší známá
váza s řeckým nápisem, fíecké písmo právě začí¬
nalo. Všimněme si svastiky!

Tito bardové jsou novým stupněm síly
a rozsahu lidského ducha. Udržovali a roz¬
víjeli v lidských duších sm5rsl pro něco
většího než je jednotlivec, totiž pro kmen a
pro život, kotvící v minulosti. Nepřipomí¬
nali jenom starých nepřátelství a bitev, při¬
pomínali též stará spojenectví a společné
dědictví. Činy starých bohatýrů znovu oži¬
ly. Áriové si počali uvědomovati, že byl život
před jejich narozením a bude po jejich smrti.

Jako většina všeho na světě vyrůstala
tato bardská tradice s počátku zvolna a
pak rychleji a rychleji. Za doby, kdy se
po Evropě šířil bronz, nebylo jediného
arijského národa, který by nebyl měl sta¬
vu bardského i jeho výchovy. Jejich přiči¬
něním řeč tak zkrásněla, jak jen vůbec možno. Tito bardové byli živými knihami,
zlidštělým dějepisem, ochránci a tvůrci nové a mocnější tradice v lidském životě.
Každý arijský národ měl svoje dlouhé básnické zkazky, které se takto uchovávaly,
svoje ságy (germánské), svoje eposy (řecké), svoje védy (starosanskritské). Nej¬
starší Áriové byli svou podstatou lidé hlasoví. Zdá se, že při oněch obřadných
a dramatických tancích, předváděných v krojích, které u většiny lidských plemen
také sloužily k dochovávání tradice, měl přednes hlavní slovo.

Tenkráte ještě nebylo písma a když se umění psáti nesměle vkrádalo do Evropy,
jak si o tom ještě povíme, netrápili se lidé tuze zaznamenáváním těch vřelých
a krásných pokladů, jež měli uschovány v paměti — to psaní byla taková zdlouhavá,
nepohodlná, umrtvující práce.

S počátku se psaly jen účty a podobné praktické věci. Bardové a rhapsodové
kvetli ještě dlouho po tom, když bylo písmo zavedeno. Vždyť vlastně žili v Evropě
jako minstrelové ještě za středověku.

Bohužel neměla jejich tradice stálosti písemného záznamu. Opravovali a upra¬
vovali si své zpěvy, některé byly po nějaký čas v módě a pak zase byly zanedbávány.
A tak máme nyní jen velmi změněné a přetvořené pozůstatky té mluvené literatury
předhistorických dob. Jednu z nejzajímavějších a nejpoučnějších z těch předhisto-
rických skladeb máme zachovánu v řecké lliadě. V nejstarší formě byla asi Ilias
přednášena kolem r. 1000 př. Kr., ale nebyla napsána dříve než snad mezi lety
700 — 600 př. Kr. Zdá se, že bylo mnoho těch, kteří ji skládali a zlepšovali, ale
pozdější řecká tradice ji připisovala slepému bardovi jménem Homérovi, kterému
také přičítali Odyssei u, skladbu hodně odlišného ducha a rázu. Je možno, že
mnozí z arijských bardů byli slepci. Podle prof. J. L. Myresa byli bardové oslepo¬
váni, aby se neodloučili od kmene. L. Lloyd viděl v Rhodesii hudebníka z tlupy
domorodých tanečníků, kterého oslepil náčelník právě z toho důvodu. Slované
nazývah všechny bardy slepci.

Původní recitované verše Iliady byly starší než verše Odysseie. „Ilias jako úplná
báseň je starší než Odysseia,” praví prof. Gilbert Murray, „ačkoli látka Odysseie,
jež obsahuje z velké části časově neurčitelné lidové báje a pověsti, je starší než

208

kterákoli z historických látek v Iliadé”. Obadva eposy byly podle všeho zazname¬
nány a znovu přepsány později, asi tak jako lord Tennyson, korunovaný básník
královny Viktorie, ve svých Idylách královských přepsal Smrt Artu¬
rovu (jež sama už byla upravena Sirem Thomasem Malorym kol. r. 1450 z dří¬
vějších pověstí), přiváděje řeči, city i povahy ve větší souhlas se svou dobou. Ale
události Iliady a Odysseie, způsob života, jejž popisují, duch vyprávěných dějů
patří konečným stoletím předhistorického věku. Tyto ságy, eposy a védy podávají
zároveň s archeologií a filologií třetí zdroj poučení o těch zmizelých časech.

Zde je na př. závěrečné místo z Iliady, popisující velmi přesně, jak se nasypávala
předhistorická mohyla :

. Hned napřáhli býky i mezky

s rychlosti do svých vozů a potom se před městem iseSli.

Po celých devět dní pak sváželi nesčetné dříví;
aJe Ikdyž světlodájná se zjevila desátá Zora,
tehdáž smělého reka již vynesli roníce slzy,
mrtvolu na vrchol dřev pak složivše, vznítili oheň.

Zora Íkd3^ lisvitorodá se zjevila růžovoprstá,
tehdy se shromá.ždil ilid ikol hranice slavného reka.

Avšak tkdyž se xiž sešli a všichni se v hromadu shlukli,
nejdřív jiskrným vínem tu hranici zhasili zcela,
všecku, kam plamene žár byl zasáhl, dokola, všude.

Bratří a druhové jeho pak bílé sbírali kosti,
ve zraku pláč — proud slz jim s na zem se řinul.

Když pak sebrali kosti a do zlaté truhly je dali,
v jeonná nachová roucha je pečlivě sbalivše dříve,
konečně v hlubinu hrobky je vložili rychle a potom
hustými kameny svrchu a velkými přikryli hrobku.

Rychle pak zřídili rov. —

Kol dokola hlídači byli,

aby tam Achajci dřív snad nevpadli, krásnoholenní.

Když pak zřídili hrobku, zas odešli, ale pak zase
všichni se v hromadu sešli a skvostné slavili hody
v paláci Priama vládce, jenž král jest, živený Diem.

Tak tam Hektora pohřeb byl slaven, statného jezdce.

(Překlad Otomara Vaňomého.)

Je také stará anglická saga B e o w u 1 f , složená dlouho před tím, než přešli
Anglové z Germanie do Anglie, a ta končí podobným pohřbem. Nejdříve se líčí, jak
stavěli hranici. Bojovníci ji ověsili štíty a brněním, tělo přinesli, hranici zapálili
a pak po deset dní nasypávali mohutnou mohylu, kterou by mohli viděti zdaleka
pocestní po moři i po zemi.

Beowulf, který je aspoň o tisíc let mladší než Ilias, je zajímavý také tím, že
jedno z hlavních dobrodružství je vyloupení pokladu z mohyly, která už tehda
byla stará.

3. Arijská rodina

Řecké eposy nám ukazují dávné Řeky v době, kdy ještě neznali železa ani písma,
a dříve než založih města v zemi, do které zřejmě přišli nedávno jako dobyvatelé.
Odtáhli na jih z původní arijské vlasti. Tito noví příchozí do Řecka, země to obý¬
vané doposud národy středomořskými nebo iberskými, byli asi lid pleti světlé.

209

Ujasněme si dobře jednu věc, i když snad se budeme trochu opakovati. Ilias nám
nevyličuje prvotní neolitický život původní arijské vlasti; líčí nám ten život, kdy
už se hodně přeměňoval. Prvotní neolitický způsob života s jeho zkrocenými a ocho¬
čenými zvířaty, s jeho hrnčířstvím a kuchařstvím i s jeho dočasnými políčky
primitivní orby jsme již popsali. Neolitický způsob života se rozšířil mezi 15000
a 6000 lety př. «Kr. zároveň s lesy a bujným rostlinstvem dešťové doby přes větší
část Starého světa od Nigru až k Hoangho a od Irska až do jižní Indie. Později,
kdy nastalo v rozsáhlých částech povrchu zemského opět sucho a krajiny se
odlesňovaly, rozbíhal se primitivní život neolitický dvojím směrem. Jeden směr
vedl k putování, z něhož se na konec vyvinul pravidelný život stěhovavý mezi letními
a zimními pastvinami — zkrátka ke kočovnictví; druhý spěl v jistých oslu-
něných říčních údolích k zavodňování půdy a k zakládání prvních měst, v nichž se
lidé shromažďovali a kladli základy ke vzdělanosti. Popisovali jsme již první
civilisace i jak byly podrobeny opakujícím se vpádům kočovnických. Podotkli jsme
již, že po mnoho tisíciletí se tyto kočovné výboje proticivilisační téměř rytmicky
vracely. Zde třeba poznamenat!, že Řekové, jak je líčí lUas, nejsou ani prostí
neolitičtí kočovníci, nedotčení civilisací, ani lidé civilisovaní. Jsou to kočovníci, kteří
právě narazili na civilisaci, jež je vzrušila a kterou pokládají za příležitost k válčení
a k loupení.

Tito dávní Řekové Iliady jsou statní bojovníci, ale bez kázně — jejich bitvy jsou
spletí soubojů. Mají koně, nemají však jízdy ; koně, který se teprve nedávno dostal
do arijského života, užívají k tomu, aby táhl do bitvy hrubý válečný vůz. Kůň je
posud takovou novinkou, že sám sebou vzbuzuje jakousi hrůzu. Pro obyčejný potah,
jako to je v citátu z Iliady, právě uvedeném, měli voly.

Jedinými kněžími těchto Ariů jsou strážci oltářů a svátých míst. Jsou tu
náčelníci , kteří jsou hlavami rodiny a kteří také vykonávají oběti, ale nezdá se, že
by bylo v jejich náboženství mnoho tajemství nebo posvátných citů. Jdou-li Řekové
do války, tito náčelníci a starší se scházejí do rady a ustanoví si krále, jehož moc
je velmi neurčitá. Není zákonů, jsou jen zvyky, není také přesných pravidel, jak se
chovati.

Společenský život starých Řeků se soustřeďoval kolem domácnosti těchto
vedoucích mužů, a síň náčelníkova byla obsáhlým střediskem, kam každý chodil na
slavnosti, aby slyšel bardy a účastnil se her a cvičení. Zde se také soustřeďovali
neumělí posud řemeslníci. Kolem byly chlévy, stáje a podobné budovy. Obyčejní
lidé spali kdekoli, jako to dělali sluhové ve středověkých hradech a jako to posud
dělají sluhové v indických domácnostech. Nehledíc k osobnímu vlastnictví měl kmen
posud ráz patriachálního komunismu. Kmen nebo náčelník jako hlava kmene měl
v držení pastviny, kdežto lesy a řeky byly divočinou.

Zdá se, že arijská organisace společenská, ba snad každá dávná obec neměly
menších oddělených domácností, jak je tomu dnes všude v západní Evropě a v Ame¬
rice. Kmen byl velikou rodinou, národ byl skupinou kmenových rodin a domácnost
čítala často sta lidí. Lidská společnost počala, právě tak jako počínají u zvířat stáda
a hejna tím, že se společná rodina nerozešla. Takto se stávají v dnešní době
patrně lvi východoafričtí zvířaty společenskými; mláďata se drží u matky, i když
už dospěla, a loví v tlupě. Až posud byl lev daleko spíše šelmou samotářskou. Nelpí-li

210

dnes mužové a ženy tak na své rodině jako
dříve, je to proto, že nyní stát a společ¬
nost poskytují bezpečnost, pomoc a výho¬
dy, které byly kdysi možné toliko v rodině.

V dnešní hindské společnosti můžeme
posud nalézti tyto velké domácnosti dří¬
vějších stupňů společenských. Bhupen-
dranath Basu popsal nedávno typickou
hindskou domácnost. Je to arijská do¬
mácnost zjemnělá a zušlechtěná tisíciletou
vzdělaností, ale její společenské složení je stejné jako za dob, o nichž vyprávějí
arijské eposy.

Praví: ,, Společná rodina přešla k nám z nepamětných časů a starodávná
patriarchální soustava arijská posud vládne v Indii. Její složení, ačkoli staré, je
posud plno života. Společná rodina je pracovní družstvo kooperativní, v němž mají
mužové i ženy pevně vykázané místo. V Čele družstva je starší člen rodiny, obyčejně
nejstarší mužský člen, ale za jeho nepřítomnosti má často dozor některá starší
žena.” (Srovn. Penelopu v Odysseii.)

„Všichni tělesně zdatní členové musí přispívat! k společné domácnosti svou
prací a výdělkem, aC osobní zručností nebo vzděláváním půdy nebo obchodem.
Slabší členové, vdovy, sirotci, chudí příbuzní — všichni musí býti podporováni
a vydržováni. Synové, synovci, bratři, bratranci — se všemi nutno zacházeti stejně,
neboť každé neoprávněné vyznamenávání by mohlo rodinu rozrušiti. Nemáme
slova pro bratrance a sestřenice, jsou to bratři a sestry, a nevíme, co jsou to
příbuzní druhého stupně. Děti prvního bratrance jsou vaši synovci a neteře, právě
jako děti vašich bratrů a sester. Muž si nemůže vžiti sestřenici, byť sebe
vzdálenější, jako si nemůže vžiti svou sestru, kromě v jistých částech Madrasu,
kde si muž může vžiti dceru svého strýce z matčiny strany. Rodinná náklonnost,
rodinná pouta jsou vždy velmi silná, a proto není tak nesnadno udržeti rovno¬
právnost mezi tolika členy, jak by se na první pohled zdálo. Krom toho je život
velmi jednoduchý. Až do nedávná se nenosily všeobecně doma střevíce, nýbrž
sandály bez řemínků. Znal jsem zámožnou rodinu středních vrstev, kde několik
bratrů a bratranců mělo dohromady dva tři páry kožených střevíců, které se nosily
jenom venku, a doposud se tak děje s nákladnějším oděvem, jako se šálami, které
trvají několik pokolení, a při svém věku se těší láskyplné péči, poněvadž je nosili
předkové blahé paměti.

,, Společná rodina zůstává pospolu někdy po několik pokolení, až je příliš složitá
a pak se rozpadne v menší rodiny, a tak vidíte celé vsi obydleny členy téhož rodu.
Řekl jsem, že je rodina pracovním družstvem, a možno ji přirovnat! k malému státu ;
udržuje se silnou kázní, založenou na lásce a poslušnosti. Vidíte skoro denně, jak
přicházejí mladší členové k hlavě rodiny a stírají prach s jeho nohou na znamení
dobrořečení; kdykoli něco podnikají, rozloučí se vždy a odnášejí si jeho po¬
žehnání ... Je mnoho svazků pojících rodinu — svazků sympatie, společné radosti,
společného zármutku; když někdo zemře, truchlí všichni členové; když se narodí
děcko nebo se slaví svatba, raduje se celá rodina. Nade vším pak je rodinné božstvo,
nějaký obraz Višny, ochránce; jeho místo je ve zvláštním pokoji, obecně známém

211

jako boží pokoj, nebo u zámožných rodin v chrámě při domě, kde vykonává rodina
denní pobožnost. Je cit osobní náklonnosti mezi tím obrazem božstva a rodinou,
neboť obraz se zpravidla dědí z minulých pokolení, a často jej získal zázračně nějaký
zbožný předek kdysi za dávných časů . . . S domácím bohem je úzce sdružen domácí
kněz . . . Hindský kněz je částí rodinného života svého stáda, mezi oběma trval
svazek po mnoho pokolení. Kněz nebývá zpravidla příliš vzdělaný, ale zná tradice
své víry . . . Není těžkým břemenem, neboť se spokojí málem — několik hrstí rýže,
několik doma vypěstovaných banánů a pár kousků zeleniny, trocha nečištěného
cukru domácí výroby a sem tam několik měďáků je všechno, co potřebuje , , .

,, Obraz našeho rodinného života by nebyl úplný bez domácích sluhů. V Bengál-
sku se říká služce „jhi” nebo „li” — a je jako dcera domu; jmenuje pána a paní
otcem a matkou a mužské a ženské příslušníky rodiny bratry a sestrami. Účastní
se rodinného života; chodí na svata místa se svou paní, protože sama by nemohla
jiti, ztráví obyčejně svůj život v rodině, do které byla přijata a která se také stará
o její děti. Se sluhy se zachází podobně. Služebnictvo mužské i ženské patří obyčejně
nižším kastám, ale mezi nimi a členy rodiny vyrůstá cit osobní náklonnosti, a když
jsou starší, jmenují je mladší členové rodiny srdečně staršími bratry, strýci,
tetami atd. . . .

„V zámožném domě je vždy domácí učitel, který učí děti rodiny právě tak jako
druhé vesnické hochy; není tu nákladné školní budovy, nýbrž někde na verandě
nebo v kůlně na dvoře se najde místnost pro děti a jejich učitele, a do této školy
mají hoši nižších kast volný přístup. Domorodé školy nebyly zvláště dokonalé, ale
opatřovaly pro široké vrstvy vyučování, jakého jsou sotva účastny v mnohých
jiných zemích . . .

„S hindským životem je spojeno věky dochované pohostinství. Je povinností
hospodářovou poskytnouti oběd cizinci, který přijde před polednem a požádá o něj ;
paní domu si nesedne k jídlu, dokud se nenají každý Člen rodiny, a poněvadž
někdy její oběd zbude jediný, jí až hodně po poledni čekajíc, nepřijde-li hladový
cizinec, který by se chtěl na jisti.”

Dali jsme se svésti a citovali jsme pana Basu poněkud obšírněji, poněvadž se
zde dostáváme k čemusi jako k živému pochopení domácnosti, jak byla v lidských
společnostech od dob neolitických a jak posud panuje v Indii, v Číně a na Dálném
východě, kdežto na západě kvapně ustupuje státní a obecní organisaci vychování
a velkorysému industrialismu, v němž je možný vysoký stupeň individuální volnosti
a svobody, jakých tyto vehké domácnosti nepoznaly . . .

Ale vraťme se k dějinám, zachovaným nám v arijských eposech.

Sanskritské eposy vypravují nám příběh velmi podobný příběhu, jenž jest zákla¬
dem Iliady — příběh světlého národa, který se živil masem hovězím (teprve později
se stali vegetariány) , který sešel z Persie do roviny severoindské a pomalu si razil
cestu k Indu. Od Indu se rozšiřovali po Indii, ale jak se šířili, získávali mnoho od
tmavých Dravidů, které přemohli, a pozbyli podle všeho své bardské tradice. Védy,
jak praví B. Basu, byly zachovány v domácnostech hlavně ženami . . .

Ústní literatura národů keltských, kteří se tlačili na západ, se nezachovala tak
úplně jako řecká nebo indská; byla napsána o mnoho století později, a tak stejně
jako barbarský primitivní Beowulf anglický ztratila jasnou známost doby, kdy se

212

přistěhovali do zemí obývaných předtím jiným národem. Vystupují-li v ní vůbec
Předariové, jsou to pohádkoví lidé v irských pověstech.

Irsko, nejodloučenější ze všech keltsky mluvících společností, podrželo až done¬
dávna svůj primitivní život, a T á i n, irská to Iliada, popisuje život dobytkářský,
kdy se ještě užívalo válečných vozů a také válečných psů, a kde hlavy zabitých se
navlékaly kolem koňských šíjí. T á i n je příběh o lupu dobytka. Ukazuje se tu také
týž společenský řád jako v Iliadě; tam náčelníci hodují ve velkých síních, jež si
vystavěli, tam bardové zpívají a vyprávějí příběhy, tam pijí a opíjejí se. O kněžích
se tam mnoho nemluví, ale je tam jakýsi lékař-kouzelník, který zaříkává a pro¬
rokuje.

H. G. Wells, Dějiny svita — 14.

213

KAPITOLA XX

Řekové a Peršané

1. Helénští národové

Řekové se objevují v matném světle před úsvitem dějin (asi 1500 př. Kr.) jako
jeden z putujících, nedokonale kočovných arijských národů, kteří postupně šířili
okruh isvých pastvin k jihu na Balkánský poloostrov a zápasili i mísili se s předchá¬
zející egejskou civilisací, jejíž korunou byl Knossos.

V homérských básních mluví tito řečtí kmenové jedním společným jazykem
a společná tradice, podporovaná epickými básněmi, je udržuje ve volné jednotě;
nazývají své rozličné kmeny společným jménem Helénů. Přišli bezpochyby vlna

za vlnou. Rozezná¬
vají se tři hlavní
odrůdy staré řečti¬
ny: ionština, aiol-
ština a dorština.
Měli velké množ¬
ství nářečí. lonové
snad šli přede vše¬
mi druhými Řeky
a smísili se velmi
úzce se vzdělanými
národy, které pře¬
mohli. Plemenně
byli obyvatelé měst,
jako Athény a Mi-
lét, spíše Středo-
mořané než Seve¬
řané. D ořové by¬
li patrně poslední,
nejmocnější a nej¬
méně vzdělaní při¬
stěhovalci. Tito he¬
lénští kmenové pře¬
mohli a důkladně
zničili celou egej-
skou vzdělanost,
která se rozvinula

214

před jejich příchodem; na jejím popelu vytvořili vzdělanost svou. Dostali se
až k moři a přes ostrovy do Malé Asie ; propluli Dardanelami a Bosporem a založili
si osady nejdříve na jižním a později na severním pobřeží Černého moře. Rozšířili
se také po jižní Itálii, která se na konec jmenovala Graecia Magna (Velké Řecko),
a po severním pobřeží moře Středozemního. Založili Marseille na místě dřívější
osady fénické. Počali se usazovati na Sicilii již od r. 735, soupeříce tu s Kartha-
giňany.

Za vlastními Řeky přišh příbuzní Makedoňané a Thrákové; na jejich levém
křídle přešli Frygové přes Bospor do Malé Asie.

Toto rozdělení Řeků se událo před počátkem dějepisu. V šestém století př. Kr.,
to jest za doby babylonského zajetí Židů, byly už mezníky předhelénské vzdělanosti
v Evropě vyvráceny. Tiryns a Knossos jsou bezvýznamná místa ; Mykény a Trója
žijí dále v pověsti ; veliká města tohoto nového řeckého světa jsou Athény, Sparta
(hlavní město v Lakedemonii) , Korint, Théby, Samos, Milétos. Svět, který naši
praotcové zvali „Starým Řeckem”, vznikl na zapomenutých zříceninách Řecka ještě
staršího, po mnohých stránkách právě tak civilisovaného a uměleckého, o kterém
se dnes teprve začínáme dovídati vykopávkami. Ale to novější Staré Řecko, o němž
nyní vyprávíme, žije posud plně v našich představách a zřízeních, poněvadž mluvilo
krásnou a velmi výraznou řečí arijskou, příbuznou řečem našim, a poněvadž přejalo
středomořskou abecedu a zdokonalilo ji, přidavši k ní samohlásky, tak že bylo nyní
snadno umět čisti a psáti a veliký počet lidí si mohl osvojit! toto umění a zachovat!
záznamy pro pozdější doby.

Význačné rysy helénské vzdělanosti

Tato řecká vzdělanost, kterou vidíme vzrůstat! v Jižní Itálii, v Řecku a v Malé
Asii v sedmém století př. Kr., se různí ve mnoha důležitých věcech od dvou velikých
civilisací, jejichž vzrůst jsme již stopovali a které vznikly na Nilu a na dvojříčí
mesopotamském. Tyto civihsace rostly po dlouhé věky tam, kde jsme je našli; rostly
pozvolna kolem života chrámového z primitivního zemědělství; kněžští králové
a božští králové zpevnili takovéto dávné městské státy v říše. Ale barbarští paste-
večtí nájezdníci z Řecka přišli na jih do světa, jehož vzdělanost byla už stará. Byly
tu už plavba a orba, obezděná města a písmo. Řekové nevytvořili vlastní vzděla¬
nosti; pobořili jednu a vybudovali druhou na troskách a z trosek prvé.

Tím si vysvětlíme i to, že v řeckých dějinách není stupně chrámového ani kněž¬
ských králů. Řekové se dostali najednou k městskému zřízení, které na východě
vyrostlo kolem chrámu. Převzali sdružení chrámu a města — ta myšlenka byla
pro ně jako udělána. U měst na ně asi nejvíce působily hradby. Není jisto, zda
přijali rovnou městský život a městské zřízení. S počátku žili v otevřených všech
mimo zříceniny měst, která vyvrátili, ale ty byly pro ně vzorem a ustavičnou
pobídkou. Nejdříve se dívali na město jako na bezpečné místo za dob válečných
a na chrám nekriticky jako na význačný základní rys města. Podědili to vše po
předcházející civihsaci, majíce v hlavě stále ještě zakořeněny představy a tradice
lesnatých krajin. Homérské zřízení společenské zavládlo v zemi a přizpůsobilo se
novým podmínkám. Vývojem dějin se Řekové stali zbožnějšími a pověrčivějšími,
jak se víra podmaněných drala zase zespodu vzhůru.

215

Řekli jsme již, že společenským složením prvotních Ariů byla dvo jtřídní soustava
šlechty a obecného lidu, že třídy nebyly od sebe ostře odděleny a že je do války
vodil král, který byl prostě hlavou některé šlechtické rodiny, primus inter
pares, vůdce mezi sobě rovnými. Přemožením domorodého obyvatelstva a vysta¬
věním měst přistoupila k tomuto prostému společenskému složení o dvou třídách
nižší vrstva venkovských dělníků a vycvičených i nevy cvičených řemeslníků, kteří
byli většinou otroci. Ale všechny řecké obce nebyly tohoto dobyvatelského rázu.
Některé byly útočiště, nahrazující zničená města, a v těch nebylo domorodé spodní
vrstvy.

V mnohých případech se staly pozůstatky dřívějšího obyvatelstva třídou pod¬
maněnou, státními otroky jako celek, jako na př. heloti ve Spartě. Šlechtici a svo-
bodníci se stali hospodáři a statkáři ; oni řídili stavbu lodí a zabývali se obchodem.
Ale někteří z chudších svobodných občanů se stali řemeslníky, a jak jsme se již
zmínili, veslovali za plat na galejích. Kněží v tomto řeckém světě byli buď ochránci
oltářů a chrámů nebo obětníky; Aristoteles ve své „Politice” činí z nich jenom
pododdělení své úřednické třídy. Občan sloužil za mládí jako vojín, v mužném věku
jako vládce, ve stáří jako kněz. Kněžská třída, srovnáme-li ji se stejnou třídou
v Egyptě a v 'Babylonii, byla malá a bezvýznamná.

Bohové vlastních Reků, bohové Reků doby herojské, byli, jak jsme již pozna¬
menali, oslavení lidé, a věřící z nich ani nepociťovali příliš velikého strachu nebo
posvátné hrůzy; ale pod těmito bohy svobodných dobyvatelů číhali jiní bohové
podmaněných národů, kteří našli tajné stoupence mezi otroky a ženami. Od svých
původních bohů Áriové nikterak neočekávali, že by činili zázraky nebo dozírali na
lidský život. Ale Řecko stejně jako větší část východního světa tisíc let př. Kr.
velmi rádo vyhledávalo věštírny a hadače. Delfy byly zvláště proslulé svou věštír¬
nou: „Nedovedl-li vám nejstarší muž v kmenu říci, co činiti”, praví Gilbert Murray,
„šli jste k blahoslaveným mrtvým. Všechny věštírny byly u hrobů hrdin. Řekli
vám, co je ,Themis’, co se má činiti, čili jak by to nyní vyjádřili zbožní lidé, co je
vůle boží.”

Kněží a kněžky těchto chrámů nebyli spojeni v jednu třídu ani nevykonávali
třídního vlivu. Řecký stát tvořili šlechtici a lid obecný, splynulí někdy v jeden
společný celek občanů. Ve mnohých případech, zvláště ve velikých městských
státech, převyšovali otroci a přistěhovalci bez práva občanského svým počtem
daleko občany. Ale pro ně byl stát vlastně jen jakoby z dobré vůle; zákonně byl
toliko pro vybraný celek občanů. Občané se srovnali nebo se nesrovnali s cizinci
a s otroky, ale tito nepožívali ochrany zákona — právě tak jako by tam byl despo¬
tismus.

Toto společenské uspořádání se velice lišilo od zřízení východních říší. Výlučná
důležitost řeckého občana nám trochu připomíná výlučnou důležitost dětí Izraele
v pozdějším židovském státě, ale Rekové nemají nic podobného prorokům a kněžím
ani myšlenky o vševládném Jehovovi.

Jiný rozdíl mezi řeckými státy a kteroukoli jinou lidskou společností, jíž jsme
posud věnovali pozornost, jest jejich ustavičná a nevyléčitelná roztříštěnost. Vzdě¬
lanost egyptská, sumerská, čínská a jistě i severoindická započaly v četných nezá¬
vislých městských státech, z nichž každý byl městem s okolím několika málo mil,
kde sídlilo poddané obyvatelstvo venkovské, ale s tohoto stupně přešli spolčením

216

v království a říše. Rekové však do samého konce svých nezávislých dějin nesply-
nuli v jednotu. Obyčejně to připisujeme zeměpisným podmínkám, v nichž žili. Řecko
je země rozdělená pohořími a zálivy v množství údolí, což znesnadňovalo vzájemný
styk, a to tak, že málo měst dovedlo udržovat! druhá po delší dobu v poddanství.
Krom toho bylo mnoho řeckých měst na ostrovech a rozptýleno po vzdálených
březích. I největší řecké státy nebyly až do konce o nic větší než mnohá anglická
hrabství, a některé měly rozlohu několika málo čtverečních kilometrů. Athény,
jedno z největších řeckých měst, měly na vrcholu své moci snad třetinu milionu
obyvatel. Málo řeckých měst mělo více než 50.000. Z toho byla polovina nebo i více
otroků a cizinců a dvě třetiny svobodného občanstva byly ženy a děti.

3. Monarchie, aristokracie a demokracie v Řecku

Vláda těchto městských států měla velice různý ráz. Rekové, když se po svých
výbojích usadili, podrželi si ještě na čas vládu svých králů, ale tato království
ustupovala čím dále tím více vládě třídy šlechtické. Ve Spartě (Lacedemonii) měli
králové značnou moc ještě v šestém století př. Kr. Lacedemoňané měli podivnou
soustavu dvo jkrálovství ; dva králové, pocházející z rozličných královských rodin,
vládli společně.

Ale velká část řeckých států městských se proměnila v aristokratické republiky
dávno před šestým stoletím. Ve většině rodin, které vládnou dědičně, se projevuje
náklonnost k ochablosti a nečinnosti. Dříve nebo později nastává úpadek; a poně¬
vadž se Rekové dostali ven na moře, zakládali osady a pěstovali obchod, povstaly
nové bohaté rodiny, které svrhly staré a přivedly k moci nové osobnosti. Tito zbo¬
hatlíci se stali členy rozsáhlé vládnoucí třídy, způsob to vlády, známý jako oli-
garchie — proti aristokracii — ačkoli přesně mluveno název oligarchie (vláda
několika) může v sobě obsahovat! jako zvláštní případ dědičnou aristokracii.

V mnohých městech osoby význačné energie, využívajíce nějakého společenského
sporu nebo třídního bezpráví, si pojistily ve státě více méně nepravidelnou moc.
Toto sdružení osobnosti a příležitosti je také ve Spojených státech amerických,
kde lidé, vykonávající různé způsoby neúřední moci, se nazývají b o s s e s. V Řecku
se nazývali tyrany. Ale tyran byl více než boss ; byl uznáván za panovníka a činil
nárok na panovnickou autoritu. Moderní boss zase chrání zákonnými formami to,
co „si nahrabal” a užívá toho k svým vlastním účelům. Tyrani se rozeznávali od
králů, kteří si činili nárok na nějaké právo, na nějakou rodinnou přednost, na př.
na vládu. Snad je podporovala i utiskovaná chudší třída ; tak Peisistrata, který byl
tyranem v Athénách r. 660 — 527 s dvěma přestávkami, kdy byl ve vyhnanství,
podporovali chudobní athénští horalé. Někdy, jako v řecké Sicílii, stál tyran na
straně bohatých proti chudým. Když si počali později Peršané podmaňovati řecká
města maloasijská, dosadili tam tyrany smýšlející persky.

Aristoteles, veliký filosofický učitel, který se narodil v dědičné monarchii make-
donské a byl po několik roků vychovatelem královského syna, činí ve své Poli¬
tice rozdíl mezi králi, kteří vládnou podle uznaného a dědičného práva, jako král
makedonský, jemuž sloužil, a mezi tyrany, kteří vládli bez souhlasu ovládaných.
Je ovšem nesnadno pochopiti, jak by mohl t3n'an vládnouti bez souhlasu mnohých

217

a bez Činné účasti velkého počtu svých poddaných, a oddanost a nesobeckost těch
všelijakých ,, pravých králů’’ vzbuzovala také, jak známo, povážlivý odpor. Aristo¬
teles dovedl také říci, že král vládne pro dobro státu, kdežto tyran vládne jen pro
dobro svoje. V této věci stejně jako v tom, že beze všeho uznával otroctví za věc
přirozenou a pokládal ženy za neschopné svobody a politických práv, byl Aristoteles
v souhlase se směrem doby.

Třetí forma vládní, jež postupně nabývala vrchu v Řecku v šestém, v pátém
a ve čtvrtém století př. Kr., byla známa pod jménem demokracie. Poněvadž
moderní svět nyní ustavičně mluví o demokracii a poněvadž moderní myšlenka
demokracie se velice liší od demokracie řeckých států městských, bude dobře
posvítiti si na význam slova demokracie v Řecku. Demokracie byla tehda vláda lidu
(démos) ; byla to vláda občanského celku, vláda mnohých na rozdíl od několika.
Ale nechť si čtenář všimne slova ,, občan”. Z vlády byl vyloučen otrok, ale stejně
i propuštěnec a přistěhovalec; i v městě narozený Řek, jehož otec přišel z města
deset až patnáct kilometrů za předhořím, byl vyloučen. První demokracie (ale ne
všechny) žádaly od občanů majetek, a majetkem za těch dob byly pozemky; tento
požadavek se později nečinil, ale moderní čtenář pochopí, že tu bylo něco velmi
rozdílného od moderní demokracie. V Athénách koncem pátého století př. Kr. tento
požadavek majetku odstranili; ale Perikles, veliký státník athénský, o němž si
povíme později více, provedl zákon (451 př. Kr.), obmezující občanství na ty, kdo
se mohli vykázati athénským původem se strany otcovy i matčiny. A tak v řeckých
demokraciích stejně jako v oligarchiích tvořili občané uzavřenou společ¬
nost, ovládající leckdy, jako tomu bylo za veliké doby athénské, četné otroky
a ,, cizince”. Moderní politik, zvyklý myšlence — myšlence úplně nové a odlišné —
že demokracie ve své dokonalé formě znamená, aby každý dospělý muž i žena měli
hlas ve vládě, by to pokládal za jakousi oligarchii. Jediný skutečný rozdíl mezi
řeckou „oligarchii” a řeckou demokracií byl, že v oné občané chudší a méně
významní neměli hlasu ve vládě, kdežto v této měl hlas každý občan. Aristoteles ve
své Politice ukazuje velmi jasně praktický význam tohoto rozdílu. V oligarchiích
platili bohatí jen malou daň ; v demokraciích naopak platili bohatí daň velkou a ne¬
zámožní občané dostávali obyčejně podpory a zvláštní příspěvek. V Athénách se
platilo občanům za účastenství ve shromážděních. Ale většina obyvatelstva mimo
šťastný kruh občanů pracovala a dělala, co se jim poručilo, a dožadoval-li se někdo
ochrany zákona, našel si občana, který ho zastupoval. Neboť jenom občan platil
něco před zákonem. Moderní myšlenka, že má každý ve státě být občanem, by byla
hluboce rozhořčila privilegované athénské demokraty.

Toto monopolisování státu pro třídu občanů mělo ovšem za následek, že vlaste¬
nectví těch privilegovaných občanů nabylo silného a obmezeného rázu. Ujednávali
s ostatními městskými státy spolky, ale nikdy s nimi nesplynuli. To by bylo zničilo
všechny výhody, ze kterých žili. Těsné zeměpisné hranice těchto řeckých států
zesilovaly jen jejich cítění. Lásku k vlasti zvyšovala tu láska k jejich rodnému
městu, k jejich náboženství, k jejich domovu, neboť to všechno bylo jedno. (!řtroci
ovšem tak necítili, a v oligarchických státech velice často třída vyloučených pře¬
mohla svůj odpor k cizincům ještě větším odporem k domácí třídě, která je potla¬
čovala. Ale hlavně: vlastenectví v Řecku bylo osobní vášní podnětné a nebezpečné
síly. Jako zhrzená láska dovedlo se zvrátiti v cosi velmi podobného nenávisti. Řečtí

218

vyhnanci se podobali francouzským nebo ruským emigrantům tím, že byli hotovi
chovati se k své milované vlasti velmi drsně, aby ji zachránili od ďáblů v lidské
podobě, kteří se jí zmocnili a je vypudili.

V pátém století př. Kr. utvořily Athény spolkovou soustavu s četnými jinými
řeckými státy městskými, o niž historikové často mluvi jako o athénské říši. Ale
všechny ostatní městské státy podržely svou vládu. Jedním z „nových faktů” této
athénské říše bylo úplné a trvalé potlačení námořního lupičství ; jiným bylo zave¬
dení jakéhosi mezinárodního práva. Právo bylo ovšem athénské právo, ale občané
rozličných států spolkových mohli spolu vésti pře a mohli i vyřizovati právní pří¬
pady, což ovšem dříve nebylo možno.

Athénská říše se vlastně vytvořila ze spolku na vzájemnou obranu proti Peršanům ;
její sídlo bylo původně na ostrově Délu a spojenci přispívali k společnému délskému
pokladu, který pak byl z Délu přenesen do Athén, aby se ho snad nezmocnili Per-
šané. Město za městem platilo raději peněžitý příspěvek místo vojenské služby, až
na konec Athény vykonávaly téměř všechnu práci a dostávaly téměř všechny
peníze. Podporovaly je při tom jen asi dva větší ostrovy. ,, Spolek” se takto proměnil
postupně v „říši”, ale občané spolčených států zůstali si ve skutečnosti navzájem
cizinci, nebylo-li mezi nimi zvláštních smluv o vzájemných sňatcích a pod. Tuto
říši drželi hlavně chudší občané athénští svou nejusilovnější a ustavičnou osobní
službou. Každý občan byl povinen vojenskou službou doma i venku mezi osmnáctým
a šedesátým rokem, někdy toliko ve věcech athénských, jindy na obranu měst říše,
jejíž občané se vykoupili. Nebylo asi v athénském sněmu jediného muže přes pěta¬
dvacet let, který by se nebyl zúčastnil několika výprav do rozličných částí moře
Středozemního nebo Černého, a který by neočekával, že se tak zase stane. O moder¬
ním imperialismu říkají jeho protivníci, že to je vykořisťování světa bohatými;
athénský imperialismus byl vykořisťování světa chudšími občany athénskými.

Jiný rozdíl proti modernímu životu, způsobený malostí řeckých městských států,
byl ten, že v demokracii měl každý občan právo choditi do lidového shromáždění,
mluviti tam a hlasovati. Pro většinu měst znamenalo to sněm jenom několika set
lidí; největší sněmy neměly více než jen několik tisíc občanů. Nic podobného není
možno v moderní ,, demokracii” s několika miliony voličů. Hlasování ^moderního
,, občana” ve věcech veřejných se obmezuje na právo hlasovati pro toho neb onoho
kandidáta, kterého mu strana předloží, a předpokládá se, že takto svým hlasem
pomáhá ,, rozhodovat!” o konečném výsledku. Aristoteles, který by si byl tuze po¬
chvaloval volební metody našich moderních demokracií, upozorňuje velmi důmyslně,
jak v demokracii venkovská třída občanů může býti vlastně připravena o občanská
práva tím, že se lidová shromáždění svolávají příliš často, aby se jich mohli
pravidelně účastniti. V pozdějších řeckých demokraciích (v pátém století) se veřejní
úředníci vohli losem kromě případů, kde bylo třeba odborníků. To pokládali za
ochranu všeobecného celku privilegovaných občanů proti trvalé nadvládě bohatých,
vlivných a příliš nadaných mužů.

Některé demokracie, na př. Athény a Milét, měly zařízení, zvané ostrakismos,
,,soud střepinový”, kterým se v dobách krise a sporů rozhodovalo, má-li určitý
občan jiti na deset let do vyhnanství. (Název pochází od slova ostrakon =
lastura, střepina, hliněná tabulka, na kterou občan napsal nebo vyryl jméno.) To

219

by se snad zdálo modernímu čtenáři závistivým zřízením, ale v tom nebyla podstata
věci. Byl to, jak praví Gilbert Murray, způsob dospěti k rozhodnutí v případě, kdy
bylo politické cítění tak rozděleno, že hrozilo úplné zastavení státního stroje.
V řeckých demokraciích byly strany a vůdcové stran, ale žádná pravidelná úřední
vláda a žádná pravidelná oposice. Nebylo tedy možno prováděti politiku, a třeba
velmi populární politiku, postavil-li se proti ní mocný vůdce nebo mocná skupina.
Ale ostrakismem byl nejméně populární nebo nejméně důvěry požívající z vůdců
v rozdělené obci nucen na určitou dobu zmizeti beze ztráty cti a majetku.

Tento ostrakismos zvěčnil jakéhosi neznámého a nevzdělaného člena athénské
demokracie. Jistý Aristides si zjednal u soudu znamenitou pověst pro svou spra¬
vedlivost. Dostal se do sporu s Themistoklem o námořní politiku. Aristides byl pro
vojsko pozemní, Themistokles byl rozhodný „námořník”, a jednání vázlo. Měl mezi
nimi rozhodnou ti ostrakismos. Plut arch vypravuje, že když Aristides kráčel ulice¬
mi, zatím co se hlasovalo, oslovil ho nějaký venkovan, který neuměl psáti, a žádal
ho, aby mu napsal jméno „Aristides” na střepinu, kterou mu podával.

,,Ale proč?” ptal se. „Ublížil ti kdy Aristides?”

,,Ne,” řekl občan. „Neublížil. Nikdy jsem ho ani okem nespatřil. Ale je to takové
h 1 o u p é, že ho pořád jmenují spravedlivým.”

Aristides, jak praví Plutarch, napsal bez další řeči, čeho si ten muž přál . . .

Porozumíme-li pravému významu těchto řeckých zařízení a zvláště obmezení
veškeré moci, ať v demokraciích nebo v oligarchiích, na třídu místně privilegovanou,
uvědomíme si, jak nemožný byl skutečný spolek několika set řeckých měst, rozptý¬
lených kolem Středozemního moře, nebo i skutečné jejich spolupracovnictví za
společným cílem. Každé město bylo v rukou několika nebo několika set lidí, pro
které právě ta oddělenost znamenala všechno, co je v životě cenné. Jenom zevní
podmanitel mohl Reky spojití, a dokud nebylo Řecko podmaněno, nemělo politické
jednoty. Když byli Rekové konečně podmaněni, byli podmaněni tak důkladně, že
jejich jednota neměla už významu ani pro ně samy ; byla to jednota poroby.

Přece však byla mezi Reky jakási sjednocovací tradice, založená na společném
jazyku a písmu, na společném vlastnictví hrdinských eposů a na neustálém styku,
umožněném námořní polohou států. Krom toho byly tu ještě jisté spojovací svazky
náboženské. Na př. některé svatyně, jako svatyně boha Apolona na ostrově Délu
a v Delfách, nebyly udržovány jednotlivými státy, nýbrž spolky států nebo amfik-
tyoniemi (= spolek sousedů), které v takovém případě, jako byla amfiktyonie
délská, byly spolky daleko sahajícími. Takový svaz chránil svatyni a bezpečnost
poutníků, udržoval cesty, které vedly k poutnímu místu, zajišťoval mír v době
slavností, udržoval jistá pravidla, jimiž se mírnily válečné zvyklosti mezi jeho
členy, a — to platí zvláště o svazu délském — potlačoval námořní lupičství. Ještě
důležitějším Článkem helénské jednoty byly hry olympijské, které se konaly každého
čtvrtého roku v Olympii. Běh o závod, zápasy pěstní, zápasy do křížku, házení
oštěpem, házení diskem, závody na vozech a koních byly hlavními hrami, a jména
vítězů i vynikajících návštěvníků zaznamenávána. Od r. 776 př. Kr. se konaly tyto
hry pravidelně více než po tisíc let a přispěly velice k udržení smyslu pro pospolitý
život řecký (panhelénský) , přesahující úzké meze politiky městských států. R. 776
jest rokem první olympiády a cenným východištěm v řecké chronologii.

220

Taková citová a společenská pojítka však málo zmohla proti silnému „separa¬
tismu” řeckých politických zřízení. Z Herodotových Dějin si dovede čtenář učiniti
pojem o síle a houževnatosti sporů, které Řecko udržovaly v trvalém válečném
stavu. Za starých dob (to jest až do šestého století př. Kr.) v Řecku značně pře¬
vládaly veliké rodiny, a posud tu bylo něco ze starých arijských velikých domác¬
ností s jejich silným kmenovým cítěním a jejich schopností vésti trvalé spory.
Dějiny athénské se otáčejí po mnoho roků kolem sporu dvou velikých rodin,
Alkmaionovců a Peisistratovců; tito byli také aristokratická rodina, ale zakládali
svou moc na podpoře chudších tříd obyvatelstva a na využití jejich křivd. Později,
ve století šestém a pátém, obmezením porodů a ztenčením rodin na dva až na tři
členy — zjev, kterého si všímá Aristoteles, nepostihuje jeho příčin — mizely staré
aristokratické kmeny, a pozdější války byly zaviněny spíše obchodními spory
a nešváry a rozdmýchávali je spíše jednothví dobrodruhové než sváry rodinné.

Při tomto silném separatismu Řeků pochopíme snadno, jak ochotně lonové asijští
i ostrovní se dostali nejprve pod panství království lydského a pak pod panství
Peršanů, když Kyros svrhl Kroisa, krále lydského. Bouřili se, ale byli zase podro¬
beni. Pak došlo na evropské Řecko. Vzbuzuje údiv a Řekové sami byli udiveni, když
shledali, že Řecko neupadlo v moc Peršanů, těchto barbarských arijských pánů
starých civilisací západoasijských. Ale než budeme vyprávěti o tom zápasu, musíme
obrátiti pozornost k těmto Asiatům, proti kterým se Řekové postavili, a zvláště
k těm Médům a Peršanům, kteří kolem r. 538 již ovládali civilisaci asyrskou a baby¬
lonskou a právě se chystali podmaniti si Egypt.

Království lydské

Měli jsme příležitost zrní niti se o království lydském, a bude dobře, všimneme-li
si trochu těch Lyďanů, než postoupíme ve svém vypravování. Původní obyvatelstvo
větší části Malé Asie bylo snad příbuzné s původním obyvatelstvem Řecka a Kréty.
Jestliže bylo, náleželo k plemeni „středomořskému”. Nebo snad bylo jinou větví těch
ještě neurčitějších a základnějších tmavých národů, z nichž se vyvinulo středo-
mořské plémě na západě a Dravidové na východě. Památky téhož druhu umění,
které vyznačuje Knossos a Mykény, možno nalézti rozptýleny po Malé Asii. Ale
právě jako se severní Řekové hrnuli na jih do Řecka, kde si podmanili původní
obyvatelstvo a smísili se s ním, tak se hrnuly příbuzné severní kmeny přes Bospo-
rus do Malé Asie. V některých oblastech nabyh tito arijští národové vůbec vrchu,
stali se jádrem obyvatelstva a podrželi svou arijskou řeč, na př. Frygové, národ,
jehož jazyk byl téměř tak příbuzný s řeckým jako s macedonským. Ale jinde opět se
Áriové tak neuplatnili. V Lydii se udrželo původní plémě i se svým jazykem. Lydové
byly nearijský národ mluvící nearijským jazykem, z něhož známe nyní jenom
několik sloVí Jejich hlavním městem byly Sardy.

Jejich náboženství bylo také nearijské. Uctívali bohyni Velikou matku. Frygové
také, ačkoli podrželi svůj jazyk, řeckému podobný, se nakazili tajemným nábožen¬
stvím, a hodně z mystického náboženství a z tajných obřadů, které pronikly v po¬
zdější době do Athén, bylo původu frygického (ne-li thráckého).

221

S počátku měli Lydové v moci západní mořské pobřeží Malé Asie, ale odtamtud
je zahnali iónští Rekové, kteří přišli přes moře a založili města. Později však si
lydští králové tato iónská města podmanili.

Dějiny této země nejsou jasně známy, a i kdyby byly, nebyly by tak významné,
abychom se o uich v tomto dějepisném nárysu zmiňovali, ale v osmém století př. Kr.
stojí za zmínku jeden z jejich vládců, Gyges. Za jeho vlády trpěla země jiným arij-
ským vpádem: některé kočovné kmeny jménem Kimerové zaplavovali Malou Asii,
a jen s námahou odráželi jejich útoky Gyges, jeho syn a jeho vnuk. Tito barbaři
dvakráte dobyli Sard a vypálili je. Je známo, že Gyges byl poplatný Sardanapalovi,
což jej sdružuje s našimi všeobecnými představami o dějinách Asyrie, Izraele
a Egypta. Později se vzepřel Gyges proti Asyrii a poslal Psametichovi 1. na pomoc
vojsko na osvobození Egypta od krátkého poddanství asyrského.

Teprve Alyates, vnuk Gygův, přivedl Lydii k značnější moci. Panoval sedm let
a podmanil si většinu iónských měst maloasijských. Země se stala středem velikého
obchodu mezi Asií a Evropou ; poskytovala vždy dosti zlata a lydský panovník byl
pokládán za nejbohatšího v Asii. Mezi mořem Středozemním a Černým, mezi Výcho¬
dem a Západem byl živý provoz. Poznamenali jsme již, že měla Lydie pověst první
země na světě, která měla ražené peníze a poskytovala cestujícím a obchodníkům
útulek v hospodách. Dynastie lydská byla podle všeho obchodní dynastií na způsob
Minoovy na Krétě, s bankovním a peněžním zřízením . . . Tolik stačí říci o Lydii

5. Vzrůst Peršanů na východě

Kdežto jedna skupina arijsky mlu¬
vících nájezdníků se rozvíjela v Řec¬
ku, ve Velikém Řecku a kolem Černo-
mořského pobřeží tak, jak jsme to po¬
psali, jiná skupina arijsky mluvících
národů, jejichž původně severská krev
snad již se pomísila prvkem mongol¬
ským, se usazovala a šířila severně
a východně od říší asyrské a baby¬
lonské.

Mluvili jsme již o obloukovitém
rozšíření severských národů arijských
na sever od moře Černého a Kaspic¬
kého. Patrně touto cestou postoupili
arijsky mluvící národové do nynější
Persie a rozšířili se jednak na východ
do Indie (? 2000— 1000 př. Kr.), jed¬
nak vzrůstali a množili se na vysoči¬
nách perských, až byli dosti silní, aby
zaútočili nejprve na Asyrii (650 př.

Vojíni perské osobní stráže. (Z vlysu přijímací síně Kr.) a potom na Babylonii ( 538 př.

Dariovy v Susách) Kr.)

222

Je nám doposud
hodně nejasné, jaké
podnebné změny se
dály v Evropě a v
Asii za posledních
10.000 let. Led po¬
slední ledové doby
poznenáhla ustupo¬
val a místo něho na¬
stala na veliké níži¬
ně evropské dlouhá
doba života stepní-
ho neboli prérijního.

Asi před 12.000 ne¬
bo 10.000 lety, jak
se nyní má za to, po¬
čaly stepi ustupova-
ti lesům. Pozname¬
nali jsme již, jak

pro tyto změny solutrijští lovci koní ustoupili magdalenským rybářům a lesním
lovcům jelenů, a tito zase neolitickým pastýřům a zemědělcům. Zdá se, že evropské
podnebí bylo po několik tisíc let teplejší, nežli je nyní. Veliké moře se rozlévalo od
břehů poloostrova Balkánského až hluboko do Střední Asie a šířilo se na sever do
Středního Ruska; vysýchání tohoto moře a způsobené tím ochlazení podnebí Jižního
Ruska a Střední Asie šlo zároveň s rozvojem prvních civilisací v říčních údolích.
Mnoho věcí ukazuje na mírné podnebí v Evropě a v západní Asii, a ještě silněji na
bujnější vzrůst rostlinstva a rostlinného života před 4000 až 3000 lety, nežli je dnes.
A zase před 1500 a 2000 lety oblast aralsko-kaspická byla asi sušší a ta jezera
menší než jsou v nynější době.

V tomto spojení můžeme poznamenat!, že Thutmes III. (řekněme v patnáctém
století př. Kr.) na své výpravě za Eufrat honil v té krajině stádo 120 slonů. A zase
egejská dýka z Mykén, z doby kolem 2000 př. Kr. nám předvádí lov na lvy. Lovci
mají veliké štíty a /oštěpy a stojí v řadách za sebou. První muž probodává oštěpem
lva, a když raněné zvíře na něj skáče, vrhne se na zem a přikryje se štítem, potom
druhý muž opakuje bodnutí atd., až lva ubodají. Tuto zvláštní ,, myslivost” konají do
dneška Masaiové a mohla se provádět! jenom v zemi, kde je hojně lvů. Ale hojnost
lvů znamená hojnost zvěře, a to opět hojnost rostlinstva. Kolem r. 2000 př. Kr.
stále drsnější podnebí ve středních částech Starého světa, o němž jsme se již zmí¬
nili a které učinilo konec slonům a lvům v Malé Asii a v Řecku, způsobilo, že se
kočovní arijští národové obraceli na jih k polím a lesům usedlejších a vzdělanějších

národů.

Lvi se drželi na Balkánském poloostrově asi do čtvrtého století př. Kr., ne-li déle.
Sloni snad zmizeli ze západní Asie v osmém století př. Kr. Lev (mnohem větší než
nynější) žil v jižním Německu až do doby neolitické. Panther obýval v Řecku, v jižní
Itálii a v jižním Španělsku také až do počátku historické doby (asi tak 1000 let
př. Kr.).

223

Skylové, jak je vypodobnili řeČti umělci

Arijští národové přišli z východokaspických končin do historie asi za doby, kdy
Mykény, Trója a Knossos padly do moci řecké. Je nemožno rozlišiti rozličné kmeny
a plemena, jež se objevují pod množstvím jmen v záznamech a nápisech, které nám
dávají zprávu o tom, kdy se po prvé objevili, ale na štěstí není v základním náryse,
jakým jsou tyto Dějiny, takového rozlišování třeba. Národ zvaný Kimerové se obje¬
vuje v krajinách kolem jezera Urumijského a Vanského krátce po tom, kdy se
Áriové rozšířili z Armenie do Elamu. V devátém století př. Kr. se objevuje v asyr-
ských nápisech národ zvaný Médové, velmi úzce příbuzný s Peršany, sídlícími od
nich na východ. Tiglat Pilesar ni. a Sargon II., jména již známá v těchto Dějinách,
prohlašují, že si je učinili poplatnými. Mluví se o nich v nápisech jako o „nebezpeč¬
ných Médech”. Jsou posud národem skládajícím se z kmenů, nespojených pod
jedním králem.

Kolem devátého století př. Kr. mizejí náhle z dějin Elám a Elamité, jejichž
hlavním městem byly Šusy; byl to národ, který měl tradici i civilisaci alespoň tak
starou jako Sumerové. Patrně si je podmanili a obyvatelstvo do sebe vssáli doby¬
vatelé. Šusy jsou pak v rukou Peršanů.

Čtvrtý národ, příbuzný s těmi arijskými kmeny, který se objevuje za této doby
ve vypravování Herodotově, jsou „Skytové”. Po nějaký čas štvou asyrští králové
tyto různé spřízněné národy, jako byli Kimerové, Médové, Peršané a Skytové proti
sobě. Asyrské princezny (na př. dcera Assarhadonova) se vdávají za skytské
náčelníky. Nebukadnezar Veliký si zase vzal dceru Kyaxara, který se stal králem
všech Médů. Arijští Skytové pomáhají semitským Asyřanům, arijští Médové
semitským Babyloňanům. Právě tento Kyaxares dobyl Ninive, asyrského hlavního
města, r. 606 př. Kr. a tak uvolnil z asyrského jha Babylon, který pod panstvím
chaldejským založil říši novobabylonskou. Skytští spojenci Asyřanů se potom ztrá¬
cejí z dějin. Žijí svým životem na severu nestýkajíce se příliš s národy na jihu.
Pohled na mapu té doby nám ukazuje, jak po dvě třetiny století novobabylonská
říše ležela jako jehně v objetí médského lva.

Nebudeme se tu zabývati vnitřními spory Médů a Peršanů, které končily vstupem
„perského” Kyra na trůn Kyaxarův r. 550 př. Kr. Toho roku vládl Kyros nad říší,
jež sahala od hranic lydských přes Persii až snad do Indie. Nabonedus, poslední
z babylonských vládců, vykopával, jak víme, v té době staré památky a stavěl
v Babylóně chrámy.

224

6. O Kroesovi

Ale byl tia světě živ panovník, který ohrožoval novou moc, ležící v rukou Kyro-
vých. Byl to Kroesus, král lydský. Jeho syn byl zabit způsobem tragickým, jak
vypravuje Herodot, ze kterého však si vybereme jinou událost (v překladu Jana
Kvíčaly z r. 1864) :

„Po dvě léta Kroisos, ztrativ syna svého, u velikém hoři trval pohřížen. Potom
však ztroskotání vlády Astyaga, syna Kyaxarova, Kjn^em, synem Kambysovým,
způsobené a vzmáhání se perské říše přítrž učinilo jeho hoři a přimělo jej k pře¬
mýšlení, zdali by lze bylo, než by se Peršané velice vzmohli, vzrůstající jich moc
zniČiti.”

Potom to zkusil u různých věštíren.

„Lydům pak, již měli dary tyto do chrámů dopraviti, nařídil Kroisos, aby se
věštíren tázali, má-li na Peršany táhnouti a má-li nějaké cizí vojsko si na pomoc
vžiti. I tázali se Lydové, když došedše svého cíle, dary byli odevzdali, věštíren takto:

, Kroisos, Lydů a mnohých jiných národů král, maje tyto věštírny za jediné ne¬
omylné na celém světě, posílá vám dary vašich odpovědí důstojné a táže se vás,
má-li táhnouti na Peršany a máli nějaké cizí vojsko si na pomoc vžiti.’ Tak se
poslové tázali. Obou věštíren výpovědi zněly totožně, věštíce Kroisovi, že pakli
potáhne na Peršany, velikou říši zničí: dále se mu radilo, aby nejmocnější národ
řecký vynašel a jej svým spojencem učinil. Když Kroisos věštby tyto uslyšel, velice
se zaradoval, pevně doufaje, že Kyrovu říši zničí; i vypraviv opět posly do Delfů
a vyptav se na počet delfických obyvatelů, daroval každému z nich po dvou zlatých
staterech ; Delfičtí pak za to Kroisovi a Lydům udělili právo prvního dotazu a bez¬
platnosti a předsedání, jakož i všem Lydům po všechny věky právo, že každý z nich,
kdokoli by chtěl, smí do svazku delfické obce vstoupiti.”

I učinil Kroesus obranný spolek i s Lakedemoňany i s Egypťany. „Když pak
Kroisos”, pokračuje Herodot, ,,se chystal táhnouti na Peršany, tu kdosi z Lydů,
jenž už od dřívějška za moudrého byl rozhlášen a pro tuto radu, kterou nyní Kroi¬
sovi dával, teprve jak se patří slavného jména si dobyl (říkali mu Sandanis), takto
Kroisovi radil: ,Ó, králi! chystáš se táhnouti na takové lidi, již kožené nosí spodky
a vůbec samé kožené šaty, již drsnatý kraj obývajíce nejedí tolik, mnoho-li by se
jim chtělo, nýbrž mnoho-li mají ; kromě toho neznají vína, nýbrž pijí vodu, nemají
fíků, aniž jaké jiné lahůdky. Pročež, zvítězíš-li, co jim vezmeš, jižto ničeho nemají?
Zvítězí-li však oni, považ, co vše ztratíš. Neboť jakmile okusí dobré věci, jež my
máme, budou se jich zuby nehty držeti a nebude nám lze těchto lidí se zbýti. Jáť
věru povděčen jsem bohům, že nevnukají Peršanům, by sami na nás táhh’. I mluvil
pravdu Sandanis ; neboť před podmaněním Lydů nebylo u Peršanů žádného pohodlí
a žádných lahůdek; než Kroisos nedal se přemluvit!.”

Kroesus a Kyros svedli nerozhodnou bitvu u Pterie, od níž Kroesus ustoupil.
Kyros táhl za ním a přiměl ho k bitvě před jeho hlavním městem Sardami. Hlavní
síla Lydů spočívala v jízdě; byli to znamenití jezdci, třeba bez kázně, a bojovali
dlouhými oštěpy.

„Tu K5rros vida Lydy k bitvě se šikující a obávaje se jejich jízdy učinil z rady
Harpaga takto. Všechny velbloudy, již za jeho vojskem potravu a náčiní nosili, dal
dohromady svésti, jim náklad odníti a kázal vojínům po jezdecku se upravivším

225

na ně vsedati, i nařídil těmto, aby v čele ostatního vojska proti jízdě Kroisově postu¬
povali; velbloude jezdcům těmto měla pěchota v zápětí jiti a za pěchotou teprv
postavil celou svou jízdu. Takto všem místa svá vykázav, poručil ostatních Lydů
nešetřiti, nýbrž všechny, kdokoli by se jim protivili, napořáde vražditi, Kroisa však
neusmrcovati, byť se i jímajícím jej bránil. Tak poručil; velbloudy však naproti
jízdě postavil z té příčiny, poněvadž se kůň velblouda děsí a nemůže ani naň patřiti,
a jej čiti. Proto právě chytré toho opatření učinil, aby Kroisovi jízda jeho, jížto
hodlal něco stkvělého dokázati, nic neprospívala. Když se obě vojska proti sobě
hnula, tu koně, jakmile větřili velbloudy a je spatřili, obrátili se, a bylo veta po
Kroisově naději.”

Za čtrnáct dní bylo Sard dobyto útokem a Kroesus zajat . . .

,,I vedli jej zajatého Peršané před Kyra. Tento pak kázal velikou hranici učiniti
a Kroisa okovy sevřeného i čtrnáct Lydův vedle něho na ni vložiti, buď je za vítěz¬
ství dosažené některému bohu obětovati hodlaje, buď nějaký slib splniti chtě;
možná i, že uslyšev o Kroisově zbožnosti, proto jej na hranici vložil, aby se pře¬
svědčil, zachrání-li jej nějaký bůh, by nebyl za živa upálen. To tedy učinil Kyros,
Kroisos pak, stoje na hranici, ač v takovém neštěstí postaven jsa, rozpomenul se
předce na výrok Solonův i seznal nyní, že návodem božským mu bylo tehdáž řečeno,
že nikdo z lidí živoucích není blažen. To když mu napadlo, hluboce vzdychl a zasténal,
i zvolal, přerušiv dlouhé mlčení své, třikráte: ,0 Solone!’ Uslyšev to Kyros, kázal
tlumočníkům tázati se Kroisa, koho to volal; i tázali se tito přistoupivše k němu.
Kroisos pak tázán jsa po drahnou chvíli v mlčení trval; potom, když se naň nalé¬
halo, pravil , Volal jsem muže, s nímž kdyby všem panovníkům lze bylo pohovořiti,
výše bych si toho cenil nad veliké bohatství!’ Nechápouce smysl těchto slov, tázali
se jeho opětně stran toho, co byl řekl. Když pak naň bez ustání naléhali a pokoje mu
nedali, tu vypravoval, že přišel jednou k němu Solon Athénský, ten že, uzřev všeliké
jeho bohatství, za malichernost je v hovoru svém prohlásil a že se na něm vše
splnilo, jak to onen pověděl, což prý ostatně nesměřuje pouze na něho, nýbrž na
celé lidské pokolení vůbec, zvláště pak na ty, již se sami domnívají býti blaženými.
Tak Kroisos vypravoval a mezi tím hranice zapálena byvši už na okraji hořela.
Tu Kyros uslyšev od tlumočníků, co Kroisos pověděl, změnil úmysl svůj a pováživ,
že sám jsa člověk, jiného člověka, jenž co do štěstí nestál níže jeho, za živa v plamen
vydává, a kromě toho obávaje se odplaty a vida, že zde na světě nic nemá stálého
trvání, kázal plamen vyšlehující co nejrychleji udusiti a Kroisa i jeho soudruhy
dolů svésti. Peršané však pokoušejíce se o to, nebyli s to oheň zmoci. Tu prý (jak
Lydové vypravují) Kroisos seznav převrat v smýšlení Kyrově nastalý, když viděl,
že všichni oheň hasili, avšak jej zmoci nemohli, volal hlasitě k Apollonovi, aby jemu,
pakli se mu kdy darem nějakým zavděčil, ku pomoci přispěl a jej z toho neštěstí
vysvobodil. Tak prý slze volal k bohu o pomoc; i shlukla prý se nenadále z čista
jasna mračna a liják se spustil i pršelo, jen se lilo, tak že hořící hranice v brzku
uhasla.

„Tak se Kyros přesvědčil, že jest Kroisos bohomilý a hodný muž, i tázal se jeho,
když byl s hranice dolů sveden, takto: ,Kroise, který to člověk tě přemluvil, bys
na mou říši táhl a místo přítele nepřítelem se mi stal?’ Onen pak odvece: ,Ó králi!
tak tomu chtělo tvé štěstí a mé neštěstí; vinen tím však jest bůh řecký, jenž mne

226

k tažení povzbudil; neboť nikdo není takovým hlupcem, že by válku místo míru
volil ; v míru totiž pochovávají synové otce své, ve válce pak otcové syny. Než tak
bezpochyby zráčilo se bohům.’ ”

Ale Herodot je příliš vábný soudruh pro toho, kdo chce psáti Dějiny světa;
o tom, co se s Kroesem dále dělo i jak dával Kyrovi moudré rady, nechť se čtenář
pobaví z obšírného vypravování samých Herodotových Dějin.

Když bylo Lydie dobyto, Kyros obrátil pozornost na Neboneda babylonského.
Porazil babylonské vojsko, vedené Belsazarem, před Babylonem, a pak město
oblehl. Vstoupil do něho (538 př. Kr.), jak jsme už naznačili, asi s tajným souhla¬
sem kněží Bélových.

7. Vpád Dariúv do Ruska

Po Kyrovi nastoupil jeho syn Kambyses, který se vypravil s vojskem do Egypta
(525 př. Kr.). Tam byla svedena v deltě bitva, ve které na obou stranách bojovali
řečtí žoldnéři. Herodot nám praví, že viděl kosti zabitých ležet i na poli ještě padesát
nebo šedesát let potom, a všímá si, že byly lebky perské poměrně tenké. Po této
bitvě se Kambyses zmocnil Memfidy a větší části Egypta.

V Egyptě, jak se nám vypravuje, Kambyses zešílel. Choval se velice bezohledně
v egyptských chrámech a zůstal v Memfidě „otevíraje staré hroby a prohledávaje
mrtvoly.” Než se vypravil do Egypta, dal zavraždit! i Kroesa, bývalého krále
lydského, i svého vlastního bratra Smerdise, a zemřel v Sýrii na zpáteční cestě do
Sus náhodnou ranou, nezanechav po sobě dědiců. Následoval po něm Darius médský
(521 př. Kr) , syn Hystaspa, jednoho z hlavních rádců Kyrových.

Říše Dariova byla větší než kterákoli z dřívějších, jejichž vzrůst jsme sledovali.
Zabírala celou Malou Asii a Sýrii, to jest starou lydskou a hititskou říši, celou
starou říši asyrskou a babylonskou, Egypt, končiny kavkazské a kaspické. Médii
a Persii, a snad se rozkládala i do Indie až k Indu. Ze všech národů Blízkého
východu, jak to možno nyní nazvati, jediní kočovní Arabové nebyli poplatni Daňo¬
vým satrapům (místodrži tělům v provinciích). Zdá se, že organisace této veliké
říše byla mnohem působivější než za kteréhokoli z jeho předchůdců. Veliké
dopravní cesty spojovaly jednotlivé provincie, a byly zřízeny královské pošty ; na
určitých místech stáli poštovní koně připraveni pro vládní posly nebo cestující,
mělí-li vládní povolení, aby je odvezli na nejbližší stanici. Již daleko dříve, jak se
zdá, dláždili Hitité silnice, vedoucí jejich zemí, ale toto jest první poštovní spojení,
které známe. Nehledě k tomuto říšskému právu cestovnímu a k poplatku, měly
místní vlády velmi značný stupeň místní svobody. Už to byla veliká výhoda, že
spolu nevedly vzájemných vyhlazovacích válek. S počátku i řecká města asijské
pevniny platila poplatek a účastnila se tohoto perského míru.

Daria podnítil k útoku na evropské Reky řecký lékař u jeho dvora, který měl
„domácí nemoc” a chtěl se stůj co stůj dostati do Řecka. Darius měl už úmysl
vypraviti se do Evropy, ale ne na Řecko, nýbrž přes Bospor a Dunaj na krajiny
severně od Řecka. Chtěl vpadnout! do jižního Ruska, o němž se domníval, že je
vlastí skytských kočovníků, kteří ho ohrožovali na jeho severních a severovýchod¬
ních hranicích. Ale propůjčil pokušiteli ochotného sluchu a poslal do Řecka vyslance.

227

Tato veliká Dareiova výprava nám ukazuje něco nového v těchto dějinách.
Pozvedá oponu nad balkánskými zeměmi za Řeckem, o nichž jsme doposud nic
nevěděli, a zavádí nás k Dunaji a přes Dunaj. Jádro jeho vojska táhlo ze Sus a na
cestě k Bosporu přicházely mu odevšad posily. Zde vystavěli řečtí spojenci (iónští
Řekové asijští) lodní most, po němž vojsko přešlo, kdežto řečtí spojenci se plavili
na lodích k Dunaji a dva dny plavby před jeho ústím přistali a vystavěli druhý
lodní most. Zatím táhl Darius s vojskem podél břehu nyní bulharského, tehda
thráckého. Přešli přes Dunaj a chystali se svésti bitvu se skytským vojskem a dobý-
vati skytských měst.

Ale Skytové neměli 'měst a vyhýbali se bitvě, a válka se zvrhla v nudné a bez¬
nadějné pronásledování pohyblivějších nepřátel. Kočovníci zasypávali studně
a ničili pastviny. Skytští jezdci ustavičně znepokojovali velké vojsko, složené hlavně
z pěchoty, zajímali opozdilce a překáželi dovozu zásob ; také ze všech sil přemlouvali
iónské Řeky, kteří vystavěli a bránili most přes Dunaj, aby most strhli a tak Daria
nadobro zničili. Pokud však Darius postupoval kupředu, zachovali mu jeho řečtí
spojenci stálou věrnost,

Ale strádání, únava a nemoci obtěžovaly a ochromovaly perské vojsko; Darius
ztratil mnoho opozdilců, vyčerpal své zásoby a na konec se mu vtíralo smutné
přesvědčení, že je nutno ustoupiti zase za Dunaj, aby se zachránil před úplným
vyčerpáním a porážkou.

Aby uspíšil svůj ústup, obětoval nemocné a raněné. Vzkázal jim, že chce za sou¬
mraku učiniti na Skyty útok, pod tou záminkou se vykradl z ležení s vybraným

228

mužstvem a dal se na jih, zatím co jako vždycky hořely táborové ohně a bylo slyšeti
ruch ležení. Nazejtří lidé, zanechaní v táboře, prohlédli, co jim provedl jejich
panovník, a vzdali se Skytům na milost a nemilost; ale Darius měl náskok a mohl
dospěti k lodnímu mostu dříve, než ho pronásledovatelé dostihli. Byh rychlejší než
jeho vojsko, ale ztratili ve tmě stopu. U řeky ustupující Peršané „byh u veliké
úzkosti”, neboť našli most částečně stržený a na severním konci úplně pobořený.

Na tomto místě slyšíme hlas ozvěny, znějící k nám ještě po staletích. Vidíme
zástup zoufalých Peršanů, stojících kolem „velkého krále” na břehu proudící řeky;
vidíme spoustu zastaveného vojska, hladového a válkou vysíleného ; řada rozbitých
vozů se táhne k obzoru, na němž se každou chvíli mohou objeviti přední stráže
pronásledovatelů. Přes to, že je vojska spousta, není slyšeti hluku, nýbrž panuje
jakési tázavé mlčení. Na druhé straně veliké řeky trčí jako pilíře zbytky lodního
mostu, záhada . . . Nerozeznáváme, jsou-h tam za řekou lidé či ne. Loďstvo iónských
Reků jako by se rýsovalo na dálném břehu, ale je to všechno tuze daleko.

,,Byl však u Dareia muž egyptský, jenž silou hlasu všechny lidi předčil. Tomuto
muži kázal Dareios, aby se na samém kraji řeky postavil a Histiaia milétského
volal.”

Tento výtečník — nastane den, jak ještě povíme, kdy jeho usečenou hlavu pošlou
Dariovi do Sus — se nám objevuje, blíže se pomalu přes vodu po člunu.

Začne vyjednávání a poznáváme, že je všechno v pořádku.

Vysvětlení, které musí dáti Histiaios, je velmi složité. Několik Skytů přišlo a zase
odešlo. Snad to byli vyzvědači. Snad se mezi Skyty a Reky vyjednávalo. Skytové
chtěli, aby se most zbořil; pak prý by perské vojsko dorazili a učinili konec Dariovi
i jeho říši a iónští Rekové v Asii by mohli pak svá města osvoboditi. Athéňan
Miltiades byl pro to, aby se návrh přijal. Ale Histiaios byl chytřejší. Dříve než se
nadobro zřekne Peršanů, rád by je viděl úplně zničeny. Nechtěli by se Sk5rtové
vrátiti a zničiti Peršany, kdežto Rekové by zničili most? Ale ovšem ať se Rekové
na konec rozhodnou pro tu neb onu stranu, bylo mu jasno, že bude moudré zničiti
severní konec mostu, protože by se jinak Skytové mohli na něj vrhnouti. A skutečně
ještě za vyjednávání se Rekové pustili co nejrychleji do boření toho konce, který je
spojoval se Sk5rty. Skytové, uposlechnuvše pokynů Histiaiových, odjeli hledat
Peršany, a Rekové byli tak zajištěni pro všechen případ. Unikne-li Darius, mohou
býti na jeho straně; bude-li zničen, nebudou si moci Skytové na nic stěžovati.

Histiaios to nevyložil Dariovi tak po lopatě. Nechal lodi i většinu mostu ne¬
tknuty. Vydával se za věrného přítele Persie a Darius nikterak nebyl příliš kritický.
Přijely iónské lodi a převezly zbytky zničených Peršanů, kteří se s nesmírnou
úlevou dívali nyní zpět na siný Dunaj, proudící širokým tokem mezi nimi a jejich
pronásledovateli . . .

Výprava do Evropy pozbyla pro Daria všeho půvabu a zájmu. Vrátil se do Sus,
zanechav vojsko v Thracii pod osvědčeným vojevůdcem Megabazem. Tento Mega-
bazos se jal podmaňovat! Thracii, a mezi jinými státy, které se Dariovi nerady pod¬
dávaly, bylo také království, které takto vstupuje po prvé do našich dějin — krá¬
lovství macedonské, země, obývaná národem tak blízce příbuzným s Reky, že jedno¬
mu z jeho knížat bylo již dovoleno účastniti se her olympijských a získati cenu.

Darius byl ochoten odměniti Histiaia dovolením, aby si vystavěl v Thracii město,
ale Megabazos byl jiného mínění o Histiaiově spolehlivosti a přemluvil krále, aby si

H. G. Wellí, Dějiny svita — 15.

229

ho povolal do Sus jako rádce, ve skutečnosti však jako zajatce. Histiaiovi s počátku
toto postavení u dvora lichotilo, ale pak poznal, co to vlastně znamená. Perský
dvůr ho nudil a stýskalo se mu po Milétu. Počal tropit neplechu a chtěl mezi
iónskými Reky na pobřeží roznítiti proti Peršanům vzpouru. Zápletky a obraty
v rozvoji té celé události, i jak byly Sardy spáleny a řecké loďstvo poraženo v bitvě
u Lade (495 př. Kr.), jsou příliš složité a nebudeme jich zde vyprávěti. Je to temný
a zapletený příběh plný zrady, ukrutnosti a záští, v němž smrt úskočného Histíaia
je pro nás téměř zadostiučiněním. Perský místodržitel v Sardech, přes které byl
Histiaios veden jako zajatec na zpáteční cestě do Sus, maje o něm celkem stejné
mínění jako Megabazos a znaje ho, že by dovedl Baria obelstíti, dal ho tam zabiti
a poslal svému pánu toliko jeho hlavu.

Do sporu, který vznítil Histiaios, byly zataženy Cypr, řecké ostrovy a na konec
i Athény. Darius si uvědomil chybu, které se dopustil, obrátiv se po překročení
Bosporu napravo a ne nalevo, a nyní se pustil do dobývání celého Řecka. Začal
ostrovy.

Persii byly poddány Tyrus a Sidon, a lodi fénické spolu s loďmi iónských Reků
opatřili Peršanům loďstvo, se kterým si podmaňovali ostrov za ostrovem.

8. Bitva u Marathonu

První útok na vlastní Řecko podnikli Peršané r. 490 př. Kr.
Byl to námořní útok na Athény vojenskou silou, jež byla zatím
účelem dlouho a pečlivě připravována, neboť loďstvo mělo
zvláštní lodi pro dopravu koní. Výprava ta přistala v Atice
u Marathonu. Peršany vedl k Marathonu řecký odpadlík
Hippias, syn Peisistrata, tyrana athénského. Po pádu Athén
měl býti Hippias tyranem pod ochranou Peršanů. Zatím byl
dojem nebezpečí, hrozícího Helade, tak silný, že se zapomnělo
všech sporů a z Athén poslali do Sparty hlasatele-běžce se
vzkazem: „Ó Lakedaimonští ! Athénští vás žádají, abyste jim
na pomoc přišli a nenechali prastarého města řeckého v otroc¬
tví upadnouti muži barbarskými; nebo už beztoho Eretria
zotročena jest, i stalo se Řecko slabší o město znamenité”.
Tento muž, jménem Feidippides, urazil vzdálenost z Athén do
Sparty, téměř 150 km, ani ne za 48 hodin, jako když vrána
letí, ba ještě rychleji, hledíme-li ke všem výškám a zatáčkám
cesty.

Ale dříve než se mohli Sparťané dostati na bojiště, bitva už
započala. Athéňané podnikli na nepřítele útok. „Bojovali pa¬
mětihodně. Vždyť oni první všech Hellenův, pokud my víme,
úprkem se na nepřátele hnali, první též ostáli zříce šat medský
a muže jím oblečené ; až potud však bývalo Hellenům i pouhé
jméno Médův strašné.”

Pomník athénského pěšá- Perská křídla povolila pod tímto neodolatelným útokem,
ka nalezený u Marathonu střed však jej snesl. Ale Athéňané byli právě tak chladno-

230

krevní jako chrabří. ,, Nechali poražených barbarů utíkali, na ty však, kteří středem
prorazili, shlukla se obě křídla a bojovala s nimi, i zvítězili Athénští,” načež jádro
Peršanů prchalo k lodím. Sedm korábů padlo do rukou Athéňanů; ostatní odpluly
a po marném pokuse plouti kolem pobřeží k Athénám a zmocnili se města, dříve
než se tam vojsko vrátí, odplulo zpět do Asie. Ale dejme mluvili ještě dále Hero-
dotovi, jenž nás poučí i o hrozné pověsti, kterou měli v té době Médové:

„Lakedaimonských však přišli po úplňku do Athén dva tisíce, tak velikou pilnost
o to majíce, aby tam brzo došU, že třetího dne ze Sparty v Attice byli. I ač už po
bitvě přišli, toužili přece na Médy se podívali ; pročež šli na rovinu marathonskou
a dívali se. Potom pochváJili Athénské za jejich skutek a vrátili se zpět.”

9. Thermopyly a Sálamina

Tak Rekové, které na čas sjednotil strach, dobyli svého prvního vítězství nad
Persií. Zpráva o tom přišla Dariovi zároveň se zprávou o vzpouře v Egyptě,
a zemřel, nejsa ještě rozhodnut, kam se má obrátili dříve. Jeho syn a nástupce
Xerxes se obrátil nejdříve na Egypt a dosadil tam perského satrapu ; pak se při¬
pravoval po čtyři léta k novému útoku na Řecko. Herodot, který — na to neza¬
pomínejme — byl
řeckým vlasten¬
cem, vypráví o tom
blíže se k vrcholu
svých Dějin:

„Neboť kterého
národa z Asie ne¬
vyvedl na Helladu
Xerxes? která vo¬
da, z níž pili, ne¬
ustala kromě veli¬
kých řek? Jedni
poskytovali lodi,
druzí byli v pěcho¬
tu vřaděni, jiným
bylo uloženo jízdy
poskytnouti, jiným
lidí k přepravení
koní a spolu táh-
nouti, jiným dlou¬
hých lodí k stavění
mostů, jiným po¬
travy a lodí.”

Xerxes přešel do
Evropy ne jako Da-
rius přes úžinu bos-
porskou, ani ne ki-

231

lometr širokou, nýbrž přes Helespont (Dardanely). V líčení, jak se to veliké vojsko
shromažďovalo a jak táhlo od Sard k Helespontu, nabyl v Herodotovi vrchu básník
nad dějepiscem. Vehké vojsko táhne ve vší své nádheře kolem Troje a Xerxes, kte¬
rému, ač byl Peršan a barbar, se nejspíše dostalo dobrodiní klasického vzdělání,
uhne se z cesty, jak praví náš dějepisec, aby navštívil město Priamovo. Přes
Helespont vedl most u Abydu a na pahorku byl postaven mramorový trůn, s něhož
Xerxes přehlížel svoje vojsko.

„A když viděl veškeren Hellespont lodími pokrytý a lidmi přeplněný veškeren
břeh i veškeru rovinu Abydských, tu Xerxes sám sebe blahoslavil, po tom zaplakal.
Znamenav to Artabanos, strýc jeho, jenž nejprve mínění své svobodně na jevo dal,
radě Xerxovi, aby netáhl na Helladu — tento muž tedy zpozorovav, že Xerxes
zaplakal, tázal se ho takto: ,Ó králi! jak velice od sebe rozdílné věci učinil jsi teď
a maličko před tím! neboť blahoslaviv sám sebe pláčeš.” Onen pak vece: „Přišloť
mně uvažujícímu poželeti, kterak krátký jest veškeren lidský život, ano z těchto
tolika lidí nikoho za sto let na živě nebude.”

To není snad přesná historie, ale je v tom velká poesie. Je to tak skvělé jako
kterákoli scéna z ,,M o c n á ř ů” (dramatické epopeje z doby napoleonské od
Thomase Hardyho) .

Perské loďstvo, plujíc podél břehu od předhoří k předhoří, doprovázelo tuto
spoustu pozemního vojska za jeho pochodu na jih ; ale prudká bouře poškodila silně
loďstvo a zničila 400 korábů, mezi nimi mnoho lodí obilních. S počátku se vypravili
spojení Helénové, aby čelili vetřelcům v údolí tempském poblíž hory Olympu, ale
pak ustoupili Thessalií a rozhodh se na konec očekávati postupující Peršany na
místě zvaném Thermopyly, kde za oné doby — 2400 let okolí valně změnilo — byl
na straně pevninské veliký skalní útes a na východe moře, a mezi nimi stezka sotva
tak široká, aby jí projel vůz. Rekové měli v tomto postavení u Termopyl velikou
výhodu, že proti nim nebylo možno použiti ani koní ani vozů, a že Peršané nemohli
rozvinout! svou početní převahu. Tu s nimi jednoho letního dne r. 480 př. Kr.
svedli Peršané bitvu.

Po tři dni zadržovali Rekové toto mocné vojsko a způsobili mu velké ztráty,
kdežto sami měli malé, až třetího dne se objevil oddíl Peršanů za zády Reků, dově¬
děv se o cestě přes hory od jednoho sedláka. Rekové se spěšně dorozumívali ; někteří
byli pro ústup, jiní chtěli vytrvati. Vůdce celého vojska, Leonidas, byl pro to, aby
setrvali, a chtěl si s sebou nechati, jak řekl, 300 Sparťanů. Ostatek řeckého vojska
mohl zatím ustoupiti na nejbhžší obranný průsmyk. Ale pomocné vojsko 700
Thespianů odmítlo ustoupiti a raději chtěli zemříti se Sparťany, a také 400 Thébanů
zůstalo. íKdyž se Théby později spojili s Peršany, vznikla pověst, že tito Thébané
byli zadrženi mocí proti své vůli, což se zdá nepravděpodobné z důvodů vojenských
i historických. Těch 1400 zůstalo a byli po hrdinském boji do jednoho pobiti. Dva
Sparťané, kteří onemocněli očním zánětem, při tom nebyli. Když uslyšeli, co se
stalo, byl jeden z nich tak churav, že se nemohl hnou ti, druhý pak se dal svým
heilotem zavěsti do bitvy a tam bil na slepo, až ho zabili. Toho prvého, Aristodema,
vzalo ustupující vojsko s sebou, i vrátil se do Sparty, kde ho nijak za jeho chování
nepotrestali, jen mu říkali „Tresas” — ten, který ustoupil. To ho dostatečně odlišo¬
valo ode všech ostatních Sparťanů, a padl dobrovolně o rok později v bitvě u Plata j,
vykonávaje divý bezohledného udatenství ... Po celý den hájil tento malý zástup

232

Dávná řecká námořní bitva. (Z malované vázy kolem r. 550 př. Kr.)

průsmyku, jsa vydán zpředu i zezadu útokům veškeré moci perské. Kryli ústup
hlavního vojska řeckého, způsobili útočníkům veliké ztráty a pozvedli slávu řeckého
bojovníka nad bojovníkem médským ještě více, než se stalo v bitvě marathonské.

Perská jízda a vozatajstvo pronikaly jen pomalu úzkým průsmykem thermo-
pylským a táhly k Athénám, zatím co se na moři strhlo několik lodních půtek.
Helénské loďstvo ustupovalo před loďmi perskými, které vážně trpěly poměrnou
neznalostí křivolakého pobřeží a náhlými rozmary místního počasí. Už jen ta
spousta vojska tlačila Peršany k Athénám; jakmile byly Thermopyly ztraceny,
nebylo jiné bližší obranné čáry než šíje korintská, a to znamenalo vydati v šanc
vše, co bylo mezi tím, tedy i Athény. Obyvatelstvo musilo buď prchnouti nebo se
poddati Peršanům. Théby s celou Boiotií se poddaly a byly donuceny vstoupiti do
perského vojska kromě jediného města, Plataj, jehož obyvatelé prchli do Athén.
Na ty nyní došlo a Peršané vynaložili mnoho úsilí přemluviti je k dohodě ; ale místo
toho se veškeré obyvatelstvo rozhodlo opustiti vše a vydati se na lodi. Ženy a ne-
bojovníci byli dopraveni na Salaminu a sousední ostrovy. Zůstalo jenom několik
lidí, kteří pro stáří nemohli odejiti, a pak ti, kteří s vystěhováním nesouhlasili.
Peršané město obsadili a spálili. Posvátné předměty, sochy atd., které tehda
shořely, pochovali později Athéňané, když se vrátili, na Akropoli, a za našich dnů
byly vykopány s viditelnými stopami požáru na sobě. Xerxes poslal do Sus jízdného
posla se zprávou, co se stalo, a vyzval syny Peisistratovy, které s sebou přivedl, aby
nastoupili ve své dědictví a obětovali podle athénského obyčeje na Akropoli.

Zatím spojené helén¬

ské loďstvo připlulo k Sa-
lamině, a ve válečné radě
byl ostrý spor názorů.
Korint a státy za Isthmem
chtěly, aby loďstvo ustou¬
pilo do této posice a opu¬
stilo města Megaru a Ai-
ginu. Themistokles trval
vší silou na tom, aby se
svedla bitva v úžině sa-

laminske. Většina byla Veslaři na athénské válečné lodi kolem r. 400 př. Kr. (Zlomek relieju^

pevně odhodlána ustou-

nalezeného na Akropoli)

233

piti, když tu náhle přišla zpráva, že je ústup nemožný. Peršané obepluli Salaminu
a obsadili moře na druhé straně. Zprávu o tom přinesl onen Aristides Spravedlivý,
o jehož ostrakismu jsme již vyprávěli. Jeho zdravý rozum a výmluvnost mnoho
přispěly Themistokleovi, když váhajícím velitelům dodával srdnatosti. Tito dva
mužové byli dříve úhlavními protivníky; ale s velikomyslností, vzácnou za oněch
dob, zapomněli za společného nebezpečí na svoje různice. Za svítání vypluly řecké
lodi do boje.

Loďstvo před nimi bylo různorodější a méně jednomyslné než jejich. Ale bylo
asi třikrát tak veliké. Na jednom křídle byli Feničané, na druhém iónští Rekové
z Asie a z ostrovů. Někteří z těchto statečně bojovali, jiní se rozpomněli, že jsou
také Řeky. Na řeckých lodích byli zase většinou mužové svobodní, bojující za svou
vlast. Od časného jitra dlouho a nerozhodně zuřila zmatená bitva. Později bylo
zřejmo Xerxovi, který se na bitvu díval, že se jeho loďstvo chystá dáti na útěk.
iJtěk ten se změnil v pohromu.

Xerxes zasednul na svém trůně, aby se díval na boj. Viděl, jak nepřátelské lodi
prorážejí ostrými přídami jeho koráby, i jak řečtí bojovníci jeho mužstvo sestřelují
a lodi zajímají. V námořních bitvách té doby bylo častým zvykem prorážeti lodi;
veliké koráby buď drtily lodi nepřátelské pádností svého nárazu, nebo jim zurážely
vesla, čímž je učinily k boji neschopnými a bezmocnými. Brzo viděl Xerxes, že se
některé z jeho poškozených lodí vzdávají. Ve vodě mohl viděti hlavy Řeků plujících
k zemi; „z barbarů však jich mnoho utonulo v moři, neboť neuměli plovati”. Neohra¬
baný pokus první, zle zvěděné řady perského loďstva obrátiti se vedl k nepopsa¬
telnému zmatku. Některé přední lodi byly proraženy zadními. Hledíme-li na to
moderníma očima, byly ty staré lodi ubohý brak. Vanul západní vítr, který mnohé
z poškozených lodí Xerxovi zaháněl s očí, a ty se pak roztříštily na druhém břehu.
Jiné přivlékli Řekové k Salamině. Ještě jiné, méně poškozené a posud boje schopné,
se uchylovaly do zátok blízko něho, aby tak byly pod ochranou jeho vojska. Kolem
dokola po moři a za předhořími bylo viděti v dáli a nejasně, jak perské lodi prchají
a řecké je pronásledují. Pozvolna, výjev za výjevem, se před jeho očima ro2:víjela
pohroma. Dovedeme si tak trochu představiti, jak po celý den přikvapovali a od-
kvapovali poslové a jak se dávaly marné rozkazy změniti bitevní plán. Ráno se
vybral Xerxes, provázen jsa písaři s psacími tabulkami, aby dal zaznamenati nej¬
úspěšnější velitele, jimž se mělo dostati odměny. V zlaté záři západu viděl námořní
moc perskou úplně rozptýlenu, ztroskotánu a zničenu, a řecké loďstvo u Salarainy
nepřemožené a vítězoslavné, znovu se seřadující, jako by ještě nevěřilo svému
vítězství.

Perské vojsko zůstalo po několik dní poblíž tohoto námořního bojiště, jakoby
nevědouc, co činiti, a pak se jalo ustupovat! do Thessahe', kde jak někteří navrho¬
vali, mělo přezimovat! a pak ve válce pokračovat!. Ale Xerxovi jako před ním Dariovi
zašla chuť k evropským výpravám. Bál se zničení lodního mostu. S částí vojska
táhl k Helespontu zanechav hlavní armádu v Thessalii pod vojevůdcem Mardoniem.
O jeho ústupu vypravuje dějepisec:

„Kamkoli cestou přišli a ku kterýmkoli lidem, těch úrodu polní drancujíce se
živih; nenašh-h pak žádné úrody polní, jedli trávu ze země vyrůstající a kůru se
stromů sloupanou a listí otrhané, jednostejně se stromů štěpných i planých, a nene-

234

Mykénská hrána z doby kréiskn-mykénské, asi ]400 př. Kr.

chávali ničeho. To činili z hladu. I připadly na vojsko morová rána a úplavice
a hubily vojsko cestou. Nemocných zanechával Xerxes za sebou, přikazuje obcím,
k nimž přišel, aby je ošetřovaly a živily ; i zanechal některých v Thessalii a v městě
paionském Siris a v Makedonii . . . Peršané pak, když z Thrakie přišli k přechodu,
kvapně přeplavili se přes Helespont po svých lodích do Abydu; nebo most nenašli

23S

více sepiatý, nýbrž bouří zrušený. Tam nějaký čas zdržováni jsouce více krmě
nalézali než cestou, a poněvadž se nepořádně přecpávali a vody měnili, zemřela
mnoho lidí z vojska pozůstalého. Ostatní pak s Xerxem došli do Sard.”

10. Plataje a Mykale

Ostatek perského vojska zůstal v Thessalii pod vedením Mardoniovým, který
po celý rok vedl proti Řekům útok. Konečně byl poražen a zabit v rozhodné bitvě
u Plataj (479 př. Kr.) a téhož prý dne perské loďstvo i vojsko pozemní utrpělo
společnou pohromu ve stínu hory Mykale na asijském pobřeží, mezi Efesem
a Milétem. Z obavy před Řeky vytáhli Peršané své lodi na břeh a tam je ohradili
náspem, ale Řekové přistali a vzali opevnění to útokem. Pak se plavili k Helespontu,
aby zničili, co ještě zbylo z lodního mostu, takže později perští uprchlíci, kteří utíkali
od Plataj, musili se po lodích přepravili přes Bospor s velikými obtížemi.

Iónská města v Asii, jak praví Herodot, osmělena těmito pohromami královské
moci se vzbouřila proti Peršanům po druhé.

Tím končí devátá kniha Herodotových Dějin. On sám se narodil asi
484 př. Kr., byl tedy v čas bitvy plata jské pětileté dítě. Mnoho podstatného ve svých
dějinách má od těch, kdo se činně účastnili velikých událostí, o kterých vypravuje,
nebo od očitých svědků. Válka se vlekla ještě dlouho ; Řekové podporovali vzpouru
proti perskému panství v Egyptě a pokoušeli se marně zmocniti se ostrova Cypru,
a konec nastal teprve asi r. 449 př. Kr. Tenkráte řecké pobřeží maloasijské a řecká
města na Černém moři byla vůbec svobodná, ale Cypr a Egypt zůstaly dále pod
perskou vládou. Herodotovi, který se narodil jako perský poddaný v iónském městě
Halikarnassu, bylo té doby třicet pět let, a asi že velmi brzo po tomto míru využil
vhodné příležitosti, aby navštívil Babylon a Persii. Do Athén přišel nejspíše kolem
r. 438 se svými Dějinami, připravenými k přednesu.

Myšlenka vytvořit! veliký útočný spolek Řecka proti Persii nebyla Herodotovi
nikterak cizí. Někteří z jeho čtenářů se domnívají, že psal právě proto, aby ji zdů¬
raznil. Jistě visela tehda ve vzduchu. Sám líčí, jak Aristagoras, zet! Histiaiův, uka¬
zoval Sparťanům ,, měděnou desku, na níž celý okršlek země vyryt byl a celé moře
a všechny řeky.” Dává Aristagorovi takto mluviti : „Tito barbaři nejsou stateční,
vy pak u věcech válečných udatností svou přední místo držíte. Boj jejich jest
takovýto: luk a krátké kopí. Do boje chodí majíce nohavice a na hlavách zavití;
tudy snadni jsou k přemožení. Také mají obyvatelé oné pevniny tolik zboží, kolik
ani všichni ostatní dohromady nemají; předně zlato, stříbro a měď a pestrá roucha
a soumary a otroky, což vše, zachce-li se vám toho, budete moci
mí ti.”

Trvalo sto let, nežli tento pokyn vydal ovoce.

Xerxes byl zavražděn ve svém paláci kolem r. 465, a po té neučinila již Persie
pokus dobýti Evropy. O tom, co se dělo v říši „velkého krále”, nemáme takových
vědomostí jako o událostech v státečcích středního Řecka. Řecko počalo náhle
literární činnost a zaznamenalo se v dějinách jako před tím žádný jiný národ. Po
r. 479 př. Kr. (v bitvě u Plataj) jako by byl vyšel duch z království Médů a Peršanů.
Říše velkého krále vstupuje v období úpadku. Přes jeviště přecházejí Artaxerxes,

236

druhý Xerxes, druhý Darius; v Egyptě a v Sýrii vypukají vzpoury; Médové se
bouří; druhý Artaxerxes a druhý Kyros, jeho bratr, bojují o trůn. Tyto dějiny
jsou právě takové, jako dějiny Babylonie, Asyrie a Egypta za starších dob. Samo¬
vláda se tu vrací do svého normálního stavu palácových zločinů, do nádhery
poskvrněné krví a do mravní špíny. Ale zápas právě jmenovaný dal vznik mistrov¬
skému dílu řeckému, neboť tento druhý Kyros sebral vojsko řeckých žoldnéřů, táhl
do Babylonie a byl tam zabit ve chvíli, kdy vítězil nad Artaxerxem II. Deset tisíc
Reků, nemajících nikoho, kdo by je zaměstnal, ustupovalo zase k pobřeží (401 př.
Kr.), a tento ústup učinila nesmrtelným kniha A n a b a s i s, napsaná jejich
vůdcem Xenofontem, jedna z prvních osobních pamětí o válce.

Vraždy, vzpoury, kruté tresty, pohromy, zchytralé spolky a nízké zrady —
a žádný Herodot, který by je zaznamenal. To je předivo perské historie. Po nějaký
čas nejasným světlem září krvežíznivý Artaxerxes III. „Artaxerxes III. prý byl
zavražděn Bagoasem, který nastolil Arsesa, nejmladšího z královských synů a zabil
pak i toho, když se mu zdálo, že pomýšlí na samostatnost.” A tak to jde dále.
Athény, které po zahnání Peršanů po nějaký čas kvetly, postihl mor, kterému padl
za oběť Perikles, jejich největší vládce (428 př. Kr.) . Ale za těch všech zmatků trvá
jedna pamětihodná událost: Xenofontových deset tisíc se rozptýlilo do řeckých
měst a opakovali z vlastní zkušenosti prohlášení Aristagorovo, že v perské říši
vládne samý zmatek a že by bylo odhodlaným mužům snadno říše té dobýti.

237

KAPITOLA XXI

Řecké myšlení, literatura a umění

1. Athény Perikleovy

Řecké dějiny v nejbližších čtyřiceti letech po Platajích a Mykale jsou dějinami
poměrného míru a klidu. Byly války, ale nebyly to války velké. Na krátkou dobu
měla určitá vrstva šťastných lidí v Athénách dosti volného času a příležitosti. Shoda
okolností a ráz oné malé skupiny lidí způsobily, že ten volný čas a ta příležitost
měly v zápětí nezapomenutelné výsledky.

Zdokonalení písma, které dovedlo vyjádřiti zvuky a jemné odstíny mluveného
jazyka, umožnilo literaturu ; rozkvetla poesie a výtvarná umění, a základy moderní
vědy, položené již prvními filosofy řeckých měst iónských, se upevnily. Pak po
přestávce více než padesátileté vypuklo dlouho doutnající nepřátelství mezi Athé¬
nami a Spartou v zuřivou a vyčerpávající válku, která na konec podryla živoucnost
tohoto tvůrčího hnutí.

Celkový pohled na athénakou Akropolis

238

válka ta je známa v dějinách jako válka peloponéská ; byla vedena téměř třicet
let a zničila všechnu sílu Řecka. S počátku byly na vrchu Athény, později Sparta.
Pak se pozvedly Théby, město vzdálené od Athén ani ne 80 km, a zastínily Spartu.
Athény ještě jednou zazářily jako hlava spolku. Jsou to příběhy obmezeného sou¬
peření a nevysvětlitelného záští, které by byly z lidské paměti již dávno vymizely
nebýt velké literatury, která je zaznamenala a v níž se zrcadlily.

Po všechen ten čas se objevuje Persie znova a znova jako spojenec hned té, hned
oné strany. Asi v polovici čtvrtého století př. Kr. si Řecko uvědomuje, že na jeho
politiku počíná mít vliv ještě někdo jiný — je to Filip, král makedonský. Makedonie
se také skutečně zvedá v pozadí toho nevyléčitelně rozervaného Řecka, jak se zvedli
Médové a Peršané za říší chaldejskou. Nastane čas, kdy se řecký duch odvrátí od
svých sporů a v jediném společném úděsu se zahledí do tváře Makedoňanovy.

Bezúčelné a vražedné rvačky zůstávají bezúčelnými a vražednými rvačkami,
i když nám je líčí Thukydides, i když se těmi zmatky ztroskotávají veliké počátky
nové vzdělanosti. V tomto všeobecném náryse si nemůžeme vůbec všímati jednotli¬
vostí těch vyhlazovacích sporů, těch bojů a porážek, z nichž šlehal k nebi plamen
tu v tom, tu v onom řeckém městě. Na globu o průměru tří decimetrů je Řecko
místečkem téměř neznatelným, a v krátkých dějinách lidstva celé to století (ba více)
půtek a neshod ode dnů salaminských a platajských až k vystoupení krále Filipa

Parihenon, chrám bohyně Athény, na Akropoli (pohled od jihovýchodu)

239

se scvrká v malou, téměř neslyšnou hádku, sotva k nám zalétající, v pouhý náznak,
jak rychle mizí příležitost pro národy i pro jednotlivce.

Ale co se nescvrká v bezvýznamnost, poněvadž se stalo duševním majetkem
všech pozdějších národů, poněvadž je neodlučitelnou částí našich duševních základů,
je literatura, kterou Řecko vytvořilo za těch skrovných záblesků klidu a bezpeč¬
nosti, které mu ony doby poskytly.

Prof . Gilbert Murray praví :

„Je pravda — ^jejich vnější politické dějiny, jako u všech ostatních národů, jsou
vyplněny válkami a diplomacií, ukrutnostmi a podvody. Velkými jsou ty v n i t ř n í
dějiny, dějiny myšlení, cítění a charakteru. Musili bojovati s obtížemi, o kterých
my už skorém nemáme ponětí. Neměli vlastně žádné zkušenosti, nýbrž dělali
všechno po prvé; jejich hmotné prostředky byly nad pomyšlení slabé a jejich city,
jejich , touhy, obavy a vzteky’ byly asi prudší a divočejší nežli jsou naše.
A přece vytvořily Athény Perikleovy a Platonovy.”

Toto pozoruhodné vyvrcholení dlouho se chystající tvůrčí síly řeckého ducha,
které je inteligentním lidem už po dvacet tři století vůdčím a podnětným světlem,
zářícím z minulosti, vzplanulo po té, kdy bitvy marathonská a salaminská učinily
Athény svobodnými, nebojácnými a ovládajícími svůj svět bez velikého přepětí sil.
Bylo to dílo docela malé skupiny lidí. Jedna vrstva jejich občanů žila lepší část
svého života za podmínek, jež za všech dob podněcovaly lidi k vytvoření věcí
dobrých a krásných ; byli bezpečni, byli svobodni, byli hrdi a neměli onoho pokušení
zřejmé a nepopiratelné moci, která nás všechny svádí, abychom svým bližním
křivdili. Když se politický život opět zúžil a poklesl až do spoust a zločinů bratro-
vražedné války se Spartou, planul již tak mocný a dobře živený plamen duševní
činnosti, že zářil od počátku peloponéské války za všech těch válečných vichřic i za
krátkého života Alexandra Velikého více než jedno století.

Rozjařen vítězstvím a pocitem svobody tak čestně získaným, povznesl se
athénský lid na nějaký čas k skutečné ušlechtilosti. Za vedení velikého vůdce lidu
Periklea, nejvyššího úředníka athénského „národního shromáždění” a státníka
rázu Gladstonova nebo Lincolnova v dějinách moderních, byli Athéňané postaveni
před úlohu znovuvystavěti své město a rozšířiti svůj obchod. Po nějaký čas byli
schopni jiti velkodušně ' za velkodušným vůdcem, a Osud jim dal velkodušného
vůdce. V Perikleovi se nejpodivnějším způsobem pojilo politické nadání s opravdo¬
vou živou vášní pro všechno hluboké, vysoké a krásné. Přes čtyřicet let si uchoval
svou moc. Byl mužem neobyčejné duševní síly a svobody. Vtiskl tyto vlastnosti své
době. Athénská demokracie měla na čas „tvář Perikleovu”. Měl silnou oporu: veliké
a ušlechtilé přátelství. V Athénách žila neobyčejně vzdělaná žena, Aspasie z Milétu,
se kterou se nemohl oženiti, neboť zákon obmezoval občanství athénské jen na
domorodce, ale ve skutečnosti byla jeho ženou. Měla velkou účast na tom, že se
kolem něho shromáždili mužové neobyčejných darů duševních. Všichni velicí spiso¬
vatelé té doby ji znali a několik z nich chválilo její moudrost. Plutarch, je pravda,
ji obviňuje, že podnítila obtížnou a nebezpečnou, na konec však úspěšnou válku proti
Samu, ale jak sám ukazuje, byla ta válka nutná pro námořní nepřátelství Sam-
ských, kteří ohrožovali námořní obchod athénský, na němž visel všechen blahobyt
republiky.

240

Poseidon. Dionysos a Demeter (na vlysu parlhenonském)

Ve snahách lidí se někdy odrážejí názory jejich důvěrných přátel. Buď jak buď,
Perikles se raději spokojil sloužit! Athénám jako vůdce než je ovládat! jako
diktátor. Za jeho vedení byly uzavírány smlouvy a zakládány nové osady i obchodní
stanice od Itálie až do Černého moře, a poklady délského spolku dal přenésti do
Athén. Jsa přesvědčen, že je Řecko proti Persii zajištěno, použil Perikles válečného
pokladu na okrášlení svého města. Podle našich názorů to nebylo spravedlivé, ale
nebylo to nic nízkého ani zištného. Athény dovršily dílo délského spolku, a není
dělník hoden své mzdy? Tato konfiskace byla výjimečnou příležitostí pro stavitele
a umělce. Athénský Parthenon, který i ve svých zříceninách je krásný, byl jen
korunou, posazenou na všechnu tu nádheru Athén, které Perikles znovuvystavěl.
Sochy Feidiovy, Myronovy a Polykleitovy, které se uchovály, svědčí o uměleckých
snahách té doby.

Čtenář nechť má stále na mysli, že tyto znovuzrozené Athény měly na čas tvář
Perikleovu. Ten zvláštní duch toho muže a jeho prostředí uvolnily ducha lidí jej
obklopujících a vábily do Athén muže veliké duševní síly. Athény měly na čas jeho
tvář, jako se nosí maska, ale pak jim překážela i toužily ji odložit!. U obyčejného
Athéňana bylo tuze málo velikosti a ušlechtilosti. Vyprávěli jsme o duchu jednoho
z průměrných občanů při ostrakismu Aristidově, a Lloyd ve svém Věku Peri-
k 1 e o v ě (Age of Pericles) vykládá, že Athéňané nestrpěli, aby bylo připomínáno
jména Miltiadova ve spojení s bitvou marathonskou. Tupá sebeúcta obyčejného

241

občana se bouřila proti krásným stavbám, kolem něho vyrůstajícím; proti přízni,
kterou projevoval sochařům jako byl Feidias, přehlížeje jiné oblíbené veličiny téhož
oboru; proti darům, které dostávali pouzí cizinci, jako byl Herodot halikarnasský ;
proti urážlivé zálibě Perikleově pro styky a hovory s ženou milétskou. Veřejný
život Perikleův byl naprosto bezva*dný, a to ovšem přivedlo muže z ulice na
myšlenku, že jeho soukromý život musí býti tuze špatný. Dovídáme se, že Perikles
byl ve svém chování „povznesený" ; časem dával najevo opovržení občanům, kterým
sloužil.

„Perikles nabyl netoliko mysli hrdé a vznešené mluvy, prosté všech pouličních
a úskočných šibřinek, ale i vážnosti tváře k smíchu nepohnutelné a klidnosti v chůzi;
i roucho uvykl tak odívati, že, když mluvil, při žádném hnutí mysli v nepořádek
nepřicházelo, i přednášení pokojnému i jiným vlastnostem podobným, kteréž
každého úžasem dojímaly. Když ho zajisté jednou jakýsi drzý a nezbedný člověk
pořád tupil a hanil, celý den mlčky to na tržišti snášel, mezitím co nutnou záležitost
vyřizoval. Z večera pak klidně domů se odbíral, an člověk jej provázel a všelikým
způsobem mu zlořečil. Když konečně za tmy do domu vcházel, nařídil jednomu ze
sluhův, aby vzal pochodeň a člověka k domu jeho doprovodil. Básník Ion ovšem
praví, že Perikles k lidem pyšně a poněkud nadutě se choval a že chvastavosti jeho
mnoho pohrdání a opovrhování jinými přimíšeno bylo . . . Nevídán v městě na jiné
cestě mimo tu, která k tržišti a radnici vedla, zvaní pak k hostinám a veškerého
toho způsobu veselé společnosti přátelského obcování se v3^rostil, takže po všechen
dlouhý čas, kterýž veřejně byl činným, k žádnému ze svých přátel k hostině nepři¬
šel, leda že, když příbuzný jeho Euryptolemos sňatek svůj slavil, až k litbě přítomen
byl a pak ihned odešel. Veselé společnosti zajisté tu moc do sebe mají, že každou
velebnost překonají a nesnadno bývá v důvěrném spolku ctižádostivou žádost
zachovávati . . ." (Plutarch: Životopis Perikleův, překlad Aloise Vanička 1874.)

Tehda nebylo ještě novinářských „stok", které by světu hlásaly mrzkosti vyni¬
kajících a úspěšných mužů; ale obyčejný muž, tak trochu nespokojený sám se
sebou, nalézal velkou útěchu v umění veseloherním, které tehda neobyčejně kvetlo.
Spisovatelé veseloher ukájeli téměř všeobecnou touhu snižovati ty, jejichž zřejmé
vynikající vlastnosti urážejí naši sebelásku. Házeli vytrvale a horlivě blátem po
Perikleovi a po jeho přátelích. Perikles byl vypodobněn v přílbici ; přílbice mu slušela
a prý o tom dobře věděl. To vedlo k domněnce, jež se zalíbila a způsobila všeobec¬
nou veselost, že má totiž hlavu jako cibuli. I všechno, co dělala Aspasie, bylo ovšem
úrodnou půdou pro vtipy ulice . . .

Snivé duše, unavené nízkostí naší doby, toužily, aby byly přeneseny do vzneše¬
ného věku Perikleova. Ale kdyby tam náhle zapadly, shledaly by, že jsou v ovzduší
velmi podobném našim nynějším barům a tónu našich odpoledníků ; vanul by na ně
týž horký vítr pomluvy do světa roztrubované, nízkého obviňování, hrabivého
„vlastenectví" a obecné nízkosti, a byl by je pronásledoval i zde „moderní tón". Jak
vyhledala vzpomínka na Plataje a Salaminu a nové budovy všedněly, Perikles
a nádhera Athén dráždili obhroublý humor davu čím dále, tím více. Nevypověděli
ho ostrakismem — úcta, které se těšil u rozvážnějších občanů, ho od toho uchránila,
ale útočili na něj vždy směleji a houževnatěji. Žil a zemřel chůd, byl snad nejpocti-

242

Socha bohyně Athény (jedna z čelných kopii
Feidiova originálu)

Dívčí postava z Akropole
(kolem r. 500 pr. Kr.)

vější z demagogů, ale to ho neuchránilo od nezdařené žaloby pro zpronevěru veřej¬
ných peněz. Když se jeho protivníkům nepovedla tato věc, nastoupih cestu méně
přímou — odluzovali mu jeho přátele.

Náboženská nesnášelivost a mravní obvinění jsou přirozenou zbraní těch, kdo
závidí vůdcům lidu. Jeho přítele Damona vypověděli ostrakismem. Feidia obvinili

243

z bezbožnosti. Na štít ve¬
liké sochy bohyně Ahé-
ny se Feidias odváiil dá-
ti mezi bojovníky v zá¬
pase Řeků s Amazonka-
mi podobu Perikleovu a
svou. Feidias zemřel ve
vězení. Anaxagoras, ci¬
zinec, kterého pozval do
Athén Perikles, kdy tam
byla už hojnost řádných
chlapíků, tuze ochot¬
ných ukojiti jakoukoli
rozumnou zvědavost, vy¬
kládal prapodivné věci o
slunci a o hvězdách a do¬
sti jasně naznačoval, že
není bohů, nýbrž jen
jediný oživující duch
(nous). Básníci komedií
objevili v sobě pojednou
silné náboženské cítění,
jež může býti hluboce,
ba nebezpečně pohorše¬
no, a Anaxagoras raději
uprchl, aby nebyl proná¬
sledován. Pak došlo na
Aspasii. Athény byly ja¬
ko posedlé, aby byla vypověděna, a Perikleovo srdce mělo se rozhodnout! mezi
ženou, která byla duší jeho života, a mezi nevděčným městem, které zachránil,
ubránil a učinil krásnějším i nezapomenutelnějším, než bylo kterékoli jiné město
v dějinách. Povstal, aby hájil Aspasie, ale zachvátila ho bouře citu velmi lidského
a za řeči se dal do pláče. Jeho slzy Aspasii na čas zachránily.

Athéňanům šlo k duhu Perikleovo ponížení, ale sloužil jim tak dlouho, že netou¬
žili obejiti se bez něho. Byl nyní jejich vůdcem již po třetinu století.

R. 431 vypukla válka se Spartou. Plutarch obviňuje Periklea, že ji způsobil,
poněvadž cítil, že jeho obliba rychle mizí a že je třeba války, jež by ho učinila nepo¬
stradatelným.

„Ježto však, co se Feidia týká, u lidu zavadil, výsledku pře se strachuje válku
nastávající a doutnající roznítil, doufaje, že obvinění protivníkův rozptýlí a závist
jejich zeslabí, když obec v povážlivém postavení a nebezpečí pro jeho důstojenství
a moc jemu jedinému se svěří” (Plutarch) .

Ale válka byla zdlouhavá a nebezpečná, a athénský lid byl netrpělivý. Vyvstal
jakýsi Kleon, který by se byl rád stal vůdcem lidu místo Periklea. Volalo se hlučně

244

po rychlém skončení války. Kleon si usmyslil, on že bude „tím, který válku vyhraje”.
Veseloherní básníci na to šli takhle :

„Satyrův pajie, proň se ti nechce nijak
uchopit se kopí, leč o válce řečí
děsivých hojnost ač poskytuješ,
srdce tvé se Teletovu rovná?

Ano, když se nožík kamenem brousí,
zuby jektáš hned a mečů se bojíš,
zuřivým uštknut jsa Kleon em.”

(Z Plutarchova ,,Periklea”.)

Výprava pod vedením Perikleovým se nezdařila a Kleon se uchopil příležitosti
k žalobě. Perikles byl sesazen s velitelství a musil zaplatiti pokutu. Vypravuje se,
že jeho nejstarší syn — nebyl to syn Aspasiin, nýbrž dřívější ženy — se obrátil
proti němu a stíhal ho nízkými a neuvěřitelnými obviněními. Tento mladý muž
zahynul morem. Pak zemřela Perikleova sestra, a pak jeho poslední zákonný syn.
Když podle zvyku oné doby kladl na hocha pohřební věnce, nahlas zaplakal.
Na konec se sám nakazil a zemřel (428 př. Kr.).

Hlavní údaje tohoto krátkého vylíčení ukazují, v jakém nesouladu byl Perikles
s mnoha věcmi v životě svého města. Tento rozumový a umělecký výbuch v Athé¬
nách podporovaly ovšem dobové podmínky, ale částečně byl také způsoben tím.

že se vyskytlo několik velmi neobyčejných
to hnutí malé skupiny lidí výjimečného
postavení a nadání.

2. Sokrates

Jinou vůdčí postavou v tomto athén¬
ském hnutí, postavou stojící ještě ve vět¬
ším nesouladu s okolním životem a při tom
stejně originálním zdrojem a podnětem
trvalé velikosti svého věku, byl muž, zva¬
ný Sokrates, S5m kamenníkův. Narodil se
asi šestnáct let po Herodotovi a počalo se
o něm mluviti asi v době, kdy Perikles
zemřel. iSám nepsal nic, ale bylo jeho zvy¬
kem mluviti na veřejných místech. Za
oněch dnů se lidé velice pídili po moudro¬
sti ; bylo mnoho různých učitelů, zvaných
sofisté, kteří rozumovali o pravdě, o kráse
a o správném životě a vedli probouzející
se vědychtivost a fantasii mládeže. To by¬
lo proto, že v Řecku neměli velikých kněž¬
ských škol. A do podobných rozhovorů a
úvah se pustil i tento muž, neohrabaný
a nedbale oblečený, bosý, shromažďující
kolem sebe zástup obdivovatelů a žáků.

mužů. Nebylo to hnutí všeobecné; bylo

Poprsí vozataje (z Delf, asi r, 475 př. Kr.)

H. G. Wells, Džjiny světa — tí.

245

Rečlí bojovníci z vlysu pokladnice v Delfech z r. 530 pr. Kr.

Jeho metoda byla hluboce skeptická; věřil, že jediná možná ctnost je pravé
vědění; zavrhoval každou víru, každou naději, která se nemohla podrobit! této
poslední rozkladné zkoušce. Pro něho to znamenalo ctnost, ale pro mnohé z jeho
slabších stoupenců to znamenalo ztrátu víry a mravních návyků, které krotily
jejich pudy. Z těchto slabochů se stali sebeobviňující, k sobě shovívaví darebové.
Mezi jeho mladými soudruhy byli Platon, který později zvěčnil jeho metodu v řadě
filosofických dialogů a založil filosofickou školu akademickou, jež trvala devět set
let, i Xenofon, jeden z „deseti tisíc”, který popsal jeho smrt; byl mezi nimi Isokrates,
jeden z nejmoudřejších řeckých pohtických myslitelů, ale i Kritias, který, když
byly Athény na hlavu poraženy 'Spartou, byl vůdcem třiceti tyranů, ustanovených
Spartou, aby zkrušené město drželi v poddanství, Charmides, který byl zabit po
boku Kiitiově, když bylo „třicet” svrženo; a konečně Alkibiades, skvělý muž a skrz
na skrz zrádce, který se vší mocí zasadil o to, aby vedl Athény do osudné výpravy
proti Syrakusám, jež zničila jejich sílu, a který byl na konec zavražděn na cestě
k perskému dvoru, kde chtěl kouti pikle proti Řecku. Tito žáci nebyh jediní slibní
mladí muži, jejichž běžnou víru a vlastenectví Sokrates zničil, nic jim za to nedávaje.
Jeho úhlavní nepřítel byl jakýsi Anytos, jehož syn, oddaný žák Sokratův, se stal
nepolepšitelným pijákem. Anytos způsobil, že byl Sokrates na konec stíhán pro
„kažení” athénské mládeže, odsouzen k smrti a otráven nápojem z bolehlavu
(399 př. Kr.).

Jeho smrt je popsána překrásně v Platonově dialogu, zvaném Faidon.

O politických poměrech té doby vypráví Grote v Řeckých dějinách:

,, , Třicet’ vedlo válku nejen proti životu, majetku a svobodě athénských občanů,
ale starali se stejně i o to, aby vyhladili duševní sílu a vzdělání města. Byl to plán
tak dokonale harmonující jak s cítěním, tak s praksí Sparťanů, že mohli spoléhati
na podporu svých cizích spojenců. Mezi nařízeními, která vydali, bylo jedno, zaka¬
zující výslovně komukoli ,učiti umění slov’. Výnos , třiceti’ byl ve skutečnosti
všeobecným potlačením vyšší třídy učitelů nebo profesorů, povznášejících se nad

246

gramatisty (učitele čtení a psaní). Kdyby se bylo mohlo toto nařízení prováděti po
jednu generaci, a s ním jiné rozkazy , třiceti’ — bylo by město, v němž právě
zemřeli Sofokles a Euripides a ve kterém žili Plato a Sokrates v mužném věku,
kleslo na duševní úroveň nejnižší řecké obce. Řeckému despotovi bylo docela běžné
potlačiti všechna shromáždění, v nichž se mladíci scházeli, aby se společně cvičili
buď tělesně nebo duševně, i veřejné hostiny a kluby nebo sdružení, poněvadž byly
nebezpečné jeho autoritě povznášejíce odvahu a uvědomujíce občany o jejich poli¬
tických právech.”

3, Platon a Akademie

Platon se narodil 427 př. Kr, a žil osmdesát let.

Svým duševním rázem byl naprosto odlišný od Sokrata. Byl to velmi umělecký
a jemný spisovatel, kdežto Sokrates vůbec neměl spisovatelského nadání. Platon
se rád zabýval krásnými věcmi, kdežto Sokrates jimi opovrhoval. Platonovi silně
leželo na srdci, kterak uspořádati obecné věci a vymysliti, jak by lidé byli pospolu
šťastnější, kdežto Sokrates, který stejně málo dbal horka a zimy jako mínění svých
bližních, soustřeďoval svou mysl k jasnému poznání marnosti všech věcí. Život,
hlásal (Sokrates, je klam; jenom Duše žije. Platon měl tuze rád svého drsného
starého učitele, ocenil vrchovatě jeho metodu rozebírat! a tříbit! názory a učinil ho
ústřední postavou svých nesmrtelných dialogů; ale vlastní myšlení a nálada ho

Vzpínající se koně a jezdci (čúsi vlysu na severní slrnné ParflienonuJ

247

úplně odvracely od tohoto skepticismu. Ve mnohých těch dialozích hlas je Sokra¬
tův, ale myšlenka je Platonova.

Platon šil za doby pochyb a nejistoty o všech lidských vztazích. Za velikých dnů
Perikleových, před r. 450 př. Kr., byli podle všeho v Athénách se svým společen¬
ským a politickým zřízením docela spokojeni. Tehda nebylo důvodů k otázkám.
Lidé se cítili volnými, obec zkvétala, a jen vzájemná řevnivost jim nedala spáti.
Dějiny Herodotovy neprojevují téměř nespokojenost s athénským politickým
zřízením.

Ale Platon, který se narodil asi v době, kdy Herodot zemřel, a který vyrostl
v ovzduší nešťastné války a veliké společenské krise a zmatku, stál od počátku
tváří v tvář rozbrojům a neshodám v lidských zařízeních. Jeho mysl odpovídala
na tuto výzvu. Jedno z jeho prvních děl a jeho dílo poslední jsou smělými a proni¬
kavými rozpravami o možném zlepšení lidských vztahů. Sokrates ho naučil, aby
nepokládal nic za zaručeno, ani zcela obyčejné vztahy mezi mužem a ženou nebo
mezi rodiči a dětmi. Jeho Stát, první to ze všech utopistických knih, je sen mla¬
dého muže o obci, ve které je lidský život uspořádán podle nového a lepšího plánu ;
jeho poslední, nedokončené dílo Zákony, je pojednání, jak zříditi jinou takovou
Utopii. Je v Platonovi mnoho, čeho se zde vůbec nemůžeme ani dotknouti, ale tato
objevující se myšlenka přetvořiti vědomě a úplně lidské žití, je mezník v dějinách,
je něco nového ve vývoji lidstva. Až posud žilo lidstvo tradičně v bázni boží. A tu
praví tento muž lidstvu směle, jako by to bylo docela rozumné a přirozené tak
mluviti: „Chopte se sami svého života. Většiny toho, co vás trápí, se můžete
vystříd; většinu toho, co vás ovládá, můžete svrhnouti. Můžete s tím nakládati
podle své vůle.”

Platonova ducha vedlo snad kromě časových zápasů na tuto cestu ještě něco
jiného. Za dnů Perikleových založily Athény mnoho osad za mořem, a jejich zaklá¬
dáním se lidé spřátelili s myšlenkou, že obec se nemusí vyvíjet, že se může také
utvořit.

S Platonem byl úzce sdružen mladší muž, který později také měl školu v Athé¬
nách a dožil se ještě vyššího věku. Byl to Isokrates. Byl něco na způsob žurnalisty,
spíše spisovatel než řečník, a jeho zvláštním úkolem bylo rozvíjeti myšlenku Hero-
dotovu, myšlenku sjednocení Řecka proti perskému panství jako lék proti nízkosti
a zmatkům řecké politiky a proti zničujícím následkům vyhlazovacích válek domá¬
cích. Jeho politický obzor byl po některých stránkách širší než Platonův, a za svých
posledních let vzhlížel k monarchii, a obzvláště k makedonské monarchii Filipově,
jako ke způsobu vlády, jenž více sjednocuje a má širší rozpětí než městská demo¬
kracie. Týž sklon k monarchistickým myšlenkám vidíme u Xenofonta, o jehož
A n a b a s i jsme se již zmínili. Ve svém stáří napsal Xenofon Kyropaidii, „teore¬
tické a praktické ospravedlnění absolutní monarchie, jak se projevila v organisaci
perské říše” (Mahaffy) .

Aristoteles a Lyceum

Platon učil v Akademii. Když už byl stár, přišel k němu hezký mladík z make¬
donské Stageiry, Aristoteles, který byl synem lékaře makedonského krále a mužem
docela jiného duševního rázu než byl veliký Athéňan. Byl od přírody skeptický

248

k obrazotvorné vůli a měl velikou úctu a pochopení pro přesné zjišťování skuteč¬
nosti. (Později, po smrti Platonově, založil školu v athénském Lyceu a učil tam,
kritisuje Platona a Sokrata s jistou tvrdostí. Za doby, kdy učil, stín Alexandra
Velikého padal na svobodu Řecka, a on přál otroctví a konstitučnímu království.
Před tím byl na dvoře FiUpa Makedonského po několik let Alexandrovým učitelem.
Rozumní lidé pozbývali za těch dnů srdce, a jejich víra, že si lidé mohou sami
vytvořiti vlastní životní podmínky, vyhledala. Nebylo už utopií. Šumný proud
událostí byl zřejmě příhš mocný pro takové organisované úsilí, jež by byh tehda
mohli provésti lidé bystrého a jemného rozumu. Jak bylo možno my sliti na pře¬
tvoření lidské společnosti, když ta společnost byla malou obcí o několika tisících
občanů, kdežto co se dálo kolem nich, bylo jako povodeň. Vždyť se tehda začinalo
politické přetvoření celého známého světa, jež se dotýkalo osudů padesáti až sta
milionů Udil Bylo to přetvořování v takových rozměrech, že hdský duch to ještě
ani nedovedl pochopiti. Hnalo to lidské myšlení zpět k představě nesmírného
a neúprosného osudu. Lidé se chytali všeho, co působilo dojmem stálosti a jednoty.
Monarchie na př. při všech svých zřejmých vadách byla přijatelnou vládou pro
miliony; do jisté míry působila; vnucovala velitelskou vládu jednoho tam, kde
jak se zdálo, hromadná vůle byla nemožná. Tato změna všeobecné duševní nálady
byla v souladu s Aristotelovou přirozenou úctou k existujícím faktům. Jestliže na
jedné straně schvaloval monarchii, otroctví a poddanství žen jako rozumná naří¬
zení, pohánělo ho to na druhé straně vyzkoumat!, proč tu takové věci jsou, a mělo
ho k tomu, aby se pokusil soustavně uspořádat! vědomosti o všech těch skutečno¬
stech přírody i lidské povahy, které nyní tak zřejmě slavily vítězství nad tvůrčími
sny předešlého pokolení.

Je nesmírně střízlivý a jasný a naprosto postrádá sebeobětovného nadšení.
Útočí na Platona, který chtěl vyobcovat! básníky ze své Utopie, neboť básnictví
je síla; míří svou energií směrem naprosto opačným, než jakým se bral Sokrates,
když znehodnocoval Anaxagora. Předchází Bacona a moderní vědecké hnutí v tom,
jak si uvědomuje důležitost soustavného vědění. Podjímá se úlohy shromáždit!
a ustavit! vědění. Byl prvním přírodopiscem. Jiní přemýšleli před ním o podstatě
věcí, ale on se všemi mladými lidmi, které mohl k tomu účelu získati, se pouští do
třídění a srovnávání. Platon praví: „Chopme se života a přetvořujme jej”; tento
střízlivější jeho nástupce praví: „Poznejme nejdříve více života, a zatím služme
králi”. Neodporovalo to ani tak příliš učení mistrovu, ale nesmírně je obmezovalo.

Zvláštní poměr Aristotelův k Alexandru VeUkému mu umožňoval opatřiti si
prostředky, jakých nemohlo od té doby míti vědecké badání po dlouhé věky. Mohl
prý vydávati pro své účely sta talentů (1 talent — asi 40.000 Kč). Jeden čas prý
měl pro sebe tisíc mužů, roztýlených po Asii a Řecku, kteří mu sbíraU přírodopisný
materiál. Byli to asi velmi necvičení pozorovatelé, spíše sběratelé všemožných věcí
než pozorovatelé, ale o nic takového, pokud víme, se před jeho dobou nikdo
nepokusil, ba ani na to nepomyslil. Počínaly se vědy poUtické i přírodní. Žáci na
Lyceu rozebírali pod jeho vedením 158 politických ústav . . .

To byl prvý zásvit organisovaného vědeckého badání na světě. Brzká smrt
Alexandra a rozpad jeho říše málem dříve ještě, než vznikla, učinily konec podpoře

249

v takovém měřítku na 2000 let. Jenom v alexandrinském museu v Egyptě pokra¬
čovalo vědecké zkoumání, a to jen po několik generací. O tom ještě promluvíme.
Padesát let po Aristotelově smrti bylo jeho Lyceum již bezvýznamné.

5. Filosofie ^přestává hýti z tohoto světa

Hlavní proud myšlení v závěrečných letech čtvrtého století př. Kr. se nenesl
směrem Aristotelovým, ani k pracnému a nutnému shromažďování uspořádaného
vědění. Je možno, že bez těch královských darů by byl Aristoteles jen nevýznam¬
nou postavou v duchovních dějinách. Teprve to dodalo jeho skvělé inteligenci
podstaty a účinku. Obyčejný člověk jde raději schůdnými cestami, pokud po nich
možno jiti, a téměř úmyslně zavírá oči před tím, že by mohly vésti do slepé uUčky.
Když většina učitelů filosofie viděla, že proud událostí je příhš mocný, aby se dal
ihned ovládnouti, nechali plánů na zřizování vzorných obcí i na hledání nových cest,
jak žiti, a vypracovávali krásné a útěšné soustavy, jak životu uniknouti.

Snad soudíme příhš drsně a nespravedUvě. Ale nechrne o té věci mluviti prof.
Gilberta Murray (,, Stará řecká literatura”) :

,, Cynikům šlo jenom o ctnost a o poměr duše k Bohu; svět, jeho vědění a jeho
pocty byly jim blátem. Stoikové a epikurejci, na první pohled tak od sebe vzdálení,
byli si ve svých posledních cílech velmi podobni. V pravdě jim šlo jen o etiku —
praktickou otázku, jak si má člověk zaříditi život. Obojí škola pěstovala sice
vědu — epikurejci fysiku, stoikové logiku a rétoriku — ale jenom jako prostředky
k cíli. Stoik se snažil získati lidská srdce a přesvědčení jemnou vybroušeností
abstraktních důkazů a oslepující vznešeností myšlenek a jejich vyjádření. Epiku-
rejee byl odhodlán nechat jiti hdstvo svou cestou a nehrbiti se před rozmarnými
bohy ani neobětovati svobodné vůle. Své evangelium zhustil ve čtyři zásady: ,,Boha
se netřeba báti; smrti necítíme; dobro možno získati; vše, čeho se bojíme, lze
snášeti a překonati”.

A zatím se proud událostí valil kupředu a navzájem ani on se nestaral o filosofii.

6. Význačné rysy a hranice řeckého myšleni

Má-li moderní člověk čisti řecké klasiky s prospěchem, musi je čisti jako díla
lidí nám podobných. Musíme hleděti k jejich tradicím, k jejich možnostem a k jejich
obmezenostem. Všechen lidský obdiv má sklon zveličovat!. Většina klasických
tekstů našich je velmi zkomolena a všechny jsou svým původem díla lidí, zápasících
s všemožnými nesnázemi a žijících v době takové temnoty a úzkého rozhledu, že je
naše doba, srovnáme-li ji s jejich věkem, dobou oslepujícího světla. Pozbudeme-h
při důvěrnějším styku s těmito nekhdnými a nejistými duchy něco ze své úcty,
vzrostou tím více naše sympatie k nim — jsou tak moderní a tím nám blízcí.
Athénští spisovatelé byli skutečně prvními moderními lidmi. Diskutovali o otázkách,
o kterých my posud diskutujeme, pouštěli se do boje s velikými problémy, které
se nám staví v cestu dnes. Jejich spisy jsou náš úsvit.

Jung ve své „Psychologii nevědomého” mluví velmi dobře v kap. I. o rozdílech
mezi starým (předathénským) a moderním myšlením. Ono nazývá myšlením nepří-

250

Náhrobní deska z přístavu pirejského u Athén (ze IV. stol. pr. Kr.)

mým, toto přímým. Ono bylo myšlením v obrazech, příbuzných snění; toto je
myšlení slovy. Veda je organisace myšlení přímého. Antický duch (před řeckými
mysliteli) nevytvořil vědy, nýbrž mytologii. Starý lidský svět byl svět subjektivních
fantasií jako svět dětí a nekulturních mladých lidí dnešní doby a jako svět divochů

2S1

a snů. Dětské myšlení a sny jsou ohlasem předhistorických a divošských metod
myšlení. Myty, praví Jung, jsou davové sny národů, a sny jsou myty jednotlivců.
Již jsme upozornili čtenáře na podobnost bohů dávných civilisací s dětskými fanta-
siemi. Práce namáhavého a ukázněného myšlení pečlivým rozborem slov a tvrzení,
kterou počali řečtí myslitelé a převzali scholastičtí filosofové, o nichž budeme
vyprávěti ve středověku, byla nutným předpokladem pro rozvoj moderní vědy.

Řečtí filosofové počali zkoumati a nedospěU k žádnému rozřešení. Nemůžeme
dnes tvrditi, že jsme dospěli k rozřešení většiny otázek, které oni dali. Duše Židů,
jak jsme ukázali, se náhle probudila do nekonečných běd a nesrovnalostí života,
viděla, že tyto bídy a nesrovnalosti jsou hodně zaviněny nezákonnými skutky lidí
a usuzovala z toho, že spása může přijíti jenom, podrobíme-li se službě jednoho
Boha, který vládne na nebi i na zemi. Řeků, kteří se pozvedli k témuž pojímání,
nevedla táž představa patriarchálního božství; žili ve světě, v němž nebyl Bůh,
nýbrž bohové; cítili snad, že bohové sami jsou obmezeni a měli představu o Osudu
za nimi a nad nimi, chladném a neosobním. A tak si svůj problém vyjadřovali ve
formě zkoumání o tom, jak správně žiti, bez určitého vztahu správně žijícího
člověka k vůli boží . . .

Nám, díváme-li se na věc se stanoviska čistě historického, se jeví společný
problém ve formě, která, hledíme-li k cíli dějin, spojuje i židovskou i řeckou formu¬
laci problému. Viděli jsme, jak se lidské pokolení povznáší ze živočišné nevědomosti
k pokračujícímu rasovému uvědomění, jak si ujasňuje svou neblahou, divokou ne¬
stejnost cílů i nevyhnutelnou tragedii individuálního sebehledání a jak si vyhmatává
slepě cestu k nějaké spojující a podřizující myšlence, aby se zachránilo od útrap
a náhod pouhé individuality. Bohové, bohové-králové, představa kmene, představa
města — to jsou představy, po kterých lidé toužih a kterým byli na čas oddáni,
kterými pozbyli trochu ze své individuální sobeckosti, tak že žili o něco shovívavěji
a nesobečtěji. Ale jak ukazují naše války a útrapy, žádná z těch větších myšlenek
není posud dosti veliká. Ochrana bohů selhala, kmen ukázal svou nízkost a krutost,
město vypovídalo do vyhnanství své nejlepší a nejvěrnější přátele, bůh-král dělal
ze sebe zvíře . . .

Čtouce spekulativní literaturu této velké doby řeckého národa uvědomujeme si
tři veliké meze, ohraničující řeckého ducha, z nichž zřídka unikl, ale z nichž se my
snad přece jednou dostaneme.

Řeckého ducha obmezovalo především to, že viděl v představě města konečný
útvar státní. Ve světě, v němž následovala říše za říší, každá větší než její před¬
chůdkyně, ve světě, kterým lidé i myšlenky proudili stále volněji a neobmezeněji,
ve světě, zřejmě i v tehdejší době sjednocujícím, snili Řekové pro své zvláštní
přírodní i politické poměry nemožně o sevřeném městském státečku, nedostupném
vnějším vlivům, hrdinsky zabezpečeném proti celému světu. Platonův odhad počtu
občanův dokonalém státě se kolísal mezi 1000 (ve „Státě”) a 5040 (v ,, Zákonech”)
občany. Aristoteles praví v „Politice” : „Pro řádné vykonávání spravedlnosti a pro
uplatnění autority je nutno, aby občané znali navzájem svou povahu, protože kde
toho není, vzniká mnoho zlého i při uplatňování autority i při vykonávání spra¬
vedlnosti; neboť je nespravedlivo rozhodovati libovolně, jak je nezbytno tam, kde
je příUš mnoho obyvatelstva.” Tento stát měl vésti války a uplatňovat! se proti

252

jiným městům, stejně ve¬
likým. A to bylo ani ne dvě
generace po tom, kdy zá¬
stupy Xerxovy překročily
Helespont!

Snad si ti Řekové mysli¬
li, že doba světových říší
pro vždy zmizela, kdežto
v pravdě teprve začínala.
Jejich duch se vzmohl na¬
nejvýš na spolky a svazy.
Při dvoře Artaxerxově byli
však jistě lidé, kteří mysle¬
li daleko výše než kam sa¬
haly tyto obmezené před¬
stavy skalnatých břehů,
ostrovů a údolí obklíčených
horami. Řecký duch své¬
volně nedbal potřeby sjed¬
notit! se proti větším mo-
cem, které byly činné mi¬
mo svět řecký mluvící. Ti¬
to cizinci byli barbary, k
vůli nimž nebylo třeba si
příliš lámati hlavu ; jim by¬
lo Řecko navždy uzavřeno.
Perské peníze „nepáchly”;
každý bral perské peníze;
co na tom? Řekové vstu¬
povali na čas do jejich
vojsk (jako Xenofon), a
doufali zbohatnouti něja¬
kým vznešeným zajatcem.
Athény se držely Egypťa¬
nů a vedly menší války s
Peršany, ale nebylo společ¬
ného plánu o politice a bu¬
doucnosti Řecka . . .

Až najednou zakřikl v
Athénách hlas: „Makedo¬
nie!” a jako štěkot hlídací¬
ho psa se rozléhalo : ,,Ma- Iónská hlavice se sfingou z doby kolem r. 560 př. Kr. (v museu, v Delf ech)

kedonie !” Byl to hlas řeční¬
ka a vůdce lidu Demosthena, metajícího výstrahy, hrozby a obžaloby proti králi
Filipu Makedonskému, který se učil své politice nejenom od Platona a Aristo¬
tela, nýbrž také od Isokrata a Xenofonta i od Babylona a od Sus, a který se

253

připravoval klidně, obratně a vytrvale ovládnout! celé Řecko a skrze Řecko si
podmanit! známý svět . . .

Za druhé obmezovalo řeckého ducha domácí otroctví. Otroctví bylo v řeckém
životě samozřejmé; lidé si bez něho nedovedli představit! ani pohodli ani důstoj¬
nost. Ale otroctví nejenom odnímá sympatii otrokářům jako třídě lidí domácích,
nýbrž staví je též v protivu vůči všem cizincům. Takový člověk je z vyvoleného
kmene. Platon, kterého jeho jasný rozum a ušlechtilá zdravost ducha povznášela
nad přítomnost, by byl zrušil otroctví ; bylo proti němu hodně lidové cítění i nová
komedie; stoikové i epikurejci, z nichž někteří byli sami otroky, zavrhovali otroctví
jako nepřirozené, ale vidouce, že je příliš silné, aby bylo zrušeno, rozhodli se, že
nepůsobí na duši a že ho možno nedbati. Pro mudrce není ani vázanosti ani svobody.
Střízlivému Aristotelovi a bezpochyby též všem praktickým lidem bylo jeho zrušení
nemyslitelné. Prohlašovali, že jsou na světě lidé ,, otrocké povahy” . . .

Konečně vadil řeckému myšlení nedostatek vědomostí, který si dnes sotva dove¬
deme představit!. O minulosti lidstva neměli vůbec ponětí, nejvýš několik roztodiv¬
ných domněnek. Neznali ze zeměpisu nic, co se prostíralo mimo Středomořskou
pánev a hranice Persie. Víme dnes mnohem více o tom, co se dálo v Susách, Per-
sepoli, Babylone a Memfidě za doby Perikleovy, než Perikles sám. Jejich astrono¬
mické představy byly ještě ve stavu zárodkovitých spekulací. Anaxagoras se velmi
odvážně domníval, že slunce i měsíc jsou koule tak veliké, že slunce je možná „tak
veliké jako celý Peloponés”. Jejich představy ve fysice a v chemii byly výsledky
hlubokého přemýšlení; je podivuhodné, že tuših atomové složení hmoty.

Třeba si připomene uti jejich neobyčejnou chudobu, pokud jde o pokusné
přístroje. Měli barevné sklo pro ozdobu, ale neměh skla bílého; nedovedli přesně
měřiti menší oddíly časové, neměli opravdu upotřebitelných číslic ani přesnějších
měr ani zárodků dalekohledu a drobnohledu. Moderní vědec, který by se byl
náhle ocitl v Perikleových Athénách, by byl zápasil s největšími obtížemi, kdyby
byl chtěl v obrysech sebe hrubších ukázati základy svého vědění lidem, které by
tam byl nalezl. Byl by si musil opatřiti nejjednodušší přístroje za nejnepříznivěj¬
ších podmínek, když Sokrates ukazoval na nesmyslnost hledati pravdu kousky
dřeva, provázku a kovu, jak jich užívají malí hoši na chytání ryb. Řecký filosof byl
příliš povýšen nad řemeslníka, aby si všímal jeho nástrojů, a žádný vzdělanec by
se nebyl snížil tavením skla nebo kovů. Náš profesor přírodních věd by byl také
v ustavičném nebezpečí, že bude obžalován z bezbožnosti. Athénská demokracie by
nebyla snesla Darwina právě tak, jako ho nesnesla demokracie tennesseejská.

Náš dnešní svět si hromadí stále větší zásobu vědeckých faktů, jež je poměrně
nesmírná. Za věku Perikleova byl položen sotva první kámen naší poměrně úžasné
spousty věcí zaznamenaných a dokázaných. Uvážu jeme-li o tomto rozdílu, není nám
už podivné, že Řekové při vší své schopnosti pro politickou spekulaci byli slepí
k tomu, jak špatně je zajištěna jejich vzdělanost zvenčí i z vnitřku, že nechápali
nutnosti účinného sjednocení a nedbali spádného proudu událostí, jež měly na
dlouhé věky učiniti konec této první krátké svobodě lidského ducha.

Pravá cena této skupiny řeckých vypravovatelů a spisovatelů není pro nás ve
výsledcích, ke kterým došh, ale v pokusech, které činili. Ne v odpovědech na otázky,
nýbrž v tom, že měli odvahu ptáti se. Nikdy před tím se neodvážil člověk čehti světu,
do kterého byl postaven, i způsobu života, do něhož byl zrozen. Nikdy před tím si

254

255

Východní štít Diova chrámu v Olympii

neřekl, že může své podmínky životní změniti. Tradice a zdánlivá nutnost ho poutaly
k životu, který od nepametných časů viděl rozrůstat! se kolem svého kmene. Až
posud se díval na svět, jako se děti podnes dívají na domov a na zvyky, v nichž
vyrostly.

A tak vidíme v pátém a ve čtvrtém století př. Kr. nejzřejměji v Judsku a v Athé¬
nách, ale nikterak jen v těchto střediscích, počátky duchovního a mravního procesu
v lidstvu, výzvu k spravedlnosti a výzvu k pravdě, namířené proti vášním, zmatkům
a povrchnímu chápání života. Je to jako úsvit smyslu pro odpovědnost v mládí, jež
náhle objeví, že život není ani snadný ani bezúčelný. Lidstvo roste a tyto hlavní
vůdčí myšlenky se od té doby už po třiadvacet století v dějinách vždy více rozvi¬
nují, vždy účinněji do nich zasahují a vždy jasněji na ně působí. Pomalu, ale stále
více a více chápou lidé skutečnost lidského bratrství, zbytečnost válek i ukrutností
a útisku, možnost společného cíle pro všechen lidský rod. V každém následujícím
pokolení vidíme lidi, jak hledají lepší pořádek, k němuž, jak cítí, musí náš svět
dospěti.

Ale kdekoli a kdykoli se v člověku zachytily tyto veliké tvůrčí myšlenky, vždy
a všude bojují horká chtivost, žárlivost, podezřívavost a netrpělivost, jež jsou
v povaze každého z nás, proti těm větším a širším 'cílům. Posledních třiadvacet
století dějin jsou jako úsilí vznětlivého a prudkého nesmrtelníka jasně mysliti
a správně žiti. Chyba jde za chybou, slibné počátky končí groteskním zklamáním,
proudy vody živé otravuje číše, z níž jsou nabízeny žíznivým rtům lidstva. Ale
lidská naděje povstane na konec znova po každém neštěstí.

7. První veliké výtvory básnické

Již jsme si v těchto Dějinách řekli, že literatura musila čekati, až vyspěje tak,
aby přiléhavě vyjadřovala jemné výrazové formy a zvukové krásy. Před tím mohla
psaná literatura vyjádřiti jenom smysl. Prvotní Áriové měh, jak jsme již vyprávěli,
literaturu r5d:mickou, uchovávanou pamětí, už dříve než znali písmo; měli písně
milostné a výpravné, měli básnické mudrosloví, které přednášela zvláštní společen¬
ská vrstva — bardové. Toto básnické podání nabylo pevné formy teprve když bylo
zapsáno. Obě řecké epopeje, Ilias a Odyssei a, byly podle všeho zachyceny
písmem asi 700 let př. Kr. v lonii. První prý sebral homérské zpěvy Peisistratos.
Byly různé verse těchto výpravných básní, a nynější tekst pochází teprve z 2. st.
př. Kr. Byly i jiné takové básně, pokračování a doplňování Iliady a Odysseie, a krom
toho ještě jiná dobrodružství, ze kterých nám nezbylo téměř nic.

Rekové se všeobecně domnívali, že Ilias i Odysseia jsou dílem jediného básníka,
Homéra, který se narodil v sedmi rozličných městech a v různých dobách od r.
1100 až r. 800 př. Kr. Jen v jedné věci si je tradice jistá, totiž že byl slepý. Tyto
dva eposy měli Řekové v takové lásce a úctě, že teprve ve druhém století př. Kr.
došli k poznání, zřejmému už z překladu, že si ta dvě veliká díla jsou tak nepodobna
duchem, tónem a jakostí, jako zvuk polnice a zvuk flétny. Ale mohli-li s takovou
tvrdošíjnou vytrvalostí tvrditi, žc Homerovo rodiště bylo tak rozlehlé, snesli snadno
i jiný zázrak, že měl dva mozky a dva hlasy. To je věc klasických filologů. A také
jedině klasičtí filologové mohou plně oceniti tato díla. Jsou prý, jak nás ujišťují, tak

2S6

Orající sedlák Bojovník s vozatajstvem na válečném voze

Hliněné sošky z Tanagry (Vlil. stol. pr. Kr.)

nádherná, krásná, moudrá a melodická, že to nemůže vyjádřili žádný překlad.
Žádný překlad nemůže vyjádřili nic, čím by se ospravedlnilo nadšení učenců nad
těmito prvními mistrovskými díly evropské literatury. Do práce každého překla¬
datele se vplíží něco nudného, něco dětinského. I nepopsatelně melodické zvuky
řeckého jazyka, jak je nevzdělanému pochybovači skandují zanícení obhájci, doka¬
zují neklamně, že jsou přece jen něco více než sugestivní kuňkání a bublání, které
slyšíme, když klempíř spravuje v koupelně prasklou rouru. Ale přes to je v těchto
básních mnoho krásného a zajímavého, jsou rozkošně chlapecké, jsou v nich
záblesky velmi mocného cítění a velmi bystrého pozorování, a je škoda, že směšné
výstřednosti školáckých obdivovatelů, kteří o nich mluví jako o nedostupném
vrcholu dokonalosti, vzbuzují v obyčejném čtenáři tak posvátnou hrůzu, že se jim
raději vyhýbá.

Se jménem Homérovým je spjato jméno Hesiodovo. Ten snad je opravdu sku¬
tečnou osobou, a kladou ho do století IX. až VII. př. Kr. Jeho epické básně se
nazývají Díla a dny (také Báseň rolnická) aTheogonie; z prvé se
dovídáme hodně o životě a pracích boiotského sedláka, druhá nám V5rpráví běžná
podání o původu a příbuzenství řeckých bohů.

Epika byla v Řecku základem veškeré ostatní poesie, a po několik století pěsto¬
vali Řekové jen tento druh. Byla to poesie význačně arijská. Později se objevily
i jiné druhy. Měli jemnou a něžnou poesii elegickou, zpívanou s průvodem lydské
flétny, a poesii lyrickou, doprovázenou sedmistrunnou lyrou. O tomto básnictví se

267

zde nemůžeme zmiňovali, a nemá také význam uváděli zde jména básníků, neřekne-
me-li nic o rázu a jakosti jejich básní. Jména jako Pindar nebo Simonides zname¬
nají něco jen pro ty kdo se mohou věnovali studiu toho, co z jejich díla ještě zbylo.
Ale můžeme zde říci aspoň tolik, že největší z dávných řeckých milostných básníků
byla žena, Sapfo z ostrova Lesbu.

V řeckém světě počala i psaná poesie i psané drama. Drama vzniklo jako část
pravidelně se opakující bohoslužby Dionysa, boha vína. Původní oslavou byla
sborová píseň, vyprávějící o jeho činech. Pak vystoupil koryfeus (vůdce sboru)
a -přednášel samojediný, sbor pak mu odpovídal. Aischylos (narozený r. 525 př. Kr.)
zavedl druhého herce, který vystoupil a odpovídal prvému. Konečně se Sofoklem
(nar. 495 př. Kr.) přistoupil třetí herec; dialog i děj se rozvinovaly a sbor byl
podřízen dramatickému ději. Až posud se hrálo na dřevěném jevišti. V šestém sto¬
letí se počala stavěli divadla. Tolik možno v Dějinách světa říci, i to, že v době
jednoho století dospělo řecké drama k největšímu rozkvětu. Jména Aischylos, Sofo-
kles a Euripides (nar. 480 př. K>.) jsou vrcholná jména řecké tragedie, ale pro
čtenáře zůstanou bezvýznamnými jmény, nenajde-li si jejich práce buď v originále
nebo v dobrém překladě a nepokusí-li se viděli je na jevišti.

Zároveň s rozvojem tragedie, vážné tváře uctívání boha Dionysa, ukazuje řecké
drama i druhou tvář, posměšnou a zábavnou. Od počátku byla komedie pružnější
než tragedie; někdy parodovala tragedii, ale někdy kreslila velmi nenuceně mravy
a zábavnou stránku života. Aristoíanes v pátém století př. Kr. vytvořil rozkošnou
směs fantasie a politické satiry. O sto let později byl Menander vynikajícím mistrem
komedie mravoličné. Řecká tragedie byla něco dočasného a formálního, a V5rvinula
se a propracovala k nej vyšším možnostem za málo více než jedno století, ale komedie
je nutnou potřebou lidské společnosti. Od samého počátku všude, kdekoli se sešli
dva tři lidé, už se dobírali navzájem, napodobili druhé, ,, dělali komedie”. Proud
psané komedie opravdu nikdy nevyschl ve světě od chvíle, kdy byl napsán první
dialog. Teprve když se rozmohla znalost čtení, počalo psané vypravování soupeřili
s komedií v popularitě. V Řecku byly sbírky „pro zasmání”, ale vyšší umělecký rozvoj
v literatuře mohl nastali teprve, když bylo dosti čtenářů a možnost rychlého roz¬
množování knih. Bohužel větší část jak řeckých tragedií, tak komedií zmizela zase
se světa.

První literární prosou byl dějepis a vážná výměna názorů. O Herodotovi jsme
již mluvili a citovali jsme místa z jeho Dějin. Ty byly napsány dosti brzo, ale čtenář
nechť si všimne, že ,,otec historie” navštívil Athény za doby Perikleovy, a v době,
kdy psal, překročila athénská tragedie již svůj vrchol. Ještě později vyprávěl
Thukydides dějiny války peloponéské. O Xenofontovi a jeho A n a b a s i také již
víme. Jinou důležitou částí řecké literatury, která se nám zachovala, jsou napsané
řeči různých velkých řečniků. Konečně třeba si všimnouti střízlivých soupisů
a výkladů vědecké literatury, jak ji psal Aristoteles, a uměleckého zdramatisování
v dialozích Platonových, řešících problémy filosofické.

Jen tak stručně se dotýkáme hlavních forem první veliké literatury světové —
více nemůžeme pro nedostatek místa. Anglický čtenář najde poučení o ní, protkané
velmi obratně ukázkami, v knize Reková-a barbaři od J. A. K. Thomsona.
Ale jedinou cestou osvojili si opravdu literaturu je čisti pozorně význačné knihy
význačných spisovatelů.

258

8. Řecké uměni

Dokud nebylo objeveno predřecké umění Egejanů a dokud jsme si neuvědomili,
jak bohatá byla umělecká činnost v dávných říších, přeceňoval moderní svět od
renésance až do konce XIX. století silně výtvory řecké plastiky. Tyčily se v lidské

Reliejy (objevené r. 1922) ze zdi T hewislokleovy v Athénách
1. Válečný vůz a hoplité. 2. Zápasící efehové (mladici) . 3. Efebové hrají „házenou'^

259

fantasii, jako by vyskočily pojednou z nicoty v jsoucnost, jako by vše, co vzniklo
před nimi, bylo nemotorné, a všechno, co následovalo po nich, vulgární a úpadkové.
Vzbuzovaly mezi vzdělanci nadšení, pro které máme nyní více údivu nežli sympatií.

Víme nyní, že kdežto literární a umělecké podněty Řecka jsou zřejmě novou
dobou lidské skutečnosti, řecké sochařství je jen pokračováním předcházejících
civilisací. iPráce zlatnické a klenotnické, pečeti, sošky, vázy a podobné výtvory
řeckého uměleckého řemesla z této doby se blíží předcházejícím výrobkům egejské
doby a XVIII. dynastie egyptské, ale nevynikají nad ně. Stavitelství má svůj vlastní
půvab a dokonalost. Jeho převládajícím rysem je sloupořadí, ušlechtilé v jasné
prostotě sloupu dorského, v půvabu sloupu iónského a v bohatství sloupu korint¬
ského. Korintský sloup a jeho rozvětvení se stal za římských časů všeobecným
stavitelským býlím, a posud bují všude, kde se staví bankovní filiálka nebo luxusní
hotel.

Ale řecké sochařství je přes to skvělým a význačným výkonem této doby. S po¬
čátku je příliš formální, ale v období mezi Peisistratem a Periklem se vzepialo
k nebývalé svobodě a přirozenosti. Za doby Akhnatonovy se egyptské sochařství
náhle dalo směrem k volnosti a realismu, ale žádný tehdejší výtvor nelze přirovnati
k svobodnému uměleckému uvolnění řeckému. Většina řeckých soch prý byla kolo¬
rována. Ta zvláštní přísná bílá krása, zušlechtěná dotykem smrti a dokonání, která
nyní nade vše jiné mocně působí na náš cit, když stojíme tváří v tvář nejlepším
pozůstatkům řeckého umění, nebyla v intencích umělců. Také zříceniny chrámů
mají měsíční kouzlo a nadzemskou krásu, které jistě neměly za své bujné mladosti.

Z řeckého malířství známe tuze málo. Čteme o mistrovských dílech, ale ta beze
stopy zašla. iMůžeme souditi jen podle úpadkové tradice z dob císařského Říma.
V (Pompejích a v Herkulanu je malířství veselé, formálně obratné a zajímavé, a ani
zdaleka se s ním nedají srovnati přirozeností a jistotou práce egyptské a babylonské.

Hudba té doby doprovázela jen zpěv a neměla harmonie. W. H. Hadow mluví
o ,, nepěkných ukázkách řecké hudby, pokud se nám zachovaly a byly rozluštěny”..

260

KAPITOLA XXII

Život Alexandra Velikého

1. Filip Makedonský

Pravým hrdinou příběhu Alexandrova není ani tak Alexander jako jeho otec
Filip. Původce kusu nezáří v divadelním světle tak jako herec, a původcem mnohého
z těch velkých činů, jež provedl jeho syn, byl Filip, který položil základy a ukoval
zbraně, a který vlastně již počal výpravu proti Peršanům právě před svou smrtí.
Filip byl beze sporu z největších panovníků, které svět kdy viděl; byl mužem
neobyčejného ducha a schopností, a jeho myšlenkové bohatství přesahovalo daleko
obzor jeho doby. Spřátelil se s Aristotelem ; rozprávěl s ním patrně o těch plánech,
jak uspořádat! skutečné vědění, jež později měl filosof za přispění Alexandrova
uskutečniti. Filip, pokud dovedeme posouditi, byl asi Aristotelovým ,, knížetem”;
k němu se obracel Aristoteles, jako se obracejí lidé jen k těm, jimž se obdivují
a jimž důvěřují. K Filipovi se také odvolával Isokrates jako k velkému vůdci, který
měl sjednotiti a zušlechtiti zmatený veřejný život v Řecku.

V mnohých knihách se píše, že byl Filip mužem neuvěřitelného cynismu a bezuzd-
ných chtíčů. Je pravda, že byl při hostinách, stejně jako všichni Makedoňané jeho
doby, statný piják a leckdy se opil — patrně patřilo k dobrému tónu při slavno¬
stech nemírně piti ; ale pro ostatní obvinění není skutečných důkazů a za svědectví
máme toliko úšklebky takových protivníků, jako je Demosthenes, athénský lidový
vůdce a řečník, muž bezohledné výmluvnosti. Citát z jedné jeho řeči nám ukáže,
kam až dovedlo zavésti Demošthena jeho vlastenecké rozhořčení. V jedné
z Filipik, jak se nazývají jeho obžaloby Filipa, si ulehčuje tímto tónem:

„Filip — muž, který nejenom že vůbec není Řek a naprosto není s Řeky příbuzný,
nýbrž který není ani barbar z pořádné země — ne, je to takový zatracený makedon¬
ský chlap, odkud jsme nikdy nemohli dostat ani slušného otroka,” atd., atd. My
ovšem víme, že Makedoňané byli arijský národ velmi blízce příbuzný s Řeky, i že
byl Filip asi nejvzdělanější člověk své doby. To byl duch, ve kterém byly psány
zprávy o Filipovi z protivného tábora.

Když se stal Filip králem v Makedonii r. 359, bylo jeho království malou zemí
bez mořského přístavu, bez průmyslu, bez značnějšího města. Měla selské obyvatel¬
stvo, které bylo téměř řecké podle jazyka a ochotné státi se řeckým i svými sjrmpa-
tiemi, ale podle krve bylo „severštější” nežli kterýkoli jiný národ jižně od nich.
Filip přeměnil tento barbarský státek ve veliký stát ; vytvořil nejúčinnější vojenskou
organisaci, kterou svět až posud viděl, a ještě před svou smrtí spojil většinu Řecka
v jeden spolek pod svým vůdcovstvím. Jeho neobyčejná vlastnost, jeho schopnost
mysliti nad běžné myšlenky své doby, se nejevila ani tak v těchto věcech jako v péči.

H. G. Wells, Dřjiny svřta

17-

261

s jakou vychoval svého syna, aby pokra¬
čoval v politice, kterou on vytvořil. Je z má¬
la panovníků v dějinách, kteří se starali
o svého nástupce. Alexander byl král vy¬
chovaný tak, jako málo panovníků vůbec;
byl vychováván pro panování. Aristoteles
byl jen jeden z několika učitelů, které mu
otec vybral. Filip mu svěřil svou politiku a
pověřil ho vedením a autoritou, když mu
bylo teprve šestnáct let. U Chaironeie velel
jezdectvu pod dozorem otcovým. Byl vycho¬
váván k moci — velkodušně a bez podezří¬
vání.

Každému, kdo čte pozorně Alexandrův
život, je zřejmo, že počal vyzbrojen jsa
cvikem a myšlenkami tak cennými, jako
nikdo před tím. Když na něho přestala působiti moudrost jeho vychování, jal se
blouditi a pokazil se — někdy to bylo hrozné šílenství. Nedostatky jeho povahy
zvítězily nad jeho vychováním dlouho před tím, než zemřel.

Filip byl král starého rázu, král-vůdce, první mezi svými šlechtici, ze starého
severského typu arijského. Vojsko, které našel v Makedonii, se skládalo z pěchoty,
v níž musil každý sloužiti, a ze šlechtické jízdy, zvané „soudruzi”. Lid byli rolníci
a lovci, kteří se tuze rádi opíjeli, ale poslouchali a uměli bojovati. A byl-li lid hrubý,
byla vláda inteligentní a čilá. Po několik pokolení byla dvorským jazykem atická
(athénská) řečtina a dvůr byl dostatečně vzdělaný, aby mohl hostiti osobnosti tak
veliké jako Euripida, který tam zemřel r. 406 př. Kr., a malíře Zeuxise. Krom toho
prožil Filip před svým nastoupením několik roků v Řecku jako rukojmí. Měl tak
dobré vychování, jak je Řecko mohlo té doby dáti. Byl tedy úplně obeznámen s tím,
co bychom mohli nazvati myšlenkou Isokratovou — myšlenkou velikého spolku
řeckých států v Evropě na ovládnutí východního světa ; a věděl také, jak neschopna
byla athénská demokracie pro své zřízení a tradici, aby se chopila příležitosti, jež
se jí naskýtala. Nebol! to byla příležitost, o kterou by bylo nutno se děliti. Pro
Athéňany a Sparťany by to bylo znamenalo přiznati výhody občanství „houfu
cizozemců”. Bylo by to znamenalo snížiti se na úroveň rovnosti a bratrství s Make¬
doňany, s národem, od něhož nemůžeme „my Athéňané” dostati ani slušného
otroka.

Nebylo jiné cesty zajistiti si pro chystaný podnik mezi Řeky jednomyslnost
krom nějakého revolučního politického činu. Řeky nezadržovala od takového
dobrodružství mírumilovnost, ale jejich politická rozdrobenost. Zdroje různých
států vyčerpala řada vražedných válek — válek, vzniklých z pouhých záminek
a rozdmýchaných řečnickým větrem. To, že Fokiďané zorali posvátné pozemky
u Delf, bylo na př. „důvodem” pro krvavou ,, svátou válku”.

Filip věnoval první roky svého kralování vojenské kázni. Až posud vybojovala
většinu rozhodných bitev na světě sešikovaná pěchota. Na prastarých sumerských
obrazech bitev vidíme, že hlavni bitvu bojují kopinníci v sevřených řadách, právě
tak jako tomu bylo v zulském vojsku devatenáctého století; řecké vojsko za časů

Filip Macedonský

262

Pilipových stále bojovalo týmž způsobem; thebská falanx byl velký zástup pěšího
vojska, držícího kopí, a dlouhá kopí zadních řad trčela mezi bojovníky přední řady.
Takový šik prorazil vším méně ukázněným, co se mu stavělo v cestu. Jízdní lučištníci
mohli ovšem takové spoustě lidí způsobit! značné škody, a proto také, když se
počalo užívati ve válce koní, byli na obou stranách vedle toho hlavního bitevního
jádra i jezdci. Čtenář si musí připomenouti, že se v západních válkách neužívalo
až do vystoupení Asyřanů zvlášť účinně koní, a pak to byli s počátku jen koně,
táhnoucí vůz. Vozy se rozjely vší silou proti pěchotě a snažily se její řady proraziti.
Nebyla-li kázeň pěšího vojska velmi pevná, podařilo se jim to. Homérský boj je boj
na vozech. Teprve v posledních tisíci letech př. Kr. vidíme, jak se kromě bojovníků
na vozech účastní bitvy i jezdci.

S počátku, jak se zdá, bojovali rozptýleně a každý jednotUvec bojoval o své
ujmě. Tak bojovali Lydové proti Kyrovi. Zdá se, že teprve Filip zavedl útok jízdy.
Vycvičil své ,, soudruhy” k hromadnému útoku. A zesílil také svou falanx, dav
zadním mužům delší kopí, než jakých se posud užívalo, a tak prohloubil šik. Make-
donská falanx byla pouze důkladnější obměna falangy thebské. Žádný z těchto
hromadných pěších útvarů nebyl dosti pružný, aby snesl útok z boku nebo zezadu.
Nedovedli řádně manévrovat!. Vítězství Filipa i jeho syna byla tedy vybojována
obměnami tohoto jediného plánu spolupráce mezi oběma útvary bitevními. Falanx

263

264

Tři Grade (Římská kopie z 3. stol. podle ztraceného řeckého originálu.)

Apollon. Zvětšená postava ze západního štítu Diova chrámu v Olympii

265

Třeba říci, že byla mezi Reky silná stra¬
na všehelénská pro to, aby se stal Filip
Řecká amfora na víno vůdcem Recka. Hlavním spisovatelem to¬

hoto panhelénského hnutí byl Isokrates.
Athény zase byly hlavou oposice proti Filipovi a zřejmě sympatisovaly s Peršany,
ba poslaly i vyslance k „velikému králi”, aby ho varovaly před nebezpečím sjedno¬
ceného Řecka. Nemůžeme zde líčiti události dvanácti let. R. 338 př. Kr. vstoupil
dlouhý zápas mezi „malým” a „velkým” Řeckem do rozhodujícího stadia a v bitvě
u Chaironeie způsobil Filip Athénám a jejich spojencům zdrcující porážku. Povolil
Athénám mír za podmínek úžasně velkomyslných; byl stále ochoten s vytrvalou
rozhodností usmířit i si a podpor o vat i toto nesmiřitelné město, a r. 338 př. Kr.
sněm řeckých států ho uznal za vrchního velitele ve válce proti Peršanům.

postoupila kupředu a zaměstnávala jádro*
nepřátelského vojska; na jednom nebo
na druhém křídle smetl jízdní útok nepřá¬
telskou jízdu a pak se vrhl na bok nebo
na zadní voj nepřátelského šiku, jehož,
přední řady již makedonská falanx rozra¬
zila. Jádro nepřátelského vojska se pak
zhroutilo a bylo porubáno. Když vojenská
zkušenost Alexandrova vzrostla, počal
užívati ještě polních katapult, velikých to
praků na kameny, aby rozrazil nepřátel¬
skou pěchotu. Před jeho dobou se užívalo
katapult při obléhání měst, ale nikdy
v bitvách. Vynalezl „dělostřeleckou pří¬
pravu”.

Maje ve svém novém vojsku takovou
zbraň obrátil Filip nejdříve pozornost na.
sever od Makedonie. Vyslal výpravy do
Ilyrie a k Dunaji a šířil také svou moc na
pobřeží až k Helespontu. Zajistil si přístav
amfipolský a blízké zlaté doly. Po něko¬
lika výpravách do Thracie se obrátil do¬
opravdy na jih. Při delfské amfiktyonie
proti těm svatokrádežným Fokiďanům
vzal za svou a objevil se tak jako bojov¬
ník za helénské náboženství.

Bylo mu nyní čtyřicet sedm let. Svět jako by mu ležel u nohou. Učinil ze své
malé země vedoucí stát ve velikém řecko-makedonském spolku. Toto sjednocení
mělo býti předehrou k jinému, ještě většímu sjednocení západního světa s říší
perskou v jeden světový stát všech známých národů. Kdo by pochyboval, že měl
tento sen? Spisy Isokratovy nás přesvědčují o tom, že jej měl. Kdo by popíral, že
jej mohl uskutečniti? Měl rozumnou naději, že bude žiti a působiti ještě jedno-
čtvrtstoletí. R. 336 se jeho přední voj přepravil do Asie , . .

Ale on sám s hlavním svým vojskem za ním nepřitáhl. Byl zavražděn.

266

2. Zavražděni krále Filipa

Je třeba říci nyní něco o domácím životě krále Filipa. Život Filipa i jeho syna
pronikala osobnost neklidné a zlé ženy, matky Alexandrovy, Olympiády.

Byla dcerou krále z Epiru, země to na západ od Makedonie, a jako Makedonie
země polořecké. Setkala se s Filipem nebo mu ji nastrčili do cesty při nějaké
náboženské slavnosti v Samothrake. Plutarch praví, že to byl sňatek z lásky,
a v útocích na Filipa bude asi pravda aspoň to, že ho jako tolik energických a obra-
zotvorných mužů ovládaly nedočkavé erotické pudy. Vzal si ji už jako král
a Alexander se mu narodil po třech letech.

Krátce před tím se Olympias a Filip trpce odcizili. Byla na něho žárlivá, ale jiný
a vážnější zdroj útrap byla její vášeň pro náboženské mystérie. Podotkli jsme již,
že pod krásným a zdrželivým severským náboženstvím řeckým měla země spoustu
náboženských obřadů temnějšího a staršího původu, domorodých kultů s tajným
zasvěcením, s orgiastickými slavnostmi a často s ukrutnými a necudnými obřady.
Toto náboženství stínů, tyto zvyklosti žen, sedláků a otroků dávaly Řecku jeho
orfické, dionyské a demeterské kulty; v evropské tradici se skrývaly skorém až
do našich časů. Středověké čarodějnictví se svým proléváním dětské krve, čtvrce¬
ním popravených zločinců, zaříkáváním a magickými kruhy nebylo podle všeho nic
jiného než trvající ještě stopj^ těchto slavností snědých bělochů. V těch věcech
byla Olympias žena zkušená i nadšená a Plutarch podotýká, že dosáhla značné
proslulosti, umějíc zacházeti za těchto bohoslužeb s krotkými hady. Hadi se hemžili
v její domácnosti a není jisto, zda vzbuzovali ve Filipovi zoufalost nebo náboženskou
úctu. Toto zaměstnání ženino byla patrně pro Filipa velká potíž, neboť Makedoňané
stáli posud na onom zdravém stupni společenského vývoje, na kterém se netěší
obdivu ani nadšená náboženskost ani nezkrotné ženy.

Trpké nepřátelství mezi matkou a
otcem vyhlédá zřejmě z mnohých zacho¬
vaných podrobností. Byla patrně žárlivá
na Filipovy výboje; nenáviděla jeho slá¬
vu. Je mnoho příznaků, že se Olympias
ze všech sil snažila, aby popudila syna
proti otci a připoutala ho úplně k sobě.

Zachovalo se vyprávění (v Plutarchově
Životopise), že ,, kdykoli došly zprá¬
vy o FiUpových vítězstvích, o dobytí
města nebo o nějaké velké vyhrané bitvě,
příliš to Alexandra netěšilo; naopak ří¬
kával svým mladým soudruhům: ,,Hoši,
tatínek všecko provede sám a nenechá
mně nice velkého, co bych provedl s vá¬
mi” . . .

Sotva který hoch by otci záviděl, kdy¬
by ho nikdo nenaváděl. Ten výrok zní
jako ohlas.

A tichá váza (kol. r. 400 př. Kr.)

267

Již jsme ukázali, jak je patrno, že Filip rozmyslně připravoval
Alexandrovi nástupnictví, a jak horlivě dával hochovi příležitost
k slávě a moci. Myshl na politickou stavbu, kterou budoval —
ale matka myslila na slávu a nádheru obdivuhodné paní Olym¬
piády. Zastírala nenávist k manželu mateřskou starostí o synovu
budoucnost. Když si r. 337 př. Kr. Filip po způsobu králů oné
doby vzal druhou ženu, Kleopatru, jež byla rozená Makedoňanka
a ,,do které se vášnivě zamiloval”, Olympias se tomu silně brá¬
nila. Plutarclj vypráví o žalostném výstupu, který se udál při
svatbě Fihpově s Kleopatrou. Při hostině se pilo mnoho vína
a Atalus, nevěstin otec, „v opilosti” prozradil všeobecné nepřá¬
telství k Olympiádě a k Epiru výrokem, že z manželství, jak
doufá, pojde dítě, jež jim dá pravého makedonského dědice. Na
to Alexander, ustrnulý nad touto urážkou, zvolal: ,,A co tedy
jsem já?” a mrštil po Atalovi svou číší. Rozzuřen povstal Filip,
a jak praví Plutarch, vytáhl meč, ale jenom zavrávoral a upadl.
Alexander, slepý vztekem a žálivostí, posmíval se otci a urážel ho.

„Makedoňané”, řekl, „zde vizte vojevůdce, který chce táhnouti
z Evropy do Asie ! Vždyť se nemůže ani dostati od stolu ke stolu !”
Jak je ten výjev posud živý — ten pád, ty zardělé tváře, ten zjitřený hochův
hlas! Nazejtří Alexander s matkou odjel a Filip se ho nepokusil zadržeti. Olympias
se odebrala domů do Epiru, Alexander se pustil do Ilyrie. Pak teprve ho Filip přiměl
k návratu.

Macedonský vojín
Basrelief z Pely

Nastala nová nesnáz. Alexander měl poloblbého bratra Aridaia, kterého chtěl
míti perský místodržitel v Karii za zetě. „Alexandrovi přátelé a jeho matka mu
opět namluvili, ačkoli docela bezdůvodně, že takovým vznešeným sňatkem a jeho
vlivnými následky Filip určil korunu Aridaiovi. Alexander v nejistotě, kterou v něm
tato podezření vzbudila, poslal jakéhosi herce Thessala do Karie s žádostí, aby
velmož nechal Aridaia, který je nemanželský syn a krom toho slabého rozumu,
a dal dceru jemu, zákonnému dědici koruny. Pixodara ovšem tato nabídka potěšila
nepoměrně více. Ale jakmile se Filip o tom dověděl, spěchal do Alexandrova pokoje
vzav si s sebou Filota, syna Parmeniova, jednoho ze svých nejdůvěrnějších přátel
a druhů, a v jeho přítomnosti mu vyčítal zvrhlost a duševní nízkost, že by chtěl
býti zetěm muže karského, jednoho z otroků barbarského krále. Touž dobou psal
Korinťanům žádaje, aby mu poslali Thessala v okovech. Harpala a Niarcha, Frygia
a Ptolemaia, jiné soudruhy královicovy, v5^ověděl. Ale Alexander je později povolal
zpět a velice je vyznamenával.”

Je něco velmi dojímavého v tomto příběhu otce, proucího se se svým synem,
kterého zřejmě miloval, a obestřeného sítí nízkých nástrah, obetkaných kolem
hochovy obraznosti.

Filip byl probodnut při svatbě své dcery s jejím strýcem, králem epirským
a bratrem Olympiadiným. Kráčel neozbrojen v průvodu do divadla, v bílém rouchu,
a tu ho probodl vojín jeho osobní stráže. Na vraha čekal kůň a bylo by se mu poda¬
řilo uniknout!, ale koňova noha se zachytila v divokém víně, vrah spadl s koně
a pronásledovatelé ho zabili . . .

268

A tak byl Ale¬
xander ve věku dva¬
ceti let zbaven sta¬
rosti o nástupnictví
a stal se králem ma-
kedonským.

Pak se Olympias,
pyšná na svou po¬
mstu, ukázala opět
v Makedonii. Trvala
prý na tom, aby by¬
ly vzdány tytéž po¬
hřební pocty památ¬
ce vrahově, jako Fi¬
lipově.

V Řecku byla ra¬
dost nad šťastnou
událostí a Demos-
thenes, když o tom
dostal zprávu, šel do
veřejného shromá¬
ždění athénského v
šatech jasné barvy
a ověnčen, ačkoli u-
plynulo teprve sedm
dní od smrti jeho
dcery.

Ať se Olympias
jakkoli zachovala k
vrahu svého manže¬
la, došla nás zpráva,
jak si vedla k té,

která ji vystrnadila — ke Kleopatře. Jakmile se Alexander vzdáhl — vzpoura horalů
na severu si vyžádala jeho pozornosti — dala Kleopatřino novorozeně zavraždit!
v matčině náručí a Kleopatru — jistě ne bez pustého výsměchu — zardousiti. Tato
zvrhlost ženského icitu prý rozhořčila Alexandra, ale nevadila mu, aby před svým
odchodem nesvěřil matce v Makedonii značnou moc. Psala mu hsty o věcech nábo¬
ženských a politických a on jí prokazoval povinnou úctu posílaje jí vždy velký díl
kořisti, které dobyl.

Laahoon (z doby kolem r. 50 pr. Kt.^ sousosí z pozdní doby helenistické,
nalezené v Římě r. 1506)

3. Alexandrovy první výboje

Takové příběhy jsou důležité, poněvadž bez nich nelze historii porozumět!.
Mezi Indií a Jadranem byl veliký svět lidský, hotový k sjednocení, hotový jako
nikdy před tím pro sjednotitele. Byla tu rozsáhlá a spořádaná perská říše se svými
cestami, poštami, všeobecným mírem a blahobytem, zralá pro zúrodňující vliv

269

řeckého ducha. Takové příběhy zároveň ukazují, jací to byli lidé, kterým se tato
veliká příležitost naskytla. Byl tu ten Filip, muž opravdu veliký a ušlechtilý, který
se však opíjel a nedovedl si udržet pořádek ve své domácnosti. Byl tu Alexander, ,
po mnohých stránkách nadanější než kterýkoli muž jeho doby, ale marnivý,
podezřívavý, vášnivý, po matce duševně zatížený.

Počínáme poněkud rozuměti tomu, čím by svět mohl býti, tomu, čím by se mohl
státi náš rod, nebýti naší posud příliš hrubé lidskosti. Mezi námi a Alexandrem leží
pouze sedmdesát pokolení; a mezi námi a divokými lovci, našimi praotci, kteří si
opékali jídlo v popelu nebo je jedli syrové, je asi čtyři sta nebo pět set pokolení. Za
čtyři sta nebo pět set pokolení se druh příliš nezmění. Rozžárlete, poděste, opijte
a rozhořčete jen náležitě muže a ženy a horké krvavé oči jeskynního člověka
zablýsknou na vás i dnes. Máme písmo a školské vzdělání, vědu a moc, zkrotili jsme
zvířata a ukáznili blesk, ale stále se jen belháme k světlu. Zkrotili a vychovali jsme
si zvířata, ale musíme stále ještě krotit a vychovávat sebe.

Od Samého počátku Alexandrova panování ukazovaly jeho činy, jak dobře si
přizpůsobil otcovy plány a jak veliké byly jeho vlastní schopnosti. Je třeba mapy
známého světa, aby nám ukázala běh jeho života. S počátku, když ho Rekové
ujistili, že má býti vůdcem řeckých sil, táhl Thracií k Dunaji ; překročil řeku a spálil
jednu vesnici — druhý veliký panovník, který vpadl do zadunajské skytské země ;
pak překročil Dunaj znovu a táhl k západu, až se dostal do Ilyrie. V tu chvíli se
vzbouřily Théby, a jeho nejbližší rána zasáhla Řecko. Théb — kterých ovšem
Athény nepodporovaly — bylo dobyto a byly vydrancovány. Alexander se k nim
zachoval s přepiatou krutostí; všechny budovy kromě chrámu a domu básníka
Pindara dal pobořiti a třicet tisíc lidí prodati do otroctví. Řecko bylo ohromeno
a Alexander mohl pokračovat! ve výpravě do Persie.

Toto zničení Théb ukázalo, že v novém pánu lidských osudů dříme násilník.
Provedená rána dopadla příliš těžce. Bylo to barbarství. Udusil-li tím ducha
vzpoury, udusil i ducha pomoci. Řecké státy byly od té doby lhostejné, nepřekážely,
ale také nepomáhaly. Nechtěly podporovat! Alexandra loďstvem, a to, jak se
ukázalo, mu způsobilo veliké nesnáze.

Plutarch vypravuje o tomto thébském krveprolití příběh, který má mluviti pro
Alexandra, ale který vlastně ukazuje, jak v něm válčil zdravý rozum s šíleností.
Vypráví o makedonském důstojníku a o thébské paní. Tento důstojník také plenil,
vstoupil do domu té ženy, nevýslovně ji potupil a zneuctil a na konec se jí ptal, kde
má ukr5d:o stříbro a zlato. Řekla mu, že schovala všechny své poklady do studně,
zavedla ho tam, a jak se naklonil, aby do ní nahlédl, náhle ho tam strčila a zabila
velkými kameny, které do studně naházela. Někteří vojáci k tomu přišli a odvedli
ji k Alexandrovi na soud.

Vzdorovala mu. Nesmyslná zuřivost, ve které nařídil krveprolití, už z něho vyšla,
a nejenom že jí ušetřil, nýbrž jí vrátil rodinu, majetek i svobodu. Plutarch se tomu
obdivuje jako velkomyslnosti, ale věc je trochu složitější. To ubohé makedonské
zvíře, rozdrcené tam ve studni, dělalo jen to, o čem mu bylo řečeno, že to smí bez
překážek dělati. Má velitel nejdříve dáti kruté rozkazy a pak propouštět! a odmě-
ňovati ty, kteří zabijí jeho nástroje? Tento záblesk výčitky pro jedinou ženu, jejíž
čin nebyl bez tragické důstojnosti a krásy, je tuze ubohý protějšek k zničení
velikého města.

270

v Alexandrovi byla smíšena šílenost
Olympiadina se zdravým rozumem Filipo¬
vým a s věděním Aristotelovým. Zkáza
Théb jistě působila silně na Alexandra.
Kdykoli se později setkal s Thébany, sna¬
žil se prokazovat! jim zvláštní přízeň. Thé-
by — to svědčí pro něho — ho strašily.

Ale vzpomínka na Théby nezachránila
tři jiná města od podobných zničujících
bouří. Vyvrátil tak Tyrus, Gázu a jedno
indické město, při jehož dobývání ho
v řádném boji srazili k zemi a poraniU;
z tohoto města nebylo ušetřeno ani živé
duše, ani dítěte. Asi ho to zle poděsilo,
když se tak krůtě pomstil.

Na počátku války měli Peršané neoce¬
nitelnou výhodu — byli ve skutečnosti
pány nad mořem. Lodi Athéňanů a spo¬
jenců ze vzdoru nedělaly nic. Aby se
Alexander dostal do Asie, musil táhnout!
oklikou přes Helespont ; a vnikl-li hluboko
do perské říše, byl v nebezpečí, že ho od¬
říznou od jeho základny. Jeho první úlo¬
hou tedy bylo ochromit! nepřítele na moři,
a toho mohl dosáhnout! jedině pochodem
kolem pobřeží maloasijského a postupným
dobytím všech přístavů, až by se mořská
základna perská shroutila. Kdyby se byli
Peršané vyhýbali bitvě a dotírali na jeho
komunikační čáru, stále se prodlužující,
byh by ho patrně zničili, ale neudělali to.
Perské vojsko, ne o mnoho větší než jeho,
se postavilo proti němu na březích Gra-
niku (334 př. Kr.) a tam je Alexander
zničil. To mu umožnilo dobýti Sard, Efesu,
Miletu a po zuřivém boji Halikarnassu.
Zatím mu bylo perské loďstvo v pravém
boku a stálo mezi ním a Řeckem; hodně
hrozilo, ale nic neprovedlo.

Řecká bronzová soška Alexandra Vel, (asi 30 cm
veliká})

R. 333 př. Kr., řídě se svým plánem útoku proti mořské základně, táhl podél
břehu až ke konci zálivu, zvaného nyní zálivem alexandretským. Obrovské vojsko
perské pod vedením „velkého krále” Dareia III. bylo na pozemní straně jeho
pochodu, odděleno jsouc od pobřeží horami, a Alexander táhl rovnou kolem těchto
nepřátelských sil, dříve než si on nebo Peršané uvědomili, že jsou si tak blízko.
Rekové právě tak jako Peršané konali tuze špatně výzvědnou službu. Perské vojsko
bylo velikánská, špatně organisovaná spousta vojáků, vozatajstva, záškodníků

271

Celkový pohled na dnešní Tyrus

a pod. S Dareiem na př. šel jeho harém, při němž bylo veliké množství otroků,
hudebníků, tanečníků a kuchařů. Mnozí z vyšších důstojníků si přivedli své rodiny,
aby viděly, jak budou makedonští vetřelci utíkat. Vojsko bylo sebráno ze všech
říšských provincií a nebylo v něm ani tradice ani pevných zásad společného postupu.
Jsa zaujat myšlenkou odříznout! Alexandra od Řecka, pohnul se Darius s tímto
množstvím vojska a táhl přes hory k moři; podařilo se mu projiti bez překážky
průsmyky a utábořil se na rovině u Issu mezi horami a mořským pobřežím. A tam
ho Alexander, který se obrátil, aby svedl bitvu, porazil na hlavu. Útok jízdy a falanx
rozbily tuto velkou křehkou spoustu vojska, jako rozbíjí kámen láhev. Peršané
byli poraženi na hlavu. Darius sestoupil se svého válečného vozu — toho zaostalého
nářadí — a uprchl na koni zanechávaje v rukou Alexandrových i svůj harém.

Vše, co víme o Alexandrovi po této bitvě, ho ukazuje v nejlepším světle. Choval
se zdrželivě a velkomyslně. Zacházel s perskými princeznami se svrchovanou zdvo¬
řilostí. Nedal se ničím vyrušiti a držel se vytrvale svého plánu. Nechal Dareia bez
pronásledování uprchnouti do Sýrie a pokračoval v pochodu na námořní základnu
perskou, to jest na fénické přístavy Tyrus a Sidon.

tSidon se mu vzdal, Tyrus se postavil na odpor.

Jestli kde, zde máme důkaz o velikých vojenských schopnostech Alexandrových.
Jeho vojsko bylo výtvorem jeho otce, ale Filip nikdy nevynikal v dobývání měst.
Když byl Alexander šestnáctiletým hochem, viděl, jak nemohl dobýti jeho otec
opevněného Byzantia na Bosporu. Nyní stál tváří v tvář nedobytému posud městu,
které čelilo několika obležením a které odolávalo Nebukadnézaru Velikému po
čtrnáct let. Neboť snášeti obležení dovedli semitští národové ze všech nejlépe. Tyrus
byl tehdáž ostrovem, vzdáleným téměř jeden kilometr od mořského břehu, a jeho
loďstvo posud nikdo neporazil. Alexander se zas naučil mnohému obléhaje pevnost
halikarnasskou. Shromáždil kolem sebe oddíl ženijních důstojníků z Cypru a Fenicie,
sidonské loďstvo bylo s ním a cyperský král přešel k němu se sto dvaceti loďmi.

272

čímž Alexander ovládl moře. Krom toho veliké Karthago, buď že spoléhalo na sílu
mateřského města nebo že se mu zpronevěřilo, neposlalo pomoc; ostatně vedlo
tehda válku na Sicílii.

První, co Alexander podnikl bylo, že postavil od pobřeží k ostrovu hrázi, která
stojí podnes, a na ní, jak se přiblížila ke hradbám tyrským, postavil své dobývací
věže a berany. Naproti hradbám byly zakotveny lodi také s věžemi a berany.
Tyřané se bránili proti tomuto loďstvu zápalnými loďmi a činili ze svých dvou
přístavů výpady. Při velikém výpadu, který podnikli proti lodím cyperským, byli
zaskočeni a zle zřízeni; mnohé z lodí byly proraženy a jedna veliká pětiveslice
a jedna čtyfveslice byly dokonce zajaty. Konečně vznikl ve hradbách průlom;
Makedoňané se vyšplhali ze svých lodí na zřícené hradby a města dobyli.

Obležení trvalo sedm měsíců. Gaza odporovala jen dva měsíce. V obou městech
byla řež, drancování a ti, kteří to přežili, byli prodáni do otroctví. Koncem r. 332
př. Kr. vstoupil Alexander do Egypta a tím měl vládu nad mořem zajištěnu. Řecko,
které po celou tu dobu nevědělo kudy kam, se konečně rozhodlo pro Alexandra
a sněm řeckých států v Korintě věnoval svému ,, vůdci” zlatou vítěznou korunu.
Od toho času byli Rekové při Makedoňanech.

Egypťané byli také při Makedoňanech. Ale ti byli pro Alexandra od Samého
počátku. Žili pod perským panstvím téměř dvě stě let; příchod Alexandrův zname¬
nal pro ně toliko změnu pána a byla to celkem dobrá záměna. Země se vzdala bez
jediné rány. Alexander se choval k jejich náboženským citům s největší úctou.
Neodhalil žádné mumie, jako to učinil Kambyses, nedovolil si nic proti Apisovi,
posvátnému býku memfidskému. Zde, ve velikých chrámech a ve velikém měřítku,
viděl Alexander svědky tajemné a protirozumové zbožnosti, jež mu připomínala

Tak zv. sarkofág Alexandra Velikého (znázorňuje Alexandra s družinou perské šlechty na lovu lva)

273

tajemství a mystérie, jakými se zabývala jeho matka a které na něho působily za
jeho dětství. Po ty čtyři měsíce svého pobytu v Egyptě flirtoval s náboženskými
city.

Byl ještě velmi mladý muž, to mějme na mysli, a sám nevěděl, co chce. Zdravý
rozum, poděděný po otci, z něho učinil velikého vojáka, vychování Aristotelovo mu
dalo něco z vědeckého názoru na svět. Tyrus zničil, ale v Egyptě při jednom nilském
ústí založil nové město Alexandrii, aby nahradil to staré obchodní středisko.
Severně od Tyru, poblíž Issu, založil druhý přístav, Alexandrettu. Obě tato města
trvají podnes, a po nějaký čas byla Alexandrie snad největším městem na světě.
Místa vybral tedy moudře. Ale Alexander měl také vrtkavou obraznost matčinu
a při tom svém tvůrčím díle si hověl v náboženských dobrodružstvích. Egyptští
bohové se zmocnili jeho ducha. Vykonal cestu šesti set kilometrů do vzdálené oasy
věští rnj^ Amonovy. Chtěl odkliditi jisté pochybnosti o svém původu. Matka mu
roznítila duši narážkami a neurčitými řečmi, že v jeho původu vězí nějaké hluboké
tajemství. Byl člověk tak obyčejný jako Filip Makedonský skutečně jeho otcem?

Téměř po čtyři sta let byl Egypt zemí politicky přezíranou, kterou zaplavovali
hned Etiopové, hned Asyřané, hned Babyloňané, hned Peršané. A poněvadž byly
vzpomínky na nedůstojné postavení stále trapnější, Egypťané viděli minulost
a zásvětí v barvách stále skvělejších. Domýšlivé náboženské propagandy prýští
právě z jitřivého národního ponížení. Zdeptaní mohli říkati vítězům: ,,To není nic
proti pravým bohům”. A tak syn Filipa Makedonského, velitel moci řecké, se cítil
maličký mezi těmi obrovskými chrámy. Přirozená mladická ctižádost vzbuditi

Výpi "a vy a řise
ALZXmnKA VELIKÉHO

CistxÁUxandrova.

AíSc Ak-K^ndrcua-ýc. nc>ryČ3rkovánaL- .

274

Alexander Veliký v bitvě u Is.su (mozaika pompcjská podle originálu z konce IV. stol. pr. Kr. objevená r. 1831)

u každého dojem byla u něho vyvinuta až chorobně. Jak lichotivý to byl pro něho
objev, že není toliko šťastným smrtelníkem, že není jedním z těch moderních řeckých
lidiček, nýbrž že je starým a božským, synem božím, faraonem-bohem, synem
Amona Ra!

Již v předešlé kapitole jsme podali popis onoho setkání v chrámu na poušti.

Ale mladý muž nebyl o tom úplně přesvědčen. Měl chvíle, kdy tomu věřil; jindy
zase, při zdravém rozumu, se mu to zdálo téměř žertem. V přítomnosti Makedoňanů
a Reků pochyboval, je-li božský. Když silně zahřmělo, zpustlík Aristarchos se ho
mohl zeptati: „Nechtěl bys udělati něco podobného, ó synu Zevův?” Ale šílená ta
představa byla od té chvíle přec jen v jeho mozku a vyšlehovala působením vína
nebo lichocení.

Příštího jara (331 př Kr.) se vrátil do Tyru a táhl odtud oklikou na Asyrii
nechávaje syrskou poušť napravo. U zřícenin zapomenutého Ninive našel velké
perské vojsko, sebrané po bitvě u Issu, které na něho čekalo. Byla to nová obrovská
směsice všeho možného vojska, a hlavní síla, na kterou spoléhalo, byly válečné
vozy, zbraň už zastaralá. Darius jich měl dvě stě a na kolech, na voji i na voze
samém byly připevněny kosy. Každý vůz táhli patrně čtyři koně, a je zřejmo, že
byl-li některý z koní poraněn oštěpem nebo šípem, vůz se zastavil. Vnější koně byli
jaksi nárazníky pro vnitřní pár; byli připřaženi jednoduchými postraňky, které
bylo možno snadno přeříznout! , ale padl-li některý z vnitřních koní, stal se celek
k boji neschopný. Proti rozražené pěchotě nebo proti tlupám jednotlivých bojovníků
mohly býti takové vozy strašnou zbraní; ale Darius počal bitvu tím, že je vrhl proti
jízdě a lehké pěchotě. Málo jich dostihlo nepřítele a byla s nimi snadná práce.
Manévrovalo se s obojí strany. Dobře vycvičení Makedoňané proťali šikmo perskou
frontu a udrželi se v šiku ; Peršané nesnesli tohoto bočního útoku a v jejich řadách
se otevřely mezery. Ukázněná makedonská jízda učinila náhlý útok na jedno
z těchto proražených míst a rozdrtila perský střed. Pak zaútočila pěchota. Perský

275

střed a levé křídlo byly promáčknuty. Na krátký čas lehká jízda pravého perského
křídla nabyla vrchu nad Alexandrovým levým křídlem, ale hned potom ji rozprášila
thessalská jízda, jež tenkrát už byla téměř tak dobrá jako její makedonský vzor.
Peršané nebyli už podobni vojsku. Rozptýlili se v obrovské množství uprchlíků, kteří
se horkou rovinou valili k Arbelám ve velkých oblacích prachu a ani se nepokusili
postaviti znovu na odpor. Prachem a prchajícími davy hnali se vítězové. Bylo klání,
bylo porubání, až temnota učinila přítrž dalšímu vraždění. Darius utekl první.

Taková byla arbelská bitva, vybojovaná 1. října 331 př. Kr. Známe přesně její
datum, poněvadž jedenáct dní před tím hadači, hvězdáři, kouzelníci na obou
stranách byli velice vzrušeni zatměním měsíce.

Darius prchal na sever do země médské. Alexander táhl na Babylon.

Dávné město Hamurabiho (který panoval sedm set let před tím), Nebukadne-
zara Velikého a Nabonedovo bylo na rozdíl od Ninive stále ještě městem kvetoucím
a důležitým. Stejně jako Egypťany ani Babyloňany nezarmoutilo příliš, že se dostali
z panství perského pod panství makedonské. Chrám Bel-Mardukův byl ve zříce¬
ninách a lomem pro nové stavby, ale tradice kněží chaldejských trvala stále
a Alexander slíbil, že budovu zase vystaví.

Odtud táhl na Šusy, kdysi hlavní město zmizelých a zapomenutých Elamitů
a nyní hlavní město perské.

Táhl dále na Persepolis, kde jako na vyvrcholení hodokvasu spálil veliký palác
„krále králů”. To, jak později prohlásil, byla pomsta Řecka za to, že Xerxes spálil
Athény.

4. Cesty Alexandrovy

A nyní počíná nový oddíl ve vyprávění o Alexandrovi. Po nejbližších sedm let
pronikal s vojskem hlavně makedonským na sever i na jih známého tehda světa.
S počátku pronásledoval Daria. Ale co potom ? Byla to soustavná přehlídka světa,
jejž chtěl stmeliti v pevný celek, ěi to byl tah divokých hus? Jeho vlastní vojáci,
jeho důvěrní druhové to pokládali spíše za takový tah, a na konec mu za Indem
zarazili cestu. Na mapě se to podobá velice tahu divokých hus; nesměřovalo to
k žádnému zvláštnímu cíli a nevedlo to nikam.

TJtěk Daria III. brzo žalostně skončil. Zdá se, že po bitvě u Arbel se jeho vlastní
vojevůdci vzepřeli proti jeho slabosti a neschopnosti; zajali ho a táhli s ním dále
přes jeho přání vydati se na milost velkomyslnosti vítězově. Svým vůdcem učinili
Bessa, bakterského satrapu. Byla z toho na konec divoká a vzrušující honba za
prchající karavanou, unášející zajatého „krále králů”. Za svítání, po celonočním
pronásledování, ji viděli daleko před sebou. IJtěk se změnil v překotnou štvanici.
Bessos a jeho důstojníci nechali za sebou zavazadla, ženy, všechno, a pak se zbavili
ještě poslední překážky. U vodní kaluže daleko od cesty našel makedonský voják
opuštěnou káru, při níž byli ještě zapřažení mezci. V této káře ležel Darius, proklaný
četnými ranami a zalitý krví. Odmítl jiti dále s Bessem, odmítl vsednouti na koně,
kterého mu přivedli. A tak ho jeho důstojníci zprobodali oštěpy a opustili ho. Prosil
o trochu vody ... Co jiného snad ještě říkal, nevíme. Dějepisci pokládali za vhodné
vložiti mu do úst řeč umírajícího. Asi že toho řekl tuze málo . . .

Když hned po západu slunce přišel Alexander, byl Darius již mrtev . . .

276

úsek partkenonského vlysu (hoši se džbány)

Pro všeobecného dějepisce mají cesty Alexandrovy ještě jiný zájem krom světla,
které vrhají na jeho povahu. Právě jako výprava Dariova pozvedla oponu nad
Řeckem a Makedonií a ukázala nám něco z mlčeli vého severního pozadí zazname¬
naných dějin starých civilisací, tak nyní výpravy Alexandrovy nás zavádějí do
krajin, o kterých nebylo až dosud věrohodných zpráv.

Dovídáme se, že to nebyly pustiny, nýbrž krajiny plné osobitého, rašícího života.

Táhl k břehům moře Kaspického, odtud se vydal na východ přes končiny zvané
nyní Západní Turkestan. Nalezl tam město — nynější Herat; odtud šel k severu
kolem Kabulu a nynějšího Samarkandu přímo do hor Středního Turkestanu. Vrátil
se na jih a sestoupil do Indie průsmykem Khyberským. Svedl na horním Indu
s Pórem, rytířským králem vysoké postavy, velikou bitvu, v níž makedonská
pěchota se střetla se sloním šikem a porazila jej. Možná že by byl pronikl na východ
přes pouště až do ganžského údolí, ale jeho vojsko nechtělo táhnouti dále. Možná
že kdyby tak nebyli učinili, byl by tehda nebo později táhl dále, až by byl někde na
východě zmizel z dějin. Ale byl nucen se obrátiti. Zbudoval loďstvo a plul po Indu
až k jeho ústí. Tam rozdělil své síly. Hlavní vojsko vedl podél pustého břehu zpět
k Perskému zálivu; to hrozně trpělo a pozbylo mnoho mužstva žízní. Loďstvo ho
provázelo po moři a spojilo se s ním u vchodu do zálivu Perského. Za této šestileté
cesty sváděl bitvy, přijímal holdování mnohých podivných národů a zakládal města.
Mrtvolu Dariovu viděl v červnu 330 př. Kr. ; vrátil se do Sus r. 324 př. Kr. Našel

H. G. WelJs, DJSjiny svita — i8.

277

říši v nepořádku; provinilí satrapové si zřídili vlastní vojsko, Baktrie a Médie byly
v odboji a Olympias znemožňovala vládu v Makedonii. Harpalos, královský
pokladník, ízmizel se vším, co se dalo z královského pokladu odnésti, a táhl do
Řecka všecko všude podpláceje. Něco z Harpalových peněz dostalo se prý i do rukou
Demostheno vých .

Ale dříve než ukončíme závěrečnou kapitolu příběhu o Alexandrovi, řekněme si
několik slov o těch severních krajinách, kterými prošel. Je zřejmo, že od končin
dunajských až do jižního Ruska, odtud až na sever moře Kaspického, odtud na
východ tohoto moře až k horským spoustám náhorní roviny Pamirská a ještě dále
na východ až do Tarimské pánve Východního Turkestanu se tehda táhlo mnoho
podobných barbarských kmenů a národů, kteří všichni stáli asi na stejném stupni
kulturním, většinou byli jazykem Áriové a původem snad seveřané. Měli málo měst,
neboť to byli většinou kočovníci; čas od času se někde přechodně usadili a vzdě¬
lávali půdu. Jistě se již v Střední Asii mísili s kmeny mongolskými, ale ti tu tehda
neměli vrch.

Za posledních deseti tisíc let se v oněch končinách světa udály nesmírné změny
vysušením a pozvednutím půdy. Před deseti tisíci lety se asi mezi pánví obskou
a jezery Aralským a Kaspickým rozlévala nepřetržitá vodní plocha. Jak vysýchala
a bažinatá krajina se měnila v step, setkávali a mísili se severští kočovníci od
západu a mongolští kočovníci od východu, a jízdní kůň se vrátil do východního
světa. Je zřejmo, že se tyto širé končiny stávaly shromaždištěm barbarských
národů. Země, které obývali, je poutaly velmi volně. Žili spíše pod stany a ve vozech
než v domech. Několik úrodných a úspěšných let nebo zastavení kmenových půtek
za některého silného vládce vedlo k značnému vzrůstu obyvatelstva; pak stačila
dvě nebo tři krušná léta, aby se kmenové zase pustili do putování za potravou.

Již před úsvitem zaznamenaných dějin toto lidské shromaždiště mezi Dunajem
a Čínou čas od času takřka dštilo kmeny na jih a na západ. Byla to taková
chmura za krajinami obyvatelstva usedlého, která shromažďovala a pak ze sebe
chrlila nájezdníky. Zmínili jsme se o tom, jak keltští národové prolínali na západ
a jak Italové, Rekové a jejich epirští, makedonští a frygičtí příbuzní táhh na jih.
Zmínili jsme se již také o kimerském náporu z východu, náhlé to záplavě barbarské
po Malé Asii, o vnikání Skytů, Médů a Peršanů na jih a o sestupu Ariů do Indie.
Asi století před Alexandrem se udál nový vpád arijských národů keltských do
Itálie — Galů, kteří se usadili v údolí pádském. Tato různá plemena se vyhrnula
ze své severní temnoty do dějinného světla, a zatím se za tím světlem naplňovala
nádrž k novému vyprázdnění. Alexandrova výprava do střední Asie přivádí do naší
historie nová jména: Party, kmen jízdných lučištníků, kterým bylo určeno míti
důležitou úlohu v dějinách asi o století později, a Baktry, žijící v písčité vlasti
velbloudově. Zdá se, že Alexander všude stihl národy, mluvící arijsky. O mongol¬
ských barbarech na severu posud nikdo nic nevěděl, nikdo netušil, že je za Skyty
a jejich příbuznými na severu Cíny ještě jedna veliká chmura obyvatelstva, která
se právě také začala posouvati na západ a na jih, směšujíc se na cestě se severskými
Sk5rty a všemi ostatními národy příbuzných mravů, se kterými se setkala. Až posud
věděla o Hunech jenom Čína ; tehda nebylo ještě na světě Turků v západním Turke-
staně nebo kde jinde, ani Tatarů.

278

Skyíkojvé v bitvě. Část dřevěného toulce, zdobeného polovy puklinami, nalezená na náhrobku skytského
náčelníka na stepi jihoruské

Pohled na to, co se dálo ve čtvrtém století př. Kr. v Turkestanu, je z nejzajíma¬
vějších věcí na poutech Alexandrových, stejně jako jeho vpád do Pandžabu. Se sta¬
noviska dějepiseckého třeba litovati, že se nedostal až do krajiny ganžské a že
tedy nemáme samostatného vyprávění řeckých spisovatelů o životě ve starém
Bengálsku. Ale máme značnou literaturu v rozličných indských jazycích, jednající
o indských dějinách a o životě společenském, kterou třeba teprve evropských čte¬
nářům učiniti přístupnou.

5. Byl Alexander vskutku Veliký?

Alexander byl po šest let nepopiratelným pánem perské říše. Bylo mu tenkráte
jedenatřicet let. Za těch šest let toho vytvořil velice málo. Ponechal většinou perské
provincie při starém zřízení jmenuje nové satrapy nebo ponechávaje staré; cesty,
přístavy, organisace říše byly stále takové, jak je zůstavil jeho větší předchůdce
Kyros. V Egyptě nahradil jen staré místodržitele novými. V Indii porazil Pora
a pak mu ponechal vlastně všechnu moc, kterou měl dříve, jenomže Rekové nazývali
nyní Pora satrapem. Je pravda, že Alexander založil větší počet měst a že některá
2 nich později vzrostla ve veliká města. Celkem založil sedmnáct Alexandrií ; jejich
jména se všelijak změnila, na př. Kandabar (Iskender) a Sekunderabad ; ale zničil
Tyrus a s Tyrem bezpečnost námořních cest, které až posud byly hlavním spojením
západu s Mesopotamií. Historikové říkají, že helenisoval východ. Ale Babylonie
a Egypt se hemžily Reky již před jeho dobou; nebyl příčinou, byl součástí heleni-
sace. Na čas byl celý svět od Jadranu až k Indu pod jedním vládcem; po této stránce
uskutečnil sny Isokrata a svého otce Filipa. Ale do jaké míry byla tato jednota
stálá a trvalá? Do jaké míry byla něčím více než oslnivým, ale pomíjivým květem
vlastního velkolepého ,,já”?

279

Nestavěl silnice ani nezajišťoval bezpeč¬
né námořní cesty. Je zbytečné obviňovat!
ho, lže si nevšímal výchovy, protože myš¬
lenka, že říši musí stmelovati výchova, by¬
la lidskému myšlení ještě neznáma. Ale ne¬
vytvořil kolem sebe skupinu státníků; ne¬
myslil na žádného nástupce, nezaložil tra¬
dici — toliko osobní legendu. Myšlenka, že
svět půjde i po Alexandrovi dále svou ce¬
stou a bude mít jiné věci na starosti než
uvažovati o jeho velikosti byla, jak ', se zdá,
nad jeho duševní obzor. Byl ještě mlád,
je pravda, ale vždyť Filip před svým je-
denatřicátým rokem už myslil na Alexan¬
drovo vychování.

Byl Alexander vůbec státníkem?
Někteří jeho životopisci nás ujišťují,
že byl; že v Susách přemýšlel o mohutném
světovém panství, při čemž měl na mysli nejenom dobytí světa Makedoňany, nýbrž
i splynutí plemenných tradicí. Ale něco přece učinil, co dodává této myšlence barvy ;
vystrojil velikou svatební hostinu, na které on a devadesát jeho vojevůdců a přátel
si vzalo za ženy Peršanky. On sám si vzal dceru Dariovu, ačkoli již měl asijskou
ženu, Roxahu, dceru krále samarkandského. Tato hromadná svatba se stala
nádhernou slavností, při níž všichni makedonští vojáci — bylo jich několik tisíc —
kteří si vzali Asiatky, byli obdarováni svatebními dary. Nazývalo se to sňatkem
Evropy s Asií; dva zemědíly se mely spojití, píše Plutarch, „zákonným sňatkem
a společným potomstvem”. A hned také počal odváděti brance z Persie a ze severu,
Party, Baktry a pod., a cvičil je pro falangy a pro jízdní čety. Dálo se to také pro
splynutí Evropy a Asie, či se chtěl učiniti nezávislým na Makedoňanech? Ti si
myslili, že chce dosáhnout! tohoto a bouřili se ; jenom s velikou obtíží je přiměl, že
toho litovali a účastnili se společné slavnosti s Peršany. Dějepisci vyrobili pro něho
dlouhou a výmluvnou řeč k této příležitosti, jejíž jádro bylo, že vyzýval Makedo¬
ňany, aby spánembohem šli, ale nijak jim nenaznačil, jak by se měli dostat z Persie
domů. Po třech dnech malomyslnosti se mu poddali a prosili ho za odpuštění.

Zde je příležitost k velmi pěkné diskusi; Měl Alexander skutečně v úmyslu
plemenné splynutí, či se jen zamiloval do nádhery a bohorovnosti orientálního
panovníka a přál si zbaviti se těch Evropanů, kterým byl jenom královským
vůdcem? Spisovatelé jeho doby a ti, kteří žili brzo po jeho době, se kloní velmi silně
k tomuto názoru. Ujišťují, že byl nesmírně marnivý. Vypravují, jak počal nositi
roucho a tiaru perského panovníka. „S počátku jenom před barbary a soukromě,
ale potom ji nosil i veřejně, když seděl a vyřizoval vládní věci.” A pak žádal od
svých přátel orientální poníženost.

Jedna věc podporuje hodně myšlenku, že byl Alexander osobně velmi ješitný.
Malíři i sochaři ho často vypodobňovali a vždy ho vidíme jako krásného mladíka
s nádhernými kadeřemi, splývajícími do zadu S' širokého čela. Dříve většina mužů
nosila vousy. Ale Alexander, zamilovaný do své mladické roztomilosti, nechtěl se

Alexander Veliký

(stříbrná mince Lysimachova 321 — 281 př. Kr.)

230

s ní rozloučiti; i ve dvaatřicíti letech zůstával zdánlivě hochem, holil se, a tak
zavedl v Řecku a v Itálii módu, která trvala po mnoho století.

Vyprávění o jeho násilnictví a ješitnosti v pozdějším věku lpí silně na jeho
památce. Propůjčil sluchu tlachu o Pilotovi, synu Parmeniově, jednom ze svých
nejspolehlivějších a nejvěrnějších vojevůdců. Filotas prý se chlubil jisté ženě, které
se dvořil, že Alexander je pouhý hoch, že nebýti takových mužů jako jeho otec
a on sám, by se dobytí Persie nebylo stalo skutkem, a pod. Taková tvrzení měla
v sobě dosti pravdy. Alexander si dal ženu předvésti a uvěřil jejímu zrádnému
jazyku. Filotas byl obviněn ze spiknutí a na základě velmi nedostatečného svědectví
byl mučen a popraven. Pak si vzpomněl Alexander na Parmeniona, jehož druzí dva
synové padli za něho v bitvě. Poslal rychlé posly, aby zavraždili starce, než se doví
o smrti synově! Parmenion byl z nejspolehlivějších vojevůdců Filipových; právě
on vedl makedonské vojsko do Asie, než byl Filip zavražděn. Není vážných pochyb¬
ností o tom, že tento příběh je v podstatě pravdivý, ani o popravě Kallisthena,
synovce Aristotelova, který odmítl prokazovat! Alexandrovi božské pocty, a „vy¬
kračoval si s takovou pýchou, jako by zdrtil tyranii, kdežto mladí mužové za ním
chodili jako za jediným svobodným mužem mezi tisíci”. Mezi těmito příhodami
máme velmi poučný příběh o hádce opilých, v níž byl zavražděn Kleitos. Panovník
i jeho druhové silně pili a pitím se jazyky rozvázaly. Mnoho se lichotilo „mladému
bohu”, mnoho se zlehčoval Filip, čemuž se Alexander samohbě usmíval (D. G.
Hogarth). Tato opilá samolibost byla více, než mohli Makedoňané snésti; Kleita,
jeho soukojence, přivedla v šílenství. Vy čítal Alexandrovi jeho médské roucho
a chválil Filipa ; strhla se hlučná hádka, a jeho přátelé, aby ji ukončiU, ho vystrčili

281

ze dveří. Ale byl právě ve chvíli umíněné opilosti,
i vrátil se druhým vchodem. Bylo slyšet, jak venku
„smělým a neuctivým tónem” cituje Euripidovy verše:

,,To u váa zvykem? Takto tedy Řecko
svým splácl vítězům ? Muž jediný
má sklidit slávu tisíců?

Nato vytrhl Alexander kopí z rukou stráže a pro¬
bodl jím Kleita, který právě odhrnoval záclonu, aby
vstoupil . . .

Nezbývá než věřiti, že toto bylo pravé životní
ovzduší mladého dob3rvatele. Také příběh o tom, jak
šíleně a ukrutně projevoval zármutek nad Hefaistionem, jistě není čirým výmyslem.
Je-li pravdivý, nebo jen částečně pravdivý, ukazuje ducha neurovnaného a úplně
ponořeného do vlastního ,,já”, jemuž říše nebyla než místem pro sobeckou okázalost
a všechny zdroje světa látkou pro záchvaty „velkodušnosti”, která olupuje tisíce
lidí, aby si vynutila obdiv užaslého diváka nebo posluchače.

Hefaistion onemocněl a byla mu nařízena přísná diéta, ale za nepřítomnosti
lékařovy, který byl v divadle, snědl pečené kuře, vypil láhev chlazeného vína a.
zemřel. To byla pro Alexandra příležitost ukázati světu svůj zármutek. Byl to
zármutek šílencův. Lékaře dal ukřižovat! ! Nařídil ostříhat! všechny koně a mezky
v Persii a strhnouti opevnění sousedních měst. Zakázal ve svém ležení nadlouho
hudbu a zabrav několik vesnic kusaenských rozkázal pobiti tam všechny dospělé
za oběť mánům Hefaistionovým. Konečně určil deset tisic talentů na hrob. Na tu
dobu to byly obrovské peníze. Nic z toho Hefaistiona doopravdy neuctilo, ale mělo
ukázati užaslému světu, jak strašný může býti zármutek Alexandrův.

Tato příhoda a mnohé jiné podobné snad jsou lží, nebo překroucením, nebo zve¬
ličením, ale něco mají společného. Po veliké pitce v Babylóně zachvátila Alexandra
horečka, onemocněl a zemřel (r.323 př. Kr.) . Bylo nu teprve třicet tři léta. Světová
říše, po které chtivě sáhl a kterou držel v rukou, asi jako dítě chytí nádhernou
vázu a drží ji, ihned upadla na zem a roztříštila se.

Zářila-li v lidské obraznosti jakákoli představa o světovém pořádku, jeho smrtí
se rozplynula. Příběh se stává příběhem barbarské zmatené samovlády. Provinciální
vladaři se všude osamostatňovali. Za několik let byla celá rodina Alexandrova
vyhlazena. Roxana, jeho barbarská žena, si pospíšila dát zavraždit! svou sokyni,
dceru Dariovu. Sama porodila po smrti Alexandrově syna pohrobka, který byl
nazván také Alexander. Byl zároveň s ní zavražděn o několik let později (311 př.
Kr.). Herkules, druhý a poslední syn Alexandrův, byl zavražděn také, a stejně
i Aridaios, Alexandrův slabomyslný bratr. Plutarch nám ukazuje ještě na okamžik
Olympiádu, kdy se nakrátko dostala v Makedonii znovu k moci, jak obviňovala
hned toho, hned onoho, že otrávili jejího zázračného syna. Mnoho jich ve svém
vzteku zabila. Těla některých jeho přátel, kteří zemřeli po něm, dala vykopati, ale-
nevíme, zdali vykopané mrtvoly vrhly nové světlo na jeho smrt. Na konec byla.
Olympias zavražděna v Makedonii příbuznými těch, které dala povražditi.

T etTodrachma s hlavou Seleuha I.

282

6. Nástupcové Alexandrovi

Z tohoto zločinného prolévání krve se vynořily tři vedoucí postavy. Velkou část
staré perské říše, na východ až k Indu a na západ téměř až k Lydii, měl ve své
moci Seleukos, který založil dynastii seleukovskou ; Makedonie se dostala do moci
jinému makedonskému vojevůdci, Antigonovi; třetí Makedoňan, Ptolemaios, si
zajistil Egypt, a učiniv Alexandrii svým hlavním městem, opatřil si dostatečnou
námořní převahu, aby ovládnul také Cypr a většinu pobřeží fénického a malo¬
asijského. Říše ptolemaiovská i seleukovská trvaly dosti dlouho; v Malé Asii a na
Balkáně nebyly vládní formy tak trvalé. Ze dvou map si učiní čtenář pojem o tom,
jakým kaleidoskopem byly politické hranice třetího století př. Kr. Antigonos byl
poražen a zabit v bitvě u Ipsu (301), ale i panství jeho nástupců, Lysimacha
v Thracii a Kassandra v Makedonii a Řecku bylo stejně pomíjivé. Menší vladaři si
zařídih menší státy. A zatím vpadh do zhrouceného a zeslabeného kulturního světa
od západu i od východu barbaři. Od západu přišli Galové, národ úzce příbuzný
s Kelty. Protáhh loupežně Makedonií a Řeckem až k Delfám (279 př. Kr.), a dvě
jejich oddělení přešla přes Bospor do Malé Asie, kde byli nejdříve žoldnéři a pak
se zařídili jako nezávislí kořistníci ; dostali se téměř až k Tauru, pak se usadih ve
staré Frygii a okolní obyvatelstvo jim musilo platiti poplatek. (Z těchto fryžských
Galů se stah Galatští epištol sv. Pavla) . V Arménii a na jižních březích Černého
moře se měnili panovníci za neustálých zmatků. Králové s helenistickými myšlen¬
kami se objevih v Kapadokii, v Pontu (na jižním břehu černomořském) , v Bithynii
a v Pergamu. Od východu Skytové, Partové a Baktrové také činih nájezdy na
jih . . . Po nějaký čas byly v Baktrii státy, řízené Reky, které stále více nabývaly

283

orientálního rázu; v druhém století př.
Kr. vpadli řečtí dobrodruzi z Baktrie do
Severní Indie a založili tam krátko trva>
jící království — poslední to řecký náraz
na východ; pak se zase barbarství po¬
zvolna spouštělo jako opona mezi západní
civilisace a Indii.

7. Pergamům útulkem kultury

Mezi všemi těmi rozptýlenými zbytky
prasklé bubliny helénského panství vy¬
vstává jeden stát, který si vyžaduje pro
sebe aspoň kratičkého odstavce, totiž
království pergamské. Po prvé slyšíme
o tomto městě jako o středisku nezávislém
na zápasu, který skončil bitvou u Ipsu.
Zatím co mezi r. 277 až 241 příboj galské¬
ho vpádu vířil a vzdouval se od jednoho
konce Malé Asie k druhému, platilo Perga¬
mům na čas Galům poplatek, ale udrželo
si celkem nezávislost ; konečně za Atala I.
odmítlo platiti a porazilo je ve dvou roz¬
hodných bitvách. Přes sto let zůstalo pak
Pergamům svobodné (až do r. 133 př. Kr.)
a bylo po tu dobu snad nejvzdělanějším
státem na světě. Na pahorku akropolském
se vypínala nádherná skupina budov, pa¬
láce, chrámy, museum, knihovna, jež sou¬
peřily s budovami alexandrinskými,
o nichž ihned uslyšíme a které byly téměř
první na světě. Pod pergamskými panov¬
níky řecké umění znovu vykvetlo, a re¬
liéfy z oltáře Zevova chrámu i sochy bo¬
jujících a umírajících Galů, které tu byly
vytvořeny, patří k uměleckým pokladům
hdstva.

Zatím, jak povíme později, bylo už ve východním Středomoří cítiti novou moc,
moc římské republiky, přátelské Řecku a řecké vzdělanosti, a v této moci našly
helénské obce (Pergamům a Rhodos přirozeného a užitečného spojence a podpo¬
rovatele proti Galatským i proti zvýchodnělé říši seleukovské. Dovíme se, jak na
konec římská moc vnikla do Asie, jak porazila seleukovské panství v bitvě
u Magnesie (190 př. Kr.) a vypudila je z Malé Asie a za hory taurské, a jak
konečně r. 133 př. Kr. Atalus III., poslední král pergamský, skláněje se před tím,
co pokládal za neodvratný osud, učinil římskou republiku dědičkou svého království,
které se stalo pak římskou provincií pod jménem „Asie”.

Socha Mausola, krále karského

284

8. Alexander 'předzvěsti
světové jednoty

Téměř všichni děje¬
pisci jsou nakloněni po¬
kládat! život Alexan¬
dra Velikého za mezník
v lidských dějinách.

Shrnul všechen známý
svět kromě západního
Středomoří v jediné
drama. Ale mínění, kte¬
rá si učenci vytvořili
o Alexandru samém, se od sebe liši nesmirně. Většinu z nich lze zařaditi do dvou
škol. Jedny oslňuje mládí a skvělý zjev tohoto mladého muže. Tito Alexandrovi
ctitelé jsou nakloněni ceniti ho podle jeho vlastního měřítka, odpustiti mu každý
zločin a bláznovství buď jako pouhé vzkypění bohaté povahy nebo jako trpkou
nutnost, aby provedl nějaký gigantický plán, a vidí v jeho životě určitý cíl, stát¬
nický plán, na jehož plné pochopeni sotva stačí o tolik rozsáhlejši a širší vědění
a myšlení naší doby. A zase jiní v něm vidí jenom ničitele pozvolna zrajícich mož¬
nosti svobodného a klidného pořečtělého světa.

Dříve než připíšeme Alexandrovi nebo jeho otci Filipovi plány světové politiky,
s kterými by souhlasil historik-filosof dvacátého století, uděláme dobře, uvážíme-li
co nejpečlivěji krajní hranice vědění a myšlení, možného za oné doby. Svět Plato¬
nův, Isokratův a Aristotelův neměl vlastně vůbec žádné historické perspektivy;
nebylo tehda na světě nic takového jako dějepis, to jest dějepis, který by se lišil
od pouhých kněžských kronik ; ten vznikl teprve za posledních dvou století. I velmi
vzdělaní lidé měli hodně obmezené představy o zeměpise a o cizích krajinách. Pro
většinu lidí byl svět stále plochý a bez hranic. Jediná soustavná politická filosofie
byla založena na zkušenostech malých městských státečků a nemyslila na říše.

e.iexnruik-i/i^y

Rovnvbčika.

Rovnohtiku

rhodská.

Obi'atn{k

hranice
znÁmchů svi^ta.

roJaJnúk.

^anistey

ihulské

Rovnabéika.

mcroiská

Rovnoběžka^

byzantika

Aí.y

Rounobežkix

alexaxrtžrijsJci

•Sloupy

Herkulovy

285

Nikdo nic nevěděl o počátcích vzdělanosti. Nikdo před tím nepřemýšlel o národním
hospodářství. Nikdo nesledoval, jak působí jedna společenská třída na druhou.
Jsme příliš ochotni dívati se na životní dráhu Alexandrovu jako na korunu nějakého
vývoje, který se dlouho chystal, jako na vrchol crescenda. V určitém smyslu jistě
tomu tak bylo; ale mnohem více je pravda, že to nebyl ani tak konec jako spíše
počátek; zjevila se tu po prvé lidské obraznosti jednota lidských věcí. Nejvyšší,
co si Řecko před jeho dobou vymyslilo, byla myšlenka pořečtiti perskou říši,
myšlenka makedonské a řecké nadvlády ve známém tehda světě. Ale dříve ještě
než Alexander zemřel a mnohem více po jeho smrti, kdy bylo dosti času všecko si
promysliti, pochopil lidský duch, že lze myšlenku světového práva a světové orga-
nisace uskutečnit! a provésti.

Po několik pokolení byl Alexander Veliký pro hdstvo symbolem a ztělesněním
světového pořádku a světového panství. Stal se bytostí báječnou. Jeho hlavu,
ozdobenou božskými odznaky poloboha Herkula nebo boha Amona Ra, možno
viděti na mincích všech jeho nástupců, kteří si mohli činiti nároky, že jsou jeho

286

dědici. Pak převzal myšlenku světového panství jiný veliký národ, národ, který
po několik století projevoval značné politické nadání, totiž Římané; a postava
jiného vynikajícího dobrodruha, Caesara, zastínila západní polovině světa postavu
Alexandrovu.

A tak vidíme, jak na počátku třetího století př. Kr. vznikají v západní vzdě¬
lanosti starého světa tři z velikých základních myšlenek, které ovládají mysl sou¬
časného lidstva. Sledovali jsme již, jak písmo a vědění uniklo z tajemného, posvát¬
ného a nedostupného oparu, do něhož je halili kněží starého světa, sledovali jsme
rozvoj myšlenky o všeobecném vědění, o všeobecně pochopitelné a sdělitelné historii
a filosofii. Jmenovali jsme Herodota a Aristotela jako typické zástupce této první
veliké myšlenky — myšlenky vědy, užívajíce slova věda v nejširším a nejvlast¬
nějším smyslu, jenž zabírá i dějiny a znamená jasnou představu o člověku v jeho
poměru k věcem kolem něho. Stopovali jsme také, jak se rozvinovalo náboženství
Babyloňanů, Židů a jiných semitských národů od temného uctívání v chrámech
a na posvátných místech některých místních nebo kmenových bohů až k zjevné
bohoslužbě jediného všeobecného boha spravedlnosti, jehož
chrámem je celý svět. A nyní jsme také stopovali první myšlenku světové po¬
litiky. Ostatek lidských dějin je do veliké míry dějinami těchto tří myšlenek :
vědy, všeobecné spravedlnosti a lidského blahobytu, šíří¬
cích se z duší vzácných a výjimečných lidí a národů, v nichž se po prvé zrodily, do
všeobecného vědomí lidského pokolení a dávajících lidským věcem nejdříve nové
zabarvení, pak nového ducha a konečně nový směr.

Antické mince a gemy

287

KAPITOLA XXIII

Věda a náboženství v Alexandrii

1. Věda V Alexandrii

Jedním z nejštastnějších úlomků krátké světové říše Alexandra Velikého byl
Egypt, který se dostal za úděl Ptolemaiovi — byl to týž Ptolemaios, o němž jsme
se již zmínili, že byl mezi těmi soudruhy Alexandrovými, které král Filip vypověděl.
Proti plenění galskému a partskému zajišťovala Egypt jeho vzdálenost, a záhuba
Tyru i fénického loďstva a založení Alexandrie mu dodalo ve východním Středo¬
moří -dočasné námořní převahy. Alexandrie vzrostla do takových rozměrů, že
soupeřila s Karthagem; na východ měla Rudým mořem námořní styky s Arábií
a s Indií, kdežto na západě závodil její obchod s karthaginským. Její obchodní
význam měl potrvati po mnoho století a měl vyrůsti do největších rozměrů za
římských císařů.

V makedonských a řeckých vládcích ptolemaiovských našli Egypťané S3Tnpa-
tičtější a snesitelnější vládu, než jakou poznali od doby, kdy přestali býti samo¬
statnou říší. Ba spíše je pravda, že si Egypt podmanil a přisvojil politicky Ptole-
maiovce, než že Makedoňané ovládali Egypt.

Nastal spíše návrat k politickým myšlenkám egyptským než pokus pořečtiti
vládu země. Ptolemaios se stal Faraónem, bohem-králem, a jeho vláda pokračovala
v tradicích Pepiho, Thothma, Ramsesa a Nechona. Ale Alexandrie měla pro svou
obecní správu, i když byla poddána božské nadvládě faraónově, městské zřízení
řecké. I jazykem dvora a správy byla atická řečtina. Řečtina, jako všeobecný jazyk
vzdělanců, nabyla v Egyptě takové převahy, že židovská obec pokládala za nutné
přeložit! svou bibli do řečtiny, poněvadž mnozí z jejich národa hebrejsky již neroz¬
uměli. Atické řečtina byla po několik století před Kristem i po Kristu jazykem
všech vzdělaných lidí od moře Adriatického až k zálivu Perskému.

Z celé té skupiny mladých mužů kolem Alexandra se Ptolemaios asi snažil
nejvíce, aby rozšířil myšlenky o soustavném uspořádání lidského vědění, se kterými
Aristoteles jistě obeznámil dvůr Filipa Makedonského. Ptolemaios byl muž
neobyčejně nadaný, ducha tvůrčího a zároveň skromného, s jistým pochopitelným
cynismem proti tomu, co zdědil Alexander po Olympiádě. Jeho vylíčení Alexandro¬
vých výprav se ztratilo, ale z tohoto pramene čerpala všechna vyprávění pozdější.

Museum, které založil v Alexandrii, bylo vlastně první universitou na světě. Jak
naznačuje jeho jméno, bylo věnováno službě Mus, úkol, který měla také peripate-
tická škola v Athénách. Ale byla to instituce náboženská jenom svou formou, aby
bylo možno zakládati zákonné nadace ve světě, který nikdy nepředvídal něco
podobného jako je světský vývoj duševní. Bylo to v podstatě shromáždění učenců.

288

zaměstnávajících se hlavně badáním a popisováním, ale také do jisté míry vyučo¬
váním. S počátku a asi po dvě nebo po tři pokolení bylo alexandrinské museum
vědeckým sdružením, se kterým nemohly soupeřit! ani Athény, když stály nejvýše.
Zvláště důkladné a dobré bylo studium matematické a zeměpisné. Jména jako
Euklid, známý každému školákovi, Eratosthenes, který změřil velikost země
a vypočítal správně její průměr (zmýlil se jen o 75 km), Apollonios, který psal
o kuželosečkách, jsou zvlášť proslulá. Hipparchos se prvý pokusil o seznam hvězd
a mapu hvězdného nebe a snažil se vyšetřiti změny, jež se dějí na nebi. Heron
sestrojil první parní stroj. Archimedes šel do Alexandrie na studia a Často si
s museem dopisoval. Lékařská škola alexandrinská byla stejně proslulá. Po prvé
v dějinách světa tu máme vzor odborného vědění. Herofilos, největší z alexandrin¬
ských anatomů, prý konal vivisekce na zločincích odsouzených k smrti. Jiní učitelé,
jsouce jiného mínění než Herofilos, zavrhovali studium anatomie a zakládali farma-
kognosii.

Ale tento vědecký lesk v Alexandrii netrval déle než jenom století. Organisace
musea nebyla taková, aby zajišťovala jeho další vědecký vývoj. Byla to „královská”
společnost; její profesory a docenty (jak bychom je nyní nazvali) ) jmenoval a platil
farao. „Republikánský ráz”, praví Mahaffy, „soukromých společností athénských,
zvaných školami nebo akademiemi, byl mnohem trvalejší a nezávislejší”. Vše bylo
v pořádku, dokud královskými ochránci byli faraónové jako Ptolemaios I. nebo
Ptolemaios II. ; ale rod degeneroval, dlouhá tradice egyptského kněžstva na konec
Ptolemaiovce ztrávila — a zničila naprosto aristotelského ducha musea. Museum
trvalo sotva sto let a už jeho vědecká zdatnost byla ta tam.

Ruku v ruce s museem si Ptolemaios I. vytvořil trvalejší pomník velikou
knihovnou. Byla to státní knihovna a státní nakladatelství v rozměrech posud
neslýchaných. Měla to býti hotová encyklopedie. Přinesl-li nějaký cizinec do
Egypta neznámou knihu, musil ji opsati pro knihovnu, a značný počet opisovatelů
neustále pořizoval opisy všech oblíbených a důležitých děl. Knihovna, jako nyní
universitní tiskárny, vedla knižní obchod. Prodávaly se knihy. Za Kalimacha,
ředitele knihovny v době Ptolemaia II. a III., byly přírůstky soustavně katalogi-
sovány.

Za oněch časů — to mějme na paměti — nebylo knih stránkových — knihy se
svinovaly jako noty moderního pianisty ; chtěl-li se čtenář podívati na určité místo,
musil závitek s velkými obtížemi rozbalovat! nebo sbalovati, což knihy poškozovalo
a čtenáře unavovalo. Hned máme před očima jednoduchý strojek, jenž by takový
svitek rychle obracel podle potřeby, ale nepřišli asi na nic takového. Při každém
čtení držely závitek dvě potící se ruce. Kalimachos, aby ušetřil co nejvíce času
a námahy, rozdělil dlouhá díla, jako byly Herodotovy Dějiny, na „knihy” neboli
svazky, jak bychom nyní řekli — každá kniha byla samostatným svitkem. —
Alexandrinská knihovna lákala k sobě daleko větší zástup učenců a studentů než
učitelé musea. Byt a strava pro ty návštěvníky ze všech končin světa měly pro
alexandrinské obyvatelstvo značný obchodní význam.

Je zajímavé pozorovati, jak pomalu se zdokonaluje mechanismus duševního
života. Postavme proti sobě jednak pohodlí obyčejné knihovny ve středostavovské
anglické domácnosti, v níž právě spisovatel této knihy pracuje, jednak nepohodlí
a potíže, jimž byl vydán alexandrinský spisovatel, a představíme sí nesmírnou

289

2:trátu času, tělesnou námahu a napětí za všechna ta století, za nichž knihovna
kvetla. Před spisovatelem leží půl tuctu knih a tři z nich mají dobré rejstříky. Může
vžiti do ruky kteroukoli z těchto šesti knih, vyhledati si rychle co potřebuje, ověřiti
si citát a psáti dále. Postavte proti tomu obtížné rozbalování svinutého rukopisu.
Po ruce mám dva naučné slovníky, jeden slovník jazykový, všeobecný atlas, životo¬
pisný slovník a jiné příručky. Nemají sice okrajové názvy odstavců, ale to snad je
pro nynějšek žádáno příliš mnoho. Ve světě kolem r. 300 př. Kr. nebylo ještě tako¬
vých pomůcek. Alexandrie měla teprve napsati první mluvnici a první slovník. Tato
kniha je sepsána ručně a potom se pečlivě přepisuje na stroji. Pak ji lze co nejpo¬
hodlněji znovu pročisti, podle libosti opraviti a přeměniti, znovu přepsati na stroji
a znovu opraviti. Alexandrinský spisovatel musil každé slovo, které napsal,
nadiktovat! nebo přepsati. Dříve než mohl obrátiti, co napsal, musil svoje poslední
slova osušiti buď tím, že mával listem ve vzduchu, nebo nasypal na něj písku, neměl
ani pijavého papíru. Všechno, co spisovatel napsal, se musilo přepisovat! znovu
a znovu, než se to dostalo do rukou značnějšímu počtu čtenářů, a každý opisovač
dělal nové chyby. Nové knihy se diktovaly celé skupině opisovačů, a tak vyšlo
první vydání aspoň několika set exemplářů. Zdá se, že v Římě Horác a Vergil
vycházeli v dosti značném počtu vydání. Kdykoli bylo třeba map nebo diagramů,
nastaly nové potíže. Takové vědě na př. jako anatomie, která závisí na přesných
kresbách, vadily přirozené hranice spisovatelské činnosti nesmírně. Překreslování
map bylo asi spojeno s obtížemi téměř neuvěřitelnými. Jisté přijde den, kdy se
soukromá knihovna a psací stůl z r. 1935 po Kr. budou zdát směšně neohrabané;
ale měříme-li je měřítky alexandrinskými, jsou to úžasně rychlá a úspěšná zařízení,
kterými se ušetří mnoho nervové a duševní energie.

Zdá se, že v Alexandrii nebyl vůbec ani učiněn pokus něco vytisknout!. S počátku
to náramně překvapuje. Svět křičel po knihách, a nejenom po knihách. Byla
nutkavá potřeba veřejných vyhlášek, provolání a pod. Ale až do patnáctého století
po Kr. není v dějinách západních civilisací nic, co by se mohlo nazvat! tiskem. A ne
snad že by byl tisk nějakým hlubokým uměním, závislým na předběžných a pří¬
pravných vědomostech. Tisk je tuze jednoduchá finta. V podstatě byl znám odjak¬
živa. Jak jsme již napsali, máme proč se domnívati, že paleolitičtí lidé doby magda-
lenské si tiskli vzorky na své kožené šaty. „Pečeti” starých Sumerů byly vlastně
razítkem. Mince jsou tiskem. Negramotní lidé za všech věků užívali dřevěných nebo
kovových razítek jako podpisů; tak na př. Vilém I. normanský, dobyvatel Anglie,
takovým inkoustovým razítkem podpisoval listiny V Číně tiskli klasiky kolem r.
200 po Kr. Ale buď pro četné drobné obtíže, které působily inkoust, papyros a tvar
knihy, nebo pro odpor, jejž kladli majitelé opisujících otroků, nebo protože se psalo
tak rychle a pohodlně, že nikoho nenapadlo přemýšlet! o tom, jak by bylo možno
psáti ještě pohodlněji, než tomu bylo při čínských značkách nebo gotických písme¬
nech, nebo pro společné rozdíly, které byly mezi lidmi myšlenky a vědění a mezi
lidmi technické zručnosti — tisku se neužívalo vůbec, ani ne pro přesnou reprodukci
obrázků.

Hlavní důvod pro to, že se tisk nerozvinul soustavně, byl asi v tom, že nebylo
stejnorodé látky vhodného tvaru, na které by se tisklo. Zásoba papyrusu byla
obmezená, proužek se musil lepit na proužek a nebylo normálního formátu. Teprve
když přišel papír z Cíny, uvolnil se evropský duch. I kdyby byly bývaly tiskařské

290

lisy, byly by zahálely, protože papyrusové svitky se vyráběly velmi pomalu. Ale
tento výklad nestačí vysvětlit!, proč se neužívalo dřevotisku pro obrázky
a diagramy.

Tyto nedostatky nám umožňují pochopiti, proč Alexandrie mohla slaviti neoby-
ěejné duševní triumfy — neboť takové vědecké činy jako Eratosthenovy, uvážíme-li
nedostatečné jeho přístroje, stačí postavit! ho po bok Newtonovi nebo Pasteurovi —
a přece tuze málo působila na politiku nebo život a myšlení vrstevníků. Alexandrin¬
ské museum a knihovna byly středem světla, ale bylo to světlo postavené pod
kbelec, skryté zrakům světa. Nebylo možno seznámiti ty, kdo se v cizině o to zají¬
mali, s výsledky badání jinak než zdlouhavým dopisováním. Nebylo jiné možnosti
říci ostatnímu světu, co se vy badalo. Pro studenty bylo spojeno s velikými výlohami
dostati se do tohoto lidnatého střediska, a přece nebylo jiné cesty získati si byť jen
útržky vědění. V Athénách a v Alexandrii byly knihkupecké krámy, kde se kupovaly
rukopisné svitky za rozumnou cenu, ale kdyby se šířilo vzdělání do širších vrstev
a do jiných středisk, byla by ihned přišla zápověď vyvážeti papyrus. Vzdělání vůbec
nevnikalo v široké vrstvy lidové; chtěl-li někdo míti vzdělání jen poněkud hlubší,
musil se zříci obvyklého pohodlí té doby a vésti po dlouhá léta kočovný život
v blízkosti špatně zařízených a přepracovaných učenců. Učenost se nezískávala tak
naprostým odklonem od obyčejného života, jakým byl kněžský noviciát, ale bylo
to přece něco podobného.

Ta svoboda svědomí, ta otevřenost a upřímnost názorů, jež je životní podmínkou
pravého duchovního života, zmizela z Alexandrie velmi rychle. Hned od počátku
ani sám ochránce Ptolemaios I. nepřipustil politické diskuse, a později počala
zasahovat! do učeneckých sporů pověrčivá a slepě stranická pouliční luza.

Z Alexandrie se vystěhovala moudrost a zanechala po sobě jen pedantství. Čtení
knih bylo nahrazeno uctíváním knih. Velmi rychle se stali učenci zvláštní podivín¬
skou třídou s nepříjemnými vlastnostmi. Museum netrvalo ještě ani půl tuctu
pokolení, a již se v Alexandrii rozmohl nový lidský typ: plachý, výstřední, neprak¬
tický, neschopný vystihnout! podstatu věci, lpící vášnivě na malicherných literár¬
ních podrobnostech, trpce žárlivý jak na soudruhy v povolám, tak na nevzdělané
vrstvy — zkrátka stav učenecký. Takový učenec byl právě tak nesnášelivý jako
kněz, třeba neměl oltáře, byl právě tak zatemnělý jako čarodějník, třeba neměl
jeskyně. Žádný způsob opisování nebyl pro něj dostatečně zdlouhavý, žádná vzácná
kniha dosti nepřístupná. Byl jakýmsi vedlejším výplodem duchovního rozvoje
lidstva, který po mnoho cenných pokolení nově rozžaté ohně lidského rozumu vážně
obmezoval.

2. Alexandrinská filosofie

S počátku se soustřeďovala duševní činnost Alexandrie na museum a byla hlavně
vědecká. Filosofie, která ve svém bujařejším věku byla naukou o vládě nad sebou
a nad hmotným světem, stala se, neopouštějíc těchto nároků, vlastně naukou o tajné
útěše. Místo aby povzbuzovala, uspávala. Filosof nechal být hamižný svět, jehož
byl částí, světem, a utěšoval se velmi krásným a učeným výkladem, že svět je
pouhé zdání a že on je jakousi jeho vznešenou třeští, stojící mimo svět a nad ním.
Athény — politicky bezvýznamné, ale přece jen po celé čtvrté století veliké a rušné
tržiště, upadající téměř nepozorovatelně po vnější stránce, k nimž se všechny

291

válečné moci a dobrodruzi celé¬
ho světa chovali se zvláštní, po¬
lo opovržlivou úctou — byly
vhodným střediskem pro tako¬
vou filosofii. Trvalo celá dvě
století, než školy alexandrinské
nabyly ve filosofických disku¬
sích podobné důležitosti.

3. Alexandrie, skladiště
různých náboženství

Rozvinula-li Alexandrie teprve
později určitou filosofii, vynika¬
la brzy jako veliké skladiště a
bursa náboženských myšlenek.

Museum a knihovna byly toli¬
ko jednou ze tří stránek trojí
Alexandrie. Představovaly živel
aristotelovský, helénský .a ma-
kedonský. Ale Ptolemaios I. při¬
pojil k tomuto podivnému stře¬
disku dva jiné činitele. Přede¬
vším tu byl velký počet Židů,
přivedených sem částečně z Pa¬
lestiny, ale hodně také z oněch
osad egyptských obcí, které se
nikdy nevrátily do Jerusaléma;
byli to Židé z diaspory neboli
z rozptýlených osad, židovské
Torso chlapce (kolem r. 350 př. Kr.) pokolení, které nebylo v zajetí

babylonském, ale které znalo
bibli a hojně si dopisovalo se svými souvěrci po celém světě. Tito Židé obývali
tak velikou čtvrt v Alexandrii, že se stala největším židovským městem na světě,
s daleko větším počtem Židů nežli v Jerusalémě. Zmínili jsme se již o tom, že poklá¬
dali za nutné přeložiti svá písma do řečtiny. A bylo tam četné obyvatelstvo domo¬
rodých Egypťanů, mluvících také z větší části řecký, ale majících ve své paměti čtyř-
tisíciletou tradici chrámového náboženství a chrámových obětí. V Alexandrii se
stýkaly tři duchovní a duševní typy, tři hlavní typy bílého plemene: bystrozraký
kriticisraus arijských Reků, mravní horoucnost a monoteismus semitských Židů
a stará tradice tajemství a obětí, které jsme již viděli v tajných a skrytých obřa¬
dech a zvycích Řecka, které však v hamitském Egyptě vládly ve velikých chrámech
za denního světla před očima všech.

Tyto tři prvky byly trvalými součástmi alexandrinské směsi. Ale v přístavě a na
trzích se mísili lidé všech známých plemen a srovnávali své náboženské představy

292

„Váech otec v každém věku
a všude uctíván,

■divochy, mudrci, světci —
Jehova, Jupiter, Pán.

Kde byly zřejmé rozdíly, říkalo se na vysvětlenou, že jsou to různé projevy
téhož Boha. Bel-Marduk byl ovšem nyní už tuze vetchý bůh, který jen tak tak že
se udržoval pod jiným jménem. Asur, Dagon a podobní ubozí staří bohové padlých
národů už dávno vyšli z lidské paměti a ani se nedostali do tohoto svařovacího
kotle. Osiris, bůh velmi oblíbený u egyptského obecného lidu, již splýval s Apisem,
posvátným býkem v chrámě memfidském, a poněkud také s Amonem. Pod jménem
Serapis se stal velikým bohem helénské Alexandrie. Byl Jupiterem-Serapidem.
Egyptská kravská bohyně Hátor neboli Isis dostala nyní také lidskou podobu

a obyčeje. Ve třetím století př.
Kr. přišli prý dokonce i budhi-
stičtí misionáři ode dvora indic¬
kého krále Asoky a později sku¬
tečně tam byla osada indických
obchodníků. Aristoteles pozna¬
menává ve své Politice, že nábo¬
ženská víra si ráda vypůjčuje
formu od politických zřízení, že
„lidé přizpůsobují tělo i ducha
svých bohů tělu a duši své”, a
ta doba velikých říší mluvících
řecký pod samovládnými panov¬
níky krůtě dotírala na veličiny
jenom místní, na staré kmenové
a městské bohy. Lidé si přáli
míti bohy, kteří by sahali ale¬
spoň tak daleko jako jejich říše,
a kde tomu nebyly v cestě zájmy
mocného kněžstva, dála se s bo¬
hy podivná změna. Lidé poznali,
že ačkoli je mnoho bohů, jsou si
všichni velmi podobni. Kde bylo
tolik bohů, přišli lidé na myšlen¬
ku, že pod těmi různými jmény
musí býti opravdu jen jediný
bůh.

Byl všude pod různými jmé¬
ny. Římský Jupiter, řecký Zeus,
babylonský BeLMarduk, egypt¬
ský Amon, který byl domnělým
otcem Alexandrovým a starým
protivníkem Amenofise IV. —
všichni si byli tak podobni, že si

Ajrodita (ve slohu praxitelovském, kolem ^40 př. Kr.)

lidé mohli docela dobře zaměniti.

H. G. Viclls, Dějiny svžca — 19.

293

Západní štít chrámu bohyně Athény na Aeginé (snad boj o mrtvolu Patroklovu)

jako žena Osiridova, jemuž porodila dítě Hora, dorůstajícího v nového Osirida. Tato
prostá fakta zní asi podivně modernímu duchu, ale to vzájemné splývání a směšování
bohů osvětluje velmi jasně zápas, jejž podnikal zrající lidský rozum, lpící posud na
náboženství a jeho citových poutech a závazcích, ale snažící se při tom učiniti své
bohy rozumnějšími a pochopitelnějšími.

Toto vzájemné splývání bohů se nazývá theokrasie, a nikde se nedělo silněji
než v Alexandrii. Jenom dva národové tomu v té době odporovali. Židé, kteří už měli
svou víru v jednoho boha na nebi i na zemi, Jehovu, a Peršané, kteří měli mono-
theistické uctívání slunce.

Ptolemaios I. postavil v Alexandrii nejen museum, nýbrž i Serapeum, věnované
uctívání božské trojice, která byla výsledkem theokrasie zvláště bohů řeckých
a egjrptských.

Tato trojice se skládala z boha Serapida (— Osiris-t-Apis) , z bohyně Isidy

(= Hátor, kravská bohyně měsíční) , a z božské-

294

Běh o závody vzadu soudce (z řecké vázy)

Souboj (z řecké vázy)

to posázeného zvonky a dosti podobného tamburíně, které teď užívá moderní
Armáda spásy.

Po prvé se tu setkáváme s představou nesmrtelnosti jako s ústřední náboženskou
myšlenkou, ěířící se i mimo Egypt. Ani dávní Áriové ani dávní Semité se podle všeho
netrápili mnoho nesmrtelností, mongolské duše se dotkla velmi málo, ale pokračo¬
vání osobního života po smrti bylo od nejstarších časů velmi silným předsudkem
starých Egypťanů. Mělo nyní velikou úlohu při uctívání Serapida. V bohoslužebné
literatuře jeho obřadů se o něm mluví jako o „spasiteli a vůdci duší, vedoucím duše
k světlu a zase je do světla přijímajícím”. Tvrdí se o něm, že „probouzí mrtvé,
ukazuje dlouho želané světlo sluneční těm, kteří vidí, jejichž svaté hroby obsahují
množství svátých knih”, a jinde: „nemůžeme mu uniknouti, on nás spasí, i po smrti
bude o nás pečovati jeho prozřetelnost”. Obřadné pálení svíček a obětování darů —
malých napodobenin údů lidského těla, které měly býti uzdraveny — byly v Serapeu
části bohoslužby. Isis vábila mnoho věřících, kteří jí zaslibovali svůj život. Její
obrazy stály v chrámě — korunovaná královna nebes, mající v náručí dítě Hora.
Před ní plály a kapaly svíčky a voskové obětní dary visely kolem oltáře. Novicové
se musili dlouho a přísně připravovat!, skládati slib
bezženství, a při vysvěcení jim holili hlavy a halili je
v plátěná roucha . . .

Horus byl jednorozený syn Osiridův (Serapidův).

Byl také bohem slunečním a jeho symbol byl scara-
baeus s rozpiatými křídly. Při zatmění slunce, když se
objeví sluneční korona, má překvapující podobnost
s rozpiatými křídly scarabaeovými. Horus byl „slunce
spravedlnosti, které hojí svými křídly”. Konečně
„vstoupil k Otci”, a on i otec jedno byli. Ve starším
egyptském náboženství byl prostředníkem mezi Otcem
a hříšníky a vyobrazovali ho v Knize mrtvých, kterou
dávali do hrobu každému, pro koho ji mohli opatřiti,
jak oroduje za nebožtíka. Některé z hymen k Horovi
jsou duchem i výrazem neobyčejně podobny hymnám
křesťanským. Krásnou hymnu „Mé duše slunce, milý
Spasiteli” zpívali v Egyptě Horovi.

V tomto uctívání Serapida, které se v třetím a
v 'druhém století př. Kr. rozšířilo daleko široko po Serapis

295

celém vzdělaném světě, vidíme pozoruhodnou anticipaci obyčejů a výrazových
forem, které ovládly svět za doby křesťanské. Podstatná myšlenka, živoucí duch
křesťanství, byly, jak ještě ukážeme, cosi nového v dějinách lidského ducha
a lidské vůle; ale roucho obřadů, symbolů a forem, které křesťanství nosilo
a v některých zemích posud nosí, bylo jistě utkáno z bohoslužby v chrámech
Jupitera-Serapida a Isidy. Uctívání těchto božstev se šířilo nyní z Alexandrie po
vzdělaném světě za doby theokrasie v druhém a v prvním století před Kristem.

7/. Alexandrie a Indie

Obchodní a kulturní význam Alexandrie trval po mnoho století. Předbíhajíce
v3rpravování o vzrůstu moci římské můžeme říci už zde, že za doby císařské se
Alexandrie stala největším obchodním střediskem světa. Římští kupci alexandrinští
měli četné osady v jižní Indii. V Kranganore na malabarském pobřeží byl chrám
věnovaný Augustovi a osadu bránily dvě římské kohorty. Císař vysílal poselstva
k rozličným indickým mocnářům. Krom toho i Klemens, Chrysostomus a jiní
prvotní křesťanští spisovatelé mluví o Indech v Alexandrii a o jejich bohoslužbách.

Vatikánská Amazonka

296

KAPITOLA XXIV

Vzrůst a rozšíření budhismu

1. O Gotamovi

Je zajímavé obrátiti se od duševní a mravní činnosti v Athénách a v Alexandrii
a od vzrůstu Udských myšlenek ve světě středomořském k duševnímu životu
indickému, tak odlišnému od života našeho. Tam byla vzdělanost, která, jak se zdá,
od Samého počátku vyrůstala z vlastních kořenů a měla osobitý ráz. Od civilisaci
západních i východních ji oddělovaly velikánské hradby hor a pouště. Arijské
kmeny, které sešly na poloostrov, přestaly se brzy stýkati se svými příbuznými na
západě i na severu a rozvíjely se po svém. Tak bylo zvláště u těch, kdo přešli do
končin ganžských a ještě za ně. V Indii nalezli sem tam vzdělanost dravidskou.
Ta vznikla nezávisle, asi jako vznikly civilisace sumerská, krétská a egyptská, na
širokém podkladě kultury neolitické, jejíž význačný ráz jsme již popsali. Oživili
a pozměnili tuto dravidskou civilisaci, asi jako to Řekové udělali se vzdělaností
egejskou nebo Semité se sumerskou.

Tito indičtí Áriové žili za jiných podmínek než byly na severozápadě. Žili v teplej¬
ším podnebí, v němž masitá strava a kvašené nápoje působily zhoubně; byli proto
nuceni ke stravě většinou rostlinné a úrodná půda dávala jim téměř bez pobídky
všechno, čeho potřebovali k výživě. Nebylo proč by putovali dále; počasí i doba
žní byly spolehlivé. Nemusili se mnoho starat ani o oděv ani o přístřeší. Potřebo¬
vali tak málo, že se nerozvinul ani obchod. Bylo stále dosti země pro každého, kdo
si přál vzdělávat! kousek pole, a malý kousek stačil. Jejich politický život byl prostý
a poměrně bezpečný; až doposud nebylo v Indii dobyvačných sil, a její přirozené
hranice stačily, aby zadržely raný imperialismus od západu i od východu. Po zemi
bylo rozeseto tisíce celkem mírumilovných selských republik a drobných panství.
Nebylo námořnictví, nebylo pirátství, nebo cizích obchodníků. Mohli bychom psáti
dějiny Indie až do doby před čtyřmi sty lety a skoro se ani nezmínit! o moři.

Dějiny Indie byly po mnoho století šťastnější, méně kruté a snivější než kterékoli
jiné. Šlechta — rádžové — lovila; jejich život větším dílem vyplňovaly milostné
příhody. Tu a tam povstal mezi rádži nějaký maharadža a vystavěl město, chytil
a zkrotil mnoho slonů, zabil mnoho tygrů a zanechal po sobě pověst o své nádheře
a svých podivuhodných průvodech.

Ale mezi těmi zvýchodnělými Árii bylo mnoho myšlenkové činnosti; byly sklá¬
dány veliké eposy, které se dědily ústním podáním — neboť nebylo posud písma.
Bylo tu také mnoho hlubokého filosofického přemítání, jež čeká teprve, aby bylo
uvedeno v jasný poměr k filosofickým soustavám západním.

297

Bylo to někdy mezi r. 600 —
500 př. Kr. za doby, kdy vládl
král Kroesus v Lydii a perský
panovník Kyros se chystal urva-
ti Nabonedovi Babylonii, když
se narodil v Indii zakladatel
budhismu. Narodil se v malé
kmenové republice v severním
Bengálsku pod Himalájí, v zemi
nyní porostlé džunglí, na hrani¬
cích Nepalu. Nad malým tím
státem vládla rodina z roku sa¬
ki jského, jehož on, Sidhata Go-
tama, byl členem. Sidhata bylo
jeho vlastní jméno, jako je
Caius nebo Jan; Gotama jeho
jméno rodinné, jako Caesar ne¬
bo Smith; Sakia jeho jméno ro¬
dové, jako Julius. Kastovní zří¬
zení nebylo ještě v Indii úplně
zavedeno a brahmíni, ačkoli už
měli výsady i vliv, neměli ještě
svou soustavu plně vypracová¬
nu ; ale byly tu již význačné roz¬
díly třídní a ve skutečnosti už
byla neprostupná stěna mezi
šlechtickými Árii a tmavším
obecným hdem. Gotama patřil k třídě prvé. Jeho učení — všimněme si toho —
bylo jmenováno arijskou stezkou, arijskou pravdou.

Teprve za posledního půlstoletí dalo rostoucí studium jazyka palijského, jímž
byla napsána většina původních pramenů, světu správné vědomosti o životě a sku¬
tečných myšlenkách Gotamových. Dříve byl jeho život zasut spoustou nestvůrných
legend, které jeho učení znešvařovaly. Ale nyní o něm máme zprávu velmi lidskou
a srozumitelnou.

Byl to hezký, nadaný, bohatý mladý muž a až do dvacátého devátého roku žil
obyčejným šlechtickým životem své doby. Duševně ten život příliš neuspokojoval.
Nebylo jiné literatury kromě ústní tradice védských výpravných básní, na niž měli
výsadu především brahmínové, a skutečného vědění bylo ještě méně. Svět byl na
severu obmezen sněžnou Himalájí a šířil se kamsi daleko na jih. Město Benares,
které mělo krále, bylo vzdáleno asi půldruhasta kilometrů. Hlavní zábavou byl lov
a láska. Gotama užil všeho dobrého, čeho mu život poskytoval. V devatenácti letech
se oženil s krásnou sestřenicí. Po několik let byli bezdětní. Lovil, hrál a chodil po
svém slunném světě, kde byly zahrady, háje a zavlažovaná rýžoviště. A právě za
tohoto života padla na něho velká tíha. Byla to nespokojenost jemného ducha, který
hledá zaměstnání. Žil uprostřed hojnosti a krásy, přecházel od rozkoše k rozkoši,
ale jeho duše zůstávala neukojena. Bylo mu, jako by slyšel voláni osudu lidstva.

Sokrates (portrét z doby Alexandra Velikého)

298

Cítil, že život, který vedl, ne¬
byl skutečný život, nýbrž svá¬
tek — svátek, který trval pří¬
liš dlouho.

V této náladě viděl čtyři
věci, jimiž se jeho myšlenky
zahrotily. Byl na nějaké zá¬
bavné vyjíždce, když se setkal
s mužem, kterého hrozně sklí¬
čilo stáří. Ten shrbený, malát¬
ný ubožák dojal jeho obraz¬
nost. „Tak to na světě chodí”,
řekl jeho vozataj Čana, „tako¬
víhle budeme všichni”. A jak
ještě o tom přemýšlel, setkal
se s mužem, trpícím hrozně
hnusnou nemocí. „Tak to na
světě chodí”, řekl Čana. Třetí
pohled byl na nepohřbenou
mrtvolu, naběhlou, bezokou,
oklovanou ptáky a ohryzanou
zvěří — bylo to strašné. „Tak
to na světě chodí”, řekl Čana.

Vědomí nemoci a smrti, ne¬
jistoty a neuspokojitelnosti
všeho štěstí padlo na Gotamo-
vu duši. A pak on a Čana viděli
jednoho z těch putujících kajíc¬
ní ků, kterých už tehda bylo v Indii hodně. Tito mužové se řídili přísnými pravidly
a trávili mnoho času přemýšlením a náboženskými rozhovory. Neboť mnoho lidí
už před Gotamou v této zemi jednotvárného slunce shledalo, že život je truchlivý
a tajemný. O všech těch kajícnících se soudilo, že hledají hlubší životní skutečnost
a Gotamy se zmocnila vášnivá touha učiniti totéž.

Jeho životopis praví, že přemýšlel o tomto úmyslu, když ho došla zpráva, že mu
žena porodila jeho prvorozence. ,,Také toto pouto musím rozlomí ti”, řekl Gotama,

Vrátil se do města za jásotu svých druhů. Tam byla veliká slavnost a bajadéry
tančily na oslavu narození tohoto nového pouta, a v noci se Gotama probudil ve
veliké duševní úzkosti, ,,jako někdo, komu řeknou, že mu hoří nad hlavou”. V před¬
síni ležely tanečnice v pruzích tmy a měsíčního světla. Zavolal Čanu a kázal mu,
aby osedlal koně. Pak vstoupil tiše na práh ložnice své ženy a viděl ji při světle
olejové lampičky, jak sladce spí mezi květinami s děckem v náručí. Cítil velkou
touhu obejmout! dítě po prvé a naposled před svým odchodem, ale neučinil to
z bázně, aby ženu nevzbudil. Konečně se obrátU a vyšel do jasné indické měsíční
záře k čekajícímu Čanovi, vsedl na koně a odejel do světa.

Jak jel nocí s Čanou, zdálo še mu, že Mara, pokušitel lidstva, naplnil nebe a roz¬
mlouval s ním. „Vrať se”, pravil Mara, „buď králem, a já tě učiním největším

Torso honě z náhrobku krále Mausola (350 pf. KrJ

29^

z králů. Jdi, a ztroskotáš. Půjdu
ti stále v šlépějích. Hříšná žá¬
dost nebo zloba nebo hněv tě
zradí v nestřežené chvíli; dříve
nebo později budeš můj.”

Té noci jeli velmi daleko ; rá¬
no se 'zastavil za hranicemi své¬
ho kmene a sesedl s koně u bře¬
hu písčité řeky. Zde si odřízl me¬
čem své vlající kadeře, zbavil se
všech ozdob a poslal je i s ko¬
něm a mečem po Canovi domů.
Jda dále potkal otrhance a vy¬
měnil si s ním šaty, a zbaviv se
takto všech světských závazků
byl volný jiti hledat moudrosti.
Zamířil na jih do shromaždiště
poutníků a učitelů na horském
výběžku, zasahujícím do Bengál-
ska směrem severním od hor
vindhyjských, nedaleko města
Rajdžiru. Tam žili moudří
mužové ve vůkolních jeskyních,
kteří si chodili do města pro své
prosté životní potřeby a sdělo-
vah se ústně o svou moudrost se všemi, kteří k nim proto přicházeli.

Vyučování bylo asi velmi podobné sokratickým rozmluvám, které se dály
v Athénách asi o století později. Gotama se obeznámil dokonale s metafysikou své
doby. Ale jeho bystrého rozumu neuspokojila řešení, která mu podávala.

Indický duch byl vždy nakloněn věřiti, že jest možno získati moc i vědění napro¬
stým kajícnictvím, posty, bděním a sebetrýzní, a tyto myšlenky chtěl nyní Gotama
vyzkoušeti. Odebral se s pěti soudruhy-žáky do džungle v roklině vindhyjských hor
a tam se oddával postu a hroznému pokání. Jeho sláva se šířila „jako zvuk velikého
zvonu, visícího na obloze nebeské”. Ale nepřinesla mu vědomí, že dosáhl pravdy.
Jednoho dne chodil sem a tam pokoušeje se mysliti, ač byl zesláblý. Náhle zavrá¬
voral a upadl v bezvědomí na zem. Když se zotavil, byla mu zřejmá nesmyslnost
těchto polokouzelnických prostředků získati moudrost.

Uvedl v údiv a úžas svých pět soudruhů, když požádal o obyčejnou potravu
a přestal se trýzniti. Uvědomil si, že ať chce člověk dosáhnout! jakékoli pravdy,
dojde jí nejlépe řádně živeným mozkem ve zdravém těle. Takové nazírání bylo
naprosto v odporu s představami jeho země a doby. Jeho žáci ho opustili a odešli
zarmouceně do Benares. Zvuk velkého zvonu dozněl. Zázračný Gotama padl.

Po nějaký čas putoval Gotama sám — nejosamocenější postava v dějinách,
bojuje o světlo.

Když zápasí duch s velikou a složitou záhadou, jde kupředu krok za krokem
a zajišťuje si to co získal; nepřemýšlí ani příliš o tom, kolik získal, až najednou,

300

jako by přišlo náhlé osvícení, si
uvědomuje své vítězství. Tak,
zdá .se, se dělo i Gotamovi. Po¬
sadil se pod veliký strom u řeky,
aby pojedl, když pojednou cítil,
že vidí jasně vše. Zdálo se mu,
že pronikl život. Seděl prý tak
celý den a celou noc v hlubokém
rozjímání a pak vstal, aby řekl
světu, co viděl.

2. Učeni a legenda proti sobě

Takový je prostý příběh o
Gotamovi, jak si jej tvoříme,
srovnávajíce nejstarší spisy o
něm. Ale obyčejní lidé musí míti
své laciné divý a zázraky.

Nic pro ně neznamená, že se
na té naší malé oběžnici na ko¬
nec zrodil člověk přemýšlející o
minulosti i o budoucnosti a o
podstatě bytí. A tak nám nějaký
ctihodný palijský pisatel napíše třeba tohle, velice si na tom zakládaje :

„Když počal boj mezi Spasitelem světa a knížetem zla, padalo tisíce děsivých
meteorů . . . Reky tekly zpět ke svým pramenům ; horské štíty a vysoká pohoří, kde
od věků rostly nesčetné stromy, se zmítaly a kácely k zemi . . . Slunce se zahalilo
v strašlivou temnotu a zástup bezhlavých duchů plnil vzduch.”

O těchto zjevech nám historie ovšem nezachovala věrohodných zpráv. Místo
toho vidíme jen postavu osamělého chodce, kráčejícího k Benares.

Nadobyčejnou pozornost věnovali budhisté stromu, pod kterým Gotama zažil to
duchovní osvícení. Byl to strom fíkový a od počátku byl v obzvláštní úctě. Říkali mu
strom Bo. Už dávno zašel, ale docela blízko roste jiný veliký strom, který snad je
jeho potomkem, a na Cejloně je podnes strom, nejstarší historický strom na světě,
o němž víme, že byl zasazen jako odnož ze stromu Bo r. 245 př. Kr. Od té doby jej
pečlivě ošetřují a zavlažují; jeho veliké větve podpírají pilíře a půda kolem dokola
jest upravena terasovitě, aby mohl stále znova nasazovat! kořeny. Dobře si uvědo¬
mujeme krátkost veškerých lidských dějin, vidíme-li, kolika pokoleními musíme
měřiti trvání jediného stromu. Gotamovi žáci pečovali bohužel více o zachování
jeho stromu než jeho myšlenek, kterým od počátku nerozuměli a které překroutili.

V Benares vyhledal Gotama svých pět žáků, kteří posud stále ještě vedli kajíc-
nický život. Vypráví se, že se rozmýšleli, mají-li ho přijmout! , když ho viděli, jak
se přibližuje. Byl odpadlíkem. Ale byla v něm patrně taková osobní síla, že pře¬
mohla jejich chlad, i přiměl je, že vyslechli jeho nové přesvědčení. Rozmluva trvala

301

pět dní. Když je koneč¬
ně přesvědčil, že je ny¬
ní osvícen, vyhlásili jej
za Budhu. V Indii se
již za oněch časů věři¬
lo, že se ve dlouhých
přestávkách vrací Mou¬
drost na zem a zjevuje
se lidstvu vyvolencem,
který byl známý jmé¬
nem Budha. Podle in¬
dické víry bylo již mno¬
ho takových Budhů ;
Gotama Budha je je¬
nom poslední z nich.
Ale je pochybné, přijal-
li on sám toto jméno a
uznal-li tuto nauku. Ve
svých rozmluvách se
nikdy nenazýval Bud-
hou.

On a jeho znovu
získaní žáci založili pak
jakousi akademii v les¬
natém parku v Bena-
res. Vystavěli si chýše
a přivábili jiné učední¬
ky, až jich bylo přes šedesát. Za deštivé doby zůstávali ve své osadě rozmlouvajíce
vespolek, za suchého počasí se rozešlí po krajině a každý hlásal nové učení po svém.
Zdá se, že učili jen ústně. Tehda nebylo asi v Indii vůbec ještě písma. Vzpomeňme
si, že za doby Budhovy snad ještě nebyla napsána ani Ilias. Středozemská abeceda,
která je základem většiny indických písem, se patrně ještě nedostala do Indie.
Učitel tedy si vymyslil a složil jadrné a krátké verše, aforismy, a seznam hlavních
„kusů”, které pak žáci v hovorech rozváděli. Velmi jim pomáhalo, že byly t3d:o
„kusy” a aforismy číslovány. Modernímu duchu je jaksi proti srsti to indické číslo¬
vání, ta Osmerá cesta. Čtvero pravd atd., ale ve světě, který neznal zápisů, bylo to
vypočítávání pro pamět nezbytné.

3. Evangelium Gotama Budky

Základní učení Budhovo, jak nám je nyní studium původních pramenů osvětlilo,
je jasné, prosté a v ryzím souhlase s moderním myšlením. Je nade vši pochybnost
výronem jednoho z nejpronikavějších duchů, který svět kdy poznal.

Máme téměř nezvratně zajištěny hlavní a podstatné části jeho rozhovorů s pěti
žáky, v nichž jest obsažena podstata jeho učení. Všechnu bídu a nespokojenost
života připisuje nenasytnému sobectví. Utrpení, tak učí, má svůj zdroj v prahnoucí

302

osobnosti, v mukách, způsobovaných nenasytnou Žádosti. Pokud člověk nepřemohl
jakékoli osobní touhy, jest jeho život útrapou a jeho konec zármutkem. Jsou tři
hlavní formy životního dychtění a všechny jsou zlem. První je touha ukojiti smysly,
smyslnost. Druhá je touha po osobní nesmrtelnosti. Třetí je touha po úspěchu,
světskost. Všechny tři nutno přemoci — to jest člověk nesmí žiti pro sebe, má-li
býti jeho život klidný. Ale když se toto všechno překoná a nevládne už životem

člověka, když zájmeno první osoby vymizí z jeho nejvnitřnějšího myšlení, pak
dospěl vyšší moudrosti, nirvány, spočinutí duše. Neboť nirvana neznamená, jak
se mnozí neprávem domnívají, vyhasnutí vůbec, nýbrž vyhasnutí marných osobních
cílů, které samou svou postatou činí život nízkým, ubohým nebo hrozným.

Zde tedy máme nejúplnější rozbor záhady duševního klidu. Každé náboženství,
které je hodno toho jména, každá filosofie nás pohádá, abychom se rozplynuli
v něčem větším, nežli jsme sami. „Kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratí ji”
(Matouš, XVI, 25) — to jest naučení úplně stejné.

Naučení z dějin, které v této knize rozvíjíme, je v přesném souhlase s učením
Budhovým. Není, jak vidíme, společenského řádu ani jistoty ani míru a štěstí ani
spravedlivého vedení
a vlády, dokud se li¬
dé neztratí v něčem
větším, než jsou sa¬
mi. Studium vývoje
biologického nám ob¬
jevuje totéž: vnoření
úzkého okruhu osob¬
ní zkušenosti v širší
bytí. Zapomenouti na
sebe pro širší zájmy
znamená uniknouti z
vězení.

Sebezapření musí
býti úplné. Se stano¬
viska Gotamova ten
strach před smrtí, ta
chtivost po nekoneč¬
ném pokračování ubo¬
hého osobního života,
jež hnala Egypťany
a ty, kteří se tomu od
nich naučili, do chrá¬
mu, aby se káli a do-
prošovali zázraků, by¬
la právě takový smr¬
telný a ohavný hřích
jako smilstvo, lakota
a zášť. Náboženství
Gotamovo stojí příkře

303

proti náboženstvím, věřícím v nesmrtel¬
nost. A na jeho učení jako kosa na kámen
padá kajícnictví, jež chce získati osobní
moc osobním utrpením.

Ale jakmile přicházíme k pravidlu ži¬
vota, k Arijské stezce, kterou máme unik-
nouti z trojí nízké žádosti, zneuctívající
lidský život, není již jeho učení tak jasné.
Není tak jasné z tohoto zřejmého důvodu :
Gotama neměl znalosti dějin ani jasného
pohledu do nich; neměl jasného ponětí
o širém a mnohostranném dobrodružství
života, otevírajícího se v prostoru a čase.
Jeho duch byl obmezen představami lidí
jeho věku a jeho národa, jejich duše byly
vtěsnány do myšlenkových forem neustá¬
lých návratů světa, Budhy za Budhou, lí¬
ného kolotání vesmíru. Představa o lid¬
stvu jako velikém bratrstvu, jdoucím za
nekonečným osudem pod spravedlivým
Bohem, představa, která již tou dobou
svítala nad semitským vědomím v Babylonii, nebyla ještě v jeho světě. Ale jeho
vyprávění o Osmeré stezce je s tímto obmezením hluboce moudré.

Zopakujme si krátce osm hlavních bodů té Arijské stezky. Prvním je správný
názor. Gotama položil přísné zkoumání názorů a představ, zdůrazňování pravdy
v čelo duchovního úsilí svých stoupenců. Člověk nesmí lpěti na blýskavých cetkách
pověr. Zavrhoval na př. převládající víru v stěhování duší. Ve známém dávném
budhistickém dialogu je zničující rozbor myšlenky o osobním trvání duše. Hned
po správných názorech přichází správné toužení, neboť příroda se děsí
prázdnoty, a ježto se nízké žádosti musí vypleniti, je nutno podporovat! jiné touhy
— touhu sloužiti jiným, touhu konati a brániti spravedlnost a pod. Prvotní a ne¬
zkažený budhismus nesměřoval ke zničení, nýbrž ke změně touhy. Oddanost k vědě
a k umění i k zlepšování je zřejmě v souhlase s budhistickým správným usilováním,
předpokládajíc ovšem, že takovéto cíle jsou prosty žárlivosti nebo touhy po slávě.
Správné mluvení, správné chování a správné zaměstnání
nepotřebují dalších výkladů. Šesté v této řadě je správné usilování, neboť
Gotama neměl shovívavosti pro dobré úmysly a jejich nedbalé uskutečňování; žák
se musil dívati kriticky na své konání. Sedmý bod stezky, správná pozor¬
nost, je neustálá péče stati na stráži proti osobním citům a domýšlivosti na to,
co činíme nebo nečiníme. A konečně přichází správné zanícení, které je
namířeno proti tupému vytržení zbožných duší, proti bezmyšlenkovitému velebení,
jak to dělali na př. ti, kdo se ohlušovali zvučením alexandrinského sistra.

Nebudeme se zde zmiňovat! o budhistické karmě, jež patří do mizejícího už
nyní myšlenkového světa. Domnívali se, že dobro nebo zlo, konané v tomto životě,
určuje štěstí nebo neštěstí života příštího, který je v jakémsi nevysvětlitelném
spojení s životem předchozím. Nyní si uvědomujeme, že život má následky, jež

304

jsou věčné, ale nepokládáme za nutné domnívat! se, že jednotlivec svůj život
prožívá znovu. Indická duše byla plna představy o kruhovitém návratu; domnívali
se, že všechno obíhá a zase se vrací. Tato domněnka je lidem velmi přirozená ; tak
věci vypadají, dokud jich nepodrobíme rozboru. Moderní věda nám objasnila, že
není takového návratu, jak bychom rádi věřili; každý den jest o nekonečně malou
délku delší než den předcházející; žádné pokolení neopakuje přesně pokolení
dřívější; historie se nikdy neopakuje; změna, jak nyní víme, je nevyčerpatelná;
všechno na světě je věčně nové. Ale tyto rozdíly mezi všeobecnými představami
našimi a Budhovými nám nikterak nesmějí brániti, abychom neocenili plně nebý¬
valou moudrost, dobrotu a velikost toho plánu osvobozeného života, jak jej pojal
Gotama někdy v šestém století před Kristem.

Ale byť se mu i podařilo v teorii shrnouti všechny ty jednotlivé vůle v jedinou
mnohotvárnou činnost lidského pokolení, bojujícího proti smrti a mrtvosti v čase
a v prostoru, přece v praksi směřoval život jeho i jeho přímých následovníků
v jediné, stále pokračující dobrodružství, které hlásalo a šířilo nauku a metody
nirvány, t. j. spočinutí duše po tomto putování v našem horečném světě. Pro ně
aspoň bylo jeho učení úplné a dokonalé. Ale všichni lidé nemohou kázati a učiti;
nauka jest jenom jedním z mnohých úkonů životních, jež jsou od základů správné.
Modernímu duchu aspoň se zdá stejně žádoucí, aby člověk, zápase při tom třeba
s většími ještě obtížemi, vzdělával půdu, řídil obec, dělal cesty, stavěl domy, zřizoval
stroje nebo hledal a šířil vědění zapomínaje na sebe a jsa při tom úplně klidný. To
vše vězelo v Gotamově učení, ale důraz se kladl především na učení samo a spíše na

Budhova smrt. Recko-budhistická práce asi z r. 350 po Kr.

SOS

odklon od obyčejného života než na jeho zušlech-
tění.

I po jiných stránkách se tento prvotní bud-
hismus liší ode všech náboženství, která jsme
posud poznali. Bylo to především náboženství
správného života a ne náboženství obřadů a obě¬
tí. Nemělo chrámů; a poněvadž nemělo obětí,
nemělo zasvěceného řádu kněžského. Nemělo
ani theologie. O nesčíslných a často prapodiv¬
ných bozích, které tehda v Indii uctívali, ani
netvrdilo že jsou, ani že nejsou. Nechávalo je
být.

Budhismus a Asoka

Od Samého počátku tomuto novému učení ne¬
rozuměli. Jeden kaz snad vězel již v jeho podsta¬
tě. Poněvadž lidský svět neměl posud pojmu
o životním úsilí neustále postupujícím, byl snad¬
ný krok od myšlenky sebeodříkání k myšlence
odřeknout! se jakékoli činnosti v životě vůbec.
Jak ukázaly zkušenosti Gotamy samého, je snaz¬
ší uniknout! světu než sobě. Jeho první žáci byli
horliví myslitelé a učitelé, ale bylo velmi snadno
upadnout! do odloučenosti ryze klášterní, obzvlá¬
ště v indickém podnebí, kde život naprosto jednoduchý je pohodlný a přitažlivý,
a jakákoli práce je namáhavější než kdekoli jinde na světě.

Brzy potkal Gotamu týž osud, který potkal většinu zakladatelů pozdějších nábo¬
ženství, že totiž jeho méně oduševnělí žáci z něho učinili bytost zázračnou, aby tím
působili na okolní svět. Již jsme podotkli, jak jeden jeho zbožný následovník poklá¬
dal za nutné věřiti, že chvíli mistrova duševního osvícení nezbytně provázel křečo¬
vitý záchvat živlů. To je malá ukázka velikánské spousty hrubých zázraků, jež se
nakupily kolem Gotamovy památky.

Nemůže býti pochybnosti o tom, že pro velký počet lidí dřívějších i nynějších je
velmi nesnadno pochopit! představu sebeosvobození v celé její ryzosti. Je pravdě¬
podobné, že i mezi učiteli, které Budha poslal z Benares, bylo mnoho takových,
kteří jí nechápali, a ještě méně jich dovedlo výloži ti ji svým posluchačům. Učili
ne jak se zachránit! před sebou samým — to bylo nad jejich chápavost — nýbrž
před neštěstím a útrapami na tomto i na onom světě. V pověrách lidu a zvláště
v představě o stěhování duše po smrti, třeba ta představa byla pravým opakem
mistrova učení, nacházeli něco, čím mohli hodně strašit!. Pohádali lidi k ctnosti,
jinak prý budou žiti znovu v nižším a bídnějším stavu nebo upadnou do některé
z nesčetných pekelných muk, s nimiž již seznámili jejich ducha učitelé brahmínští.
Líčili Budhu jako spasitele z muk téměř bezmezných.

Zdá se, že lži, které nalhávají tito poctiví, ale obmezení žáci k větší cti a chvále
svého mistra a proto aby, jak se domnívají, jejich věrozvěsti byly tím úspěšnější,

^podUTouchexi^

Hariti, bohyně zla, kterou Budha obrátil
k dobrému, podobná egyptské Isidě
(z 6. stol. po Kr. v Turkestanu)

306

jsou opravdu nevyčerpatelné. Lidé, kteří by se štítili lháti v obyčejném životě, se
stávají nesvědomitými podvodníky a lháři, jakmile se oddají hlásání své víry ; je to
jedna z nejpodivnějších nesmyslností naší lidské povahy. Takové poctivé duše tedy
— neboť většinou to byli lidé zřejmě poctiví — vyprávěly posluchačům o zázracích,
které provázely Budhovo narození — už ho nenazývali Gotamou, protože to bylo
jméno příliš obyčejné — o jeho neobyčejné tělesné síle za mládí, o zázracích, které
konal ve svém každodenním životě, a končily tím, jak jeho tělo v hodince smrti
bylo oslaveno.

Toť se ví, že jejich víra nepřipustila, aby byl Budha synem obyčejného otce.
Jeho matka ho zázračně počala, když se jí zdálo o krásném bílém slonu! On sám
byl předtím zázračným slonem se šesti kly; dal je velikomyslně lovci, který jich
potřeboval, a ještě mu pomáhal, když mu je uřezával, atd.

Krom toho se vytvořila kolem Budhy theologie. Přišli na to, že je bohem. Byl
jedním z celé řady božských bytostí, Budhů. Existuje prý nesmrtelný „duch všech
Budhů” ; je prý veliká řada Budhů, kteří už tu byli, i Budhů (nebo Budhisatvů) ,
kteří teprve přijdou. Ale nemůžeme se tu dále zabývati těmito zmatenými předsta¬
vami asijské theologie. „Pod buje jícím plevelem těchto chorobných výtvorů obraz¬
nosti se mravní nauky Gotamovy téměř udusily. Teorie rostly a kvetly; každý nový
krok, každá nová domněnka vyžadovala zase nových a nových, až se celé nebe
naplnilo smyšlenkami, a ušlechtilé a prosté nauky zakladatele náboženství hynuly
pod třpytivou spoustou metafysického chytráctví.”

Království gandharské na severozá¬
padní hranici u Pešavam, které kvetlo
v třetím století př.Kr., bylo typickým shro¬
maždištěm světa helénského a indického.
Zde nalézáme první budhistické skulptury
a spolu s nimi podoby, jež jsou zřejmě
podobami Serapida, Isidy a Hora, zaplete¬
ných již do legendární sítě, jež se omotala
kolem Budhy. Řečtí umělci, kteří přišli do
Gandhary, jistě se drželi pevně látky tak
jim blízké. Ale Isis prý není již Isis, nýbrž
Hariti, zhoubná Morana, kterou Budha
obrátil, aby konala dobro. Foucher stopu¬
je Isidu z tohoto střediska do Cíny, ale

Veliký oblouk a sloup Asokův v Delhech

V třetím století př. Kr. nabyl budhismus bohatství a moci a malé skupiny pro¬
stých chatrčí, ve kterých se řádoví učitelé shromažďovali za deštivého počasí,
ustoupily velikánským klášterním budovám. Do té doby spadají počátky budhi-
stického umění. Vzpomeneme-li si, jak blízké bylo té době dobrodružství Alexandro¬
vo, že celý Pendžab byl ještě pod panstvím seleukovským, že byla v celé Indii
spousta řeckých dobrodruhů a že tu bylo stále ještě docela snadné spojení po moři
i po zemi s Alexandrií, nepodivíme se,
shledáme-li, že toto rané budhistické umě¬
ní má zcela řecký ráz a že nový alexan¬
drinský kult Serapidův a Isidin měl ne¬
obyčejný vliv na jeho rozvoj.

307

zde působily i jiné vlivy, a vedlo by nás daleko, kdybychom měli v těchto „Dějinách”
řešiti otázku tak složitou. Čína měla taoiské božstvo, Svatou matku, královnu
nebes, která přijala jméno (původně mužské) Kuan-jin a která byla Isidě velmi
podobna. Cítíme, že podoba Isidina měla vliv na vytváření Kuan-Jin. Stejně jako
Isis byla také královnou moře, Stella maris. V Japanu se nazývala Kvanon. Zdá se,
že byla mezi východem a západem stálá výměna vnějších forem náboženských.
Čteme v Hucových Cestách, jak jej i jeho misionářské soudruhy mátla tato
společná tradice náboženského uctívání. ,,Kříž”, praví, „mitra, dalmatika, komže,
které velký lama nosí na svých cestách nebo když vykonává nějaký obřad mimo
chrám, bohoslužba s dvojím sborem, zpívání žalmů, vymítání zlých duchů, kadidel-
nice, zavěšená na pěti řetězích, kterou možno podle libosti otvírati nebo zavírati,
požehnání, které dávají lámové pozvednutím pravice nad hlavami věřících, růženec,
kněžské bezženství, duchovní samota, uctívání svátých, posty, procesí, litanie,
svěcená voda, to vše mají budhisté jako my,”

Bohoslužbu a nauku Gotamovu, kaženou a pozměňovanou brahminismem i helé-
nismem, šířili po Indii ve čtvrtém a třetím století př. Kr. budhističtí kazatelé, jichž
stále přibývalo. Aspoň po několik pokolení podržela mnoho z mravní krásy i pro¬
stoty, kterou měla na počátku. Mnoho lidí, kteří nemají tolik duševní síly, aby
pochopili sebezapření a sebeobětování, mají přesto schopnost oceníti, co krásy je
v těchto vlastnostech. Starý budhismus jistě zušlechťoval život svých vyznavačů,
a tato skrytá ušlechtilost, kterou působí na naši duši, nemá důvod toliko v rozumu.
Rozšířil se spíše tím že nečinil, než že činil ústupky obyčejné obraznosti. Rozšířil
se, poněvadž mnozí z dávných budhistů byli jemní a mírní, účinliví, ušlechtilí a podi¬
vuhodní lidé, kteří vnukali víru v sílu svého přesvědčení.

Budhismus se dostal na svém postupu velmi brzo do sporu s rostoucími nároky
brahmínů. Jak jsme již poznamenali, zápasila tato kněžská kasta za dnů Gotamo-
vých stále ještě jen o to, aby ovládla indický život. Získali již
veliké výhody. 'Pomáhaly jim tradice a náboženské oběti. Ale
jejich moc ohrožoval rozvoj moci královské, neboť ti, kdo se
stali kmenovými náčelníky a králi, nebývali zpravidla z kasty
brahmínské.

Království dostalo popud z perských a řeckých vpádů do
Pendžabu. Zmínili jsme se již o králi Porovi, kterého i s jeho
slony Alexander porazil a učinil svým satrapou. Do řeckého
tábora na Indu přišel jakýsi dobrodruh jménem Candragupta
Morja, kterého Rekové nazvali Sandrakottos, s plánem dobýti
území ganžského. Plán nebyl vhod Makedoňanům, kteří se
bouřili proti dalšímu pochodu do Indie, a Candragupta musil
z tábora uprchnout!. Potuloval se mezi kmeny na severo-
zápaúní hranici, zajistil si jejich podporu a po Alexandrově
odchodu přepadl Pendžab a vyhnal makedonské úředníky. Pak
dobyl krajiny ganžské (321 př. Kr.), válčil úspěšně se Seleu-
kem il. X303 př. Kr,), když se tento chtěl zmocniti Pendžabu,
a založil velikou říši, sahající přes celou severoindickou nížinu
od moře západního k východnímu. A dostal se do podobného
sporu s rostoucí mocí brahmínskou, do sporu mezi korunou

Cinaká bohyně Koan Jin.
..matka Ďoií”. podobná
Isidc

308

a kněžstvem, ja¬
kého jsme si
všimli v Babylo-
nii, Egyptě a Oí-
ně. Viděl v šířící
se nauce budhi-
stické spojence
proti vzrůstu ka¬
sty a kněžstva.

Podporoval a
obdarovával vše¬
možně řád bud-
histický a pomá¬
hal rozšiřovat!
jeho nauky.

Po něm na¬
stoupil jeho syn
a po tomto Aso-

ka (264 — 227 př. Kr.), jeden z největších panovníků v dějinách, jehož panství se
rozkládalo od Afganistanu až k nynější provincii madraské. Je, pokud víme, jediný
vojenský panovník, který zvítěziv přestal válčiti. Vpadl (r. 255 př. Kr.) do Kalingy,
země při východním pobřeží madraském, snad s úmyslem dobýti Indie až po její
špičku. Výprava se zdařila, ale zhnusil se mu pohled na ukrutnosti a hrůzy války.
Prohlásil v nápisech, které se až podnes zachovaly, že nebude už dobývati světa
válkou, ale náboženstvím, a ostatek svého života věnoval rozšiřování budhismu.

Zdá se, že panoval ve své říši v míru a s velikou schopností. Nebyl toliko nábo¬
ženským fanatikem. Ale v roce své první a jediné války vstoupil jako laik do budhi-
stické náboženské společnosti, o několik roků později se stal skutečným členem
řádu a snažil se dojiti nirvány Osmerou steskou. Jeho život ukazuje, jak tenkráte
bylo možno spojiti tento způsob života s užitečnou a dobrodějnou činností. Správné
usilování, správné snažení a správné chování vyznačovalo jeho život. Dal kopati
po celé Indii studny a sázeti stinné stromy. Ustanovil úředníky, kteří by dozírah
na dobročinnost. Zakládal nemocnice a veřejné sady. Zřizoval zahrady pro léčebné
rostliny. Kdyby ho byl podněcoval nějaký Aristoteles, byl by jistě podporoval ve
veliké míře vědecké badání. Ustanovil úřad pro péči o domorodce a podmaněné
národy. Staral se o ženské vzdělání. Učinil pokus — první z panovníků — vychovati
svůj národ k tomu, aby věděl, proč a jak žiti. Obdarovával bohatě budhistické řády
učící a pokoušel se povzbudit! je k pilnějšímu studiu jejich literatury. Po celé zemi
dal napsati dlouhé nápisy k zopakování Gotamova učení, a je to prosté a lidské učení
bez pošetilých přídavků. Třicet pět z jeho nápisů se uchovalo do dnešního dne.
Krom toho posílal misionáře do Kašmíru, na Cejlon, k Seleukovcům a k Ptole-
maiovcům, aby šířili po světě rozumné a ušlechtilé učení svého mistra. Jedna z těch
misií přinesla na Cejlon onu odnož stromu Bo, o které jsme se již zmínili.

Osmadvacet let pracoval Asoka se zdarem, aby lidé měli to, co skutečně potře¬
bují. Prostřed tisíců a tisíců panovnických jmen, která plní stránky dějepisu, jejich
veličenstev, milostí, jasností, královských výsostí a pod. „září jméno Asokovo

íí. G. Wells, DSjiny světa — 20.

309

a září téměř samo jako hvězda”. Jeho jméno uctívají posud od Volhy až k Japanu.
Čína, Tibet, ba i Indie, třeba se zřekla jeho nauky, uchovávají památku jeho
velikosti. Více žijících lidí nachází dnes útěchu v jeho památce než je těch, kteří
kdy slyšeli jméno Konstantinovo nebo Karla Velikého.

5. Dva velicí čínští učitelé

Mnozí se domnívají, že veliká přízeň Asokova na konec pokazila budhismus tím,
že přivábila do řádu množství námezdných a neupřímných stoupenců, ale není po¬
chybnosti, že za své rozšíření po Asii děkuje budhismus do velké míry právě jeho
popudu.

Nové náboženství si razilo cestu do Střední Asie Afganistanem a Turkestanem,
a tak se dostalo až do Cíny. Budhistické učení, praví profesor Pramatha Nateh
Bose, vniklo do Cíny kolem r. 64 př. Kr. za panování císaře Ming-Ti z hanské
dynastie. Pádit Kasjapa byl apoštolem Cíny a po něm přišlo mnoho jiných velikých
učitelů. Velikou dobou budhistické propagandy v Číně bylo třetí a čtvrté století
po Kr. Tehda přestálo toto náboženství bolestná pronásledování a znovu se vynořilo
zároveň s tangskou dynastií.

Budhismus našel v Číně už zakořeněné a všeobecně rozšířené náboženství —
taoismus, které se vyvinulo z velmi starých a primitivních kouzelných a tajemných
obřadů. Cang-Tao-ling za dnů hanské dynastie je znovu povýšil na zvláštní kult.
Tao znamená cestu, která je úzce spřízněna s myšlenkou Arijské stezky. Obě
náboženství se po počátečním boji šířila vedle sebe a byla podrobena stejným změ¬
nám, takže si dnes jsou jejich vnější obřady velmi podobny. Budhismus se střetl
také s konfucianismem, který byl ještě méně theologický a ještě více zákoníkem
osobního chování. A konečně se setkal s učením Lao-Tse, ,, anarchisty, evolucio-
nisty, pacifisty a morálního filosofa”, jež nebylo ani tak náboženstvím jako filoso¬
fickým pravidlem pro život. Učení tohoto Lao-Tse vtělil později do náboženství
taoistického Cen Tuan, zakladatel moderního taoismu.

Konfucius, zakladatel konfucionalismu, stejně jako veliký jižní učitel Lao-Tse,
žil také v šestém století př. Kr. Jeho život má v lecčems zajímavou podobnost
s životem některých spíše politických filosofů řeckých století pátého a čtvrtého.
Šesté století př. Kr. spadá do doby, připisované čínskými dějepisci dynastie čauské,
ale za oné doby vládla tato dynastie téměř jen podle jména ; císař vykonával obvyklé
oběti syna nebes a dostávalo se mu určité formální úcty. Země, ve které podle jména
panoval, nezabírala ani šestinu nynější Cíny. Již jsme se podívali, jak to tehda
v Číně vypadalo; Čína byla ve skutečnosti množství válčících států, otevřených
severním barbarům. Konfucius byl poddaným jednoho z těchto států, jménem Lu ;
byl šlechtického původu, ale chudý; když prošel různými úřady, založil v Lu jakousi
akademii pro objevování a šíření moudrosti. A vidíme také Konfucia cestovati
v Číně od státu k státu a hledati panovníka, který by ho učinil svým rádcem
a stal se středem reformovaného světa. O dvě století později Platon právě v tako¬
vém duchu šel jako rádce k syrakuskému tyranu Dionysiovi, a už jsme poukázali,
v jakém poměru byli Aristoteles a Isokrates k Filipovi makedonskému.

310

Visnu, Brahma, Sivá

Středem učení Konfuciova byla myšlenka ušlechtilého života, kterou ztělesňoval
ve vzoru nebo ideálu šlechtice. Předváděl své době ideál muže, sloužícího oddaně
veřejnosti. Život veřejný byl pro něj věcí vehni důležitou. Byl daleko konstruktiv¬
nějším politickým myslitelem nežli Gotama nebo Lao-Tse. Jeho mysl se usilovně
zabývala stavem Číny a snažil se uskutečniti svého šlechtice, hlavně aby uskutečnil
ušlechtilý stát. Jeden z jeho výroků zde uvedeme: „Je nemožno uchýlit! se se světa
a přidružit! se k ptákům a zvěři, jež nemají s námi žádné příbuznosti. Ke komu
bych se měl přiblížiti, ne-li k trpícím lidem? Rozmůže-li se nepořádek, musím jej
potlačovat!. Kdyby vládly v království správné zásady, nebylo by třeba, abych
měnil jeho stav.”

Politický základ jeho učení je myslím význačný pro čínské mravní názory ; jsou
v daleko užším vztahu k státu než většina mravních a náboženských nauk indických
a evropských. Na čas byl jmenován úředníkem v Čung-tu, městě knížectví luského,
a tu usiloval o to, aby od základů upravil život, snaže se podřídit! všechny vztahy
a činy dopodrobna vypracované etiketě. „Obřadnictví jdoucí do podrobností, jaké
vídáme jen u dvorů panovnických a v domácnostech vysokých hodnostářů, učinil
závazným pro široké vrstvy lidové a všechen denní život podrobil přísným pra¬
vidlům. Předepsal i jídla, která směly jisti různé třídy; muži a ženy musili choditi
na ulicích odděleně, ba bylo i nařízeno, jak silné mají býti rakve, i tvar a místo
hrobů.” (Hirth: Staré dějiny čínské.)

To všechno je, jak se říká, velmi čínské. Žádný jiný národ se nesnažil svými
obyčeji tak přiblížiti mravnímu pořádku a společenské ustálenosti jako právě
Číňané. Buď jak buď, v Číně měly metody Konfuciovy neobyčejný účinek a za naší
doby žádný národ na světě nemá tak všeobecné tradice slušnosti a sebevlády.

Později podkopali vliv Konfuciův na jeho panovníka a on se uchýlil opět do
soukromého života. Jeho poslední dny byly zakaleny smrtí některých jeho nej-

311

slibnějších žáků. „Už si mne žádný rozumný vládce nevezme za svého učitele, a je
čas, abych umřel,” tak řekl.

Ale umřel, aby byl živ. Hirth praví: „Je jisto, že měl Konfucius větší vliv na
rozvoj čínské národní povahy než mnoho císařů dohromady. Je proto z nejvýznač-
nějších postav v dějinách čínských. Že mohl působiti na svůj národ v takové míře,
třeba si, jak soudím, vysvětlit! spíše zvláštností národa než zvláštností jeho vlastní
osobnosti. Kdyby byl žil kdekoli jinde na světě, bylo by snad jeho jméno už dávno
zapomenuto. Jak jsme viděli, vytvořil svou povahu a svůj osobní názor na lidskou
povahu pečlivým studiem starých spisů, úzce spojených s mravní filosofií, pěsto¬
vanou dřívějšími pokoleními. Proto také nic z toho, co hlásal, nebylo jeho vrstevní¬
kům nové; ale poněvadž sám při svém studiu starých událostí slyšel nejasný hlas
mudrců minulosti, stal se takřka obrovským fonografem, jenž vyjadřoval svému
národu názory, které načerpal z dřívějšího rozvoje národa samého . . . Veliký vliv
Konfuciovy osobnosti na národní život čínský se zakládá nejenom na jeho spisech
a jeho učení, jak o něm vypravují jiní, ale také na jeho činech. Jeho osobní povaha,
jak ji popisují jeho žáci a jak o ní máme vyprávění pozdějších spisovatelů, z nichž
některá jsou úplně legendární, stala se vzorem pro miliony těch, kteří rádi napo¬
dobí vnější zvuky velikého muže ... Vše, co dělal veřejně, bylo upraveno obřady
do nejmenších podrobností. To nebyl jeho vynález, poněvadž se obřadnictví pěsto¬
valo již mnoho století před Konfuciem; ale jeho autorita a příklad mnoho působily,
že se udrželo to, co pokládal v životě společenském za žádoucí.”

Učení Lao Tse, který byl dlouho ředitelem císařské knihovny čauské dynastie,
bylo mnohem mystičtější, neurčitější a záludnější než Konfuciovo. Zdá se, že hlásal
stoickou lhostejnost k radostem a k moci tohoto světa a návrat k životu minulosti,
domněle prostému. Zonechal spisy velmi hutného slohu a velmi temné. Psal v há¬
dankách. Lao Tseovy nauky, stejně jako nauky Gotamy Budhy, byly po jeho smrti
pokaženy a zaneseny legendami, a naštěpovány na ně velmi složité a neobyčejné
zvyky a pověrečné představy. Ale učení Konfuciovo nebylo tak zatemněno, protože
bylo ohraničené, prosté a přímé a nepropůjčilo se žádným takovým překrouce-
ninám.

Číňané mluví o budhismu a o naukách Lao Tseových a Konfuciových jako
o Třech naukách. Pospolu tvoří základ a východiště všeho pozdějšího čínského
myšlení. Jejich podrobné studium je nutným předpokladem pro v3d:voření skuteč¬
ného rozumového a mravního společenství mezi velikými lidmi východního a západ¬
ního světa.

Jisté věci jsou zřejmě společné všem těmto třem učitelům, z nichž Gotama je
beze sporu největší a nejhlubší, a jeho nauky podnes ovládají myšlení veliké většiny
lidí; v jistých rysech odporuje jejich učení myšlenkám a citům, jež měly brzy opa¬
novat! svět západní. Především to jsou osobní a snášelivé nauky; jsou to nauky
cesty, stezky, ušlechtilé snahy a ne nauky církevní nebo všeobecná pravidla.
Nepovídají nic o jsoucnosti a uctívání obvyklých bohů ani nemluví proti nim.
Všimněme si, že athénským filosofům byla theologie stejně cizí; Sokrates byl
ochoten sklánět! se v úctě skoro před každým božstvem a uctívat! je formálně —
nechávaje si své myšlenky pro sebe. Tento poměr naprosto odporuje duševnímu
stavu, který se rozmohl v židovských obcích v Judsku, v Egyptě a v Babylonii, při
nichž myšlenka na jednoho Boha byla nade všemi ostatními. Ani Gotama ani Lao

312

Kri-šna, Káli (jako zosobnění pomsty), Ganesa

Tse ani Konfucius neměli nejmenšího zdání o této myšlence řevnivého boha, boha,
který nechce ,,míti jiných bohů”, boha strašlivé pravdy, který nesnese potutelné
víry v kouzla, v čarodějnictví nebo ve staré obyčeje, ani obětí bohům-králům nebo
zahrávání s přísnou jednotou všech věcí.

, 6. Budhisrrvus se pokazil

Nesnášeli vý židovský duch si udržel svou základní víru jasnou a čistou. Theolo¬
gická lhostejnost velikých východních učitelů, ani nesouhlasících ani nepopíra jících,
připouštěla zase od prvních počátků i libovolný výklad i spoustu obřadů. Nehledíc
ke Gotamově zdůrazňování správných názorů, kterého bylo snadno nedbati, nebylo
ani v budhismu ani v taoismu ani v konfucianismu sebeočistného prvku. Nic nebrá¬
nilo pověrčivosti, vyvolávaní duchů, zaříkávání, poníženosti a dodatečnému uctívání.
Brzo počalo a pokračovalo jakési kornatění. Nové víry se nakazily téměř všemi
chorobami zkažených náboženství, která chtěly nahraditi; převzaly modly a chrá¬
my, oltáře a kadidlo.

Tibet je dnes zemí budhistickou, ale kdyby se Gotama vrátil na svět, mohl by
projiti Tibetem křížem krážem a marně by hledal svoje učení. Našel by nastolen
nejstarší typ lidského vládce, boha-krále, našel by Dalajlamu, ,, živého Budhu”. Ve
Lhasse by našel obrovský chrám, naplněný kněžími, opaty a lamy — on, jehož
jedinými budovami byly chýše a který nevytvořil žádného kněžstva, a nad vysokým
oltářem by spatřil obrovskou zlatou modlu, o níž by se dověděl, že se jmenuje
„Gotama Budha”! Slyšel by před tímto božstvem konati zpívané bohoslužby,
a v odpověď na ně by mu zaznívalo mručení, které by mu bylo jaksi známé. Zvony,
kadidlo, padání na zem by bylo důležitou složkou těchto podivných obřadů. V jednu

313

chvíli bohoslužby by zavzněl zvon a pozvedlo by se zrcadlo, kdežto celé shromáždění
by se v záchvatu úcty klanělo . . .

V této budhistické končině by objevil velký počet podivných strojků, otáčejících
se větrných a vodních mlýnků, na nichž jsou napsány modlitby. Dověděl by se, že
každé otočení těchto předmětů platí za modlitbu. „Ke komu?” ptal by se. Krom
toho by uviděl po krajině mnoho žerdí s krásnými hedvábnými prapory — hedváb¬
nými prapory, nesoucími podivný nápis: „Om Máni padne hu m”, „drahokam
je v lotosu”. Dověděl by se, že každé zatřepetání praporu je také modlitbou, velmi
dobrodějnou pro toho, kdo ten prapor koupil, a vůbec pro celou zemi. Tlupy dělníků,
najatých zbožnými osobami, by chodily po zemi a vytesávaly by tuto drahocennou
průpověď do skal. ,, Tohle tedy udělal svět z mého náboženství!” řekl by si na konec.
Pod těmito třpytnými cetkami byla pochována Arijská cesta k spočinutí duše.

Již jsme se zmínili, že prvotní budhismus v sobě nemá pokrokové myšlenky.
I v tom se liší od židovství. Myšlenka slibu dodala židovství vlastnosti, které nemělo
žádné dřívější nebo současné náboženství; učinila židovství historickým a drama¬
tickým. Ospravedlňovala jeho divokou nesnášelivost, poněvadž ukazovala na určitý
cíl. Přes psychologickou pravdu a hloubku učení Gotamova se budhismus z nedo¬
statku této směrodatné myšlenky pokazil a zbahněl. Židovství, je pravda, v první
své době málo vcházelo do lidských duší; nevyhostilo z nich chtivost, lakotu,
světskost a pověrčivost; ale protože bylo slibem božského vůdcovství, jež mělo
sloužiti božským účelům, zůstalo, srovnáme-li je s budhismem, jasné a slibné jako
cíděný meč.

7. Nynější rozšíření budhismu

Po nějaký čas budhismus v Indii zkvétal. Ale brahmanismus se svými četnými
bohy a nekonečně rozmanitými obřady kvetl vždy vedle něho a organisace brahmínů
mohutněla, až konečně se mohh obrátiti proti tomuto kultu, popírajícímu kasty,
a úplně jej z Indie vypuditi. Dějiny toho boje zde nemůžeme vyprávěti; bylo pro¬
následování, byla reakce, ale v jedenáctém století kromě v Orisse budhistické učení
v Indii zašlo. Mnoho z jeho mírnosti a láskyplného soucitu přešlo však do brah-
manismu.

Žije posud po veliké části světa; je možno, že původní učení Budhovo, oživené
a očištěné stykem se západní vědou a podnícené duchem dějin, bude ještě míti
velkou úlohu při určování lidského osudu.

Ale pozbyvši Indie přestala Arijská stezka vládnouti nad životem kteréhokoli
arijského národa. Je zvláštní, všimneme-li si, že Áriové sami podléhají vlivu dvou
náboženství, křesťanství a islámu, jež jsou, jak uvidíme, v podstatě semitská,
kdežto jediné veliké arijské náboženství je nyní téměř výlučně obmezeno na národy
mongolské, a budhismus, taoismus i křesťanství mají na sobě roucho obřadů
a formulí, které, jak se zdá, přispěním helénství vypučely v zemi chrámů a kněžstva,
v Egyptě, a ještě v prvotnějším a základnějším obzoru hnědých národů hamitských.

314

KAPITOLA XXV

Dvě západní republiky

1. Počátky Latinu

Je nyní třeba zabývati se dějinami dvou velikých republik západního Středomoří,
Říma a Karthaga, a vyli čiti, jak se Římu podařilo udržeti po několik století říši
ještě většího rozsahu než byla říše, kterou svými výboji založil Alexander. Ale tato
nová říše byla, jak se pokusíme objasniti, politickým útvarem, lišícím se svou pod¬
statou hluboce od kterékoli východní říše, jež ji předcházela. Po několik století se
dály ve složení lidské společnosti a ve vzájemných společenských vztazích veliké
změny. Snadná přenosnost a výměna peněz se stala mocí, a jako všechna moc
v nezkušených rukou se stala pro lidi nebezpečím. Měnila vztahy bohatých lidí
k státu a k jejich chudším spoluobčanům. Tato nová říše, římská říše, nebyla na
rozdíl ode všech říší předchozích výtvorem velikého dobyvatele. Žádný Sargon,
žádný Thothmes, žádný Nebukadnezar, žádný Kyros, ani Alexander, ani Čandra-
gupta nebyl jejím zakladatelem. Vytvořila ji republika. Vyrůstala jaksi nutně
novými soustředivými a slučivými silami, které nabývaly v životě lidstva stále
větší moci.

Ale dříve je třeba představit! si, jak to vjrpadalo v Itálii za století, která před¬
cházela, než se Rím objevil v dějinách světa.

Před r. 1200 př.

Kr., to jest před
vzrůstem asyrské
říše, před obleže¬
ním Troje a před
úplným vyvráce¬
ním Knossu, ale po
době Amenofise
IV. bydlil asi ještě
v Itálii stejně jako
ve Španělsku hlav¬
ně snědý lid dávněj¬
šího iberského ne¬
bo středomořské-
ho plemene. Toto
domorodé obyva¬
telstvo bylo asi říd-

3ia

ké a zaostalé. Ale již se i v Itálii, jako v Řecku, tlačili Áriové na jih. Kolem r. 1000
př. Kr. se přistěhovalci ze severu usadili po většině severní a střední Itálie, mísili se
se svými tmavšími předchůdci a založili skupinu arijských jazyků, italskou skupinu,
příbuznější keltštině (gaělštině) než kterékoli jiné řeči, a z těch jazyků byl se stano¬
viska historického nejzajímavější ten, kterým mluvily latinské kmeny na rovinách
jižně a východně od řeky Tibery. Zatím se Řekové usadili v Řecku, vydali se na moře,
přejížděli do jižní Itálie a do Sicilie a usadili se tam. Pak zakládali osady podél
francouzské Riviery a mezi nimi i Marseille na místě starší osady fénické. Ještě
jiný zajímavý národ přišel do Itálie po moři. Byl to hnědý, statný lid, soudíc podle
maleb, které po sobě zanechali; pravděpodobně to byl asi kmen těch egejských
snědých bělochů, které Řekové vypudili z Řecka, z Malé Asie a z řeckého mnoho-
ostroví. Vyprávěli jsme o Knossu a o příbuzných Filistínech v Palestině. O těchto
Etruscích, jak se jim říkalo v Itálii, bylo známo již za starých dob, že jsou asijského
původu, a staly se pokusy, patrně neodůvodněné, spojiti tuto tradici s Aeneidou,
epickou básní latinského básníka Vergila, ve které se latinská civilisace připisuje
trojským vystěhovalcům z Malé Asie. (Ale Trojané sami byli asi arijský národ,
příbuzný z Frygy.) Tito Etruskové dobyli většiny severní Itálie na pravém břehu
Tibery na arijských kmenech, které tam byly roptýleny. Etruskové asi vládli nad
podmaněným obyvatelstvem italským na rozdíl od Řecka, kde byli vítězi Áriové.

První z našich map, znázorňujících tuto dobu, na níž vidíme, jak to vypadalo
kolem r. 750 př. Kr., ukazuje také osady fénických obchodníků podél břehů Afriky
a Španělska, z nichž Karthagiňané byli na prvém místě.

Ze všech národů, sídlících tou dobou v Itálii, byli Etruskové daleko nej vzděla¬
nější. Stavěli tvrdé pevnosti stavitelského typu mykenského, užívali velmi krásného
zboží hrnčířského, dovezeného z řeckých osad, měli dílny na zpracování kovů.

Latinské kmeny za Ti¬
berou byly proti nim
barbarské.

Latinové byli posud
surovými sedláky. Stře¬
dem jejich bohoslužby
byl chrám, zasvěcený
kmenovému bohu Ju¬
piterovi na hoře Albán¬
ské. Tam se shromaž¬
ďovali k slavnostem
asi jako dávné kmeny
v Avebury, jak jsme to
na svém místě vylíčili.
Toto shromaždiště ne¬
bylo městem; bylo to
prostě návrší, na kte¬
rém se scházeli. Neby¬
lo tam stálého obyva¬
telstva. Ale v latinském
spolku bylo spojeno

316

dvanáct měst. Na jednom
místě Tibery byl brod a
tam Latinové a Etruskové
spolu obchodovali. U toho¬
to brodu vznikl Rím. Shro¬
mažďovali se tam obchod¬
níci a v tomto obchodním
středišti nacházeli uprchlí¬
ci z těch dvanácti měst
útulek a zaměstnání. Na
sedmi pahorcích u brodu
byly zakládány osady, kte¬
ré na konec splynuly v je¬
diné město.

Většina nás slyšela o
dvou bratřích, Romulovi a
Removi, kteří založili Řím,
a pověst, že je jako děti pohodili a že se jich ujala a kojila je vlčice. Moderní děje¬
pisci nepřikládají této pohádce mnoho váhy. Řím prý byl založen roku 753 př. Kr.,
ale pod římským íorem jsou etruské hroby mnohem starší, a tak řečený hrob
Romulův má nerozluštitelný etruský nápis.

Italský poloostrov nebyl tehda smavou zemí vinic a olivových zahrad, jakou se
stal později. Byl stále ještě drsným, močálovitým a lesnatým krajem, v němž
sedláci pásli dobytek a mýtili lesy. Řím na rozhraní mezi Latiny a Etrusky nebyl
místem, které by se dalo snadno hájiti. S počátku byli snad v Římě latinští králové;
pak se zdá, že město upadlo do rukou etruských panovníků, jejichž tyranie na
konec způsobila, že byU vyhnáni, a Řím se stal republikou mluvící latinsky. Etruští
králové byli vyhnáni v šestém století př. Kr., v době, kdy nástupci Nebukadnezaroví
vládli z dopuštění médského v Babylóně, kdy Konfucius hledal krále, který by
učinil konec nepořádkům v Číně, a kdy Gotama učil své žáky v Benares Arijské
stezce.

O bojích mezi Římany a Etrusky se zde nebudeme rozepisovat!. Etruskové byli
lépe vyzbrojeni, byH vzdělanější a početnější, a Římanům by se bylo asi zle vedlo,
kdyby s nimi byli musili bojovati sami. Ale Etrusky potkala dvojí pohroma, která
je tak zeslabila, že si je Římané mohli na konec úplně podrobit. První z nich byla
válka se syrakuskými Řeky na Sicílii, kteří zničili etruské loďstvo (474 př. Kr.),
a druhá byla veliký loupežný vpád Galů od severu do Itálie. Tento národ se
vyrojil koncem pátého století př. Kr. do severní Itálie a zabral rovinu pádskou, tak
jako se o dvě století později vyrojili jejich příbuzní do Řecka a do Malé Asie a usa-
dih se v Galacii. Etruskové se takto octli mezi kladivem a kovadlinou a po dlouhé,
přerušované válce se mohU Římané zmocniti Vějí, etruské pevnosti několik mil od
Říma, která jim byla až doposud velikou hrozbou a útrapou.

K této době bojů proti etruským Tarquiniovcům se vztahují Macaulayovy
Lays of Ancient Rome ('Písně starého Říma) , známé každému anglickému
školákovi.

Zrození bohyně Athény z hlavy Diovy. Obraz z vázy, nalezené v etruských
Volci. Po obou stranách Dia stoji porodní asistentky, bohyně Eileithyie,
na levo je Herme.-i. na právo Hejaistos, který Diovi rozštípl hlavu
a odchází

317

Ale vpád Galů byl jednou
z těch křečí národů, která nene¬
chává nic tak, jak bylo. Zamířili
svými loupežnými vpády hloubě¬
ji do italského poloostrova a
zpustošili celou Etrurii. Dobyli
Říma a vyplenili jej (390 př.
Kr.). Podle nezaručených řím¬
ských pověstí se prý hrad ka-
Etruská malba, znázorňující pohřební obřady pitolsky držel, ale i toho by Se

byli Galové zmocnili náhlým
nočním přepadem, kdyby jejich kradmé pohyby nebyly vzbudily husy, které se
rozkejhaly a zburcovaly posádku. Potom Galové, kteří byli špatně nachystáni na
obléhání a snad také trpěli v táboře nemocmi, přijali výkupné a odtáhli na sever,
a ačkoli ještě i později konali loupežné vpády, nikdy už nepřišli na Řím.

Vůdce Galů, kteří vyplenili Řím, se jmenoval Brennus. Vypráví se o něm, že když
se odvažovalo zlato výkupu, vznikl spor, je-li váha dobrá, a tu že on vhodil svůj
meč na misku a zvolal: ,,V a e victis!” (Běda přemoženým) — výrok, který
straší ve všech jednáních o výkupné a odškodné až do našich dnů.

Půl století po této zkušenosti byl Řím zapleten do několika válek, aby se udržel
v čele latinských kmenů. Spálení hlavního města spíše povzbudilo než ochromilo
jeho energii. Ale ať zkusil co zkusil, většina jeho sousedů zakoušela podle všeho
ještě víc. Kolem r. 290 byl Řím městem, ovládajícím celou střední Itálii od Arna na
jih až k Neapoli. Přemohl úplně Etrusky a jeho hranice se stýkaly s galskými na
severu a. s italskými kraji pod řeckým panstvím (Graecia Magna) na jihu. Podél
galských hraníc nasadil posádky a založil osady, a jistě odvrátila tato ochranná
čára loupežné vpády Galů na východ na poloostrov balkánský.

Po tom, co jsme již řekli o dějinách Řecka a o zřízení řeckých měst, nepřekvapí
čtenáře, doví-li se, že Řekové sicilští a italští byli rozděleni v množství oddělených
městských vlád, z nichž Syrakusy a Tarent (nynější Taranto) byly vedoucí, a že
neměli společné politiky. Ale nyní, poděšeni vzrůstem římské moci, hleděli přes
moře Jaderské hledajíce pomoci, a nalezli ji v ctižádostivém Pyrrhovi, králi epir-
ském. Mezi Římany a Pyrrhem byli tito Řekové „Velikého Řecka” asi v takovém
postavení, v jakém bylo před půl stoletím vlastní Řecko mezi Makedoňany
a Peršany.

Čtenář si vzpomene, že Epirus, ta část Řecka, která je nejblíže k italskému
podpatku, byl domovinou Olympiády, matky Alexandrovy. V kaleidoskopických
změnách mapy, které následovaly po smrti Alexandrově, byl Epirus někdy zaplaven
Makedoňany, jindy byl nezávislý. Tento Pyrrhus byl příbuzný Alexandra Velikého
a panovník schopný a podnikavý; zdá se, že měl v úmyslu dobýti Itálie i Sicílie.
Velel podivuhodnému vojsku, proti němuž poměrně necvičení římští branci s po¬
čátku málo zmohli. Jeho vojsko bylo zřízeno podle vojenských zkušeností tehdejší
doby a obsahovalo pěší falangu, thessalskou jízdu a dvacet válečných slonů od
Východu. Porazil Římany u Herakleie (280 př. Kr.) a při stíhání je porazil znovu
na jejich vlastním území u Auscula (279 př. Kr.). Ale pak místo aby Římany dále
pronásledoval, učinil s nimi příměří a chystal se podmaniti si Sicílii, čímž si znepřá-

318

telil námořní moc kar-
thaginskou, neboť Kar-
thago nemohlo dopusti-
ti, aby se mu usadila v
zemi tak blízké jako Si¬
cílie silná moc. Rím se
za oné doby zdál Kartha-
giňanům hrozbou mno¬
hem méně vážnou než
nový Alexander Veliký,
ovládající Sicílii. Proto
se ukázalo karthaginské
loďstvo u ústí Tibery,
aby podnítilo nebo sved¬
lo Římany k novému bo¬
ji — a Rím a Karthago
se na konec proti vetřel¬
ci spojily.

Toto karthaginské za¬
kročení se Pyrrhovi sta¬
lo osudným. Bez rozhod¬
né bitvy jeho moc sláb¬
la, a když se jeho útok
na římský tábor u Beneventa skončil naprostým nezdarem, musil se vrátiti do
Epiru (275 př. Kr.).

Když Pyrrhus opouštěl Sicílii, řekl prý, že ji zanechává jako bojiště mezi Římem
a Karthagem. O tři roky později byl zabit v srážce na ulicích Arga.

Ve válce proti Pyrrhovi karthaginské loďstvo vyhrálo a Rím sklidil plnou
polovici vítězné žně. Sicihe připadla úplně Karthagu a Rím zabral špičku i patu
Itálie a díval se přes úžinu Mesinskou na svého nového protivníka. Za devatenáct
let (264 př. Kr.) se proroctví Pyrrhovo vyplnilo a první válka s Karthagem, první
ze tří punských válek, se počala. (,,Punský’' od latinského Punicus, karthaginský,
t. j. fénický.)

2. Nový druh státu

Píšeme „Rím” a „Římané”, ale posud jsme nevyložili, jací to byli hdé, jimž bylo
souzeno míti úlohu -dobyvatelů, kterou az posud měli jenom schopní a útoční
panovníci.

Jejich stát byl v pátém století př. Kr. republikou arijského rázu, velmi podobnou
aristokratické republice řecké. Líčení nejdávnejšího společenského života v Římě
nám podává obraz velmi primitivní arijské obce. „V druhé polovici pátého století
před Kr. byl Rím ještě aristokratickou obcí svobodných venkovanů, zabírající asi
1000 km2, s obyvatelstvem jistě ne přes 150.000, rozsazeným téměř výhradně na
venkově a rozděleným v sedmnáct okresů neboli venkovských žup. Většina rodin

319

měla malý pozemek a
vlastní chatrč, kde otec
a synové žili a praco¬
vali společně pěstujíce
většinou obilí, tu a tam
něco vína a oliv. Jejich
nečetná stáda skotu se
pásla na okolních obec¬
ních lukách ; šaty a
prosté nářadí rolnické
si zhotovovali po do-
mácku. Jenom zřídka
a při zvláštních příleži¬
tostech se vydávali do
opevněného města, kte¬
ré bylo náboženským
i vládním středištěm.
Zde byly chrámy bohů,
domy zámožných obča¬
nů, dílny řemeslníků
a krámy obchodníků,
kde se obilí, olej a víno
vyměňovaly v drobném
za sůl nebo za hrubé železné nástroje a zbraně.” (Ferrero : Velikost a úpadek Říma.)

V této obci bylo obvyklé rozdělení občanů na šlechtu a lid, jimž se v Římě říkalo
Patriciové a plebejové. To byli občané; otrok nebo přistěhovalec neměl většího
účastenství ve vládě než v Řecku. Ale ústava se lišila od kterékoli ústavy řecké tím,
že větší část vládní moci byla v rukou sboru, zvaného senát, jenž nebyl ani pouhým
sborem dědičných členů ani volených zástupců. Byl jmenován, a za prvních dob
byl jmenován toliko z patriciů. Byl už před vyhnáním králů, a za doby královské
jmenoval senátory král. Ale po vypuzení Tarquiniovců (510 př. Kr.) byla nejvyšší
vláda svěřena do rukou dvou volených vládců, konsulů, a ustanovovat! senátory
bylo pak jejich věcí. Za prvních dob republiky mohh býti konsuly nebo senátory
toliko Patriciové a podíl plebejů ve vládě se obmezoval jen na právo voliti konsuly
a jiné veřejné úředníky. Ale ani tu jejich hlasy neměly stejnou cenu jako hlasy
jejich patricijských spoluobčanů. Měly však přece váhu takovou, že mnozí z patri-
cijských kandidátů projevovali více nebo méně upřímný zájem o plebejské stížnosti.
Za prvních dob římského státu byli plebejové ostatně nejenom vyloučeni z veřej¬
ných úřadů, nýbrž nesměli vcházeti v sňatek se členy rodin patricijských. Správa
obce byla zřejmě věcí především patrici jskou.

Nejstarší ústava římská byla tedy zřejmě aristokratická a vnitřní dějiny Říma
za půl třetího století mezi vyhnáním posledního etruského krále, Tarquinia Pyšné¬
ho, a počátkem první punské války (264 př. Kr.) byly především zápasem o moc
mezi těmito dvěma třídami, patrici! a plebeji. Byla tu zřejmá podobnost se zápasem
aristokracie a demokracie v městských státech řeckých, a jako v Řecku byly
i v Římě různé třídy (otroci, propuštěnci, nemajetní svobodníci, přistěhovalci

320

a pod.), které byly .úplně mimo zápas a pod ním. Všimli jsme si již podstatného
rozdílu mezi demokracií řeckou a tím, co se nazývá demokracií v dnešním světě.

Jiné slovo, kterého se špatně užívá, je římský výraz proletariát, který
v moderním žargonu znamená všechny nemajetné lidi v moderním státě. V Římě
byli p r o 1 e t a r i i hlasující třídou plnoprávných občanů, jejichž majetek měl menší
cenu než 10.000 měděných assů (tak kolem 40.000 Kč). Byli zapsanou třídou
a jejich cena pro stát byla v tom, že měli mnoho dětí (proles — potomstvo),
a že se z nich vybírali kolonisté pro nové latinské obce nebo pro posádky na důle¬
žitých místech. Ale proletarii byli svým původem úplně odlišní od otroků nebo
propuštěnců nebo od různorodé směsi sídlící v městských brlozích, a je velká škoda,
že je moderní politická diskuse uváděna ve zmatek nesprávným užíváním výrazu,
pro který není moderní náhrady a který nevyjadřuje nic skutečného v moderním
roztřídění společnosti.

Podrobnosti tohoto zápasu mezi patricii a plebeji si můžeme v těchto ,, Dějinách”
odpustiti. Byl to zápas, který ukázal, že Římané byli národ na podiv chytrý, který
nikdy nehnal věci k zhoubné krisi, ale v tomto svém obmezení nevybíravý a hrabivý.
Patriciové využívali nízce svých politických výhod, aby zbohatli z národních výbojů,
a to nejen na útraty poraženého nepřítele, nýbrž i chudého plebeje, který za své
vojenské služby zanedbával své hospodářství a zadlužoval se. Plebejové byli vylou¬
čeni z jakékoli účasti na dobytých pozemcích, které si patriciové rozdělovali mezi
sebe. Zavedením peněz výhody lichvářů a nesnáze dlužníků patrně ještě vzrostly.

Trojím nátlakem získali plebejové větší podíl na vládě a na výhodách, kterých
nabýval Řím vzrůstem své moci. Prvním byla všeobecná stavka plebejů. Dvakrát
opravdu vytáhli z Říma s výhružkou, že si založí nové město o něco výše při Tibeře,
a d.vakrát měla tato hrozba účinek. Druhý způsob nátlaku byla hrozba tyranií.
Právě jako v Atice (malém státě, jehož hlavním městem byly Athény) se Peisi-
stratos pozvedl k moci za podpory chudších okresů, tak se i zde, kdykoli byli plebe¬
jové nespokojeni, mohl vyskytnout! ctižádostivec, odhodlaný postavit! se za vůdce
a vyrvat! senátu moc. Po dlouhou dobu byli římští patriciové dosti chytří, aby
znemožnili takového možného tyrana a plebejům vyhovovali. Konečně tu byli i dosti
velkodušní a prozíraví patriciové, kteří trvali na nutnosti smířit! se s lidem.

Takový byl konsul Valerius Poplicola (509 př. Kr.), který provedl zákon, že
kdykoli jde o život nebo o občanská práva, je možno odvolati se od úřadů ke shro¬
máždění lidu. Tento lex Valeria bylo „římské Habeas corpus” a chránilo římské
plebeje od nejhorších nebezpečí třídní mstivosti při soudech.

R. 494 vypukla stávka. ,,Po válce s Latiny byla tíha dluhů již přílišná a plebe¬
jové viděli s rozhořčením, jak jejich příbuzné a
přátele, kteří často sloužili státu chrabře v le¬
giích, uvrhovali v okovy a odvlékali do otroctví
na žádost patricijských věřitelů. Byla dlouhá
válka s Volsky, ale legionáři, když se vrátili jako
vítězové, odepřeli konsulům poslušnost a táhli
v úplném pořádku na Svatou horu (na pravém
břehu říčky Ania, asi 5 km od Říma). Tam se
chystali založit! nové město, když jim staré ode¬
přelo občanská práva. Patriciové musili povohti,

Římská mince na pamét vítězství
nad Pyrrhem

321

a plebejové, vrátivše se do Říma ze své „první secese”, do¬
stali výsadu, že budou mí ti vlastní úředníky, tribuny a
aedily.” (J. Wells: Short History of Rome to the Death of
Augustus : — Krátké dějiny Říma až do smrti A.)

R. 486 povstal konsul Spurius Cassius, který navrhl
zákon pozemkový, zajišťující plebejům veřejné pozemky.
Ale hned příštího roku byl obžalován, že baží po královské
moci, a odsouzen k smrti. Jeho zákon nevešel nikdy v plat¬
nost.

Následoval dlouhý zápas plebejů o kodifikaci římských
zákonů, aby už nemusili věřiti patricijské paměti. R.
451 — 450 př. Kr. byly uveřejněny „zákony dvanácti desk”,
základ všeho římského práva.

Aby zákony dvanácti desk byly právnicky formulovány,
byl zvolen na místo obvyklých úředníků desetičlenný výbor
(decemvirát). Druhý decemvirát, ustanovený po prvém, se pokusil pod vede¬
ním Appia Claudia o jakousi aristokratickou protirevoluci. Plebejové se vystěhovali
znovu a Appius Claudius spáchal ve vězení samovraždu.

R. 440 nastal hlad, a druhý pokus založiti hdovou tyranii na lidovém bezpráví,
který učinil Spurius Maelius, bohatý plebej, skončil jeho zavražděním.

Po vyplenění Říma Galy (390 př. Kr.) vyvstal jako lidový vůdce Marcus Manlius,
který velel na Kapitohu, když jej zachránily husy. Plebejové trpěli hrozně pováleč¬
nou lichvou a vyssáváním se strany patriciů a dostali se do těžkých dluhů tím, že
si musili znovu vystavěti své domy a znovu zříditi svá hospodářství. Manlius dal
své jmění na vykoupení dlužníků. Byl obžalován patricii z tyranských záměrů,
odsouzen a vytrpěl smrt určenou v Římě odsouzeným zrádcům — byl svržen
z tarpejské skály, srázu to téhož kapitolského pahorku, který bránil a ubránil.

R. 376 Licinius, který byl jedním z desíti lidových tribunů, podnikl dlouhý zápas
s patricii, navrhnuv určité zákony, zvané zákony licinskými, aby příděl pozemků
jednothvým občanům byl obmezen a tak zbylo něco pro každého, dále aby bylo
dovoleno zaplatiti dluhy bez úroků a aby aspoň jeden z konsulů mohl býti plebej.
To rozpoutalo desítiletý zápas. Plebejové využili plně moci zastaviti každé jednání
vetem tribunů, svých zástupců. Kdykoli hrozilo národu nebezpečí, bývalo zvykem
odstraniti všechny ostatní úředníky a jmenovati jediného vůdce, diktátora. Rím to
provedl už několikráte před tím, když toho žádala vojenská nutnost, ale tentokráte
Patriciové ustanovili diktátora, když byl všude mír, hodlajíce Licinia úplně zkrušiti.
Jmenovali Camilla, který obléhal Veje a dobyl jich na Etruscích. Ale Camillus byl
moudřejší než jeho podporovatelé; zprostředkoval mezi oběma třídami vyrovnání,
ve kterém bylo většině plebejských požadavků vyhověno (367 př. Kr.), věnoval
chrám bohyni Svornosti a vzdal se své moci.

Třídní boj potom ustal. Ustal proto, poněvadž mimo jiné příčiny se společenské
rozdíly mezi patricii a plebeji zmírnily. S rostoucí politickou mocí vzmáhal se
v Římě obchod, mnoho plebejů zbohatlo a onnoho patriciů poměrně zchudlo. Změnou
zákona byly dovoleny vzájemné sňatky a obě třídy počaly společensky splývati.
Zatím co bohatí plebejové se ve svých obyčejích a zálibách stávali ne-h aristokra¬
tickými, tedy oligarchickými, vznikaly v Římě nové třídy s novými zájmy a bez

Meikur, bůh obchodu
(Římský bronz)

322

Zříceniny náhrobků, při staré vojenské římské silnici „Via Appiá”

politických zřetelů. Zvláště hojní byli propuštěnci, osvobození to otroci, většinou
řemeslníci, ale také obchodníci, kteří bohatli. A senát, ne už jen sbor patricijský —
neboť různé úřady byly nyní přístupny i plebejům a takoví plebejští úředníci se
stali senátory — se nyní stával shromážděním všech bohatých, schopných, ener¬
gických a vlivných mužů ve státě. Římská moc se šířila, a jak se šířila, pozbývaly ty
staré třídní protivy prvotní latinské obce významu. Místo nich vznikla nová sesku¬
pení a nové protivy. Boháči jakéhokoli původu měli nyní společné zájmy proti
komunistickým myšlenkám chuďasů.

R. 390 př. Kr., když jej Galové vyplenili, byl Řím bezvýznamným městečkem na
hranicích Etrurie; r. 275 ovládal a spojoval celou Itálii od Arna až k úžině Messin-
ské. Vyrovnání Camillovo učinilo konec vnitřním rozporům a uvolnilo síly k výboji.
A totéž zvláštní sloučení ch5ďrosti a útočného sobectví, které vyznačovalo zápas
římských tříd doma a umožnilo obyvatelstvu vyrovnání bez katastrofy, vyznačuje
i římskou politiku zahraniční. Řím pochopil cenu spojenců ; dovedl se přizpůsobit! ;
dovedl (tehdáž aspoň) „dávati a bráti” slušně a rozumně. V tom byla ta zvláštní
jeho moc. Proto šel kupředu tam, kde Athény na př. tak úplně ztroskotaly.

Athénská demokracie trpěla velmi svým obmezeným „vlastenectvím”, jež je
zkázou všech národů. Athénám ti, nad kterými vládly, nepřáli a záviděli, protože
vládly v duchu občanského sobectví ; města jim poddaná necítila a nechápala jejich
pohromu jako pohromu svou. Chytřejší a rozumnější senátoři veliké doby římské,
dokud první punská válka nepřemohla její mravní sílu a dokud nenastala dege¬
nerace, byli, když šlo do tuhého, nejenom ochotni sdíleti se o své osudy s širokými
vrstvami krajanů, ale připoutávali k sobě horlivě své nejhouževnatější protivníky

323

stavíce je na roveň sobě. Opatrně, ale vytrvale rozšiřovali občanská práva.
Některá města se pořímanila, ba nabyla i účasti ve správě. Jiná měla samosprávu
a právo obchodovat! nebo uzavírati sňatky v Římě bez plného římského občanství.
Posádky plnoprávných občanů byly dávány na místa vojensky význačná a mezi
národy úplně podrobenými zakládány osady, z nichž každá měla jiné výsady. Snaha
dorozumívati se s touto velikou a rostoucí spoustou občanů a udržovat! s ní styky
byla zřejmá od počátku. Tisku a papíru nebylo možno tehda ještě k tomu užiti, ale
všude tam, kde se latinsky mluvilo a po římsku vládlo, byly silnice. První z nich,
Appijská cesta, šla z Říma konečně až do paty Itálie. Počala se stavětí za censora
Appia Claudia, (kterého nesmíme zaměňovat! s decem virem Appiem Claudiem,
jenž žil více než o století dříve) r. 312 př. Kr.

Podle odhadu z r. 365 př. Kr. bylo na římském území, t .j. v Itálii jižně od Arna,
na 300.000 občanů. Ti všichni měli společný zájem o blaho státu a všem trochu
záleželo na jejich republikánském království. To bylo — dobře si všimněme —
něco naprosto nového v dějinách hdstva. Všechny dosavadní veliké státy, krá¬
lovství a říše poslouchaly nějakého vůdce, nějakého panovníka, na jehož náladách
a povaze obecné blaho bezmocně záviselo. Žádné republice se až doposud nepodařilo
býti něčím více než městským státem. Tak zvaná athénská ,,říše” byla prostě
městský stát, vedoucí své spojence a svá podmaněná města. V několika málo desíti¬
letích rozšířila římská repubhka svoje občanství do údolí pádského, přizpůsobila si
příbuzné Galy, nahradila jejich jazyk svým a založila latinské město Aquileji na
Samém konci moře Jaderského. R. 89 př. Kr. se všichni italští obyvatelé stali řím¬
skými občany; r. 212 po Kr. se občanství to rozšířilo na všechny svobodné muže
v říši.

Tento neobyčejný politický vzrůst byl zřejmě předchůdcem všech moderních
států západního rázu. Je tak zajímavý pro toho, kdo studuje politický vývoj, jako
kamenouhelný obojživelník nebo archaeopteryx pro toho, kdo studuje vývoj zoolo¬
gický. Je to primitivní typ řádu právě panujícího. Jeho zkušenosti vrhají světlo na
všechny další politické dějiny.

Přirozeným výsledkem tohoto vzrůstu demokracie statisíců občanů, rozptýlených
po veliké části Itálie, byl vzrůst moci senátorské. V rozvoji římské ústavy byly
přerozmanité formy lidového shromáždění: shromáždění plebejská, shromáždění
tributní, shromáždění centuriátni a pod., o nichž se nebudeme šířiti; ale zakotvila
se představa, že lidové shromáždění má moc zákonodárnou. V té soustavě — to je
pozoruhodné — byla jakási souběžná vláda. Shromáždění podle setnin nebo podle
okresů byla shromážděními všeho občanstva, patricijského i plebejského;
shromáždění plebejská byla ovšem jenom shromážděními třídy plebejské. Každé
shromáždění mělo své úředníky, buď konsuly a j. (prvá dvě), nebo tribuny (třetí).
Dokud byl Řím malým státem v rozloze padesáti kilometrů, bylo možné jakési
lidové shromáždění zastupitelské, ale je zřejmé, že při tehdejších dopravních pro¬
středcích v Itálii bylo převážné většině občanů nemožno i jen se dověděti, co se děje
v Římě, natož účastniti se tam činně politického života. Již Aristoteles ve své
,, Politice” zdůraznil, jak voličové, kteří žili mimo město a byli vázáni svým
rolnickým zaměstnáním, byli z hlasování vlastně vyřazeni, a toto vyřazení pro
mechanické obtíže platilo i o velikánské většině římských občanů. Tím se spolu se

324

vzrůstem Ílíma vkradla do politického života nepředvídaná slabost a lidové shro¬
máždění se stávalo čím dále tím více shromaždištěm poUtických šmoků a městské
luzy a čím dále tím méně zastupitelstvem obyčejných řádných občanů. Lidové shro¬
máždění bylo nejmocnější a nej významnější ve čtvrtém století př. Kr. Od té doby
jeho vliv stále upadal a nový senát, který už nebyl patricijským sborem sourodé
a celkem ušlechtilé tradice, ale sborem bohatých lidí, bývalých úředníků, mocných
hodnostářů, smělých dobrodruhů a pod., proniknutých silnou náklonností vrátiti
se k myšlence dědičných výsad, byl po tři století vládnoucí mocí v římském světě.

Od té doby poznal svět dvě cesty, po nichž by lidová vláda byla mohla jiti nad
vrchol, jehož dostoupila za dnů Appia Claudia censora na konci čtvrtého století př.
Kr., ale na žádnou z nich římský duch nepřipadl. První z těch cest bylo vhodné
užívání tisku. Ve svém líčení dávné Alexandrie jsme již ukázali na podivnou věc,
že se tištěné knihy neobjevily na světě již ve čtvrtém nebo třetím století př. Kr.
Naše líčení římských dějin nás nutí opakovati tuto poznámku. Moderní duši je
jasno, že dalekosáhlá lidová vláda vyžaduje jako podmínku zdaru, aby se
všem občanům stále dostávalo správných informací o veřejném životě a aby
o něj měli neutuchající zájem. Lidové vlády v moderních státech, které vznikly za
posledních dvou století po obou stranách Atlantického oceánu, byly možné toliko
více méně poctivým a důkladným projednáváním veřejných událostí tiskem. Ale
v Itálii mohla římská vláda jednati kdekoli s kterýmkoli sborem občanů jen skrze
posla, a s jednotlivým občanem nemohla vůbec jednati.

Druhá cesta, za kterou jsou v dějinách lidstva odpovědni hlavně Angličané
a které Římané nikdy neužívali, byla téměř právě tak zřejmá cesta vlády zastupi¬
telské. Starší lidové shromáždění (v jeho trojí podobě) by bylo bývalo možno
nahradit! shromážděním poslanců. V pozdějších dějinách si Angličané se vzrůstem
státu uvědomili tuto nutnost. Někteří mužové, hrabští rytíři, byli povoláni do
Westminstru, aby mluvili a hlasovali pro místní zájmy, a byli k tomu více nebo
méně formálně voleni. Modernímu duchu se zdá, že římské poměry po takové
úpravě přímo volaly. Nikdy se tak nestalo.

Comitia tributa (jednu ze tří hlavních forem lidového shromáždění) svo¬
lával sedmnáct dní před počátkem schůze hlasatel, kterého ovšem po větší části
Itálie neslyšeli. Auguři, kněžští věštci, které Římané podědili po Etruscích, zkou¬
mali noc před tím vnitřnosti obětních zvířat, a pokládali-li za vhodné, aby tyto
krvavé předzvěsti byly nepříznivé, comitia tributa se rozešla. Ale hlásili-li auguři,
že játra jsou blahověstná, znělo s Kapitolu a se zdí městských mocné troubení rohů,
a shromáždění bylo zahájeno. Konalo se pod širým nebem buď na malém fóru pod
Kapitolem nebo při menším ještě východu z fóra nebo na vojenském cvičišti,
zvaném Campus Martius (pole Martovo) , nyní nejrušnější části moderního Říma,
ale tenkráte volném prostranství. Začalo se za svítání modlitbou. Nebylo tam seda¬
del, a proto asi se občan smířil s tím, že pravidelně končilo se západem slunce.

Po zahajovací modlitbě, dříve než došlo k vlastnímu jednání, nastala rozprava
o tom, co má býti předmětem schůze. Nepřekvapuje, že se nerozdával tištěný pořad
schůze? Rozdávalo-li se něco, byly to opisy, a v každém tom opise byly ovšem
chyby neúmyslné nebo i úmyslné. Zdá se, že dotazy nebyly přípustné, ale jednotlivci
se mohli ujmouti slova s dovolením předsedajícího úředníka.

H. G. Wells, Déjioy svŽta — 21.

325

Shromáždění se pak odebralo podle tribuí (okresů) do ohrad, podobných
dobytčím, a každá tribus hlasovala o předložené věci zvláště. Rozhodovalo se ne
většinou všeho občanstva, nýbrž většinou tribuí, a hlasatelé oznámili výsledek.

Shromáždění centuriátní, comitia centuriata, bylo velmi podobné, až
na to, že místo pětatřiceti tribuí hlasovalo v třetím století př. Kr. 373 centurií;
začínalo se také obětí a modlitbou. Centurie, „stovky”, původně vojenské, pozbyly
později jakéhokoli spojení s počtem sta. V některých bylo jen několik lidí, v jiných
velmi mnoho. Bylo osmnáct centurií rytířů (equites) , původně mužů, kteří si mohli
chovati koně a sloužiti v jízdě; později se římské rytířství, stejně jako anglické,
stalo obyčejným vyznamenáním bez jakéhokoli vojenského, duševního nebo mrav¬
ního významu. Tito rytíři se stali třídou velmi důležitou, když Rím začal vésti
obchod a bohatl; po nějaký čas byli skutečnou hybnou silou v obci. Na konec mezi
nimi zbylo tak málo „rytířství” jako je dnes v „čestné listině” rytířstva dnešní
Anglie. Senátorům z r. asi 200 př. Kr. nebylo dovoleno obchodovat!. Tak se stali
r3d:íři velikými podnikateli (negotiatores) a jako p u b 1 i c a n i pronajímali
si daně. Krom toho bylo osmdesát ( ! ) centurií bohatých lidí se jměním přes 100.000
assů, dvaadvacet centurií občanů se jměním přes 75.000 assů atd. Pak bylo po
centurii řemeslníků a hudebníků, a proletarii tvořili také jednu centurii.
Rozhodnutí v komiciích centuriátních se dělo většinou hlasujících centurií.

Při vzrůstu římského státu a při stále větší složitosti jeho života se nemůžeme
diviti, že se státní moc přesunovala vždy více s lidových shromáždění na senát.
Byl to sbor poměrně sourodý a kolísal se mezi minimem tří set a (od doby Caesarovy)
maximem devíti set členů, kteří se stále zabývali politikou a věcmi finančními,
vespolek se více nebo méně znali a měli tradiční vládu a politiku. Právo jmenovat!
a svolávat! senátory příslušelo v římské republice konsulům, a když po nějakém
čase vznikl úřad censorský a mnohá z práv konsulských přešla na censory, dostalo
se jim i tohoto práva. Appius Claudius, jeden z prvních censorů, který vykonával
tento úřad, zapisoval do tribuí propuštěnce a povolával syny propuštěnců do senátu.
Ale to hrozně uráželo konservativní instinkty doby ; konsulové neuznali jeho senátu
a následující censor (r. 304 př. Kr.) jeho ustanovení neprovedl. Ale jeho pokus uka¬
zuje, jak daleko se senát odklonil od původního svého složení, kdy byl sborem jenom
patrici jským. Jako nynější britská horni sněmovna se stal shromážděním velkých
finančníků, energických politiků, úspěšných dobrodruhů, velkostatkářů a pod.; jeho
patrici jská důstojnost byla malebná lež; ale na rozdíl od britské horní sněmovny
nečelilo mu zákonně nic než bezmocné lidové shromáždění, které jsme již popsali,
a tribuni, volení tímto shromážděním. Jeho zákonný dozor nad konsuly a prokonsuly
nebyl veliký; měl málo výkonné moci, ale jeho síla a vliv ležely v jeho vážnosti a zku¬
šenosti. Zájmy jeho členů se ovšem příčily zájmům všeho ostatního občanstva, ale
po několik pokolení byla tato spousta obyčejných lidí bezmocná vyjádřit! svůj
nesouhlas s postupem této oligarchie. Přímá vláda lidu nad státem větším než
městský stát neměla v Itálii úspěchu již proto, že až posud nebylo veřejného vycho¬
vání ani tisku ani soustavy zastupitelské; neměla pro tyto mechanické nesnáze
úspěchu už před prvou válkou punskou. Ale její objevení je nesmírně zajímavé jako
první objevení mnohých a mnohých problémů, s nimiž v dnešní době zápasí všechna
politická inteligence světa.

326

Senát se scházel obyčejně v budově se¬
nátní na fóru, ale při zvláštních příležito¬
stech bývala schůze v některém z chrámů;
a měl-li jednati s cizími vyslanci nebo se
svými vojevůdci (kterým nebylo dovoleno
vejiti do města, pokud veleli vojsku) , shro¬
mažďoval se vně města na poh Martově.

3. Karthaginská repuhlika boháčů

Bylo nutno pojednat! o něco důkladněji
o politickém složení římské republiky pro
nesmírnou důležitost, kterou má do dnešní¬
ho dne. Ústava karthaginská nás tak dlou¬
ho nezdrží.

Itálie pod Římem byla zemí republikánskou; Karthago bylo něco mnohem
staršího — bylo republikánským městem. Mělo jako Athény „říši’' poplatných
států, které ho neměly rády, a mělo četné otrocké průmyslové obyvatelstvo, které
mu ovšem nebylo oddáno.

Ve městě byli dva zvolení „králové”, jak je nazývá Aristoteles, sufetové,
kteří byli tím, čím v Římě censorové; jejich semitské jméno bylo totéž, kterého
Židé užívali pro soudce. Bylo tam bezmocné lidové shromáždění a senát vynika¬
jících osobností; ale dva výbory tohoto senátu, podle jména volené, ale tak, že se
jejich volba dala snadno kontrolovat!, „stočtyrka” a „třicítka” tvořily ve skuteč¬
nosti těsně spiatou oligarchii nejbohatších a nejvlivnějších mužů. Svým spojencům
a spoluobčanům říkali co nejméně a také se jich co nejméně tázali o radu. Šli za
cíh, při kterých blaho Karthaga bylo nade vši pochybnost podřízeno zájmům
vlastní skupiny. Stavěli se nepřátelsky proti novým Údem i novým zřízením a spolé¬
hali na to, že na vládu nad mořem, která trvala dvě století, mají přirozené právo.

Karthaginská mince

Jf. První punská válka

Bylo by zajímavé a dokonce ne zbytečné uvažovati o tom, co by se bylo stalo
s lidstvem, kdyby Rím a Karthago se byly vyrovnaly a vytvořily v západním světě
trvalou dohodu. Kdyby byl Alexander zůstal na živu, mohl táhnouti na západ a pří¬
měti t3d:o dvě moci k takovému zájmovému společenství. Ale to by se nebylo hodilo
k soukromým plánům a nádheře karthaginská oligarchie; novému senátu většího
Říma zachutnalo plenění, i díval se žádostivýma očima přes úžinu Messinskou na
karthaginská državy na Sicílii. Byli žádostiví, báli se však karthaginská námořní
moci. Ale římské lidové .„vlastenectví” bylo také řevnivé na tyto Karthagiňany
a bálo se jich, i nemyslelo na útraty takového sporu. Dohoda, kterou vnutil Pyrrhus
Římu a Karthagu, vydržela celých jedenáct let, a Rím byl zralý pro to, co se nazývá
v moderním politickém žargonu ,, útočnou obrannou” válkou. Příležitost se nask3d:la
r. 264.

327

v tu dobu nebyla Sicílie úplně v rukou Karthagiňanů. Východní cíp byl ještě
v moci řeckého krále syrakuského Hierona, nástupce onoho Dionysia, k němuž
šel Platon za dvorního filosofa. Tlupa žoldnéřů, kteří byli ve službách syrakuských,
se zmocnila Messiny (289 př. Kr.) a pustošila syrakuský obchod, že Hiero na konec
musil učiniti kroky, aby je pokrotil (270 př. Kr.). Na to Karthago, které mělo také
životní zájem o to, aby se pirátství nerozmohlo, mu přišlo na pomoc a vložilo do
Messiny karthaginskou posádku. To byl postup docela ospravedlnitelný. Po vyvrá¬
cení Tyru bylo Karthago jediným schopným strážcem námořního práva na moři
Středozemním, a potlačovati pirátství bylo jeho obvyklou a tradiční úlohou.

Piráti z Messiny se obrátili na Řím, a rostoucí řevnivost na Karthago i strach
z něho přiměly římský národ, že jim pomohl. Byla vyslána do Messiny výprava
pod konsulem Appiem Claudiem (už třetím, o němž se tu zmiňujeme v římské
historii) .

Tak počala první z nejpustošivějších a nejosudnějších válek, které kdy zatemňo¬
valy lidské dějiny. Ale jednomu dějepisci, proniknutému fantastickými politickými
myšlenkami naší doby, se uráčilo psáti o té neblahé výpravě takto: „Římané věděli,
že se pouštějí s Karthagem do války; ale politický instinkt národa byl správný,
neboť karthaginská posádka při Sicilské úžině by byla bývala nebezpečnou hrozbou
italskému míru”. A tak tedy chránili mír Itálie před touto hrozbou válkou, která
trvala téměř čtvrt století! A při tom obrátili v trosky svou vlastní zvolna nabytou
politickou morálku.

Římané dobyli Messiny a Hiero přešel od Karthagiňanů k Římanům. Pak se
soustředil zápas na nějaký čas na město Agrigentum. Římané je oblehli a násle¬
dovala doba zákopové války. Obě strany trpěly velice morem a nepravidelným
zásobováním; Římané pozbyli 30.000 mužů; ale nakonec (262 př. Kr.) Kartha-
giňané místo vyklidili a uchýlili se do opevněných měst na západním pobřeží
ostrova, z nichž hlavní bylo Lilybaeum. Města ta mohli snadno zásobovati z africké
pevniny a pokud trvala jejich námořní převaha, všechno úsilí se o ni rozráželo.

A n5nií se počalo nové a velmi neobyčejné období války. Římané se vypravili na
moře a k velikému překvapení karthaginskému i svému porazili karthaginské
loďstvo. Ode dnů salaminských se lodní stavitelství značně vyvinulo. Tehda byla
panujícím typem válečné lodi trojveslice, galeje to s třemi řadami vesel; nyní hlavní
karthaginskou lodí byla pětiveslice, mnohem větší galeje o pěti řadách vesel, která
buď prorazila slabší loď anebo jí zurážela vesla. Římané se pustili do války bez
loďstva. Nyní se však jali stavětí pětiveslice, při čemž prý jim pomohl jeden ze
ztroskotaných korábů karthaginských. Ve dvou měsících vystavěli sto pětiveslic
a třicet trojveslic. Ale neměli obratných plavců ani zkušených veslařů, a tyto
nedostatky nahrazovali částečně pomocí svých řeckých spojenců a částečně vyná¬
lezem nové taktiky. Nespoléhajíce na proražení lodí nebo uražení vesel nepřátel¬
ského loďstva, což vyžadovalo větší námořnické zkušenosti, ne žměli, rozhodli se
připoutati svou loď k lodi nepřátelské a zřídili na svých lodích jakési padací mosty
s háky a špicemi na konci, připevněné k stěžni kladkou. Obsadili také své lodi
vojskem. Pak, když Karthagiňané narazili svou lodí na jejich nebo rychle pro¬
plouvali kolem boku lodního, mohl se tento c o r v u s, jak se mu říkalo, spustiti
a vojáci římští se mohli vyhrnou ti na loď nepřátelskou.

328

Jak bylo toto zařízení prosté, tak se osvědčilo. Změnilo průběh války a osud
světa. Trocha vynalézavosti, která by mohla čeliti tomuto corvu, nebyla patrně
údělem karthaginských vládců. V bitvě u Myl (r. 260 př. Kr.) dobyli Římané svého
prvního námořního vítězství a zajali nebo zničili padesát korábů. fVe veliké bitvě
u Ecnomu (256 př. Kr.), ,, patrně největší námořní bitvě starověké” (J. Wells),
v níž bojovalo sedm nebo osm set velikých korábů, ukázali Karthagiňané, že se ze
svých dřívějších pohrom nenaučili ničemu. Manévrovali podle všech pravidel a byli
by měli poraziti Římany, ale c o r v u s je zase porazil. Římané potopili třicet lodí
a šedesát čt5rři zajali.

Potom pokračováno ve válce s prudkými změnami štěstí, ale s neustálými
důkazy větší odhodlanosti, odpovědnosti a podnětnosti se strany Římanů. Po
Ecnomu vpadli Římané do Afriky po moři a poslali tam nedostatečně podporované
vojsko, které po mnohých úspěších a po dobytí Tunisu (asi 15 km od Karthaga)
bylo úplně poraženo. Ztratili svou námořní převahu bouří a znovu ji získali vysta¬
věvše za tři měsíce druhé loďstvo o sto dvaceti korábech. Dobyli Palerma a porazili
tam veliké karthaginské vojsko (251 př. Kr.), zajali sto Čtyři slony a vtáhli do
Říma s vítězoslávou, jaké město až do těch dob nevidělo. Dobývali marně Lilybaea,
hlavní pevnosti, kterou ještě Karthagiňané měli na iSicilii. Přišli o své druhé loďstvo
ve veliké námořní bitvě u Drepana (r. 249 př. Kr.) pozbyvše sto osmdesáti z dvou
set dvacíti lodí; a třetího loďstva, v němž bylo sto dvacet bitevních a osm set
dopravních lodí, pozbyli téhož roku částečně v bitvě a částečně bouří.

Ještě celých sedm let se vedla válka neválka mezi soupeři téměř vyčerpa¬
nými, válka -loupežná a obléhací bez valných výsledků, za které se Karthagiňané
drželi zvlášť statečně na moři. Pak Římané s posledním napětím sil vystrojili čtvrté
loďstvo a porazili poslední síly karthaginské v bitvě u Aegatských ostrovů (241
př. Kr.) — potom Karthago (240 př. Kr.) prosilo o mír.

Podle mírových podmínek se celá Sicílie až na panství Hierona syrakuského
stala „državou” římského národa. Zde nebylo podobného přizpůsobení jako bylo
v Itálii ; Sicílie se stala dobytou provincií, která platila poplatek a z které se těžilo
jako z provincií starších říší. Krom toho zaplatilo Karthago válečnou náhradu
3200 talentů.

5. Kato starší a duch katonský

Po dvaadvacet let byl mezi Římem a Karthagem mír. Byl to mír bez blahobytu.
Oba soupeři trpěli nedostatkem a špatnou organisací, která se dostavuje přirozeně
a nutně po všech velikých válkách. iJzemí karthaginská vřela prudkými nepořádky;
vracející se žoldnéři nedostávali žold, bouřili se a loupili; země ležela ladem. Čteme
o strašných ukrutnostech, s jakými potlačil tyto zmatky Hamilkar, karthaginský
vojevůdce, a o tisících ukřižovaných. Sardinie a Korsika se vzbouřily. „Italský mír”
nebyl o nic šťastnější. Galové povstali a táhli na jih ; byli poraženi a 40.000 jich bylo
pobito u Telamonu. Je zřejmo, že Itálie byla neúplná, dokud nesahala k Alpám.
V údolí pádském se zakládaly římské kolonie a vznikala velká tepna jdoucí na sever,
via Plaminia. Ale svědčí o mravní a duševní zchátralosti této poválečné
doby, že mohly býti navrženy a konány lidské oběti, když Galové ohrožovali Řím.
Staré karthaginské námořní právo přestalo — bylo jistě sobecké a výsadní, ale byl

329

aspoň pořádek. Jadran se hemžil ilyr-
skými piráty a výsledek byl, že Ilyrie
po dvou válkách byla zabrána jako dru¬
há provincie”. Posílajíce výpravy na
zábor Sardinie a Korsiky, vzbouřených
karthaginských provincií, připravova¬
li si Římané cestu ke druhé punské
válce.

První punská válka ukázala a dosvěd¬
čila poměr sil mezi Římem aKarthagem.
Být obě strany moudřejší a Rím velkodušnější, nemusilo dojiti k obnově zápasu.
Ale Rím byl zlý dobyvatel. Zmocnil se nespravedlivě Sardinie a Korsiky, zvětšil
náhradu válečnou o 1200 talentů a karthaginským výbojům ve Španělsku položil
za hráz řeku Ebro. V Karthagu byla silná strana, vedená Hanonem, pro smír
s Římem; ale nepřekvapí nás, že se mnoho Karthagiňanů dívalo na svého přiroze¬
ného nepřítele se zoufalým záštím.

Záští je z vášní, které mohou ovládnout! život, a jisté povahy jsou k němu
nakloněny, jsou hotovy viděti život v podobě mstivého melodramatu, hotovy nalé¬
zali popud a uspokojení v hrozných projevech ,, spravedlnosti” a msty. Strach
a žárlivost pravěkých sídlišť a jeskyní posud rozkvétají svými tmavými květy
i v našem životě; nejsme vzdáleni od starokamenného věku ještě ani čtyři sta
pokolení. Veliké války, jak ví celá Evropa, dávají těmto záštiplným povahám
svrchované rozpětí, a chamtivost, pýcha a ukrutnost, jež první punská válka roz¬
poutala, nesly nyní bohatou žeň nacionalistického šílenství, obráceného proti cizin¬
cům. Čelnou postavou na straně karthaginské byl veliký vojevůdce a administra¬
tivní politik Hamilkar Barkas, který se nyní jal Rím obtáčeli a otřásali jím. Byl
tchánem Hasdrubalovým a otcem hocha Hanibala, který se měl státi nejhroznějším
protivníkem, jaký kdy děsil římský senát. Nejpřednější úlohou Karthaga bylo nyní
zřídili loďstvo, ^reformovali námořní- správu a nabýti námořní moci, ale toho, zdá
se, nemohl Hamilkar dosáhnout!. Rozhodl se tedy pro druhou možnost: učinili
Španělsko základnou útoku na Itálii. Odešel r. 236 do Španělska jako místodržitel,
a Kanibal vyprávěl později, že jeho otec tehda mu jako hochu jedenáctiletému kázal
přísahali nesmiřitelné nepřátelství moci římské.

Toto téměř šílené soustředění nadání a životních snah rodiny Bárkový na pomstu
jest jenom jedním příkladem úzkého rozhledu a roztrpčenosti na život, jež tíseň
a všeobecný cit nejistoty tohoto velkého zápasu vzbuzovaly v lidských duších. Čtvrt
století války zanechalo celý svět v bídě a trpkosti. Zatím co jedenáctiletý Kanibal
skládal svůj shb nesmiřitelného záští, pobíhalo po venkovském statku v Tusculu
malé, ale asi velmi nepříjemné dvouleté děcko, jménem Marcus Porcius Cato. Dožil
se osmdesáti pěti let a jeho vedoucí vášní byla, zdá se, nenávist ke každému lid¬
skému štěstí kromě jeho. Byl dobrým vojákem a udělal úspěšnou politickou kariéru.
Byl velitelem ve Španělsku a vyznamenal se krutostí. Postavil se do pózy obhájce
náboženství a veřejné mravnosti, a pod tímto pohodlným pláštíkem bojoval po celý
život proti všemu, co bylo mladé, půvabné nebo příjemné. Kdokoli vzbudil jeho
řevnivost, nebyl v jeho očích člověk mravný. Energicky podporoval všechny zákony
proti obleku, proti ženské výzdobě, proti zábavám a svobodně vedeným rozmluvám.

Římský as (bronz, 4. st. př. Kr., v poloviční velikosti)

330

Byl tak šťasten, že se stal censorem, a to mu dávalo velikou moc nad soukromým
životem veřejně působícich lidí. Mohl tak zničiti své veřejné protivníky jejich
soukromými skandály. Vypudil ze senátu Manlia, protože políbil za denního světla
svou ženu před očima svých vlastních dcer. Pronásledoval řeckou literaturu, kterou
až do sklonku svého života vůbec neznal. Pak teprve četl Demosthena a obdivoval
se mu. Psal latinsky o orbě a o starých a zmizelých římských cnostech. Tyto spisy
vrhají mnoho světla na jeho vlastnosti. Jedna z jeho zásad byla, že otrok, když
nespí, má pracovati. Jiná, že se staří voli a otroci mají prodati. Zanechal vojenského
koně, na kterém jezdil za Svých španělských výprav, ve Španělsku, když se vracel
do Itálie, aby ušetřil převozné. Nenáviděl zahrady jiných a zastavil vedení užitkové
vody do římských zahrad. Po společenské zábavě, když bylo po obědě, vyšel ven
a nepořádek ve službě trestal bičem. Velice se obdivoval vlastním ctnostem a zdů¬
razňoval je ve svých spisech. O bitvě u Thermopyl proti Antiochu Velikému psal:
„Ti, kteří viděli Katona, jak útočí na nepřítele a jak ho poráží a pronásleduje,
prohlašovali, že více je zavázán národ římský Katonovi nežli Kato národu římské¬
mu’' (Plutarch: Život Katonův). Ve stáří ho posedla vilnost a měl poměr s otrokyní.
Když se konečně syn ohradil proti takovému nepořádku v jejich společné domácno¬
sti, oženil se s mladicí, dcerou svého tajemníka, který mu to ovšem nemohl odepříti.
(Co se stalo s otrokyní, se nevypravuje. Asi že ji prodal.) Tento exemplář všech
starých římských ctností zemřel v pokročilém věku, ctěn a obáván. Téměř posled¬
ním jeho politickým činem byla důtklivá výzva k třetí punské válce a ke konečné
záhubě Karthaga. Byl v Karthagu jako vyslanec římský urovnávati jakési spory
mezi Karthagem a Numidií, a rozhořčilo i postrašilo ho, když v této zemi viděl
známky jakéhosi blahobytu, ba i štěstí.

Od této návštěvy Kato končil každou řeč v senátě zakrákoráním : „D e 1 e n d a
est Carthago!” (Karthago musí býti zničeno.)

Takový byl muž, který se stal v Římě proslulým za zápasu punského, takový byl
protivník Hanibala a karthaginské odvety a podle něho a podle Hanibala můžeme
usuzovati na ráz a vlastnosti doby.

Obě veliké západní mocnosti, a snad Řím ještě více než Karthago, odpykávaly
těžce duševní i mravní následky první války. Zlá stránka života se dostala na vrch.
Je jasno, že dějiny druhé a třetí války punské (218 — ^201 a 149 — 146) nejsou ději¬
nami národů úplně normálních. Je nesmysl, píší-li dějepisci o „politických instink¬
tech” Římanů a Karthagiňanů. Docela jiné instinkty se rozpoutaly. Rudé oči opičího
předka se vrátily na svět. Byla to doba, kdy rozumní mužové byU ukřičeni nebo
ubiti; pravý duch doby se ukazuje ve chtivém hledání znamení a předzvěstí chvějí¬
cích se ještě jater těch lidských obětí, které byly obětovány v Římě za paniky před
bitvou telamonskou. Západní svět byl skutečně brunátný vražedným šílenstvím.
Dva velicí národové, oba velmi nutní pro rozvoj světa, V5^adli na sebe jako zvěř
a konečně se podařilo Římu zardousit! Karthago.

6. Druhá vunská válka

Jen krátce zde budeme vjrprávěti o podrobnostech druhé a třetí války punské.
Řekli jsme, jak Hamikar počal organisovati Španělsko a jak mu Římané zakázali
překročit! Ebro. Zemřel r. 228 př. Kr. a po něm následoval jeho zeť Hasdrubal,

331

který byl zavražděn r. 221 př. Kr. ; po něm nastoupil Kanibal, tehda šestadvacítiletý.
Válka byla urychlena tím, že Římané sami poruših svoje ustanovení a zasahovali
do toho, co se dálo jižně od Ebra. Kanibal táhl rovnou jižní Galií a přešel přes Alpy
(r. 218 př. Kr.) do Itálie.

Dějiny nejbližších patnácti let jsou dějinami nejskvělejšího a nejneúspěšnějšího
vpádu, jaký kdy byl. Po patnáct let se držel Kanibal v Itálii, vítězný a neporažený.
Římští vojevůdcové se nemohli rovnati karthaginskému, a kdykoli se s ním utkali,
porazil je. Ale jeden římský vojevůdce, P. Cornelius Scipio, byl strategicky tak
nadán, že nastoupil cestu, která zmařila všechna Kanibalova vítězství. Když válka
vypukla, poslali ho po moři do Marseille, aby Kanibala zadržel. Opozdil se o tři dny,
a místo aby ho pronásledoval, poslal své vojsko do Španělska, aby zamezil Kani¬
balovi dovoz potravin i vojska. Po celou další válku zůstalo toto římské vojsko ve
Španělsku mezi Kanibalem a jeho základnou. Zůstal ,,trčeti ve vzduchu”, nejsa
schopen obléhati města nebo zajistiti si svoje výboje.

Kanibal, kdykoh se setkal s Římany v otevřeném boji, je porazil. Dobyl dvou
vehkých vítězství v severní Itálii a získal pro sebe Galy. Táhl na jih do Etrurie,
nastražil léčku římskému vojsku, obklopil je a úplně je zničil u jezera Trasimen-
ského. R. 216 př. Kr. učinilo na něj útok daleko silnější římské vojsko pod Varrem
u Kannen, a on je zničil. Padesát tisíc lidí prý bylo pobito a deset tisíc zajato. Ale
nemohl vyraziti a zmocniti se Říma, poněvadž neměl obléhacích strojů.

Kanny nesly ještě jiné ovoce. Velká část jižní Itálie přešla k Kanibalovi i s Kapuou,
městem po Římě největším, a spojili se s ním Macedoňané. Krom toho Kiero syra-
kuský, věrný spojenec Říma, zemřel a jeho nástupce Kieronymus přešel ke Kartha-
ginským. Ale Římané pokračovali ve válce s velikou houževnatostí a odhodlaností ;
odmítli po bitvě u Kannen s Kanibalem jednati, provedli zdlouhavé, ale na konec
úspěšné obležení Kapue a římské vojsko vytáhlo pokořiti Syrakusy. Obležení Syrakus
je pamětihodné především skvělými vynálezy přírodozpytce Archimeda, kterými
dlouho držel Římany v šachu. Jmenovali jsme již tohoto Archimeda jako jednoho
z žáků a dopisovatelů školy alexandrinského musea. Byl zabit při rozhodném útoku
na město (r. 212 př. Kr.) . Na Tarent, Kanibalův hlavní přístav a dodavatele zásob
z Karthaga, došlo po Syrakusách a Kapui (211 př. Kr.), a zásobování odtamtud
nebylo již pravidelné.

Také Španělsko bylo postupně vyrváno z karthaginského spáru. Když se na
konec pomocné vojsko pro Kanibala pod jeho bratrem Kasdrubalem (nesmí býti
zaměňován se svým stejnojmenným švagrem, který byl zavražděn), probojovalo
do Itálie, bylo zničeno v bitvě u Metauru (207 př. Kr.) a první zpráva, která došla
Kanibala o této pohromě, byla usečená hlava jeho bratra, hozená do tábora.

Pak byl Kanibal sevřen v Kalabrii, patě Itálie. Neměl větších sil prd další podni¬
kání a vrátil se konečně do Karthaga, aby velel Karthagiňanům v poslední bitvě
války.

Tato poslední bitva, bitva u Zamy (202 př. Kr.) byla bojována blízko Karthaga.

Byla to první Kanibalova porážka; věnujme tedy trochu pozornosti jeho pře¬
možiteli, Scipionovi Africkému staršímu, který vystupuje v dějinách jako oprav¬
dový gentleman, veliký vojín a ušlechtilý člověk. Zmínili jsme se již o jistém P.
Cornehu iScipionovi, který útočil na Kanibalovu základnu ve Španělsku; toto byl
jeho syn. Až do bitvy u Zamy měl tento syn totéž jméno, P. Cornelius Scipio, a pak

332

mu bylo dáno příjmení Africanus. (Mladší Scipio Africký, Scipio Africanus Minor,
který později skončil třetí punskou válku, byl přijatým synem syna tohoto prvniho,
staršího Scipiona Afričana.) Scipio Africanus měl všechny vlastnosti, které vzbu¬
zovaly nedůvěru, nenávist a oposici staromódních Římanů ze školy Katonovy. Byl
mladý, byl šťastný a nadaný, uměl vydávati štědře peníze, byl dobře obeznámen
s řeckou literaturou a nakloněn spíše fryžským náboženským novotám než přís¬
ným božstvům římským. A nevěřil ve svrchovanou opatrnost, která tehdáž ovládala
římskou strategii.

Po prvních porážkách druhé punské války řídil římské vojenské operace voje¬
vůdce Fabius, který nutnost vyhýbati se bitvě s Hanibalem pozvedl na jakýsi
posvátný princip. Po deset let převládala v Itálii „fabiánská taktika”. Římané
Hanibala svírali, bránili dovozu, útočili na opozdilce a uhnuli se, kdykoli se Kanibal
ukázal. Jistě to bylo moudré nějaký čas po jejich prvních porážkách, ale je na
silnější moci — a Řím byl silnější mocí za druhé války punské — aby netrpěla
nekonečné války, nýbrž aby nahradila ztráty, objevila schopné vojevůdce, opatřila
lépe vojska a zničila nepřátelskou moc. Rozhodnost je jednou z povinností síly.

Lidé jako Scipio opovrhovali opatrným, neúčinným chytráctvím fabianismu,
jehož vinou i Itálie i Karthago pozvolna smrtelně krvácely. Dožadoval se důrazně
útoku na Karthago samo.

„Ale Fabius při této příležitosti pobouřil celé město, jako by obec měla skrze
toho neprozřetelného a ukvapeného mladíka upadnouti do svrchovaného nebez¬
pečenství a přemlouval krajany, aby k plánu Scipionovu nedali souhlas. U senátu se
mu to povedlo. Ale lid byl přesvědčen, že jeho oposice proti Scipionovi má svůj
původ buď v závisti nad jeho úspěchem nebo v tajné bázni, že kdyby tento mladý
hrdina vykonal nějaký rekovný čin, ukončil válku nebo ji převedl z Itálie jinam, by
jeho váhavý postup po tolik let mohl býti pokládán za netečnost nebo bázlivost . . .
Obrátil se na Krassa, kolegu Scipionova, a snažil se ho přemluviti, aby nepřenechá-
val tento úkol Scipionovi, ale soudí-li, že se má vésti válka takovým způsobem, aby
se vypravil proti Karthagu sám. Ba dokonce zabraňoval na tuto výpravu sbírati
peníze, tak že si Scipio musil pomoci, jak dovedl . . . Snažil se příměti mladé muže,
kteří se nabízeli za dobrovolníky, aby se nehlásili, a hlavně prohlašoval jak v senátě,
tak na fóru, že se Scipio Kanibalovi nejen vyhne, nýbrž že s sebou odvede zbývající
sílu Itálie a že přemlouvá mladé muže, aby opustili rodiče, ženy i rodné město,
kdežto nepřemožený a mocný nepřítel je stále přede dveřmi. Takovými a podobnými
řečmi poděsil lid tak, že povolil Scipionovi jenom legie, které byly na Sicílii, a tři sta
mužů, kteří mu sloužili tak věrně ve Španělsku. . . . Brzy po příchodu Scipionově do
Afriky se donesla do Říma zvěst o jeho slavných a podivuhodných činech. Po této
zprávě přišla bohatá kořist, která ji potvrdila. Numidský král byl zajat ; dva tábory
byly spáleny a zničeny ; v nich byl veliký počet lidí, zbraní a koní ; a Karthagiňané
poslali Kanibalovi rozkaz, aby zanechal svých marných nadějí v Itálii a vrátil se
domů bránit vlast. A zatím co se všude rozléhala chvála těchto hrdinských činů
Scipionových, Fabius navrhoval, aby si zvolili nového vůdce, a neměl pro to ani
stínu důvodu kromě toho, který je obsažen ve známé zásadě, ,že je nebezpečno
svěřovati věci tak důležité štěstí jediného muže, protože není pravděpodobné, že
bude míti vždycky úspěch’ ... Ba i když Kanibal se svým vojskem odplul z Itálie
do Afriky, Fabius neustále kazil všeobecnou radost a tlumil odvahu Říma, neboť

333

se osmělil tvrditi, ,že obci nyní nastává poslední a nejhorší zkouška; že má proč
se obávati úsilí Hanibalova, až se vrátí do Afriky a udeří na naše s3Tiy pod hrad¬
bami Karthaga; že Scipio bude mít činiti s vojskem, ještě teplým krví tolika
římských vojevůdců, diktátorů a konsulů’. Město bylo těmito řečmi postrašeno,
a ačkoli Scipio přenesl válku do Afriky, zdálo se mnohým, že hrozí Římu větší
nebezpečenství nežli kdy dříve.” (Plutarch Životopisy.)

Před bitvou u Zamy bylo krátké příměří a vyjednávání, které vinou Karthagi-
ňanů nevedlo nikam. Jako bitvu u Arbel i bitvu u Zamy možno přesně určiti zatmě¬
ním, jež u Zamy nastalo za bitvy. K Římanům se přidali Numidové, národ sousedící
s Karthagiňany, pod svým králem Massinissou, a to jim zjednalo — po prvé v jaké¬
koli bitvě s Hanibalem — • značnou jezdeckou převahu. Hanibalova jízda na obou
křídlech byla zahnána, a stejnou dobou pevnější kázeň Scipionovy pěchoty umožnila
jim vyhnouti se útoku karthaginských válečných slonů, aniž při tom byli uvedeni
v nepořádek. Hanibal se pokusil rozšířiti čáru své pěchoty tak, aby obklíčil pěchotu
římskou, ale kdežto u Kan měl na své straně všechny výhody výcviku a tím obrat¬
ného manévrování a mohl obemknouti a rozsekati celé zástupy pěchoty, našel proti
sobě nyní řady pěchoty lepší než byla jeho. Jeho vlastní čára se tím prodloužením
zpřetrhala, římské legie rázně zaútočily a to bitvu rozhodlo. Římská jízda, vracející
se z pronásledování jízdy Kanibalovy, obrátila hotovou již porážku ve zhoubný
útěk.

Karthago se podrobilo bez dalšího boje. Podmínky byly přísné, ale dávaly naději
na čestnou budoucnost. Musilo přenechat! Římu Španělsko, vydati všechno své
válečné loďstvo až na deset korábů, zaplatiti 10.000 talentů (asi 400 milionů Kč) ,
a — což byla nejtěžší podmínka ze všech — slíbiti, že nebude válčití bez dovolení
Říma. Konečně byla připojena i podmínka, že mají vydati Hanibala Římanům jako
největšího jejich nepřítele. Ale on uchránil své krajany od tohoto ponížení útěkem
do Asie.

To byly přepiaté podmínky, se kterými se Rím mohl spokojiti. Ale jsou národové
tak zbabělí, že jim nestačí přemoci své nepřátele; musí to ,,mít jisté” a zničiti je.
Římské pokolení, které vidělo velikost a ctnost v muži jako byl Cato Censor, musilo
ze své země udělati ošemetného spojence a zbabělého vítěze.

7. Třeti punská válka

Dějiny Říma po padesát tři roky, jež uplynuly mezi bitvou u Zamy a posledním
jednáním té tragedie, třetí punskou válkou, vyprávějí o tvrdém, nelítostném roz¬
šiřování moci navenek a o pozvolném hynutí svobodného zemědělského obyvatelstva
domácího lichvou a hrabivostí boháčů.

Duch národa zesurověl a upadl; nebylo dalšího rozšiřování občanství ani velko¬
dušných snah přizpůsobit! si cizí obyvatelstvo domorodé. Španělsko mělo špatnou
správu a uklidňovalo se jen pomalu a s velkými obtížemi. Spletitými cestami došla
římská politika k tomu, že se Ilyrie a Macedonie staly provinciemi; Rím, jak patrno,
se nyní chystal „zdaniti cizinu” a tak zbaviti daní ob5rvatelstvo domácí. Po r. 168
př. Kr. se stará pozemková daň už v Itálii nevybírala, a jediný důchod, který Itálie
poskytovala, byl ze státních statků a z dovozních cel na zámořské zboží. Důchody

334

336

z provincie „Asie” kryly výdaje římského státu. Doma lidé jako Kato nabývali
statků tím, že je právně zabírali, když jim dlužníci nemohli zaplatiti, a často to
byly statky lidí zchudlých vojenskou službou; vyhnali svobodné občany z jejich
pozemku a obdělávali své pozemky prací nelítostně štvaných otroků, která byla
laciná a vydatná. Takoví lidé pokládali cizí obyvatelstvo jen za nedovezené otroky.
Sicílie byla vydána na pospas hrabivým nájemcům. Boháči zde mohli pěstovati
obilí svými otroky a dovážeti je velmi výhodně do Říma, a domácí pozemky se
mohly proměniti v pastviny pro hovězí dobytek a ovce. Tak počal příliv vykořeně¬
ného italského obyvatelstva do měst a zvláště do Říma.

O prvních bojích šířící se moci Říma se Seleukovci i jak se spojil s Egyptem zde
nemůžeme vyprávěti, ani o křivolakých cestách řeckých měst ve stínu jeho moci,
pokud si je nadobro nepodmanil. Musí dostačiti mapa, aby ukázala rozsah jeho
panství v té době.

Proti té všeobecné nízkosti doby přec jen se ozývaly varovné hlasy. Vyprávěli
jsme již, jak pustošivou chorobu druhé punské války, chorobu státní, kterou
způsobili lakotní boháči právě tak jako chorobu tělesnou leckdy způsobují veliké
% vředy, operoval neohrožený Scipio Africanus. Když se zdálo pochybné, pošle-li ho
senát jako vojevůdce, pohrozil, že se odvolá k lidu. Od té doby byl pro tu smečku
senátorů, kteří z Itálie, země svobodných zemědělců, vytrvale dělali zemi otrokář-
ských dobytčích ohrad, znamenaným člověkem. Pokusili se zničiti ho dříve než
dostihl Afriky; dali mu nedostatečné vojsko, se kterým, jak si myslili, nemohl
zvítěziti; a po válce ho prostě vystrčili z úřadu. Katona přiměly vlastní zájem
i vrozená zlomyslnost, že na něho útočil.

Scipio Africanus starší byl, jak se zdá, ušlechtilé a netrpělivé povahy a nescho¬
pen využiti lidové nespokojenosti s panujícími směry i své vlastní neobyčejné
obliby k svému prospěchu. Šel jako podřízený svého bratra Lucia Scipiona, velitele
prvního římského vojska, jež táhlo do Asie. U Magnesie v Lydii se vehká a pestrá
armáda pod Antiochem III. Seleukovcem dočkala (r. 190 př. Kr.) osudu, který
velmi připomíná osud perských armád před sto Čtyřiceti roky. Za toto vítězství
stihlo Lucia Scipiona nepřátelství senátu a byl obviněn, že si ponechal peníze, které
dostal od Antiocha. Když Lucius povstal v senátě s doklady v rukou, aby se obránil
proti štvaní svých protivníků, Africanus mu vytrhl hstiny z rukou, roztrhal je
a mrštil jimi o zem. Jeho bratr, tak pravil, získal státní pokladně 200.000 sestercií
(asi 240 milionů Kč) — má se s nimi nyní tahati o ty a ty položky? Když byl Lucius
později obžalován a odsouzen, Africanus ho mocí osvobodil. Když byl sám obžalo¬
ván, připomněl lidu, že je toho dne výročí bitvy u Zamy a vzdoroval úřadům za
potlesku davu.

Římský lid podle všeho měl rád Scipiona Afričana a přál mu, a po dvou tisíci¬
letích musíme ho také míti rádi. Dovedl vrhnouti roztrhaný papír senátu do tváře
a když se stal Lucius znovu předmětem útoků, jeden z lidových tribunů zakročil
svým vetem a znemožnil tak jednání. Ale Scipio Africanus neměl té tvrdší příměsi,
která dělá z lidí veliké demokratické vůdce. Nebyl Caesarem. Neměl žádné z vlast¬
ností, které jsou nezbytné pro toho, kdo se musí broditi blátem politického života.
Po těchto událostech se uchýlil znechucen z Říma na své statky, kde zemřel r. 183
př. Kr.

336

Téhož roku zemřel Hanibal. V zoufalství se otrávil. Neutuchající strach římského
senátu ho štval ode dvora ke dvoru. Přes rozhořčený protest Scipionův žádal Rím
při mírovém jednání, aby ho Karthago vydalo, a požadoval to od každé moci, která
ho chránila. Když byl sjednán mír s Antiochem III., byla to jedna z podmínek.
Konečně ho doštvali v Bithynii; bithynský král ho zadržel, aby ho poslal do Říma,
ale 'Kanibal nosil už dlouho potřebný jed v prstenu a otrávil se . . .

Dodává cti jménu scipionskému, že to byl jiný Scipio, Scipo Nasica, který paro¬
doval Katonovo ,,Delenda est Carthago”, konče všechny své řeči v senátu slovy:
,, Karthago musí zůstati”. Byl dosti prozíravý, aby viděl, že samo trvání Karthaga
je pro Řím podnětem a prospívá mu.

Ale dobýti Karthaga a zničiti je bylo souzeno druhému Scipionovi Africkému,
adoptovanému synu syna Scipiona Afrického Staršího. Jediným proviněním Kartha-
giňanů, které způsobilo třetí a poslední punskou válku, bylo, že dále s úspěchem
obchodovali. Karthaginský obchod nijak nesoutěžil s římským ; když bylo Karthago
zničeno, velká část jeho obchodu zašla s ním, a severní Afrika od té doby hospo¬
dářsky upadala. Ale zdar Karthaga probudil vášnivou závist, která byla u „starého
římského” typu zřejmě ještě mocnější nežli lakota. Bohatá třída rytířů nemohla
cítiti jiného bohatství na světě než své. Řím dráždil k válce podněcuje Numidy,
aby jsi přisvojovali území karthaginské, až se dali Karthagiňané ve svém zoufalství
skutečně vydrážditi. Řím se pak vrhl na Karthago a prohlásil, že porušilo smlouvu!
Vedlo válku bez dovolení.

Karthagiňané poslali rukojmí, které Řím žádal, vydali zbraně, chystali se vydati
území. Ale tato povolnost jen ještě zvětšila zpupnost Říma a nelítostnou hrabivost
rytířské třídy, která ovládala jeho zástupce. Žádal nyní, aby se obyvatelstvo
vystěhovalo z Karthaga na místo, vzdálené aspoň patnáct kilometrů od moře. To
žádali od lidí, kteří žili výhradně ze zámořského obchodu 1

Toto nesmyslné nařízení dohnalo Karthagiňany k zoufalství. Povolali zpět
vyhnance a chystali se k odporu. Vojenská zdatnost Římanů po celé půlstoletí za
malicherné a přízemní vlády vytrvale klesala, a první útoky na město r. 149 př. Kr.
skončily téměř úplnou porážkou. Za těchto podniků se vyznamenal v podřízeném
postavení mladý Scipio. Následující rok byl také rokem nezdaru pro neschopnost
senátu. Tento slavný sbor přešel tehda z chvástavosti k panice. Římské obyva¬
telstvo bylo poděšeno ještě více. Zvolili za konsula mladého Scipiona, ač neměl pro
tento úřad ještě náležitý věk ani kvalifikaci, hlavně proto, že se jmenoval Scipio,
a poslali ho do Afriky, aby zachránil drahou vlast.

Následovalo nejúpornější a nejhroznější obležení. Scipio uzavřel přístav hrázi
a znemožnil zásobování po suchu i po moři. Karthagiňané trpěli strašně hladem ; ale
vydrželi to až do dob3d:í města. Pouliční boj trval šest dní, a když se konečně vzdal
i hrad, zůstalo na živu z karthaginského obyvatelstva, jehož bylo na půl milionu,
padesát tisíc. Byli prodáni do otroctví, celé město spáleno, zříceniny přeorány —
projev to naprostého zničení — a byla vyslovena slavnostní kletba na každého, kdo
by se pokusil znovu je vystavěti.

Téhož roku (146 př. Kr.) římský senát a rytíři zavraždili ještě jiné velké
město, které, jak se jim zdálo, obmezovalo jejich obchodní výsady — Korint. Měli
ospravedlnění, neboť Korint stál proti nim ve zbrani — ale bylo to nedostatečné
ospravedlnění.

337

8. Jak ynnské války podkopaly římskou svobodu

Třeba se tu krátce zmíniti o změně vojenské soustavy římské po druhé válce
punské — změně, která měla nesmírnou důležitost pro pozdější rozvoj Říma. Až
do té doby se římská vojska odváděla ze svobodných občanů. Vojenská povinnost
a hlasovací právo byly úzce sloučeny; veřejné shromáždění podle centurií se podo¬
balo svým výstrojem vojenské mobilisaci a táhlo, majíc v čele jezdecké centurie,
na Campus Martius. Byla to soustava velmi podobná soustavě burské před poslední
jihoafrickou válkou. Obyčejný římský občan, jako obyčejný Bur, byl sedlákem;
na zavolání vlasti šel ,,pod komando”. Burové bojovali neobyčejně dobře, ale
v pozadí jejich duše byla úzkostná touha vrátiti se na své farmy. Pro podniky
dlouhotrvalé, jako bylo obležení Vej, Římané vojsko vyměňovali — právě tak to
dělali Burové při obléhání Ladysmithu.

Nutnost podmaniti si po druhé punské válce Španělsko vyžadovala vojsk jiného
rázu. Španělsko bylo příliš vzdáleno, aby se vyměňování dálo pravidelně, a válka
vyžadovala úplnějšího výcviku, než bylo možno s těmito přicházejícími a odcháze¬
jícími vojáky. Proto odváděli mužstvo na delší Ihůty a platili mu. Tak se po prvé
ukázali v římském životě placení vojáci. K platu přistupovala kořist. Kato rozdělil
mezi své vojáky ve Španělsku stříbrný poklad, ale útočil prý na Scipiona Afričana,
že rozdělil kořist mezi své vojáky na Sicilii. Zavedení vojenského platu vedlo
k vojákům z povolání a to zase o století později k odzbrojení obyčejného římského
občana, kterého nyní jeho chudoba hnala do Říma a do větších měst. Před r. 200
př. Kr. byly vyhrány veliké války, a římský stát měl ve svých sedlácích na válku
připravených vojenský základ. Tito vojenští římští sedláci však válem mizeli.
Změnu, která počala po druhé punské válce, dokončil koncem století Maiius
reorganisací armády, jak na svém místě povíme. Po jeho době počneme psáti
o „armádě”, pak o „legiích” a shledáme, že to je vůbec nový druh vojska, jehož už
nespojuje vzájemné pouto společného občanství. Místo tohoto pouta nabyly legie
jiného v „esprit de corps”,v tom, že měly svoje společné zájmy, jiné, než
ostatní obec, často protichůdné. Počínají míti vřelejší zájem o své vůdce, kteří jim
zajišťují plat a plen. Před punskými válkami se snažili římští ctižádostivci získati
si přízeň plebejů; po této době se počali ucházeti o přízeň legií.

9. Srovnání římské republiky s moderním státem

Po mnohých stránkách mají dějiny římské republiky zvláště pro čtenáře ame¬
rického nebo západoevropského příchuť mnohem modernější než vše, cokoli bylo
před nimi. Po prvé tu máme něco podobného samosprávnému „národu”, něco
většího nežli jen městský stát, něco, co se snaží říditi své vlastní osudy. Po prvé
tu máme rozsáhlé území pod jednotným právem. Máme tu v senátu a v lidovém
shromáždění spor skupin a jednotlivců, kontrolu podpíranou důvody, daleko
pevnější a trvalejší než může býti jakékoli samoděržaví, a mnohem pružnější a při¬
způsobivější než v kterékoli knězovládé. Po prvé se tu také setkáváme se sociálními
spory, jež lze přirovnat! k našim. Peníze vytlačily výměnný obchod a nastal volný
oběh peněžního kapitálu, ne snad tak docela volný jako dnes, ale přece jen volnější

338

než kdykoli předtím. Punské války byly válkami národů, jakými nebyla žádná
z válek, o nichž jsme posud vyprávěli. Jisto je, že za oněch dob se už jevily široké
obrysy našeho nynějšího světa, celné jeho myšlenky, hlavní námitky.

Ale jak jsme již zdůraznili, některé ze základních výhod a některé z běžných
politických myšlenek naší doby chyběly v Římě punských válek. Nebylo novin
a nebylo ve skutečnosti zastupitelstva, zvoleného v lidových shromážděních. Na
popud Julia Caesara (60 př. Kr.) bylo jednání senátu uveřejňováno tak, že se zpráva
o něm psala na návěštních tabulích „i n a 1 b o” (na bílém). Bylo zvykem uveřejňo¬
vat! tímto způsobem také praetorská nařízení. Byli odborní dopisovatelé, kteří
posílali po zvláštním poslu nejnovější zprávy venkovským boháčům a ti je dávali
opisovat! na album (bílé prkno, natřené sádrou). Cicero, když byl správcem
v Cilicii, dostával běžné zprávy od takového odborného dopisovatele. Stěžuje si
v jednom listě, že takových zpráv nepotřebuje ; dovídal se o samých závodech na
vozech a o jiných sportovních událostech, ale nedostával přehled o politické situaci.
Je zřejmo, že takto se dovídali veřejné novinky jenom lidé zámožní.

Jiným velikým nedostatkem demokratického mechanismu římské republiky,
který dnes plně pochopujeme, ale o němž tehda neměl nikdo ani tušení bylo, že
za té doby nebylo vůbec ani základní politické výchovy. Římští plebejové, trvajíce
na tom, aby se uveřejnily zákony na dvanácti deskách, měli jakýsi zásvit myšlenky,
že hlasovací právo bez vědění nemůže lid osvobodit! ; ale nedovedli si představit!,
neboť to nebylo za jejich doby možno, jak jinak rozšířiti vědění do širokých vrstev
lidových. Teprve nyní se počíná plně chápati politický význam zásady, že „vědění
je moc”. Britské „Trade-Unions” na př. teprve nedávno založily „dělnické školy”,
v nichž se schopní dělníci mohou vzdělávat! v dějinách, ve vědách politických,
sociálních a pod. Ale vychování v republikánském Rimě záviselo na vrtochu rodičů
a bylo výsadou bohatství a volného času. Bylo hlavně v rukou Reků, z nichž mnozí
byli otroky. Jak nám svědčí Lucretius a Cicero, vinul se do prvního století císařství
tenounký pramének velmi jemného vzdělání a velmi jemného myšlení, ale neroz¬
šířil se mezi lid. Obyčejný Říman nejenom neznal naprosto nic z dějin lidstva, nýbrž
ani nic o cizích národech; nevěděl nic o hospodářských zákonech ani o sociálních
možnostech. Nerozuměl ani pořádně vlastním zájmům.

Ovšem že v řeckých městských státečcích a ve starém Římě, dokud měl rozsah
jen 1000 kilometrů, lidé hovorem a pozorováním získávali dostatečné vědomosti
o obyčejných občanských povinnostech, ale na počátku válek punských to už byla
pro nevzdělaného člověka věc příliš obsáhlá a složitá. Podle všeho nikdo nepozo¬
roval trhliny, která se šířila mezi občanem a jeho státem, a tak nemáme pražádné
zprávy o nějakém pokuse rozšířiti obzor občanův poučením, aby mohl dostáti svým
rostoucím povinnostem. Počínajíc druhým stoletím př. Kr. kdekdo ukazuje na
nevědomost obyčejného občana a na jeho malý politický rozhled, všechno trpí
nedostatkem politické odpovědnosti právě pro tu nevědomost, ale nikdo z toho
nevyvodí důsledky pro nás tak zřejmé, nikdo nenavrhne, jak potři ti tu nevědomost,
na kterou si stěžuje. Nebylo nižádných prostředků poučit! davy lidu o společném
politickém a sociálním ideálu. Teprve rozvojem velikých propagandistických nábo¬
ženství v římském světě, z nichž křesťanství bylo hlavní a jediné se udrželo, bylo
světu zřejmo, že je takové soustavné poučování možné. Onen opravdu veliký poli¬
tický duch, císař Konstantin Veliký, žijící o šest století později, to prvý dokonale

339

pochopil a pokusil se využiti této možnosti pro zachováni a duševni i mravní sply¬
nutí světového státu, nad kterým panoval.

Ale tato politická soustava římská se lišila od naší nejenom tím, že neměla ani
zpráv ani vychování ani zastupitelské vlády. Je pravda, že se blížila daleko více
modernímu civilisovanému státu, než kterýkoli jiný stát, který jsme posud poznali,
ale v některých věcech byla podivně primitivní a nedovzdělaná. Každou chvíli čtenář
římských dějin, mající při čtení na mysli názvy jako debata a předloha, politika
a fronta, kapitál a práce, přijde na něco, co v něm vzbudí takový úděs, jaký by
cítil, kdyby šel otevřít dveře neznámému návštěvníkovi, podával mu ruku a viděl,
jak se proti němu sune znetvořená chlupatá pracka neandertálského člověka,
a vzhlédna by spatřil bezbradou zvířeckou tvář. Poznamenali jsme již, že ještě
ve třetím století př. Kr. byly konány lidské oběti a mnoho z toho, co se dovídáme
o náboženství republikánského Říma, nás zanáší daleko za dny řádných bohů do
věku šamanismu a kouzel. Mluvíme o zákonodárném shromáždění a mysl zalétá do
Westminstru; ale jak by nám bylo, kdybychom se šli podívat na zahajovací zasedání
horní sněmovny a viděli lorda kancléře s krvavými prsty, hrabajícími se věštecky
ve vnitřnostech právě zabité ovce ? Duch by zabloudil od Westminstru do afrického
Beninu mezi černochy. A otroctví v Římě bylo kruté otroctví, mnohem hanebnější
než otroctví v Babylóně. 'Zahlédli jsme ctnostného Katona mezi jeho otroky ve
druhém století př. Kr. Krom toho ve třetím století př. Kr., když v Indii vládl osví¬
ceně a ušlechtile král Asoka, Římané oživili etruský sport — otroky, bojující o život.
Při této zábavě si vzpomínáme, že mohla vzniknout! také v Západní Africe; má svůj
původ v předhistorickém zvyku pobíjeti zajatce při pohřbu náčelníkově. Tato „hra”
měla náboženský nádech; otroci s háky, kteří vyvlékali mrtvoly z arény, měli masky
podzemního převozníka Charona.

R. 264 př. Kr., téhož roku, kdy počal panovati Asoka a počala první punská
válka, se konal na římském fóru první gladiátorský zápas na oslavu pohřbu člena
staré římské rodiny Brutů. Byl ještě skromný, jen tři páry, ale brzo bojovali gla¬
diátoři po stech. Chuť na tyto zápasy rostla rychle a války poskytovaly hojně
zajatců. Staří římští mravokárci, kteří byli tak přísní na líbání, ženské šaty a řeckou
filosofii, byli s tímto novým vývojem na výsost spokojeni. Pokud to působilo bolest,
byla římská mravnost, jak se zdá, úplně klidná.

Byl-li republikánský Rím první z moderních samosprávných národních společ¬
ností, byl jistě jejich „neandertálskou” formou.

V nejbližších dvou nebo třech stoletích se gladiátorské hry v Římě rozmohly do
nesmírných rozměrů. iS počátku, dokud byly samé války, se gladiátoři vybírali
z válečných zajatců. Přicházeli se svými význačnými národními zbraněmi, tetovaní
Britové, Maurové, Skytové, černoši a pod., a takové divadlo mělo snad vojenskou
cenu. Tak se užívalo také zločinců nižších tříd, odsouzených k smrti. Starý svět
nechápal, že zločinec, odsouzený k smrti, má ještě nějaká práva; použiti zločince
jako gladiátora nebylo konec konců ani tak zlé jako použiti ho za ,, materiál” pro
vivisektory alexandrinského musea. Ale jak výtěžek tohoto druhu her rostl a s ním
poptávka po obětech, byli prodáváni cvičitelům gladiátorů i obyčejní otroci, a každý
otrok, na kterého měl jeho majitel ,, spadeno”, se mohl ocitnout! v takovém gla¬
diátorské ,, závodě”. Zpustlí mladíci, kteří probili své jmění, i ostří hoši šli na určitý
čas dobrovolně do toho zaměstnání doufajíce, že je jejich zdatnost zachrání.

340

Jak se ten obchod rozvíjel, počali se gladiátoři pronajímati ; boháči si koupili
celou tlupu, užívali jich jako osobní stráže nebo je při hrách s dobrým výdělkem
pronajímah.

Slavnosti počínaly obřadným průvodem (pompa) a bojem na oko (prae-
1 u s i o) . Opravdový boj se ohlašoval zatroubením. Gladiátoři, kteří nechtěli ať
už 2 jakýchkoli důvodů bojovati, byli k tomu nuceni biči a rozžhavenými pruty.
Poraněný zápasník žádal někdy o milost zvedaje ukazováček. Diváci pak buď
mávali kapesníky na (znamení milosti nebo ho odsoudili k smrti vztahujíce zaťaté
pěsti a naznačujíce nějak svým palcem smrt. Odborníci se neshodují v tom, jaké
bylo přesné znamení. INěkteří míní, že palec vzhůru (k prsům) znamenal smrt
a palec dolů znamenal: „Sklonit meč!” Obyčejné mínění je, že palec dolů znamenal
smrt. Pobité nebo umírající vyvlékli na zvláštní místo, spoliarium, tam je svlékli,
vzali jim, co měli při sobě, a ty, kteří ještě dýchali, dobili.

Tato organisace vraždy jako sportu a divadla ukazuje nejlépe velikou propast
v mravních názorech mezi společností římskou a naší. Je pravda, že se takové
ohavné ukrutnosti a urážky lidské důstojnosti dějí posud na světě, ale nedějí se
jménem zákona a bez protestu. Neboť jje pravda, že se až do doby Senecovy (první
století po Kr.) nevypravuje o žádném zřejmém protestu. Svědomí lidstva bylo
slabší a méně jemné nežli je nyní. Nová moc měla vstoupiti do lidského svědomí
teprve křesťanstvím. Duch Ježíšův v křesťanství se stal velikým protivníkem
těchto ukrutných divadel a otroctví v římském státě, a jak se křesťanství šířilo,
tato dvě zla mizela. Profesor Gilbert Murray dodává, že „Rekové ukazovali na
gladiátorské hry jako na důvod, proč nazývají Římany barbary, a kdykoli se
je některý římský prokonsul snažil zavěsti do Korinta, byly bouře”. Oposice proti
této starověké ukrutnosti nebyla tedy jenom křesťanská. „Lepší Římané zřejmě
neměli těch her rádi, ale jakási bázeň jim bránila, aby je otevřeně prohlásili za
ukrutné. Cicero na př., když musil jiti do cirku, vzal si s sebou psací tabulky a ta¬
jemníka a nedíval se. Zvláštní nelibost vyjadřoval při zabíjení slona. Řecká filosofie
tyto hry nepokrjrtě odsuzovala, a za různých dob dva cynikové a jeden křesťan
obětovali své životy v aréně protestujíce proti nim, dříve než byly zrušeny”.

Gladiátoři (z nástěnné malby v Pompejích)

n. G. Wells, Dijiny svřia — 22,

341

KAPITOLA XXVI

Od Tiberia Graccha do zbožněných císařů v Římě

1, Uměníj jak držeti obyčejného člověka při zemi

Již dvakráte jsme přirovnali samosprávnou obec římskou k „neandertálské”
odrůdě „demokratického”, civilisovaného státu moderního, a opět se k tomu při¬
rovnání vracíme. Formou jsou si oba ty pokusy, i ten prvotní veliký i jeho pozdější
příbuzní, neobyčejně blízké, ale duchem se od sebe hluboce liší. Římský politický
a sociální život, a zvláště římský politický a sociální život za století mezi pádem
Karthaga a vzestupem Caesara a caesarismu, má celkem velmi význačnou podob¬
nost s pohtickým a sociálním životem v zemích jako jsou dnešní Spojené státy
americké nebo říše britská. Podobnost se ještě zesiluje společným, byť druhdy
nepřesným užíváním názvů jako ,, senát”, „demokracie”, „proletariát” a pod. Vše
to bylo v římském státě dříve, ale bylo to hrubší a neomaleně jší, nespravedlivosti
byly křiklavější, zápasy tvrdší. Bylo poměrně málo vědění a málo všeobecných
myšlenek. Aristotelova vědecká díla počali v Římě čisti teprve v prvním století př.
Kr. Je pravda, že Ferrero (Velikost a pád Říma, kn. I. kap. XI.) nám líčí,
jako by Caesar znal Aristotelovu Politiku, a připisuje mu sen vytvořiti „peii-
kleovský Rím”, ale zdá se, že touto myšlenkou hoví Ferrero sklonu k romantice,
která jest radostí i smyčkou všech dějepisců.

Již jsme věnovali pozornost hlubokému rozdílu mezi životem římským a moder¬
ním, způsobenému nedostatkem tisku, lidové výchovy a zastupitelské soustavy
v lidovém shromáždění. Náš svět má ještě daleko do rozřešení záhady zastupitelské
soustavy a do vytvoření veřejného shromáždění, které by opravdu shrnovalo, kry-
stalisovalo a vyjadřovalo společné myšlení a společnou vůli. Naše volby jsou ještě
hodně důmyslným napalováním obyčejného voliče, vidoucího, že je bezmocný proti
stranickým organisacím, které z práva voliti svobodně svého zástupce udělají právo
voliti méně nestravitelného ze dvou politických šmoků; ale i tak je jeho hlas,
srovnáme-li jej s hlasem obyčejného počestného občana římského, účinným nástro¬
jem. Velmi mnoho našich dějepisů, jednajících o této době římských dějin, píše
o „lidové straně”, o hlasech lidu atd., jako by takové věci byly tenkrát právě tak
působivé jako dnes. Ale senátoři a politikové římští hleděli už k tomu, aby té
opravdové a prospěšné působivosti ve skutečnosti nebylo. Tyto moderní fráze velice
mýlí, nevymezíme-li pečlivě jejich smysl.

Již jsme popsali, jak se scházely lidové komicie, ale toto nemotorné shromáždění
nepodává plného obrazu o volební geometrii, která se v Římě prováděla. Kdykoli
se v Itálii udělovalo občanské právo novým občanům, užívaly politické strany nej¬
promyšlenějších podvodů, aby se do těch třiceti starých tribuí dostalo co nejvíce

342

nebo co nejméně nových voličů, nebo aby nových tribuí bylo co nejméně. Poněvadž
se hlasovalo podle tribuí, je zřejmo, že prišh-li všichni noví voličové do jedné tribue,
nevydali více než jeden hlas, byť jich bylo sebevíc — nebylo zkrátka více hlasů než
tribuí, starých ani nových.

A zase byli-li rozděleni do tribuí příliš četných, nemělo to v jednotlivých tribuích
žádného významu. To bylo jako stvořeno pro ty, kteří dovedli „dělat politiku”.
Dovedli zpracovat komicie tributní tak obratně, že výsledek byl pravým opakem
skutečného cítění všech voličů. Ostatně, jak jsme již řekli, byla veliká většina
italských voličů vzdáleností od Říma už předem z volby vyloučena. Asi uprostřed
punských válek bylo římských občanů kolem 300.000; asi r. 100 př. Kr. jich bylo
přes 900.000, ale ve skutečnosti vohlo jen několik desítek tisíců těch, kteří sídlili
v Rimě nebo blízko Říma, a většinou to byly nižší vrstvy. Římští voličové byli do
té míry ,,zorganisováni”, že vše, co provádívá při volbách newyorských strana
demokratická, je proti tomu nevinné a počestné. V Římě byly kluby, c o 1 1 e g i a
s o d a 1 i ci a, mající obyčejně společensky bezvadný nátěr náboženský; nastávající
politik, který si chtěl upraviti cestu k úřadu, šel nejprve k lichvářům a pak s vy¬
půjčenými penězi do těch klubů. Jestliže některá otázka pohnula venkovské voliče,
aby se vhrnuli do města, bylo vždy možno odložiti hlasování a vymluviti se, že jsou
„omina” (věštecká znamení) nepříznivá. Přišii-li neozbrojeni, mohli býti zastrašeni;
přinesU-li s sebou zbraně, počalo se křičeti, že je to spiknutí na vyvrácení republiky
a uspořádala se řež.

Je jistojisté, že celá Itálie, celá říše byla plné století po zničení Karthaga zjitřena
nespokojeností, úzkostí a neklidem ; několik lidí velice zbohatlo, kdežto většina lidu
se zmítala v nevyprostitelné síti nejistých cen, kolísavého obchodu a dluhů, ale
přece stále nikdo nevěděl, jak si tu tíseň vyložiti a jak se z ní dostati. Neslyšíme
o jediném pokusu učiniti z lidového shromáždění poctivý a účinný veřejný orgán.
Pod povrchním zdáním veřejného života zápasil němý obr veřejného mínění
a veřejné vůle, který se časem vzchopil k velikému politickému úsilí, k náběhu
pomoci si hlasováním, a jindy se zase dal strhnout! k násilnostem. Dokud nedošlo
k násilí, senát i finančníci pokračovali ve svém neblahém díle. Jenom když byly
důkladně postrašeny, ustaly vládnoucí kliky a třídy na čas od své hanebné politiky
a staraly se o obecné dobro.

Skutečným výrazem lidové vůle v Itálii byla tehda necomitia tribut a,
nýbrž stávka a povstání, správná a nutná metoda všech podváděných nebo potla¬
čovaných národů. Viděli jsme za našich časů v různých evropských státech úpadek
vážnosti parlamentní vlády a prudký sklon davů k nekonstitučním metodám ze
stejné příčiny, kterou jest nevyléčitelná sklonnost pohtiků tak dlouho zadržovat
správný chod volebního stroje, až nastane výbuch.

Chystá-li se nespokojené ob3watelstvo ke vzpouře, potřebuje vůdce, a politické
dějiny závěrečného století římské republiky jsou dějinami vůdců povstaleckých
a vůdců protir evolučních. Většina oněch jsou ovšem nesvědomití dobrodruzi, kteří
se snaží využiti obecné tísně a útrap pro vlastní úspěch. Mnozí z dějepisců, píšících
o té době, projevují náklonnost stranickou a píší buď tónem aristokratickým nebo
zuřivě demokratickým, ale bůhví že žádná strana za těch složitých a spletitých
sporů neměla vysokých cílů ani čistých rukou. Senátoři a bohatí rytíři byli duše
hrubé a hrabivé, které se chovaly nepřátelsky a opovržlivě k chudé luze, a lid byl

343

nevědomý, nestálý a aspoň stejně hrabivý. V celé té době září poměrně jen Scipio-
nové jako několik řádných lidí. O dobrých nebo špatných pohnutkách některých
jiných postav té doby, na př. Tiberia Graccha, máme aspoň pochybnosti. Ale všichni
ti ostatní ukazují jen, jak mohou býti lidé obratní a chytří, jak lstiví ve sporech, jak
skvělí ve vymýšlení záminek a jak při tom všem mohou naprosto postrádat!
moudrosti a duševní ušlechtilosti. „Šmatlavý, chlupatý, zvířecký, ale asi velmi
zchytralý tvor s velikým zadním mozkem” — tak kdosi, tuším že Sir Harry John-
ston, popsal člověka neandertálského.

Až po dnešní den musíme užívati podobných výrazů, popisu jeme-li duši politi¬
kovu. Státníci musí teprve vypuditi politiky z jejich doupat a houštin. Dějepis se
musí teprve státi vyprávěním o lidské důstojnosti.

2. Finance v římském státě

Římský stát byl ještě po jiné stránce hrubou předzvěstí našich moderních
poměrů a lišil se ode všech politických systémů, kterými jsme se posud zabývali —
znal totiž peněžní a úvěrní hospodářství. Peníze byly na světě teprve několik sto¬
letí, ale jejich užívání rostlo ; hladce se jimi obchodovalo i podnikalo a změnily od
základu hospodářské podmínky. V republikánském Římě počali míti finančníci
a peněžní zájmy úlohu značně podobnou úloze, kterou mají dnes.

Poznamenali jsme již — když jsme vyprávěli o Herodotovi — jako první účinek
peněz, že poskytovaly volnost pohybu a volný čas určitému počtu lidí, kteří by se
jinak nebyli mohli těšiti této výsadě. A v tom spočívá zvláštní cena peněz pro lidstvo.
Kdežto se dříve pracovníku platilo tak, že mu to vadilo i v zábavě i v práci, dávají
mu peníze možnost, že si může vybírati podle chuti, co potřebuje nebo co je mu
pohodlné a příjemné. Mohl své peníze snísti nebo vypiti, mohl je věnovati chrámu,
mohl je vynaložit! na své vzdělání nebo si je uložiti pro strýčka Příhodu. To, že se
dají peníze tak snadno směniti, je velká jejich výhoda. Ale volnost, kterou dávají
peníze chudákovi, není nic proti volnosti, kterou dávají boháčovi. S penězi boháči
přestali býti vázáni na pozemky, domy, zásoby a stáda. Mohli kupovati a prodávati
co chtěli a kde chtěli s neslýchanou před tím volností. Ve třetím a ve druhém století
př. Kr. počalo toto uvolnění, toto odpoutání bohatství působiti na povšechný hospo¬
dářský život římského a pořečtěného světa. Počaly se kupovati pozemky a pod. ne
pro vlastní potřebu, nýbrž aby se na nich vydělalo; vypůjčovalo se, aby se mohlo ku¬
povati, rozvíjela se spekulace. Jistě byli v Babylóně bankéři již kolem r. 1000 př. Kr.,
ale ti půjčovali v míře mnohem obmezenější a mnohem solidněji kovové pruty nebo
zboží. Dřívější svět byl světem výměny zboží a proto pokračoval pomaleji, ale také
bezpečněji a jistěji. Na tom stupni zůstala obrovská říše čínská málem až do dnešní
doby.

Veliká města před Římem byla města obchodní a průmyslová. Takovými byly
Korint, Karthago a Syrakusy. Ale Rím neměl nikdy značnějšího průmyslového
obyvatelstva a jeho obchodní domy nemohly soutěžit! s alexandrinskými. Malý
přístav v Ostii stačil vždy jeho potřebám. Rím byl městem politickým a finančním,
a alespoň po této finanční stránce byl novým druhem města. Dovážely se do něho
zisky a poplatky, ale z něho se vyváželo tuze málo. V přístavišti ostijském se sklá¬
dalo hlavně obilí ze Sicílie a z Afriky a kořist z celého světa.

344

Po pádu Karthaga stouply tyto doposud neznámé finanční možnosti Římu prudce
do hlavy. Na peníze, jako na většinu vynálezů, přišlo lidstvo jen jakoby namátkou,
a lidé musili stále vyvinovat! — až podnes musí stále zdokonalovat! — vědecké
i mravní užívání peněz. V dochovaném nám životě a spisech Catona censora vidíme,
jak to začínalo jako nákaza. Za svých mladších let byl rozhořčeně ctnostný a přísný
na lichvu, za let pozdějších vymýšlel důmyslné pokyny, jak beztrestně lichvařit.

V tomto podivuhodně zajímavém století římských dějin slyšíme stálé otázky:
„Cím stůně Řím?” A dávají nám rozličné odpovědi: prý to byl úpadek náboženství,
odpad od ctností římských předků, řecký ,, duchovní jed” a pod. My, kteří se na
tu záhadu díváme z daleké perspektivy, víme, že čím Řím stonal a čím zašel, byly
peníze — ta nebývalá volnost, možnost a příležitost, kterou peníze dávají. Peníze
nadzvedly Řím s pevné půdy; každý se snažil mít v hrsti peníze, většina jednoduše
tím, že dělala dluhy; římský ,,Drang nach Osten” byl především honba za poklady
v pokladnicích a chrámech — nikdo nechtěl zůstati pozadu v těch nových závodech
chtivosti po penězích. Zvláště stav rytířský se stal peněžní mocí. Každý si ,, dělal
jmění”. Statkáři přestali pěstovat obilí a dobytek, vypůjčovali si peníze, kupovali
otroky a začali vydatněji pěstovat olej a víno.

Peníze v lidské zkušenosti byly něco nového a nezkrotného; nikdo nedovedl býti
jejich pánem. Byly v neustálém pohybu. Hned jich bylo hodně a hned zase málo.
Lidé je chytře a bezohledně hromadili a zvyšovali pak ceny uvolňujíce nahromaděné
zásoby. Neveliký počet zvláště chytrých lidí nesmírně zbohatl. Mnozí patriciové
zchudli a byli pak podráždění a nevybíraví. Ve středních vrstvách bylo mnoho
naděje, mnoho dobrodružství a ještě více zklamání. Rostoucí dav vyvlastněných
byl proniknut oním neurčitým, tíživým a beznadějným pocitem, že se dostaU nevy¬
světlitelným způsobem do úzkých, což je přípravou pro každé veliké revoluční
hnutí.

3. Poslední léta republikánské politiky

První vynikající vůdce, který se dovolával tohoto rostoucího revolučního cítění
v Itálii, byl Tiberius Gracchus. Vypadá poctivěji než kterákoli jiná postava této
dějinné doby kromě staršího Scipiona Afrického. S počátku byl Tiberius Gracchus
umírněný reformátor rázu spíše reakcionářského. Přál si vrátiti pozemkové vlast¬
nictví třídě menších statkářů, hlavně protože se domníval, že tato třída je páteří
vojska, a jeho vojenské zkušenosti ve Španělsku před zničením Karthaga a po něm
vzbuzovaly v něm dojem, že to s legiemi jde s kopce. Byl mužem volajícím „zpět
k půdě”, jak bychom ho mohli dnes nazvati. Nechápal, a mnoho lidí ani dnes
nechápe, že je mnohem snazší dostati ob5rvatelstvo venkova do měst, než je zas
navrátiti k namáhavému a jednoduchému způsobu zemědělského života. Chtěl
znovu vzkřísit! zákony licinské, po jejichž přijetí téměř před půltřetím stoletím
Camillus vystavěl chrám Svornosti (viz kap. XXV., odst. 2), pokud se jimi obme¬
zoval vzrůst velkostatků a otrocká práce.

Tyto licinské zákony byly znovu a znovu kříšeny a znovu a znovu se z nich
stávala mrtvá litera.Teprve když se senátorští velkostatkáři postavili proti tomuto
návrhu, obrátil se Tiberius Gracchus k lidu a počal zuřivě agitovat! pro lidovou
vládu. Dal zvoliti komisi, která měla zkoumati nároky všech držitelů pozemků.

345

Prostřed jeho Činno¬
sti stala se jedna z
nejnezvyklejších udá¬
lostí v dějinách. Atta-
lus, král bohaté země
pergamské v Malé
Asii, zemřel (r. 133
př. Kr.) a odkázal své
království římskému
národu.

Je nesnadno poroz-
uměti pohnutkám to¬
hoto odkazu. Perga¬
mům bylo spojencem
Říma a tak do jisté
míry zajištěno proti
útokům; přirozený
následek takové po¬
slední vůle byl, že
vznikla tahanice mezi
skupinami v senátě a
spor mezi nimi a li¬
dem, komu se má té
nové kořisti dostati.
Attalus tak vlastně
vydal svou zemi v
plen. Toť se ví, že se
tam usadilo mnoho
italských obchodníků
a byla tam i silná
strana domácích bo¬
háčů, stojících v úz¬
kém spojení s Římem.
Jim se jistě dobře ho-

Forurn Romanům v nynější podobě díla dO kramu Spolu-

práce s Římany. Jo-

sephus dosvědčuje, že podobné přání, aby Rím zabral jejich zem, měli i boháči
syrští, přání, které se příčilo přání jak krále tak lidu. Tento pergamský odkaz, sám
sebou překvapující, měl ještě podivnější následek, že jej totiž napodobili i jinde.
R. ©6 př. Kr. Ptolemaios Apion odkázal římskému národu Kyrenaiku v severní
Africe; r. 81 př. Kr. Alexander II., král egyptský, učinil něco podobného s Egyptem,
ale to bylo příliš tučné sousto pro žaludek, třeba ne pro chut senátorů, a římský
stát nabídku odmítl ; r. 74 př. Kr. Nikomedes, král bithynský, odkázal takto Bithynii.
O těch pozdějších odkazovacích rozmarech se zde již nebudeme šířiti. Ale ukazuje
to, jak velikou příležitost poskytl tento Attalův odkaz Tiberiovi Gracchovi, aby
obvinil boháče z hrabivosti a aby navrhl přenechat! poklady Attalovy obecnému

346

lidu. Podle jeho ná¬
vrhu mělo se toho
nového bohatství po¬
užiti na zakoupení
obílí, zásob a hospo¬
dářského nářadí pro
pozemkovou refor-

Jeho hnutí se chy¬
tilo rychle do sítě
volební římské sou¬
stavy, neboť bez pro¬
stého a spravedlivé¬
ho volebního řízení
všechna lidová hnu¬
tí za všech věků se
nezbytně zapletou a
zamotají do ústav¬
ních kliček, a téměř
stejně nezbytně ve¬
dou ke krveprolití.

Mělo-h sedíluTiberia
Graccha dařiti, bylo
třeba, aby byl pozno¬
vu zvolen za tribuna,
ale bylo proti záko¬
nu, aby byl tribu¬
nem dvakrát za se-
bou. Postavil se na
nezákonnou půdu a
ucházel se o tribunát
po druhé. Sedláci,
kteří přišli z venko¬
va pro něho hlaso¬
vat, přišli se zbraní
v ruce; v senátě se

strhl pokřik, že baží po tyranii, pokřik, který před dávnými Časy zničil Maelia
a Manlia; přátelé ,, práva a pořádku” šli slavnostně na Kapitol, provázeni luzou
na nich závislou, ozbrojenou holemi a klacky; došlo k sporu či lépe k řeži revolu¬
cionářů, při níž bylo téměř tři sta lidí zabito a Tiberia Graccha ubili dva senátoři
kusy rozlámané lavice.

Pak se pokusih senátoři o jakousi protirevoluci a vypověděli mnohé z přívrženců
Tiberia Graccha; ale veřejné mínění bylo tak posupné a hrozivé, že se od toho
upustilo a Scipio Nasica, který měl prsty ve smrti Tiberově, ačkoli zastával úřad
pontifika maxima (nejvyššího kněze) a měl zůstati v Římě při veřejných boho¬
službách, které byly povinností jeho úřadu, odešel do ciziny, aby předešel zmatkům.

Foriim Romantim^ jak mohlo vypadali asi tak před 2000 lety

347

Italské nepokoje přiměly Scipiona Afričana mladšího k návrhu, aby bylo občan¬
ské právo uděleno všem Italům. Ale zemřel náhle, dříve než mohl svůj návrh
provésti.

Pak následovala dvojsmyslná kariéra Caja Graccha, bratra. Tiberiova, jehož
křivolaká „politika” posud nedá dějepiscům spáti. Zvětšil daňová břemena, uložená
na provincie, prý aby poštval moderní finančníky (rytíře) proti senátorským
velkostatkářům. Dal rytířům do nájmu příjmy, plynoucí z Asie, právě Rírau odká¬
zané, a ,co horšího, dal jim dozor nad zvláštními soudy proti vydírání. Započal
budovati obrovské veřejné stavby a zvláště nové cesty, a byl obviňován, že používal
námezdných smluv k politickým účelům. Oživil návrh na zavedení občanského práva
v celé Itálii. Zvětšil dávky laciného obilí pro římské občany . . . Nemůžeme se tu
pokusiti o to, abychom pronikli jeho plány, tím méně je posoudili. Ale o tom
nemůže býti pochybnosti, že jeho politika byla trnem v oku skupinám, které ovlá¬
daly senát. Zahynul v řeži, způsobené obránci ,, práva a pořádku” na ulicích řím¬
ských asi se třemi tisíci svých stoupenců r. 121 př. Kr. Sťatou jeho hlavu přinesli
do senátu, napíchnutou na kopí.

Jak praví Plutarch, byla prý nabídnuta za tuto trofej odměna stejné váhy ve
zlatě; a ten, kdo si ji zasloužil, vyplnil lebku na cestě k váze olovem, jednaje zcela
v duchu zásady ,,něco za něco”.

Přes tato rychlá a pevná opatření se senát dlouho netěšil dobrodiní míru a výho¬
dám dozoru nad říšskými financemi. Po desíti letech se lid znovu vzbouřil.

R. 118 př. Kr. se v Numidii, polobarbarském království, které vzniklo v severní
Africe na troskách vzdělané moci karthaginské, zmocnil trůnu jakýsi Jugurtha,
nadaný muž, který sloužil v římském vojsku ve Španělsku a znal římskou povahu.
Vj^rovokoval tím vojenské zakročení Říma. Ale Římané poznali, že jejich vojenská
moc pod vedením senátu z řad finančníků a velkostatkářů je tuze rozdílná od moci,
jaká byla i za dnů mladšího Scipiona afrického. „Jugurtha podplatil komisaře,
poslané, aby ho vyšetřovali, senátory, pověřené jejich střežením a vojevůdce, kteří
proti němu veleli vojsku” (Ferrero). Římské přísloví: Pecunia non olet
(peníze nesmrdí) se zde nehodí, neboť Jugurthovy peníze smrděly i v Římě. Nastalo
silné rozčilení, a vlna lidového rozhořčení V3mesla Maria, schopného vojáka nízkého
původu, až ke konsulátu. Marius se nepokusil podle vzoru Gracchů vzpřímit! páteř
armády rehabilitací svobodného obyvatelstva rolnického. Byl voják z povolání,
chlapík ve svém oboru, který nedělal dlouhých okolků. Odváděl prostě vojáky
z chudiny, ať městské nebo venkovské, dobře jim platil, důkladně je vycvičil
a ukáznil, a r. 106 př. Kr. ukončil sedmiletou válku s Jugurthou tím, že tohoto
afrického pohlavára přivedl v poutech do Říma. Nikoho nenapadlo, že si tak Marius
náhodou vytvořil armádu vojáků, kterých nespojoval jiný zájem než jejich plat.
Držel pak konsulát více méně nezákonně po sedm let a r. 102 a 101 př. Kr. zapudil
hrozivé hnutí Germánů ' (kteří se tenkráte po prvé objevují v našich dějinách)
a kteří protáhli loupežně Galií a hrnuli se na Itálii. Dobyl dvou vítězství, jednoho
z nich na italské půdě. Byl slaven jako spasitel vlasti, jako druhý Camillus (100
př. Kr.).

Sociální poměry té doby byly výsměchem tohoto srovnání s Camíllem. Senátu
šly k duhu větší ráznost v politice zahraniční a rostoucí vojenská zdatnost, kterou
Marius zavedl, ale posupná, beztvárná nespokojenost davu si stále hledala půso-

348

bivého průchodu. Boháči bohatli a chudáci chudli. Bylo nemožno udusiti politickými
úskoky nadobro následky tohoto vývoje. Italský lid stále ještě neměl občanského
práva. Dva demokratičtí radikální vůdcové, Saturninus a Glaucia, byli zavražděni,
ale tento obvyklý senátorský prostředek neuklidnil tentokráte lidu. R. 92 př. Kr.
aristokratický úředník Rutilius Rufus, který se pokusil obmeziti v Malé Asii vydí-
ravost finančníků, byl odsouzen pro úplatnost na základě důvodů tak okatě nespra¬
vedlivých, že už to neoklamalo nikoho ; a r. 9Í př. Kr. byl zavražděn Livius Drusus,
nově zvolený tribun lidu, který využíval politicky odsouzení Rutilia Rufa, Navrhl
uděleni občanského práva římského všem Italům a naznačoval nejenom nový pozem¬
kový zákon, nýbrž i všeobecné prominutí dluhů. Ale přes všechnu energii, kterou
vyvinovali senátorští lichváři, velkostatkářští hrabivci a obilní spekulanti, se hla¬
dový a uděšený lid stále bouřil. Zavraždění Drusovo bylo poslední kapkou do lido¬
vého poháru ; Itálie se vzňala zoufalým povstáním.

Následovala dvě léta rozhořčené občanské války, ,, sociální” války. Byla to válka
mezi myšlenkou sjednocené Itálie a myšlenkou panství římského senátu. Nebyla
to sociální válka v moderním smyslu, nýbrž válka mezi Římem a jeho italskými
spojenci (spojenci = socii). ,, Římští vojevůdci, vychovaní v tradicích koloniálních
válek, procházeli Itálií od shora dolů, spalujíce nelítostně venkovské dvorce, pusto¬
šíce města a odvádějíce s sebou muže, ženy i děti, aby je prodali na veřejných
trzích, nebo je posílali v tlupách jako otroky na své velkostatky” (Ferrero).

Římanům veleli Marius a šlechtický vojevůdce Sulla, který s ním byl v Africe
a který byl jeho rozhořčeným soupeřem. Ale ačkoli povstalce poráželi a jejich země
pustošili, žádný z těch vojevůdců nemohl války přivésti ke konci. Skončila tak, že
(r. 89 př. Kr.) římský senát ve skutečnosti přijal reformní myšlenku. Povstání
ulomil hrot tím, že jejich požadavkům „zásadně” vyhověl; ale pak, jakmile se
vzbouřenci rozptýlili, začalo opět obvyklé klamání nových voličů a právě tak, jak
jsme to vylíčili v prvním oddíle této kapitoly.

Příštího roku (88 př. Kr.) začala stará písnička znova. Do toho se vmísily osobní
spory a intriky mezi Mariem a Sullou, ale zápas vzal na sebe jinou tvářnost vojen¬
skými reformami Maria, který vytvořil nový druh legionářského vojáka-bezzemka,
jenž neměl v životě jiného zájmu než svůj plat a loupež a pro nikoho necítil věrnost
než pro vítězného vojevůdce. Lidový tribun Sulpicius navrhl několik nových dluž¬
ních zákonů, a konsulové se vyhnuli bouři tím, že prohlásili činnost úřadů za
zastavenu. Pak se jako vždy sáhlo k násilí, a stoupenci Sulpiciovi zahnali konsuly
z fóra. A právě tu počaly účinkovat! nové síly, které vyvinula nová armáda.
Mithridates pontský, pořečtěný král, vládnoucí na jižním břehu Černého moře
východně od Bithynie, hnal Rím do války. Jeden z navržených zákonů Sulpiciových
byl, aby Marius velel vojsku, poslanému proti tomuto Mithridatovi. Po té Sulla
s vojskem, kterému velel za spojenecké války, táhl na Rím, Marius a Sulpicius
prchli, a počala nová doba, doba vojenských povýšenců.

Nemůžeme tu podrobně vyprávět! o tom, jak se Sulla dal jmenovat! velitelem
proti Mithridatovi a odtáhl, jak se pak dostaly k moci legie, nakloněné Mariovi,
jak se Marius vrátil do Itálie a popřál si řež, v níž zahynuli všichni jeho političtí
protivníci, a jak zemřel, nasycen vraždami, na horečku. Ale jedno opatření za
mariánské hrůzovlády přispělo hodně k uvolnění sociálního napětí, a to bylo zrušení
tří čtvrtin všech nedoplatků. Ani zde nemůžeme vyprávěti, jak Sulla ujednal

349

nečestný mír s Mithridatem (který dal povraždi ti sto tisíc Italů v Malé Asii), aby
se mohl vrátiti se svými legiemi do Říma, jak tam porazil Mariovce v bitvě u Collin-
ské brány a zvrátil opatření Mariova. Sůlla znovu zavedl právo a pořádek proskrip-
cemi a popravami více než pěti tisíc lidí. Spustošil v Itálii celé kraje, vrátil senátu
moc, zrušil mnoho nových zákonů (odvolat! zákon o zrušení dluhů se mu však
nepodařilo), a pak znechucen politikou a maje nahromaděno veliké bohatství se
uchýlil důstojně do soukromého života, oddal se hanebným neřestem a zemřel
rozežrán prý nějakou ohyzdnou chorobou, způsobenou prostopášností.

Jf. Doba dobrodružných vojevůdců

Řeže a konfiskace Mariovy a Sullovy politický život italský spíše omráčily než
uklidnily. Rozměry těchto „Dějin” nám nedovolují vyprávěti o velikých dobro¬
druzích, kteří spoléhajíce čím dále tím více na podporu legií, počali se úklady
a intrikami domáhat! v Římě diktátorské moci. R. 73 př. Kr. poděsilo Itálii povstání
otroků a zvláště gladiátorů, vedených thessalským gladiátorem Spartakem. On
a sedmdesát jiných uprchlo z gladiátorské školy v Capui. Podobná povstání byla
už na Sicílii. Zástupy vedené Spartakem byly ovšem dav sehnaný z východu i ze
západu, bez jakékoli jiné myšlenky než se roptýliti a jiti domů; přes to se držel
v jižní Itálii po dva roky, užívaje občasně jícnu Vesuvu tehda vyhaslého za přiro¬
zenou pevnost. Italové přese všechnu svou lásku ke gladiátorským hrám nedovedli
oceniti toto obrácení celé země v arénu, toto zanesení gladiátorského meče až
k jejich dveřím, a když konečně Spartaka zdolali, obrátil se jejich strach v šílenou
ukrutnost — šest tisíc jeho zajatých stoupenců bylo ukřižováno — na mnoho mil
visely přibité a umírající oběti podél Appijské cesty.

Nemůžeme se zde šířiti o Lucullovi, který pronikl do Pontu, porazil Mithridata
a přinesl do Evropy štěpné třešně, ani o tom, jak důmyslně Pompeius Veliký ukradl
Lucullovi triumf a většinu slávy, kterou tento získal v Arménii za Pontem. Lucullus,
jako Sulla, se uchýlil do rozmařilého života soukromého, ale s větší elegancí
a s půvabnějším koncem. Nemůžeme podrobněji vyprávěti, jak Julius Caesar si
na západě získal slavného jména dobyv Galie, poraziv germánské kmeny na Rýně
a vykonav kárnou výpravu do Britanie přes úžinu Doverskou. Vždy důležitějšími
se stávaly legie, vždy bezvýznamnějšími senát a římská shromáždění. Ale přece si
všimneme příběhu o Crassovi pro pochmurný humor, v něm obsažený.

Tento Crassus byl veliký lichvář a spekulant. Byl to vzor nového stavu rytíř¬
ského, stejného rázu jako moderní váleční dodavatelé. Zbohatl koupí majetku těch,
které dal Sulla povražditi. Jeho první vojenské úspěchy byly proti Spartakovi,
kterého na konec zdolal po dlouhé a nákladné výpravě, jež stála mnoho peněz
a námahy. Pak si po spletitém vyjednávání zajistil velitelství na východě a chystal
se zastínit! slávu LucuUovu, který prošel východ od Pergamu a Bithynie až k Pontu,
i Pompeiovu, který doplenil Arménii.

Jeho osudy jsou nám důkazem hrubé nevědomosti tehdejších Římanů. Přešel
přes Eufrat očekávaje, že najde v Persii pořečtěné království, podobné pontskému.
Ale jak jsme již řekli, veliká nádrž kočovných národů, která se prostírala od
Dunaje přes Rusko do střední Asie, prosakovala zase do zemí mezi Kaspickým
mořem a Indem, jež Alexander dobyl pro helénismus. Crassus se opět střetl se

350

„Skyty” — pohyblivými jízdními houfy, vedenými panovníkem v médském kroji.
Zvláštní odrůda ,,Skytů”, se kterou se setkal, se jmenovala Partové. Je možno, že
se v Partech mísil živel mongolský (turanský) s příměsí arijskou. Ale výprava
Crassova za Eufrat je podivně podobná výpravě Dariově za Dunaj ; je tu týž těžký
náraz pěchoty proti úskočné lehké jízdě. Crassus však nebyl tak rychlý jako Darius,
aby včas ustoupil, a Partové byli lepší lučištníci nežli Skytové, se kterými se Darius
setkal. Zdá se, že měli jakousi hlučivou střelu neobyčejně silnou a mocnou, jinou
než obyčejný šíp. Tento luk, praví prof. J. L. Myres, byl asi složený luk, zvaný
tak proto, že se skládal z několika (asi pěti) rohových deštiček, podobných kočá¬
rovým perům, a vysílal drnčivý, neobyčejně rychlý šíp. Byl to luk, kterého užívali
Mongolové. Tento složený luk (ne dlouhý) je, pokud sahá lidská pamět, velice starý.
Byl to luk Odysseův; Asyřané jej měli ve změněné podobě. V Řecku zašel, ale
zůstal jako luk mongolský. Byl docela krátký, ztuha se natahoval, a šíp letěl
nízkým obloukem neobyčejně daleko a s velikým hlukem (srovn. Homérovu zmínku
o „hrozném zadrnčení”). Z krajin středomořských zmizel, protože mu podnebí
nesvědčilo a protože tu nebylo zvířat, která by dodávala vhodný roh.

Výprava vrcholila v oné dvoudenní řeži uštvaných, žíznivých a hladových řím¬
ských legií, známé jako bitva u Carrhae (53 př. Kr.) Plahočili se pískem útočíce
na nepřítele, který se jejich útoku vyhýbal, objel je a pak je postřílel. Dvacet tisíc
jich bylo zabito a deset tisíc jich táhlo na východ do iránského otroctví.

Co se stalo s Crassem, jistě nevíme. Vypráví se příběh, vymyšlený patrně pro
výstrahu všem vydřiduchům, že ho Partové chytili za živa a nalili mu do hrdla
roztaveného zlata.

Ale tato pohroma má opravdu veliký význam pro lidské dějiny. Připomíná nám,
že na severu a na východě římské říše od Rýna až k Eufratu podél Alp, Dunaje
a Černého moře se táhlo nepřetržité mračno kočovných a polokočovných národů,
kterých státnické umění císařského Říma nedovedlo uklidniti a zcivilisovati, ani
jeho vojenské umění si podrobiti. Upozornili jsme již na mapu ukazující, jak novo-
babylonská říše (říše chaldejská), ležela jako jehně v objetí moci medské. Právě
tak ležela římská říše jako jehně v objetí tohoto velikého půlměsíce vnějších
barbarů. Rím nejen že nedovedl zatlačiti anebo si přizpůsobiti tento svírající jej
půlměsíc, ale nebyl ani schopen zorganisovati na Středozemním moři bezpečnou
a řádnou dopravu mezi různými částmi své říše. Mongolští kmenové ze severo¬
západní Asie, Římu doposud neznámí. Hunové a jejich příbuzní, které zastavila
a vyhnala z Cíny taiská a hanská dynastie, se valili a tlačili na západ mísíce se
s Party, Skyty, Germány a pod., nebo je ženouce před sebou.

Římanům se nikdy nepodařilo posunout! své panství za Mesopotamii, a ani Meso-
potamii samu neměli nikdy zajištěnu. Před koncem republiky ta jejich přizpůso¬
bivost, která byla tajemstvím jejich úspěchu, ustupovala „vlastenecké” výlučnosti
a „vlastenecké” hrabivosti. Rím plenil a ničil Malou Asii a Babylonu, jež byly
nutnou základnou pro další postup do Indie, právě tak jako zničil a vydrancoval
Karthago, čímž pozbyl opory pro další postup do Afriky, a právě tak jako zničil
Korint, čímž si odřízl snadnou cestu do srdce Řecka. Západoevropští spisovatelé,
kterým imponuje, že Rím později pořímštil a zcivilisoval Galii a jižní Britanii a že

351

Španělsko, které byl předtím zpustošil, přivedl opět k blahobytu, přehlížejí, že na
severu i na jihu po území mnohem větším jen zeslaboval daleko rozsáhlejší výboje
civilisace řecké a tak napomáhal k tomu, aby se jich barbarství zase zmocnilo.

5. Konec republiky

Ale politikové italští v prvém století př. Kr. neměli mapy Germanie a Ruska,
Afriky a Střední Asie, ani tolik vzdělání, aby jim rozuměli, i kdyby je byli měli.
Rím nikdy neměl té krásné zvědavosti, která poslala Hanona a námořníky faraóna
Nechá k plavbě podél afrického pobřeží. Když se vyslanci hanské dynastie v prvním
století př. Kr. dostali k východnímu břehu Kaspického moře, našli tam jenom
pověsti o dávné civilisaci. Vzpomínka na Alexandra žila dosud v těchto krajinách,
ale o Římu tam věděli jenom to, že Pompeius přišel k západním břehům Kaspického
moře a zase odešel, a že Crassus zahynul. Řím měl dost práce doma. Energii, která
ještě zbyla římskému občanovi kromě snahy, aby se obohatil a zabezpečil, zabírali
úskoky a útoky i protiútoky různých dobrodruhů, kteří nyní zřejmě zápasili
o nejvyšší moc.

Je zvykem dějepisců psáti o těchto zápasech s velikým respektem. A obzvláště
Julia Caesara pokládají za hvězdu zářivého lesku a vrcholné důležitosti v dějinách
lidstva. Ale klidné uvažování o známých faktech mluví úplně proti názoru viděti
v Caesarovi poloboha. Ani ten ukvapený trosečník skvělých možností, Alexander
Veliký, nebyl tak vyzdoben a vyvýšen pro obdiv bezstarostných a nekritických
čtenářů. Jeden druh dějepisců opravdu si sedne a z pouhých útržků důvodů nebo

352

vůbec bez důvodů vynalézá zázračnou světovou politiku pro význačnější postavy
v dějinách.

Říkají nám, že Alexander hodlal dobýti Karthag-a i Říma a úplně si podmaniti
Indii, a že jenom smrt mu zabránila provésti tyto záměry. My víme jistě jenom
tolik, že dobyl perské říše a nikdy se nedostal daleko za její hranice, a když si ho
představovali pohříženého v takové veliké a ušlechtilé záměry, že si ve skutečnosti
hověl ve šprýmech tak nestvůrných jako byl smutek za jeho milovaného Hefai-
stiona, a že jeho hlavním zaměstnáním bylo upiti se k smrti. A tak se také věří
o Caesarovi, že měl v úmyslu provésti něco tenkráte ne nemožného, co by bylo
zachránilo římskou říši před konečným zhroucením ■ — totiž soustavně si podrobili
a zcivihsovati Evropu až k moři Baltickému a k Dněpru. Chtěl prý táhnouti, jak
praví Plutarch, na Německo Partií a Skytií kolem severního moře Kaspického
a Černého.

Ale s tímto moudrým a velkolepým záměrem si musíme smířiti fakt, že Caesar
na vrcholu své moci, už letitý a holohlavý, mající dávno za sebou půvab mládí
i prudké návaly jinošské lásky, ztrávil nejlepší roční dobu v Egyptě a tam hodoval
a bavil se milostnými hříčkami s egyptskou královnou Kleopatrou. Pak ji s sebou
přivedl do Říma, kde si ho důkladně osedlala. Takový poměr k ženě je příznačný pro
staršího smyslníka nebo sentimentálníka — bylo mu na počátku této „aféry”
padesát čtyři léta — ale ne pro mocného vládce lidí.

Pro představu o Caesaru-nadčlověku mluví poprsí v neapolském museu. Je to
jemná a oduševnělá tvář velmi ušlechtilého výrazu, a můžeme k tomu přidati, že
jeho hlava už při narození byla nadmíru veliká a jemně vytvářená. Ale není nikterak
zaručeno, že toto proslulé poprsí představuje Caesara, a je těžko spojití si její
přísný a jasný klid s pověstí o jeho prchlivosti a prostopášnosti. Připisují mu, a to
pravděpodobněji, také jiná poprsí mužů docela jiného rázu.

O tom není pochybnosti, že byl za mládí velmi zpustlý a výstřední — když byl
v Bithynii, kam uprchl před Sullou, prováděl pohoršení za pohoršením ; byl druhem
hanebného Clodia a spiklence Katiliny, a není v jeho politické kariéře nic, co by
ukazovalo na vyšší a vzdálenější cíl než upraviti si cestu k moci a ke vší té osobní
slávě a požitkářství, které moc umožňuje. Nehodláme zde vyprávěti o všech obra¬
tech a zatáčkách jeho životní dráhy. Ačkoli pocházel ze staré patricijské rodiny,
vrhl se do politiky jako skvělý miláček lidu. Vydal veliké peníze a nadělal obrovské
dluhy, aby opatřil lidu co nejnákladnější slavnosti. Stavěl se proti tradici sullánské
a hlásil se k pamatce Mariově, který byl strýcem jeho ženy. 'Nějaký čas pracoval
ve spojení s Crassem a Pompě jem, ale po Crassově smrti se on a Pompě jus roz-
kmotřili.

R. 49 př. Kr. se Caesar od západu a Pompejus od východu pustili v čele svých
legií do zjevného boje o nadvládu v římském státě. Caesar porušil zákon tím, že
převedl své legie přes Rubikon, který byl hranicí mezi jeho velitelstvím a vlastní
Itálií. V bitvě u Farsalu v Thessahi byl Pompejus poražen na hlavu, na útě^u byl
v Egyptě zavražděn a Caesar byl nyní větším pánem nad římským světem než byl
sám Sulla.

R. 46 př. Kr. byl zvolen za diktátora na deset let a začátkem r. 45 př. Kr. doži¬
votně. To byla monarchie ne-li dědičná, tedy aspoň volební a doživotní. Měl neobme-
zenou příležitost dokázati světu, kolik pro něj dovede udělati. A musíme ho posu-

3S3

zovati podle toho, v jakém duchu užíval své diktátorské moci za těch několik let.
Reorganisoval poněkud místní správu a zdá se, že podporoval myšlenku tehda
samozřejmou, totiž myšlenku znovu zříditi obadva zničené přístavy, korintský
a karthaginský, jejichž zkázou zanikl obchodní život moře Středozemního. Ale
mnohem zřejměji působil na jeho ducha vliv Kleopatry a Egypta, Jako před tím
Alexandrovi, tak nejspíše i jemu pomátla hlavu bohokrálovská egyptská tradice,
podporovaná u něho patrně ještě pochlebnictvím půvabné dědičné bohyně Kleo¬
patry. Máme důkazy téhož sporu o božské nároky mezi ním a jeho osobními přáteli,
o kterém jsme již vyprávěli při Alexandrovi. Pokud jde o pořečtěný východ, byla
tam myšlenka vzdávati panovníkům božskou poctu docela běžná, ale stále se proti¬
vila vzpírajícímu se římskému arijství.

Antonius, který byl jeho podřízeným velitelem u Farsalu, mu pochleboval snad
nejvíce. Plutarch popisuje výjev při veřejných hrách, při nichž Antonius usiloval
vnutiti Caesarovi korunu, kterou Caesar po nějakém upejpání odmítl vida u davu
projevy nevole. Ale přijal žezlo ze slonoviny a trůn, což byly tradiční odznaky
starých králů římských. Při zahájení průvodu do arény nesli jeho obraz mezi
obrazy bohů, a postavili mu sochu v chrámě s nápisem: „Nepřemožitelnému bohu!”
Byli dokonce ustanoveni i kněží pro jeho božské uctívání. To nejsou příznaky velko¬
dušnosti, nýbrž docela obyčejného velikášství. Caesarova nízká touha po křiklavých
cetkách osobního uctívání je něco tuze nechutného a protivného; nesrovnává se
naprosto s představou o moudrém a zázračném nadčlověku, který chce dopomoci
k vítězství pravdě.

Konečně (r. 44 př. Kr.) byl zavražděn skupinou svých přátel a stoupenců, kte¬
rým pe t5rto božské nároky stávaly nesnesitelnými. Byl přepaden v senátě, a pro¬
klán jsa na třiadvaceti místech umíral u nohou sochy svého padlého protivníka,
Pompeja Velikého. Celý výstup odhaluje úplnou znemravnělost tohoto starého
římského vládního sboru. Brutus, náčelník vrahů, chtěl osloviti senátory, ale ti,
stojíce před náhlou krisí, se rozprchli všemi směry. Větší část dne Rím nevěděl, co
dělat, vrahové procházeli s krvavými zbraněmi nerozhodným městem — nikdo jim
neodporoval, málo kdo se k nim přidával ; pak se veřejné mínění obrátUo proti nim,
na domy některých byl učiněn útok, i musili se skrýti a uprchnouti, aby zachránili
život.

6. Přichází princeps

Ale proud událostí spěl nezadržitelně k monarchii. Ještě třináct roků se vedl boj
mezi osobami. Snad jen jediný muž byl prodchnut širšími myšlenkami a ctižádostí
ne docela sobeckou — ■ byl to Cicero. Byl skrovného původu, ale jeho výmluvnost
a literární schopnosti mu získaly vynikající místo v senátě. Byl trochu nakažen
demosthenovskou tupivostí, ale stojí tu, ušlechtilá a pateticky neúčinná postava
a bojuje v senátě, nyní již úplně zvrhlém, nízkém a zbabělém, za vysoké ideály
republiky. Byl spisovatelem velmi pečlivým a významným, a jeho řeči a soukromé
dopisy, které nám zanechal, činí z něho pro moderního čtenáře jednu z nejskuteč¬
nějších a nejživějších postav této doby. Byl proskribován a zabit r. 43 př. Kr., rok
po zavraždění Julia Caesara, a jeho hlava i ruce byly přibity na římském fóru.
Oktavián, který se stal na konec panovníkem v Římě, činil, zdá se, pokusy zachrá-
niti Cicerona — tato vražda jistě nebyla jeho zločinem.

354

Nemůžeme zde sledovati předivo smluv a zrad, které končily nadvládou tohoto
Oktaviána, přijatého dědice Julia Caesara. Osud hlavních osob je spleten s osudem
Kleopatřiným.

Po smrti Caesarově si umínila podmaniti si city marnivého Antonia, se kterým
se asi již znala a který byl mnohem mladší než Caesar. Po nějaký čas se Oktaviánus,
Antonius a ještě jeden, jménem Lepidus, dělili o římský svět, jako se o něj dělili
před svým konečným zápasem Caesar a Pompejus. Oktavián si vzal drsnější západ
a upevnil svou moc; Antonius měl nádhernější východ — a Kleopatru. Lepidovi
připadla ohlodaná kost — karthaginská Afrika. Zdá se, že to byl dobrý člověk
dobrých tradicí, kterému více záleželo na obnovení Karthaga než na bohatství
a osobní marnivosti. Duch Antoniův podlehl týmž starým představám o božském
království, které se již ukázaly býti příliš silnými pro duševní rovnováhu Julia
Caesara. Ve společnosti Kleopatřině se oddával lásce, zábavám a snu o smyslné
slávě, až Oktavián cítil, že nadešel čas učiniti těm dvěma egyptským božstvům
konec.

R. 32 př. Kr. pohnul Oktavián senát, aby zbavil Antonia velitelství na východě,
a učinil na něj útok. Veliká námořní bitva u Aktia (31 př. Kr.) byla rozhodnuta
neočekávaným útěkem Kleopatřiným s šedesáti loďmi prostřed bitvy. Je nám nyní
naprosto nemožno uhodnouti, byla-li to promyšlená zrada nebo náhlý vrtoch
půvabné ženy. Odplutí těch lodí uvrhlo loďstvo Antoniovo v beznadějný zmatek,
který vzrostl ještě střemhlavým útěkem tohoto vzorného milovníka. Ponechal na
vůli svým stoupencům, aby bojovali nebo zemřeli, a ti po nějaký čas nechtěli uvěřiti,
že uprchl. Následující setkání obou milenců a jejich smíření provází Plutarch
ironickou úvahou.

Oktaviánova síť se kolem jeho soupeře pomalu zadrhovala. Je dosti pravdě¬
podobné, že se mezi Oktaviánem a Kleopatrou něco dělo, jako snad za času Julia
Caesara se už něco dělo mezi královnou a Antoniem. V posledním jednání tohoto
malého dramatu hrál Antonius úlohu truchlícího herce, zpestřenou milostnými
scénami. Po nějaký čas byl napodobitelem cynického Timona jako někdo, kdo
ztratil všechnu víru v Udstvo, ačkoli si dovedeme představili, že opuštění námořníci
u Aktia měli k tomu spíše právo. Na konec shledal, že ho i s Kleopatrou Oktavián
v Alexandrii oblehl. Bylo několik výpadů a menších úspěchů, a Antonius hlučně
vyzýval Oktaviána, aby rozhodli zápas soubojem. Uvěřiv zprávě, že Kleopatra
spáchala sebevraždu, probodl se tento romantik, ale tak neobratně, že umíral
pozvolna, a odnesli ho, aby umřel v její přítomnosti. (30 př. Kr.)

Plutarchovo vypravování o Antoniovi, jež pocházelo z valné části od svědků,
kteří ho viděli a znali, ho líčí jako hrdinu. Přirovnává ho k polobohu Herkulovi,
od něhož také skutečně odvozoval svůj původ, a také k indickému Bacchovi. Má
nechutné, ale příznačné líčení výjevu v senátě, když se pokoušel mluviti jsa opilý
a byl přepaden jedním z nejméně důstojných průvodních zjevů opilosti.

Po nějaký čas lpěla Kleopatra na životě, snad v naději, že svede Oktaviána k téže
božské úloze, kterou hrál již Julius Caesar a Antonius. Měla s Oktaviánem roz¬
mluvu, v níž se mu představila jako zarmoucená krasavice a ve velmi lehkém
úboru. Ale když bylo zřejmo, že Oktavián nemá božské jiskry a že jeho péče o její
pohodlí a blaho vyvěrá hlavně z jeho touhy, aby ji ukazoval v triumfálním průvodu

356

ulicemi Říma, spáchala sebevraždu. Pronesli jí římskými strážemi brejlovce, skry¬
tého v koši fíků, a jeho uštknutím zemřela.

Zdá se, že byl Oktavián téměř úplně prost božských nároků Julia Caesara
a Antonia. Nebyl ani bohem ani romantickým hrdinou; byl mužem. Byl mužem
daleko širšího rozhledu a schopností než kterýkoli jiný herec v tomto posledním
jednání republikánského dramatu v Římě. Když všechno uvážíme, byl snad tehda
nejlepším osudem, který mohl Řím potkati. Dobrovolně se vzdal výjimečné moci,
kterou měl od r. 43, a podle vlastm'ch slov „odevzdal republiku dozoru senátu
a národa římského”. Starý ústavní stroj byl zase uveden v pohyb; senát, shro¬
máždění a úřady počaly opět fungovati a Oktaviána oslavovali jako „obnovitele

obecného blaha a obhájce svobo¬
dy”.

,, Nebylo snadno určití, v jakém
poměru on, skutečný pán římské¬
ho světa, bude k této oživlé republi¬
ce. Kdyby se byl doopravdy vzdal,
bylo by bývalo všechno zase na
hromadě. Zájmy míru a pořádku
vyžadovaly, aby podržel alespoň
podstatnou část své autority; toho
účelu bylo dosaženo a založena pa¬
novnická vláda, již není rovno v dě¬
jinách. O ožití královského titulu
nemohlo býti řeči, a Oktavián sám
výslovně odmítl diktátorství. Také
pro něho nevytvořili žádný nový
úřad ani nevynalezli nový úřední
titul. Ale senát a národ ho podle
starých ústavních zvyklostí pověři¬
li určitou mocí, jako mnohé občany
před ním, a tak zaujal místo vedle
zákonně jmenovaných republikán¬
ských úředníků; jenom na označe¬
nou jeho vynikající hodnost jako
prvního mezi všemi nařídil senát,
že má přijmout! dodatečné příjmí
„Augustus”, kdežto v obyčejné
mluvě byl od té doby nazýván
„princeps” pouhý to zdvořilostní
titul, běžný republikánskému oby¬
čeji a neobsahující jiné představy
než uznaného prvenství a předno¬
sti před druhými spoluobčany.

„Ideál načrtnutý Ciceronem v
jeho spise „De republica” se zřejmě
Kleopatra (podle egyptského reliefu) uskutečnil, ale bylo to jen zdánUvé.

356

Neboť ve skutečnosti ty zvláštní výsady, přenesené na Oktaviána, mu vracely
v podstatě všechny samo vládnou autoritu, které se vzdal, a měříme-li váhu moci
obnovené republiky a jejího principa, byla váha tohoto nesrovnatelně větší. (H. S.
Jones; článek ,,Rím” v Encyclopaedia Britannica.)

7. Proč zašla římská republika

Tak tedy skončila římská republika principem neboli panovníkem, a první veliký
pokus samosprávné obce ve větším měřítku než kmenovém nebo městském se
nezdařil a zhroutil se.

Nezdařil ise proto, poněvadž nebylo možno udržeti jednotu. V nejstarší době
římští občané, ať patriciové nebo plebejové, měli jakousi tradici spravedlnosti,
důvěry a věrnosti všech občanů k zákonu i k dobrodiní zákona pro všechny občany ;
lpěli na této myšlence důležitosti zákona a platnosti zákona téměř až do prvního
století př. Kr. Ale nepředvídaný vynález a rozvoj peněz, pokušení a rozvraty, způ¬
sobené panovačností, zápletky a zmatky volebních metod zeslabily a zaplavily tuto
tradici ; předváděly staré spory v novém přestrojení, pod nímž je soudnost nepozná¬
vala, a umožňovaly, že byli lidé věrni formě občanství a nevěrni jeho duchu. Závaz¬
nost římského národa byla vždy spíše závazností mravní nežli náboženskou ; jejich
náboženství bylo obětní a pověrečné ; neztělesňovalo v sobě tak velikých myšlenek
o božském vůdci a o posvátném poslání, jaké vytvořilo židovství. Jak se myšlenka
občanství ztrácela a mizela před novými příležitostmi, nezůstávala ve zbylé formě
vůbec žádná vnitřní, to jest žádná skutečná jednota. Každého pudilo čím dále tím
více dělati to, co bylo správné v j e h o očích.

Za takových okolností nebylo volby mezi chaosem a návratem k monarchii,
k přijetí v5rvoleného jednotlivce, jehož vůle by stát sjednocovala. V tomto návratu
je ovšem vždy skryto očekávání, že se panovník stane takřka kouzelníkem, pře¬
stane býti jenom nepatrnou lidskou bytostí a bude mysliti a cítiti mocněji a ušlech¬
tileji, zkrátka jako velký státník, a ovšem že monarchie vždycky toto očekávání
zklame. Podíváme se v stručném přehledu, který podáme o římských císařích,
v čem bylo toto zklamání. Nalezneme na konec jednoho z tvořivějších císařů, Kon¬
stantina Velikého, vědomého si, že nestačí býti takovou spojující silou, a obrace¬
jícího se k víře, organisaci a dogmatické síti jednoho z nových náboženských hnutí
v říši, které by bylo oním pronikajícím a vzájemně působícím činitelem v lidských
duších, jehož všichni tak zřejmě postrádali.

S Caesarem se evropská a západoasijská vzdělanost vrátila k monarchii, a mo¬
narchií, podporovanou organisovaným křesťanstvím, snažila se dosíci míru, spra¬
vedlnosti, štěstí a světového pořádku bezmála po osmnáct století. Pak téměř náhle
se počala obraceti k republikánství, nejdříve v té zemi a pak v oné ; a podporována
jsouc novými mocmi knihtiskařství, novinářství a organisované všeobecné výchovy,
přebírá opět snahu vytvořiti republikánský světový stát a všesvětový plán hospo¬
dářské spravedlnosti, jejž Římané učinili tak předčasně a který se jim tak naprosto
a osudně nezdařil.

Nyní počínáme chápati, že určité podmínky jsou naprosto nezbytné k takovému
výtvoru a nedovedeme si představiti, že by je některý předkřesťanský Říman mohl

H. G. Wells, Dřjiiiy světa — 23,

367

pokládati za možné. Jistě že stále ještě i my pokládáme dosažení těchto podmínek
za podnik velmi pracný, nesnadný a nejistý, ale chápeme, že ten pokus se musí
učiniti, poněvadž nic jiného, co před sebou vidíme, nám nedává slibu štěstí, sebe¬
úcty a zachování lidského pokolení. První z těch podmínek jest, že musí býti
v duších všech lidí společná politická představa, představa státu, pokládaného za
osobní majetek každého jednotlivce a za základ, z něhož vyrůstají jeho povinnosti.
Za prvních dob Říma, kdy to byl viditelný státeček o rozloze padesáti Čtverečních
kilometrů, mohla se taková představa zroditi a také se rodila u dětí v jejich domově
tím, co viděli a co slyšeli z politického života od svých otců; ale ve větší zemi, jakou
se Řím stal již před válkou s Pyrrhem, bylo potřebí organisovaného vyučování
dějinám, hlavním zákonům a všeobecným úmyslům státu ke každému, měla-li tato
mravní jednota býti zachována. Ale tato potřeba se nikdy neuskutečnila, nebyl
vůbec učiněn ani pokus učiti něčemu takovému a je nám jasno, že nemohl za té
doby býti učiněn. Nebylo vědění a nebylo třídy, z níž by bylo lze vybrati potřebné
učitele, nebylo ani ponětí o organisaci takové soustavné mravní a rozumové
výchovy, jako byla organisovaná výchova křesťanská se svými věroučnými články,
katechismem, kázáními a duchovními posilami.

Krom toho víme dnes, že i taková všeobecná výchova je pro zdravý republikánský
stát toliko základem. Vedle vychování musí býti hojné, pohotové a pravdivé poučení
o tom, co se ve státě děje, a otevřená a svobodná diskuse o všech časových otázkách.
I dnešního dne vykonávají tyto funkce jenom velmi nedokonale a špatně tisk, který
máme, a naši publicisté a politikové; ale třeba špatně, přece se to děje, a že se to
vůbec děje, dokazuje, že se to může na konec díti dobře. V římském státě se o to ani
nepokusili. Římský občan se dovídal o tom, co se v politice dělo, z doslechu
a náhodou od některého řečníka. Stál jako přibitý na fóru a slyšel jen z dálky
řečníka. Patrně nerozuměl ani pořádně tomu, o čem hlasoval.

O nestvůrně neúčinnosti římského hlasování jsme již psali.

Politické instinkty římské duše, neschopné přemoci nebo odstraní ti t5rto pře¬
kážky zdravé a účinné lidové vlády, se obracely k monarchii. Ale nebyla to
monarchie pozdějšího evropského rázu, nebyla to dědičná monarchie, kterou nyní
v Římě zavedli. Princeps byl skutečně jako americký válečný president, ale
nebyl volen na čtyři roky, nýbrž doživotně; mohl jmenovat! senátory místo aby
ho obmezoval volený senát, a měl co činiti s lidovým shromážděním luzy místo se
sněmovnou. Byl také pontifex maximu s, hlava obětních kněží, úřad to
neznámý ve Washingtoně; a v praksi se stalo zvykem, aby jmenoval a vychoval
svého nástupce a vybral pro tento čestný úřad syna nebo přijatého syna nebo
blízkého příbuzného, kterému mohl důvěřovati. Moc principová byla sama v sobě
tak obrovská, že se nemohla dáti do rukou jediného muže bez náležitých záruk,
a byla dále zvýšena tradicí panovníka-boha, která se rozšířila z Egypta po celém
pořečtěném Východě a která vnikala do Říma s každým východním otrokem nebo
přistěhovalcem. Tato myšlenka panovníka-boha přicházela nepozorovatelně sama
od sebe a ovládla celý poří maněný svět.

Jenom něco zůstalo, co připomínalo bohovládci, že je smrtelný, a to bylo vojsko.
Bohovládce nevládl nikdy pevně na Olympu římského pahorku Palatinského. Byl
bezpečen toliko tehda, byl- li milovaným vůdcem svých legií. Proto jenom císařové
velmi činní, kteří své legie řádně zaměstnávali a byli s nimi v úzkém styku, pano-

358

váli dlouho. Meč visel nad císařem a poháněl ho k neúnavné činnosti. Ponechal-li
vedení svým vojevůdcům, jeden z těch vojevůdců ho vystřídal. Tato stále pohádá jící
ostruha byla snad dobrá vlastnost římské soustavy císařské. Ve větším, obsažnějším
a bezpečnějším císařství čínském nebylo tak třeba legií, a nebylo tam tak náhlého
konce lenivých nebo prostopášných nebo příliš mladých panovníků, který pojednou
stihl panovníky římské.

359

ICA,PITOLA XXVII

Císařové mezi mořem a velikými rovinami

1, Stručný přehled císařů

Západní spisovatelé přeceňovali mnohdy z vlastenecké zaujatosti organisaci,
civilisační práci a bezpečnost absolutní monarchie, která se vytvořila v Římě po
nastoupení Caesara Augusta. Z ní mají původ politické tradice Britanie, Francie,
Španělska, Německa a Itálie, a tyto země se příliš ostře rýsují v perspektivě
evropských spisovatelů. Nevidí, co Rím zničil na východě.

Měřeno měřítkem dějin světových přestává býti římské císařství něčím tak
nesmírně důležitým. Trvalo celkem asi čtyři století, než se úplně ztroskotalo. Říše
byzantská nebyla jeho přirozeným pokračováním ; byla poškozeným odkazem
helénské říše Alexandrovy; mluvilo se v ní řecký; její panovník měl jistě římský
název, ale stejný název má ještě nyní car bulharský. Mesopotamie se za římské
doby vyvíjela celkem po svém ; její nedávné helénské přírůstky byly značně obmě¬
něny duchem národa perského a partského, a v Číně i v Indii byl vliv Říma neko¬
nečně malý.

Po ta ičtyři století mělo římské císařství doby rozkolu a chaosu. Jeho šťastná
léta, sečteme-li je všechna, nepřesahují všeho všudy dvě století. Srovnáme-li to s klid¬
ným a stálým vzrůstem, s bezpečností a civilisační prací současné říše čínské, nebo
s Egyptem mezi r. 4000 — 1000 př. Kr., nebo se Sumerií před vpádem semitským,
je to pouhá dějinná episoda. Perská říše Kyrova zase, která sahala od Helespontu
k Indu, měla vysokou úroveň vzdělanostní, a její domácí země zůstaly nepodrobeny
a kvetly více než dvě století. Její předchůdkyně, říše médská, trvala půl století.
Po krátkém poddanství pod Alexandrem Velikým se znovu pozvedla jako říše seleu-
kovská, která trvala několik století. Seleukovské panství se na konec scvrklo na
země západně od Eufratu a stalo se částí římského císařství; ale Persie, oživlá
jako nová perská říše, nejdříve pod Arsakovci a pak pod Sasanovci, přetrvala
římské císařství. (Stala se útulkem řecké vzdělanosti před západním útiskem, a byla
semeništěm náboženských myšlenek.

Sasanovci opětovně útočili na říši byzantskou a drželi vytrvale čáru eufratskou.
R. 616 po !Kr. za Chosroa 11. měli ve své moci Damašek, Jerusalém a Egypt a ohro¬
žovali Helespont. Ale nebylo tradice, která by zachovala slávu Sasanovců. Jméno
Říma kvetlo zdarem jeho dědiců. Římská tradice září daleko silněji než římská
skutečnost. Nastalo spojení dřívějších civilisací a vzdělanost se šířila na západ.
Semité a Áriové se mísili, ale nesplývali v kypivém rozvoji kolem pánve Středo-
mořské, a římská administrativa byla jako hozená síť, která se potrhala, kterou
vyspravili a která se na konec zpřetrhala docela.

360

Vítězný oblouk Tita, syna Vespasiánova, na oslavu dobyti Jerusalema. V pozadí Koloseum

361

Dějepis rozeznává několik skupin římských císařů, kteří byli velikými admini¬
strátory. První z těchto skupin zahajuje:

AugustusCaesar (27 př. Kr. — 14 po Kr.) , Oktavián doby předchozí, který
se snažil vytrvale o reorganisaci provinciální správy a o finanční reformu. Založil
určitou tradici zákonnosti a poctivosti v byrokracii a obmezil nejkřiklavější korupci
a tyranii dav občanům v provinciích právo odvolati se k Caesarovi. Ale uzavřel
evropské hranice říše Rýnem a Dunajem ponechav Německo, nezbytnou páteř
bezpečné a zdárné Evropy, v barbarství ; podobně obmezil východní hranice Eufra¬
tem nechav Arménii nezávislou, aby byla neustálým jablkem sváru mezi Arsakovci
a Sasanovci. Není jisto, chtěl-li rozšiřování své říše těmito čarami provždy zastaviti,
nebo pokládal-li za žádoucí, aby po nějaký čas sílila, nežli přikročí k novým výbojům.

Tiber ius (14 — 37 po Kr.) je také líčen jako schopný vladař, ale stal se
v Římě neobyčejně neoblíbeným a tvrdilo se, že si hoví v hrubých a ohavných
neřestech. Ale ani to ani jeho osobní tyranie a krutost nepoškozovaly všeobecného
blahob5rtu říše. Je nesnadno ho posuzovatí ; téměř všechny prameny, které se nám
dochovaly, jsou proti němu.

C a 1 i g u 1 a (37 — 41 po Kr.) byl šílenec, ale říše ho po čtyři léta jeho výstřední
vlády snesla ve svém čele. Konečně byl zavražděn v paláci svými sluhy; zdá se,
že byl učiněn pokus znovu zavěsti vládu senátorskou, ale pokus ten byl v zárodku
potlačen domácími legiemi.

Claudius (41 — 54 po Kr.), Caligulův strýc, na něhož padla volba vojáků,
byl nemotora, ale zdá se, že byl dobrý pracovník a schopný administrátor. Posunul
hranice říše na západ zabrav jižní polovinu Britanie. Byl otráven Agrippinou,
matkou svého přijatého S5ma Nerona, ženou velmi půvabnou a silné povahy.

Nero (54 — 68 po Kr.) má jako Tiberius pověst zvrhlého prostopášníka a ukrut¬
níka, ale říše měla dosti síly, aby snesla čtrnáct let jeho vlády. Je jisto, že zavraždil
svoji oddanou, ale nepohodlnou matku i svoji ženu — tuto proto, aby se zavděčil
Poppaei, která si ho pak vzala. Ale nebudeme se tu zabývati neblahými domácími
poměry Caesarů. Čtenář, který je žádostiv zločinných podrobností, nechť si přečte
klasický pramen, .Suetonia. Tito různí caesarové a jejich nástupci i se svými ženami
nebyli (patrně ve svém jádře o nic horší než jiní slabí a vášniví smrtelníci; ale
neměli skutečného náboženství jsouce sami bohy; neměU rozsáhlého vědění, na
němž by budovali svoje ctižádostivé záměry, jejich ženy byly litice a často naprosto
nevzdělané, a nekrotil jich ani zákon ani mrav. Byli obklopeni stvůrami, které
ochotně podněcovaly jejich nejnepatrnější přání a jejich nejnejasnější popudy
uváděly ve skutek. To, co u nás jsou pouhé pomíjivé černé myšlenky a hněvivé
popudy, stávalo se pak u nich skutkem. Dříve než odsoudí někdo Nerona jako bytost
docela rozdílnou od sebe, měl by velmi pečlivě zkoumati vlastní tajné myšlenky.
Nero se stal v Římě svrchovaně neoblíbeným, a je zajímavé si povšimnouti, že se
stal neoblíbeným ne proto, že vraždil a otravoval své nejbližší příbuzné, nýbrž proto,
že vypuklo v Britanii povstání pod jakousi královnou Boadiceí a římské vojsko
utrpělo velikou pohromu (61 po Kr,), a protože bylo v jižní Itálii zhoubné země¬
třesení. Římské obyvatelstvo, věrné etruské příměsi ve své krvi, nikdy nábožné
a vždy pověrečné, sneslo klidně císaře bohaprázdného, ale příkře se stavělo proti
císaři se špatnými věšteckými znameními. Španělské legie se vzbouřily pod starým

362

třiasedmdesátiletým vojevůdcem Galbou, kterého provolaly za císaře. Táhl na flím
v nosítkách. Nero, nemaje naděje na pomoc, se zavraždil (68 po Kr.).

Ale Galba byl toliko jeden z několika rádo-by císařů. Vojevůdcové, velící rýn¬
ským legiím, mužstvo palat inské i armáda východní — všichni se pokoušeli
uchvátiti moc. Rím viděl čtyři císaře v jednom roce, Galbu, Othona, Vitellia
a Vespasiána; čtvrtý, Vespasián (69 — 79 po Kr.), velitel východního vojska, měl
nejpevnější ruku, chopil se ceny a držel si ji. Ale Neronem končila řada Caesarů
zrozených nebo přijatých. Caesar přestal být rodinným jménem římských císařů
a stal se titulem: Divus Caesar — Caesar-bůh. Monarchie učinila nový krok ke
zvýchodnění tím, že kladla rostoucí důraz na uctívání panovníka. Tak končila
první skupina Caesarů, vládnoucí devadesát pět let.

Vespasián (69 — 79 po Kr.) a jeho synové T i t u s (79 po Kr.) aDomitián
(81 po Kr.) tvoří takřka novou dynastii — flaviovskou ; pak, po zavraždění Domitiá-
nově, přišla skupina císařů příbuzných si ne krví, nýbrž adoptací — císařové přijatí
(adoptovaní) . N e r v a (96 po Kr.) byl první z té skupiny, aTraján (98 po Kr.)
druhý. Následoval po nich neúnavný H a d r i á n (117 po Kr.) ,AntoniusPius
(138 po Kr.) aMarcus Aurelius (161 až 180 po Kr.) . I za Flaviovců i za
Antoninů se hranice říše zase posouvaly kupředu. R. 84 po Kr. byla zabrána severní
Britanie, byl vyplněn úhel mezi Rýnem a Dunajem, a čemu se nyní říká Transyl¬
vánie, stalo se novou provincií Dacií. Traján vnikl také do Partie a zabral Arménii,
As5n"ii a Mesopotamii. Za jeho panování dosáhla říše největší rozlohy.

363

Hadrián, jeho nástupce, byl opatrný a raději ustupoval. Vzdal se těch nových
východních výbojů Tra Jánových a vyklidil také severní Britanii. Přijal čínskou
myšlenku o hraniční hradbě proti barbarům za svou; je to znamenitá myšlenka,
pokud tlak obyvatelstva na říšské straně je větší než tlak zvenčí, ale jinak bezcenná.
Vystavěl Hadriánovu zeď přes Britanii a kolovou zeď mezi Rýnem a Dunajem.
Příboj římského rozpětí již minul a za panování jeho nástupce byla severoevropská
hranice již ve skutečnosti na ústupu před útočností kmenů germánských a slo¬
vanských.

Marcus Aurelius Antoninus je jedna z těch postav v dějinách, o nichž se mínění
silně rozcházejí. Některým kritikům se zdál pedantem; pletl se do náboženství
a rád vykonával kněžské obřady v kněžském rouše — náklonnost urážející pro¬
stého člověka — a pohoršují se také nad jeho domnělým nezdarem napraviti svou
prostopášnou ženu Faustinu. Vyprávění o jeho domácím neštěstí nemají však
bezpečného základu, třebaže jeho syn Commodus nevypadal, že by pocházel z dobré
rodiny. Ale nezapomínejme, že to byl bez odporu oddaný a pilný panovník, udržující
sociální pořádek po řadu neblahých let, bohatých zhoubnými poruchami povětr¬
nostními, velikými povodněmi, špatnými žněmi a hladem, barbarskými nájezdy
a vzpourami a nakonec strašným všeobecným morem. F. W. Farrar (citováno
v „Encyclopaedia Britannica”) praví: „Pokládal se opravdu za sluhu všech. Zápis
občanů, vyrovnávání pří, povznášení veřejné mravnosti, starost o nezletilé, obme-
zení veřejných vydání, potlačování gladiátorských her a divadel, péče o cesty,
znovuzavedení senátorských výsad, ustanovování jen důstojných úředníků, ba
i úprava pouličního ruchu — tyto i jiné bezčetné povinnosti zabíraly jeho pozor¬
nost, že přes jeho nevalné zdraví ho často držely v krušné práci od časného rána
až dlouho přes půlnoc. Jeho postavení vyžadovalo často jeho přítomnosti při hrách
a v divadlech; ale při takových příležitostech se zabýval buď čtením nebo si dal
předčítat! nebo psal. Byl jeden z těch, kdo mají za to, že se nemá nic konati spěšně,
a že málo zločinů je horších než ztráta času.”

Ale vzpomínám e-li ho posud, není to pro tu jeho horlivost. Byl z největších
zástupců filosofie a do svých Myšlenek, zapisovaných v táboře i u dvora, vložil
tolik lidské duše, že si získá v každém pokolení vždy nové přátele a obdivovatele^

Smrtí Marca Aurelia skončila tato doba jednoty a poměrně dobré vlády a jeho
syn Commodus zahájil dobu nepořádků. Říše požívala až dosud po dvě stě let
vnitřního míru. Ten, kdo studuje římské dějiny, musí se nyní po sto let zabývati
různými zločiny většího počtu špatných císařů, za nichž se hranice bortila a povo¬
lovala barbarskému tlaku. Několik jich přece za něco stálo — takovými byl S e p t i-
mius Severu s, Aurelia nus. a Probus. Septimius Severus byl Kartha-
giňan, a jeho sestra se nikdy nenaučila pořádně latinsky. V její římské domácnosti
se mluvilo punsky, a Cato starší se jistě obracel v hrobě. Ostatní císařové té doby
byli hlavně dobrodruzi příliš bezvýznamní, abychom si jich v tomto přehledu vší¬
mali. Časem bylo několik císařů, vládnoucích v různých částech rozvrácené říše.
S našeho stanoviště císař D e c i u s, který byl poražen a zabit za velikého vpádu
Gothů do Thracie r. 251 po Kr., a císař Valerianus, kterého v dobytém velko¬
městě Antiochii zajal perský šach z rodu Sasanovců r. 260 po Kr., zasluhují
povšimnutí, protože je na nich vidět tu nejistotu římské říše i jaké síly ji z vnějška

364

tlačily. Stejně iClaudius, „vítěz nad Gothy”, protože dobyl velkého vítězství nad
tímto národem u Nise v Srbsku (269 po Kr.) ; zemřel jako Perikles morem.

Po všechna ta století občasné mory přispívaly svým dílem k zeslabení lidstva
a ke změně společenských podmínek, — předmět, který musí historikové teprve
zpracovati. Byl na př. veliký mor v říši za panování císaře Marca Aurelia mezi
r. 164 až 180 po Kr. Ten jistě uvedl společenský život v nepořádek a připravoval
cestu k zmatkům, které nastaly, když nastoupil Commodus. Týž mor zpustošil Čínu,
jak si všimneme v odd. 5. této kapitoly. V prvém a druhém století se dály také značné
změny podnebné působíce nárazy a posuny obyvatelstva, jejichž význam musí
dějepisci teprve oceniti.

Ale dříve než budeme vyprávěti o barbarských vpádech a pokusech pozdějších
panovníků jako byli Dioklecián (284 po Kr.) a konstantin (306 po Kr.), aby
zachránili kymácející a tříštící se loď státní, musíme také vyli čiti, jak žili lidé za
ta dvě století, kdy se římské říši vedlo dobře.

2. Rimská civilisace na vrcholu

Netrpělivý čtenář dějepisu bude snad chtít počítati ta dvě století pořádku mezi
r. 27 př. Kr. a 180 po Kr. za ztracená pro lidstvo. Byla to doba spíše spotřebová¬
vání než tvoření, doba stavitelství a obchodu, v níž bohatí bohatli, chudí chudli
a lidská duše i duch hynuly. Díváme-li se na ni povrchně, jak by se na ni mohl
dívati někdo z letadla, vznášejícího se několik set metrů vysoko ve vzduchu, byl
tu opravdu veliký rozkvět. Všude, od Yorku do Kyreny a od Lisabonu do Antiochie
byl by viděl veliká a výstavná města s chrámy, divadly, amfiteátry, tržišti a pod.,
tisíce takových měst, do nichž vedly veliké vodovody a velkolepé silnice, jejichž
mocné zbytky nás podnes naplňují podivem. Byl by viděl hojně vzdělané půdy a byl
by příliš vysoko, aby poznal, že se při té práci plahočí otroci. Na moři Středozem¬
ním a Rudém by bylo viděti značný ruch dopravní a pohled na dvě lodi, plující vedle
sebe, by mu s té výšky neříkal, že jedna byla pirátská a plenila druhou.

A i kdyby pozorovatel sestoupil k podrobnějšímu pátrání, stále by bylo viděti
dosti nakupeného pokroku. Od doby Julia Caesara zavládly ušlechtilejší mravy
a nastalo vůbec všeobecné zjemnění. Vzrůstalo i lidské cítění. Řím se skutečně
dostával na civilisační výši, které už dávno před tím dosáhlo Řecko, Babylon
a Egypt.

Za doby Antonínů byly zavedeny zákony na ochranu otroků proti přílišné kru¬
tosti a nebylo už dovoleno prodávati je do gladiátorských škol. Nejenom že byla
města na venek skvěleji vystavěna, ale i v domech boháčů byly veliké pokroky
v umění a ve výzdobě. Hrubé hodování, hovění si ve zvířeckých chtíčích a sprostý
přepych dřívějších dnů římského blahobytu mírnila nyní jistá zjemnělost. Oděv
se stával bohatším, jemnějším a krásnějším. Zkvétal veliký obchod hedvábím se
vzdálenou Čínou, neboť moruše a bourec hedvábný nepočali ještě svou cestu na
západ. Než hedvábí skončilo svou dlouhou a pestrou cestu v Římě, mělo cenu vyvá¬
ženého zlata. Ale užívalo se ho hojně a výměnou plynul stálý proud drahých kovů
na východ.

365

Zátiší (nástěnná malba
pom pejska)

Krajina (nástěnná malba pompejská)

Zátiší ( nástěnná malba
pompejská)

Byly velmi značné pokroky v umění kuchařském a v uměních, sloužících spole¬
čenské zábavě. Petronius popisuje hostinu, kterou dával boháč za prvních Caesarů;
byla tu podivuhodná řada jídel, některých lahodných, jiných naplňujících úžasem,
převyšujících vše, co i nádhera a obraznost Nového Yorku může vytvořiti; slavnost
byla pestřena hudbou, výkony tanečníků na provaze i kejklířů a přednášením
homérských básní a pod.

Po celé říši bylo velmi mnoho toho, co můžeme nazvati ,, kulturou boháčů”. Knih
bylo daleko více než před dobou Caesarů. Lidé se chlubili svými knihovnami, i když
je starost o majetek tak zaměstnávala, že se toho ze svých literárních pokladů
mnoho nenačetli. Znalost řečtiny se šířila na východ a znalost latiny na západ,
a jestliže výtečníci toho nebo onoho britského nebo galského města neměli sami
hlubší řecké kultury, mohli se vždy obrátiti na některého ótroka, jehož vzdělání
bylo podle ujištění otrokářova vynikající, a nedostatek byl odstraněn.

Je naprosto nemožno mluviti o římském umění nebo literatuře jako o něčem ^
samostatném; obojí je pokračováním a částí kultury helénské, mnohem větší
a mnohem trvalejší. Helénské umění a písemnictví vydalo větev latinskou. Mateřský
kmen byl dávno před tím, než větev vyrostla, a rostl dále, i když větev uvadla.
Domácí směr, jemuž dal latinský duch literární výraz, dříve než se obrátil ke vzo¬
rům řeckým, spěl k formě — můžeme-li to nazvati formou — zvané s a t u r a,
duchem podobné moderní revui, směsi narážek, napodobení a hudby. Jakýsi druh
barda, v a t e s, zpíval sedlákům sarkastické verše (carmina Fescennina),
a byly také slavnostní řeči, žalozpěvy, náboženské litanie. S a t u r a se vjrvinula
písmem ve směs prosy i verše, a ta opět v souvislejší vypravování prosou. Mnoho
latinské literatury se ztratilo; většina z ní nezdála se z toho nebo onoho důvodu
křesťanským mnichům hodna zachování, ale jak se šířilo čtení a opisování knih,
rozšířila se asi hodně i tvorba prosaická, ze které nám nyní zbývají jen zlomky.

Římské obecenstvo pozdější republiky a prvního císařství bylo jistě obecenstvo,
čtoucí rádo krásnou literaturu. Petroniovo Satyricon z doby Neronovy je
opravdu jasnou stopou. Každý, kdo sám spisuje a přečte si tento skvělý spis, musí
uznati, že je napsán dokonale. Sta takových knih musilo býti již před tím a desítky
spisovatelů musily tvořiti, než bylo takové Satyricon možné. Po jiné stránce
i básnická satira Horácova a Juvenalova děkuje za mnoho duchu s a t u r y,
a jejich spisy byly také velmi rozšířeny. Ale do třetího století př. Kr. počal na
latinského ducha působit! řecký vliv ustálenými již formami řecké komedie,
a latinská komedie je spíše zlatinisováním řecké než domorodým výplodem. Hry
Plautovy a Terencovy se hodí velmi dobře tomu, kdo chce vliv ten ověřovati.

366

Byla také zřetelná latinská tradice prosté a jasné prosy, o kterou má zásluhu
Cato censor. Je zajímavé srovnati Caesarovo De bello gallico s Thukydidem.
Ve své zhuštěné přístupnosti, máme-li pohoršiti vážné učence novým, ale vhodným
obrazem, je jako pěkný „nécessaire” vedle toaletního stolku.

Řecké vzdělání uznaného a ustáleného typu cenili stejně vysoko v Římě Anto¬
nína Pia jako v Oxforde a Cambridži královny Viktorie. Na řeckého učence se dívali
s touž směsí neinteligentní úcty a skutečného pohrdání. Byla tu spousta řecké
učenosti, psaných studií i komentářů. Pro řecké písemnictví bylo tolik obdivu, že
tím téměř zničili řeckého ducha, a zaznamenaná pozorování Aristotelova kladli tak
vysoko, že pro samý obdiv zapomínali pokračovati v dalším badání. Cicero soupeřil
s Demosthenem, Sallust s řeckými dějepisci. Catullus se naučil odhalovat! své srdce
z nejlepších řeckých vzorů. Poněvadž Řecko mělo své eposy a pod., cítili Římané, že
musí také míti své eposy. Vek Augustův byl věk skvělé neupřímnosti. Virgil
v A e n e i d ě skromně, ale odhodlaně a při tom elegantně a se zdarem se jal sou-
peřiti s Iliadou a Odysseiou. Ovid a Horác vyzývají k přirovnání nejlepší elegické
a lyrické básníky řecké. ♦

Souběžně s tímto ,, zlatým věkem” latinské literatury plyne široce a hojně proud
literatury řecké. Ještě dlouho po latinském rozkvětu byl helénský svět bohatě
tvořivý. Přešel bez přerušení do rané literatury křesťanské. Vyprávěli jsme již
o skvělých duchovních počátcích Alexandrie a o poměrném úpadku Athén. Jestliže
hynula alexandrinská věda, literární proud pěkně soupeřil s Římem. Opisovali
spoustu knih, bez nichž domácnost žádného boháče nebyla úplná. Psali díla děje¬
pisná a životopisná. Polybios (asi 204 — 122 př. Kr.) vyprávěl o dobytí Řecka
Římem. Plutarch (asi 50 — ^100 po Kr.) psal svoje nevyrovnatelné studie o velikých
mužích. Velmi mnoho dialogů a románů se ukázalo a větším dílem zase zmizelo.
Velikým a původním spisovatelem byl Lukián (asi 120 — 200 po iKr.), který posud
vzbuzuje náš zájem a obdiv. Mnoho překládali z řečtiny do latiny a naopak. Obě
ty literatury si byly tak blízké a myšlenkově tak příbuzné, jako dnes literatura
americká a anglická.

Všechna ta rozsáhlá kultura bohatého domácího pána slouží ke cti ranému
římskému císařství a Gibbon si jí velice cení ve skvělém přehledu doby antoninské,
kterým zahajuje svůj „Úpadek a pád římského císařství (Dechne and Fall of the
Roman Empire). Účel, pro který toto veliké dílo psal, vyžadoval zářivé a klidné
předehry. Ale byl bystrý a prozíravý, a proto zmirňuje svou zdánlivou chválu
poměrů, které popisuje.

Píše takto : „Za římského císařství bylo práce pilných a důmyslných lidí různě,
ale neustále užíváno ve službách boháčů. Ve svém obleku, své tabuli, svých domech
i svém náb3d:ku spojovali miláčkové štěstěny všechno jemné pohodlí, eleganci
a nádheru, jež mohly lichotiti jejich pýše a ukojiti jejich smyslnost. Takovou
jemnou vytříbenost — pod nenáviděným jménem přepychu — přísně odsuzovali
mravokárci všech věků, a bylo by snad prospěšnější lidské ctnosti i lidskému štěstí,
kdyby měli všichni vše, čeho je k životu potřebí, a nic, co je zbytečné. Ale za pří¬
tomného nedokonalého stavu společnosti přepych, ať vzniká z neřesti nebo z bláz¬
novství, se zdá jediným prostředkem, jímž možno vyrovnati nerovnost majetkovou.
Pilný řemeslník i obratný umělec, kterým se nedostalo podílu při rozdělování země,
dostává dobrovolnou daň od majitelů pozemků, a tito zase ve svém zájmu ochotně

367

zlepšují ty pozemky, z jejichž
výtěžku si mohou opatřiti zase
novou zábavu. Tento postup, je¬
hož zvláštní výsledky pociťuje
každá společnost, působil v řím¬
ském světě s důrazem tím vět¬
ším. Provincie by byly bývaly
brzo připraveny o své bohatství,
kdyby tovární práce a přepy¬
chový obchod nebyly pilným
poddaným nepozorovatelně nahrazovaly peníze, jež na nich vymáhal Rím zbraněmi
a úřady.” A tak pokračuje Gibbon dále, maje v každém záhybu svého květnaného
líčení ukryt osten satiry.

Zahledíme-li se však šíře do vývoje národů, než-li může učiniti letící aeroplán
a hlouběji do lidských duší a myšlenek, než nám dovolí prohlídka ulic, amfiteátrů
a hostin, shledáme, že toto působivé divadlo hmotného blahobytu je toliko skvělým
rouchem společnosti slepé k tomu, co se děje zevně i uvnitř a slepé k budoucnosti.
Přirovná váme-li na př. dvě století římského vlivu a všech jeho možností, první
a druhé století po Kr., ke dvěma stoletím řeckého a helénského života kolem r. 466,
kdy Perikles počal ovládati Athény, žasneme ne nad nižší hodnotou římské vědy —
to by nebylo správně řečeno - — nýbrž nad tím, že Rím vůbec žádné vědy neměl.
Nevědy chtivost římských boháčů a římských vladařů byla ještě masivnější a monu¬
mentálnější než jejich architektura.

Očekávali bychom, že zvláště v jednom vědeckém oboru mohli býti Římané čilí
a podnikaví, totiž v zeměpise. Jejich politické zájmy vyžadovaly neustálé pozornosti,
co se děje za hranicemi, a přece si toho nikdy nevšímali. Opravdu není v římské
literatuře žádného vypravování o cestách za říšskými hranicemi, žádného takového
bystrého a poctivého líčení, jako nám podává Herodot o Skytech, Afričanech a pod.
V latině není nic, co by se dalo přirovnat! k popisům Indie a Sibiře, které nalézáme
velmi brzo v literatuře čínské. Římské legie se dostaly jeden čas do Skotska, ale
nezachovalo se nám opravdu živého vyprávění o Piktech a Skotech, tím méně o tom,
jak to vypadá tam dál za mořem. Výzkumy jako Hanonův nebo faraóna Nechá
podle všeho vůbec nikdy Římanům nevstoupily na mysl.

Je pravděpodobné, že po zničení Karthaga počet lodí, které proplouvaly úžinou
Gilbraltarskou do Atlantického oceánu, byl nepatrný. Ještě nemožnější byl v tomto
světě hrubého bohatství, zotročilé inteligence a byrokratické vlády další rozvoj
alexandrinské astronomie a fysiografie. Římané se bezpochyby také ani neptali,
kdo asi tkal hedvábí, připravoval koření nebo sbíral jantar a perly, které přicházely
na jejich trh. A přece průplavy objevů byly otevřené a přístupné; všemi směry
vedly stezky do nejkrásnějších „konců světa”, jak si je jen objevitelé dovedou
představit!.

„Nej vzdálenější kraje starého světa byly vypleněny, aby poskytly Římu nádheru
a požitek. iSkytské lesy opatřovaly cennou kožišinu. Jantar dováželi pevninskou
cestou od břehů Baltického moře k Dunaji, a barbaři žasli nad cenou, kterou
dostávali výměnou za zboží tak neužitečné. Byla značná poptávka po babylonských
kobercích a po jiném rukodělném zboží východním; ale nejdůležitějším odvětvím

368

Ríniske domácí a toaletní předměty, i. Bronzová brož. 2. Lžíce. 3. Kostěná jehlice s hlavičkou v podobě
ženského poprsí. 4. Nůžky. 5. Kostěná jehlice s hlavičkou v podobě Venuše. 6. Náprstek. 7. Jehelníček,
fí. Sběračka. 9. Nůž. 10. Stříbrné zrcadlo. 11. Cedník. 12. Vyřezávaný hřeben

zahraničního obchodu byl obchod s Arábií a s Indií. Každoročně asi za letního
slunovratu vyplulo loďstvo sto dvaceti korábů z Myos-hormu, egyptského přístavu
na Rudém moři. Hnáno jsouc monsunem, přeplulo oceán asi za čtyřicet dní. Pobřeží
malabarské nebo ostrov Cejlon byly obvyklým cílem jejich plavby, a na těchto
trzích je očekávali obchodníci ze vzdálenějších zemí asijských. Návrat loďstva do
Egypta byl určen na měsíce prosinec nebo leden, a jakmile byl jejich bohatý náklad
přepraven na zádech velbloudů od Rudého moře k Nilu a dostal se po této řece až
do Alexandrie, proudil bez odkladu do hlavního města říše.” (Gibbon.)

Římská skladiště byla i v jižní Indii a dvě kohorty byly posádkou v Kranganore
na pobřeží malabarském, kde byl také chrám Augustův.

Ale Římu stačilo hodovati, v3Tnáhati poplatky, bohatnout! a dívati se na gladiá¬
torské zápasy bez nejmenší snahy dověděti se něco o Indii, Cíne, 'Persii nebo Skytii,
o Budhovi nebo Zoroastrovi, o Hunech, černoších, národech skandinávských nebo
tajemstvích západního moře.

Uvědomíme-li si neoduševnělé sociální ovzduší, v němž tato lhostejnost měla
svůj původ, pochopíme, proč se v Římě za doby nejlepších jeho možností nevyvinula
fysika nebo chemie, aby tak bylo možno snadněji ovládati hmotu. Fysikové v Římě
byli většinou Řekové a mnozí z nich otroci — protože římský boháč ani nepochopil,
že koupený duch je zkažený duch. Ale to nebylo proto, že by římský národ nebyl
měl pro takové věci přirozeného nadání; příčiny byly čistě společenské a hospo¬
dářské.

Od středověku až do dnešního dne zplodila Itálie veliký počet skvělých vědců.
A jeden z nejbystřejších a nejnadanějších vědeckých spisovatelů byl Ital Lucretius,
který žil mezi dobou Maria a Julia Caesara (asi 100 — 55 př. Kr.). Tento obdivu-

369

hodný muž byl asi takového rázu jako Leonardo da Vinci (také Ital) neboKewton.
Napsal dlouhou latinskou báseň o dění v přírodě, De rerum nátur a, v níž
tušil s úžasnou intuicí složení hmoty a dávné dějiny lidstva. Osborn ve své „Starší
době kamenné” (Old Stone Age) cituje s obdivem dlouhá místa z Lucretia o prvot¬
ním člověku — tak platná a pravdivá jsou podnes. Ale to byl jen ojedinělý zjev,
sémě, které neneslo ovoce. Římská věda byla potratem v tom dusivém ovzduší
bohatství a vojenského útisku. Pravou postavou, znázorňující klasický římský
postoj k vědě, není Lucretius, nýbrž onen římský voják, který ubil Archimeda při
dobytí Syrakus.

A jestliže na kamenité půdě římského bohatství chřadly a zmíraly fysika a bio¬
logie, vědy politické a sociální neměly ani příležitosti vzklíčiti. Politická diskuse
by byla bývala velezradou proti císaři, sociální a hospodářské badání by bylo ohro¬
zilo boháče. A tak Rím nikdy nezkoumal svého sociálního zdraví, nikdy se neptal,
zač vlastně stojí jeho tvrdý byrokratismus, až ho stihla pohroma. Proto také nebylo
nikoho, kdo by si byl uvědomil vážný jeho úpadek, aby se rozvinula duševní tvoři¬
vost, jež by říši udržovala, nebylo všeobecné výchovy pro společné myšlenky, aby
lidé bojovali a pracovali pro říši, jako se bojuje a pracuje pro drahé vlastnictví. Ale
vládcové římské říše nechtěli, aby jejich občané bojovali pro něco v jakémkoli
duchu. Boháči vyjedli srdce obyvatelstva a byli se svým obědem spokojeni. Legie
byly plny Germánů, Britů, Numidů atd., a bohatí Římané si až do konce myslili, že
si mohou stále kupo váti barbary, kteří je budou brániti proti nepříteli vnějšímu
i proti bouřícím se chuďasům uvnitř.

Jak málo dělali Římané pro vychování, je patrno z výčtu toho, co udělali. H.
Stuart Jones píše: „Julius Caesar propůjčil římské občanství ,učitelům svobodných
umění’, Vespasián založil profesury řeckého a římského řečnictví v Římě a pozdější
císaři, zvláště Antoninus Pius, rozšířili tato dobrodiní na provincie. Výchova byla
také podporována místní podnikavostí a štědrostí; dovídáme se z korespondence
mladšího Plinia, že byly ve městech severní Itálie zakládány veřejné školy. Ale
ačkoli bylo za císařství vědění hodně rozšířeno, nebylo přece pravého duchovního
pokroku. Je pravda, že Augustus kolem sebe shromažďoval nejskvělejší spisovatele
své doby, a počátek nové monarchie spadá v jedno se zlatým věkem římské litera¬
tury ; ale to trvalo jen krátce, a počátky křesťanské doby viděly triumf klasicismu
i první kroky k úpadku, který čeká každé literární hnutí, jež hledí spíše do minu¬
losti než do budoucnosti.”

Diagnosu souvěkého duchovního úpadku máme v pojednání De sublimitate
(„o vznešenu”) řeckého spisovatele, který psal někdy v druhém, třetím nebo
čtvrtém století po Kr. — snad je to, snad není Longinus Philologus, který konsta¬
tuje velmi určitě jednoho zřejmého činitele duševní choroby římského světa. Cituje
ho Gibbon: ,, Vznešený Longinus, který někdy za pozdější již doby a na dvoře syrské
královny (Zenobie) si uchoval ducha starých Athén, pozoruje a oplakává zvrhlost
svých vrstevníků, kteří ponížili své city, vysílili svou odvahu a potlačili své nadání.
Praví: ,Tak jako některé děti, jejichž dětské údy byly stále sešněrovávány, zůstá¬
vají trpaslíky, tak naše slabé duše, spoutané předsudky a návyky zaslouženého
otroctví, jsou neschopny se rozvinout! nebo dosáhnout! úměrné vehkosti, jíž se
podivujeme u starých, kteří žijíce pod lidovou vládou psali stejně svobodně, jako
jednali’.”

370

Ale tento posuzovatel zachytil jen jednu stránku překážek duchovní Činnosti.
Hlavní pouta, která udržovala římského ducha v trvalé dětskosti, bylo dvojí
otroctví — hospodářské právě tak jako politické. Líčení, které nám podává Gibbon
o životě a činnosti jakéhosi Heroda Attica, který žil za doby Hadriánovy, ukazuje,
jak malý byl podíl obyčejného občana na vnější velkoleposti té doby. Tento Atticus
měl nesmírné jmění a bavil se tím, že různým městům dával stavětí obrovské
budovy. Athény se rády dívaly na dostihy, i postavil jim na památku své ženy velké
divadlo z cedrového dříví s ozdobami prapodivně vyřezávanými. Korintu vystavěl
divadlo, Delfám zařídil dostihy, Thermopylám lázně, Canusiu vodovod atd. Pře¬
kvapuje nás podívaná na svět otroků a obyčejných lidí, kterých se nikdo neptal
a přes jejichž hlavy bez jejich účasti si tento boháč hověl v ukájení svého „vkusu”.
Četné názvy v Řecku a v Asii posud uchovávají vzpomínku na Heroda Attica,
„ochránce a dobrodince”, který se potloukal po říši, jako by to byla jeho soukromá
zahrada, uchovávaje těmito okrasami svou památku. Byl také filosofem, třeba se
nám nic z jeho moudrosti nezachovalo. Měl velikou vilu u Athén, kde byli filosofové
vítanými hosty, pokud dovedli přesvědčit! svého ochránce o správnosti svých
nároků, uctivě s ním hovořili a neuráželi ho nestydatými polemikami.

Je patrno, že svět za ta dvě století římského rozkvětu nepokročil. Ale byl šťasten
ve své nehybnosti? Máme nemylné znamení, že ta veliká spousta lidí v říši — čítá
se na sto až sto padesát milionů lidí — nebyla šťastna, ba byla pravděpodobně pod
tou vnější nádherou silně nešťastna. Je pravda, nebylo v říši velikých válek
a výbojů, hlad, oheň a meč málo trápily lidstvo ; ale byl tu hrozný tlak vlády a ještě
více boháčů na volnou činnost téměř každého. Život veliké většiny těch, kdo nebyli
ani boháči, ani úředníky, ani ženami a příživníky v domácnosti boháčů a úředníků,
byl jistě tak lopotný a bezútěšný, tak bez zájmu a bez volnosti, že si to moderní
mysl ztěžka dovede představit!.

Zvláště tři věci chceme uvésti na doklad mínění, že tato doba byla dobou neštěstí
všeobecně rozšířeného. První z nich je naprostá apatie obyvatelstva k politickým
událostem. Dívali se, jak povstává v říši nápadník trůnu za nápadníkem a bylo jim
to docela jedno. To se jich netýkalo — nebyla naděje, že bude lépe. Když se bar¬
baři vřítili do říše, nebylo kromě legií nikoho, kdo by jim čelil. Nebylo proti nim
žádného lidového povstání. Všude by byli barbaři musili býti odraženi, jen kdyby se
byl lid postavil na odpor. Ale lid se na odpor nepostavil. Je zjevno, že většině
obyvatelstva se římská říše nezdála ničím, co by stálo za boj. Otrokům a obecnému
lidu sliboval patrně barbar více svobody a méně ponižování, nežli okázalá vláda
císařského úředníka a dřina u boháčů. Plenění a pálení paláců i příležitostná řež
nepohoršovaly lidu římského podsvětí tak, jako pohoršovaly lidi zámožné a vzdě¬
lané, kteří nám zanechali zprávy o hroutícím se císařství. Velmi mnoho otroků
a obyčejných lidí se patrně spojilo s barbary, kteří se málo starali o plemenné
a vlastenecké předsudky a byli štědří ke každému, kdo se k nim s chutí přihlásil.
Jistě že se v mnohých případech obyvatelstvo přesvědčilo, že je barbar ještě horší
svízel nežli výběrčí daní a otrokář. Ale tento objev přicházel pro obranu i pro návrat
k starému pořádku příliš pozdě.

Druhý příznak, který ukazuje k témuž závěru, že za doby antoninské život pro
chuďasy, otroky a většinu lidu opravdu nestál za to, aby žili, musíme viděti ve
stálém odlidňování říše. Lidé nechtěli míti děti. Myslíme že proto, poněvadž nebyli

37t

ve svém domově jisti před bídou, poněvadž u otroků nebylo jistoty, že muže a ženu
od sebe neodloučí a poněvadž nebylo ani rodičovské pýchy ani rozumné naděje, že
se děti vydaří. V moderních státech byl plodivým základem vždy zemědělský
venkov, kde je více nebo méně zajištěné rolnictvo; ale pod římskou vládou byl
sedlák a malý zemědělec buď uštvaným dlužníkem nebo byl chycen v síti útisků,
které z něho dělaly bezduchého nevolníka, nebo byl vůbec vyřazen davovou prací
otroků.

Třetím znamením, že tato navenek kvetoucí doba byla pro široké davy dobou
hlubokého neštěstí a duševní bídy, je zjev, že se v obyvatelstvu šířila nová nábo¬
ženská hnutí. Viděli jsme, jak v malé Judei se celý národ nakazil přesvědčením, že
život je neuspokojivý anesprávný, a že se musí něco státi, aby se napravil.
Duch židovský, jak víme, se skrystalisoval kolem myšlenky zaslíbení jednoho pra¬
vého Boha a příchodu Vykupitele neboli Mesiáše. V římské říši byly rozsety
myšlenky jiného rázu. Byly jen různými odpovědmi na jedinou všeobecnou otázku :
„Co musíme činiti, abychom byli spaseni?” Častý a přirozený následek nechuti
k životu, který žijeme, jest ten, že upínáme obraznost na život příští, který má
vykoupiti všechny bídy a nespravedlností tohoto. Víra v takové vyrovnání je zna¬
menitým uspavacím prostředkem pro přítomné útrapy. Egyptské náboženství bylo
už dlouho nasyceno předzvěstmi nesmrtelnosti, a viděli jsme, jak se v Alexandrii
r všechno točilo kolem uctívání Serapida a Isidy. Staré mystérie Demetry a Orfea,

mystérie středomořského plemene, oživly a srostly s těmito novými kulty v jakousi
theokrasii.

Fórum i’ Pompejích

372

Amfithealr v Ar les

Druhé velké náboženské hnutí byl mithraismus, vývoj to zoroastrianismu, nábo¬
ženství velmi starého aňjského původu, jež lze stopovati nazpět k Indoiraňanům,
než se rozštěpili v Peršany a Hindy. Nemůžeme tu dopodrobna probírati jeho
obřady. (Viz Legge: Forerunners and Rivals of Christianity
— Předchůdci a soupeři křesťanství.) Mithra byl bohem světla, sluncem spravedl¬
nosti, a na bohoslužebných oltářích byl vždy představován, jak poráží posvátného
býka, jehož krev byla semenem života. Ale stačí říci, že toto uctívání Mithrovo,
prostoupené mnohými jinými cizími živly, přišlo do římské říše asi za doby
Pompeja Velikého a počalo se za Caesarů a Antoninů rozšiřovat! daleko široko.
Stejně jako náboženství Isidino slibovalo nesmrtelnost. Jeho stoupenci byli hlavně
otroci, vojáci a lidé zarmoucení. Ve způsobu uctívání, v pálení svíček před oltářem
atd. mělo jistou povrchní podobnost s pozdějším bohoslužebným vývojem třetího
velikého náboženského hnutí v římském světě — s křesťanstvím.

Také křesťanství bylo naukou o nesmrtelnosti a spáse a také se s počátku šířilo
hlavně mezi nízkými a nešťastnými. Moderní spisovatelé prohlásili křesťanství za
,, náboženství otroků’ \ Bylo jím. Přijímalo zotročené a zdeptané, dávalo jim naději
a vracelo jim sebeúctu, tak že stáli za spravedlností jako muži a čelili pronásle¬
dování a mukám. Ale o počátcích a rázu křesťanství povíme si více v pozdější
kapitole.

3. Ráz uměni za římského císařství

Řekh jsme již, že umělecká a literární kultura Říma byla toliko větví helénské
kultury a že zdědila všechno, co mohly poskytnout! Řecko a sousední části Asie,
Babylon a Egypt. Ale po jistých stránkách dal tomu Rím svůj velmi určitý ráz

3-1. G. Wells, Díjiny svřta — 34.

373

a nikde více než ve stavitelství. Římské císařství označuje nové období dějinné^
v němž má všechno větší měřítko, a to se odráželo i ve větší smělosti a rozloze jeho
budov. Řím dal stavitelství především cement a volné užívání oblouku. Kamkoli
přišly římské legie, přišly také oblouk a cement. Cement umožňoval veliké dómy
a kopule, které mohly býti obloženy mramorem. Přejali bohatý sloup korintský,
učinili jej rozmanitějším a složitějším a užívali ho ve spojení s obloukem. Arkáda
jest něco rázovitě římského, stejně jako náklonnost k budovám kulatým a k nad-
stavování arkád do poschodí. Kamkoli Římané přišli, všude zanechali po sobě
amfiteátry, triumfální oblouky, ulice s kolonádami, vodovody a palácové stavby.
Také zhotovovali silnice s přiměřeným sklonem, krásné mosty a viadukty. Až
podnes je Ital nejlepším stavitelem silnic na světě.

Římská architektura neměla vývoje tak pravidelného jako egyptská a řecká.
Její nejprvnější pokusy šly za vzory etruskými a byly ze dřeva, obkládaného terra-
cottou. Pozvolna nahradil dříví kámen. Ale s příchodem císařství přišel do Říma
řecký architekt a chopil se nových příležitostí i látek, jež se mu naskýtaly. Římské
stavitelství se ani tak nevyvíjelo jako spíše náhle vyrazilo. Jakmila však jednou
vyrazilo, ovládlo.

S římskými orly šlo živé a mohutné sochařství, v podstatě také řecké. Kde jsou
velcí boháči, zrodí se téměř nevyhnutelně portrétování, a portrétní busty nebo
sochy, provedené s osobitou životností, dosáhly nej vyššího rozvoje na konci
republiky a za prvních caesarů. V malbě je také stále plno života. Šťastné neštěstí,
že výbuchem Vesuvu byla zničena a tím zachována města Pompejí a Herculanum,
umožnilo modernímu světu oceniti hojnost, rozmanitost a krásu malířského umění
v prvním století po Kr. Tato místa byla shromaždišti bohatých, ale nikterak nad
obyčej bohatých lidí, a bohatství krásných věcí, které obsahují, je nám měřítkem
děl ještě krásnějších, která jsou pro nás ztracena.

Jiný druh umělecké práce, ve kterém prvá doba římského císařství přezařovala
kterékoli předcházející období vzdělanosti, byla mosaika. Také práce ze skla
dospěly v rukou dělníků řeckých a východních nebývalé krásy.

Nehodami a nepořádky, které se snesly na západořímské císařství koncem
druhého století po Kr., byl tento umělecký vývoj hodně zastaven. Portrétování
pokračovalo ; architektura znovu ožila, ale po třetím století živý naturalismus velké
části sochařství ustrnul pod vlivy východními.

V Čem byl římský duch obmezený

Řekli jsme již důvod pro své tvrzení, že politický vývoj říše římské za doby
císařské byl zjevem velmi nezdravým. Je nesmyslné psáti o jejím státnictví ; nebylo
ho. V nejlepším případě měla byrokratickou administrativu, která po nějaký čas
udržovala světový mír, ale zajistiti jej nedovedla.

Všimněme si zde hlavních příčin jejího nezdaru.

Klíč k němu nacházíme v tom, že v římské říši nebylo vůbec svobodné duchovní
činnosti ani organisace, jež by podporovala vzrůst, rozvoj a použití vědomostí
Uctívala bohatství a opovrhovala vědou. Dávala vládu do rukou boháčů a předsta¬
vovala si, že moudré muže možno si koupiti a vysmlouvati na otročích trzích, když
je potřebí. Proto to byla říše nesmírně nevědomá a neeoduševnělá. Nic nepředvídala.

374

Neměla předvídavosti strategické, poněvadž byla hrozně nevědomá v zeměpise
a národopise. Nevěděla nic o tom, co se děje v Rusku, ve Střední Asii a na Východě.
Spokojila se hranicí rýnskou a dunajskou a nepokusila se pořímaniti Germanii.
Vždyť se potřebujeme jenom podívati na mapu Evropy a Asie, ukazující nám
římskou říši, abychom viděli, že ochotná, k říši přivtělená Germanie byla naprosto
nezbytná pro život a bezpečnost západní Evropy. Jsouc vyloučena z jejího okruhu
stala se klínem, který potřeboval jenom přírazu hunského kladiva, aby celou
soustavu rozštěpil.

Krom toho Římané tím, že opomenuli posunouti své hranice na sever až
k břehům baltským, přenechali moře Baltské i Německé jako experimentální
základnu, kde se mohli skandinávští, dánští a frizští Normané cvičiti v námořnictví.
Ale Řím šel zcela tupé svou cestou, zapomínaje na vzrůst nového a mocnějšího
pirátství na severu.

Táž nepředstavivost zavinila, že Římané nevyužili námořních cest Středozemního
moře. Když pak se barbaři tlačili k teplé vodě, nečteme o žádné rychlé dopravě
vojska ze Španělska nebo z Afriky nebo z Asie na ochranu Itálie a adrijských
břehů. Místo toho vidíme, jak se Vandalové stali pány západního Středomoří bez
jediné námořní bitvy.

U Eufratu zadržely Římany řady jízdních střelců. Bylo jasno, že legie svou
organisací byla v širé krajině bezmocná, a bylo by mělo býti stejně jasno, že dříve
nebo později jízdní kočovníci z východní Germanie, jižního Ruska nebo z Partie to
zkusí s celým císařstvím. Ale Římané, dvě stě let po Caesarovi, stále mašírovali
jako dříve; byly to stále tytéž vycvikované a řinčivé kohorty, které bylo snadno
obklíčit! a postříleti. Říše se nenaučila ničemu ani z bitvy u Carrh.

Nebo ta úžasná neschopnost římského imperialismu zavěsti nový způsob dopra¬
vy ! Bylo zřejmé, že jejich moc a jednota závisela na rychlém pohybu vojska a zásob
z jednoho konce říše na druhý. Republika vystavěla nádherné silnice, ale císařství
jich nezlepšovalo. Čtyři sta let před Antoniny Hero alexandrijský sestrojil první
parní stroj. Krásná v3rprávění o takových počátcích vědy byla mezi zanedbanými
poklady knihoven bohatých lidí všude po všem císařství. Bylo to sémě, padlé na
místa skalnatá. Vojska a poslové Marca Aurelia se plahočili po silnicích právě tak
jako vojska Scipiona Afričana před třemi stoletími.

Římští spisovatelé si vždy naříkali na změkčilost doby. To byla jejich oblíbená
písnička. Poznali, že volní lidé lesů, stepí a pouští jsou tužší a zoufalejší bojovníci
než jejich spoluobčané, ale nikdy jim nevstoupilo na mysl, aby jako přirozený
doplněk průmyslového rozvoje svého četného obyvatelstva se postarali také o nále¬
žitý vojenský materiál. Místo toho brali do svých legií barbary, učili je umění
válečnému, posílali je pochodem po celém císařství, a když se svým úlohám dobře
naučili, posílali je zase mezi krajany.

Vidíme-li tuto zřejmou nevšímavost, nedivíme se, že Římané vůbec nedbali té
mnohem jemnější věci, duše říše, a neučinili pokusu naučiti, vycvičiti a získati
prostého člověka, aby se vědomě účastnil jejího života. Takovéto učení a cvičení
by se bylo příčilo všem názorům boháčů a císařských úředníků. Z náboženství si
učinili nástroj; vědu, literaturu a výchovu svěřili péči otroků, kteří byli chováni,
cvičeni a prodáváni jako psi nebo koně. Finanční a pozemkoví dobrodruzi, nevědomí.

376

vypínaví a nízcí, kteří vytvořili císařství, vládli jím s pocitem naprosté bezpečnosti,
kdežto se nad nimi stahovala záhuba zvenčí i zevnitřka.

Za druhého a třetího století po Kr. se daněmi přetížený a přepracovaný stroj
římské říše již pomalu rozviklával do úplného rozpadu.

5, Na velikých rovinách se to hýbe

Máme-li jasně pochopiti postavení římského císařství, je nyní potřebí, abychom
obrátiti oči k světu za severními a východními hranicemi říše, k světu rovin, který
se rozkládá bez přerušení od Holandska přes Německo a Rusko k horstvům středo-
asijským a mongolským, a věnovali trochu pozornosti souběžnému vývoji císařství
čínského, jež se nyní zpevňovalo a rozvíjelo v mravní i rozumovou jednotu daleko
tužší a trvanlivější, než které kdy dosáhli Římané.

,,Je zvykem,” praví E. H. Parker, ,,i mezi našimi nejvzdělanějšími lidmi v Evropě
mluviti zvučnými slovy, že jsme ,,pány světa”, že „třímáme žezlo vlády nade všemi
národy” atd., ačkoli to vlastně značí nějaký kout Středozemního moře anebo malý
výpad do Persie nebo Galie. Kyros a Alexander, Darius a Xerxes, Caesar a Pom-
pejus, všichni podnikli velmi zajímavé vycházky, ale jistě nebyly ve větším měřítku
ani nevzbuzovaly většího lidského zájmu nežli výpravy, které se dály na druhé
straně Asie. Západní civilisace měly v umění a ve vědě mnoho, oč se Čína nikdy
nestarala, ale Číňané vypěstovali historickou a kritickou literaturu, zdvořilost
v chování, nádheru v oděvu a správní soustavu, na něž by Evropa mohla býti

377

pyšná. Jedním slovem dějiny Dálného východu jsou právě tak zajímavé jako dějiny
Dálného západu. Ale především je ovšem musíme čisti. Nesáhá jí-li k výši našeho
povšimnutí ohromné události, které se odehrály na planinách Tatarska, nesmíme
příliš kárati Číňany, že se nezajímají o to, co se děje v bezvýznamných, jak se jim
zdá, státech, rozstříknutých kolem moře Středozemního a Kaspického, což tehda
byl skutečně všechen svět, o kterém jsme v Evropě věděli.” (E. H. Parker: A
Thousand Years of the Tartars — Tisíc let tatarských dějin.)

Jmenovali jsme již jméno císaře Ši-Hoang-Ti, který upevnil říši mnohem menší
sice, než je nynější Čína, ale přece jen velmi velikou a hdnatou, sířící se z údolí
Hoangha a Jangcekiangu. Stal se tsinským králem r. 246 př. Kr., císařem r. 220
př. Kr., vládl do r. 210 př. Kr. a za tu třetinu století vykonal asi podobnou slučovací
práci jako Augustus Caesar v Římě o dvě století později. Po jeho smrti trvaly
čtyři léta zmatky dynastické, a pak (206 př. Kr.) nastoupila dynastie hanská
a panovala dvě stě dvacet devět let. První čtvrtstoletí křesťanské éry bylo znepo¬
kojováno uchvatitelem; potom se dostala k moci tak řečená pozdější hanská
dynastie a vládla nového půldruhá sta let, až byla Čína za doby Antonínů jedenácti-
letým morem tak zpustošena, že nastaly zmatky. Týž mor způsobil také stoleté
nepokoje ve světě západním. Ale než se to stalo, byla střední Čína téměř po čtyři
století v míru a byla celkem dobře řízena, prožívajíc dobu síly a blahobytu, k níž
se nedá přirovnat! nic ze zkušenosti západního světa.

Jenom první z banských panovníků pokračoval v politice Si-Hoang-Tiově proti
literátům. Jeho nástupce zavedl zase klasiky, neboť stará separatistická
tradice byla přerušena a v jednotnosti vzdělání po celém císařství leželo, jak viděl,
pojítko čínské jednoty. Kdežto římský svět byl stále slepý k potřebě všeobecné
duševní organisace, císařové hanští zavedli jednotnou soustavu vychování a urči¬
tou literární stupnici, jež uchovaly duchovní vzájemnost této velké a stále se
šířící země až do moderní doby. Byrokraté římští byli velmi smíšeného původu
i tradice; byrokraté čínští byli a jsou posud uhněteni ze stejné hlíny, jsou všichni
členové jedné tradice. Od doby hanské zakusila Čína veliké změny politického osudu,
ale ty nikdy nezměnily jejího základního rázu ; byla rozdělena, ale vždy zase dosáhla
jednoty; byla podmaněna, ale vždy do sebe vstřebala a přizpůsobila si své pod-
manitele.

Ale z našeho dnešního stanoviště nejdůležitějším následkem tohoto upevnění
Číny pod Ši-Hoang-Ti a Hany bylo její působení na kočovné kmeny na severní
a západní hranici čínské. Za nespořádaných století před Ši-Hoang-Ti zabrali Hiung-
nu neboli Hunové Mongolsko a veliké části severní Číny, najížděli svobodně do Číny
a pletli se svobodně do čínské politiky. Nová moc a organisace čínské vzdělanosti
časem změnila tento stav úplně.

Ve svém prvním vypravování o čínských počátcích jsme se již zmínili o těchto
Hunech. Je nyní nutno vyložiti stručně, kdo a co byli. Už tím, že užíváme slova
Hunové jako stejnoznačného s Hiung-nu, vstupujeme na spornou půdu. Vyprávějíce
o rozvoji západního světa měli jsme příležitost jmenovati Skyty a vysvětliti nesnáz,
jak rozeznati jasně od sebe Kimery, Sarmaty, Medy, Peršany, Party, Goty a jiné
více méně kočovné, více méně arijské národy, kteří se zmítali sem tam ve velikém
oblouku mezi Dunajem a střední Asií. Kdežto jedna část Ariů táhla na jih, nabyla
vzdělaností a dále ji vyvíjela, tito druzí arijští národové vyvíjeli dále hybnost

378

379

a stěhovavost; učili se životu pod stanem, ve voze a se stády. Učili se také míti za
hlavní potravu mléko a patrně se „odzemědělštili” a už ani nestáli o příležitostnou
žeň, jako dříve. Jejich rozvoji pomáhala nenáhlá změna podnebí, jehož působením
se močály a savany jižního Ruska a střední Asie měnily ve stepi, širé travnaté
roviny, které podporovaly zdravý, toulavý život a nutily k ročnímu stěhování mezi
pastvinami letními a zimními.

Tito národové žili jenom v nejnižších politických útvarech; rozštěpovali se
a směšovali se ; různé kmeny měly stejné společenské zvyky a tím se znesnadňuje,
ba znemožňuje jejich přesné rozlišení. Mongolské kmeny na sever a severozápad od
čínské vzdělanosti byly si velmi podobny. Je nepochybné, že Hiung-nu, Hunové
a pozdější národové, zvaní Mongolové, byli vlastně jedním národem, a že se pak
Turci a Tataři odvětvili od téhož neklidného mongolského obyvatelstva. Kalmyci
a Burjati jsou pozdějším rozvojem téhož základu. Zde budeme užívati slova
„Hunové” jako jakéhosi všeobecného názvu pro tyto kmeny, právě jako jsme
užívali velmi široce slova „Skytové” na západě.

Upevnění 'Číny bylo pro tyto hunské národy tuze vážná věc. Až dosud vtékal
jejich přebytek obyvatelstva v dobrodružných výpravách na jih do Cíny, rozvrá¬
cené zmatky, jako vtéká voda do houby. Nyní našli proti sobě vystavěnou zeď,
pevnou vládu a ukázněnou armádu, a to je odřízlo od travnatých rovin. A ačkoli
zeď zadržovala Huny, nezadržovala Číňany. Ti rostli a množili se za těch století
míru, a jak rostli a množili se, šířili se vytrvale s domem i pluhem, kde to půda
dovolovala. Sířili se na západ do Tibetu a na sever i na severozápad snad až na
okraj pouště Gobi. Šířili se do domova pastvišť hunských kočovníků, právě tak
jako se běloši Spojených států šířili na západ do lovišť rudochů. A přese všechny
nájezdy a řeže byli právě tak nepřemožitelní, protože měli za sebou tlak davů
a silnou trestající vládu. Ale i bez této podpory má civilisace Cíny nesmírnou prů-
bojnost a rozpětí. Šířila se pozvolna a neustále po tři tisíce let. Šíří se podnes
v Mandžusku a v Sibiři. Tam, kde se šíří, se zakořeňuje hluboko.

Číňané Huny částečně zcivilisovali a přizpůsobili si je. Severnější Huny zadrželi
a obrátili jejich překypující energii na západ. Jižní Hunové se rozplynuli v císařském
ob5rvatelstvu.

Prohlédne-li si čtenář mapu střední Asie, uvidí, že jižní, západní a východní
národy asijské od sebe dělí velikánské horské hradby. (Ale jen ať si netvoří své
představy podle mapy s projekcí Mercatorovou, která nesmírně zveličuje rozlohu
i vzdálenosti severní Asie a Sibiře.) Shledá, že z ústředních horských spoust se
paprskovitě rozbíhají na východ tři veliká pohoří : Himalaja se táhne na jihovýchod
jižně od Tibetu, Kuen Lun na východ severně od Tibetu a Tan Šan na severovýchod
k Altaji. Dále na sever je veliká nížina, neustále vlhnoucí a zase vysýchající. Mezi
Ťan Šanem a Kuen Lůnem je pánev Tarimská (— zhruba Východní Turkestan) ,
jejíž řeky nedotékají do moře, ale končí v močálech a v občasných jezerech. Tato
pánev byla kdysi mnohem úrodnější nežli jest nyní. Horská hradba západně od
Tarimské pánve je vysoká, ale ne nepřestupná; vedou odtamtud schůdné cesty
dolů do ^Západního Turkestanu a je možno jiti buď podél severního podhoří kuen-
lunského nebo tarimským údolím z Číny na západ do Kašgaru (kde se cesty sbíhají)
a pak přes hory do Kokandu, Samarkandu a Buchary. Zde se přirozeně stýkají’
dějiny arijské a mongolské. Zde nebo po moři.

380

Vyprávěli jsme již, jak Alexander Veliký přišel r. i329 př. Kr. k této přehradě.
Vysoko v horách turkestanských uchovává jedno jezero jeho jméno. Ba tak živá
je tradice jeho velikého vpádu, že téměř každá kamenná zřícenina ve střední Asii
se posud připisuje „Iskandrovi’'. Po tom zásvitu světlo dějin v této krajině zase
zhasíná, a když se znovu rozžehne, je to už na straně východní a ne západní,

Ši-Hoang-Ti zahnal Huny daleko na západ a zatarasil jim cestu do vlastní Cíny.
Část těchto národů zůstala na severu Cíny, zbytek to, kterému bylo souzeno sply>
nouti s čínským životem pod Hany, ale značná část se obrátila na západ a v druhém
a prvém století př. Kr. hnala před sebou příbuzný národ, zvaný Jue-Ci, a hnala je
od východního kraje Kuen Lunu až k západnímu, a na konec rovnou přes hradbu
do končin Západního Turkestanu, kdysi arijských. Tito Jue-Ci dobyli království
bakterského, jen povrchně pořečtěného, a smísili se tam s Árii. Později se z těchto
Jue-Ci pomíšením s živly arijskými stal národ indoskytský, jak se mu říká; ti
prošli Kyberským průsmykem, dobyli severních částí Indie až k Benares (100 až
150 po Kr.) a setřeh poslední stopy helénského panství v Indii.

Toto veliké přešplýchnutí mongolských kmenů na západ nebylo asi první, ale je
první, které bylo zaznamenáno. Za Jue-Ci byli Hunové, a za Huny, obracejíc je nyní
na sever, byla mohutná hanská dynastie čínská. Za panování největšího z banských
panovníků, Wu-Ti-ho (146 — 80 př. Kr ), byli Hunové zahnáni z celého Východního
Turkestanu na sever anebo podmaněni, Tarimská pánev se hemžila čínskými osad¬
níky a karavany s hedvábím, lakovanými věcmi, zbožím a nefritem putovaly na
západ a dostávaly za své zboží arménské a římské zlato a stříbro.

O vpádu těchto Jue-Ci víme, ale je jasno, že se nám o mnohých pohybech některých
hunských kmenů na západ nezachovaly zprávy. Od r. 200 př. Kr. až do r. 200 po
Kr. vzdorovala jim čínská říše neoblomně, postupujíc odhodlaně kupředu, a přebytek
kočovníků proudil vytrvale na západ. Číňané se nezastavili na konečné hranici,
jako to učinili Římané na Rýně a na Dunaji. Nával kočovníků před tímto čínským
tlakem, trvajícím staletí, se obracel na jih, nejdříve do Baktrie. Partové prvního
století př. Kr. měh v sobě patrně příměs prvků skytských a mongolských. ,, Zpívající
šípy”, které zničily vojsko Crassovo, pocházely, zdá se, původně z Alt a je a z Ťan
Šanu. Po prvním století př. Kr. ležela Čára větší přitažlivosti a nejmenšího odporu
po nějaký čas severně od moře Kaspického. Asi během jednoho století byla celá
země, známá n3mí pode jménem Východního Turkestanu, pomongolštěna a zůstala
tak až po dnešní den. Druhý veliký čínský nátlak počal asi r. 75 po Kr. a urychlil
západní proudění kočovníků. R. 102 Pan Cau, čínský vojevůdce, poslal ze svého
nejpřednějšího táboru zvědy ke Kaspickému moři (nebo jak někteří odborníci tvrdí,
k Perskému zálivu), aby se dověděli něco podrobnějšího o římské moci. Ale po
jejich zprávách nepostupoval již dále.

V prvním století po Kr. se kočovní národové mongolští už ukazovali na východ¬
ních hranicích Evropy, jsouce již hodně pomíšeni se severskými kočovníky a se
severskými prvky, vykořeněnými z krajů kaspicko-pamirských. Mezi Kaspickým
mořem a Uralem byli usazeni kmenové hunští. Západně od nich byli Alanové, asi
také mongolský národ s prvky severskými; bojovali proti Pompejovi Velikému,
když >byl r. 65 př. Kr. v Arménii. To byly až posud nejzápadnější výběžky nového
postupu Mongolů, kteří se neodhodlali k dalšímu nárazu dříve než ve čtvrtém století

381

po Kr. Na severozápadě se Finové, národ mongolský, už dávno před tím usadili
až u moře Baltského.

Západně od Hunů, za Donem, byli kmenové čistě severští, Gotové. Tito Gotové
se šířili na jihovýchod ze svých původních krajů ve Skandinávii. Byl to národ ger¬
mánský, a už jsme si naznačili jejich přechod přes moře Baltské na mapě, na níž
jsme nakreslili dávné rozdělení národů mluvících arijsky. Tito Gotové táhli dále na
jih Ruskem užívajíce řek, a nezapomněli vžiti s sebou svá baltská plavidla. Bez¬
pochyby že na své cestě k Černému moři přijali do sebe mnoho skytského obyva¬
telstva. V prvním století po Kr. byli rozděleni na dvě hlavní části: Ostrogoty
(Východní Goty), kteří seděli mezi Donem a Dněprem, a Visigoty (Západní Goty) ,
západně od Dněpru. V prvním století po Kr. nastalo na velikých rovinách uklidnění,
ale obyvatelstvo se hromadilo a kmeny kvasily. Druhé a třetí století bylo podle
všeho období poměrně vlhké s hojností trávy. Ve čtvrtém a v pátém století podnebí
vysychalo, trávy bylo čím dále tím méně a kočovníci se znovu pohnuli.

Ale je zajímavé všimnouti si, že ve století, zahajujícím křesťanskou éru, bylo
čínské císařství dosti silné, aby vyhnalo a odrazilo od sebe na sever přebytek těch
mongolských kočovníků, kteří dobyli severní Indie, načerpali sil a smísivše se
s arijskými kočovníky dopadli konečně jako lavina na chabé císařství římské.

Dříve než budeme vyprávěti o ranách, které počaly nyní dopadati na římské
císařství, a o snahách jednoho dvou velikých mužů, aby toto zhroucení zadrželi,
třeba říci několik slov o obyčejích a vlastnostech těchto barbarských národů mon-
gx)lských, valících se na západ, kteří se nyní šířili od hranic čínských k moři Černé¬
mu a Baltskému. Je posud evropským zvykem jiti za římskými spisovateli a psáti
o Hunech a jejich spojencích jako o něčem neuvěřitelně ničivém a ukrutném. Ale
zprávy, které máme od Římanů, byly psány v době paniky, a Říman uměl lháti
o svých nepřátelích tak hladce a statečně, že to musí vzbuditi závist i moderních
propagátorů.

Uměl mluviti o „punské věrnosti” jako o úsloví, značícím proradnost, zatím co
se dopouštěl na Karthagu nejohavnější zrady, a jeho úšklebná obvinění toho nebo
onoho národa ze soustavné ukrutnosti byla obyčejně předehrou a omluvou nějaké
strašné řeže nebo zotročeni nebo loupeže, kterou sám spáchal. Měl docela moderní
vášeň pro sebeospravedlňování. Třeba si připomenouti, že tyto zprávy o hunské
sveřeposti a ohavnosti pocházely od národa, jehož hlavní zábavou byly gladiátor¬
ské hry a jehož hlavní metodou potlačovat! vzpoury a povstání bylo přibí jeti pro¬
vinilce na kříž. Od počátku až do konce povraždila římská říše tímto způsobem jistě
statisíce lidí. Veliká část obyvatelstva říše, jež si dovedla stěžovati na barbarství
těch, kdož na ni útočili, se skládala z otroků, podrobených ve skutečnosti téměř
každé choutce nebo rozmaru svých majitelů. Je dobře míti toto všechno na mysli,
nežU budeme želeti, že říši římskou zatopilo barbarství, jako by to znamenalo zahu¬
bení všeho, co je v životě krásné vším, co je v něm černé a ohyzdné.

Zdá se najisto postaveno, že hunští národové byli pro východ tím, čím pro západ
prvotní Áriové a že se přes svou hlubokou plemennou a jazykovou různost velmi
snadno a úspěšně mísili s kočovnými a polokočovnými zbytky arijsky mluvících
kmenů severně od Dunaje a Persie. Odváděli národy, na které vpadli, do svého
vojska a vstupovali s nimi v manželství, místo aby je pobíjeli. Měli schopnost,
nezb5d:nou pro všechny národy, určené k politické nadvládě — byli snášeliví a uměli

382

se přizpůsobili. Přišli o
hodně později než prvot¬
ní Áriové a jejich kočov¬
ný život byl vyvinutější.

Prvotní Áriové byli lid
lesní a vozy jim táhli
voh — koně přijali až
později. Hunští národo¬
vé vyrostu zároveň s
koňmi. Na koni počali
jezditi někdy kolem r.

1200 nebo 1000 př. Kr.

Uzda, sedlo, třmen není
nic primitivního, to jsou
věci nezbytné, mají-li
člověk a kůň konati
dlouhé cesty. Je dobře
připomenout! si, jak je
jízda na koni moderní.

Člověk není v sedle celkem déle než tři tisíce let. (Víz Roger Pocock: H o r s e s —
Koně — velmi zajímavá a malebná knížka.) Zmínili jsme se již o tom v těchto
dějinách, jak se postupně objevoval válečný váz, jezdec na koni a konečně ukázněné
jezdectvo. Ty věci přišly z mongolských krajin asijských. Až dosud lidé ve střední
Asii raději jezdí na koni než chodí pěšky. Ratzel (v ,,Národopise” III) praví:
„Silných koní s dlouhými šíjemi je na stepích spousta. Pro Mongoly a Turkmeny
není jízda přepychem, nýbrž nutností; i mongolští ovčáci pasou svá stáda na koních.
Děti se učí jezdit již v útlém mládí a tříletý hoch mívá často první své hodiny na
bezpečném dětském sedle a rychle se učí.”

Je nemožno domnívat! se, že se Hunové a Alanové svým rázem příliš lišili od
nynějších štěpní ch kočovníků, a téměř všichni pozorovatelé se shodují v tom, že je
popisují jako upřímné a milé lidi. Jsou naprosto poctiví a upřímní. „V povaze
pastýřů středoasijských”, praví Ratzel, „jsou-li nezkažení, je důrazná výmluvnost,
otevřenost, drsná bodrost, pýcha, ale také netečnost, popudUvost a sklon k msti-
vosti. Jejich tváře projevují hodně otevřenosti spojené se zábavnou naivností . . .
Jejich statečnost je spíše náhlé vzplanutí bojovnosti než chladná smělost. Nábo¬
ženského fanatismu neznají. Pohostinství je všeobecné.” To není jistě nesympa¬
tické líčení. Jejich chování, praví dále, je klidnější a důstojnější než obyvatelů
v turkenstanských a perských městech. Dodejme k tomu ještě, že při kočovném
životě nemohou vzniknout! veliké třídní rozdíly nebo přílišný rozvoj otroctví.

Ovšem že byli tito Asiaté naprosto nevzdělaní a umělecky nerozvití. Ale nesmíme
se proto domnívat!, že to byli primitivní barbaři a že by jejich životní podmínky
byly na úrovni, nad kterou se zemědělská civilisace už dávno povznesla. Tak tomu
nebylo. I oni se vyvíjeli, ale vyvíjeli se jiným směrem, duševně ne tak složitým,
snad s vědomím větší osobní důstojnosti a jistě v důvěrnějším styku s větrem
a oblohou.

383

6. Západní (skutečná římská) me sesychá

První vážné vpády germánských kmenů do římské říše počaly ve třetím století
s úpadkem ústřední moci. Nebudeme zde trápíti čtenáře složitou otázkou o jménech,
totožnosti a vzájemném příbuzenství různých germánských kmenů. Dějepisci je
rozlišují velmi obtížně, a obtíže ty se zvětšují tím, že se kmeny samy tuze málo
staraly o své rozlišení.

Vidíme, že r. 236 po Kr. národ, zvaný Frankové, překročuje své hranice na
dolním Rýně, a jiný národ, Alemani, se hrnou do Elsaska. Mnohem vážnější byl
nára.z Gotů na jih. Všimli jsme si již, že se tito národové dostali do jižního Ruska
a že je Dněpr dělil na západní a východní Goty. Na Černém moři se stali zase náro¬
dem námořním — asi že se jejich tradiční stěhování dělo vodními cestami, protože
je posud možno veslo váti na člunu, který se bez zvláštních obtíží jen několikráte
přenese z Baltského more přes Rusko buď do Černého nebo do Kaspického moře —
a vyrvali Římu vládu na východních mořích.

Činili nájezdy na řecké pobřeží. Na veliké pozemní výpravě se přepravili r. 247
přes Dunaj a porazili a zabili císaře Decia v nynějším Srbsku. Provincie Dacie
zmizela z římských dějin. Roku 270 je porazil u Niše v Srbsku Claudius, ale už r. 276
loupežili v Pontu. Je příznačné pro bezpáteřnost říše, že galské legie pokládaly za
nejúspěšnější způsob čeliti v té době Frankům a Alemanům, zvolí-li si v Galii
zvláštního císaře a postarají se samy o sebe.

Pak dali barbaři na nějaký čas pokoj a císař Probus donutil r. 276 Franky
a Alemany vrátiti se za Rýn. Ale je příznačné pro všeobecné ovzduší nejistoty,
vzniklé těmito vpády, že Aurelianus (270 — ^275) opevnil Řím, který byl po všechna
dřívější léta císařství městem otevřeným a bezpečným.

R. 321 po Kr. byli Gotové už zase za Dunajem a plenili n5niější Srbsko a Bulhar¬
sko. Zahnal je Konstantin Veliký, o kterém si řekneme více v následující kapitole.
Na konci jeho vlády (337 po Kr.) dostali Vandalové, národ s Goty blízce příbuzný
a jimi tísněný, dovolení přejiti přes Dunaj do Panonie, jež je nyní částí Maďarska
západně od Dunaje.

Ale uprostřed čtvrtého století dostali východní hunští kmenové zase chut útočiti.
Alani byh už dlouho pod jejich panstvím, a nyní si učinih poplatnými Ostrogoty
(východní Goty). Visigoti (západní Gotové) následovali příkladu Vandalů a chy¬
stali se přejiti přes Dunaj do římského území. Nějaký čas se dohodovali o podmínky,
až Visigoty přešla trpělivost, podnikli útok a porazili u Drinopole císaře Valenta,
který v té bitvě padl. Pak jim bylo dovoleno usaditi se v n5mě jším Bulharsku a jejich
vojsko se stalo podle jména vojskem římským, ačkoli podrželi své vůdce, z nichž
nejpřednější byl Alarich. Úplné ,,pobarbarštění'’ římské říše nejlépe ukazuje to,
že hlavní protivník gótského Alaricha, -Stilicho, byl panonský Vandal. Legie galské
byly pod velením Franka, a císař Theodosius I. (379 — 395) byl Španěl, podporovaný
hlavně gótskými vojsky.

Říše se nyní rozštěpila nadobro v polovici východní (mluvící řecký) a západní
(mluvící latinsky) . Po Theodosiu Velikém nastoupili jeho synové Arkadius v Caři-
hradě a Honorius v Raveně. Východní panovník byl loutkou v rukou Alarichových,
západní v rukou Stilichových. Hunové se tu po prvé objevují v říši jako pomocné
vojsko, najaté Stilichem. V tomto zápase Východu se Západem povolily hranice

384

říše ■ — může-li se ještě mluviti o hranicích mezi neuznanými barbary venku
a „říšskými” barbary uvnitř. Noví Vandalové, a ještě více Gotů, Alanů a Suevů
táhlo volně na západ a živilo se z říše. Tomuto zmatku byla pak posazena koruna :
Gótský Alarich táhl Itálií a po krátkém obležení dobyl &íma (410).

Asi r. 425 Vandalové (které jsme viděli původně ve východní Germanii) a část
Alanů (jež jsme po prvé poznali v jihovýchodním Rusku) přešli GaUí a přes Pyreneje,
a usadili se i splynuli v jižním Španělsku. Hunové měli v moci Panonii a Gotové
Dalmácii. Do zemí československých přišel a usadil se tam národ slovanský,
Čechoslováci. V Portugalsku á ve Španělsku severně od Vandalů byli Visigotové
a Suevové. Galie byla rozdělena mezi Visigoty, Franky a Burgundy. Do Britanie
vpadli dolnogermánští kmenové. Jutové, Anglové a Sasové, před kterými keltští
Britové >z jihozápadu prchali přes moře do nynější francouzské Bretagne. Obyčejně
se klade tento vpád do r. 449, ale udál se patrně dříve. Výsledkem intrik mezi dvěma
císařskými politiky bylo, že se Vandalové z jižního Španělska pod svým králem
Geiserichem [přeplavili hromadně do severní Afriky (429), opanovaU Karthago
(439), zajistili si vládu na moři, napadli Rím, dobyh ho a vydrancovali jej (455),
přešli na Sicílii a na západě tohoto ostrova založili království, které tam trvalo sto
kt (do r. 534). Za svého největšího rozsahu (477) zabíralo toto vandalské králov¬
ství také Korsiku, Sardinii a ostrovy Baleárské i velkou část severní Afriky.

Události i osoby tohoto vandalského království nám ukazují velmi jasně, jaká
byla podstata těch barbarských vpádů; nebyl to ani výboj ani nahrazení jednoho
národa nebo plemene jiným. Stalo se něco docela jiného — byla to sociální revoluce,
podnícená a maskovaná povrchním cizím výbojem.

Celý vandalský národ, muži, ženy i děti, kteří přišli ze Španělska do
Afriky, nečítali na př. více než osmdesát tisíc duší. Víme to, poněvadž známe po¬
drobnosti stěhovacího problému. „V jejich zápase o iseverní Afriku”, praví nám
dr. Schurtz, „není ani stopy vážného odporu, který by byli obyvatelé kladli. Bonifa-
cius (římský místodržitel v severní Africe) bránil Hippa s gótskými žoldnéři,
kdežto domorodé obyvatelstvo pomáhalo velice málo, a kočovné kmeny venkovské
buď se chovaly obojace nebo využily nesnází římského místodržitele na útoky
a loupežné výpravy. Tato demoralisace měla původ ve společenských podmínkách,
které se snad vyvíjely v Africe nepříznivěji než v jiných částech římské říše.
Svobodní sedláci se již dávno stali velkostatkářskými nevolníky a měli postavení
•o málo vyšší než spousty otroků, které bylo možno nalézti všude. A velkostatkáři
sami se stali snadnou kořistí vyděračské politiky, kterou prováděli nevybíraví
místodržitelé v míře tím větší, čím níže klesala vážnost císařské moci. Nikdo, kdo
měl co ztratiti, by nebyl přijal místo v senátě velikých měst, který byl kdysi cílem
ctižádostivců, neboť senátoři musih hraditi úbytky ve příjmech a tyto úb3ďky byly
nyní časté a značné . . . Krvavá povstání vypukala znovu a znovu a vznikala konec
konců vždy daňovým útiskem ...”

Za takových poměrů byli Vandalové zřejmě skutečným ulehčením. Vyhladili
velkostatkáře, smazali všechny dluhy římských lichvářů a zrušili poslední stopy
vojenské služby. Zemědělcům vedlo se nyní lépe, menší úředníci podrželi svá místa,
nebyl to ani tak výboj, jako osvobození z nesnesitelné bídy.

Vandalové byli ještě v Africe, když mezi Huny povstal velký vůdce Atila. Sídlem
jeho vlády byla rovina východně od Dunaje. Po nějaký čas měl velikou říši hun-

38S

ských a germánských kmenů a jeho panství se rozprostíralo od Rýna až do střední
Asie. S čínským císařem jednal jako rovný s rovným. Po deset let pouštěl hrůzu
na Ravenu i na Cařihrad. Honorie, vnučka Theodosia II., císaře východořímského,
jedna z těch vášnivých mladých dam, které se natropí ve světě mnoho zla, jsouc
pod dohledem, protože měla milostné pletky s komorníkem, poslala Atilovi svůj
prsten a vyzvala ho, aby se stal jejím manželem a osvoboditelem. Také vandalský
Geiserich, kterého ohrožoval spolek východního a západního císaře, ho pohádal
k útokům na východořímské císařství. Podnikl loupežnou výpravu na jih až
k Samým hradbám císařským, nadobro zničil, jak praví Gibbon, na svém pochodu
70 měst a vynutil si na císaři pokořující mír, ve kterém se patrně nic neříkalo o tom,
že se osvobozená Honorie dostane svému hrdinovi.

Nemůžeme z takové dálky časové hádati, co ho vedlo k tomuto opomenutí. Atila
mluvil o ní dále jako o své nevěstě a užíval tohoto příbuzenství jako záminky
k útokům. Za následujícího vyjednávání provázel vyslance do ležení hunského
panovníka jakýsi Priscus a zlomky vypravování doposud zachované, které napsal,
poskytují nám pohled do ležení i do způsobu života toho velkého dobyvatele.

Poselství samo bylo sbor podivně složený. Jeho hlavou byl Maximin, počestný
diplomat, který tam šel důvěřivě. Vigilius, muž docela neznámý jemu a tehdáž
i Priscovi, tlumočník celé výpravy, měl tajné poslání ode dvora Theodosiova, měl si
totiž úplatky zajistiti zavraždění Atilovo. Malá výprava šla přes Nis. Přepravila se
přes Dunaj v kanoích, vyhloubených z jediného stromu a živila se z poplatků měst
na cestě. Docela jiná strava, než na kterou byli zvyklí, na sebe upoutala brzy pozor¬
nost vyslanců. Priscus se zmiňuje o moštu místo vína, o prosu místo žita, o nápoji
buď páleném nebo vařeném z ječmene. (Gibbon.) Cesta Uhrami připomíná čtenáři
mnohými svými příhodami cestovatelské výpravy do střední Afriky za viktoriánské
doby. Cestovatelům byly na dobu jejich pobytu zdvořile nabízeny ženy.

Atilovo hlavní město bylo spíše veliký tábor a vesnice nežli město. Byla tam
jediná kamenná budova — lázně, zřízené podle římského vzoru. Obecný lid bydlil
v chatrčích a ve stanech. Atila a jeho vůdcové žili ve velikých kolových ohradách
se svými četnými ženami a služebníky. Byla tam spousta kořisti, ale Atila sám si
hrál na prostého kočovníka. Jídlo a nápoje mu předkládali v dřevěných nádobách
a mísách a on sám se nikdy nedotkl chleba. Pracoval krušně, jeho dvůr byl pod
širým nebem před branou jeho paláce a on sám seděl většinou v sedle. Posud se
zachovával prvotní zvyk jak Ariů, tak Mongolů slaviti v síních veliké hostiny,
a silně se při nich pilo. Priscus nám líčí, jak před Atilou pěli bardové. ,, Přednášeli
verše, které složili na oslavu jeho chrabrosti a jeho vítězství. Hluboké mlčení vládlo
v síni a pozornost hostů byla zaujata harmonickým zpěvem, který v nich oživoval
a udržoval památku na jejich vlastní slavné činy. Bojovný plamen zářil z očí bojov¬
níků, kteří byh netrpěliví na bitvu a slzy starců výjadřovaly jejich ušlechtilé zou¬
falství, že už nemohou býti účastni nebezpečí a slávy válečných výprav. Po této
zábavě, která mohla býti pokládána za školu vojenské statečnosti, následovaly
žerty, které snižovaly důstojnost lidské povahy. Maurští a skytští šašci vzbuzovali
druh za druhem veselost drsných diváků svými zmrzačenými postavami, směšným
oděvem, roztodivnými posunky, nesmyslnými řečmi a podivnou nesrozumitelnou
směsí latiny, gotštiny a hunských jazyků, a síň se rozléhala hlasitými a rozpustí-

386

lými výbuchy smíchu. Uprostřed tohoto nemírného zmatku jediný Atila nehnul ani
brvou a zachoval si svou pevnou a nezlomnou vážnost”. (Gibbon.)

Ačkoli Atila věděl o tom, co chystá Vigilius, poněvadž se mu najatý vrah
přiznal, dovolil tomuto poselstvu, aby se bezpečně vrátilo do Cařihradu a obdaroval
je Četnými koňmi a pod. Pak vypravil k Theodosiovi II. vyslance, aby tomuto císaři,
jak se říká, pověděl od plic pravdu. „Theodosius”, pravil vyslanec, „je syn pro¬
slulého a úctyhodného otce. Také Atila pochází ze vznešeného rodu a vždy zacho¬
vával ve svém jednání důstojnost, kterou zdědil od svého otce Munzuka. Ale Theo¬
dosius se prohřešil na své dědičné důstojnosti a tím, že svolil platiti poplatek, snížil
se na otroka. Je tedy spravedlivo, aby prokazoval úctu muži, kterého štěstí a zásluha
postavily nad něj, místo aby se pokoušel jako nízký otrok úkladně o život svého
pána.”

Na tuto mužnou výzvu odpověděl císař s podlézavou pokorou. Žádal za odpuštění
a zaplatil veliké výkupné.

R. 451 vypověděl Atila válku říši západořímské. Vpadl do Galie. S císařským
vojskem neměl mnoho práce a vyplenil většinu francouzských měst až na jih
k Orleansu. Pak se proti němu spojili Frankové, Visigoti a vojsko císařské, a veliká,
úporná bitva u Troyes (451), ve které bylo pobito na obou stranách přes 150.000
mužů, skončila jeho zahnáním a zachránila Evropu od mongolské nadvlády. Tato
pohroma nikterak nevyčerpala Atilových sil. Obrátil svou pozornost k jihu a vpadl
do severní Itálie. Vypálil Aquileji a Padui, vyplenil Milán, ale ujednal mír na prosby
papeže Lva I. Zemřel r. 453 . . .

Potom Hunové, pokud to jméno je známo v Evropě, Hunové Atilovi, zmizeli
z dějin. Rozplynuli se v sousedním obyvatelstvu. Byli asi již hodně pomíšeni, a spíše
Árii než Mongoly. Nestali se, jak bychom mohli předpokládat!, obyvateli Uher,
ačkoli tu zanechali asi mnoho potomků. Asi sto let na to přišel jiný hunský nebo
smíšený národ, Avaři, z východu do Uher, ale ti byli zase zahnáni Karlem Velikým
r. 791 — 5. Maďaři, moderní Uhři, přišli na západ později. Byl to národ turko-finský.
Maďarština je jazyk, náležející finsko-ugrické skupině uralsko-altajských jazyků.
Maďaři byli asi r. 550 na Volze. Usadili se v Uhrách asi r. 900 . . . Ale zacházíme
příliš daleko ve svém vypravování a musíme se vrátiti do Říma.

R. 493 gótský Theodorich se stal římským králem, ale tu již po sedmnáct let
nebylo žádného římského císaře. A tak to veliké otrokářské „světové panství”
božských caesarů a římských boháčů skončilo úplným společenským rozkladem
a zhroucením.

7. Východní (oživlá helénská) říše.

Ale ačkoli se po celé západní Evropě a severní Africe vláda císařského Říma
zhroutila, ačkoli úvěr zašel, přepychová výroba ustala a peníze se schovaly, ačkoli
se věřitelům neplatilo a otroci byli bez pánů, pokračovala tradice caesarů v Caři-
hradě. Měli jsme již příležitost zmíniti se o dvou vynikajících postavách mezi
pozdějšími caesary, o Diokleciánovi (284) a Konstantinu Velikém (312), a právě
tomuto děkuje svět za založení nového císařského střediště v Cařihradě.

Za císařské doby už velmi brzy se cítilo, jak se Rím nehodí za hlavní město světa,
když Římané nedovedli využiti moře. Zničení Karthaga a Korintu zničilo plavbu na

387

hlavních námořních cestách moře Středozemního. Pro národ, který nedovedl moře
řádně využiti, maje administrativní střediště v Římě, znamenalo to, že každá legie,
každý oddíl úředníků, každé nařízení musily cestovati na sever přes půl Itahe, než
se mohly obrátiti na východ nebo na západ. Proto také všichni schopnější císařové
položih své hlavní sídlo do některého podřízeného střediště na vhodnějším místě.
Takovými náhradními hlavními městy byly Sirmium (na Sávě) , Milán, Lyon a Niko-
medie (v Bithynii). Za Diokleciána byl po nějaký čas císařským hlavním městem
Drac (Dyrrhachium). Ravena na konci moře Adriatického byla hlavním městem
posledních římských panovníků za časů Alarichových a Stilichových.

Konstantin Vehký se konečně rozhodl přenésti trvale střed císařské moci
k Bosporu. Mluvili jsme již o městě Byzantiu, které si Konstantin vybral, aby je
proměnil ve své nové hlavní město. Mělo svou úlohu v příběhu neblahého Histiaia ;
zahnalo Filipa Makedonského. Bude-U čtenář zkoumati jeho polohu, uvidí, že jsouc
v rukou schopných panovníků a jako střed národa, který by měl trochu vzájem¬
nosti, ducha a vyznal se v plavectví (ale římský národ neměl tehda žádnou z těchto
vlastností) , bylo položeno neobyčejně příznivě. Jeho galeje by byly mohly pronik¬
nout! proti proudu řek až do srdce Ruska a zaskočit! každý barbarský postup.
Ovládalo sjízdné obchodní cesty na východ a nebylo příliš vzdáleno od Mesopo-
tamie, Egypta a Řecka i ode všech vzdělaných a kvetoucích krajů současného světa.
Vždyť i pod panstvím četných neschopných panovníků a za znemravnělého stavu
společenského vydržely zbytky římského císařství, soustředěné v Cařihradě, téměř
tisíc let.

Bylo zřejmým úmyslem Konstantina Velikého, aby byl Cařihrad středem neroz¬
děleného panství. Ale hledíme-li k cestovním a dopravním možnostem té doby,

388

neukazují zeměpisné podmínky Evropy a západní Asie k tomu, že bylo potřebí
nějakého vládního střediště. Díval-li se Rím na západ místo na východ a tak
nemohl dosáhnout! za Eufrat, byl zase Cařihrad beznadějně vzdálen od Galie.
Zeslabená vzdělanost středomořská nechala po jakémsi boji o Itálii na konec být
západ západem a soustředila se na místo, které bylo vlastně jádrem nebo kamenem
panství Alexandrova. Řecký jazyk nabyl opět významu, který užíváním úřední
latiny nebyl vlastně nikdy vážně podkopán. O této „východní” nebo byzantské říši
se všeobecně mluví jako o pokračování římské tradice, ale je mnohem spíše pokra¬
čováním říše Alexandrovy.

Latinský jazyk neměl za sebou duchovní síly, neměl literatury a vědy, aby byl
pro vzdělance nezbytný a uchoval si tak převahu nad řečtinou. Neboť žádný jazyk,
ať si dělá byrokracie co chce, nemůže závoditi s jiným, který se může vykázati
přednostmi veliké literatury nebo encyklopedického vědění. Dobyvačné jazyky
musí přinášet! dary, a dary řečtiny byly nesrovnatelně větší než dary latiny.
Východní říše byla od počátku rozluky říší mluvící řecký, a pokračováním, třeba
zvrhlým pokračováním helénské tradice. Její duchovní střediště nebylo již Řecko,
nýbrž Alexandrie. Její duše nebyla již duše svobodomyslných, otevřeně mluvících
občanů, Stagiríty Aristotela a Reka Platona, její duše byla duše pedantů a lidí
politicky neschopných; její filosofie byla okázalé vyhýbání se skutečnosti a její
vědecké vzněty byly mrtvy. Přes to byla helénská a ne latinská. Říman přišel a zase
odešel. Vždyť odešel vlastně i ze západu. V šestém století po Kr. obyvatelstvo
Evropy a severní Afriky bylo jako rozmíchaná usazenina. Když se v sedmém
a osmém století nános počíná usazovati a obyvatelstvo počíná nabývati určitého
místního rázu, možno Římany nalézt! jen podle jména v okolí Říma. Po širých
končinách jeho západní říše nalézáme změněné a měnící se útvary jeho latinské
řeči; v Galii, kde se Frank učí galské formě latiny, z toho na konec vyjde franština
v Itálii se vhvem germánských vetřelců, Gotů a Longobardů, latina obmění v různá
italská nářečí ; ve Španělsku a Portugalsku se z ní stane španělština a portugalština.
Základní latin skost řečí v těch zemích nám jen ukazuje, jak početně bezvýznamní
byli ti různí avarští, vandálští, frančtí, -gótští a jíní většinou germánští vetřelci,
a ospravedlňuje naše tvrzení, že to, co se dálo v římské říši, nebyl ani tak výboj
a nahrazení obyvatelstva obyvatelstvem jako spíše politická a sociální revoluce.
Okres walhský v jižním Švýcarsku si také uchoval řeč v základě latinskou, stejně
jako kanton grizonský (graubiindenský) ; a ještě podivnější a zajímavější je, že
v Dacii a v dolní Moesii, z jejichž velké části na sever od Dunaje se stalo moderní
Rumunsko (Romania), se latinská řeč také udržela, ačkoli byly t5Í:o krajiny připo¬
jeny k říši pozdě a brzo byly ztraceny.

V Britanii smetla latinu výbojná anglosaština, z jejíchž různých nářečí vyrostl
peň angličtiny.

Ale kdežto rozbití římského sociálního a politického ústrojí bylo takto úplné,
kdežto ústrojí to na východě bylo zvráceno starší a silnější tradicí helénskou, zatím
co se na západě roztříštilo v úlomky, které počaly žiti vlastním novým a zvláštním
životem, něco nezašlo, ale rostlo, a to byla tradice světového panství římského
a svrchovanosti caesarů. Když byla zničena skutečnost, mohla se volně šířiti
legenda. Nemajíc možnosti, aby byla ověřena, rostla myšlenka o vznešené a velko¬
lepé římské světo vládě v obraznosti lidské a vězí v ní až podnes.

H. G. Welh, Džjiny svítá — 25.

389

Již od dob Alexandrových zjevuje se v lidském duchu myšlenka možné politické
jednoty všeho lidstva. Všichni ti ostatní barbarští náčelníci, vůdcové a králové^
kteří loupežili v té obrovské a rozvalené dodělávající říši, si dovedli představit!
nějakého mocného krále králů, většího než jsou oni sami, pravodatného pro
všechny, a byli ochotni věřiti, že kdysi a kdesi byl takový Caesar, král králů, a že
se může vrátiti, aby nastoupil na své panství. Proto si vysoko nad svoje tituly vážili
titulu caesarského a záviděli jej. Mezinárodní dějiny Evropy od této doby jsou
z velké části dějinami králů a dobrodruhů, usilujicich o to státi se Caesary a impe-
rátory. Bude o některých na svém místě řeč. Tak všeobecné bylo to „císařování”,
že světová válka r. 1914 — 18 skosila neméně než čtyři caesary, německého „Kaisera”
(Caesara), císaře rakouského, cara (caesara) ruského a fantastického „cara”
bulharského. Francouzský „imperator” (rempereur) Napoleon ni. byl svržen již
r. 1871. Není už na světě nikoho, kdo by nesl císařský titul nebo tradici božského
císaře (divus Caesar) krom britského panovníka, jenž je nazýván císařem Indie,
(které žádný skutečný Caesar nikdy neviděl) , Kaisar-i-Hind. Tento titul zdědil po
velikém mogulovi, o kterém na svém místě uslyšíme.

390

KNIHA VI

Křesťanství a islám

KA.PITOLA XXVm

Vznik křesťanství a pád říše římské

1. Judsko za křesťanské éry

Abychom mohli porozuměti podstatě křesťanství, jímž se nyní budeme v těchto
„Dějinách” mnoho zabývati a které otevřelo lidským očím nové pohledy do možnosti
sjednoceného světa, vraťme se o několik století nazpět a řekněme si něco o tom,
co se dálo v Palestině a v Sýrii, kde křesťanství vzniklo. Vyprávěli jsme už hlavní
věci o původu židovského náboženství a tradice, o diaspoře, o židovství, již samou
svou povahou hned od počátku roztříštěném, a o postupném rozvoji představy jedi¬
ného spravedlivého Boha, vládnoucího nad zemí a vázaného zvláštním slibem, že
židovský národ zachová a přivede ke cti. Tato židovská představa byla a jest
zvláštním sloučením do široka jdoucí theologie a pronikavého plemenného vlaste¬
nectví. Židé doufali ve zvláštního spasitele, Mesiáše, který měl vykoupiti lidstvo
velmi příjemně tím, že znovu vzkřísí báječnou slávu Davidovu a Šalamounovu
a přivede na konec celý svět pod dobrodějnou, ale pevnou židovskou patu. Jak poli¬
tická moc semitských národů upadala, jak Karthago následovalo za Tyrem v tem¬
notu a Španělsko se stalo římskou provincií, tento sen rostl a šířil se. Nemůže býti
pochybnosti, že Feničané, rozptýlení po Španělsku, v Africe i po celém Středo¬
zemním moři, kteří mluvili jazykem silně příbuzným s hebrejštinou a byli zbaveni
svých původních politických práv, se stali židovskými prosel3rty. Neboť v židov¬
ských dějinách se střídaly doby mocného proseljrtismu s dobami výlučné žárlivosti.
Při jedné příležitosti byli všichni Idumeové po své porážce násilím požidovštěni.
(Josephus.) Některé arabské kmeny za doby Mahomedovy byli židé a také turecký
kmen v jižním Rusku v 9. stol. byl svým původem hodné židovský. Židovství bylo
politický ideál, který si vytyčilo mnoho roztříštěných národů — hlavně semitských.
Finanční a obchodní tradice židovská se musí připsati hlavně fénickému základu
a aramejským přídavkům. Ale jako výsledek tohoto splývání a přizpůsobování
téměř všude ve městech římské říše a daleko za ní na východ židovské obce obcho¬
dovaly a vzkvétaly a byly navzájem ve styku iskrze bibli a skrze náboženskou a vý¬
chovnou organisaci. Většina Židů se vůbec v Judei nenarodila.

Tato vzájemně spojená řada požidovštěných obcí měla zřejmě veliké finanční
a politické výhody. Mohli sbírati peníze, mohli se bouřiti, mohli se uklidniti. Nebyli
ani tak svobodní ani tak vzdělaní jako ještě rozptýlenější Rekové. Ale jejich tradice
vzájemnosti byla větší. Rekové stáh proti Rekům, Žid držel se Židem. Kdekoh se
Žid ocitl, našel lidi stejné mysli a stejné tradice jako měl on sám. Mohl dostati
přístřeší, jídlo, půjčku a právní pomoc. Pro tu jejich vzájemnost musili vládcové
všude mí ti zřetel k tomuto národu jako k pramenu půjček i jako k pramenu zmatků.

393

Tím se stalo, že Židé se udrželi jako národ,
kdežto helénismus se stal všeobecným
světlem pro lidstvo.

Nemůžeme zde vyprávěti podrobně dě¬
jiny té menší části Židovstva, která žila
v Judei. Tito Židé se vrátili zase do svého
nebezpečného starého postavení, opět hle¬
dali khd, abychom tak řekli, prostřed sil¬
nice. Za starých časů byli mezi Sýrií a
Asyrií na sever a Egyptem na jih, nyní
měli na severu Seleukovce a na jihu Pto-
lemeovce, a když odešli Seleukovci, přišla
na ně moc římská. Nezávislost Judee byla
vždy věc velmi nejistá a choulostivá. Čte¬
nář musí čisti Starožitnosti a Židovskou
válku Josefa, povídavého, nudného a
k zbláznění vlasteneckého spisovatele,
chce-li se dověděti, jak za sebou následo¬
vali jejich vládcové, jejich velekněžští pa¬
novníci, Makabejští, Herodové atd. Tito
vládcové byli větším dílem docela obyčej¬
ného východního rázu, chytří, zrádní a
potřísnění krví. Třikrát bylo Jerusaléma
dobyto a dvakrát byl chrám zničen. By¬
lo zásluhou daleko mocnější diaspory, že
ta zemička nebyla už dávno smetena;
teprve roku 70 po Kristu Titus, přijatý
syn a nástupce císaře Vespasiána, po obležení, které se svou rozhořčeností a hrůzou
řadí k obležení Tyru a Karthaga, dobyl Jerusaléma a nadobro zničil město i chrám.
Učinil tak, aby zničil Židovstvo, ale jenom tím Židovstvo posílil, zničiv jeho jediné
citlivé a zranitelné místo.

V těch pětsetletých dějinách válek a občanských vzpour mezi zajetím babylon¬
ským a zničením Jerusaléma se jisté trvalé rysy Židovstva uchovaly pro vždy. Žid
zůstal zarputilým monotheistou. Nechtěl míti jiného Boha kromě jednoho pravého
Boha. V Římě stejně jako v Jerusalémě vzdoroval mužně uctívání jakéhokoli Boha-
Césara a lpěl na úmluvách se svým Bohem, jak dovedl nejlépe. Žádné rytiny ani
obrazy nesměly do Jerusaléma, i římské korouhve s orly musely zůstati venku.

Za těch pět set let možno stopovati v židovských [dějinách dva rozbíhavé myšlen¬
kové směry. Na pravici, abychom tak řekli, jsou vysocí a obmezení Židé, fariseové,
vehni pravověrní, velmi puntičkářští až do nejmenších podrobností zákona, silně
vlastenečtí a výluční. Při jedné příležitosti padl Jerusalém do moci seleukovského
panovníka Antiocha IV., protože Židé nechtěli hájiti města v den sobotní, kdy je
zapovězeno pracovati, a Pompejus Veliký mohl dobýti Jerusaléma, protože Židé se
nepokusili zničiti v sobotu jeho oblehací oboz.

Proti těmto obmezeným Židům stáli Židé širokého rozhledu. Židé levice, kteří
byh pořečtěni, a mezi nimi byli Saduceové, kteří nevěřili v nesmrtelnost. Ti byli více

394

nebo méně ochotni smísiti se s Reky a pořečtěnými národy kolem sebe a přizpůsobiti
se jim. Byli ochotni přijímati proselyty a tak se sdíleti o Boha a o jeho slib s celým
lidstvem. Ale čeho tak získali na velikomyslnosti, ztratili na spravedlnosti. Byli to
židovští světáci. Vyprávěli jsme již, jak pořečtění Židé egyptští pozbyli své hebrej¬
štiny a musili si dát přeložiti svou bibli do řečtiny.

Hlavní síla vyznavačů právo věrného židovství byla v tom, že si vždy mocně
uvědomovaU spravedlivost a nepopěrnou jedinost Boha i lidskou mravní závaznost
k němu. A tu za panování císaře Tiberia vyvstal v Judsku velký učitel, který měl
sílu tu vysvobodit! z hrabivé a výlučné obmezenosti, se kterou byla v židovském
duchu tak nerozlučně spojena. Tento muž byl Ježíš Nazaretský, spíše sémě než
zakladatel křesťanství.

2. Učeni Ježice Nazaretského

Čtenářstvo, které bude tuto knihu především čisti, bude hlavně čtenářstvo
křesťanské, a s ním snad sem tam čtenáři židovští. Alespoň ti křesťané budou
pokládat! Ježíše (Nazaretského za něco více než za lidského učitele a jeho objevení
ve světě ne za přirozenou událost v dějinách, nýbrž za cosi nadpřirozeného, co pře¬
rušuje a mění neustálý vývoj života k společnému vědomí a k společné vůli, jak jsme
to doposud v této knize líčili. Ale toto přesvědčení, třebaže má vrch jak v Evropě
tak v Americe, přec jenom není přesvědčením všech lidí, ba ani ne převážné většiny
lidstva, a my se při psaní těchto dějin života vyhýbáme jak jen možno všem spor¬
ným otázkám. Snažíme se psáti tak, jako by tuto knihu měli čisti právě tak Hindové
nebo Moslemové nebo budhisté jako Američané a západní Evropané. Budeme se
tedy držetí těsně zřejmých fakt a vyhýbati se bez jakýchkoli sporů nebo záporů
theologickým výkladům, které jsou s nimi spiaty.

Budeme vyprávěti, co lidé věřili o Ježíši Nazaretském, ale o něm budeme jednati
tak, jak se nám jeví, jako o člověku, stejně jako ho malíř musí málo váti jako člo¬
věka. Svědectví o jeho činech a učneí budeme pokládati za obyčejná lidská svědectví.
Září-li naším vyprávěním božské světlo, nebudeme mu ani pomáhati ani mu brániti.
Právě tak jsme si počínali při Budhovi a budeme si později počinati při Mahomedovi.
O Ježíši máme psáti nikoli theologii, nýbrž historii, a naší úlohou není zabývati se
duchovním a theologickým významem jeho života, ale jeho působením na politický
a každodenní lidský život.

Téměř jediné naše prameny o osobnosti Ježíšově pocházejí ze čtyř evangeUí,
která všechna byla jistě napsána několik desítiletí po jeho smrti, a z narážek na
jeho život v listech (epištolách) prvních šiřitelů křesťanství. Podle mínění mnohých
čerpala první tři evangelia, evangeUum Matoušovo, Markovo a Lukášovo, z něja¬
kých dřívějších pramenů. Evangelium sv. Jana jest mnohem osobitější a je zbarveno
theologií rázu význačně helénského. Kritikové jsou nakloněni pokládati evangelium
sv. Marka za nejhodnověrnější zprávu o osobnosti a skutečných slovech Ježíšových.
Ale všechna čtyři evangelia se shodují v tom, že nám podávají obraz osobnosti
velmi výrazné. Mají v sobě touž přesvědčivou sílu pravdivosti jako nejstarší zprávy
o Budhovi. Přes zázračné a neuvěřitelné přídavky nutno říci: „Zde byl Člověk. Ty
a ty věci si nemohl nikdo vymyslit!.”

39S

Ale jako osobnost Gotamy Budhy zkresluje a zatemňuje nehybná dřepící posta¬
va, pozlacená modla pozdějšího budhismu, právě tak cítíme, že štíhlé a rázovité
postavě Ježíšově silně ublížila neskutečnost a konvenčnost, kterou špatně pocho¬
pená úcta nám v moderním křesťanském umění zachytila jeho podobu. Ježíš byl chu¬
dobný učitel, který putoval po prašné, sluncem vyprahlé zemi judské a živil se tím,
co mu lidé dali, ale vždy nám ho předvádějí jako čistého, učesaného a uhlazeného,
v bezvadném rouše, vzpřímeného a jaksi nehybného, jako by se nesl vzduchem. To
samo o isobě ho učinilo neskutečným a neuvěřitelným mnohým lidem, kteří nedo¬
vedou rozeznati jádro příběhu od zdobných a nemoudrých přídavků neoduševnělých
zbožných věřících.

Možná že prvotní části evangelií jsou přírůstky stejného rázu. Zázračné okol¬
nosti Ježíšova narození, veliká hvězda, která přivedla mudrce od východu, aby se
mu poklonili, ležícímu v jeslích, povraždění pacholátek betlémských Herodesem,
zaviněné právě těmito znameními, a útěk do Egypta — to vše pokládají mnozí
odborníci za takové přídavky. V nejlepším případě to jsou události vedlejší pro učení
samo a ubírají mu mnoho ze síly a důrazu, které má, když je takových přídavků
zbavíme. Totéž platí o odporujících si rodokmenech, jak nám je podávají Matouš
a Lukáš, u nichž se jeví snaha odvoditi původ Josefa, jeho otce, přímo od krále
Davida, jako by to bylo ctí pro Ježíše nebo pro kohokoli jiného míti takového muže
za předka. Vsunutí těch rodokmenů je tím zvláštnější a nerozumnější, poněvadž
podle legendy Ježíš vůbec nebyl synem Josefovým, nýbrž byl zázračně počat.

Zbavíme-li toto vypravování všech těch zatěžujících přívěsků, zbývá nám postava
velmi lidská, velmi vážná a vášnivá, schopná náhlého hněvu a učící nové, prosté
a hluboké nauce, nauce o všelaskavém Otci a o příští království nebeského. Byl
zřejmě osobou — abychom použili běžného výrazu — působící silným osobním
magnetismem. Vábil k sobě stoupence a naplňoval je láskou a odvahou. Jeho pří¬
tomnost posilovala a hojila slabé a choré. Ale byl asi slabé soustavy tělesné, když
tak rychle zemřel mukami kříže. Vypravuje se, že omdlel, když podle zvyku měl
nésti svůj kříž na místo popravy. Když se po prvé objevil jako učitel, byl muž asi
třicetiletý. iPo tři léta chodil po krajině rozšiřuje své učení, a pak šel do Jerusaléma,
kde byl obžalován, že chce zříditi v Judsku podivné království, byl souzen pro toto
provinění a ukřižován spolu se dvěma lotry. Dotrpěl dlouho před jejich smrtí.

Jisto je, že ta theologická soustava, která obsahuje dogmatické křesťanství, má
v evangeliích podporu velmi slabou. Jak se čtenář sám může přesvědčit!, není
v těchto knihách žádného zdůvodněného a důrazného potvrzení pro mnohé z těch
nauk, které křesťanští učitelé všech vyznání všeobecně pokládají za nutné k spasení.
Čerpají pro ně své důvody často jen z nepřímých narážek, obsažených v evangeliích,
a důvody ty jsou často přitaženy za vlasy a vyumělkovány. Krom několika spor¬
ných míst je nesnadno nalézti nějaké výroky, připisované skutečně Ježíšovi, ve
kterých by vykládal učení o pokání nebo vnucoval svým učedníkům nějaké oběti
nebo svátosti (to jest kněžské výkony) . Uvidíme hned, jak později celé křesťanstvo
bylo rozdvojeno spory o Trojici. Není jasného důkazu, že by Ježíšovi apoštolové
byli měli toto učení. Také neklade na svůj nárok býti nazýván „Kristem” nebo na
svou účast na božskosti takového důrazu, jak cítíme, že by kladl, kdyby to pokládal
za věc tak neobyčejně významnou. Největším údivem naplňuje místo (Mat. XVI,.
20) : „Potom přísně přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je Kristus”.

396

Je nesnadno pochopiti tento zákaz, predpokládáme-li, že to pokládal za nezbytné
k spasení.

Zachovávání židovského sabatu, přesunutého na mithrovskou neděli (den slu¬
neční) je důležitým rysem mnohých křesťanských kultů; ale Ježíš zúmyslně rušil
sabat a řekl, že sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu. Neřekl ani slova
^o uctívání své matky Marie, přestrojené v Isidu, královnu nebes. Neznal mnohé
z toho, co je tak význačně křesťanské v uctívání a ve zvycích. Skeptičtí spisovatelé
se opovážili dokonce popírati, že Ježíše možno vůbec zváti křesťanem. Pro světlo
v těchto neobyčejných trhlinách jeho učení si musí každý křesťan jiti k svým nábo¬
ženským vůdcům. Zde se musíme zrní niti o těchto trhlinách pro nesnáze a spory,
které proto vznikaly, ale nemůžeme se o nich šířiti.

Stejně pozoruhodný je nesmirný důraz, který dává Ježíš ve svém učení na to,
co nazývá královstvím božím, i jak je to učení poměrně bezvýznamné v praksi
i v nauce většiny křesťanských církví.

Toto učení o království božím, které bylo hlavním učením Ježíšovým a kterého
si křesťanské víry tak málo všímají, je jistě z nejrevolučnějších nauk, které kdy
otřásaly lidským myšlením a měnily je. Není divu, jestliže tehdejší svět naprosto
nepochopil plného významu tohoto učení a zděšeně se uhýbal i jen před částečným
pochopením jeho strašné výzvy, se kterou se obracelo ke vžitým návykům a zaří¬
zením lidským. Není divu, vracel-li se váhající konvertita a žák k starým navyklým
představám o chrámu a oltáři, o lítém božstvu a smírných obětech, o posvěcených
kněžích a kouzelnickém žehnání, a táhlo-li ho to k jeho drahému, starému
a obvyklému životu nenávisti, zisku, náročnosti a pýchy, který měl stále na očích.
Neboť učení o království božím, jak mu Ježíš podle všeho učil, nebylo nic menšího
než smělý a nekompromisní požadavek úplné změny a očisty života našeho zápasí¬
cího pokolení, naprosté očisty zevně i uvnitř. Pro vše, co se uchovalo z tohoto
úžasného učení, musí si jiti čtenář do evangelií; zde se zabýváme jen skřípotem
jeho nárazu na představy všeobecně rozšířené.

Židé byli přesvědčeni, že Bůh, jediný Bůh celého světa, je spravedlivý bůh, ale
pokládali ho také za kupčícího Boha, který o nich sjednal s jejich otcem Abra¬
hamem obchod, opravdu dbbrý obchod, aby jim na konec zaopatřil vládu nad zemí.
Se zděšením a hněvem slyšeli Ježíše, jak jim smetá jejich drahou záruku. Bůh, tak
učil, není žádný prodavač; v království božím není ani vyvolených národů ani
miláčků. Bůh je milující otec všeho života, tak neschopný projevovati přízeň jako
slunce, jež svítí na všechny. A všichni lidé jsou bratří — všichni stejně hříšní, ale
všichni stejně milovaní synové tohoto božského otce. V podobenství o milosrdném
Samaritánu přezírá Ježíš ten přirozený pud, jehož všichni posloucháme, pud
vyvyšovat! svůj vlastní národ a snižovati spravedlnost jiných věr a jiných národů.
V podobenství o dělnících odvrhuje tvrdošíjný nárok Židů na boží hypotéku. Učil,
že všem, koho Bůh přijme do svého království, slouží stejně; v tom, jak s každým
jedná, není rozdílu, není míry jeho štědrosti. Ale od všech, jak svědčí podobenství
o zakopané hřivně a dotvrzuje příběh vdovina groše, žádá nej vyšší, čeho jsou
schopni. V království božím není výsad ani srážek ani omluv.

Ale Ježíš nestíhal jen vypiaté kmenové vlastenectví židovské. Židé byli i národem
vypiaté příchylnosti rodinné a on by byl chtěl, aby vehký proud boží lásky odplavil
všechny úzké a obmezující rodinné náklonnosti. Čteme (Mat. XII, 46 až 50) : ,,Když

397

ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratří stáli venku a přáli si s ním
mluviti. (Někdo jnu řekl: ,Hle, matka tvá a tvoji bratří stojí venku a přejí si s tebou
mluviti’,) On však odpověděl tomu, kdo mu to říkal: JCdo je má matka? A kdo jsou
moji bratří?’ I vztáhl ruku k svým učedníkům a řekl: ,Hle, to je má matka a to
jsou moji bratří. Neboť každý, kdo činí vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr,
má sestra i matka’.”

A Ježíš nejenom že potíral vlastenectví a svazky rodinné příchylnosti ve jménu
všeobecného božského otcovství a bratrství všeho lidstva, nýbrž je jasno, že jeho
učení odsuzovalo všechny stupně hospodářského života, všechno soukromé bohat¬
ství a osobní přednosti. Všichni náleží k tomu království; všechen jejich majetek
náleží tomu království; spravedlivý život pro všechny lidi, jediný spravedlivý život,
je služba Bohu a jeho vůli se vším, co piáme, se vším, co jsme. Znovu a znovu kárá
soukromé bohatství a výhrady jakéhokoli osobního života.

„Když vycházel na cestu, přiběhl kdosi, poklekl před ním a ptal se ho: , Dobrý
mistře, co mám činiti, aby se mi dostalo podílu ve věčném životě?’,

Ježíš mu odpověděl: ,Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh.
Přikázání přece znáš: Nezabíjej, necizolož, nekraď, nesvědčí křivě, cti svého otce
i matku.’

On mu řekl: , Mistře, to všecko jsem zachovával od svého mládí.’ Ježíš se na něj
zahleděl a láskou dojat mu řekl: , Jedno ti schází: jdi, prodej vše, co máš, dej
žebrákům, a budeš míti poklad v nebi, a pak přijď, následuj mě (a vezmi kříž)’.

On se nad tím slovem zarazil a odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku.

Ježíš se rozhlédl a řekl učedníkům : , Jak nesnadno vejdou do království Božího ti,
kteří mají peníze!’

Učedníci se podivili těm slovům. Ježíš jim zase řekl: , Dítky, jak nesnadno jest
vejiti do království Božího! Snadnější jest, aby velbloud prošel uchem jehly, než
aby bohatý vešel do království nebeského’.” (Mar. X, 17 — 25.)

Nad to Ježíš ve svém strašném proroctví tohoto království, které mělo všechny
lidi spojití v Bohu, neměl trpělivosti s kupčící spravedlností formálního náboženství.
Jiná veliká část jeho zachovaných výroků je namířena proti zbabělému zachová¬
vání pravidel zbožného života.

,, Shromáždí se k němu farizeové a někteří ze zákoníků přišlí z Jerusaléma. Uvi¬
děli některé z jeho učedníků, jak jedí »nečistýma« — to jest neumytýma — rukama
(farizeové totiž a žádní Židé nejedí, dokud si důkladně neumyjí ruce, zachovávajíce
tradici předků, a z trhu nic nejedí, dokud to neopláchnou, a jest ještě mnoho jiných
věcí, které převzali, aby je zachovávali: omývání číší, džbánů a kotlů) , a ptají se ho
farizeové a zákonici: ,Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice předků, ale
»nečistýma« rukama jedí chléb?’ Odpověděl jim: ,Pěkně prorokoval Izaiáš o vás
pokrytcích, jak je psáno: »Tento lid mě ctí svými rty, ale jejich srdce jest ode mne
velmi vzdáleno; marně mě ctí, protože, co učí, jsou lidské příkazy. « Zanedbali jste
přikaž Boží a zachováváte tradici lidskoU,’ a dodal: ,Krásně zlehčujete příkaz Boží,
abyste zachovávali svou tradici’.” (Mař. VII, 1 — ^9.) •

A tak bychom mohli uvésti mnoho míst, ve kterých se posmíval té oblíbené
ctnosti formalistů, zachovávání soboty.

Ale Ježíš neprohlašoval jen revoluci mravní a sociální; je jasno z mnoha jeho
poznámek, že jeho učení mělo docela zřejmou tendenci politickou. Je pravda, že

398

říkal, že království jeho není z tohoto světa, že je v srdci lidí a ne na trůně; ale je
stejně jasné, že tou měrou, kterou se jeho království vštěpovalo v lidská srdce, se
ten vnější svět revolucionoval a přerozoval.

Ať hluchota a slepota jeho posluchačů v jeho výrocích cokoli postrádala, je
zřejmé, že dobře vycítili jeho úmysl zrevolucionovati svět. Některé z otázek, které
byly dávány Ježíšovi, i jeho odpovědi na ně nám umožňují tušíti, jakým směrem
spěl proud jeho nezaznamenaného učení. Přímost jeho politických útoků je na př.
patrna z příběhu o penízi dané:

„Pošlou k němu některé z farizeů a z Heródovců, aby jej chytili slovem. Ti
přijdou a řeknou: , Mistře, víme, že jsi pravdivý a že ti na nikom nezáleží; nečiníš
rozdílů mezi lidmi, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží. — Je dovoleno dávati císaři
daň čili nic? Máme ji dáti či nemáme?’ — On však poznal jejich pokrytectví a řekl
jim: ,Co mě pokoušíte? Dejte mi denár, abych se podíval.' — Přinesli mu jej a on
dí: ,Čí je to obraz a nápis?’ — Odpověděli: , Císařův’. — Ježíš jim řekl: ,Co je
císařovo odevzdejte císaři, a Bohu, co je Boží’.” (Mar. XII, 13 — 17) — což hledíc ke
všemu jinému, čemu učil, ponechávalo velmi málo z člověka a z jeho jmění císaři.

Celý ráz odporu proti němu i okolnosti jeho výslechu a popravy ukazují jasně,
že se svým vrstevníkům jevil zřejmě jako někdo, kdo chce změniti, přetavit! a roz¬
šířit! celý lidský život a že to skutečně také chtěl. Byli posedlí starým židovským
snem o králi, o Mesiáši, který zvrátí pořečtěné Herody a římskou nadvládu a obnoví
báječnou slávu Davidovu. Nechápali podstatu jeho učení, třeba bylo jasné a zřejmé.
Patrně si myslili, že to je toliko tajemná a zvláštní dobrodružná cesta, kterou
na konec vstoupí na trůn jerusalémský. Myslili, že je to jenom jiný král v nekonečné
řadě králů, ale jakýsi polokouzelný, hlásající polokouzelné vyznání nemožné ctnosti.

„Přijdou k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řeknou mu: ,Mistře, přáli
bychom si, abys nám učinil, oč bychom tě poprosili’. Odpověděl: ,Co chcete, abych
vám učinil?’ Oni mu řekli: ,Dej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé
pravici a druhý po tvé levici.’ Ježíš jim odpověděl: .Nevíte, oč žádáte. Můžete piti
kalich, který já piji, nebo býti pokřtěni křtem .kterým ja jsem křtěn?’ Odpověděli:
.Můžeme’. Ježíš však řekl: , Kalich, který já piji, budete piti, a křtem, kterým já
jsem křtěn, budete pokřtěni ; ale není mou věcí dáti vám seděti po mé pravici a po
mé levici ; to náleží těm, kterým je to připraveno.’

Jakmile to uslyšelo těch deset, rozmrzelí se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je
zavolal k sobě a řekl jim: ,Víte, že ti, kteří se pokládají za vladaře nad národy, nad
nimi panují a velicí mužové mezi nimi je znásilňují. U vás však tomu tak není; nýbrž,
kdo by se mezi vámi chtěl státi velikým, buď vaším služebníkem, a kdo by se chtěl
státi prvním mezi vámi, buď otrokem všech, vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si
dal sloužit! , nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé’.” (Mar. X,
35—45.)*)

To byla chladná útěcha pro ty v jeho průvodě, kdo toužili po náležité odměně za
své služby a útrapy. Nemohli věřiti této tvrdé nauce o království služby, jež jest
svou vlastní nesmírnou odměnou. I po jeho smrti na kříži mohli ještě stále po svém

♦) v 1. českém vydání „Dějin světa” (z r. 1926) jsou všechny citáty ze Starého i Nového zákona
2 Khallcké bible, která je jazykově jpřímo nebo nepřímo základem všech novočeských překladů;
v tomto vydání jsou citáty novozákonní z Nového zákona, přeloženého prof . F, Žínkou
<2. vyd. 1934).

399

prvním zděšení chovati víru, že jest přec jenom ze starého světa nádhery a výsad, že
nějakým úžasným zázrakem opět obživne, vrátí se a nastoupí na svůj trůn v Jeru-
salémě s velikou nádherou a slávou. Myslili si, že jeho život byl lest a jeho smrt
podvod.

Byl příliš veliký pro své žáky. A hledíme-li k tomu, co tak prostě říkal, můžeme
se diviti, že všem, kteří byli bohati a šťastni, bylo úzko z toho podivného učení, a že
se jim zdálo, jako by se jím svět rozplýval? Snad mu kněží a vládcové a boháči
rozuměli lépe než jeho učedníci. Vytahoval všechny soukromé výhrady, kterými
se vymykali ze sociální služby, na světlo všeobecného náboženského života. Byl
jako hrozný mravní Jovec, který vyhrabává lidstvo z útulného doupěte, v němž
doposud žilo. V bílé záři toho jeho království nemělo býti ani jmění ani výsad ani
pýchy ani přednosti; podnětem ke všemu a odměnou všeho měla býti jen láska.
Můžeme se diviti, že to lidi oslnilo a oslepilo a že na něho žalovali ? I jeho učedníci
si na něho stěžovali, když je nechtěl ušetřiti světla. Můžeme se diviti, že si kněží
uvědomovali, že mezi tímto mužem a jimi není volby, že musí zahynout! buď on
nebo oni? Můžeme se diviti, že římští vojáci, kteří byli překvapeni a zmateni něčím,
co přesahovalo jejich chápání a ohrožovalo všechnu jejich kázeň, vypukali v divoký
smích, korunovali ho trním, oděli v purpur a vysmívali se mu, jako by byl císařem?
Neboť mysliti to s jeho učením doopravdy znamenalo začíti podivný a znepokojující
život, zanechat! svých zvyků, ovládat! své pudy a vášně a zakoušeti neuvěřitelného
štěstí . . .

Můžeme se diviti, že až do dnešního dne je tento Galilejský příliš veliký pro naše
malá srdce?

3. Nové všeobecné náboženství

Ale všimněme si, že třeba bylo mnoho ve skutečném učení Ježíšově, čeho nemohl
přijmouti ani boháč ani kněz ani obchodník ani císařský úředník ani žádný řádný
a počestný občan bez hotové revoluce ve svém způsobu života, nebylo tam nic, čeho
by nepřijal beze všeho stoupenec opravdového učeni Gotamy Sakye, nic, co by
vadilo původnímu budhistovi, aby nebyl také Nazarénem a nic, co by vadilo osob¬
nímu žáku Ježíšovu, aby nepřijal všech zaznamenaných učení Budhových.

A zase: povšimněme si tónu tohoto citátu ze spisu Číňana Mo-Ti-ho, který žil
někdy ve čtvrtém stol. před Kristem, kdy nauky Konfuciovy a Lao-Tse-ovy vládly
v Číně ještě před příchodem budhismu do této země a všimněme si, jak je „naza-
rénský” :

,, Vzájemné útoky státu na stát, vzájemné znásilňování rodiny rodinou, vzájemné
olupování člověka člověkem, nedostatek laskavosti se strany panovníkovy a věr¬
nosti se strany služebníkovy, nedostatek něžnosti a synovské povinnosti mezi otcem
a synem — tyto a takové věci škodí říši. Všechno to vzniká z nedostatku vzájemné
lásky. Kdyby tato jediná ctnost se stala všeobecnou, knížata milující se navzájem
by se nesetkávala na bojištích. Náčelníci rodin by se nedopouštěli násilností, lidé
by neloupili, vládcové a ministři by byli laskaví a věrní, otcové a synové by se měli
rádi a shovívaví bratři by žili v souhlase a snadno by se smířili. Kdyby se všichni
lidé navzájem milovali, nestávali by se slabí kořistí silných, dav by nevykořisťoval
jednotlivců, bohatí by neuráželi chudých, urození by nebyli hrdopyšní k nízkým
a podvodníci by nepodváděli prosťáčků.” (Hirth: 'Staré dějiny Číny, kap. VIII.)

400

To je neobyčejně podobno učení Ježíše Nazaretského, vyjádřenému výrazy poli¬
tickými. Myšlenky Mo-Ti-ho se velmi bliží království nebeskému.

Tato podstatná totožnost všech velikých světových náboženství je dějinným
faktem nadmíru důležitým. Jsou ve svých počátcích naprosto nepodobná kněž¬
ským oltářním a chrámovým kultům, těm kultům určitých místních bohů, které
mají tak velkou a podstatnou úlohu na prvotních stupních lidského rozvoje mezi
15.000 — 600 př. Kr. Tato nová světová náboženství, počínajíc r. 600 pr. Kr., byla
v podstatě náboženstvími srdce a nebes pro všechny. Odstranila všechny ty různé
a obmezené bohy, kteří sloužiU lidským potřebám od chvíle, kdy se první společnosti
stmělo vály strachem a nadějí. Až dojdeme k islámu, uvidíme, že se tu objevuje po
třetí táž základín nová nauka o potřebě všeobecné oddanosti všech lidí jedné vůle.
Jsa varován zkušenostmi křesťanství, Mohamed silně zdůrazňoval, že jest jenom
člověkem a tak zachránil své učení značně od pokažení a nepravdivého výkladu.

Mluvíme o těchto velikých náboženstvích lidstva, která vznikla mezi dobytím
Babylona Peršany a pádem říše římské, jako o soupeřích ; ale jejich soupeření způ¬
sobily jejich nedostatky, jejich zveličování a výstřednosti, jejich jazykové a výra¬
zové různosti; nesmíme hleděti na to, že jedno chce předčití druhé, nebo na nové
odchylky, jež by je nahradily, nýbrž na bílou pravdu každého z nich, vytavenou
žárem z jejich strusek, jež se stává jedinou pravdou — že totiž lidská srdce, a tedy
všechny lidské životy a zařízení, musí býti podrobeny jediné společné vůli, která
vládne nad nimi nade všemi. „Sv. Pavel”, praví děkan Inge v jednom ze svých
Essayí jdoucích ze srdce, ,. chápal to, co si většina křesťanů vůbec
neuvědomuje, že totiž evangelium Kristovo není jedním z mnohých náboženství,
nýbrž náboženstvím vůbec ve svém nejvšeobecnějším a nejhlubším významu.”

A ačkoli bylo napsáno mnoho pošetilého o vzájemném boji vědy a náboženství,
není ve skutečnosti takového boje. Co hlásají všechna ta světová náboženství svou
inspirací a intuicí, to ukazuje dějepis, jak v něm více a více svítá, i věda, jak se její
rozhled více a více šíří. Dá to přece rozum, že lidé tvoří jediné všeobecné bratrství,
že pocházejí z jednoho společného původu, že se jednotlivci, národové a plemena
kříží a mísí, až na konec se všechna vnoří do jediného společného osudu na této malé
oběžnici mezi hvězdami. A psycholog se může nyní postaviti vedle kazatele a doka¬
zovat! nám, že není rozumného spočinutí srdce ani rovnováhy a bezpečnosti duše,
dokud člověk ztrátě svůj život zase ho nenalezne, dokud nevycvičí a neukázní svých
zájmů a nepovznese se nad chtivost, nepřátelství, strach, nad pouhý pud a úzké
náklonnosti. Dějiny lidského pokolení a osobní náboženská zkušenost jdou tak
těsně pospolu, že se zdají modernímu pozorovateli téměř totožné; obojí nám
vyprávějí o bytosti s počátku rozptýlené, slepé a naprosto zmatené, razící si pomalu
cestu ke spořádanému a souvislému cíli, jenž jí zaopatří klid a spásu. To je v něko¬
lika slovech obsah dějin; a ať už někdo vidí před sebou náboženský cíl nebo jej
vůbec popírá, ten obsah zůstává stále stejný.

Jf. Ukřižováni Ježíše Nazaretského

R. 30. po Kr., když Tiberius, druhý císař, panoval v Římě a Pontský Pilát byl
prokurátorem v Judei, krátce přede dnem přesnic, šel Ježíš Nazaretský do Jerusa-

401

léma. Asi že tam šel po prvé. Až dosud kázal hlavně v Galilei a větším dílem v okolí
města Kafarnaa. V Kafarnau kázal v synagoze.

Jeho vstup do Jerusaléma byl mírumilovným triumfem. Získal si v Galilei mnoho
stoupenců — musil kázati někdy na jezeře Galilejském v člunu pro veliký nával
davu na břehu — a jeho pověst kráčela před ním do hlavního města. Veliké zástupy
ho vyšly uvítati. Je jasno, že nechápaly, kam jeho učení směřuje, a že měly vše¬
obecné přesvědčení, že nějakou kouzelnou spravedlností zvrátí dosavadní pořádek.
Vjel do města na oslátku, které pro něho vypůjčili jeho učedníci. Zástup ho dopro¬
vázel vítězoslavným pokřikem a voláním „hossana”, slova vyjadřujícího jásání.

Vstoupil do chrámu. Vnější dvory chrámové byly zaplněny stoly penězoměnců
a krámky prodavačů holubic, které zbožní návštěvníci chrámu pouštěli na svobodu.
Tyto náboženské kupčíky vyhnal on i jeho stoupenci a zpřevraceli jim stoly. Byl to
téměř jediný jeho autoritativní čin.

Pak učil týden v Jerusalémě obklopen jsa zástupem stoupenců, kteří znemožňo¬
vali, aby ho úřady zatkly. IPak se oficiální kruhy přece vzchopily proti tomuto
úžasnému vetřelci. Jeden z jeho žáků, Jidáš, zaražen a zklamán tímto bezvýsledným,
jak se mu zdálo, dob5d:ím Jerusaléma, šel k židovským kněžím poradit jim, jak
by se zmocnili Ježíše, a pomohl jim při tom. Za tuto službu ho odměnili třiceti
stříbrnými. Nejvyšší kněz a Židé vůbec měli proč obávati se tohoto mírumilovného
povstání, které plnilo Ulice vzrušenými idavy. Římané si to mohli třeba špatně
vykládati nebo i použiti této příležitosti, aby provedli něco celému židovskému
národu. A tak nejvyšší kněz Kaifáš ve své úzkostné snaze ukázati římskému vladaři
svou věrnost, byl vůdcem v tomto tažení proti neozbrojenému mesiášovi, a kněží
i pravověrná jerusalémská luza byli hlavními žalobci Ježíšovými.

Jak byl zatčen v zahradě igetsemanské, jak byl souzen a odsouzen Pontským
Pilátem, římským prokurátorem, jak ho římští vojáci bičovali a jak se mu posmí¬
vali, jak byl ukřižován na vrchu, zvaném Golgota, se vypravuje s nepřekonatelnou
prostotou a důstojností v evangeliích.

Revoluce se naprosto zhroutila, žáci Ježíšovi ho do jednoho opustili, a Petr,
kterého pokládali za jednoho z nich, řekl: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.”
Takového konce nečekali, když s takovou slávou vstupovali do Jerusaléma. Na jeho
poslední chvíle bolestných muk a žízně na kříži se dívalo jenom několik žen
a blízkých přátel. Na konci dlouhého dne utrpení vzepjal se tento opuštěný vůdce
k poslednímu úsilí, zvolal hlasem velikým: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil”
— a zemřel, zanechávaje tato islova jako ozvěnu znějící věky, jako neustálou
hádanku věřícím.

Bylo nevyhnutelné, že se prostí věřící pokusili ještě zveličiti drsnou hrůzu této
tragedie pošetilým vyprávěním o hrozných přírodních úkazech, podobných těm,
které byly vymyšleny, aby zdůraznily obrácení Gotamovo. V evangeliu čteme, jak se
stala tma pó vší zemi a jak se chrámová opona roztrhla od shora až dolů ve dví,
ale jestliže se i tyto věci udály, nepůsobily ani v nejmenším na mysli tehdejšího
obyvatelstva jerusalémského. Je dnes nesnadno věřiti, že by si přírodní řád hověl
v takových nesmyslných doprovodech. Daleko úžasnější je pomyšlení, že byl svět
zřejmě lhostejný k těm třem křížům v rudé záři večera i k malé skupině zmatených
a -zoufalých diváků. Tma padla na pahorek ; vzdálené město se chystalo k přesnicím ;

-402

sotva kdo jiný než ten hlouček truchlících, kráčejících domů, myslil na to, zda Ježíš
Nazaretský ještě umírá nebo již umřel . . .

Duše žáků tonuly nějaký čas v úplné temnotě. Pak se mezi nimi šířil šepot
a pověsti, velmi se od sebe různící, že tělo Ježíšovo není v hrobě, do kterého bylo
položeno, a že nejdříve ten a pak onen ho viděli živého. Brzy se utěšovali přesvědče¬
ním, že vstal z mrtvých, že se mnohým zjevil a že vstoupil viditelně na nebesa.
Našli se svědkové, kteří prohlašovali, že ho skutečně viděli vystupovati do výše
v jeho vlastním těle. Vznášel se modrem — až se vznesl k Bohu. Brzy přesvědčili
samy sebe, že opět přijde v moci a slávě soudit živých i mrtvých. Maličko, říkali,
a uzříme ho; a v té živé představě dávného snu o nepochybné pozemské slávě
zapomněli na větší výhled, na obrovský výhled, který jim dal do království božího.

5. Nauky ^přidané k učení Ježíšovu

Příběh prvních počátků křesťanství je příběh zápasu mezi skutečným učením
a duchem Ježíše Nazaretského a mezi obmezováním, zveličováním a nechápáním
toho učení a ducha lidmi nižšího druhu, kteří ho milovali a šli za ním z Galilee a kteří
byli nyní nositeli a strážci jeho radostného poselství lidstvu. Evangelia a Skutky
apoštolů jsou pestré a nestejnorodé vypravování, ale není pochyby, že jsou celkem
docela poctivé vyprávění o těch dávných dobách.

První Nazaréni, jak se říkalo stoupencům Ježíšovým, poskytují nám od počátku
divadlo velikého zmatku mezi těmito dvěma břehy — jeho učením, a poznámkami
a výklady učedníků. Po nějaký čas žili ještě podle jeho příkazu úplného sebe¬
zapření ; měli společné statky, neměli jiného pouta než lásku. Ale vybudovali svou
víru na příbězích, které se V3rprávěly o jeho vzkříšení a zázračném nanebevstoupení
i o jeho návratu. Několik jich pochopilo, že sebezapření jest vlastní svou odměnou,
že je samo královstvím božím; pokládali to za oběť, za kterou se jim dostane moci
a panství, až nastane druhé příští. Všichni ztotožňovali již Ježíše se zaslíbeným
Kristem, s mesiášem, tak dlouho očekávaným od národa židovského. Našli si pro¬
roctví o ukřižování v prorocích — evangelium Matoušovo zvláště zdůrazňuje toto
proroctví. Oživena jsouc těmito nadějemi a posilována mírným a čistým životem
mnohých jeho vyznavačů, počala se nazarénská nauka velmi rychle šířiti v Judei
a v Sýrii.

A tu vyvstal druhý veliký učitel, kterého mnozí moderní učenci pokládají za
skutečného zakladatele křesťanství — Šavel z Tarsu neboli Pavel. Savel bylo patrně
jeho jméno židovské a Pavel římské; byl římským občanem a mužem mnohem
širšího vzdělání a mnohem užší duchovosti nežli byl podle všeho Ježíš. Byl patrně
původu židovského, ačkoli to někteří židovští spisovatelé popírají; jistě studoval pod
židovskými učiteli. Byl dobře obeznámen s helénskou theologií alexandrinskou
a jeho jazykem byla řečtina. Někteří klasičtí filologové tvrdí, že jeho řečtina není
valná; nepsal řečtinou athénskou, nýbrž alexandrinskou, ale byla v ní síla a volnost.
Profesor Gilbert Murray ji nazývá „velmi dobrou”. ,, Působilo na něho filosofické
názvosloví helénských škol a stoicismu. Ale je obdivuhodné, jak mistrovsky ovládal
vznešenou řeč.” Byl už dlouho náboženským teoretikem a učitelem, než slyšel
o Ježíši Nazaretském, a objevuje se po prvé ve vypravování novozákonním jako
ostrý kritik, odpůrce a činný pronásledovatel Nazarénů.

403

Spisovateli této knihy se nepodařilo nalézti nic o tom, co soudí theologové o nábo¬
ženských představách Pavlových, dříve než se stal stoupencem Ježíšovým. Byly
jistě základnou, třeba jen základnou, kterou opustil, pro jeho nové názory, a jejich
frazeologie dodala jistě barvy jeho novému učení. Téměř ve stejných pochybnostech
jsme o učení Gamalielově, kterého jmenují jako učitele, u jehož nohou seděl. Nevíme
také, které pohanské nauky mu byly známy. Je nejvýš pravděpodobné, že na něho
působil mithraismus. Užívá výrazů podivně podobných výrazům mithraistickým.
Tomu, kdo čte jeho různé epištoly zároveň s evangelii, je jasno, že jeho duch byl
nasycen představou, která se vůbec neprojevuje v zachovaných výrocích a učení
Ježíšově, představou obětní osoby, obětované Bohu jako zadostučinění za hřích.
Ježíš učil novému zrození lidské duše; Pavel učil starému náboženství kněžskému
a oltářnímu, náboženství usmiřujícímu krvavou obětí. Ježíš mu byl beránkem veli¬
konočním, tradiční lidskou obětí bez poskvrny a bez úhony, která straší ve všech
náboženstvích snědých bělochů. Pavel přišel k Nazarénům s nesmírnou silou, poně¬
vadž k nim přišel s tímto úplně uspokojivým výkladem, proč bylo to hrozné ukřižo¬
vání. Bylo to skvělé objasnění toho, co tak strašně zaráželo.

Pavel nikdy neviděl Ježíše. To, co věděl o něm a o jeho učení, slyšel patrně od
jeho původních učedníků. Je jasné, že chápal mnoho z ducha Ježíšova a z jeho
nauky o novém zrození, ale vytvořil z toho theologickou soustavu, velmi bystrou
a důmyslnou soustavu, jež působí podnes především na rozum. A je jisto, že z víry
Nazarénů, kterou našel jako nauku o mravních pohnutkách a životosprávě, učinil
nauku o víře. Našel Nazarény, proniklé duchem a nadějí, a zanechal křesťany,
mající počátky víry.

Ale musíme odkázat i čtenáře na Skutky apoštolské a Pavlovy epištoly, chtějí-li
poznati Pavlovo poslání a učení. Byl to muž nesmírné energie a učil v Jerusalémě,
v Antiochii, v Athénách, v Korintě, v Efesu a v Římě.

Snad byl i ve Španělsku. Jak zemřel, jistě nevíme, prý byl popraven v Římě za
panování Neronova. Veliký požár zničil značnou část Říma a nová sekta byla obvi¬
něna, že založila oheň. Za svůj rychlý vzrůst děkuje křesťanství jistě více Pavlovi
než komukoli jinému. Dvě desítiletí po ukřižování poutalo již toto nové náboženství
pozornost římských vládců v rozličných provinciích. Stala-li se z něho v rukou sv.
Pavla theologie, podrželo přece z učení Ježíšova mnoho revolučnosti a živelnosti.
Mělo již mnohem více snášelivosti pro soukromé vlastnictví; přijímalo bohaté
přívržence nežádajíc na nich, aby dali své bohatství v obecné užívání, a sv. Pavel
přivřel oči nad otroctvím (,, Služebníci, poslouchejte svých tělesných pánů” —
Ef. VI, 5) , ale proti jistým základním zřízením římského světa zůstávalo neoblomné.
Neuznávalo božskost caesarů; křesťané nesvolili uctívati císaře ani němým gestem
u oltáře, třeba to ohrožovalo jejich život. Odsuzovalo gladiátorské hry. Neozbrojeno,
ale s nesmírnou silou trpného odporu se křesťanství takto od samého počátku jevilo
prostě jako vzpoura, dorážející na politický, ne-li na hospodářský základ císařství.
První svědectví o křesťanství v literatuře pohanské nalézáme, když si znepokojení
římští úředníci počali psáti a vjoněňovati názory o podivné záhadě, kterou jim byla
tato nakažlivá vzpoura lidí jinak neškodných.

Mnoho z křesťanských dějin v prvních dvou stoletích našeho letopočtu je velmi
nejasné. Křesťané se šířili daleko široko po světě, ale víme velmi málo o jejich
názorech nebo o jejich obřadech a metodách za té doby. Až posud neměli pevně

404

stanovené víry, a je nepochybné, že za tohoto beztvárného období bylo v jejich víře
a nauce mnoho odlišných místních názorů. Ale ať byly místní rozdíly jakékoli, zdá
se, že všude bylo mnoho z Ježíšova ducha; a ačkoli proti sobě vzbuzovali všude trpké
nepřátelství a činnou propagandu, sama ta obvinění proti nim svědčila o všeobecné
ušlechtilosti jejich života.

Zdá se, že za této neurčité doby se dálo jisté náboženské splývání (theokrasie)
mezi kultem křesťanským a mezi stejně oblíbeným a velmi rozšířeným kultem
Mithry i kultem Serapida-Isidy-Hora. Od onoho přejali asi křesťané neděli (den
sluneční) jako svátek místo židovského sabatu, hojné užívání svíček při nábožen¬
ských obřadech, legendu o pastýřích, klanících se děťátku a patrně také myšlenky
a výrazy, tak význačné pro jisté sekty až do dnešního dne, že „jsou umyti krví”
Kristovou a že Kristus je krvavou obětí. Třeba si připomenouti, že smrt na kříži je
sotva krvavější smrt než oběšení; mluviti o Ježíšovi, že prolil za lidstvo krev, jest
výraz opravdu velmi nepřesný. I když si vzpomeneme, že ho bičovali, že měl na
hlavě trnovou korunu a že jeho bok prokláli kopím, jsme ještě daleko od „zřídla
naplněného krví”. Ale středem mithraismu byla nějaká nyní již zapomenutá
tajemství o Mithrovi, obětujícím posvátného a dobrodějného býka; zdá se, že na
všech mithrovských oltářích byla postava Mithry, zabíjejícího tohoto býka, který
hojně krvácel z rány Ve svém boku, a z této krve se prýštil nový život. Mithrovský
zaslíbenec se skutečně myl v krvi obětního býka a byl jí ,, znovuzrozen”. Když byl
zasvěcován, šel pod lešení, na kterém se býk porážel, a krev na něj stékala. Zdá se,
že zde máme čínití s přežitkem pradávné krvavé oběti za doby setby, která snad
byla prvotní náboženskou představou nejstarších chrámových civilisací.

Působení alexandrinského kultu na křesťanské myšlení a praksi bylo ještě znač¬
nější. V osobě Horově, který byl zároveň i Serapidem samým i totožným se Sera-
pidem, nacházeli ovšem křesťané velmi názornou obdobu ve své usilovné snaze po¬
chopit! pavlovská tajemství. Od toho byl zcela přirozený krok k tomu, aby ztotožnili
Marii s Isidou a povznesli ji na stupeň polobožský — přes Ježíšův výrok o jeho
matce a bratrech, který jsme již uvedli. Pro křesťany bylo také přirozené přejmout!
téměř nevědomky náboženské úkony tehdejších oblíbených náboženství. Jeho kněží
přejali holení hlavy a význačná roucha kněží egyptských, protože se kněz takto
nejlépe odlišoval od druhých. Přebírali věc za věcí. 'Než se kdo nadál, bylo toto
původně revoluční učení pohřbeno pod přijatými zvyklostmi. Představili jsme si
již Gotamu Budhu, vracejícího se do Tibetu, a jeho úžas nad uctíváním vlastního
obrazu ve Lhasse. Naznačíme jenom podobný úžas některého vážného Nazaréna,
který znal a následoval svého zaprášeného a unaveného ‘Mistra parným sluncem
galilejským, kdyby se náhle vrátil na tento svět, šel řekněme na mši v chrámě
svatopetrském v Římě a dověděl se, že posvěcená oplatka na oltáři není nikdo jiný
než jeho ukřižovaný učitel.

V lidské společnosti nejsou mnohá náboženství, nýbrž jest jen jedno; bylo
nezb3d:né, že všechny živé náboženské víry světa té doby i všechno filosofické
a náboženské myšlení, které se dostalo do styku s křesťanstvím, se s ním nějak
vyrovnávalo a vyměňovalo si s ním slova i myšlenky. Naděje prvních Nazarénů si
ztotožnily Ježíše s Kristem; skvělý duch Pavlův obklopil jeho život mystickým
významem. Ježíš volal muže i ženy k obrovskému počinu, k sebezapření, k novému
zrození v království lásky. Čára nejmenšího odporu pro ochabujícího obrácence byla

H. G. Wells, Džjiny svžta — atí.

405

vrozumovati si tuto prostou nauku, toto tvrdé učení do složitých teorií a obřadů,,
které by se nedotýkaly jeho vnitřní podstaty. Oč snadnější je člověku pokropiti
se krví než očistiti se od zloby a náročnosti ; jisti chléb a piti víno a říkati si, že
spolkl boha ; dávati raději svíčky než srdce ; oholiti si hlavu a nechati si v mozku
své tajné neupřímné myšlenky. Svět byl za těch počátečních století křesťanské éry
pln takové uhýbavé filosofie a theologického nesmyslu. (Není naší úlohou šířiti se
zde o odlišných rysech novoplatonismu, gnosticismu, filonismu a podobných učení,
tak hojných v alexandrinském světě. Ale byl to všechno jeden svět se světem, ve
kterém žili první křesťané. Spisy mužů jako byli Origenes, Plotinus a Augustin
dosvědčují to nevyhnutelné dávání i přijímání za té doby.

Ježíš sám se nazýval synem božím a také synem člověka, ale kladl malý důraz
na to, kdo byl a co byl, a velký na učení o království božím. Pavel a Ježíšovi druzí
následovníci otevřeli stavidla proudu důkazů. Prohlašovali, že byl více než člověk,
že byl více než božský, ať už měli pravdu nebo ne. Byl Ježíš Bohem ? Nebo ho Bůh
stvořil? Byl totožný s Bohem nebo od něho odlišný? Není úlohou dějepiscovou
odpovídat! na tyto otázky, ale je třeba, aby si jich všiml, a aby si všiml, jak byly
nevyhnutelné pro nesmírný vliv, který měly na celý další život západního lidstva.
Kolem čtvrtého století křesťanské éry vidíme, jak jsou všechny křesťanské obce
tak zmítány a rozhořčovány trapnými a záludnými důkazy o boží podstatě, že tuze
zanedbávají jednoduché povinnosti křesťanské lásky, služby a bratrství, které
vštěpoval Ježíš.

Hlavní názory, které vzbuzují pozornost dějepiscovu, jsou názory Ariánů, Sabe-
liánů a Trinitariánů. Ariáni šli za Ariem, který uČil, že je Kristus méně než Bůh;
Sabeliáni učili, že jest jakousi vlastností nebo stránkou boží — že Bůh je Stvořite¬
lem, Spasitelem a Utěšitelem, asi jako člověk může býti otcem, důvěrníkem
a hostem; Trinitariáni, které vedl veliký vůdce Athanasius, učili, že Otec, Syn
a Duch svátý jsou tři rozdílné osoby, ale jediný Bůh. Čtenář nechť si připomene
athanaské vyznání víry, chce-li si představiti toto tajemství, i zneklidňující
následky, jestliže se mu nepodařilo pochopit! je a uvěřit! mu. A u Gibbona najde
ironické konstatování těchto sporů. Spisovatel této knihy nemůže o tom všem
pojednávat! ani s posvátnou úctou ani s ironií; přiznává se, že se mu zdají nebla¬
hým vřením lidského ducha, jež se naprosto neshoduje s prostým vyprávěním
o (Ježíšovi, jak se nám zachovalo v evangeliích. Pravověrnost se stala zkouškou
nejen pro křesťanské učení, nýbrž i pro křesťanskou praksi a křesťanskou pomoc.
Kapka doktríny mohla člověka obohatit! nebo ožebračiti. Je nesnadno čisti litera¬
turu té 'doby, která se nám zachovala, abychom při tom silně necítili ten dogma¬
tismus, záští, nepřátelství a pedantství lidí, kteří pro tyto theologické tenkosti
trhali křesťanství na kusy. Většina trinitářských hašteřivců — neboť nás došly
dokumenty hlavně trinitářské — obviňuje své protivníky, a patrně právem,
z nízkých a postranních pohnutek, ale činí to způsobem, který velmi jasně ukazuje
jejich vlastního nízkého ducha. Aria na př. obviňují, že přijal kacířské názory,
poněvadž se nestal biskupem alexandrinským. — Vzpoury, vyobcování a vyhnanství
následovaly po těchto sporech, a konečně přišlo úřední pronásledování. Tyto jemné
rozdíly názorů o podstatě božství se splétaly s politikou a mezinárodními spory.
Muži, kteří se hádali o věci obchodního rázu, ženy, které si přály znepříjemnit! život
svým manželům, projevovali o tomto vznešeném předměté protichůdné názory.

406

Většina barbarských vetřelců do říše byli Ariány patrně proto, že jejich prostá
mysl nedovedla trinitářské stanovisko pochopiti.

Skeptikovi je snadno vysmívati se těm sporům. Ale i když si pomyslíme, že ty
pokusy říci přesně, v jakém poměru příbuzenském je Bůh sám k sobě, byly
opovážlivé a rozumově zvrácené — přece jen musíme uznati, že pod tím opovážlivým
přiostřováním nemožných dogmat byla často opravdová vášeň pro pravdu — i když
to byla pravda špatně pochopená. Obojí strana zplodila ryzí mučedníky. A horlivost
těchto hádek, ačkoli to byla horlivost nízká a často zlomyslná, způsobovala, že
křesťanské sekty měly vliv silně prapagační a výchovný. I když jsou dějiny kře¬
sťanské společnosti ve čtvrtém a pátém století z velké části vyprávěním o těchto
neblahých sporech, nesmíme zavírati oči před tím, že duch Ježíšův žil ve mnohých
křesťanech a zušlechťoval jejich život. Tekst evangelií, ačkoli byl asi za té doby
porušen, nebyl zničen, a Ježíš Nazaretský ve své zřejmé, nenapodobitelné velikosti
učil stále i tímto tekstem. Také nebránily tyto nešťastné spory, aby křesťanství
nebylo zajedno ve svém odporu proti gladiátorským hrám a proti zneuctívajícímu
uctívání model a božského caesara.

6. Zápasy a pronásledováni křest anstvi

Křesťanství, pokud se stavělo proti božskosti caesara a proti význačným zaří¬
zením císařství, dlužno pokládat! za hnutí buřičské a rozkladné, a tak se na ně
dívala většina císařů před Konstantinem Velikým. Setkalo se s velikým nepřátel¬
stvím a na konec se soustavnými pokusy potlačiti je. Decius byl první císař, který
organisoval úřední pronásledování, a veliká doba mučednická byla za časů Diokle-
ciánových (r. 303 a další léta). Pronásledování Diokleciánovo bylo opravdu
vrcholným zápasem staré myšlenky o bohu-císaři s velikou již a mocnou organisací,
která popírala jeho božství. Dioklecián zreorganisoval monarchii do naprostého
absolutismu; zrušil poslední stopy republikánského zřízení; byl prvním císařem,
který se obklopil úplně etiketou východního mocnáře, vnukající posvátnou úctu.
Byl nucen logikou svých předpokladů pokusiti se o úplné vykořenění soustavy,
která je šmahem popírala. Zkouškou při tomto pronásledování bylo, že se po kře¬
sťanu žádalo, aby přinesl císaři oběť.

„Ačkoli Dioklecián, vystupující stále proti prolévání krve, zmírnil zuřivost Gale-
riovu, který navrhoval, aby každého, kdo odmítne obětovati, ihned za živa upálili,
zdálo by se, že tresty, určené na křesťanskou tvrdošíjnost, byly dostatečně přísné
a působivé. Bylo nařízeno, že křesťanské kostely ve všech provinciích císařských
mají býti zbořeny do základů, a trest smrti byl vyhlášen proti všem, kdo by se
opovážiU míti tajná shromáždění bohoslužebná. Filosofové, kteří nyní na sebe vzah
nedůstojnou úlohu říditi slepou horlivost pronásledovací, studovali pilně podstatu
a ducha křesťanského náboženství; a poněvadž jim bylo známo, že spekulativní
nauky věroučné jsou obsaženy v písmech proroků, evangelistů a apoštolů, dali patrně
podnět k rozkazu, aby biskupové a presb3rterové vydali všechny své posvátné knihy
do rukou úřadů, kterým bylo nakázáno pod nejpřísnějšími tresty veřejně a slav¬
nostně je spáUti. Týmž nařízením měl býti církevní majetek okamžitě zabaven, a ně¬
které jeho části buď prodány tomu, kdo nejvíce nabídl, nebo připojeny k císařským

407

statkům nebo věnovány městům a různým společnostem nebo přiřknuty hrabivým
dvořanům. Po takovýchto účinných krocích zničiti bohoslužbu a zru šiti křesťanskou
organisaci pokládali ještě za nutné shrnout! nejnesnesitelnější útrapy na hlavu
těch zvrácených jednotlivců, kteří stále zavrhovali náboženství přírody, Říma
a svých předků. Osoby ze svobodného rodu byly prohlášeny za neschopné zastávati
čestný úřad nebo zaměstnání ; otroci byli provždy zbaveni naděje na volnost a celá
křesťanská církev byla postavena mimo ochranu zákona. Soudcové měli právo
a povinnost vyslechnouti a projednat! každou obžalobu proti křesťanu, ale kře¬
sťanům nebylo dovoleno stěžovat! si na bezpráví, které se jim stalo; tito nešťastní
sektáři byli vydáni veškeré přísnosti a byli vyloučeni z jakéhokoli dobrodiní veřejné
spravedlnosti , . . Sotva se objevila tato vyhláška na nejživějším náměstí v Niko-
medii, hned na místě ji roztrhal křesťan, který při tom projevil s nejtrpčím roz¬
hořčením své pohrdám a ošklivost nad takovými bezbožnými a ukrutnými místo-
držiteli. Jeho urážka zahrnovala v sobě podle nejmírnějších zákonů velezradu
a zasluhovala smrt, a je-li pravda, že to byla osoba významná a vzdělaná, byla její
vina tím větší. Byl upálen nebo spíše na mírném ohni upečen, ale jeho kati, ačkoli
ve své horlivosti pomstít! urážku, způsobenou císařům, vyčerpali všechna rafino¬
vaná muka, nedovedli zlomiti jeho trpělivost nebo změniti jeho stálý a vyzývavý
úsměv, který za smrtelného zápasu prozařoval jeho tváří.” (Gibbon: IJpadek a pád
římské říše, kap. XVI.)

Tak počalo smrtí tohoto bezejmeného mučedníka ono veliké pronásledování. Ale,
jak Gibbon zdůrazňuje, naše vědomosti o přísnosti, s jakou bylo prováděno, jsou
ceny velmi pochybné. Odhaduje celkový počet obětí asi na dva tisíce a staví proti
tomu známý nám počet křesťanů, umučených od svých křesťanských souvěrců za
doby protireformační. Gibbon byl proti křesťanství silně zaujat, a proto chtěl
statečnost a utrpení křesťanů co nejvíce zlehčíti. Jistě byl v mnohých provinciích
silný odpor prováděti toto nařízení násilím. Ale byly pořádány hony na Svaté písmo
a na mnohých místech soustavně bořeny křesťanské chrámy. Mučilo a popravo válo
se a žaláře byly naplněny křesťanskými presbytery a biskupy. Dlužno připome-
nouti, že křesťanská obec tvořila značnou část obyvatelstva a že mnoho vlivných
úředníků, pověřených prováděním nařízení, náleželo pronásledované víře. Galerius,
který vládl nad východními provinciemi, patřil k nejhorlivějším pronásledovatelům,
ale na konec na smrtelném loži (311) si uvědomoval marnost svých útoků na tu
obrovskou obec a povolil snášelivost ediktem, jehož jádro překládá Gibbon takto:

„K důležitým starostem, které zaměstnávaly našeho ducha ve prospěch říše
a jejího zachování, patřilo také zaříditi všechno zase podle zákonů a veřejné kázně
starých Římanů. Obzvláště jsme usilovali přivésti k rozumu a k přirozenosti svedené
křesťany, kteří se zřekli náboženství a obřadů, zavedených jejich otci, opovážlivě
pohrdali starodávnými zvyky, vynašli přemrštěné zákony a nálezky podle své své¬
volné minky a shromáždili různorodou společnost z rozličných provincií naší říše.
Poněvadž nařízení, která jsme vydali, abychom vymohli uctívání bohů, vydala
křesťany nebezpečí a zármutku, takže mnozí z nich podstoupili smrt, ale přes to
jest ještě více těch, kteří posud setrvávají ve své bezbožné pošetilostí a jsou zbaveni
dobrodiní vykonávat! veřejně své náboženství, jsme ochotni rozšířiti na tyto
nešťastníky účinky své obvyklé mírnosti. Proto jim dovolujeme vyznávat! svobodně
jejich soukromé přesvědčení a shromažďovati se bez bázně a obtěžování, ovšem

408

se stálým předpokladem, že zachovají náležitou úctu k zřízeným zákonům a vládě.
Jiným nařízením oznámíme svoje úmysly soudcům a úředníkům; i doufáme, že naše
shovívavost přiměje křesťany, aby posílali své modlitby k božstvu, které vzývají,
pro naši bezpečnost a blaho, pro blaho své i blaho obce.”

Za několik roků jal se panovati Konstantin Veliký, nejdříve jako spolucísař
(312), pak jako jediný vladař (324), a tím nastal konec krutým zkouškám kře¬
sťanství. Bylo-li křesťanství vzpurnou a podvratnou silou pro pohanský Řím, bylo
ve vlastní církvi silou sjednocující a pořádající. To důmyslný Konstantin pochopil.
Duch Ježíšův přes všechny věroučné neshody, jež zavládly, vytvořil veliké svobodné
zednářství po celé říši, ba i za jejími hranicemi. Víra ta se šířila mezi zahraničními
barbary a pronikla až do Persie a do střední Asie. Byla jedinou nadějí mravní vzá¬
jemnosti, kterou mohl císař viděti v té veliké změti úzkých názorů a sebehledání,
nad níž mu bylo určeno vládnouti. Ona a ona jediná měla schopnost organisující
vůle, pro jejíž nedostatek se říše rozpadala jako kus ztrouchnivělé látky. R. 312
musil Konstantin bojovati za Rím a za sebe proti Maxentiovi. Dal křesťanská
počáteční písmena na štíty a zástavy svých vojsk a když dobyl úplného vítězství
u Milvijského mostu u samého Říma, tvrdil, že za něj bojoval Bůh křesťanů. Tímto
činem se vzdal všech nároků na božství, nároků, které ješitnost Alexandra Velikého
po prvé vnesla do západního světa, a se souhlasem a nadšenou pomocí křesťanů se
usadil jako panovník ještě absolutnější nežli byl sám Dioklecián.

Za několik let se stalo křesťanství říšským úředním náboženstvím a r. 337 se dal
Konstantin na smrtelném loži pokřtíti.

7. Konstantin Veliký

Postava Konstantina Velikého má v dějinách význam aspoň tak veliký jako
postava Alexandra Velikého nebo Augusta Caesara. Víme velice málo o jeho osob¬
nosti a o jeho soukromém životě; žádný Plutarch, žádný Suetonius nám nezachovali
důvěrné a živé podrobnosti z jeho života. Máme o něm pomluvy od jeho protivníků
a mnoho zřejmě odporných chvalozpěvů se strany jeho stoupenců, ale žádný
z těchto spisovatelů nám nepodává jeho živoucí povahu; je pro ně stranickým
symbolem, stranickou vlajkou. Nepřátelský mu Zosimos o něm tvrdí, že byl, jako
Sargon, nezákonného původu; jeho otec byl vynikajícím vojevůdcem a jeho matka
Helena dcerou hospodského v srbském Niši. Ale Gibbon se domnívá, že to bylo
platné manželství. Jistě to bylo manželství nerovné a silná osobnost Konstantinova
musila zmoci vážné překážky. Byl poměrně nevzdělaný a řecký znal málo nebo nic.
Je asi pravda, že vypověděl svého nejstaršího syna Crispa a dal ho popraviti na
podnět mladíkovy macechy Fausty; také se vypravuje, že se později přesvědčil
o Crispově nevině a dal Faustu popraviti; podle jedné zprávy ji uvařih v lázni, podle
jiné ji vydah nahou na pospas šelmám v pustém pohoří — ale je tu také velmi vážné
svědectví, že ho přežila. I byla-li popravena, je jisto, že ustanovil její tři syny spolu
se dvěma synovci za své dědice. Je jasné, že si z toho hanlivého povídání nelze
vybrati nic jistého, a to, co se povídalo, sestavil ze skrovného materiálu znamenitě

409

Gibbon (kap. XVIII.). Gibbon pro své protikřesťanské smýšlení nepřeje Konstan¬
tinovi, připouští však, že byl zdrženlivý a skromný. Ale obviňuje ho z marnotrat¬
nosti pro jeho veliké veřejné budovy a z marnivosti a prostopášnosti ( ! ) , protože na
stará kolena nosil paruku (Gibbon nosil své vlasy svázány pěknou černou páskou),
diadém a nádherné šaty. Ale všichni císařové po Diokleciánovi nosili diadém
a nádherné šaty.

Zůstává-li osobnost Konstantina Velikého přízračná, neukážu jí-li podrobnosti
z jeho domácího života nic jiného než nejasnou tragedii, můžeme přece hádati na
mnohé v jeho duši. Byl to v posledních letech svého života duch velmi samotářský.
Byl větším samovládcem nežli kterýkoli jiný panovník před ním — měl totiž méně
rady a pomoci. Nebylo už spolehlivé třídy se smyslem pro veřejnost ; žádný senát,
žádná rada se s ním nesdílela o jeho plány a nerozvíjela je. Můžeme jenom tušiti,
nakolik rozuměl zeměpisné slabosti říše a nakolik viděl úplnou zkázu, která byla
přede dveřmi. Jeho skutečným hlavním městem byla Nikomedie v Bithynii; Caři-
hrad na druhé straně Bosporu byl dostavěn teprve po jeho smrti. Jako Dioklecián
si jistě také on uvědomoval, že jeho říše nemá pátere, a soustřeďoval pozornost na
události zahraniční a zvláště na to, co se dělo v pozdějších Uhrách, v Jižním Rusku
a kolem Černého moře. Přespořádal všechno úřední ústrojí říše ; dal jí novou ústavu
a hleděl založiti dynastii. Byl neúnavný přetvořovatel ; společenský zmatek se snažil
upevniti tím, že napomáhal zaváděti kastovnictví. V tom mu byl vzorem jeho veliký
předchůdce Dioklecián. Snažil se vytvořit! kastu sedláků a drobného zemědělského
lidu a zabrániti jim, aby se nestěhovali ze svých usedlostí. Ve skutečnosti se
pokoušel udělati z nich nevolníky. Otrocká práce přestávala, protože říše nebyla
už mocí, jež útočila na druhé, nýbrž mocí, na niž druzí útočili; v nevolnictví viděl
lék. Jeho tvůrčí úsilí mělo za následek nebývalé těžké daně. To vše ukazuje na ducha
osamoceného a násilnického. Jeho původnost se zakládá na poznání, že je třeba
spojující mravní síly, má-li říše trvati a nemá-li se rozpadnout!.

Zdá se, že teprve potom, když se obrátil ke křesťanství, si počal uvědomovat!
prudké různice theologů. Vynaložil veliké úsilí, aby odklidil tyto různice a měl v celé
říši učení jednotné a souladné, a na jeho popud se sešel r. 325 všeobecný církevní
sněm v Nicei, městě blízko Nikomedie a naproti Cařihradu. Eusebius nám podává
podivné líčení tohoto zvláštního shromáždění, kterému předsedal císař, ačkoli nebyl
ještě pokřtěn. Nebyl to jeho první církevní sněm, neboť již před tím (314) předsedal
sněmu v Arles. Seděl prostřed nicejského shromáždění na zlatém trůně a poněvadž
znal málo řecký, třeba se domnívati, že pozoroval tváře a posunky debatujících
a poslouchal přízvuk a spád jejich řečí. Sněm byl bouřlivý. Když povstal starý Arius,
aby mluvil, udeřil ho jakýsi Mikuláš z Myry do tváře a mnozí potom vyběhli ze shro¬
máždění zacpávajíce si prsty uši v líčené hrůze ze starcova kacířství. Jsme v poku¬
šení představit! si velkého císaře, hluboce starostlivého o duši své říše, pevně
odhodlaného skončiti tento rozkol, naklánějícího se k tlumočníkům, aby mu
vysvětlili to pozdvižení.

Názory, které nabyly vrchu, jsou vtěleny v nicejské vyznání víry rázu přesně
trinitářského, a císař podporoval trinitáře. Ale později, když Athanasius dotíral
příliš ostře na ariány, vypověděl ho z Alexandrie; a když chtěla alexandrijská
církev vyobcovat! Aria, přinutil ji, aby ho opět připustila k přijímání.

410

8. Ustaveni oficiálního křesťanství

Ten rok 325 po Kr. je velmi příležité datum v našem dějepise. Je to datum
prvního všeobecného (ekumenického) církevního sněmu celého křesťanského světa.
(Sněm arleský, o němž jsme se zmínili, byl shromážděním jenom západní polovice.)
Značí důrazný vstup křesťanské církve a křesťanství, jak mu dnes ve světě
rozumíme, na jeviště lidských dějin. Značí přesný výměr křesťanského učení
nicejským vyznáním víry.

Je třeba, abychom připomněli čtenářově pozornosti hluboký roždí mezi tímto
plně rozvitým křesťanstvím nicejským a mezi učením Ježíše Nazaretského. Všichni
křesťané se domnívají, že toto je úplně obsaženo v onom, ale to je otázka mimo náš
obor. Jasno je jenom to, že učení Ježíše Nazaretského bylo prorockým
učením nového rázu, jež počalo hebrejskými proroky. Nebylo kněžské, nemělo
zasvěceného chrámu ani oltáře. Nemělo obřadů. Jeho obětí bylo „zkroušené srdce"’.
Jeho jedinou organisací byla organisace kazatelů a jeho hlavním úkonem .bylo
kázání. Ale plně V3rvinuté křesťanství čtvrtého století, ačkoli si zachovalo jako
jádro Ježíšovo učení v evangeliích, bylo hlavně kněžské náboženství
rázu známého již ve světě po tisíce let. A mělo kvapně se šířící organisace jáhnů,
kněží a biskupů.

Ale mělo-li křesťanství neobyčejnou vnější podobnost s kultem Serapidovým,
Amonovým nebo Bel-Mardukovým, nezapomínejme, že jeho kněžství mělo určité
nové rysy. Nikde nemělo nijakého jakoby božského obrazu božího. Nebylo hlavního
chrámu, obsahujícího boha, protože Bůh byl všude. Nebylo svátého nad svátými.
Jeho oltáře, vyskytující se daleko široko, byly všechny posvěceny neviditelné vše¬
obecné Trojici. I v nejstarších projevech bylo v křesťanství něco nového.

Za povšimnutí stojí úloha, kterou měl při upevňování křesťanství císař. Nejenom
že koncil nicejský svolal Konstantin Veliký, ale všechny veliké koncily, oba caři¬
hradské (381 a 553), efezský (431) a chalcedonský (451) svolala císařská moc.
A je velmi jasno, že ve valné části křesťanstva té doby se duch Konstantina Veli¬
kého projevuje právě tak, jako duch Ježíšův, ne-li více. Řekli jsme, že byl pravým
autokratem. Poslední stopy římského republikánství zmizely za dnů Aureliánových
a Diokleciánových. Podle nejlepších svých sil se Konstantin pokoušel znovu vytvo¬
řit! chatrnou říši, pokud byl ještě čas, a pracoval bez rádců, bez veřejného mínění,
bez ponětí, že je nutno míti něco takového, co pomáhá nebo zdržuje. Myšlenka
vyhladiti každý spor a rozkol, potlačiti všechno myšlení jhem dogmatické víry,
vloženým na všechny věřící, je myšlenka naprosto násilnická, je to myšlenka osa¬
moceného člověka, který cítí, že má-li vůbec pracovat! , musí býti zbaven oposice
a kritiky. Dějiny církve jeho vlivem se proto nyní stávají dějinami prudkých
zápasů, které musily následovati po jeho náhlých a drsných výzvách k jednomysl¬
nosti. Od něho nabyla církev sklonu k autoritářství a bezpodmínečnosti, k rozvoji
soustředěné organisace a k postupu, souběžnému s císařstvím.

Druhý veliký autokrat, který přispěl k tomu, aby byl církvi vtisknut ráz zřejmě
autoritativní, byl Theodosius I., Theodosius Veliký (379 až 395). Zakázal nepravo-
věrným konati shromáždění, odevzdal všechny kostely trinitářům, bořil pohanské
chrámy po celé říši a r. 390 nařídil zničiti velikou sochu Serapidovu v Alexandrii.
Ztrnulá jednota církve neměla míti soupeře ani obmezení.

411

Nemůžeme zde vyprávěti o rozsáhlých vnitřních zmatcích v církvi, o jejích
potížích s kacíři, o ariánech a pauliciánech, o gnosticích a manichejských. Kdyby
církev byla bývala méně autoritářská a snášelivější k duchovní rozmanitosti, byla
by snad bývala tělesem ještě mocnějším, nežli se stala. Ale přes všechny tyto nepo¬
řádky udržela pojem lidské jednoty mnohem vniterněji a mnohem šíře, nežli tomu
bylo kdykoli před tím. V pátém století se stávalo křesťanství větším, mohutnějším
a trvanlivějším než kterákoli říše dřívější, protože bylo něčím, co nebylo lidem
toliko vnuceno zvenčí, nýbrž co proniklo do tkáně jejich duše. Sahalo daleko za
krajní hranice říše, do Armenie, Persie, Habeše, Irska, Germanie a Turkestanu.
„Ačkoli se skládalo z náboženských obcí daleko rozptýlených, bylo pokládáno za
jedinou obec Kristovu, za boží národ. Tato ideální jednota se projevovala různým
způsobem. Styk mezi jednotlivými křesťanskými obcemi byl velmi čilý. Křesťané
na cestách byli vždy jisti vřelým přijetím a pohostinstvím svých souvěrců. Poslové
a listy byly svobodně vysílány od církve k církvi. Misionáři a hlasatelé evangelia
chodili neustále s místa na místo. Různé listiny, mezi nimi evangelia a apoštolské
listy, kolovaly daleko široko. Tak se cit jednoty projadřoval nejrůznějším způsobem,
a rozvoj daleko odloučených částí křesťanstva se přizpůsoboval více nebo méně
společnému rázu” (Encyclopaedia Britannica čl. Church History [Církevní dějiny] .)

Křesťanství podrželo aspoň formální tradici této všeobecné duchovní jednoty
až do r. 1054, kdy se církev západní, mluvící latinsky, a hlavní a původní církev
orthodoxní („pravoslavná”), mluvící řecký, od sebe oddělily, předstírajíce neshodu
v otázce, mají-li k vyznání víry býti připojena dvě slůvka. Starší vyznání prohla¬
šovalo, že „Duch svátý pochází od Otce”. Latiníci chtěli přidati a přidali „Filioque”
(a Syna) , a vyloučili Reky ze společenství, poněvadž tito nechtěli jiti s nimi. Ale
již v pátém století se křesťané ve východní Sýrii, v Persii, ve střední Asii — bylyť
církve v Mervu, Heratu a iSamarkandu > — a v Indii oddělili ze stejné příčiny. Tito
neobyčejně zajímaví asijští křesťané jsou známi v dějinách jako církev nestorián-
ská, a jejich vliv se rozšířil až do Oíny. Egyptská a habešská církev se také oddělily
velmi brzo z podobných nevysvětlitelných důvodů. Ale už dlouho před touto for¬
mální rozlukou obou polovicí hlavní církve, mluvících latinsky a řecký, nastala
zhroucením říše rozluka skutečná. Jejich životní podmínky se od počátku rozchá¬
zely. Kdežto východní, řecký mluvící říše se držela pohrdbiadě a císař cařihradský
zůstával pánem církve, latinská polovice říše, jak jsme již podotkli, se zhroutila
a západní církev neměla už nad sebou císařského dozoru.

A kdežto církevní autorita v císařství cařihradském byla rozdělena mezi vyšší
biskupy neboh patriarchy sídlem v Cařihradě, Antiochii, Alexandrii a Jerusalémě,
autorita na západě byla soustředěna v patriarchovi neboh papeži římském. Biskup
římský byl vždy uznáván za prvního mezi patriarchy, a vše to dohromady přispivalo
k tomu, aby ospravedlnilo jeho výjimečné nároky na autoritu, podobnou císařské.
Po konečném pádu západní říše přijal papež starý titul „pontifex maximus”, který
měli císařové, a tak se stal nejvyšším obětním knězem římské tradice. Západní
křesťané uznávali úplně jeho moc, ale od samého počátku musil si vymáhati uznání
v říši císaře východního a v obvodu pravomoci ostatních čtyř patriarchů.

Myšlenky na světské panství církve nabývaly vrchu již ve století čtvrtém. Svatý
Augustin, pocházející z Hippa v severní Africe, který žil mezi r. 354 a 430, dal
výraz rozvíjejícím se politickým myšlenkám církevním ve své knize ,,0 městě

412

božím”. „Město boží” vede ducha přímo k možnosti učiniti ze světa theologické
a organisované království nebeské. To město, jak to Augustin vyjadřuje, je
„duchovní společnost předurčených věřících”, ale krok od toho názoru k politické
praksi nebyl příliš veliký. Církev měla býti vládkyni světa nade všemi národy,,
vládnoucí mocí nad velikým spolkem pozemských států, měla býti řízena Bohem.
V pozdější době se tyto myšlenky rozvily v docela určitou politickou teorii i praksi.
Jak se barbarští národové usazovali a pokřesťaňovali, počal si papež činiti nároky
na vrchní panství nad jejich králi. V několika stoletích se stal papež v teorii a do
jisté míry i v praksi veleknězem, censorem, soudcem a božským panovníkem kře¬
sťanstva; jeho vliv se projevoval na západě daleko za rozsah staré říše do Irska,
Norska a Švédská i po celém Německu. Tato myšlenka jednoty všeho křesťanstva,
křesťanstva jako jakési obrovské amfiktyonie, jejíž členové i za války byli ušetřeni
mnohých útrap myšlenkou společného bratrství a společné věrnosti k církvi, ovlá¬
dala Evropu více než tisíc let. Dějiny Evropy od století pátého až do patnáctého
jsou z velké části dějinami nezdaru této veliké myšlenky, aby se světové boží panství
uskutečnilo.

9. Maya Evropy r. 500 po Kr.-

Vyprávěli jsme už v předešlé kapitole o hlavních vpádech barbarských národů.
Můžeme nyní podle mapy přehlédnout! krátce politické rozdělení Evropy na konci
pátého století. Politicky byla úplně rozervána. Na mnoha místech Evropy byly
lidské duše pod dojmem jakési legendární vlády helénského východního císařství
jako jediného pravého císařství. Císař cařihradský byl alespoň v teorii stále
caesarem.

V 'Britanii dobyli čistě barbarští kmenové germánští, Anglové, Sasové a Jutové,
východní polovice Anglie ; na západě ostrova se posud drželi Britové, ale byli pomalu
zatlačováni do Walesu a Cornwallu. Anglosasové byli, jak se zdá, z nejkrutějších
a nejenergičtějších barbarských dobyvatelů, neboť kdekoli nabyli vrchu, vytlačila
jejich řeč jazyk keltský nebo latinský — neví se který — jímž mluvili Britové. Tito-
Anglosasové nebyli posud křesťany.

Většina GaUe, Nizozemí a Porýní byla pod mohutným křesťanským a mnohem
civilisovanějším královstvím franckým. Rhonské údolí bylo pod zvláštním krá¬
lovstvím burgundským. Španělsko a část jižní Francie stála pod panstvím Visigotů,
ale severozápadní kout poloostrova měh v moci Suevové.

O vandalském království v Africe jsme již psali; Itálie, obyvatelstvem i zvyky
stále římská, se dostala pod panství Ostrogotů. V ílímě nebylo císaře ; Theodorich I.
tam vládl jako prvý z řady gótských králů a jeho panství sahalo přes Alpy do
Panonie a směrem k Jaderskému moři od Dalmácie a Srbska.

Východně od gótského království vládli nesporně císařové cařihradští. Bulhaři
byli tehda ještě mongolským kmenem jízdných kočovníků v Povolží ; ari jští Srbové
právě přišli na jih k břehům Černého moře do původních sídel visigotských ; turko-
finští Maďaři nebyli ještě v Evropě. Longobardi byli posud severně od Dunaje.

Šesté století se vyznačuje dobou síly východního císařství za císaře Justiniána
(527 — 565). Vandalského království bylo dobyto r. 534; Gotové byli vyhnáni z Itálie
r, 553. Jakmile Justinián zemřel (565), Longobardi sestoupili do Itálie a usadili se

413

/ Lombardii, ale nechali Ravenu, Rím, jižní Itálii a severní Afriku pod panstvím
říše východořímské.

Takové byly politické poměry světa, ve kterém se rozvinovala myšlenka kře¬
sťanská. Každodenní život za těch časů stál věru na velmi nízké úrovni hmotné,
rozumové i mravní. Říkává se, že Evropa v šestém a sedmém století zapadla zase
do barbarství, ale to nevystihuje plně skutečnost. Daleko správnější je říci, že
vzdělanost římského císařství přešla do období naprostého mravního úpadku.
Barbarství je základní společenský řád, ve svých mezích spořádaný; ale stav
Evropy pod tím politickým roztříštěním byl společenský nepořádek. Jeho morálka
nebyla morálkou africké černošské vesnice, nýbrž velkoměstského brlohu. V divoš-
ském sídle ví divoch, že patří k obci, a podle toho žije a jedná ; v brlohu jednotlivec
ani neví ani nejedná tak, aby hleděl k vyššímu celku.

Jenom velmi pomalu a slabě napravovalo křesťanství ztracený smysl pro obec
a učilo lidi sdružovat! se kolem myšlenky křesťanství. Společenské i hospodářské
složení římské říše bylo v troskách. Ta vzdělanost byla vzdělanost blahobytu
a politické moci, udržovaných potlačováním a otroctvím veliké spousty lidstva. Na
venek to byla nádhera a přepychové zjemnění, ale pod tím bujným vnějškem byla
ukrutnost, tupost a zbahnělost. Musila ise zřítiti, bylo nutno ji odstranit! , aby ji
mohlo nahradit! něco lepšího.

Všimli jsme si již její duchovní mrtvoty. Za tři století nevytvořila ani vědy ani
významnější literatury. Jenom tom, kde lidé nejsou ani příliš bohatí a mocni, aby
si hověli ve výstřednostech, ani příliš chudí a obmezení, aby se starali o něco jiného
než o denní potřeby, mohou vznniknouti neosobní zvídavost a klidné podněty, které
dávají světu zdravou filosofii, vědu a veliké umění, a římská plutokracie znemož¬
ňovala vznik takové třídy. Kde mužové i ženy žijí bez kázně a nespoutané, ukazuje
svědectví dějin jasně, že se všichni musí státi přímo požívačnými nestvůrami;
a když zase jsou deptáni a nešťastni, pak jest jejich tragickým útočištěm nemír-
nost, divoká vzpoura a náboženství, prožívané s bezohlednou přísností.

Není snad správné říkati, že svět za těch „temných dob”, ke kterým nyní při¬
cházíme, zbídačel; mnohem spíše je pravda, že násilnický a hrubý podvod římského
imperialismu, ten svět politiků, dobrodruhů, velkostatkářů a finančníků, se zhroutil
do moře bídy, která tu už byla. Naše dějiny těch dob jsou vehni nedokonalé; bylo
málo míst, kde lidé dovedli psáti, a bylo málo pobídky, aby vůbec psali; nikdo nebyl
jist, že se jeho rukopis uchová a že jej vůbec někdo bude čisti. Ale víme tolik,
abychom mohli říci, že tato doba byla nejenom dobou válek a loupeží, ale také hladu
a moru. Nebylo posud na světě účinné organisace zdravotnické, a tehdejší způsob
stěhování musil porušiti jakoukoli zdravotní rovnováhu, která snad byla. Atilovo
pustošení v severní Itálii zastavila morová nákaza r. 452. Ke konci panování
Justiniána I. (565) vypukl veliký hlízový mor, kterým byla velmi zeslabena obrana
Itálie proti Longobardům. V Cařihradě r. 543 zemřelo za jediný den deset tisíc lidí
(Gibbon praví ,,den co den”). Mor zuřil v Římě r. 590. Sedmé století bylo také
,, morové”. Angličan Běda, jeden z několika spisovatelů té doby, se zmiňuje o morech
v Anglii r. 664, 672, 678 a 683, tedy o čtyřech ve dvaceti letech! Gibbon spojuje
justiniánskou epidemii s velikou kometou z r. 531 a s častými a nebezpečnými
zemětřeseními za vlády tohoto císaře. ,, Mnohá východní města byla vylidněna
a v některých italských krajích úroda obílí i vína úplně shnila”. Podotýká, že

414

,,v některých nej-
krásnějších kraji¬
nách povrchu zem¬
ského nastal zřej¬
mý úbytek lidstva,
který se už nikdy
nenahradil”. Mno¬
hým se za těch
temných dob zdálo,
že hyne všechno,
co činilo život sluš¬
ným a žádoucím.

Je nemožno říci,
pokud za této doby
špíny a nejistoty
byl osud všeho lid¬
stva nešťastnější
než za vyděračné-
ho systému doby
císařské. Jistě že
se to řídilo místní¬
mi poměry ; na jed¬
nom místě byk) rvavé násilnictví a jinde zase přiměřená svoboda, letos hlad a na¬
přesrok zase hojnost všeho. Vzmohli-li se lupiči, zmizeli výběrčí daní a věřitelé.
Králové říší jako francká a gótská byli opravdu pro své tak zvané poddané jakýmisi
neskutečnými panovníky ; život každého kraje byl na nízké úrovni, málo se obcho¬
dovalo, málo se cestovalo. Větší nebo menší venkovské kraje ovládali někteří
schopní jednotlivci, kteří si s větší nebo menší oprávněností činili nároky na titul
pána nebo hraběte nebo vévody podle tradice posledních císařů nebo nových králů.
Takoví místní šlechtici shromažďovali zástupy přívrženců a stavěli si tvrze. Často
si upravovali budovy, zachované z dřívější doby. Tak na př. Colosseum v Římě,
kdysi aréna mnohých velikých gladiátorských zápasů, se proměnilo v pevnost,
a podobně amfiteátr arleský. Totéž se stalo s velikou hrobkou Hadriánovou v Římě.

V upadajících a nyní nezdravých městech stály prořídlé cechy řemeslníků při
sobě a sloužily svou pílí potřebám okolního zemědělského ob5rvatelstva, dávajíce se
pod ochranu některého sousedního šlechtice.

10. Křesťanství zachrání vzdělanost

Velmi důležitý podíl na společenském přespořádání, které se dálo v šestém
a sedmém století po zhroucení a rozvratu století čtvrtého a pátého, měly křesťanské
řády mnišské, které nyní vznikaly v západním světě.

Kláštery byly už před křesťanstvím. Za doby sociální bídy mezi Židy před dobou
Ježíše Nazaretského byla sekta Essenských, kteří žili v ústraní věnujíce se přísné¬
mu životu samoty, čistoty a sebezapírání. Také v biidhismu vznikly společnosti lidí,

415

kteří se odloučili od všeobecného shonu a ruchu světského, aby vedli přísný a roz-
jímavý život. Vždyť příběh Budhův, jak jsme jej vyprávěli, ukazuje, že takové
myšlenky se hojně vyskytovaly v Indii už dávno před jeho dobou, než je zavrhl.
V dějinách křesťanství vzniklo velmi brzy podobné hnutí pro odklon od rvavého
shonu všedního lidského života. Obzvláště v Egyptě chodilo velmi mnoho mužů i žen
na poušť a tam žili osamělým životem v modlitbách a rozjímání; žili v naprosté
chudobě v jeskyních nebo pod skalami a živili se náhodnými almužnami těch,
kterým jejich svatost imponovala. Takový život by měl velmi malý význam pro
dějepisce — vždyť už samou svou podstatou se vymyká dějinám — nebýt obratu,
který tomuto směru dali energičtější a praktičtější Evropané.

Jednou z ústředních postav v dějinách rozvoje evropského mnišství je svátý
Benedikt, který žil mezi r. 480 — 544. Narodil se ve Spoletu v Itálii a byl to mladík
nadaný a z dobré rodiny. iStín doby padl na něho, a jako Budha jal se žiti nábožen¬
sky a s počátku neznal pro svou přísnost mezí. Osmdesát kilometrů od Říma je
Subiaco, a tam na konci hrdla anionského, nad houštinou, porostlou býlím a křovím,
se zvedal opuštěný palác, vystavěný císařem Neronem, dívající se na umělé jezero,
které bylo zřízeno za oněch dob zašlého blahobytu hrází, zadržující tok řeky. Zde,
maje žíněnou košili za svůj hlavní majetek, se usídlil Benedikt v jeskyni na vysoké,
k jihu obrácené skále, čně jící nad proudem, na místě tak nepřístupném, že mu
musili jeho věrní obdivovatelé spouštět! jídlo po provaze. Tři roky tu žil, a jeho
pověst se šířila jako Budhova asi před tisíci lety za podobných okolností.

Jako život Budhův, tak i Benediktův zasuli zpozdilí a lehkověrní žáci spoustou
pošetilých zázraků a projevů. Ale pak ho už nenalézáme oddaného sebetrýzni,
nýbrž dohlížejícího na skupinu dvanácti klášterů, útulků to velikého počtu lidí.
Přiváděli mu mladíky na vychování, a celý ráz jeho života se změnil.

Ze Subiaca šel dále na jih na Monte Cassino, na polovině cesty mezi Římem
a Neapolí, osamělý a krásný to vrch prostřed velikého kruhu majestátních hor ape-
ninských. Je za jímá vo podotknout! , že tu našel v šestém století po Kr. chrám Apollo-
nův a posvátný háj i venkovské obyvatelstvo, stále ještě uctívající tento oltář. Jeho
první práce byla ovšem práce misionářská, a jen ztěží přemluvil prosté pohany,
aby zbořili svůj chrám a porazili svůj háj. Zřízení na Monte Cassínu se stalo
proslulým a mocným středištěm již za života zakladatelova. V ubohých výmyslech
zázrakumilovných mnichů o vymítání ďáblů, o žácích, chodících na vodě, o mrtvých
a vzkříšených dětech můžeme stále ještě odkrýti něco ze skutečného ducha Bene¬
diktova. Zvláště významné jsou příběhy, podle kterých se stavěl proti přepiatému
umrtvování těla. Poslal zchlazující vzkázání poustevníkovi, který vynašel nový
stupeň svatosti dav se přikovat! v .'úzké jeskyni ke skále řetězy. ,, Roztrhej svůj
řetěz,” řekl Benedikt, ,, neboť pravý sluha boží není připoután ke skále železem,
nýbrž ke spravedlnosti Kristem.”

Jinou význačnou věcí pro Benedikta kromě toho, že zrazoval před osamělou
sebetrýzni, jest důraz, který kladl na krušnou práci. Legendami prosvítá, jak
zatěžko přicházelo jeho patrici jským studentům a žákům, když místo života přís¬
ného, ale celkem pohodlného se musili lopotiti pod vedením bratří z nižších tříd.
Třetí pozoruhodná věc při Benediktovi jest jeho politický vliv. Umínil si smířiti
Goty s Italy a je zřejmo, že Totila, jeho gótský král, k němu chodil na radu a byl
silně pod jeho vlivem. Když Totila dobyl na Řecích zase Neapole, chránili Gotové

416

ženy před urážkami a jednali lidsky i se zajatými vojáky. Když Belisar, Justiniánův
vojevůdce, dobyl deset let před tím téhož místa, oslavil svoje vítězství všeobecnou
řeží.

Mnišská organisace Benediktova byla v západním světě počátkem něčeho
opravdu velikého. Jeden z jeho vynikajících stoupenců byl papež Řehoř Veliký
(540 — 604) , první mnich, který se stal papežem (590) ; byl z nejnadanějších a nej-
ráznějsích papežů, který vysílal úspěšné misie k národům posud neobráceným,
zvláště k Anglosasům. Vládl v Římě jako nezávislý král, organisoval vojska a ujed-
nával míry. Jeho vlivem se benediktinská řehole rozšířila téměř po celém latinském
mnišství.

V těsném spojení s těmito jmény, znamenajícími v rozvoji mnišských řádů
vzdělanost a osvobození z pouhého sobeckého sebetrýznění, je jméno Cassiodorovo
(490 — 585). Byl patrně mnohem starší nežli papež Řehoř, o deset let mladší nežli
Benedikt a jako tito dva z patricijské rodiny, z rodiny syrské, usedlé v Itálii. Za
gótských králů udělal značnou úřední kariéru; a když mezi 545 a 553 vypuzení
těchto králů a veliký mor připravovaly cestu novému barbarskému panství Longo-
bardů, uchýlil se do kláštera. Na svých statcích založil klášter, a mnichy, které
shromáždil, měl k práci úplně podle způsobu benediktinského, ačkoli nevíme, zda
jeho mnichové se opravdu řídih benediktinskou řeholí, která se tou dobou tvořila
v iMonte Cassinu. Ale nemůže býti pochybnosti o jeho vlivu na rozvoj tohoto
velikého pracujícího, učícího a studujícího řádu. Je zřejmo, že na něho hluboce
působil všeobecný úpadek vychování a možná ztráta všeho vzdělání i veškeré staré
literatury po všem světě; od samého počátku vedl své bratry k tomu, aby takové
věci zachraňovali a uchovávali. Sbíral staré rukopisy a dával je opisovat!. Hotovil
hodiny sluneční, hodiny vodní a podobné přístroje, poslední to záblesk pokusné
vědy v rostoucí temnotě. (Napsal dějiny gótských králů, a co je význačnější pro
jeho pochopení časových potřeb, napsal řadu školních knih o svobodných uměních
a o gramatice. Patrně byl jeho vliv ještě větší nežli vliv Benediktův tím, že učinil
z mnišství mohutný nástroj pro obnovení společenského řádu v západním světě.

Kláštery typu nebo rázu benediktinského se v sedmém a osmém století velice
šířily. Všude je nacházíme jako střediště světa, obnovy, uchovávání a povznášení
kulturní úrovně, udržující aspoň základy výchovy, rozšiřující užitečná umění, roz¬
množující a sbírající knihy a udržující před očima světa vzor a příklad společen¬
ského pevného řádu. Od této doby po osm století zůstalo evropské mnišství jednotící
osnovou osvěty ve světě, který by byl býval jinak úplně chaotický. V těsném
spojení s benediktinskými kláštery byly školy, z nichž později vyrostly středověké
university. Školy starého Říma úplně zanikly ve všeobecném sociálním rozpadu.
Byla doba, kdy velmi málo kněží v Britanii a v Galii umělo čisti evangelium a boho¬
služebné knihy. Jenom pozvolna se vracelo vzdělání na svět. Ale když se vrátilo,
nebyla to již povinnost učeného otroka, nýbrž náboženský úkon zvláštní horlivé
třídy.

Také na Východě nastala ve výchově trhlina, ale zde to nezavinily ani tak
sociální nepořádky jako náboženská nesnášelivost, a přerušení nebylo nikterak
úplné. Justinián zavřel a rozehnal seřídlé a úpadkové školy athénské (529), ale
učinil tak z velké části proto, aby zničil protivníka nových škol, založených v Caři-
hradě, které byly více pod císařským dozorem.

417

Poněvadž nová latinská vzdělanost rozvíjejících se západních universit neměla
učebnic ani literatury, byla přes svůj silný theologický sklon protiklasický silně
závislá na latinských klasicích a latinských překladech z řecké literatury. Byla
nucena zachovati daleko více té skvělé literatury nežli jí bylo po chuti.

11. Byzantské uměni

Od doby, kdy bylo sídlo císařství přeneseno do Byzantia, objevuje se na světě
nový druh stavitelství a nový umělecký duch, totiž byzantský. Vysokého stupně
dosáhl za císaře Justiniána (527 — 565) , o němž budeme vyprávět! v příští kapitole;
upadl a povznesl se k novému rozvoji ve století jedenáctém. Má ještě stále živou
uměleckou tradici ve východní Evropě. Vyjadřuje obmezení i podněty nového oficiál¬
ního křesťanství. Do klasické tradice pronikají prvky východní a zvláště eg5rptské
a perské. Nádhera nastupuje místo volnosti a půvabu.

Význačný ráz jeho ozdob je zvláštní tuhost; všechna živost řeckého a římského
malířství a sochařství zmizela a místo ní máme mosaiky ukazující ploché, syme¬
trické, vzpřímené postavy en face. Sotva se tu vyskytuje profil nebo pokus
o zkrácení. Jako by přirozené lidské tělo, které Rekové zbožňovali, se stalo něčím
pokárání hodným, něčím obávaným. Tak se dosáhlo veliké a slavnostní důstojnosti.
Obrovské mosaikové postavy Boha Stvořitele, Panny a dítěte i mohutných svátých
jako by byly zahloubány nad diváky na těch velikých kopulích, na kterých jsou
vyobrazeny. Malby a knižní ilustrace vyjadřují touž exaltovanou ztrnulost. Také
sochařství upadalo a živě zbarvené mříže vytesaných ozdob vytlačily modelované
tvary. Zlata, stříbra a smaltu se užívalo v míře tak skvělé jako nikdy před tím.
Vzorky tkanin, přivezených z východu, byly často původu zřejmě perského. Později
k tomu přistoupily vlivy islámské a tu lidská postava vůbec zmizela.

Také hudba se stala hřmotnější a důraznější. Hudba prvních křesťanských
století byla spíše zbožná a nadšená než umělá, a vyvěrala spíše z pramenů semit¬
ských než helénských. Světská hudba byla naprosto zakázána. „Křesťanská dívka”,
řekl sv. Jeron3nn., ,,by neměla věděti, co to je lyra nebo flétna”. Zpívání žalmů
a hudební nástroje převzali křesťané z bohoslužeb židovských a obmezili se více
nebo méně jen na sbory. Antifonní zpěv byl obecný. Sbor zpíval hymny, ovšem
jen jednohlasně, protože několikahlasý zpěv nebyl ještě znám. Byl to veliký výlev
potlačených citů. Byla veliká spousta hymnů řeckých i latinských; některé prý se
ozývají ještě v hymnech nynějších. Sv. Řehoř, Řehoř Veliký, mohutný církevní
organisátor, o kterém si povíme více v následující kapitole, zavedl v šestém století
liturgickou hudbu církevní.

418

KAPITOLA XXIX

Déjiny Asie v době úpadku císařství západního
a byzantského

1. Justinián Veliký

V posledních dvou kapitolách zaujalo naši pozornost především to, že se poli¬
tické i sociální řády v západní části veUké řiše Caesarovy a Tra Jánovy v krátké
poměrně době čtyř století zhroutily. Zvláště jsme zdůraznili, že to byl úpadek úplný.
Lidem, žijícím v době svátého Benedikta nebo v době Cassiodorově, vzdělaným
a majícím smysl pro veřejnost, jistě se zdálo, že světla civilisace ubývá, ba že snad
uhasíná. My však, kteří jsme se naučili pohlížeti na věci se stanoviště dějin světo¬
vých, můžeme spatřovati v temnotách oněch věků nutné, jak se zdá, období vývoje,
pokračujícího v ideách a poznatcích sociálních i politických. A třeba se za oněch
dob vznášela nad západem Evropy zlověstná chmura, nebylo přece v jiných obla¬
stech světových — a na to nezapomínejme ■ — znamenat! úpadek.

Vinou vlastní zaujatosti mívají spisovatelé západoevropští přečasto sklon pod¬
ceňovat! tuhý život východní říše, jež se vytvořila kolem Cařihradu. V říši tuto se
vtěhla tradice mnohem starší nežU byla v říši římské. Pohlédne-li čtenář na mapu,
znázorňující nám rozsah této říše v šestém století, a pováží-li, že se tam řečtina
stala řečí úřední, vysvitne mu jasně, že tu jde jen podle jména o část říše římské ;
ve skutečnosti je to říše helénská, o které snil Herodot a kterou založil Alexander
Veliký. Je pravda, že se nazývala římskou a obyvatelé její se zvali ,, Římany” stejně
jako ještě dnes moderní řečtina se jmenuje „romaištinou”. Rovněž je pravda, že
Konstantin Veliký neuměl řecký a že Justinián měl špatnou výslovnost. Ale to
jméno i forma jsou něco jen povrchního a nedovedou zastři ti pravou skutečnost, že
říše byla vskutku helénská. Za časů Konstantina Velikého trvala už šest století
a kdežto skutečná říše římská se během čtyř set let nadobro rozpadla, trvala tato
„římská říše” helénská ještě přes jedenáct století, totiž od roku 312, kdy nastoupil
vládu Konstantin Veliký, až do 1453, kdy padl Cařihrad do rukou osmanským
Turkům.

Kdežto na západě došlo k úplnému rozvratu, nestalo se na východě nic takového.
Města vzkvétala, země byla řádně vzdělávána a obchod se těšil nerušenému rozvoji.
Po mnoho stoleti byl Cařihrad největším a nejzámožnějším městem světa. Zbytečně
bychom se namáhali, abychom uváděli jménem jeho císaře se všemi jejich ztřeště¬
nostmi, zločiny a pletichami. Jako většina vladařů velikých států nebyli vůdci své
říše, nýbrž byli unášeni jejím proudem. O Konstantinu Velikém (312 — 337) jsme se
už obšírněji zmínili, o Theodosiovi Velikém (379 — 395) jsme podotkli, že na krátko
veškerou říši opět scelil a uvedli jsme také Justiniána I. (527 — 565) . Brzy si povíme
něco o Herakliovi (610 — 641). V Justiniánovi stejně jako v Konstantinovi kolovala

419

snad krev slovanská. Byl to muž velice ctižádostivý, velikého nadání organisačního
a potkalo ho štěstí, že měl ženu ještě větších schopností, císařovnu Theodoru, která
za mlada byla herečkou nevalné pověsti. Při své ctižádostivé snaze obnoviti bývalou
velikost říše přeceňoval podle všeho prostředky, jichž mohl použiti. Jak jsme už
vylíčili, dobyl znovu provincií afrických na Vandalech a největší části Itálie na
Gotech. Také si podmanil znovu jižní Španělsko. Vystavěl veliký a krásný chrám
sv. Sofie v Cařihradě, založil tam universitu a provedl kodifikaci zákonů.

Těmto zásluhám je na závadu, že dal zavřití školy v Athénách. Zatím řádila po
celém světě veliká morová nákaza a při jeho smrti praskla jeho obnovená a roz¬
šířená říše jako bublina. Největší část pozbytých výbojů italských urvali Longo-
bardi. Itálie byla tehda téměř pouští, longobardští dějepisci aspoň ujišťují, že přišli
do země zející prázdnotou. Avaři a Slované pronikli z krajů podunajských k moři
Jaderskému a slovanské kmeny se usadily v nynějším Srbsku, Charvatsku
a Dalmácii ; z nich povstali nynější Jihoslované. Nad to ještě nastal vysilující zápas
s říší Sasanovců v Persii.

Tento zápas, v němž by se byli Peršané po třikrát málem zmocnili Cařihradu, byl
rozhodnut velikou porážkou Peršanů blíže Ninive (627) ; nežli jej však vylíčíme,
třeba jest stručně načrtnout! dějiny Persie od časů partských.

2, Sasanovská říše v Persii

Provedli jsme už srovnání mezi krátkým, jen čtyřstoletým imperialismem
římským a tuhým životem imperialismu v oblasti Eufratu a Tigridu. Letmo jsme
prohlédli zhelénisované monarchie baktrickou a seleukovskou, kvetoucí po tři
století ve východní části onoho okruhu, jehož dobyl Alexander, a vyprávěli jsme
také, jak v posledním století před Kr. pronikli Partové do Mesopotamie. Vylíčili
jsme bitvu u Carrhae a konec Crassův. Potom vládla po půltřetího století partská
dynastie Arsakovců na východě a Římané na západě; mezi nimi ležely Armenie
a Sýrie a hranice podle toho, která strana měla převahu, byly posunovány brzy na
východ, brzy na západ. Zaznamenali jsme největší rozsah říše římské na východ
za vlády Trajánovy (viz mapu ke kapitole XXVII., 1) a zjistili jsme, že současně
Indoskytové (kapitola XXVII., 5) pronikli do Indie.

V roce 226 propukla revoluce, a po dynastii Arsakovců nastoupil Ardaširem I.
silnější rod původu perského, Sasanovci. V nejedné příčině se říše Ardašira I. podo¬
bala až ku podivu říši Konstantina Velikého, o století mladší. Ardašir ji hleděl
upevniti jednotným náboženstvím a vyhlásil staré perské učení Zoroastrovo za
náboženství státní, o čemž si povíme později.

Tato nová říše Sasanovců se stala brzy mocí utočnou a dobyla za vlády Sapora I.,
syna a nástupce Ardaširova, Antiochie. Už jsme řekli, jak byl císař Valerián roku
260 poražen a zajat. Ale když se vracel -Sapor z vítězné výpravy do Malé Asie,
přepadl a přemohl jej Odenat, arabský král Palmyry, velkého obchodního tržiště
v poušti.

Jsouc vklíněna mezi dvě říše, byla Palm5n"a na krátkou dobu za vlády Odenatovy
a potom jeho vdovy Zenobie významným státem. Pak připadla císaři Aureliánovi,
který přivedl Zenobii v okovech do Říma, aby zvýšil lesk svého triumfu.

420

Takbiti Khesra („trůn Chosroův”) v Klcsi fontu na řece Tigridu z r. 550 po Kr,

Nepokusíme se líčiti osudy iSasanovců, plné změn, za dalších tří století. Po celou
tu dobu pustošila válka mezi Peršany a cařihradskou říší Malou Asii jako zlá
zimnice. Křesťanství se šířilo, bylo však pronásledováno, neboť od té doby, co Řím
přijal křesťanství, byl perský vladař jediným bohovládcem na světě a v křesťanství
spatřoval propagandu svého byzantského soka. Cařihrad se stal hradem křesťan¬
stva a Persie baštou přívrženců Zoroastrových. R. 422 ustanoveno smlouvou, že
učení Zoroastrovo v jedné říši má býti trpěno stejně jako křesťanství v říši druhé.
Roku 483 odpadli východní křesťané od ortodoxní církve a založili církev nestorián-
skou, která vysílala misionáře daleko do nitra střední a východní Asie. Tato odluka
od Evropy, jež křesťanské biskupy východu vymanila ze svrchovanosti patriarchů
byzantských a tím nestoriánskou církev zbavila podezření z politické věrolomnosti,
způsobila v Persii plnou snášelivost náboženskou ke křesťanství.

Říše Sasanovců prožívala za vlády Chosroa I. (531 — 579) poslední svou dobu,
plnou síly. Panovník ten byl současníkem Justiniánovým a ve mnohém se mu
podobal. Provedl berní reformu, obnovil opět staré ortodoxní učení Zoroastrovo,
rozšířil svou moc do jižní Arábie (Jemenu), kterou osvobodil od nadvlády habeš-
ských křesťanů, posunul severní hranice říše k západnímu Turkestanu a vedl mnoho
válek s Justiniánem. Měl pověst vládce tak osvíceného, že se k jeho dvoru uchýlili
poslední řečtí filosofové, když Justinián dal zavříti školy v Athénách. Hledali v něm
filosofa na trůně, onen přelud obraznosti, o němž snili Konfucius i Plato. Ale
ovzduší ortodoxního zoroastrovství jim připadalo ještě nechutnějším než ortodoxní
křesťanství; roku 549 dal Chosroes připojiti k smlouvě o příměří s Justiniánem
blahosklonně klausuli, jež dovolovala filosofům návrat do Řecka a zajišťovala jim
beztrestnost pro filosofii pohanskou a jejich dočasný sklon k Persii.

421

H. G. Wells, DŽjiny svžta — 27.

Za Chosroa se hlásí no¬
vý národ hunský ve střed¬
ní Asii, totiž Turci, kteří
podle podání byli nejprve
spojenci jeho, potom spo¬
jenci Cařihradu.

Chosroes U. (590 — 628)
zažil podivuhodné změny
štěstí. Na počátku své ži¬
votní dráhy získal úžasné
úspěchy proti Cařihradu.
Třikrát (608, 615 a 627)
dostihlo jeho vojsko Chal¬
cedonu, ležícího naproti Ca¬
řihradu; dobyl Antiochie,
Damašku ba i Jerusaléma
(614) a z Jerusaléma uko¬
řistil pro své hlavní město
Ktesifon kříž, který prý
byl pravým křížem Kristo¬
vým. (Ale části toho kříže
nebo snad jiný pravý kříž
byly už dříve dopraveny
do Říma. Vypráví se, že
císařovna Helena, ona
zidealisovaná a za světici
prohlášená matka Kon¬
stantinova, přivezla kříž
ten z Jerusaléma ; je to pří¬
běh, o němž Gibbon nemlu¬
ví příliš uctivě — viz Úpadek a pád říše římské, kap. XXIII.) Roku 619 dobyl
Chosroes bezbranného Egypta. V jeho vítězném letu ho zadržel císař Heraklius,
jenž se snažil obnoviti zhroucenou vojenskou moc Cařihradu. Na nějaký čas se
vyhýbal Heraklius větší bitvě a sbíral zatím vojsko. Teprve roku 623 se vzchopil
k vážnému útoku. Peršany stíhala porážka za porážkou, největší v bitvě u Ninive
(627) ; ale ani jedna ani druhá strana nebyla s to, aby nepřítele porazila na hlavu.
Ku konci boje stála ještě nepřemožená perská armáda na Bosporu, v Mesopotamii
byla zase pohotově vítězná vojska byzantská. Roku 628 Chosroa sesadil a zabil
jeho vlastní syn. Asi o rok později ujednaly obě vyčerpané říše dosti neurčitý mír
a staré hranice byly zase obnoveny. Pravý kříž byl vrácen Herakliovi, jenž jej
s velikou a slavnostní nádherou dal znovu postaviti v Jerusalémě.

3. Úpadek Sýrie za Sasanovců

Tím jsme nastínili stručně hlavní události v dějinách říše perské a byzantské.
Zajímavěji, ale s většími nesnázemi lze vyprávěti o změnách, jež se dály za té doby

VnitŤek chrámu Boži moudrosti v Carihradé vystavěného ve slohu
byzantském r. 532 — 537 Jusliniánem a proměněného po dobytí
Cařihradu Turky r. 1453 v mešitu

422

v životě prostého lidu oněch velikých říší. Pisatel této knihy se dověděl jen málo
určitého o hrozných morových ranách, které stihly svět ve druhém a šestém století
našeho letopočtu. Není pochyby, že obyvatelstvo oněch lúzemí bylo jimi vyčerpáno
a sociální řády pravděpodobně právě tak rozvráceny jako se to stalo v říši římské
a čínské.

Zemřelý Mark iSykes, jehož časná smrt v Paříži za chřipkové nákazy r. 1919
byla pro Velikou Britanii nenahraditelnou ztrátou, podává v „The Caliph’s Last
Heritage” (Kalifově odkazu) velmi živé líčení o životě lidu v západní Asii za doby,
o které zde jednáme. O prvních stoletích našeho letopočtu podotýká: „Správa vo¬
jenská a říšské finance byly v lidské představě něco docela jiného než skutečná
vláda. A přece si zachovaly Mesopotamie, Babylonie a Sýrie přese všecku hnusnou
tyranii idiotů, opilců, násilníků, šílenců, surovců a zpustlých žen — neboť ti všichni
měli čas od oasu v rukou otěže vlády — ohromné množství obyvatelstva; byly
zřizovány velikánské průplavy a hráze, obchod a umění stavitelské zkvétaly přes
to, že nepřátelská vojska probíhala křížem krážem zemí a že se národnost vládců
ustavičně střídala. Každý rolník jevil zájem o město, jemuž byl podřizen; každému
občanu záleželo velmi na rozkvětu a blahobytu jeho města, ba nedělali si nic ani
z toho, když přišlo nepřátelské vojsko, jen když zvítězili a když zachovávali
smlouvy.

,, Naproti tomu bylo asi dosti obav z útoku od severu (Turanců z Turkestanu
nebo Avarů z Kavkazu.) Pak musilo venkovské obyvatelstvo hledati ochrany za
náspy a příkopy měst, odkud vidělo kouř, svědka to zhoubného řádění kočovných
kmenů. Dokud však nebyly zničeny průplavy (a byly věru zbudovány tak pevně
a prozíravě, že jejich trvanlivost byla zaručena), nebylo obav, že by škody byly
nenapravitelné.

„V Arménii a na Pontu byly životní podmínky docela jiné. Byly to kraje horské,
kde vůdci odvážných kmenů byli mocní domorodí šlechtici pod uznanými králi
a mírumilovní ze¬
mědělci v údolích a
rovinách zase pe¬
čovali o výživu . . .

Cilicie a Kapadocie
byly tou dobou
úplně pod vlivem
řeckým, měly čet¬
ná zámožná města
s vysokou kulturní
úrovní a kromě to¬
ho i značné loďstvo
obchodní. Od Cili¬
cie až k Helespon-
tu bylo celé pobře¬
ží Středozemního
moře poseto řecký¬
mi osadami, jež
byly myšlenkově a

423

jazykově úplně kos-
mopolitické, ale při
tom prosyceny i
oním městským a
místním vlastenec¬
tvím, které tkví,
jak se zdá, v řecké
povaze. Pásmo řec¬
kého vlivu se táhlo
od Karie až k Bos-
poru a podél pří¬
moří se šířilo až k
Sinope na Černém
moři, kdež se po¬
vlovně vytrácelo.

„Sýrie se sklá¬
dala jako prošíva¬
ná přikrývka ze
mnohých knížectví
a z městských krá¬
lovství, počínajíc

severem, kde byly barbarské téměř státy Commagene a Edessa (Urfa). Od
nich na jih ležela Bambyce s ohromnými chrámy a kněžskými vladaři. Smě¬
rem k pobřeží se hemžilo hustě stlačené obyvatelstvo ve vesnicích a v městech
v okolí svobodných měst Antiochie, Apamee a Emesy (Homs) ; venku v poušti
zkvétalo veliké semitské obchodní město Palmy ra, jež jako neutrální tržiště mezi
Partií a Římem slynulo blahobytem a velikostí. Mezi Libanonem a Antilibanonem
najdeme na vrcholu slávy Heliopolis (Baalbek), jehož zříceniny dodnes ještě vzbu¬
zují obdiv. Naproti Galilei spatříme podivuhodná města Gerasu a Filadelfii
(Ammán) , spojená vyzděnými silnicemi a zásobovaná vodou ohromných vodovodů
a nádrží. Sýrie dosud ještě tak oplývá zříceninami a troskami z onoho období, že
si snadno dovedeme představit! ráz její civilisace. Řecká umění, jež tam byla pře¬
nesena už před dávnou dobou, se rozvila v přepychovou nádheru, hraničící se
sprostotou. Bohatá výzdoba, marnotratnost, vypínavé bohatství nám dosvědčují,
že vkus rozmařilých a umělecky založených Semitů býval tehda týž jako dnes. Stál
jsem v sloupořadích Palmy ry a obědval jsem v londýnském hotelu Cecil a až na to,
že je hotel stavěn ze železa, že je znesvářen nepravými parketami, nepravou štuka-
turou, nepravým zlatém, nepravým sametem a nepravými drahokamy, je dojem
stejný. V Sýrii bylo dosti otroků, kteří mohli prováděti důkladné budovy, ale
umělecký duch je tak nízký, jako by to byla práce tovární. Za městem bydlilo
obyvatelstvo venkovské asi právě tak jako dnes v domcích z vepřovic a z kamenů
volně seskládaných, v širém poli na odlehlých pastvinách pásli beduíni stáda a žili
na svobodě pod vládou králů vlastního kmene ; často vstupovali do služeb k obchod¬
ním karavanám jako hlídači a agenti.

„Za pastýři se prostíraly vyprahlé pouště, které byly neproniknutelnou hranicí
a obranou proti říši partské za Eufratem, kde stála veliká města Ktesifon, Seleucia,

424

Hatra, Nisibin a Harran a ještě kolik set jiných, jichž jména upadla v zapomenutí.
Tato velká města žila z nesmírného obilního bohatství Mesopotamie, zavodňované
průplavy; jména jejich tvůrců už tehdy zanikla v temnotách dávné minulosti.
Babylonie a Ninive zašly; nástupci Peršanů a Makedoňanů ustoupili Partům, ale
země a lidé se nezměnili od časů, kdy si dobyvatel Kyros podrobil zemi po prvé.
Ve mnohých městech se mluvilo řecký a vzdělaní občané seleučtí možná že kriti-
sovah filosofy i tragédie Athéňanů, ale miliony obyvatelstva venkovského neměly
asi vůbec ponětí o takových věcech zrovna jako dnes sedlák v Essexu nerozumí
tomu, co se děje v hlavním městě”.

Srovnejme nyní tyto poměry s poměry ku konci sedmého století.

„Sýrie byla nyní zemí ochuzenou a poraženou a jejím velikým městům, tehdy
ještě obydleným, jistě velmi vadily rozvaliny, na jejichž odklizení nebylo peněz.
Damašek aiJerusalémise už z pohrom dlouhých a krutých obležení nevzpamatovaly,
Ammán a Gerasa poklesly na malé vesničky a podléhaly moci a vládě beduínů.
V Hauranu snad některé známky nasvědčovaly ještě blahobytu, kterým slynul
tento kraj za dob Trajánových, ale zbědované budovy a hrubé nápisy z této doby
svědčí o smutném a tíživém úpadku. Na poušti stála Palmyra, opuštěná a vylidněná
až na hradní posádku. Na pobřeží a na Libanonu sotva co už zbývalo z někdejšího
obchodu a bohatství, na severu byly obecným příznakem zkáza, bezútěšnost a zpust¬
lost země, která byla s neoblomnou pravidelností pustošena celé jedno století,
a patnáct století byla v moci nepřátelské. Rolnictví pokleslo a obyvatelstvo silně
prořídlo morovými ranami a bídou.

„Kapadocie propadala pozvolna barbarství. VeUké basiliky a města, jež nedo¬
vedli hrubí venkované ani opraviti ani znovu zříditi, byly srovnány se zemí. Polo¬
ostrov anatolský byl zpustošen perskými vojsky a jeho veliká města byla vydran¬
cována a zničena.”

Jf. První poselství islámu

V době, kdy se Heraklius pokoušel obnoviti pořádek v zubožené již Sýrii po
smrti Chosroa II. a před konečným mírem s Persií, dostal podivné poselství. Jeho
doručitel projel císařskými předními hlídkami v pustině jižně od Damašku. Dopis
byl psán arabštinou, neznámým semitským jazykem kočovných národů jižní pouště;
Heraklius slyšel bezpochyby jen překlad, provázený asi poníženými poznámkami
tlumočníkovými.

Byla to podivná, květnatě složená výzva od někoho, kdo se zval Mohamedem,
prorokem božím. Tento Mohamed vyzýval asi Heraklia, aby uznal pravého Boha
a sloužil mu. Jinak nebylo v dopise nic určitého.

Nevíme ani, jak posel pochodil, bezpochyby nedostal vůbec odpovědi. Možná že
císař pokrčil rameny a trochu se tím pobavil.

Ale ve Ktesifonu věděli už o tomto Mohamedovi více. Říkalo se, že je to falešný
prorok, neodbyta, který vzbouřil Jemen, zámožnou provincii v jižní Arábii, k odboji
proti králi králův. Kavadh byl velice zaměstnán. Sesadiv a zavraždiv svého otce
Chosroa II. usiloval znovuzříditi perskou moc válečnou. Došlo ho stejné poselství
jako Heraklia. Rozhněvalo ho to, dopis roztrhal, mrštil jej poslu do tváře
a vyhnal ho.

425

Když se ;o tom dověděl odesilatel ve vzdáleném, špinavém městečku Medině,
velmi se rozhorlil; „Rovněž tak, ó Pane,” zvolal, „vyrvi mu jeho říši!” (628 po Kr.)

5, Zoroaster a Máni

Ale než počneme vyprávět! , jak islám ve světě rostl, bude dobře doplniti naše
úvahy o poměrech v Asii začátkem sedmého století. Něco třeba také pověděti
o náboženském vývoji perského státu za vlády Sasanovců.

Od časů Kyrových si udržovalo učení Zoroastrovo převahu nad starými bohy
Ninive a Babylonu. Zoroaster (řecký to přepis iránského jména Zarathustra) byl
stejně jako Budha Arijcem. Nevíme ani, kdy žil; někteří badatelé kladou jeho život
do doby kolem r. 1000 př. Kr., jiní zase tvrdí, že byl současníkem Budhovým nebo
Konfuciovým. Rovněž tak nevíme, kde se narodil a z kterého národa pocházel. Učení
jeho se nám zachovalo v Zend-Avestě, poněvadž však už ve světě nemá většího
významu, nerozepíšeme se o něm zevrubněji. Protiklad boha dobra, Ormuzda, boha
to světla, pravdy, upřímnosti, boha slunce, a jeho protějšku, boha zla, Ahrimana,
boha mystického ta jemná, lsti, pletich, boha tmy a noci, byl jádrem tohoto nábo¬
ženství. Když se s ním setkáváme v dějinách, jeví se nám už obestřeno soustavou
obřadů a kněží; neznalo sice model, ale mělo kněze, chrámy i oltáře, na nichž plály
svaté ohně a při nichž se konaly obětní obřady. Vedle jiných charakteristických
příznaků shledáváme se v něm také se zákazem mrtvé spalo váti nebo pohřbívat! .
Parsové v Indii, poslední stoupenci učení Zoroastrova v naší době, vydávají mrtvé
stále ještě na osamocených věžích, „věžích mlčení”, za kořist supům.

Za vlády králů z rodu Sasanovců, počínaje Ardaširem (227), bylo toto nábožen¬
ství náboženstvím státním; jeho hlava byla vedle krále nejvyšším státním hodno¬
stářem ; o králích věřili po starém zvyku, že pocházejí z bohů nebo polobohů a že
mají osobní styky s bohem Ormuzdem.

Převaha učení Zoroastrova v Persii se neobešla za světového vření náboženského
bez odezvy. Nejenom že se počalo křesťanství silně šířiti na východ, ale vedle toho
povstávaly v Persii též sekty, jež ztělesňovaly nové idee této doby. O jedné rané
odrůdě nebo věvi učení Zoroastrova, o kultu Mithrově, byla už zmínka. Sířil se
v prvém století po Kr. po východních výpravách Pompě ja Velikého v Evropě, nalézal
ve vojsku i u prostého Udu velkou oblibu a byl až do časů Konstantina Velikého
vážným soupeřem křesťanství. Mithra povstal z boha světla, Ormuzda, z něhož se
zrodil asi jako v křesťanské trojici třetí osoba vzniká z první. O této větvi kmene
Zoroastrova netřeba říkati více. Zmíníme se zde však ještě o jiném náboženství,
manicheismu, jež vzniklo ve třetím století po Kr.

Zakladatel manicheismu, Máni, se narodil r. 216 po Kr. jako syn vážené rodiny
v Ekbatanech, dávném hlavním městě Médů. Vychován byl v Ktesifonu. Otec jeho
byl jedním z náboženských sektářů, vyrostl tedy v ovzduší náboženských diskusí.
Konec konců ovládlo ho to, co je pudivou silou všech zakladatelů náboženství:
přesvědčení, že jest osvícen zjevením. Pudilo ho, aby zvěstoval své učení. Roku 242
po Kr., v době, kdy na trůn nastoupil Sapor I., druhý panovník z rodu Sasanovců,
počal kázati.

426

Pro dráhy, kterými se bral lidský duch v oněch dobách, je příznačné, že učení
jeho bylo jakýsi druh theokrasie. Prohlásil sám, že nezvěstuje nic nového. Velcí
zakladatelé náboženství před ním měli prý sice všichni pravdu. Mojžíš, Zoroaster,
Budha a Ježíš Kristus — všichni byli pravými proroky; ale jemu bylo souzeno,
aby nedokonalé a spletité jejich nauky objasnil a vyvrcholil. Učinil tak jazykem
Zoroastrovým. Zmatky a rozpory života vykládal jako zápas světla s temnotou.
Ormuzd prý je bohem, Ahriman satanem. Nebudeme zde vysvětlovat!, i kdybychom
chtěli, jak podle této nauky byl stvořen člověk, jak upadl ze světla do temnoty, jak
z tohoto temna byl vysvobozen a spasen a jaký podíl měl v této prapodivné směsi
náboženství Ježíš. Náš zájem o tuto nauku je ryze historický, nikoliv theologický.

Je však historicky neobyčejně významné, že Máni putoval nejen po Iránu, kde
hlásal tyto své nové a pro něj vrcholné myšlenky, nýbrž že se obrátil do Indie
a odtud průsmyky do Cíny. Dovídáme se také, že Turkestan nebyl už krajem
nebezpečných kočovníků, nýbrž že tam byla kvetoucí města a že tam žili lidé, kteří
měli dosti vzdělání i času k theologickým sporům.

Manicheism se velmi rychle šířil na východě i na západě a také po veškerém
světě křesťanském, a nabyl takového významu, že byl téměř celé tisíciletí úrodným
pněm pro kacířské výhonky.

Tak asi kolem r. 7^0 po Kr. se vrátil Máni do Ktesifonu, kde získal mnoho spo¬
jenců. Tím se dostal do konfliktu s náboženstvím státním a s duchovenstvem. Roku
277 ho dal tehdejší vládnoucí panovník ukřižovati a pak nastalo kruté ponásledo-
vání jeho stoupenců. Přes to se manicheismus udržel v Persii vedle nestoriánského
křesťanství a ortodoxního učení Zarathustrova (mazdaismu) ještě po několik
století.

6. Hunští národové ve střední Asii a v Indii

Je zřejmo, že za pátého a šestého století po Kr. stály nejen Persie, nýbrž i kra¬
jiny nynějšího Turkestanu a Afganistanu kulturně na úrovni mnohem vyšší než
tehdejší Francie a Anglie. V posledních dvou desítiletích se zjasnilo temno, ležící jako
mrak nad dějinami oněch končin ; byla objevena významná literatura nejen v jazy¬
cích národního kmene tureckého, nýbrž i v jazyku sogdianském a ještě v jednom
arijském. Nejstarší ze zachovaných rukopisů pocházejí ze sedmého století. Abeceda
jest pozměněnou formou abecedy aramejské a byla zavedena misionáři manichej-
skými; mnohé z objevených rukopisů (byly nalezeny pergameny v oknech na místě
skleněných tabulek) jsou psány tak krásně jako kterýkoli z rukopisů benediktin¬
ských. Kromě velmi rozsáhlé literatury manichejské nalezeny byly také překlady
spisů křesťanských a budhistických. Mnoho těchto starých rukopisů čeká ještě na
důkladné prozkoumání.

Sir Denison Ross tvrdí, že střední Asie jazykově i kulturně byla ještě značně
arijská a že její umění podléhalo vlivu indickému a perskému. Vše nutí k závěru, že
ona staletí, která v Evropě byla staletími pohrom a zpátečnictví, byla v Asii střední
až k Číně poměrně věkem pokroku. Následkem nějaké příznivé podnebné změny
nastalo v její civilisaci období neobyčejné umělecké jemnosti. V Berlíně můžeme
viděti sbírku nástěnných maleb turkestanských z té doby, které jsou tak podobny
výzbroji a krojům francouzským a německým z XIII. století, o šest století pozděj-

A27

ším, že to až překvapuje. Na př. všechny ty známé podoby a symboly králů, královen
a spodků v kartách možno spatřiti už na těchto krásných malbách. Byl tam za té
doby život tak bohatý a zjemnělý jako za evropského středověku, když byl nej-
skvělejší, a také tak podivuhodný. Vystupují v těch výjevech lidé tmavovlasí
i světlovlasí, a je tam hojnost lidí rudovlasých, obyčejný to následek plemenného
křížení.

V století šestém stále ještě trvalo proudění národů hunských, zvaných Tatary
a Turky, na západ do krajin severně od Kaspického moře ; hnutí to si lze spíše vylo¬
žit! jako záplavu než jako stěhování obyvatelstva. Svět mezi Dunajem a hranicemi
Cíny byl stále ještě světem kočovnickým ; jenom podél hlavních obchodních cest
povstávala větší a menší města. Nebudeme se zde zabývati výčtem podrobností,
jako neustálými třenicemi tureckých kmenů západního Turkestanu s Peršany
usedlými jižně od nich, ani věčnými sváry mezi Turaňany a Iraňany. Neslyšíme
o velikých výpravách perských na sever, zato podnikali Turaňané na východě
a Alanové na západě Kaspického moře dalekosáhlé zájezdy na jih dříve ještě než
nastalo za třetího a čtvrtého století veliké stěhování na západ, které přivedlo Alany
a Huny do samého srdce Evropy. Právě tak jako na severozápad, proudili kočovní
národové také na východ od Persie a na jih Afganistanem do Indie. Tyto proudy
kočovníků se valily po obou stranách Persie. Zmínili jsme se už o Jue-či, kteří
konečně ve druhém století přišli jako Indoskytové do Indie. Ještě jedna taková
kočovná skupina těchto Jue-či zůstala v Asii střední a rozmnožila se jako Eftalité
nebo bílí Hunové ve stepech turkestanských. Po tři století obtěžovali a ohrožovali
Peršany, až konečně počali útočiti v šlépějích příbuzných kmenů na Indii, kde se
objevili okolo roku 470, asi tak čtvrtstoletí po smrti Atilově. Nenastěhovali se však
do Indie, nýbrž táhli tam od místa k místu, poplenili ji a vrátili se s kořistí do
vlastní země, tak jako později Hunové, kteří se usadili ve veliké rovině podunajské
a poplenili celou Evropu.

Dějiny Indie za těch sedm století, která tu přehlížíme, možno dobře rozděliti
těmito dvěma vpády: vpádem Jueči, Indoskytů, kteří jak víme setřeli poslední
stopy helénského panství, a vpádem Eftalitů. Tito Indoskytové hnali před sebou
vlnu vypuzeného obyvatelstva, totiž Saky, a tak byla Indie zaplavena barbary
celkem třikrát, okolo r. 100, 120 a 470 po Kr. Ale pouze druhý z těchto vpádů měl
v zápětí trvalý výboj a osídlení. Indosk3rtové se usadili hlavně na hranicích severo¬
západních a nastolili dynastii kušanskou, která vládla nad větší částí severní Indie
až na východ k Benares.

Největší z těchto kušanských panovníků byl Kaniška (doba není známa) , který
připojil k severní Indii Kašgar, Jarkand a Chotan. Stejně jako Asoka byl velikým
a mocným obhájcem budhismu. Tyto výboje a celá velká říše na severozápadní
hranici přivedly asi Indii v blízký a častý styk s Čínou a Tibetem.

Není nám zde možno zabývati se podrobněji dělením a opětným spojováním
indických států — nemáme na to místa. Leckdy bývala Indie slátaninou malých
států, jindy zase mívaly některé říše, jako .guptská, veliký rozsah. Guptská říše
byla v rozkvětu za čtvrtého, pátého a šestého století; pod její záštitou se rozvíjely
počátky moderního hinduismu a bylo to období veliké literární činnosti. Všecko to
však nemělo velkého významu pro všední život indických národů. Brahminství čelilo
se zdarem budhismu a obojí náboženství vzkvétalo vedle sebe. Většina obyvatelstva

428

žila tehda asi tak jako dnes. Způsob,
kterým se šatili, vzdělávali pole a sta¬
věli domy, se nelišil valně od způsobu
nynějšího.

Vpád Eftalitů není pozoruhodný ani
tak svými účinky na doby pozdější, jako
spíše krutostí vetřelců. Eftalité se podo¬
bali svým barbarstvím velice Atilovým
Hunům; podnikali čistě loupežné výpra¬
vy, ale dynastii, jako byla kušanská, ne¬
dovedli v3rtvořiti ; jejich pohlaváři sídliU v západním Turkestanu. Mihiragula, jejich
nejschopnější vůdce, bývá nazýván indickým Atilou. Jedna z oblíbených jeho zábav
byla prý nákladná: dával s příkrých strání svalovati slony, aby se mohl pásti na
jejich mukách. Svými ohavnostmi vzbudil vzpouru poplatných indických knížat,
kteří ho svrhli (528). Ale loupežným výpravám eftalitským neučinili konec Indové,
nýbrž zmohutnělí Turci, kteří postupujíce ruku v ruce s Peršany vyvrátili hlavní
državu Eftalitů na Oksu (5G5). 'Po této porážce splynuli Eftalité velmi rychle a na¬
dobro s obyvatelstvem okolním, právě tak jako v Evropě Hunové po Atilově smrti
o sto let před tím. Kočovníci bez ústředních pastvišť se musí rozptýlit! — nic jiného
jim nezbývá. Některé kmeny radžputské v nynějším Radžputanu v severní Indii
pocházejí prý od oněch bílých Hunů.

Škoda, že zde nemůžeme podati zprávy o rozvoji rytířství v těch malých radž-
putských státech, které je ku podivu podobné současnému rozvoji rytířství
evropského.

Také zde nemůžeme sledovati ani v nejhrubších obrysech rozvoj indického umění
mezi dobou Alexandrovou a příchodem islámu, poněvadž nám ještě žádný odborník
nerazil cestu. Helénistický vliv na indické sochařství a stavitelství byl hluboký,
a patrně byla stálá výměna umělců a zvláště malířů mezi Persií, střední Asií
a Indií. Budhistické umění je silně helénistické, a když se ve století druhém a násle¬
dujících budhismus, jak jsme již vyprávěli, šířil do Cíny, vnesl do čínského zobra¬
zování Budhy a vůbce do čínského umění náboženského jistý helénský půvab
a souměrnost. Ale podnebí Indie bylo pro opuštěná díla umělecká smrtící ; dynastie,
téměř úplně zapomenuté, žily krásným a přepychovým životem, ale ze vší té jejich
krásy toho zbylo tuze málo.

Skvělý pomník té doby možno viděti v malovaných jeskyních adžantských, které
se už rozpadají do neviditelnosti. Na štěstí pořídila Indická společnost jejich kopie.
Adžanta je v Hajderabadu při důležitém průsmyku do hor vindhyjských. Mezi
druhým a sedmým stoletím po Kr. tu byl budhistický klášter s velikými síněmi
a galeriemi vyhloubenými do skal, a za té doby a hlavně ve století pátém a šestém
byly tyto jeskyně vyzdobeny malbami mnohých výborných umělců nákladem
různých panovníků a boháčů. Dnes se díváme s úžasem na tjrto pozůstatky, zná¬
zorňující nám tak výmluvně bohatý, skvělý a smyslný život dvorský, který jinak
úplně vymizel z lidské paměti. V mnohých případech odborníci posud zkoumají,
co tyto malby představují; některé jsou výjevy ze života Budhova a z legend o něm;
některé, jak se zdá, se týkají boha Indry, některé znázorňují každodenní dvorský

429

život; jeden výjev prý vyličuje přijetí vyslanců Chosroa II. Tyto jeskyně a malby
navštívil za dnů Mohamedových Juan Kvang, čínský cestovatel, o němž budeme
později vyprávět! více.

7. Dynastie hanská a tang ská v Čině

Sedm století, která viděla počátek i konec císařů v Římě i úplné zhroucení a pře¬
měnu sociálního, hospodářského, politického a náboženského života západní Evropy,
viděla také velmi hluboké změny ve světě čínském. Čínští, japonští i evropští děje¬
pisci skoro vesměs předpokládají, že dynastie hanská počátkem tohoto období
a dynastie tangská na jeho sklonku vládly vlastně říši nezměněné, a že ona čtyři
dlouhá století, která uplynula mezi koncem dynastie hanské (220) a počátkem
období tangského (618), byla spíše věkem nepokojů než dobou dalekosáhlých
změn. Roztříštění Číny bývá líčeno jako ryze politické a územní. Dějepisci ti, jsouce
sváděni okolností, že měla Čína na počátku jako na konci těchto čtyř století přibližně
asi stejnou rozlohu, že to byla zřejmě ještě stále táž Čína se společnou kulturou,
společným písmem a jednotným světem duševním, nevidí základních převratů
a přeměn, které se tam dály leckdy shodně s vývojem evropským.

Je pravda, že rozvrat v Číně nebyl nikdy tak úplný jako v Evropě. Za celého toho
období bylo dosti velkých území, kde jemnější způsob života šel dále svou cestou.
Nikde nebylo takového zabřednutí do špíny ani takového úpadku průmyslové,
umělecké a literární činnosti, nikdy se tam nevzdali tak úplně veškerého půvabu
a všech radostí života jako na západě. Tehdy se na př. vyskytl na světě čaj, a jeho
každodenní potřeba se rozšířila po celé Číně. Číňané počali piti čaj v šestém století.
Čínští básníci líčili půvabně požitek první, druhé, třetí atd. číšky Čaje. Ještě dlouho
po pádu dynastie hanské vytvářela Čína vzácné malby. Ze druhého a třetího století
pochází několik nejroztomilejších krajinomaleb, jaké kdy dovedla lidská ruka vy¬
malovat!. Tvořili stále mnoho překrásných váz a řezeb. Stavěli a vyzdobovali krásné
budovy. Stejnou dobou, kdy se počal piti čaj, objevuje se vynález dřevotisku a ve
století sedmém se umění básnické obrodilo.

Leccos z toho, co rozlišovalo ty veliké východní a západní říše, přispělo k trva¬
lejšímu ustálení východního světa. Čína neměla jednotných peněz. Peněžnictví
a úvěmictví západního světa, stejně účinné jako povážlivé, neproniklo do Číny.
Ne že by tam pojem peněz nebyl znám. Menší peněžní obchody byly v různých pro¬
vinciích prováděny provrtanými zinkovými nebo mosaznými „mincemi” ; pro větší
obraty měU jen stříbrné pruty, opatřené značkou. V této velké říši se zboží větším
dílem stále ještě jen vyměňovalo, jako se to dálo v Babylóně za doby arame jských
kupců, a tak to trvalo až do začátku století dvacátého.

Viděli jsme už, že v římské republice rozvrátil příliš snadný obrat majetku, způ¬
sobený penězi, hospodářský i sociální pořádek. Peníze se staly abstraktem a tím
pozbyly skutečných hodnot, jež měly nahraditi. Jednotlivci i celá společnost
zabředli zpozdile v dluhy a svět si osedlala kasta boháčů, věřitelů, kteří sice nemohli
penězi volně nakládat! , ale dovedli je sehnati. Takového rozvoje finančnictví v Číně
nebylo. Bohatství Číny zůstávalo zřejmou skutečností. Čína nepotřebovala Ldcinio-
vých zákonů ani Tiberia Graccha. Pojem majetku se nevymykal dosahu věcí. Nebylo
nevolnictví ani hromadné nucené práce. Byly otrokyně-služky, které konaly domácí

430

práce, byly ženy, ikteré byly kupovány a prodávány, ale všude jinde bylo toto vše¬
obecné domácí poddanství žen mnohem silnější.

Držitelem a uživatelem pozemku býval ponejvíce skutečný vlastník půdy, který
platil jen pozemkovou daň. Byl jistý počet ,, zemanů”, ale nebylo velkostatkářů.
Lidé nemající pozemků pracovali jako ,,deputátníci” — právě jako ve starém
Babylóně.

Tyto poměry přivodily ustálenost a zeměpisná povaha Číny podporovala sjed¬
nocení. Přes to však hanské dynastii, vysílené snad přepychem, ubývalo síly, až
konečně na sklonku druhého století po Kr. světová katastrofa morové rány, jež
způsobila stoleté zmatky i v říši římské, otřásla celou tou soustavou, a dynastie se
skácela jako se zpuchřelý strom kácí vichrem. Sklon k rozpadání ve množství států
vzájemně se potírajících a náhlé V3rvstání barbarských vládců se objevily na východě
jako na západě.

Fu přičítá politické oslabení Cíny za tohoto období valnou měrou epikureismu,
který se, jak soudí, vyvinul ze skeptického individualismu Laotseova. Tato doba
roztříštěnosti je známa jako: ,, Období trojího království”. Čtvrté století vidělo
dynastii více méně zcivilisovaných Hunů jako vládců v provincii Šen-si. Toto hunské
království zabíralo nejen severní Čínu, ale i veliké oblasti Sibiře; dynastie přijala
čínskou civilisaci a jejím vlivem pronikly Čínský obchod a čínské vědění až do
arktických krajů. Fu srovnává tuto sibiřskou monarchii s říší -Karla Velikého
v Evropě; barbaři byli zde ,,počínštěni”, právě jako Karel Veliký byl poromáp-
štěný barbar.

Splynutím těchto Sibiřanů s domorodci severní Číny povstala dynastie sujská,
která dobyla jihu. Dynastií tou začíná obrození Číny. Za jednoho vládce z rodu Sui
byly k Číně připojeny ostrovy Lu-čujské a rozvila se bohatá činnost Hterární.
Počet knih císařské knihovny vzrostl prý na 54.000 svazků. Na úsvitě sedmého
století se povznesla na trůn dynastie Tangů, která vládla po tři století.

Obroda Číny, jež počala iSui a za Tangů vyvrcholila, byla jak Fu zdůrazňuje,
skutečnou obnovou. Píše o tom: ,,Duch byl nový a civilisace Tangů byla docela
nového rázu. Splynuly tu v jedno čtyři živly: liberální čínská kultura, čínský kla-
sicism, indický budhism a severská statečnost.

„Vznikla nová Čína. Provinciální soustava, ústřední správa a vojenské zřízení
dynastie Tangů byly docela jiné než za jejich předchůdců. Umění podléhalo vlivům
z Indie a střední Asie a procitlo jimi k novému životu. Literatura nebyla jen pokra¬
čováním starého isměru, byla tvůrčím činem. Novým zjevem byly náboženské
a filosofické školy budhismu. Byla to doba podstatných změn.”

„Stálo by za to přirovnat! postupný vývoj Číny k osudům římské říše v pozděj¬
ších jejích dobách. Jako byl svět římský rozštěpen ve východní a v západní, tak
byl svět čínský rozpoltěn v severní a jižní. Vpády barbarů do říše římské i čínské
byly stejné povahy a přivodily zřízení stejných panství. Říše Karla Velikého při¬
pomíná sibiřskou dynastii (pozdější vejskou). Přechodnou obnovu západní říše
Justiniánem možno přirovnati k dočasnému znovuzřízení severní Číny Liu-Juem.
Byzantská větev je obdobná s jižními dynastiemi. Čína si už vydobyla své jednoty,
na Evropu to teprve čeká.”

Říše císaře Tai-tsunga (627) , druhého panovníka z rodu Tangů, se prostírala na
jih až k Anamu a na západ až ke Kaspickému moři. Na jihu hraničila s říší perskou.

431

Severní hranice se
táhla podél Altaje
od kirgizské stepi,
severně od pouště
Gobi. Korea byla
přemožena teprve
jeho synem a mu-
sila platiti popla¬
tek. Dynastii Tan -
gii se podařilo zci-
vilisovati veškeré
jižní obyvatelstvo
a přivtěliti je k čin
skému národu. Se¬
verní Číňané se zo-
vou „lidem ban¬
ským”, jižní Číňa¬
né „lidem tang-

ským”. Byla provedena kodifikace zákonů, metody přezkoumávání literatury byly
pozměněny a bylo uskutečněno přesné a zevrubné vydání všech čínských klasiků.
Ke dvoru přišli vyslanci z Byzance, a ještě významnější byla družina nestor iánských
misionářů z Persie (635) . Tai-tsung je přijal s velikými poctami, vyslechl hlavní zá¬
sady jejich víry a poručil, aby křesťanské spisy byly přeloženy do čínštiny k dalšímu
zkoumání. Roku 638 dal prohlásit! , že uznává nové náboženství za zcela spolehlivé
a uspokojivé a že smí býti hlásáno po celé říši. Dovolil jim také vy stavětí chrám
a založiti klášter. Ve ISian-fu stojí ještě otesaný kámen (nestoriánský pomník),
pocházející z roku 781, na němž jsou tyto údaje čínsky zaznamenány.

Roku 628, tři léta [po nestoriánech, přišla ke dvoru Tai-tsungovu družina ještě
pozoruhodnější. Bylo to poselství Arabů, které připlulo obchodní lodí z Janbu,
přístavu medinského v Arábii, po moři do Kantonu. (Je zajímavé všimnouti si při
této příležitosti, že už v tehdejší době byly lodi, které prostředkovaly obchod mezi
východem a západem.) Tyto Araby vyslal onen Mohamed, jenž se nazval ,, prorokem
božím”. Poselství, které bylo Tai-tsungovi přineseno, obsahovalo asi také vyzvání,
které došlo byzantského císaře Heraklia a Kavadha v Ktesifonu.

Čínský vladař ani nenechal poselství bez povšimnutí jako Heraklius ani neurazil
vyslance po příkladu otcovraha Kavadha. Přijal poselstvo co nejtaktněji, projevil
největší zájem o theologické názory a vyšel mu vstříc svou podporou při stavbě
mešity pro arabské obchodníky. Tato mešita stojí podnes a je z nejstarších na světě.

8. Duchovni pouta Činy

Mravní ukázněnost, vzdělání a moc Číny za prvních vládců z rodu Tangů je
v tak příkré protivě s úpadkem, nepořádky a roztříštěním západního světa, že to
vzbuzuje nejvýš zajímavé otázky kulturně historické. Proč nemohla podržet i Čína
veliké to vůdcovství, jež jí připadlo rychlým návratem k jednotě a pořádku? Proč
neovládá posud svět kulturně i politicky?

432

Setrvala dlouho na své výši. Teprve o tisíc let později, v šestnáctém a sedm¬
náctém století, když už byla objevena Amerika, kdy se rozšířily tištěné knihy
a vzdělanost na západě pokročila, a když došlo k prvním vědeckým objevům nového
věku, můžeme říci s jistotou, že západní svět počíná opět Cínu předstihu váti. Za
vlády dynastie Tangů (největší to doby Cíny) , později za uměnímilovné, ale poněkud
degenerované dynastie Sangů (960 — 1279) a za věku kulturních Mingů
(1358 — 1644) byla Čína obrazem blahob5d:u, štěstí a umělecké činnosti, jaké nebylo
v žádném druhém státě oné doby. Když tedy tolik toho docílila, proč nemohla dosíci
ještě více ? Čínské lodi byly na všech mořích a po všechnu tu dobu vedla Čína roz¬
sáhlý zámořský obchod. Proč neobjevili Číňané Ameriku a Austrálii?

Známe staré křovácké malby na skalách, které asi dokazují, že za neznámé doby
ojedinělé čínské lodi dopluly až do jižní Afriky, a jsou prý stopy čínských návštěv¬
níků fv Mexiku, ale je-li tomu tak, žádný z těch náhodných objevů neměl následov¬
níků, jako jich nemělo obeplutí Afriky Feničany nebo časné návštěvy Normanů
v Americe. Vogan píše, že jsou také čínské malby na skalách na Novém Zélandě
a v Nové Kalifornii. Pro -objev je třeba více než jen osobního nadání a soukromé
podnikavosti, má-li býti zajištěn pro všechny a nésti ovoce jako pevné a užitečné
vědění. -Společnost sama musí být k tomu ochotna.

V Cíne bylo právě tolik osamoceného pozorování, důmyslu a vynalézavosti jako
kdekoli jinde na světě. Číňané znali střelný prach už v šestém století, používali
k otopu uhlí a plynu o staletí dříve nežli Evropané; jejich stavby mostů a vodní
stavitelství vzbuzují obdiv. Jejich znalost materiálu, jak dosvědčuje jejich smaltové
a lakové zboží, byla vynikající. Proč nezaznamenali nikdy soustavně své vědomosti
a nezavedli v badání dělbu práce, jež dala světu moderní vědu? A proč nezasáhl
přese všecku tu vyspělost všeobecné mravní výchovy a sebeovládání duševní rozvoj
do širokých vrstev obyvatelstva? Proč byl a je podnes veliký dav v Číně nevzdělaný
přes své nevšední duševní schopnosti ?

Zpravidla se k těmto otázkám odpovídá dosti povrchně. Říkává se, že prý je
Číňan ne jkonservati vnějším tvorem pod sluncem, že protivou k podstatě evrop¬
ských plemen se jeho duch upíná výhradně k minulosti, že je pro člověka západního
až nepochopitelně ochotným otrokem etikety a starobylých zvyklostí. Jeho duševní
život je prý tak odchylný od našeho, že je málem nutno předpokládat! u něho jiné
složení mozku, abychom to vysvětlili. K potvrzení takových názorů se uvádívá
poukaz Konfuciův na moudrost zaniklých generací.

Zkoumáme-li však tato zpovšechňující tvrzení podrobněji, rozplývají se ve
vzduchu. Vyvinutější duševní podnětnost, svobodná podnikavost a badatelská zkou¬
má vost, vyhlašované za znak západních národů, se probouzejí jen v jistých obdobích
a za mimořádných okolností. Ve všem jiném se jeví západní svět právě tak tradi-
cionální a konservativní jako čínský. A zase duch Číňanů, je-li podnícen, je právě
tak vynalézavý a čilý, jako evropský, zvláště u blízkých jejich příbuzných,
u Japonců. Rozmach duševních sil řeckých na př. spadá v období mezi šestým
stoletím před Kr. a úpadkem musea v Alexandrii za vlády pozdějších Ptolomeovců
druhého století před Kr. Byli Řekové před tím i potom, ale dějiny tisícileté říše
byzantské svědčí, že byl helénský svět duševně právě tak nehybný jako čínský.
Poukázali jsme už na to, že byl italský duch za římského období také hodně
neplodný, kdežto za kultury renesanční vyrazil překypující plodností. Anglický duch

433

měl zase svou slavnou dobu za století sed¬
mého a osmého a pak se zaskvěl teprve až
ve století patnáctém. Duch arabský, jak si
hned povíme, zářil jako hvězda po šest po¬
kolení od chvíle, kdy se objevil islám, ale
ani před tím ani potom nevytvořil nic vý¬
znamného. V Číně zase bylo porůznu vždy
hodně vynalézavosti a pokrok v čínském
umění svědci, že byly opouštěny staré drá¬
hy a zaváděny různé novoty. Zveličujeme
vůbec úctu Číňanů k jejich otcům, vždyť
otcovražda byla u čínských císařů častěj¬
ším zločinem než mezi panovníky perský¬
mi. Nadto došlo v Cíne k několikerému
hnutí za svobodu a máme zprávy o růz¬
ných bojích proti „dávným zvyklostem”.

Už jsme naznačili, že v obdobích sku¬
tečného duchovního pokroku jsou, jak se
zdá, vedoucími lidé nezávislí, kteří nemu¬
sí pracovati do úpadu, aby se uživili, ale
nejsou také tak bohati a tak mocni, aby podléhali pokušení zapadnouti do výstřed¬
ních choutek, přepychu a krutosti. Musí míti pocit jistoty, ale ne přezíravé domýšli¬
vosti. Třída ta, jak jsme dále podotkli, musí míti možnost volného projevu a snad¬
ného vzájemného styku. Nesmí býti podezřívána z kacířství, nesmí za vyjadřování
svých ideí býti pronásledována. Takových blahých časů bylo dopřáno Řecku za jeho
slavné doby. Třída duchaplných, svobodných a vznešených lidí je v dějinách vždy,
kdykoliv slýcháme o smělé filosofii a opravdovém vědeckém pokroku.

Za časů dynastií Tangů, Sungů a Mingů žilo jistě v Číně hojně lidi v příznivých
životních poměrech tak asi jako skupina, ze které vyšli mladí muži athénské aka¬
demie nebo skvělí duchové italské renesance nebo členové londýnské královské
společnosti (Royal-Society) , tohoto semeniště moderních věd; a přece nebylo v Číně
za toho období příznivých podmínek ani pozoruhodnějších náběhů k vědeckým
záznamům a k badání.

Když tedy odmítneme domněnku, že je jakýsi hluboko tkvící plemenný rozdíl
mezi Čínou a západem, který způsobuje, že jsou Číňané přirozenou svou povahou
konservativní a západní národové pokrokoví, je třeba hledati důvody nestejného
pokroku obou těch světů jinde. Mnoho Udí nachází důvod pro to, že Čína přes svoje
původní výhody za posledních čtyř nebo pěti století tak zaostala, v zatížení čínského
ducha písmem a tak strojeným a nesnadným způsobem mluviti a mysliti, že vyža¬
duje mnoho duševní energie naučiti se jim. Tento názor si zaslouží, abychom jej
zkoumali podrobněji.

Vylíčili jsme už zvláštnosti čínského písma i jazyka. Japonské písmo je odvozeno
z čínského a má soustavu značek, jež lze rychle psáti. Veliký počet těchto značek
jsou z čínštiny převzaté znakopisy (ideogramy) a užívá se jich zrovna tak jako
čínských, ale krom toho tu je jistý počet značek na vyjádření slabik. Japonské
značky slabik mají ráz sumerský, jak jsme vylíčili v jedné z předešlých kapitol.

Ozdobná čínská cihla (z doby dynastie hanské)

434

Japonské pismo je tak nemotorné jako klínové písmo, ale přece ne tak zcela neohra¬
bané jako čínské. V Japonsku se také projevilo hnutí, směřující k přijetí některého
západního písma. Korea šla o krok dále a vytvořila si z téhož čínského základu
skutečnou abecedu.

Možná dost, že trvalé studium kla¬
sických spisů za nejvnímavějších let
způsobilo ve vzdělaných kruzích čín¬
ských jednostrannou zálibu pro toto tra¬
diční vzdělání, jež si vyžaduje tolik času
a úsilí. Málo lidí se odhodlává s lehkým
srdcem k tomu, aby zbořili budovu sou¬
stavného vědění, kterou si jejich duch
s námahou vytvořil, a aby se učili cizí¬
mu a novému. Tento duševní sklon je
příznačný pro východ i pro západ; pro¬
jevuje se u učenců britských a americ¬
kých stejně jako u mandarínů; tak
Angličané nechtějí podnes zaměniti svůj
nynější barbarský pravopis za fonetic¬
kou abecedu a fonetický pravopis přes
veliké a zřejmé výhody, které by tato
změna přinesla lidovému vzdělání a
národní propagandě. Zvláštnosti čín-

Až na tyto výjimky jsou všecky písmové soustavy, jichž se používá ve světě,
založeny na středomořské abecedě a možno se jim naučiti nepoměrně rychleji nežli
abecedě čínské. Kdežto jiným národům stačí naučiti se poměrně jednoduchým
metodám, aby mohli psáti řečí, kterou dobře znají, musí si Číňan osvojiti veliké
množství slovních značek a slovních skupin. Musí se pak učiti nejen značkám, nýbrž
i určitému seskupování těchto značek, jimiž se vyjadřují různé pojmy. Musí se
tedy seznámiti s jistým počtem vzorných klasických spisů. Je tedy v Číně sice
značný počet lidí, kteří znají význam jistých častějších a známějších značek písma,
ale jistě se najde jen málo těch, jichž vědomosti postačují, aby pochopili smysl
odstavce některého časopisu, a ještě méně lidí dovede rozeznati při čtení jemné
odstíny výrazů nebo pojmů.

Skrovnější měrou to platí i o Japoncích. Neni pochyby, že také mezi evropskými
čtenáři jsou veliké rozdíly v tom, jak
jsou jim knihy přístupny a jak jim do¬
vedou rozuměti, zvláště u jazyků tak
nesoustavných a se slovníkem tak bo¬
hatým jako je angličtina nebo ruština,
a jejich pochopitelnost se řídí jejich
slovníkem; ale za okolností jinak stej¬
ných potřebuje Číňan mnohem více ča¬
su i práce, aby pochopil, co čte. Výcho¬
va mandarína v Číně směřuje především
k tomu, aby se naučil čisti.

Hliněná soška Lohan (ukázka čínského hrnčířství
2 doby longské)

435

ského písma a vychovavatelská soustava, jež z něho vzešla, působily po mnoho
století jako hustý cedník, který propouštěl jen duchy poddajné a školácké a za¬
držoval povahy neústupné a původní, kterým se znemožňovalo nabýti vlivu
a autority. Tento výklad má mnoho do sebe.

Ale tato klasická soustava zkoušek byla v plné své přísnosti zavedena teprve
za dynastie mingské, tedy poměrně nedávno. Mingská dynastie (1368 — 1644) byla
dynastie vlastenecká a konservativní, která nastoupila v Číně po vládě mongolské.
První z mingských císařů, praví L. Y. Čen, řekl, když zreorganisoval mnohem
přísnější zkoušecí soustavu: „Takhle chytím do pasti všechny vzdělané lidi celého
světa"’. „Pět klasiků a čtyři knihy” uvěznili čínského ducha. Než se kdo jimi pro¬
kouše, jsou jeho hodnotící buňky právě tak nevyléčitelně ztuhlé jako buňky kla¬
sického filologa z Oxfordu.

Stalo se několik pokusů zjednodušit! čínské písmo a zavésti písmo hláskové. Za
prvních časů budhismu v Číně byl veliký počet překladů ze sanskritu a indický vliv
usiloval, aby se stal onen úmysl skutkem ; byla také vskutku vytvořena dvojí čínská
abeceda a každé z nich se také někde užívalo. Ale všeobecnému přijetí zabránilo
a čínské soustavě hláskových značek vadí podnes, že jednotné shodě písma a způ¬
sobu vyjadřování čínských vzdělanců odporuje mluvená řeč prostého lidu, jež ve
výslovnosti i ve zvláštnostech nářečí jeví veliké rozdíly; lidem z jedné provincie
nerozumějí lidé z provincie druhé. Je zde ovšem vzorná čínština, jakási spisovná
řeč, které rozumí všichni vzdělanci; k tomu, že se podaří zavésti pro tento vzorný
druh řeči hláskové písmo, se také upírají tou dobou naděje mnohých moderních
vy chovatelských reformátorů v Číně. Byla vytvořena čínská abeceda, které se
vjníču je v obecných školách a které se užívá v časopisech a brožurách. Starý způsob
zkoušení, který ubíjel všecko duševní hnutí, byl odklizen.

Také se stal pokus zjednodušiti spisovnou čínštinu nářečími, čímž se dociluje
větší srozumitelnosti a jasnosti; i čínština psaná starým písmem se takto čte i píše
snadněji a je potřebám moderního literárního výrazu přizpůsobena mnohem lépe
nežli čínština klasická.

Ale jsou snad i jiné příčiny, které zabránily Číně, že se nezmocnila nadobro
vedení lidstva. Právě již ty úspěchy, časný blahobyt a všeobecná spokojenost v Číně
za starých dob podporovaly samolibost a konservativnost, lidstvu vrozenou. Žádné
zvíře se nemění, jsou-li jeho podmínky tak ,, slušné”, aby mu umožnily žiti. A po
této stránce jest člověk také ještě zvířetem. Až do devatenáctého století, tedy více
než dva tisíce let, se dělo v dějinách Číny málo, co mohlo v Číňanovi vzbuditi vážné
pochyby o převaze jeho vlastní civílísace nad ostatním světem, a nebylo přesvědču¬
jícího důvodu, aby se měnil. Čína vytvořila spoustu krásného umění, půvabnou
poesii, měla úžasně vyspělé kuchařství a miliardy lidí žilo pokolení za pokolením
horkou rozkoší života. Čína byla a je země drobného majetku zemědělského ; všech
rukou je třeba a všechny může zaměstnat! stará práce rolnická, konaná od nepa-
měti. Má také odtoky pro svou rozpínavost. Na severu i na jihu je dosti místa pro
osazování. Proto se nic neudálo, nevzniklo žádné vnitřní napětí, které by rozbilo
patriarchální čínský rod, kde se žení synové v časném věku a zůstávají doma, nežli
se hospodářsky osamostatní. A tak Čína pokračovala věk za věkem a posud
pokračuje bez oné všeobecné nudy, otroctví, pohany a bídy, jež byly základem
vlády boháčů v římské říši a jež vedly na konec k jejímu zhroucení. Bylo mnoho

436

Ukázky čínského uměni z doby dynastií sangské (1.) a mingské (2. a 3.)

chudoby i nespokojenosti v celém národě, ale nebylo chudoby hromadné a z kořen
vyrvané, nebylo nezbytné nespokojenosti lidové. Po každém výbuchu, po každé
pohromě se obyvatelstvo zotavilo; rány se hojily. Po tisíciletí se zdálo, že čínské
státní zřízení, ačkoli čas od času praskalo a viklalo se, je obrněno proti úpadku.
Byly změny dynastií, doby zmatků, hladu, moru; dvojí nepřátelský vpád přivál cizí
dynastie na stolec syna nebes, ale tím nebyl porušen pořádek a běh všedního života.
Císařové a dynastie přicházeli a odcházeli, mandaríni, zkoušky, klasikové, zděděné
tradice a obvyklý život zůstávali. Ode dnů dynastie tangské, ačkoliv i pak se Čína
pomalu, ale stále šířila do Anamu, do Kambodže, do Siamu, do Tibetu, do Nepalu,
do Koree, do Mongolská a do Mandžurie, se nedálo kromě těchto zeměpisných
pokroků v jejích dějinách po tisíciletí nic pamětihodného. Číňané sedmého století
po Kr. byli ve všech podstatných věcech národem právě tak vzdělaným jako o tisíc
let později.

9. Staré čínské umění

Zde snad můžeme něco poznamenati o čínském umění a stavitelství za té hanské
a tangské doby i za dynastií, které byly mezi nimi. Z důvodů, kterých nedovedeme
vystihnout!, dávali Číňané při stavbách vždy přednost dříví a cihlám před kamenem.
A přece je v Číně hojnost dobrého stavebního kamene. Před jedenáctým stoletím
po Kr. nejsou snad kromě čínské zdi žádné zříceniny a žádné stavby, jež by byly
v dějinách známy. Ale obrazy a záznamy dosvědčují, že tu byla dlouhá tradice,
sahající až k dynastii ts’inské a ještě dále.

Nejstarší tvary budov pocházejí přímo od mongolských stanů. Hlavním znakem
je veliká střecha, která bývá dvojitá i trojitá s dřevěnými lakovanými řezbami.
Střecha sama bývá pokryta polévanými a skvěle zbarvenými taškami. Budovy jsou
skoro veskrze jen o jednom poschodí a rozkládají se do šíře. Častým zjevem při
čínských stavbách bývá slavnostní podloubí. Kamenných mostů je hojnost a některé
jsou velmi krásné. K nebi čně jící pagoda je třetím stavitelským druhem, a stejně

H. G. Dijiny *víta — 28.

437

jako terasy a zábradlí doplňuje všeobecný ráz čínských staveb. Takový byl obraz
krajiny v Číně po stránce architektonické na počátku křesťanské éry a tak zůstává
podnes. O pagodě se možná neprávem říká, že je původu indicko-budhistického, a že
je pro Cínu tím, čím pro Indii monumentální stupa.

Totéž zanedbávání trvanlivého materiálu má vliv na naše vědomosti o Čínském
sochařství před banskou dynastií. Téměř jedinou výjimkou je bronz. Známe bron¬
zové džbány a sošky z dob čauské i šangské dynastie. Jsou zhotoveny tak obratně
a krásně, že svědčí o celé spoustě podobných výtvorů, které zatím zašly. Teprve
nastoupením hanské dynastie a počátkem křesťanské éry přicházíme k období
čínského života, jež zanechalo mnoho stop i v jiném materiálu.

Říká se nám, že význačným uměním čínským je malířství, a již za hanské doby
byla vytvořena velmi krásná díla. Ku-Kai-Ci (ve čtvrtém stol. po Kr.) se jmenuje
jako jeden z největších mistrů štětce. Některá z jeho děl se dosud zachovala a uka¬
zují zralost a mistrovství, jež svědčí o vyspělé škole. Čínské obrazy jsou vesměs
malovány vodovými barvami; místo velikých fresek nacházíme malby na hedvábí
a na papíře, a liší se od západního malířství tím, že ukazují hotovou nechuť k per¬
spektivě. Jsou ploché, vzdušné a jemné, a nad podrobným znázorňováním lidského
těla má vrch krajinářství. Tangská dynastie, jak tvrdí mnozí kritikové, značí
vrcholnou dobu čínského malířství.

Čínské sochařství se nemůže měřiti s čínským malířstvím, a ztěžka je možno se
o něm zmiňovati vedle sochařství evropského, ale čínské práce hrnčířské jsou
mistrovské. Číňané vypalují své práce z hlíny při teplotě daleko vyšší než se děje
v Evropě, a vytvořili na konci tangské doby porculán a nevyrovnatelné zboží
polévané. Již hanské práce z hlíny byly velmi tvrdé a jemné. Veliké množství polé¬
vaných hliněných sošek sluhů, koní, velbloudů atd. z doby tangské je nyní v evrop¬
ských domácnostech a sbírkách. Pocházejí z hrobů, do nichž byly ukládány místo
zabitých otroků a zvířat za barbarštější minulosti. Tyto pohřební porážky, které
měly opatřiti mongolským náčelníkům v zemi stínů otroky a soumary, trvaly v Číně
až .<io sedmého nebo šestého století př. Kr. Pak byly nahrazeny soškami. Hunové
za doby Atilovy zachovali stále starý zvyk skutečného pobíjení, ale v Egyptě to
přestalo před nejdávnějšími dynastiemi a ustoupilo tam pohřebním soškám.

10. Gesty Juana Kvanga

R. 629, rok po příchodu Mohamedova poselství do Kantonu a více než 30 let po
tom, kdy přistali misionáři papeže Řehoře v Anglii, vydal se učený a zbožný
budhista, jménem Juan Kvang nebo jak ho někteří učenci raději píší, Hiuen-Ciang,
ze Sian-fu (Signanu), hlavního města tajtsunského, na velikou cestu do Indie. Byl
tam šestnáct let, vrátil se r. 645 a podal vylíčení svých cest, které cení v Číně jako
dílo klasické. Uvedeme zde jednu dvě z jeho příhod, protože přispívají k tomu,
abychom poznali, jak to vypadalo na světě v sedmém století po Kr.

Juan Kvang byl zrovna tak posedlý po divech a právě tak lehkověrný jako
Herodot, ale neměl jeho jemného smyslu pro dějiny. Nedalo mu, když viděl cestou
pomník nebo zříceninu, aby se nevyptal na nějakou vybájenou pověst o nich. Čínské
názory o vážnosti literatury mu snad bránily, aby vyprávěl podrobněji, jak cestoval.

438

kdo byli jeho prů¬
vodčí, jak bydlil, co
jedl a čím platil —
vesměs jednotlivo¬
sti cenné pro děje¬
pisce. Přes to nám
podává řadu vý¬
stižných obrázků o
Číně, o střední Asii
a o Indii z doby, o
níž právě jednáme.

Ta jeho cesta by.
la neobyčejná. Sel
do Indie severní
cestou přes Gobi a
podél jižních sva¬
hů Ťan-Sanu, ko¬
lem temně modrého jezera issikkulského, přišel do Taškendu a Samarkandu
a bral se celkem po stopách Alexandra Velikého jižním směrem ke kyberskému
průsmyku a k Pešavani. Vrátil se jižní cestou přes Pamir z Afganistanu do
Kašgaru ve šlépějích ústupní čáry Jue-Ci, kteří sedm století předtím vykonali tutéž
cestu opačným směrem; táhl kolem Jarkandu a podél svahů Kuen-Lunu, až přišel
asi tam, kde končí v poušti čínská zeď, zase na cestu, kterou již šel před tím. Na.
obou cestách musil překročit! veliké horské hřbety. O jeho putování Indií
nemáme podrobnějších zpráv. Pobyl tam čtrnáct let a procestoval celý poloostrov
od Nepalu až k Cejlonu.

Touž dobou bylo císařským nařízením zakázáno podnikati cesty do ciziny a tak
se musil Juan-Kvang ze Sing-fu odkrásti jako zločinec na útěku. Stihali ho, aby
nemohl provésti svůj záměr. Jak si koupil od podivínského šedivce hubenou ryzku,
která se vyznala v cestách pouštěmi, jak obešel hraniční strážnici přispěním „cizí
osoby”, která mu zhotovila dole ji na řece můstek z lesních hatí, jak se přepravil
přes poušť jda po stopách hdských a zvířecích koster, jak spatřil fátu morganu,
jak by byl býval dvakrát málem zastřelen šípy, když si poblíž strážných věží na
cestě pouští chtěl nabrat! vody — toho všeho se dočte čtenář v jeho „Životě”.
V poušti Gobi zbloudil a byl bez vody čtyři noci a pět dnů. Na horských ledovcích
mu pomrzlo dvanáct jeho průvodčích. To všecko najdeme v jeho „Životě”, z jeho
vlastního cestopisu se o tom dovídáme jen málo.

Seznamuje nás s Turky, těmito novými dědici hunské tradice, nejen jako s držiteli
nynějšího Turkestanu, nýbrž všech zemí podél jeho severní cesty; zmiňuje se
o mnoha městech a znamenitém zemědělství. Byl pohoštěn u různých vládců více
méně Číně poplatných, mezi jinými tureckým chánem, nádherným to zjevem,
oděným v zeleném atlase, jenž měl své dlouhé vlasy uvázány hedvábnou stužkou.

„Zlaté vyšívání jeho skvělého stanu se třpytilo oslnivou nádherou; přítomní
ministři seděli po obou stranách v dlouhých řadách na rohožích, jsouce zahaleni
skvostným šatem z brokátu, kdežto ostatní družina stála v pozadí. Jak patrno,
projevoval tento panovník, ačkoliv měl vládu jen nad malým pohraničním územím,

439

mnoho vznešenosti a elegance. Chán vyšel ze svého stanu Juanu Kvangovi vstříc
as třicet kroků, tento pak vstoupil uctivě se pokloniv do stanu ... Za krátko přišli
vyslanci z Číny a Kao-čangu a odevzdávali své dopisy a pověřovací listiny, které
chán pročítal. Byl v náladě velmi povznesené a vyzval vyslance, aby se posadili.
Potom poručil, aby donesli vína jemu i jim a aby se hrálo, poutníkovi pak dali syrup
z hroznů. Pak si připíjeli, při čemž naplňované a vyprazdňované poháry chřestily
a cinkaly, a do toho zvučela hlučná směs různých nástrojů. Ačkoliv to byly ne¬
obvyklé lidové nápěvy, lahodily smyslům a rozveselovaly mysl. Brzy potom byla
předložena ostatním roštěná a skopová, kdežto poutníkovi podávali předepsanou
potravu, totiž koláče, mléko, cukroví, med a vinné hrozny. Po jídle byl zase předlo¬
žen syrup z hroznů a když byl chán vybídl Juana Kvanga, aby použil příležitosti,
přednesl poutník učení o „desíti ctnostech’', soucitu se životem zvířat, paramitách
a osvobození. Chán pozdvihl ruce, poklonil se, radostně uvěřil a učení přijal.”

Juan 'Kvang líčí Samarkand jako „veliké zámožné město, veliké obchodní skla¬
diště, okolní kraj jako velmi úrodný, s hojnými stromy a květinami a bohatý
krásnými koňmi. Obyvatelé jsou zruční řemeslníci, obratní a energičtí”. V anglo¬
saské Anglii bylo za tehdejší doby sotva něco městu podobného.

Jakmile však se obrátí vypravování k příběhům v Indii, nabývá zbožný a učený
poutník v Juanu Kvangovi převahy nad cestovatelem, a kniha počne oplývati
nehoráznými příhodami o neuvěřitelných zázracích. Přes to vše si dovedeme před-
staviti, jaké byly domy, kroj a pod., a že se velmi podobaly domům a kroji v dnešní
Indii. Tehdy jako dnes se odrážela pestrá mnohotvárnost indického davu od modré
jednotvárnosti obyvatelstva čínského. Uměli-li za časů Budhových čisti a psáti,
nevíme, ale nyní bylo obojí docela běžné. Juan Kvang nám vypravuje zajímavé věci
o veliké budhistické universitě v Nolandě, jejíž zříceniny byly teprve nedávno
objeveny a vykopány. Zdá se, že Nolanda a Taxila bývaly už za dob, kdy byly
otevřeny školy v Athénách, významnými středisky výchovy. Navštívil také jeskyně
v Adžantě, o kterých jsme se již zmiňovali. Kastovnictví zastihl Juan Kvang přes
učení Budhovo pevně zakořeněno a brahmíni se tehdy zase vzmáhali. Jmenuje čtyři
hlavní kasty, o nichž jsme vyprávěli, ale jeho vylíčení jejich činnosti se značně liší
od našeho. Praví, že sudrové byli prý vzdělavateli půdy. U indických spisovatelů
se vypráví, že bylo jejich úlohou sloužiti „dvakráte zrozeným” kastám, stojícím
nad nimi.

Jak jsme už podotkli, je Juan Kvangův popis skutečného indického života pro¬
sycen hojnými legendami a zbožnými výmysly. Ty vyšel hledat a z nich se těšil.
Ostatní, jak uvidíme, mu bylo nařízeno. Budhova víra, která byla za doby Asokovy,
ba ještě za časů Kaniškových dosti nezkažena, že mohla vzbuzovat! ušlechtilé nad¬
šení, se zvrhla v pustou divočinu zvrácených nesmyslů, ve filosofii nekonečných
Budhů, ve vypravování o zjeveních a zázracích podobných vánočním hrám, o ne¬
poskvrněném početí slonů se šesti kly, o dobrotivých knížatech, která se dávala
sežrati hladovým tygřicím, o chrámech, které byly zbudovány na posvátném
odřezku nehtu a o podobných věcech. Tyto historky zde nemůžeme uváděti ; má-h
čtenář v takových věcech zálibu, nechť se uchýlí k publikacím Královské asijské
společnosti (Royal Asiatic Society) nebo Indické společnosti (India Society). Proti
tomuto budhismu, jehož duchovní síla byla podkopána a který byl skoro udušen

440

blýskavými cetkami, pronikalo brahmínství stále víc a více, což Juan Kvang uvádí
s politováním.

Vedle těchto zpráv o neslýchaném duchovním úpadku v Indii nalezneme ve
vypravování Juan Kvangově zmínky o zbořených a opuštěných městech. Veliká část
země hynula ještě řáděním Eftalitů a zmatky z toho pošlými. Opět a opět připad¬
neme na místa jako je toto: „Bral se k severu velikým lesem, cestou přes úzký
nebezpečný průsmyk, kde číhali na cestovatele divocí buvoli a sloni, zákeřníci
a lovci; a když vybředl z lesa, přišel do krajiny Ku-ši-na-ka-lo (Kusinagara).
Městské hradby byly v rozvalinách, města i vesnice byly opuštěny. Cihlové základy
,starého města’ (bývalého hlavního města) měly obvod téměř deseti li. Bylo viděti
jen málo obyvatel a vnitřek města byl divokou pouští”. Tento úpadek však nebyl
nikterak všeobecný; právě tak často čteme zmínku o lidnatých městech a vesnicích
i o čilém zemědělství.

„Život” vypráví o mnoha útrapách na zpáteční cestě: cestovatel upadl do rukou
loupežníkům, veliký slon, který nesl největší část jeho majetku, se utopil, a jen
s velikou obtíží mohl sehnati nového. Zde se ovšem nemůžeme zabývati těmito
dobrodružstvími.

Návrat Juana Kvanga do hlavního čínského města byl, jak se dovídáme,
triumfálním vjezdem. Poslové, které poslal napřed, oznámili jeho příchod. Byl to
velký lidový svátek, ulice byly vyzdobeny pestrými prapory a oživeny veselou
hudbou. Přivedli ho do města s velikou nádherou a slávou. Bylo potřebí dvaceti koní
k tomu, aby odvezli kořist jeho cest; přivezl s sebou sta a sta budhistických knih,
psaných sanskritem, zhotovených z palmových listů a obvázaných březovou korou,
měl mnoho velkých i malých sošek Budhových ze zlata, stříbra, křišťálu a sandálo¬
vého dřeva, měl svaté obrazy a neméně než stopadesát zaručeně pravých ostatků
Budhových. Juan Kvang byl uveden k císaři, který se k němu choval jako k osob¬
nímu příteli, přijal ho ve svém paláci a vyptával se ho den ze dne na divý vzácných
zemí, v nichž se takovou dobu zdržoval. Ale kdežto se císař V5rptával na Indii » hleděl
poutník vyprávět! jen a jen o budhismu.

Další osudy Juana Kvanga obsahují dvě události, jež význačně osvětlují duchovní
působení velikého panovníka Ta-tsunga, který byl podle všeho právě tak dobrým
mohamedánem jako křesťanem a budhistou. U všech znalců náboženství se proje¬
vuje vada, že vědí příliš mnoho o svém vlastním náboženství a o rozdílech mezi ním
a ostatními. Předností či snad také závadou tvůrčích státníků jako byl Tai-tsung
nebo Konstantin Veliký bývá zase, že takovým věcem rozumějí poměrně málo.
Dobré jádro u všech těch náboženství se zdálo Tai-tsungovi úplně stejné. Nebylo
tedy divu, že Juanu Kvangovi nabídl, aby zanechal svého náboženského života
a zabýval se zahraniční politikou; byl to návrh, o němž Juan Kvang ani na okamžik
neuvažoval. Císař trval aspoň na tom, aby Juan Kvang sepsal vylíčení svých cest
a tak povstalo toto cenné klasické dílo. Konečně navrhl Tai-tsung tomuto muži
budhismem zcela prosáklému, aby využil své znalosti sanskritu ku překladu spisů
Lao-tseových a tak učinil přístupným velikého čínského učitele indickým čtenářům.

Císaři se to zdálo pěknou oplátkou a užitečnou službou základnímu dobru, které
je společné všem náboženstvím. Nejspíše mínil, že se Lao-tse celkem vyrovná
Budhovi, ba snad ho i o málo předčí, a že brahmíni dílo jeho přijmou s otevřenou

441

náručí. Asi ve stejném duchu přičiňoval se Konstantin Veliký ze svých sil, aby
pohnul Aria a Athanasia k smírnému rozřešení jejich sporu. Juan Kvang ovšem
odmítl nabídku císařovu. Uchýlil se do kláštera a ztrávil zbytek svých let tím, že
přeložil z budhistické literatury, kterou přivezl s sebou, co jen mohl nejvíce do
elegantní čínštiny.

KAPITOLA XXX

Mohamed a Islám

1. Arábie před Mohamedem

Líčili jsme již, jak r. 628 po Kr. navštívili dvory Herakliův, Kavadhův a Tai-
tsungův arabští poslové, vyslaní od jistého Mohameda, ,, proroka božího” v Medině,
malém obchodním městě v Arábii. Třeba nyní říci, kdo byl ten prorok, který povstal
mezi kočovníky a obchodníky arabské pouště.

Od neparaětných časů byla Arábie až na úrodný pruh jemenský na jihu zemí
kočovníků, hlavním sídlem a původní vlastí národů semitských. Vlny těchto nomadů
se valily čas od času z Arábie na sever, na východ i na západ do dávných civilisací
v Egyptě, při moři Středozemním a v Mesopotamii. Vyprávěli jsme v těchto ději¬
nách, jak vlny ty se převalily přes Sumery a zalily je, jak se semitští Feničané
a Kanaanité usadili kolem východního pobřeží moře Středozemního, jak si semitští
národové v Babylonii a v Asyrii navykli na život usedlý, jak Hyksové dobyli Egypta,
jak se Arameové usídlili v Sýrii s Damaškem jako hlavním městem a jak Hebreové
částečně dobyli své ,, zaslíbené země”. Za neznámé doby se vyhrnuli z východní
Arábie Chaldeové a usadili se ve starých sumerských zemích na jihu. S každým tím
vpádem přichází hned ta, hned ona část semitských národů do dějin.. Ale každý
z těch rojů zanechává za sebou vždy kmenové jádro, ze kterého se konají v budouc¬
nosti nové výpravy.

Dějiny výše organiso váných říší doby koňské a železné, říší cest a písma, uka¬
zují Arábii jako klín, vražený mezi Egypt, Palestinu a krajinu eufratsko-tigridskou,
i jako stálou nádrž kočovných kmenů, kteří loupí, obchodují a vymáhají poplatek
za bezpečnost a ochranu karavan. Dochází k povrchním a dočasným výbojům.
Eg3rpt, Persie, Macedonie, Rím, Sýrie, Cařihrad a zase Persie si střídavě činí nárok
na jakousi neskutečnou nadvládu nad Arábií, a prohlašují nad ní svou bezvýznam¬
nou ochranu. Za Trajána byla římská provincie Arábie, která v sobě obsahovala
úrodnou tehda krajinu hauranskou a táhla se až k Petře. Tu a tam se některý
arabský náčelník a jeho obchodní město pozvednou k dočasnému lesku. Takovým
byl Odenatus z Palmyry, o jehož hlavních osudech jsme se zmínili ; jiným takovým
pomíjivým městem na poušti, jehož zříceniny posud naplňují cestovatele údivem,
byl Baalbek.

Po vjrvrácení Palmyry počínají římské a perské prameny mluviti o Arabech
na poušti jako o Saracénech.

Za Chosroa II. si činila Persie jakýsi nárok na vládu nad Arábií a měla v Jemenu
úředníky a výběrčí daní. Před tím byl Jemen po několik let pod panstvím habeš-

443

Korán, svátá kniha islámu, psaná arabsky ve 1J4
súrách (kapitolách)

ských křesťanů a ještě dříve měl po
celých sedm století domácí knížata, vy¬
znávající — a to stojí za povšimnutí —
víru židovskou.

Až do počátku sedmého století po Kr.
se v arabských pouštích neprojevovaly
příznaky nezvyklé nebo nebezpečné ener¬
gie. Život země byl stále stejný, jako byl
před dávnými dobami. Kdekoli byla úrod¬
ná místa — to jest kdekoli byl pramen
nebo studně — tam žilo nečetné zeměděl¬
ské obyvatelstvo, bydlící v obezděných
městech — obezděných k vůli Beduinům, kteří putovali pouští se svými ovcemi,
hovězím dobytkem a koňmi. Na hlavních karavanních cestách se povznesla některá
význačnější města k dočasnému blahobytu a přede všemi jinými to byla Medina
a Mekka. Na počátku sedmého století byla Medina město, které mělo všeho všudy
asi 15.000 obyvatel. Mekka měla snad 20 — ^25.000 ob3rvatel. Medina byla město po¬
měrně dobře zavlažované, s hojnými datlovými háji ; její obyvatelé byli Jemenité
z úrodné země na jihu. Mekka byla město jiného rázu, vystavěné kolem pramene
trpké příchuti a obývané Beduíny nedávno usedlými.

Mekka nebyla ani výhradně ani od samého počátku obchodním středištěm ; byla
poutním místem. Mezi arabskými kmeny byla již dlouho jakási amfiktyonie, sou¬
střeďující se v Mekce a v některých jiných svatyních; byly měsíce příměří, kdy
válek a krvavých sporů nebylo, a vyvinula se ochrana poutníků a pohostinství.
K tomu vyrostl v těchto shromážděních i živel olympský: Arabové objevili krásu
svého jazyka a vznikly válečné zpěvy a milostné písně. Kmenoví šejkové, majíce
v čele „krále básníků”, byli soudci a rozhodovali o cenách; zpěvy poctěné cenou
se ozývaly po celé Arábii.

Kába, mecká svatyně, byla velmi stará. Byl to čtyřhranný chrámek z černého
kamene a základním kamenem byl meteorit. Tento meteorit pokládali za boha,
a všichni kmenoví arabští bůžkové byli pod jeho ochranou. Trvalým obyvatelstvem
Mekky byl beduinský kmen, který se zmocnil chrámu a udělal ze sebe jeho strážce.
K nim přicházely za měsíců příměří veliké spousty lidu, kteří Kábu obřadně obchá¬
zeli, klaněli se kamenu a líbali jej, a také si zaobchodovali a poslechli písně.
Mekčané měli z těchto návštěvníků veliký užitek.

To vše velice připomíná náboženské a politické poměry řecké před čtrnácti
stoletími. Ale na pohanství těchto hodně primitivních Arabů již počínaly útoky
s několika stran. Mnoho Arabů přijímalo židovství za doby Makabejských a Herodů
v Judsku, a jak jsme již poznamenali, Jemen byl postupně pod panstvím Židů
(t. j. Arabů, obrácených na židovskou víru) , křesťanů a zoroastrovců. Je zřejmo,
že za těch poutnických trhů v Mekce a v podobných středištích bylo plno nábo¬
ženských hovorů. Nedivíme se, že Mekka byla tvrzí starého pohanského kultu,
který jí dodával významu a blahobytu ; Medina zase měla sklony židovské a blízko
ní byly židovské osady. Mekka a Medina tedy nezbytně byly dva kohouti na jednom
smetišti a žily v urputném nepřátelství.

444

2. Život Mohamedův až do hedžry

Mohamed, zakladatel islámu, se narodil v Mekce někdy kolem r. 570 po Kr.
Narodil se ve značné chudobě a byl nevzdělaný i pro poušť. Nevíme ani jistě,
naučil-li se psáti. Po několik roků byl pasáčkem; pak se stal sluhou jisté Kadidže,
vdovy po bohatém kupci. Asi že jí dohlížel na velbloudy nebo jí pomáhal při
obchodě; také prý cestoval s karavanami do Jemenu a do Sýrie. Nebyl podle všeho
obchodníkem zvlášť obratným, ale měl štěstí, že v něm našla jeho paní zalíbení,
i vzala si ho za manžela k velikému rozhořčení své rodiny. Bylo mu tehda jedena¬
dvacet let. Neví se, byla-li jeho žena o mnoho starší, ačkoli se tvrdí, že jí bylo
čtyřicet. Po sňatku asi už nekonal delší cesty. Měli několik dětí, jedno z nich se
jmenovalo Abd Manif — to jest sluha meckého boha Manifa, což svědčí o tom,
že Mohamed tehda nečinil ještě žádných náboženských objevů.

Až do své čtyřicítky žil opravdu naprosto bezvýznamným životem v Mekce jako
manžel zámožné ženy. Je dosti pravděpodobná domněnka, že se stal společníkem
v obchodu se zemědělskými plodinami. Každému, kdo by byl navštívil Mekku kolem
r. 600, byl by se asi zdál zahalečem, člověkem dosti plachým a dobrosrdečným,
posedávajícím a poslouchajícím hovory, špatným básníkem a člověkem naprosto
bezvýznamným.

Na jeho vnitřní život můžeme jen hádati. Spisovatelé nadaní obrazností se
domnívali, že měl veliké duševní zápasy a že vycházel na poušť, když ho chytly
pochybnosti a božská touha. „Za mlčelivé noci i za oslňujícího a horkého poledne
tak jako všichni lidé poznal a procítil na poušti samotu, ale ne osamělost, neboť
poušť je boží a na poušti nikdo nemůže Boha popřítť'. (Mark Sykes.) Snad tomu
tak bylo, ale nemáme důkazů o takových vycházkách do pouště. Jistě přemýšlel
hluboce o tom, co bylo ko¬
lem něho. Možná že viděl
v Sýrii křesťanské kostely;
téměř jistě věděl hodně o Ži¬
dech a o jejich náboženství
a slyšel, jak opovržlivě mlu¬
ví o tom černém kábském
kameni, který vládl nad tře¬
mi sty zvláštními kmenový¬
mi bohy arabskými. Viděl
poutní zástupy a všiml si
vláken neupřímnosti a po¬
věry v pohanství svého ro¬
diště. To ho skličovalo. Židé
ho snad obrátili k víre v jed¬
noho pravého Boha a sám
snad nevěděl, co se s ním
děje.

Konečně nemohl už tyto
city v sobě potlačiti. Když
mu bylo čtyřicet, počal vy-

445

právěti o božské skutečnosti, s počátku patrně jen své ženě a několika svým
nejbližším. Vymyslil určité verše, o kterých říkal, že mu je zjevil anděl. Obsahovaly
v sobě tvrzení o božské jednotě, a některé všeobecné pravdy o spravedlnosti. Zdů¬
razňoval také budoucí život, hrozil peklem těm, kteří byli lhostejní nebo zlí a slibo¬
val ráj věřícím v jednoho Boha. Nehledíc k jeho tvrzení, že jest novým prorokem,
nebylo asi v těchto naukách nic zvláště nového na tu dobu, ale bylo to buřičské
učení pro Mekku, která částečně žila ze svého mnohobožství a která se proto
držela model, když se jich už celý svět vzdával. Jako Máni tvrdil i Mohamed, že
proroci před ním, a zvláště Ježíš a Abraham, byli božskými učiteli, ale že on jejich
učení dovršil a doplnil. Budhismu však nejmenoval, patrně proto, že nikdy
o Budhovi neslyšel. Arabská poušť byla v theologii tuze daleko za světem.

Po několik let bylo nové náboženství tajemstvím malého hloučku prostých lidí,
Kadidže, prorokovy ženy, Aliho, přijatého syna, otroka Zejda a Abu Bekra, Moha¬
medova přítele a obdivovatele. Po několik let to byla neznámá sekta v několika
meckých rodinách, které se na modlářství jen mračily a reptaly — sekta tak skr3d:á
a bezvýznamná, že se vedoucí mužové ve městě v nejmenším o ni nestarali. Ale
znenáhla sílila. Mohamed počal kázati zjevněji, učil o životě posmrtném a hrozil
modlářům a nevěřícím pekelným ohněm. Zdá se, že jeho kázání měla značný
úspěch. Mnozí se domnívali, že se chce státi v Mekce jakýmsi diktátorem a že láká
mnoho vznětlivých a nespokojených lidí na svou stranu; stal se pokus zastrašit!
a potlačit! nové hnutí.

Mekka byla poutnickým místem a svatyní, v jejich zdech se nesměla prolévati
krev, ale přece jen to stoupencům nového učitele nevěstilo nic dobrého. Bojkoto¬
vali je a skonfiskovah jim jmění. Někteří byli vyhnáni, aby si šli do křesťanské
Habeše. Ale prorok zůstal bez úrazu, protože měl dobré známosti a jeho protivníci
nechtěli počíti krvavý spor. Nemůžeme se zde zabývat! kolísavým zápasem, ale
je třeba si všimnouti jedné zarážející příhody v životě nového proroka, která, jak
praví Mark Sikes, „dokazuje, že byl nejarabštějším Arabem”. Po všem tvrzení
o jedinosti boží se zakolísal. Přišel do dvora Káby a prohlásil, že mečtí bohové
a bohyně mohou býti na konec skuteční, že mohou býti jakýmisi svátými, kteří
mají moc zakročovati.

Jeho odvolání bylo přijato s nadšením, ale sotva je učinil, již toho začal litovat!
a jeho lítost svědčí, že skutečně v sobě měl kázeň boží. Jeho odpadnutí od poctivosti
dokazuje, že byl poctivý. Dělal co mohl, aby napravil zlo, které spáchal. Říkal, že
mu ďábel posedl jazyk, a zřekl se modlářství s obnovenou silou. Zápas proti zasta¬
ralým bohům po kratičkém míru vypukl ještě zuřivěji a bez naděje na opětné
smíření.

Na čas nabyly staré zájmy vrchu. Mohamed viděl, že mu je padesát let a že
v Mekce nedosáhl úspěchu. Kadidža, jeho první žena, umřela, a několik z jeho
hlavních podporovatelů zemřelo také. Hledal útulek v sousedním městě Tajfu, ale
Tajf ho vyhnal kamením a spíláním. Pak, když se mu zdál svět nejtemnějším,
přišla mu pomoc. Ocenili a uznali ho tam, kde se toho nenadál. Město Medinu zmí¬
taly vnitřní nepokoje a mnohé z jeho obyvatel, když byli na pouti v Mekce, Moha¬
medovo učení vábilo. Nejspíše že četní medinští Židé otřásli starým modlářstvím.
Dostal vzkaz, aby přišel a vládl v Medině ve jménu svého Boha.

446

Nešel hned. Po dva roky vyjednával posílaje do Mediny svého učedníka, aby
tam kázal a ztroskotal tam modly. Pak počal posílati do Mediny stoupence, které
měl v Mekce, aby tam očekávali jeho příchodu; nechtěl se svěřiti v cizím městě
neznámým přívržencům. Tento odchod věrných trval tak dlouho, až v Mekce zůstali
jenom on a Abu Bekr.

Přes to, že byla Mekka svatyní, byli by ho tam málem zavraždili. Starší města
zřejmě věděli o tom, co se chystá v Medině a uvědomili si nebezpečí, kdyby buřič-
ský prorok ovládl město, ležící na jejich hlavní karavanní cestě do Sýrie. Zvyk se
musí sklonití před nezbytností, pomyslili si, a rozhodli se: krev nekrev, Mohamed
musí zemříti. Navlékli to tak, aby ho zavraždili na loži; a aby byla vina znesvěcení
svatyně společná, zřídili na to výbor, v němž bylo po členu z každé městské rodiny
kromě Mohamedovy. Ale Mohamed se už připravil na útěk ; a když v noci vnikli do
jeho domu, našli Aliho, jeho přijatého syna, spícího nebo předstírajícího spánek na
jeho loži.

Útěk (hedžra) byl dobrodružný, neboť mu pronásledovatelé byli v patách.
Zkušení poušťoví stopaři hledali jeho stopu směrem severním, ale Mohamed a Abu
Bekr šli na jih do jeskyní, kde byli skryti velbloudi a zásoby a odtud šli velikou
oklikou do Mediny. Tam dospěl Mohamed se svým věrným druhem 20. září 622
a oba byli přijati s velikým nadšením. To byl konec jeho zkoušky a začátek jeho
moci.

3. Mohamed — bojovný prorok

Až do Hedžry, kdy mu bylo jedenapadesát let, je povaha zakladatele islámu jen
dohadná a sporná. Po hedžře stojí už v plném světle. Vidíme tu muže veliké před¬
stavivosti, ale arabsky nevyzpytatelného, téměř se všemi beduinskými ctnostmi
i necnostmi.

Počátek jeho panování byl velmi ,,beduinský”. Vláda jediného Boha ze všech
bohů na zemi, jak se Mohamed vyjadřoval, počala přepadáním — více než rok
naprosto neúspěšným — meckých karavan. Pak přišlo veliké pohoršení — porušení
starého obvyklého příměří arabské amfiktyonie na posvátné hoře Rahab. Moslim-
ská tlupa přepadla za této doby hlubokého míru zrádně malou karavanu a zabila
jednoho muže. Byl to jediný jejich úspěch a učinili to z rozkazu prorokova.

Pak došlo k bitvě. Zástup sedmi set mužů vyšel z Mekky doprovodit jinou
karavanu a setkali se s velikou loupeživou tlupou tři sta mužů silnou. Nastal boj,
bitva u Badru, a Mekčané byli poraženi. Padlo jich padesát až šedesát a raněných
bylo také tolik. Mohamed se vrátil u vítězoslávě do Mediny a Alah i ten úspěch ho
tak nadchli, že rozkázal povraždit! mnoho svých protivníků mezi městskými Židy,
kteří se chovali k jeho prorockým nárokům s nepříjemnou lehkovážností.

Ale Mekka si umínila pomstíti Badr, a v bitvě u Uhudu poblíž Mediny způsobili
stoupencům prorokovým citelnou porážku. Mohamed sám byl sražen k zemi
a málem zabit a mnoho jeho stoupenců se dalo na útěk. Ale Mekčané nevyužili své
výhody a nevnikli do Mediny.

Po nějaký čas soustřeďoval prorok všechnu energii na to, aby zase sebral svoje
stoupence, kteří byli zřejmě velice sklíčeni. Korán se zmiňuje o zkoušených citech
této doby. ,,Súry koránu”, praví Mark Sykes, „které se připisují této době, pře-

447

vysují téměř všechny ostatní svou majestátností a vznešenou důvěrou.” Aby to
mohl čtenář posouditi, podáváme ukázku těchto majestátních projevů (súra 3.,
ája 142—149)1):

mÓ vy, kteří věříte! Jestliže poslechnete těch, kteří nevěří, obrátí vás na vašich
patách, i vrátíte se jako bloudící.

„Nikoliv. Bůh jest váš ochránce a On jest nejlepší z pomocníků.

„Uvrhneme do srdcí těch, kteří nevěří, děs, protože přidružili k Bohu něco,
k čemu On neseslal moci. A jejich příbytkem jest oheň; a jak hrozné jest obydlí
nespravedlivých !

„A věru, splnil vám Bůh svůj slib, když jste je pobili s Jeho svolením, až jste
pak ochabli a hádali jste se o té věci a vzbouřili jste se, když vám byl ukázal, po
čem jste toužili.

„Mezi vámi jsou, kdo touží po tomto světě, a mezi vámi jsou, kdo touží po onom
světě. Potom vás obrátil od nich na útěk, aby vás zkoušel. A věru, již vám odpustil,
jeť Bůh milostivý k věřícím.

„Když jste se hnali a neohlíželi jste se na nikoho, zatím co posel boží na vás
volal za vámi, tu odměnil vás strastí na strast, abyste neželeli toho, co vám ušlo,
ani toho, co vás postihlo, jeť Bůh znalý toho, co činíte.

„Potom na vás seslal po strasti bezpečnost, zmalátnělost, jež přepadla jeden
zástup z vás. Ale jiný zástup uvrhly jejich duše do starosti, takže smýšleli o Bohu
nespravedlivě pohanským způsobem, řkouce: „Zdaž máme něco z té věci?” Rci:
„Hle, celá ta věc náleží Bohu.” Skrývajíce ve svých duších to, co ti nezjevují, praví:
„Kdybychom byli měli něco z té věci, nebyli bychom byli zde poraženi.” Rci: „Kdy¬
byste byli bývali ve svých domech, věru, byli by vyšli ven ti, o kterých bylo psáno,
že mají býti zabiti, na místa, na nichž měli spočinouti. (Stalo se tak), aby vyzkou¬
mal Bůh, co je ve vašich prsou, a aby odstranil, co je ve vašich srdcích, jeť Bůh
znalý toho, co jest v nitru prsou.

„Hle, těm, kteří z vás se obrátili na útěk v den, ve kterém se utkaly oba zástupy,
jenom satan dal klopýtnout! pro něco z toho, čeho získali. Avšak již odpustil jim
Bůh, hle, Bůh jest odpouštějící, shovívavý,”

Po několik let trvaly bezvýsledné hádky a spory, až konečně napiala Mekka
všechny síly, aby nadobro vyhladila vzrůstající moc Mediny. Sebrali se všech
konců neméně než 10.000 mužů, nesmírné to vojsko na tu dobu a na tu zemi. Byly
to ovšem načisto neukázněné zástupy pěších a jezdců na koních i na velbloudech,
které byly nachystány jen na obyčejné bitky na poušti. Luky, oštěpy a meče byly
jedinou jejich zbraní. Když konečně zahaleni ve veliké mraky prachu měli před
očima chýše a domy medinské, našli místo menšího vojska téhož druhu, nachysta¬
ného k bitvě, zjev nový, se kterým si nevěděli rady — příkop a násep. Mohamed
se na radu perského obrácence v Medině okopal!

Tento zákop působil na tu beduinskou sebranku jako něco přímo nesportovního,
co se v dějinách světa ještě nikdy nepřihodilo. Objížděli jej. Řekli obleženým s ná¬
ležitým hulákáním od plic, co si o celé věci myslí. Vystřelili několik šípů a pak se
utábořili, aby se dohodli o této úžasné ohavnosti. Nemohli se dohodnout!. Moha¬
med nechtěl vyjiti ven; počaly deště, stany spojenců se promočily a vaření dělalo

1 ) Tuto i následující ukázku přeložil do Češtiny z arabského originálu Dr. Felix Tauer.

448

potíže, názory se rozcházely a docházelo k prudkým hádkám, a na konec se celý
ten veliký zástup zase rozešel domů, nepokusiv se ani o bitvu (627) . Tlupy se roz¬
ptýlily na sever, na východ a na jih, změnily se v mraky prachu a nezůstalo po
nich ani památky. Blízko Mediny měli Židé tvrz, a Mohamed na ně měl už dávno
svrchu pro jejich neúctu k jeho theologii. Projevovali chut býti na straně pravdě¬
podobného vítěze v tomto posledním boji, i vrhl se n3mí na ně, pobil všechny muže
(bylo jich devět set) a zotročil ženy a děti. Možná že mnozí z jejich nedávných
spojenců byli mezi těmi, kdo ty otroky kupovali. Po tomto podivném neúspěchu se
Mekka už nezmohla na žádný pořádný odpor proti Mohamedovi a její vůdcové muž
za mužem přecházeli na jeho stranu.

Netřeba se nám už zabývati podrobnostmi příměří a míru, jímž se na konec
panství prorokovo rozšířilo i na Mekku. Jádro úmluvy bylo, že se věřící při
modlitbě mají obraceti k Mekce místo k Jerusalému, jak posud činili, a že Mekka
má býti poutnickým středem nové víry. Mekčanům to bylo podle všeho docela
jedno, zdali tam putují davy ve jménu jednoho boha nebo mnohých bohů, jen když
tam putovaly. Mohamed ztrácel čím dále tím více naději, že se k němu Židé
i křesťané ve větší míře přidají a přestal se zabývati myšlenkou, že všechny ty
víry uctívají skutečně téhož jediného Boha. Alah se stával čím dále tím více jeho
zvláštním Bohem, připoutaným nyní tou smlouvou ke kábskému meteoru, a čím
dále tím méně Bohem Otcem všeho lidstva. Pokrok projevoval už ochotu jednati
s Mekkou a konečně došlo k dorozumění. Panství nad Mekkou věru stálo za
ústupky. O vyjednávání a konečném řešení sporu nebudeme zde mluviti. R. 629
vstoupil Mohamed do města jako jeho pán. Obraz Manifa, boha, po němž kdysi
pojmenoval svého syna, pošlapal, jak vstupoval do Káby.

Pak se jeho moc šířila; byly bitvy, zrady, řeže, ale celkem vítězil, až se stal
pánem celé Arábie; a když se r. 632 stal pánem celé Arábie, zemřel ve věku
dvaašedesáti let.

Za posledních jedenácti let jeho života po hedžře je pozorovati malý rozdíl mezi
chováním Mohamedovým a kteréhokoli jiného slučovatele národů v jedinou říši.
Hlavní rozdíl je, že užíval jako tmelu náboženství, které sám vytvořil. Byl vypo¬
čítavý, zrádný, krutý nebo dělal kompromisy, jak toho okolnosti vyžadovaly a jak
by byl na jeho místě jednal každý jiný arabský král, a v jeho království bylo ku
podivu málo oduševnělosti. Jeho domácí život za času jeho moci a volnosti nebyl
také zvlášť povznášející. Až do smrti Kádidžiny, kdy mu bylo padesát let, byl, zdá
se, počestným manželem jedné ženy, ale pak, jako mnoho starších mužů, projevo¬
val nepříjemně silný zájem o ženy.

Po Kadidžině smrti si vzal dvě ženy, z nichž jedna, mladá Ajiša, se stala
a zůstala jeho miláčkem a velmi vlivnou společnicí; a pak bylo v jeho domácnosti
mnoho jiných žen, manželek i souložnic. To vedlo k četným sporům a zmatkům,
a přes mnohá zvláštní a velmi prospěšná zjevení Alahova musí nad tím věřící silně
zavírati oči.

Tak na př. vzniklo pohoršení k vůli A jiši ; zůstala kdysi pozadu za svým velblou¬
dem, když hledala ve křoví svou stužku na krk; a tu musil zakročit! Alah poněkud
rázněji a pokárati její pomlouvače. Alah musil také velmi zřetelně říci své mínění
o všeobecné touze této ženské domácnosti po „světském životě a jeho ozdobách”
a po „parádě”. Pak bylo mnoho řečí o tom, že prorok nejdříve provdal svou

449

sestřenku Zainibu za svého přijatého syna Zaida a pak, když Zaid „ukojil svou
žádost po ní”, prorok si ji sám vzal a oženil se s ní — ale jak inspirovaná kniha
objasňuje, jenom aby ukázal rozdíl mezi přijatým a skutečným synem. „Dali jsme
ti ji za ženu, aby věřící neměli pochybností o ženách svých přijatých synů, když
ukojili svou žádost po nich, a Alahův rozkaz má býti vykonán”. Ale jistě by byl
měl stačiti prostý fakt v koránu bez tohoto až příliš hmatatelného důkazu. Krom
toho byla v harému vzpoura pro nenáležitou přízeň, kterou prorok prokazoval
egyptské souložnici, jež mu porodila syna — - hocha, kterého měl tuze rád, když
nezůstal na živu žádný ze synů Kadidžiných, Tyto domácí zmatky se mísí neroz¬
lučně s našimi dojmy o prorokově osobnosti. Jedna z jeho žen byla Židovka Safija,
kterou si vzal k sobě večer po bitvě, v níž byl její muž zajat a popraven. Uzřel
zajatou ženu už za soumraku, nalezla milost v jeho očích a přivedli ji do jeho
stanu.

To jsou význačné události za těch posledních jedenácti let prorokova života.
Poněvadž kromě toho založil veliké náboženství, píší někteří o tomto zřejmě chlip¬
ném a dosti úskočném vůdci jako o muži, kterého možno postaviti vedle Ježíše
Nazaretského, Gotamy nebo Maniho. Ale je patrno, že byl vytvořen z hrubší hlíny;
byl ješitný, sobecký, krutý a klamal sám sebe; znamenalo by stavěti celé naše
dějiny na hlavu, kdybychom, majíce neupřímný zřetel k nějakému moslinskému
čtenáři, ho líčili v jiném světle.

Ale třeba chceme býti objektivní, nesmíme pro tuto jeho ješitnost, sobectví,
sebepodvádění a prudkou žádostivost býti nespravedliví. Zamítáme-li nadsázky
věřících, nesmíme ani přepiatě odsuzovati. Může muž, který nemá dobrých vlast¬
ností, míti přítele? Neboť ti, kteří znali Mohameda nejlépe, věřili v něho nejvíce.
Kadidža v něho věřila po všechny své dny, ale o ní možno říci, že ho milovala jako
žena muže, Abu Bekr je lepší svědek, a nikdy se nezakolísal ve své oddanosti. Abu
Bekr věřil v proroka a je velmi nesnadno pro kohokoli, kdo čte dějepis té doby,
aby nevěřil Abu Bekrovi. Ali zase dal v šanc svůj život za proroka v jeho nejsmut¬
nějších dnech. Mohamed nebyl podvodníkem, třeba se časem ve své ješitnosti
choval, jako by mu stál Alah k službám na pokyn a na zavolání a jako by jeho
myšlenky byly nezbytně myšlenkami božími.

A jestliže jeho krví potřísněná vášeň k Safii naplňuje naši duši úžasem
a odporem, jeho láska k malému Ibrahimovi, synu Marie Egyptské, a jeho vášnivý
žal, když dítě zemřelo, ho staví mezi všechny ty, kdo vědí, co je to láska a ztráta.

Urovnal zemi nad hrobečkem vlastníma rukama. „To ulehčuje zarmoucenému
srdci. Jistě to ani nepomáhá mrtvému, ani mu to neškodí, ale utěšuje to živého.”

1^. Učení islámu

Ale něco jiného jsou osobní vlastnosti Mohamedovy a něco docela jiného jsou
vlastnosti islámu, náboženství, které založil. Mohameda nepřirovnával nikdo k Ježí¬
šovi nebo Manimu, a jeho poměrný vývoj je pro nás otázkou podružnou ; islám byl
přirovnáván ke zkaženému křesťanství sedmého století a k upadající tradici zoro-
astrovských mágů, a toho si musí dějepisec všímati především. A ať už je to proto,
že islám založil právě tento prorok nebo přes to, že on byl jeho zakladatelem, ať

450

je to jistými událostmi při jeho vzniku a jistými vlastnostmi pouště, z níž vznikl —
není pochybnosti, že toto náboženství má mnoho krásných a ušlechtilých stránek.
Veliké věci nepřicházejí vždy do života vznešenými osobami. To jen pošetilost
prostých věřících žádá někdy na velebnosti pravdy zázračné hlouposti a na věčné
spravedlnosti neposkvrněné početí.

Rok před svou smrtí, na konci desátého roku hedžry, konal Mohamed poslední
svou pout z Mediny do Mekky. Proslovil k svému lidu velikou řeč, o níž vypráví
tradice. Jsou ovšem spory o pravosti jeho slov, ale nemůže býti sporů o tom, že
islámský svět, svět čítající stále tři sta milionů lidí, je přijímá podnes za pravidlo
pro svůj život a do veliké míry je zachovává. Čtenář si všimne, že první odstavec
odstraňuje všechno loupení a krvavé hádky mezi stoupenci islámu. Poslední od¬
stavec staví věřícího černocha na roveň kalifovi. Snad to nejsou slova tak vznešená
jako jisté výroky Ježíše Nazaretského, ale založila ve světě velkou tradici důstoj¬
ného, řádného chování, dýší duchem velkomyslnosti a jsou lidská i praktická.
Vytvořila společnost, v níž bylo méně všeobecné ukrutnosti a společenského útisku,
než bylo doposud ve kterékoli jiné společnosti na světě.

„C lide, slyšte mé slovo, vždyť nevím, zda se kdy shledám s vámi po tomto roce.
Vaše životy a vaše statky jsou pro vás posvátny a nedotknutelný až do doby, v níž
se setkáte se svým Pánem.

„Bůh přidělil každému, kdo má na něco právo, jeho právo a není lhostejná
závět dědici.

„A dítě náleží loži (= otci) a cizoložníku patří kámen.

„A kdo prohlašuje někoho jiného za svého otce, nebo se dává v ochranu někoho
jiného, než svého pána, na tom jest kletba boží a andělů i veškerých lidí.

,,Ó lide, vy máte u svých žen právo a ony mají právo u vás. Vy máte požado-
vati od nich, aby nedaly vkročiti na vaše lože nikomu, kdo jest vám protivný a na
nich jest, aby nepáchaly zjevného cizoložství. Když pak by to učinily, tu dovolil
vám Bůh, abyste je zanechali samotný v ložnicích a bili je ne příliš citelně. Když
pak toho zanechají, tu jim náleží obživa a oděv, jak se sluší. A hleďte na své ženy
jako na osoby, jimž jest činiti dobré, neboť ony jsou za vás provdány a ničím
nevládnou pro sebe. A hle, vy jste si je vzali jako svěřené Bohem a učinili jste si
dovolenými jejich lůna podle slov božích.

„A svým otrokům, hleďte, abyste dávali totéž jídlo, které sami jíte a odívejte
je oděvem, který vy nosíte. A jestliže se dopustili poklesků, který nechcete pro¬
minout!, tu je prodejte, aby byli služebníky Páně a nebyli týráni.

„Ó lide, slyšte mé slovo a porozumějte mu ! Vězte, že každý muslim jest bratrem
muslimovi a že (všichni) muslimové jsou bratři.”

Tento důraz na laskavost a shovívavost v každodenním životě je z čelných ctností
islámu, ale není ctností jedinou. Stejně důležitý je nesmlouvavý monotheismus bez
židovské výlučnosti, jež korán hlásá. Od samého počátku byl tu pádnou skuteč¬
ností proti theologickým tenkostem, které mátly a dělily křesťanstvo a zahlazo¬
valy ducha Ježíšova. Třetím pramenem síly byly úzkostlivé předpisy o modlitbě
a uctívání a přesná ustanovení o tom, jaký je význam a důležitost, připisovaná
Mekce. Nebylo dovoleno věřícím přinášeti oběti; obětní kněz starého rázu se ne¬
mohl dostati žádnou skulinou do nové víry. Nebyla to prostě nová víra, čistě pro¬
rocké náboženství, jako bylo náboženství Ježíšovo za jeho časů nebo náboženství

451

Gotamovo za jeho života, nýbrž jak to bylo zavedeno, tak to mělo zůstati. Islám
podnes má učené doktory, učitele a kazatele, ale nemá kněží.

Byl pln ducha laskavosti, velkodušnosti a bratrství; bylo to náboženství prosté
a pochopitelné; byl to pud, spojený s rytířským citem pouště a působil přímo na
nejobyčejnější instinkty obyčejných lidí. Proti němu stálo židovství, boží zástup
spojený plemenným příslušenstvím; stálo proti němu křesťanství, hlásající a káza¬
jící bez konce o trojicích, dogmatech a kacířstvích, což všechno bylo obyčejnému
člověku kozím chlupem, a stál proti němu mazdaismus, kult zoroastrovských
mágů, kteří přivedli Maniho na kříž. Jádro těch, k nímž mluvil islám, se tuze málo
staralo o to, byl-li Mohamed chlipný nebo nebyl, nebo provedl-li něco nepěkného
nebo podezřelého ; na ně působilo především, že ten Bůh Alah, kterého hlásal, byl
podle jejich svědomí v jejich srdcích Bohem spravedlnosti a že poctivé přijetí jeho
nauky a prakse otevíralo v tom světě nejistoty, zrady a nesnášelívé rozdvojenosti
dokořán dveře velikému a rostoucímu bratrství věrných pozemšťanů, otevíralo
dveře do ráje, v němž nezněly až do omrzení věčné chvalozpěvy a uctívání a v němž
svati, kněží a pomazaní králové byli stále na předních místech, nýbrž kde byla
bratrská rovnost a prosté i pochopitelné rozkoše, po kterých jejich duše prahly.
Bez dvojsmyslného symbolismu, bez dýmavých oltářů a kněžského prozpěvování
přirostly tyto přitažlivé nauky Mohamedovy k lidskému srdci.

5. Kálifové Abu Békr a Omar

Pravým stělesněním islámského ducha nebyl Mohamed, nýbrž jeho důvěrný
přítel a podporovatel Abu Bekr. Je nepochybné, že byl-li Mohamed duší a obraz¬
ností prvotního islámu, byl Abu Bekr jeho svědomím a jeho vůlí. Pokud žili
pospolu, Mohamed vždy říkal, co se má státi, ale Abu Bekr v to věřil. Když se
Mohamed kolísal, Abu Bekr ho podpíral. Abu Bekr byl muž bez pochybností, jeho
víra dokrajovala všechno do konce, jako ostrý nůž. Můžeme býti ujištěni, že by
Abu Bekr nebyl býval shovívavý k meckým bůžkům, a že nepotřeboval od Alaha
inspirace, aby vysvětlil svůj soukromý život. Když v jedenáctém roce hedžry (632)
prorok ochuravěl horečkou a zemřel, následoval po něm Abu Bekr jako vůdce
a kalif (kalif - nástupce) a jen ta nebojácná důvěra Abu Bekrova ve spravedlnost
Alahovu zabránila roztržce mezi Medinou a Mekkou, udusila daleko se šířící po¬
vstání beduínů proti daním, uloženým pro společnou věc a provedla vehký lou¬
pežný nájezd do Sýrie, jejž zemřelý prorok zamýšlel. A pak se Abu Bekr s tou
vírou, která přenáší hory, pustil prostě a jednoduše do dobývání celého světa pro
Alaha — s malými vojsky, čítajícími 3000 — 4000 Arabů — v duchu oněch listů,
které prorok napsal r. 628 z Mediny panovníkům celého světa.

A pokus ten by se byl málem podařil. Kdyby byl měl islám asi tak dva tucty
mužů, mladších mužů s vlastnostmi Abu Bekrovými, kteří by byh pokračovali
v jeho díle, bylo by se jistě podařilo. Bylo by se málem podařilo, poněvadž byla
Arábie nyní středem víry a vůle a poněvadž nikde jinde na světě, snad kromě stepí
ruských nebo turkenstanských, nebylo až k samé Číně jiné společnosti svobodně
myslících mužů, jejíž vládcové a vůdcové by měli sílu víry. Náčelník byzantské
říše, Heraklius, vítěz nad Chosroem II., měl už mužná léta za sebou a trpěl vodna-

452

telností, a jeho říše byla vyčerpána dlouhou perskou válkou. Směs obyvatelstva
pod jeho vládou málo o něm věděla a ještě méně se o něho starala. Persie byla
v nejhlubších nížinách monarchistického úpadku; otcovrah Kavadh n. zemřel po
několikaměsíčním panování a řada dynastických intrik a romantických vražd
oživovala sice palác, ale oslabovala zemi. Válka mezi Persii a říší byzantskou byla
asi s počátku vlády Abu Bekra ukončena jenom formálně. Obě strany hodně
užívaly pomoci arabské; po Sýrii bylo mnoho měst a osad náležejících pokřtěným
Arabům, kteří zachovávali Cařihradu nevysvětlitelnou věrnost; nad perským
postupem mezi Mesopotamií a pouští bděl arabský poplatný kníže, jehož hlavní
sídlo bylo v Hiře. Arabský vliv byl silný ve městech jako Damašek, kde křesťanští
urození Arabové četli a přednášeli nejnovější básně svých soupeřů z pouště. Tak
bylo pro islám pohotově velmi mnoho materiálu snadno přizpůsobitelného.

Vojenské výpravy, které nyní počaly, náleží mezi nejskvělejší v dějinách světa.
Arábie se stala náhle zahradou vynikajících mužů. Jméno Khalidovo září jako
nejjasnější hvězda v souhvězdí nadaných a oddaných moslimských vojevůdců.
Kdykoli velel, vždy vítězil, a když žárlivost druhého kalifa Omara jej nespravedlivě
a neomluvitelně ponížila, nestěžoval si, nýbrž sloužil Alahovi spokojeně a dobře
jako podřízený těch, nad kterými dříve panoval. (Ale Schrutz v Helmoltově
,,Weitgeschichte” praví, že soukromý život rytířského Khalida byl pro
věřící pohoršením. Dopouštěl se cizoložství, vážného to pohoršení ve světě mnoho-
ženství.) Nemůžeme zde líčiti příběhy těchto válek; arabská vojska podnikla
zároveň útok jak na byzantskou Sýrií, tak na perské hraniční město Hiru, a všude
dávala na vybranou trojí věc: buď platiti poplatek nebo vyznati pravfho Boha
a přidati se nebo zemříti. Setkávala se s vojsky velikými a ukázněnými, ale bez
nadšení, a porážela je. Nikde nebylo toho, čemu se říká lidové vzbouření. Obyva¬
telstvu lidnatých, uměle zavlažovaných krajů mesopotamských záleželo tuze málo
na tom, platí-li daně Byzantiu nebo Persepoli nebo Medině; a z těch dvou protiv¬
níků, Arabů nebo perského dvora, byli Arabové — Arabové těch slavných dob —
poctivější, spravedlivější a milosrdnější. Křesťanští Arabové se připojili velmi
ochotně k vetřelcům, a stejně i mnoho Židů. Právě jako na západě, tak nyní i na
východě byl tento vpád sociální revolucí. Ale zde byl také revolucí náboženskou,
vyznačující se novou a velmi zřetelnou duševní čilostí.

Právě tento Khalid vybojoval rozhodnou bitvu proti Herakliovi (636) na březích
Jarmuku, přítoku Jordánu. Legie, jako vždy, neměly pořádné jízdy; po sedm století
marně strašil na východě duch starého Crassa; císařská vojska spoléhala na jízdu
křesťanských pomocných posil arabských, a tyto přešly v rozhodné chvíli k mosli-
mům. Byzantské vojsko mělo s sebou veliký průvod kněží, posvátné korouhve,
obrazy a svaté ostatky, a krom toho mu pomáhali mniši svým zpěvem. Ale kouzlo
svátých ostatků nepůsobilo vůbec a zpěv tuze málo. Na straně arabské promluvili
k svým věrným emirové. a šejkové, a pronikavé hlasy žen, umístěných po arabském
zvyku vzadu, povzbuzovaly muže. Moslimské šiky byly plny věřících, před nimiž
zářilo vítžzství nebo ráj. Jakmile scházela pravidelná jízda, nebylo pochyby, kde
zvítězí. Pokus o ústup se změnil ve zmatek a nastala řež. Byzantská armáda měla
za zády řeku, a ta byla zaplněna mrtvolami.

Potom popouštěl Heraklius pomalu svým novým protivníkům celou Sýrii, které
před nedávném dobyl na Peršanech. Brzo padl Damašek a o rok později vtáhli

H. G. Wells, DŽjiny svŽta — 29.

463

moslimové do Antio¬
chie. Na čas ji mu¬
sili zase vykliditi
před posledním úsi¬
lím Cařihradu, ale
vtáhli tam opět a
nadobro pod Khali-
áem,

Zatím na východ¬
ní frontě po rychlém
počátečním úspěchu
(zmocnili se pevno¬
sti Hiry) perský od¬
por silně vzrostl.
Dynastické spory
skončily konečně na¬
stoupením krále krá¬
lů, a v Rustamovi
povstal schopný vo¬
jevůdce. Ten nabídl
nepříteli bitvu u Ka-
dessie (637), Jeho
vojsko bylo právě
takové směsice ja¬
ko ta, kterou vedl

Darius do Thracie nebo kterou porazil Alexander u Issu; byli to sami nováčci.
Měl třiatřicet válečných slonů a seděl na zlatém trůně na vysoké terase za
perskými šiky, přehlížeje bitvu ; tento trůn připomene čtenáři Herodota, Helespont
a Salamis více než před tisíci roky. Bitva trvala tři dny; každý den Arabové útočili
a perské vojsko útok odrazilo, až si večer vynutil příměří. Třetího dne dostali
Arabové posily, a k večeru se Peršané pokusili ukončiti boj útokem slonů.
S počátku hnala obrovská zvířata všechno před sebou ; pak byl jeden slon bolestně
poraněn a nedal se zvládnouti, běhaje sem tam mezi oběma vojsky. Jeho šílený
strach přešel na druhé slony; nějaký čas byla obě vojska jako omámena v rudém
světle západu, dívajíce se na šílené úsilí těchto šedivých, řvoucích oblud, dostati
se z trýznivých spoust ozbrojených lidí, kteří je svírali. Pouhou náhodou se stalo,
že na konec prorazili sloni šiky perské a ne arabské, a že tak Arabové mohli při
nastalém zmatku podniknout! nový útok. Soumrak přešel v noc, ale tentokráte se
vojska od sebe neodloučila. Po celou noc útočili Arabové ve jménu Álahově
a dotírali na rozprášené a ustupující Peršany. Svítání vzešlo nad stopami prcha¬
jícího vojska Rustamova daleko za spoustami boje. Jeho cesta byla značena poho¬
zenými zbraněmi a roztříštěnými vozy a mrtvými i umírajícími. Lešení i zlatý trůn
se zřítily a Růstám na spoustě mrtvých mrtev nalezen . . .

Abu Bekr zemřel již r. 634 a po něm nastoupil jako kalif Omar, prorokův švagr ;
hlavní výboje moslimské se udály právě za tohoto Omara (634 až 644) . Moslimský
útok vytlačil Byzantince ze Sýrie úplně, ale u hor taurských byl zadržen. Arabové

454

zaplavili Arménii, dobyli celé Mesopotamie, a perské hranice už nesahaly k řekám.
Egypt přešel téměř bez obrany z moci řecké do moci arabské. Jeho dobytí odřízlo
od ostatního křesťanstva Habeš, a po tisíc let neslyšíme docela nic o této vzdálené
zemi. Zůstala křesťanská, a v polovici patnáctého století došlo z Habeše poselství
do Říma, aby se vyptalo na jisté dogmatické věci. V křesťanstvu se udržovala
dlouho legenda o veliké křesťanské zemi na východě, zemi kněze Jana, legenda,
která se snad zakládala na zmateném vyprávění o Habeši, smíšeném s jinými
vyprávěními o mongolských náčelnících, pokřesťaněných nestonány.

V několika letech znovunabylo plémě semitské ve jménu Boha a jeho proroka
skoro všeho území, kterého pozbylo proti arijským Peršanům před tisíci lety.
Jerusalém padl brzy bez obléhání ujednav smlouvu, a tak byl pravý kříž, který si
odnesli Peršané před dvanácti lety a kterého zase pracně dobyl Heraklius, mimo
křesťanské panství. Ale byl posud v křesťanských rukou; křesťané byli trpěni,
platili jenom daň z hlavy a všechny kostely a ostatky zůstaly v jejich držení.
Jerusalém žádal od svého přemožitele zvláštní podmínku. Město se chtělo vzdáti
jen Samému kalifu Omarovi. Ten byl až doposud v Medině, kde organisoval vojsko
a odkud dozíral na celou výpravu. Vypravil se do Jerusaléma a způsob, jakým tam
vstoupil, ukazuje, jak rychle sílu a prostotu prvních Moslimů podkopal úspěch.
Projel těch tisíc kilometrů provázen jediným sluhou; seděl na velbloudu a pytel
ječmene, pytel datlí, měch s vodou a dřevěná miska bylo vše, co si vzal s sebou na
cestu. Před městskými hradbami se setkal se svými vojevůdci, oděnými ve skvostné
hedvábné šaty a sedícími na koních s bohatými čabrakami. Při tomto úžasném
podívání chytil starce vztek. Spustil se s velblouda na zem, nahrabal si bláta
a kamení, házel jimi na tyto krasavce a z plna hrdla nadával. Chtějí ho urážet ?
Co znamená ta paráda? Kde jsou jeho bojovníci? Kde jsou ti opuštění muži?
Nedovolí, aby ho provázeli tito hastroši. Jel dále se sv>m sluhou a nastrojení
emirové ujeli , kam už jeho kamení nedolétlo. Setkal se samoten s jerusalémským
patriarchou, který zřejmě přejal město z rukou jeho byzantských vladařů. Dohodl
se s ním vehni dobře. Obešli spolu svátá místa a Omar, který se zatím poněkud
uklidnil, vtipkoval, jak se jeho generální štáb vjmiódil.

Stejně příznačný pro dobu je Omarův list, nařizující jednomu z jeho místo-
držitelů, který si vystavěl v Kufě palác, aby jej zbořil.

„Řekli mně,” psal, „že se chceš opičiti po Chosroovi (y Ktesifoně) , a že chceš
dokonce používati bran, které byly jeho. Chceš mí ti také stráže a vrátné u těch
bran, jako měl Chosroes? Chceš, aby k tobě věřící nemohli a nechceš přijímati
chudých? Chceš se uchýliti od obyčeje našeho proroka, chceš se vytahovat jako ti
perští panovníci a chceš sestoupiti do pekel jako oni sestoupili?” (Podle Schurtze
v Helmoltových „Weltgeschichte”).

6. Veliké dny Omejovcú

Abu Bekr a Omar jsou dvě hlavní postavy v dějinách islámu. Není naším
úmyslem popisovat! tu války, jimiž se ve 125 letech rozšířil islám od Indu k Atlan¬
tickému oceánu a do Španělska a z Kašgaru na hranicích čínských do Horního
Egypta. Stačí na to dvě mapy, ukazující hranice, až kam mohutný popud nové víry

466

zanesl arabskou myšlenku a arabská písma, dokud světskost, starý obchodní
a loupeživý duch a oslnivé kouzlo hedvábného roucha nenabyly zase bývalé ochro¬
mu jící síly nad arabským duchem a vůlí. Čtenář si všimne, jak se přelila veliká
vlna po stopách Juana Kvanga a jak snadno se v Africe opakovaly snadné výboje
Vandalů směrem opačným. A chová-li klamnou domněnku o ušlechtilých civili-
sacích, ať perské, římské, helénské nebo egyptské, že snad byly tímto přívalem
zatopeny — čím dříve se vzdá takových myšlenek, tím lépe pro něho. Islám nabyl
vrchu, poněvadž to byl nejlepší politický a společenský řád, jejž mohla ta doba
dáti. Nabyl vrchu, poněvadž našel všude politicky netečné národy oloupeny, potla¬
čeny, zastrašeny, nevychovány a neorganisovány a poněvadž našel sobecké a zka¬
žené vlády, které vůbec nebyly s lidem ve styku. Byla to nejširší, nejsvěžejší a nej¬
čistší politická myšlenka, která posud zasáhla činně do vývoje světa, a nabízela
lidským davům lepší podmínky životní než kterákoli jiná. Kapitalistická a otro-
kářská soustava římské říše i literatura, kultura a společenská tradice v Evropě
se už dávno sesuly a zašly, dříve než vjrvstal islám; teprve když lidé ztratili víru
v upřímnost jeho představitelů, počal také islám klesati.

Větší část své energie vydal na podmanění a přizpůsobení Persie a Turkestanu;
jeho nejmocnější nápor byl z Persie na sever a přes Egypt na západ. Kdyby byl
soustředil svou první sílu na říši byzantskou, není pochyby, že by se byl v osmém
století zmocnil Cařihradu a přišel do Evropy tak snadno, jako se dostal až na
Pamir. Je pravda, že kalif Muavija obléhal město po sedm roků (672 až 678)
a Sulejman r. 717 a 718; ale tlak nebyl trvalý a tři až čtyři století zůstávala
byzantská říše vetchou baštou Evropy. U Avarů, Bulharů, Srbů, západních Slovanů
a Sasů, nedávno pokřesťaněných nebo pohanských, by byl islám nalezl jistě právě
tak horlivé obrácence jako je nalezl mezi Turky ve střední Asii. A ačkoli šel
nejdříve do Evropy okružní cestou přes Afriku a Španělsko, místo aby se soustředil
na Cařihrad, setkal se na konci dlouhé a nepřetržité cesty z Arábie teprve ve
Francii s mocí dostatečně silnou, aby zadržela jeho další pochod.

466

M.OSLtMSKJÍ -^íá'E , r. rSOvoKr.

Od Samého počátku ovládali novou říši beduinští aristokrati z Mekky. Abu Bekr,
první kalif, byl zvolen tuze neformálně — pokřikem — v Medině, stejně jako
Omar I. a Othman, třetí kalif, ale všichni tři byli Mekčané z dobrých rodin. Nebyli
to muži medinští. A ačkoh Abu Bekr i Omar byli skrz naskrz prostí a spravedliví,
byl Othman už z hrubší hlíny, docela ve slohu těch hedvábných rouch, pro něhož
výboj nebyl výbojem pro Alaha, nýbrž pro Arábii a zvláště pro Mekku v Arábii,
a ještě více pro něho samého a pro Mekčany i pro jeho rodinu, Omejovce. Byl to
úctyhodný muž, který sloužil své zemi, svému městu i svému „lidu”. Neobrátil se
tak brzy jako jeho dva předchůdci; přidal se k prorokovi na základě solidní
zásady: tu máš a dej! Když se stal kalif em, přestal býti podivným mužem, plným
ohněm a víry v zázraky a stal se orientálním panovníkem, jakých bylo mnoho
před tím i potom, panovníkem dosti dobrým podle východního měřítka posud
platného, ale nic více.

Vláda i smrt Othmanova ukázaly následky Mohamedovy slabosti právě tak
jasně jako život Abu Bekrův a Omarův dosvědčovaly božský oheň jeho učení.
Mohamed byl politikem ve chvílích, kdy by byl Abu Bekr zůstal pevný, a nový
živel aristokratické hrabivosti, který nastoupil s Othmanem, byl ovocem tohoto
politického hnutí. Nyní vyšlo na jevo dědictví toho bezstarostně shromážděného
harému prorokova — rodinné zmatky a žárlivost, které číhaly v pozadí moslimské
politiky za panováni prvních dvou kalif ů. Ali, který byl synovcem, přijatým synem
a zetěm prorokovým — manželem prorokovy dcery Fatimy — se pokládal za
právoplatného kalif a. Jeho nároky byly jakoby spodním proudem nevole Mediny
a soupeřných rodin meckých proti pokrokům Omejovců. Ale Ajiša, oblíbená žena
prorokova, byla vždy žárlivá na Fatimu a stála proti Alimu. Podporovala
Othmana . . . Skvělý počátek islámu se náhle sřítil v tuto špinavou hádku a hašte¬
ření dědiců a vdov.

R. 656 kamenovala luza na ulicích medinských Othmana, starce již osmdesáti¬
letého, zahnala ho do jeho domu a tam ho zavraždila; Ali, který se stal konečně

457

kalifem, byl r. 661 také zavražděn. V jedné z bitev této občanské války Ajiša, nyní
statečná a svévolná stará dáma, se vyznamenala vedouc útok a sedíc na velbloudu.
Byla zajata a nebylo jí ublíženo.

Zatím co arabská vojska pokračovala vítězně v dobývání světa, seděla tato
občanská válka islámu v týle. Co bylo Ajiši světové panství Alahovo, jen když
mohla pokořiti hanebnou Fatimu, a cožpak se starali Omejovci i přívrženci Aliho
o jednotu lidstva, když měli pro zábavu takovou důkladnou rvačku, jejíž cenou
byl kalifát! Islámský svět byl roztržen ve dví záštím, hrabivostí a stranickou zpo-
zdilostí hrstky medinských mužů a žen. Tento spor žije doposud. Podnes jedna
důležitá větev moslimů, šiité, mají dědičné právo Aliho na kalifát za článek
víry! Mají převahu v Persii a v Indii.

Ale stejně důležitá část, Sunitě, s nimiž je nestrannému pozorovateli nesnadno
nesouhlasiti, popírají tento zvláštní přídavek k Mohamedově prosté víře. Pokud
můžeme souditi na tak velikou dálku časovou, byl Ali člověk docela všední.

Dívati se na tento rozkol, vlekoucí se pěknými počátky islámu, je jako dívati
se na případ měknutí mozku. Čtenáře, který by si přál zvěděti, jak Hasan, syn
Aliho, byl otráven svou ženou, a jak Husejn, jeho bratr, byl zavražděn, odkazujeme
na hojnou literaturu o té věci. Jmenujeme je zde jenom proto, poněvadž posud
umožňují velké části lidstva žiti v citovém stranictví a ve vzájemném znepoko¬
jování. Jsou to dva hlavní šiitští mučedníci. Za trvajících sporů shořela v Mekce
stará Kába a ovšem že se počaly nekonečné spory, má-li se znovu vystavěti právě
tak, jak byla dříve nebo v měřítku daleko větším.

V oddíle tomto i v předcházejících jsme znovu viděli nezbytný zápas nejno¬
vějšího a posledního sjednocovacího podnětu ve veřejném životě proti každodenní
světskosti lidstva a viděli jsme také, jak spletitá domácnost Mohamedova byla od
počátku zlým odkazem nové víry. Ale čím více se tato část dějin nyní zvrhá
v obvyklé zločiny a pletichy východní dynastie, tím spíše si uvědomuje ten, kdo se
zabývá dějinami, třetí základní slabost ve světových reformách Mohamedových.
Byl to nevzdělaný Arab, který neznal dějin, neměl potuchy o politických zkuše¬
nostech Řecka a Říma a téměř stejně byl neznalý skutečných dějin židovských;
nezanechal svým stoupencům žádného plánu pevné vlády, žtělesňující nebo sou¬
střeďující všeobecnou vůli věřících, ani působivé formy, jak vyjádřiti skutečného
ducha demokracie (v moderním slova smyslu), pronikajícího podstatné nauky
islámu. Jeho vlastní vláda byla neobmezená samovláda, a samovládou islám zůstal.
Politicky nebyl islám pokrokem, nýbrž odklonem od tradiční svobody a obvyklých
zákonů pouště. Porušení poutnického příměří, které vedlo k bitvě u Badru, jest
velmi černá skvrna na prvním islámu. Podle jména jest Alah hlavním vládcem —
ale ve skutečnosti byl vládcem islámu vždy ten, kdo měl dost široké lokty a dost
široké svědomí chňapnouti po kalifátu a držeti jej — a za vzpour a vražd byla
vůle takového muže posledním zákonem.

Nějaký čas po smrti Aliho byla omejovská rodina na vzestupu a téměř celé
století dávala islámu vládce.

Arabské dějepisce tak zaměstnávají dynastické spory a zločiny té doby, že je
nesnadno stopovati její vnější dějiny. Vidíme, jak moslimské loďstvo poráží loďstvo
byzantské ve veliké námořní bitvě u břehů Lycie (655), ale jak si opatřili mosli-
mové toto vítězné loďstvo tak brzy, o tom mnoho určitého nevíme. Bylo to patrně

458

především loďstvo egyptské. Po několik let ovládal islám jistě východní Středo¬
moří, a r. 669 a zase r. 674, za panství Muavijova (661 — 680) podnikl první veliký
omejovský kalif dva námořní útoky na Cařihrad. Byly to útoky námořní, protože
islám, pokud jej vedli Arabové, nikdy nepřešel přes hradbu taurskou. Stejnou
dobou se tlačili moslimové svými výboji také dále a dále do střední Asie. Islám,
hynoucí již ve svém středu, získával si veliké zástupy nových přívrženců a probouzel
nového ducha mezi národy tureckými, posud rozptýlenými a bezcílnými, Medina se
už nehodila za střediště pro jeho širé výboje v Asii, v Africe a po Středomoří,
a tak se stal obvyklým hlavním městem omejovských kalifů Damašek.

Hlavní mezi nimi, pokud se mraky dynastických pletich rozptylují, jsou Abdal
Malík (685 — 705) a Valid I, (705 — 714), za něhož omejovská větev dostoupila
vrcholu úspěchů. Západní hranice se posunula až k Pyrenejím, kdežto na východě
sahalo panství kalifů až k Číně. Syn Validův Sulejman (715) vedl na Cařihrad
druhou řadu moslimských útoků, které jeho otec navrhl a chystal. Jako před půl
stoletím za kalif a Muavije se dál útok od moře — neboť Malá Asie, jak jsme řekli,
nebyla ještě podmaněna — a loďstvo dodal hlavně Egypt. Samozvanec Lev
Isaurský rozvinul při obraně neobyčejnou obratnost a houževnatost; ve skvělém
výpadu spálil většinu moslimského loďstva, odřízl vojsko, které Arabové vylodili
na asijské straně Bosporu a po dvouletých bojích v Evropě (716 — ^717) dovršila
bezpříkladně krutá zima jejich porážku.

Od té chvíle upadá sláva omejovské větve. První hrozný nápor islámu byl
odražen. Nebylo dalších útoků a nastal zřejmý úpadek náboženské horlivosti. Islám
získal miliony nových věřících, ale strávil tyto miliony velmi nedokonale. Města,
národy, sekty a plemena, arabské pohany. Židy, křesťany, manichejské, zoro-
astrovce, turanské pohany spolkla tato nová obrovská říše Mohamedových
nástupců. Společným znakem všech velikých sjednocujících náboženských průkop¬
níků na celém světě, společným jejich nedopatřením bylo, že se domnívali, jako by
mravní a theologické ideály, na něž se odvolávali, byly ideály všeobecné. Mohamed
na př. se dovolával tradičního rytířství a základního monotheistického cítění vzdě¬
laných Arabů své doby. Ty věci byly skryty v duši a ve svědomí Mekky a Mediny;
on je jenom uvedl v život.

Pak, když se nové učení šířilo a ustalovalo, musilo pracovat! na základě stále
nesourodějším, musilo vyrůstat! na půdě, která se hroutila a je kazila. Jeho jedinou
knihou byl Korán. Duším nenaladěným na arabské melodie zdála se tato kniha,
jako se zdá posud mnohým dnešním evropským duším: směsí podmanivé rétoriky
a — abychom to řekli bez obalu — beztvárného a nesmyslného povídání. Nesčíslní
noví věřící postrádali v ní vůbec skutečnosti. Tomu musíme přičísti ochotu, s jakou
se perští a indičtí souvěrci přidali k šiitskému rozkolu — měli tu spor, který aspoň
mohli pochopiti rozumově i citově. A témuž pokusu zařadit! něco nového do starých
předsudků dlužno přičísti theologické výstřednosti jako na př. spor, zdah byl
korán vždy zároveň s Bohem (Mark Sykes). Žasli bychom snad nad zvráceností
této myšlenky, kdybychom v ní na první pohled nepoznávali dobře míněný pokus
některého učeného a na islám obráceného křesťana přenésti do nového náboženství
svou víru, že „Na počátku bylo Slovo, Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo.''
(Evang. sv. Jana kap. I., 1.)

459

žádný z velikých sjednocujících náboženských vůdců světa neměl, zdá se, až
doposud pochopení pro ohromnou výchovnou úlohu, pro tu ohromnou práci, jak
jasně a všestranně vyložiti a rozumově organisovati to, co obsahují jeho tvrzení.
Je to u všech stejná historie: nejdříve rychlé šíření, jako když se rozleje málo vody
přes velkou plochu, a pak povrchnost a zkaženost.

Za krátko slyšíme o omejovském kalifovi Validu II. (743 — 744), který se
posmíval koránu, jedl vepřové maso, pil víno a nemodlil se. Snad to byla pravda,
snad se to rozšířilo z politických důvodů. V Mekce a v Medině vznikla puritánská
reakce proti frivolnosti a přepychu v Damašku. Jiná veliká arabská rodina, Aba-
sovci, kula už dlouho plány, jak by se dostala k moci, a těžila ze všeobecné nespo¬
kojenosti. Spor Omejovců a Abasovců byl starší než islám; vedl se už před
narozením Mohamedovým. Tito Abasovci převzali tradici šiitských „mučedníků”,
Aliho a jeho synů Hasana a Husejna, a stotožnili se s ní. Prapor Omejovců byl
bílý; Abasovci přijali černý prapor, černý na znamení smutku pro Hasana
a Husejna, černý, protože černá barva je působivější nežli kterákoli jiná; kromě
toho Abasovci prohlásili, že všichni kalifové po Alim byli samozvanci. R. 749 doko¬
nali pečlivě připravovanou revoluci a poslední z omejovských kalifů byl zahnán do
Egypta a tam zabit. Abul Abas byl první z kalifů abasovských, a počal svoji
vládu tím, že sehnal do vězení všechny mužské potomky omejovské větve, kterých
se mohl zmocniti, a pak je dal všechny pobiti. Jejich těla byla prý naházena na
hromadu, byl přes ně přehozen kožený koberec a na tomto příšerném stole hodovali
Abas a jeho rádci. Krom toho byly hroby omejovských kalifů vyloupeny, jejich
kosti spáleny a popel rozvát do všech konců světa. Tak byly křivdy Aliho konečně
pomstěny a omejovská větev zmizela z dějin.

Je zajímavo, že bylo v Chorasaně povstání ve prospěch Omejovců a že je pod¬
poroval čínský císař.

7. Rozklad islámu za Abasovců

Ale potomkům Aliho nebylo souzeno těšiti se dlouho tomuto triumfu. Abasovci
byli dobrodruzi a vládcové ze starší školy než byl islám. Nyní, když tradice o Alim
vykonala svůj úkol, bylo nejbhžším činem nového kalifa, že sehnali a povraždili
zbylé členy jeho rodiny, potomky Aliho a Fatimy.

Patrno, že se vracely na svět tradice sasanovské a předřecké Persie. Nastou¬
pením Abasovců vymkla se kalifovi z ruky vláda nad mořem a s ní Španělsko
a severní Afrika, ve kterých nyní vznikly nezávislé moslimské státy (ve Španělsku
pod uprchlým Omejovcem) .

Těžiště islámu se posunulo přes poušť z Damašku do Mesopotamie. Mansur,
nástupce Abul Abasův, si vystavěl nové hlavní město v Bagdadě blíže zřícenin
Ktesifonu, bývalého hlavního města Sasanovců. Emiry se stávali právě tak Turci
a Peršané jako Arabové, a vojsko bylo zreorganisováno podle vzoru sasanovského.
Medina a Mekka měly nyní důležitost jen jako poutnická střediště, k nimž se věřící
obraceli při modlitbě. Ale poněvadž byla arabština krásná řeč a protože byla řečí
koránu, šířila se stále, až po celém moslimském světě nahradila řečtinu a stala
se řečí vzdělanců.

460

,JZlalé minarety' v Kazemain, předměstí hagdadském

O abasovských panovnících po Abul Abasovi není tu třeba mnoho mluvíti.
V Malé Asii se rok za rokem vedly menší boje, v nichž ani Byzanc ani Bagdad
nenabyly trvalého zisku, ačkoli moslimové jednou nebo dvakrát zabrousili až do
Bosporu. Falešný prorok Mokana, který o sobě říkal, že je bohem, se nakrátko
pozvedl, ale bídně skončil. Byla spiknutí, byla povstání; leží nyní v dějinách vyli¬
sovaná a bezbarvá jako uschlé květiny ve staré knize. Ještě jen jednoho abasov-
ského kalifa třeba jméno váti a to právě tak pro jeho význam legendární jako
skutečný — Harun-al-Rašida (786 — 809). Byl nejenom kalifem říše navenek
vzkvétající ve světě skutečném, ale byl také kalifem nehynoucí říše v nesmrtelném
světě obra2ínosti — byl Harun-al-Rašidem ,, Tisíce a jedné noci”.

Mark Sykes nám vypráví o jeho skutečné říši, a uvedeme zde něco z jeho
vyprávění :

„Panovnický dvůr byl uhlazený, plný přepychu a neobmezeně bohatý; hlavní
město bylo Bagdad, obrovské obchodní město, obklopující velikánskou vládní tvrz.
Každý státní odbor tam měl svůj náležitě zřízený a uspořádaný úřad; bylo tam
hojnost nižších i vyšších škol; proudili tam filosofové, studenti, doktoři, básníci
a bohoslove! ze všech konců vzdělaného světa . . . Hlavní města provincií byla
ozdobena velikými veřejnými budovami a spojena navzájem dobře fungující
a rychlou službou poštovní a karavanní; hranice byly zajištěny a dobře osazeny
posádkami, vojsko bylo věrné, zdatné a statečné, místodržitelé a ministři poctiví
a shovívaví. Říše se prostírala v plné síle a neztenčené moci od kilických bran
až k Adenu, z Egypta až do střední Asie. Křesťané, pohané, židé právě tak jako
moslimové měli přístup do státní služby. Samozvanci, odbojní vojevůdci a falešní
proroci jako by byli vymizeli z moslimského panství. Obchodní styky a bohatství

461

nastoupily místo revolucí a hladu . . . Proti moru a nemocem bojovali zeměpanští
lékaři a státní nemocnice ... Ve věcech vládních ustoupily nevybíravé metody
arabské správy složité soustavě divanů, převzaté částečně od Římanů, ale hlavně
od Peršanů. Pro pošty, finance, kabinetní kancelář, státní pozemky, soudnictví
a vojenství byly zřízeny zvláštní úřady, spravované ministry a úředníky; zástupy
tajemníků, písařů a účetních se hemžily v těchto úřadech a poznenáhla stahovaly
všechnu vládní moc do svých rukou oddělujíce vládce věřících od jakéhokoli
přímého styku s jeho poddanými. V císařském paláci stejně jako v celém jeho
okolí to chodilo podle římského a perského vzoru. Kleštěnci, nepropustné ženské
harémy, stráže, vyzvědači, kuplíři, šaškové, básníci a trpaslíci se tísnili kolem
vládce věřících a každý se podle svého stupně snažil získati panovnickou přízeň
a nepřímo odvésti panovnickou pozornost od veřejných a státních věcí. Zatím
proudilo východním obchodem do Bagdadu zlato a doplňovalo druhý nesmírný
proud peněz, mající zdroj v podílu na kořisti, posílané do hlavního města od velitelů
vítězných vojsk, jež plenila Malou Asii, Indii a Turkestan. Zdánlivě nekonečný
příliv tureckých otroků a byzantských peněz zvětšoval bohatství důchodů z Iráku
a spolu se silným dopravním obchodem, jehož byl Bagdad středem, vytvořoval
velikou a mocnou peněžní třídu, složenou ze synů vojevůdců, úředníků, velkostat¬
kářů, královských milců, obchodníků a pod., kteří podporovali podle svého roz¬
maru umění, literaturu, filosofii a básnictví, stavěli si paláce a soupeřili navzájem
v nákladných zábavách, podplácejíce básníky, aby pěli jejich chválu, pletouce se
do filosofie, podporujíce různé školy vědecké, přispívajíce na dobročinné účely
a počínajíce si tedy, jako si boháči počínali za všech dob.

Řekl jsem, že abasovská říše za dnů Harun-al-Rašidových byla značně slabá,
a snad to bude čtenář pokládati za zpozdilé tvrzení, když uváží, že jsem prohlásil
říši za pořádnou, správu za pevnou a ustálenou, vojsko za zdatné a bohatství za
hojné. Učinil jsem tak, poněvadž abasovská říše pozbyla styku se vším, co bylo
v islámu původního a životního a byla zbudována úplně ze zlomků říší, které islám
vyvrátil. Nebylo tam nic, co by mluvilo k vyšším instinktům národních vůdců;
svátá válka se zvrhla v soustavné lupičství. Kalif se stal rozmařilým císařem nebo
králem králů; správa zaměnila soustavu patriarchální za byrokratickou. Bohatší
třídy pozbývaly rychle víry ve státní náboženství; spekulativní filosofie a roz¬
mařilý život nastoupily místo pravověrnosti, hlásané koraném, a místo arabské
jednoduchosti, I kalif i jeho rádci zanedbávali úplně jediného pouta, které mohlo
říši udržeti pohromadě, totiž vážnosti a prostoty moslimské víry . . . Harun-al-
Rašid sám pil rád víno a jeho palác zdobily rjrtiny ptáků, zvířat a lidí . . .

„Na chvíli staneme v údivu nad velikostí abasovského panství; pak si náhle
uvědomíme, že to jest jenom krásná slupka, obsahující prach a popel mrtvých
civilisací.”

Harun-al-Rašid zemřel r. 809. Hned po jeho smrti upadla jeho velká říše do
občanské války a do zmatku, a nejbližší velká událost neobyčejného dosahu v této
části světa nastává o dvě století později, kdy Turci pod náčelníky veliké rodiny
seldžucké se vyhrnuli z Turkestanu na jih a dobyli nejenom říše bagdadské, nýbrž
i Malé Asie. Přicházejíce ze severovýchodu mohli obejiti velikou hradbu taurskou,
která doposud zadržovala moslimy. Byli stále ještě hodně národem, o němž se
zmiňuje Juan Kvang před čtyřmi stoletími, ale nyní byli moslimy, a to moslimy

462

prvotního rázu, lidmi, které by byl Abu Bekr do islámu vítal. Způsobili veliké obro¬
zení islámu a obrátili mysli moslimského světa ještě jednou k náboženské válce
proti křesťanstvu. Neboť po zastavení moslimského náporu a po úpadku Omejovců
nastalo mezi těmito dvěma náboženstvími jakési příměří. Boje mezi křesťanstvem
a islámem byly spíše hraničními bitkami než trvalou válkou. Teprve v jedenáctém
století přešlo v rozhořčený, fanatický boj.

8. Arabská kultura

Ale dříve než budeme vyprávěti dále o Turcích a o křižácích, o velikých válkách,
které nastaly mezi křesťanstvem a islámem a které po sobě zanechalý šílenou
nesnášelivost mezi těmito velkými náboženstvími až do dnešní doby, je třeba věno¬
vat! větší pozornost duchovnímu životu arabsky mluvícího světa, který se nyní
šířil stále více po končinách, jež kdysi ovládal helénismus. Po několik pokolení před
Mohamedem arabský duch takřka doutnal a vytvořil básnictví i mnoho nábožen¬
ských diskusí; podnícen jsa národními i plemennými úspěchy zaplanul skvělým
leskem, stojícím toliko za leskem Řeků za jejich nejlepší doby. Oživil lidskou vědy-
chtivost. Byl-li Řek otcem, byl Arab pěstounem vědecké metody. Ne latinskou,
nýbrž arabskou cestou se dostalo modernímu světu tohoto daru světla a moci.

Ale mluvíme-U zde o Arabech, musíme mluviti s jistým obmezením. Arabská
kultura islámu je asi v takovém poměru k původním Arabům, jako helénistická
kultura po době Alexandrově k původním evropským Řekům. Nebyla již plemenně
čistá. Přijala do sebe skupinu kultur dřívějších, perskou kulturu dynastie arsacké
a koptickou kulturu pořečtěného Egypta. Persie a Egypt se naučily mluviti
velice rychle, ale zůstaly v podstatě Persií a Egyptem.

Časné výboje arabské přivedly arabskou kulturu v těsný styk s řeckou literární
tradicí — pravda že ne 9 původní řečtinou, nýbrž se syrskými překlady řeckých
spisovatelů. Nestoriánští křesťané, křesťané na východ od pravověří, byli podle
všeho mnohem inteligentnější a duševně Čilejší než dvorští theologové byzantští
a stáli na mnohem vyšší úrovni všeobecného vzdělání než západní křesťané mluvící
latinsky. Pozdější Sasanovci se k nim chovali snášelivě a stejně se k nim choval
i islám až do vzrůstu Turků v jedenáctém století. Byli duchovní páteří perského
světa. Uchovali mnoho z helénistické vědy lékařské a ještě ji rozmnožili. Za časů
omejovských byli lékaři v kalifově říši většinou nestonáni, a asi že mnozí učení
nestonáni vyznávali islám bez vážných výčitek svědomí a bez veliké změny ve svém
zaměstnání a myšlení. Zachovali mnoho z Aristotela jak v řečtině tak v syrských
překladech. Měli značnou literaturu matematickou. Proti jejich výzbroji se zdají
současné pomůcky sv. Benedikta nebo Cassiodora velmi ubohé. K těm nestorián-
ským učitelům zavál z pouště svěží duch arabský, bystrý a zvídavý, mnoho se od
nich naučil a zdokonalil své učení. Mnoho se naučil a mnoho získal. Persie byla
po mnoho století zemí usilovné a důmyslné theologické a spekulativní činnosti.
Tato činnost se nyní oděla v arabská slova a stala se v moslimské církvi zdrojem
kacířství a rozkolu. Šiitský rozkol byl v podstatě perský.

Ale Peršané s helénistickým vzděláním nebyli jedinými učiteli, užitečnými
Arabům. Po všech těch bohatých městech východu byli rozptýleni příbuzní Židé

463

se svou vlastní rázovitou literaturou a tradicí, a duch arabský a židovský působili
na sebe navzájem prospěšně. Arab byl učený a Žid tu učenost přiostřil. Židé
nelpěli nikdy pedantský na své řeči; podotkli jsme již, že tisíc let před islámem
mluvili řecký v pořečtené Alexandrii, a nyní v celém tom novém moslimském světě
mluvili a psali arabsky. Některé z největších věcí, které má židovská literatura,
jsou psány arabsky, na př. náboženské spisy Maimonidovy. Je skutečně nesnadno
říci při této arabské kultuře, kde končí Žid a počíná Arab, tak důležitými a pod¬
statnými byli její židovští činitelé.

Krom toho tu byl ještě třetí pramen inspirace, zvláště v matematických vědách,
který je nyní nesnadno správně oceniti — Indie. Nemůže býti pochybnosti, že
arabský duch za doby svého lesku byl v těsném a vydatném styku se sanskritskou
literaturou a s indoperskou přírodovědou.

Význačná činnost arabského ducha byla zřejmá již za Omejovců, ačkoli se
dokonale rozvila teprve za doby abasovské. Historie je počátkem a jádrem každé
zdravé filosofie a každé velké literatury, a první vynikající arabští spisovatelé byli
dějepisci, životopisci a polohistoričtí básníci. S rozvojem čtenářské obce, která se
chtěla pobaviti, vznikl román a kratší povídka. A když přestalo býti čtení zvláštní
dovedností a stalo se nezbytným každému muži veřejně činnému a každému mla¬
dému muži z dobré rodiny, nastal soustavný rozvoj výchovy a výchovné literatury.
V devátém století měl islám nejenom mluvnice, nýbrž i veliké slovníky a spoustu
filologické učenosti.

Asi o století dříve než na západě vyrostla v moslimském světě ve mnohých stře-
dištích, v Basře, v Kufě, v Bagdadu a v Kaini i v Kordově z náboženských škol
při mešitách řada velikých universit. Světlo těchto universit zářilo daleko za
moslimský svět a přitahovalo studenty z východu i ze západu. Obzvláště v Kordově
byl veliký počet křesťanských studentů a vliv arabské filosofie, přicházející přes
Španělsko na university v Paříži, Oxfordě i v severní Itálii a na západoevropské
myšlení vůbec byl opravdu velmi značný. Jméno Averr®a (Averroes, zvaný také
Ibn Rušd) z Kordový (1126 — 1198) značí vrcholný vliv arabské filosofie na
evropské myšlení. Rozvinul učení Aristotelovo směrem, kterým táhl ostrou hranici
mezi pravdou náboženskou a vědeckou, a tak připravoval cestu pro osvobožení
vědeckého badání z theologického - dogmatismu, který je omezoval jak v kře¬
sťanství tak v islámu. Jiné veliké jméno je Avicennovo (Avicenna — Ibnsina),
knížete lékařů (980 — 1037), který se narodil na druhém konci arabského světa
v Buchaře a který cestoval v Chorasanu . . . Opisování knih ve velkém kvetlo
v Alexandrii, v Damašku, v Kairu a v Bagdadě, a kolem r. 970 bylo otevřeno
dvacet sedm bezplatných škol pro výchovu chudých.

,,V matematice”, praví Thatcher a Schwill („Všeobecné dějiny Evropy”), ,,sta-
věh Arabové na základech matematiků řeckých. Původ tak řečených arabských
číslic je nejistý. Za Theodoricha Velikého užíval Boethius jistých značek, které
byly částečně velmi podobny devíti číslicím, kterých nyní užíváme”. Jeden z žáků
Gerbertových užíval značek, které byly našim ještě podobnější; ale nula — to
víme — byla neznáma až do dvanáctého století, kdy ji zavedl arabský matematik
jménem Mohamed-Ibn-Musa, jenž byl také první, který užíval desítkové soustavy
a který dal číslicím místní hodnotu. Ale to popírají mnozí Indové, kteří prohlašují
nulu i desítkovou soustavu za příspěvek zřejmě indický.

464

„v geometrii nepřidali Arabové mnoho k Euklidovi, ale algebra je skutečně
jejich výtvorem ; také přispěli k rozvoji sférické trigonometrie vynalezše sinus, tan¬
gens a kotangens úhlu. Ve fysice sestrojili kyvadlo a zhotovovali optické přístroje.
Učinili pokroky ve vědě astronomické. Vystavěli několik observatoří a zřídili mnoho
astronomických přístrojů, kterých posud užíváme. Vypočítali sklon ekliptiky
a ekvinokciální precesi. Jejich astronomické vědomosti byly beze vší pochyby
značné.

„V lékařství velice pokročili nad Řeky. Studovali fysiologii a hygienu a jejich
materia medica (farmakologie) byla vlastně táž, jako je dnes. Mnohé z je¬
jich léčebných metod jsou posud u nás v užívání. Jejich chirurgové znali anaesthe-
tisováni a prováděli některé z nejnesnadnějšich operaci, které známe. Za doby,
kdy byla praktická medicina zakazována cirkví, jež očekávala, že nemoci vyhojí
náboženské obřady, vykonávané kněžími, měli Arabové skutečnou lékařskou vědu.

,, Dobře začali v chemii. Objevili mnoho nových látek, jako draslo, dusičňan
stříbrnatý, chlorid rtuťnatý a kyselinu dusičnou a sírovou.” Slovo „alkohol” je
arabské, ačkoli látka sama byla známa jako „duch vina” Pliniovi (100 po Kr.).
„V rukodělném zboží předčili svět rozmanitostí a krásou vzorků a dokonalostí v pro¬
vedení. Zpracovávali všechny kovy — zlato, stříbro, měď, bronz, železo a ocel. Ve
výrobcích textilních jich nepředstihl nikdo. Zhotovovali nej jemnější sklo a zboží
hrnčířské. Znali tajemství barvení a vyráběli papír. Znali mnoho způsobů, jak
vydělávati kůži, a jejich výrobky byly po Evropě proslulé. Dělali tinktury, třešti
a syrupy. Vyráběli třtinový cukr a pěstovali mnoho druhů vína. Provozovali orbu
vědecky a uměli dobře zavlažovat!. Znali cenu umělých hnojiv a vybírali si obilní
druhy podle jakosti půdy. Vynikali v zahradnictví, uměli štěpovati a pěstovati
nové odrůdy ovoce a květin. Zavedli z východu na západ mnoho stromů a rostlin
a psali vědecká pojednání o orbě”.

Jednu věc v tomto výčtu musíme zvláště zdůraznit! pro její důležitost v dušev¬
ním životě lidstva, totiž výrobu papíru. Té se podle všeho naučili Arabové od Číňanů
někde ve střední Asii. Evropané ji mají od Arabů. Až do těch dob bylo nutno psáti
knihy na pergamenu nebo na papyrusu, a po dobytí Egypta Araby přestaly
dodávky papyrusu do Evropy. Dokud nebylo dosti papíru, mělo knihtiskařství malý
význam a noviny i lidovýchova knihami byla nemožná. To bylo také asi mnohem
důležitější příčinou poměrné zaostalosti Evropy za tmavých věků, než jak jsou
dějepisci ochotni připustit! . . .

A všechen ten duševní život pokračoval v moslimském světě přes veliké a četné
politické zmatky. Arabové se od počátku až do konce nikdy nezabývali vážně
problémem posud nerozřešeným — problémem ustáleného a stále pokračujícího státu ;
jejich vládní forma byla všude absolutistická, podrobená otřesům, změnám, pleti¬
chám a vraždám, které ode vždy jsou význačné pro krajní formy monarchické. Ale
po několik století i pod těmi zločiny a soupeřením dvorů a vojenských ležení si
duch islámu zachoval v životě jakousi všeobecnou slušnost a zdrženlivost; byzant¬
ská říše byla neschopna otřásti touto vzdělaností a turecké nebezpečenství na
severovýchodě nabývalo síly jenom velmi pomalu. Dokud jej nepřepadli Turci,
duchovní život islámu stále pokračoval. Snad si potají lichotil, že bude moci vždy
pokračovati přes hrozivé násilnictví a nerozum ve věcech politických. Až posud
to bylo ve všech zemích příznačné pro vědu a pro literaturu. Duševnímu člověku

466

se protivilo dostati se do
křížku s násilníkem. Měl v
sobě vždy něco dvořanského
a ramenářského. Možná že
si nikdy nebyl úplně jist sám
sebou. Až dosud neměli in¬
teligenti a učenci jistoty a
odvahy náboženských fana¬
tiků. Ale není pochybnosti,
že za posledních několika
století nabyli pevnějšího
přesvědčení a důvěry; po¬
zvolna nacházeli příležitost
nabýti moci rozvojem lidové
literatury, a dnes jsou už
mnohem více nakloněni mlu-
viti o věcech a činiti si ná¬
rok na rozhodující hlas v
organisaci lidských věcí než
kdykoli dříve v dějinách
světa.

9, Arabské uměni

Moslimské výboje jsou
sdružovány s novým slohem
stavitelským, zvaným buď
saracenským, maurským ne-

Alhambra - SíA Abencenagi arabským. Ale pravý

Arab, jak řekl Gayet, nebyl
nikdy umělcem. Stavěl mešity, paláce, hroby, města, poněvadž je musil stavěti, ale
hledal si dělníky a stavitele u Egypťanů, Sýrů a Peršanů, které si podmanil.
Arabské umění v Persii bylo jenom pokračováním umění perského, ale v Egyptě
a v Sýrii se skutečně přizpůsobili novým podmínkám a vznikl tam nový druh a ráz
stavby i ozdoby. To bylo umění skutečně arabské. Na západě v severní Africe a ve
Španělsku se rozvinula zvláštní odrůda, charakterisovaná podkovovitým obloukem.
V Sýrii a v Egyptě dlouho před příchodem Arabů se umění odchýlilo od vzorů
byzantských, nahradivši oblouk polokruhový obloukem lomeným, a pak se ještě
více vzdálilo od umění byzantského, poněvadž korán zakazoval obrazy a sochy.
Helénský realismus nahradili vzorkováním a arabská letora, hloubavá a vášnivá,
zdůraznila tento vývoj ještě více. „Ne z poslušnosti k náboženskému předpisu",
praví Gayet — neboť je dosti obrazů, které jsou typicky arabské — „nýbrž pudo¬
vě”. V obyčejném životě a stranou ode vší kultury projevuje Arab hluboký odpor
svléci se nebo dívati se na tělo. Ve vývoji arabského umění přechází ozdoba

466

z ustálených zvířecích a rostlinných tvarů ke geometrickému proplétání, k „ara¬
beskám”. Střechy a klenby se pokrývají čím dále tím bohatěji ozdobami, prola¬
mované mřížování je častější a vnější forma se vyvíjí k prostorové mnohostran¬
nosti. Stropní klenby jsou posázeny kruhovými a mnohoúhelnými útvary, které
na konec přecházejí v podobu krápníků. Tímto obmezováním a zjemňováním vzniká
nová tajemná krása, podobná kráse krystalů, vlnek i jemných a skrytých rytmů
věcí neživých, krása naprosto rozdílná od nespoutané svobody, nádherné všednosti
a překypující životnosti umění helénského.

V naší mysli jsou s tímto stavitelským vývojem spojeny jako něco čistě arab¬
ského minarety a cibulovitá kopule i skvělé užívání polévaných tašek, často bohatě
zdobených. Teksty koránu a věty z něho, psané krásným, plavným arabským
písmem, přímo hýří ozdobami.

467

KAPITOLA XXXI

Křesťanství a výpravy křížové

1. Západní svět v nejhlubším úpadku

Obraťme se nyní od tohoto duchovního znovuzrození v kolébce starých civilisací
opět k poměrům a událostem světa západního. Vylíčili jsme už, jak se soustava
římského imperialismu po stránce hospodářské, sociální a politické úplně zhrou¬
tila, jaké zmatky a temno nastávaly potom v šestém a sedmém století, i jak se
Cassiodorus a muži jemu podobní snažili, aby nedohořelo světlo vědění za těch
bouřlivých zmatků. Uváděti jména států a panovníků nemělo by významu. Malí
nebo velcí dobrodruzi se zmocnili zámku nebo venkovského statku a opanovali
kraj, který neměl ani určitých hranic. Britské ostrovy na příklad si rozebralo
množství vládců. V Irsku, Skotsku, Walesu a Cornwallu vítězili a zase podléhali
četní keltští náčelníci ve vzájemném boji. Země aglosaských dobyvatelů byla roz¬
dělena v několik ,, království” bez pevných hranic (Kent, Wessex, Essex, Sussex,
Mercia, Northumbiia a East Anglia) , která nevycházela z válek.

A tak to vypadalo téměř všude v západním světě. Tu chtěl biskup být panovní¬
kem, jako jím byl Řehoř Veliký v Římě, tam bylo město či skupina měst podřízena
panství vévody, knížete či koho. V samém středu mohutných rozvalin města Říma
se držely polo nezávislé rodiny pološlechtických dobrodruhů a jejich družiny. Papež
si zde uchoval jakousi nadvládu, ale často se mu více nežli vyrovnal ,, římský
vévoda”. Veliká aréna Colossea byla proměněna v soukromý hrad a stejně i obrov¬
ská kruhová hrobka císaře Hadriána. Dobrodruzi, kteří měli v moci tyto pevnosti
i jejich přívrženci se navzájem přepadali, bojovali a rvali v pobořených ulicích
kdysi císařského města. Hrobka Hadrianova dostala od časů Řehoře Velkého
jméno hradu Andělského, protože prý, když za velikého moru, který pustošil město,
kráčel papež přes tiberský most k petrskému chrámu, aby si tam vymodlil pomoc,
spatřil velikého anděla, jenž stál nad temnou budovou mausolea a zarážel meč do
pochvy; z toho prý poznal, že modlitba jeho byla vyslyšena. Hradu Andělskému
bylo určeno zasáhnout! závažně ve zmatky tohoto věku.

Ve Španělích byly tehdy veřejné poměry právě tak rozervány jako v Itálii, ve
Francii a v Britanii; tam se opětovaly dávné boje mezi Karthagiňany a Římany
úporným nepřátelstvím mezi jejich potomky a dědici, židy i křesťany. Když kali-
fovo vojsko proniklo podél severoafrického pobřeží až k úžině Gibraltarské, našlo
ve španělských židech ochotné spojence při svém vpádu do Evropy. Moslimská
armáda, složená z Arabů a z Berberů, hamitských kočovníků africké pouště a hor¬
natého vnitrozemi, obrácených na islám, přešla přes úžinu a porazila Visigoty ve
veliké bitvě r. 711. V několika letech opanovali celou zemi.

468

Andělský hrad (hrobka Hadrianova) v Římě

Roku 720 pronikl islám až k P5rrenejím a kol jejich východního okraje až do
Francie, a po nějakou dobu se zdálo, že si tato víra podmaní Galii právě tak
snadno, jako si podmanila poloostrov španělský. Ale v brzku narazila na tuhý
odpor nového království franckého, jež se pevně ustálilo během dvou století
v Porýní a v severní Francii.

Budeme nyní často vyprávěti o tomto franckém království, předchůdci to
Francie a Německa, jež se stalo západní baštou Evropy proti víře Mohamedově,
jako byla říše byzantská za Taurem baštou východní ; ale dříve nutno vylíčiti nové
sociální zřízení, z něhož se vyvinulo.

2, Soustava lenní

Je nezbytno, aby si čtenář vytvořil určitou představu o sociálních poměrech
západní Evropy v osmém století. Zde nebylo onoho divokého barbarství jako
v Evropě východní, kde to nevypadalo o mnoho lépe, než jak to líčí Gibbon ve své
zprávě o poselství Priscově k Atilovi (viz str. 386). Vzdělanost západní Evropy
byla tehdy roztříštěna: nebylo zákonů, nebylo správy, silnice byly zničeny
a výchova v nepořádku ; ale při tom všem bylo tu dosti lidí s civilisovaným myšle¬
ním, zvyky a tradicemi.

Byla to doba zmatků, loupežnictví, beztrestných zločinů a všeobecné nejistoty.
Je velmi zajímavé pozorovati, jak se vyvíjely z povšechného neladu počátky nového
pořádku. Za moderního rozvratu by se byly asi v brzku utvořily místní obranné
svazy, aby se zjednala policejní správa a něco, co by se podobalo demokratické
vládě. Ale v rozvrácené západní Evropě šestého, sedmého a osmého století se
přimykaly myšlenky lidí spíše k jednotlivým vůdcům než k výborům. Buď se
seskupili kolem barbarského náčelníka nebo kol mocného biskupa nebo kol někoho,

H, G. Wells, Díjinjr svžta — 30.

469

kdo se prohlašoval za dědice řím¬
ských úřadů, nebo kolem vhvné-
ho statkáře nebo muže ze staré
rodiny, nebo také okolo mocného
samozvance. Žádný jednotlivec
nebyl v bezpečí.

Proto lidé bývali nuceni vchá-
zeti ve vzájemné svazky a vyhle¬
dávali ty, kteří byli silnější než
oni sami. Osamělý muž si vybral
nejmocnějšího a nejsilnějšího pá¬
na v okolí a stal se j e h o mužem
(„manem”). Svobodník nebo ma¬
lý zeman se připojil k některému
mocnějšímu šlechtici. Ochrana
takového pána (nebo nebezpečí
z jeho nepřátelství) byla tím sil¬
nější, čím více se jich k němu při-

StaTokresSanské uměni: Nástropní malba z katakomb.
Vprostřed „dobrý pastýF*^ na levo obět Izákova, na právo
uzdravení ochrnutého, nahoře Daniel ve lví jámě, dole Noe,
vyhlížející z archy holubici

dalo. A tak v tom zmateném a
bezzákonném moři, ve které se zá¬
padní Evropa rozplynula, nastá¬
vala velmi rychle politická kry-
stalisace. Toto přirozené sdružo¬
vání a spolčování ochránců a chráněných se měnilo rychle v jakousi soustavu,
soustavu lenní, jejíž stopy lze posud nalézti ve společenském složení každé
evropské společnosti západně od Ruska. Způsob, jakým se projevovala, byl ne¬
obyčejně rozmanitý.

Její vývoj si rychle tvořil svoje zvláštní technické formy a zákony. V Galii bylo
takové ustalování v proudu už před dobou nejistoty, kdy barbarské kmeny
vítězně pronikaly do země. Když Frankové přišli do Galie, měh už zřízení podobné
tomu, jaké jsme popsali u Makedonců a které podle všeho bylo značně rozšířeno
u všech severních národů: sdružení mladých lidí z dobrých rodin se seskupilo
kolem náčelníka nebo vojenského krále jako jeho druhové nebo comitatus,
jako jeho hrabata a hejtmani. Přirozeným následkem takového zařízení bylo, že
se u dobyvatelů utvářel poměr slabého pána k mocnému takřka jako poměr mezi
hrabětem a jeho králem, a že vítězný náčelník rozděloval dobytou a zabavenou
zemi mezi svou družinu. FeudaUsm zdědil po rozpadávajícím se císařství myšlenku
sdružovat! lidi i statky ke vzájemné ochraně; od Germánů přejal pojmy rytířského
sdružení, oddanosti a osobní služby. Hospodářská a rytířská stránka nového zřízení
se takto prostupovaly.

Podobnost tohoto feudálního seskupování s krystalisací je tu na snadě. Pozoru-
je-h dějepisec ty víry a protiproudy v Evropě za čtvrtého a pátého století, počíná
rozuměti tomu pyramidálnímu složení lenních pánů, lenníků a jejich podřízených,
kteří na sebe naráželi, rozdělovali se, rozpadali se a zase se spojovali. „Užíváme
slova ,lenní soustava’ jen z pohodlnosti, ale nehodí se, máme-li na mysli skutečnou
soustavnost. FeudaUsm byl v době svého rozkvětu všecko jiné než soustava. Byl

470

to zhruba organisovaný zmatek. Všude panovala veliká různost a nedivme se, že
v každém panství shledáváme jiné poměry a zvyklosti. V jedenáctém a dvanáctém
století dospěl anglonormanský feudalism v praksi logické důslednosti a shody, jaké
nalezneme sotva kde jinde na tak rozsáhlém území ve věku vlastního feudalismu.

„Základem původního feudalismu bylo léno; obyčejně to byl pozemek, ale mohla
to býti i jiná žádoucí věc, na př. úřad, důchod v penězích nebo v naturaliích nebo
právo vybírati cla nebo míti mlýn. Za takové léno se stával ten, kdo ho užíval,
v a s a 1 e m svého pána ; poklekl před ním a slíbil mu podáním rukou manskou
věrnost a oddanost . . . Věrná oddanost v konání všech povinností, jaké mu ukládala
manská přísaha, mu dávala právo a nárok na léno. Pokud plnil své povinnosti, byl
oprávněn on i jeho dědic pokládati léno za svůj majetek vůbec i vůči podnájemcům.
Při holdovacích obřadech a udílení léna, podstatné to složce lenního poměru, nebý¬
valy závazky obou stran stanoveny přesnými výrazy a řídily se místními zvyky , . .
V jednotlivostech se lišily vasalské služby různých oborů dosti značně. Možno je
však rozděliti na dva druhy, na všeobecné a zvláštní. Prvním se rozumívalo všecko,
co lze shrnouti v pojem věrnosti, snaha hájiti pánovy zájmy a zachovávat! jeho
tajnosti, vyzrazovat! mu úmysly jeho nepřátel, chrániti jeho rodinu atd. Zvláštní
služby možno označiti určitěji a byly přesně stanoveny zvyklostmi, někdy také
písemnými doklady. Hlavním a podstatným výkonem byla služba vojenská, zava¬
zující k tomu, aby každý na zavolání vytáhl do pole s určitou brannou mocí,
vyzbrojenou často i zvláštním způsobem, s povinností zůstati určitou dobu ve
zbrani. K tomu přistupovala často též povinnost hlídati hrad pánův a podři diti
vlastní hrad jeho obranným opatřením ... V teorii obestřel feudalism Evropu
sítí takových lén, pozvedajících se postupně na sobě od nejmenšího lenního statku
r5d:ířského vespod až ke králi na vrcholu, jenž byl nej vyšším územním pánem,
který dostal své králov¬
ství od Boha . . .” (Ency-
clopaedia Britannica, člá¬
nek „Feudalism” od prof.

G. B. Adamse.)

To však jest jenom
teorie, vysvětlující doda¬
tečně zjištěná fakta. Sku¬
tečnost feudalismu byla v
dobrovolné spolupráci.

„Ve feudálním státě,”
jak bylo řečeno, „si zákon
soukromý podmanil zákon
veřejný.” Ale spíše je prav¬
da že veřejný zákon se¬
lhal a zmizel a na jeho mí¬
sto nastoupil soukromý
zákon, aby vyplnil mezeru.

Veřejná povinnost se sta- starokhseanské uměni: Vnitřek basiliky sv. Pavla „před hradbami”
la soukromým závazkem. v Rimé

471

3. Francké království Meroveovcú

Zmínili jsme se už o různých královstvích barbarských kmenů, které uchvátily
více méně povrchně panství nad různými těmi územími uprostřed trosek starého
impéria: o království Suevů a Visigotů ve Španělsku, o ostrogotském království
v Itálii a o italskolombardském království, které povstalo, když vypudil Justinián
Ostrogoty po onom hrozném moru, který zpustošil Itálii.

Další takovou barbarskou říší bylo království francké, jež vzniklo v území
nynější Belgie, potom se rozšířilo na jih až k Loiře a osvědčilo mnohem více
životní síly a pevnosti nežU všecka ostatní. Byl to vůbec první skutečný stát, který
se vynořil ze všeobecného ztroskotání. Konečně se domohlo rozsáhlého a silného
politického významu a z něho vyrostly dvě velmoci moderní Evropy : Francie a říše
německá. Jeho zakladatelem byl Chlodvík (481 — 511), jenž začal jako malý král
v Belgii a skončil posunutím své hranice na jih až k Pyrenejím. Rozdělil království
svým čtyřem synům, ale Frankové si zachovali přes toto dělení jednotu a dočasné
války mezi bratry o samovládu spíše ještě je sjednotily, než rozdvojily. Vážnější
rozštěpení vzešlo z polatinštění západních Franků, kteří obsadili porománštěnou
Galii a naučili se pokažené latině podrobeného obyvatelstva, kdežto Frankové
v Porýní podrželi svůj dolnoněmecký jazyk. Na nižším stupni civilisace svádí
různost řeči snadno k silnému politickému napětí. Po celých stopadesát let byl
svět francký rozdělen ve dvě části: v Neustrii, jádro Francie, kde se mluvilo
latinou, z níž se na konec vyvinula nynější francouzština, a v Austrasii (Porýní) ,
jež zůstalo německým. Frankové se lišili od Švábů a Jihoněmců a hodně se blížili
Anglosasům tím, že mluvili nářečím „dolnoněmeckým” a ne „hornoněmeckým”.
Jejich jazyk se podobal nářečí, zvanému „platt deutsch" i anglosaštině a byl

přímým předkem ho¬
landštiny a flámštiny.
Všude tam, kde se
Frankové nepolatinšti-
li, stali se Flámy a ji-
hoholandskými „Nizo¬
zemci” (severní Ho¬
landsko je stále fries-
ké, t. j. anglosaské) .
„Franština”, kterou od
sedmého do desátého
století mluvili polatin¬
štění Frankové a Bur-
gundi, byla neobyčejně
podobna rhaetoromán-
štině ve Švýcarsku,
soudíc podle zbytků,
které se zachovaly ve
starých listinách.

Nebudeme zde vy¬
právět! o úpadku dy-

472

Starokřesťanské umění: Sarkofág Julia Bassa v podzemních kobkách chrámu sváto peterského t; Římě

z prvních dob křesťanských

nastie meroveovské, založené Chlodvíkem, ani ne o tom, jak se v Austrasii jakýsi
dvorský úředník, správce paláce (majordomus), stal vlastně králem, kdežto král
sám byl v jeho rukou loutkou. V sedmém století se stal majordomát dědičným a r.
687 si podrobil jakýsi Pipin Heristalský, austraský majordomus, Neustrii a sjed¬
notil všecky Franky. Roku 714 nastoupil po něm jeho syn Karel Martel, jenž také
neměl vyššího titulu než majordoma (jeho ubožáčtí mereoevovští králíci nás tu
v nejmenším nezajímají). Tomuto Karlu Martelovi se podařilo zadržeti postup
mohamedánů. Ti pronikli až k Toursu, tam se s nimi utkal a porazil je na hlavu
ve veliké bitvě mezi Tours a Poitiers r. 732 a vzal jim další chut k výbojům. Odtud
byly Pyreneje hranicí, přes niž se mohamedáni nedostali; nikdy už nepronikli dále
do západní Evropy.

Karel Martel rozdělil říši svým dvěma synům, z nichž jeden se vzdal trůnu,
odešel do kláštera a přenechal vládu svému bratru Pipinovi. Tento Pipin zaťal
konečně Chlodvíkovým potomkům žílu. Dal se zeptati papeže, kdo že je pravým
králem Franků : zda muž, který má v rukou moc, či ten, jenž nosí korunu ; a papež,
jenž potřeboval ochránce, se rozhodl pro majordoma. Takto byl zvolen Pipin
králem ve shromáždění franckých šlechticů v meroveovském hlavním městě
Soissons a byl tam pomazán a korunován. To se stalo r. 751. Frankogermanii,
kterou Pipin spojil, jeho syn Karel Veliký upevnil. Zůstala sjednocena až do smrti
Pipinova vnuka Ludvíka (840) , a potom se Francie a Německo zase rozdvojily —
k veliké škodě lidstva. Neroztrhly těch franckých národů snad rozdíly plemenné
a povahové, nýbrž rozdíly mluvy a tradice.

Toto staré rozdělení Neustrie a Austrasie trvá posud a má trpké následky.
R. 1914 starý spor Neustrie a Austrasie vypukl znovu ve válku. V srpnu roku
1916 navštívil spisovatel této knihy Soissons a přešel přes dočasný dřevěný most.

473

který vystavěli Angličané po bitvě u Aisne z vlastniho města do předměstí sv.
Medarda. Plachtovina ukrývala chodce na mostě před zraky německých ostro-
střelců, kteří přehlíželi ze svých zákopů křivku řeky. Sel se svými vůdci přes pole
a podél zdi zahrady, ve které právě vybuchl německý granát. Tak došel až k roz¬
stříleným budovám, které stojí na místě starého opatství svatomedardského,
v němž odpočívá poslední Meroveovec a kde byl místo něho korunován Pipin
Krátký. Pod těmi starými budovami byly veliké hrobky, velmi užitečné jako
zákopy, neboť německé přední linie byly vzdáleny jen několik set metrů. Statní
francouzští hoši si vařili a odpočívali v těchto útulcích a ukládali se k spánku mezi
kamennými rakvemi, v nichž spočívaly kosti jejich meroveovských králů.

If. Pokřesťaněni západních barbarů

Ob3rvatelstvo, jemuž vládli Karel Martel a král Pipin, bylo v různých částech
území na velmi nestejném stupni vzdělání. Na jihu a na západě se skládalo z póla-
tinštěných a pokřesťaněných Keltů; ve středních krajích měli pod svou vládou

Germány, kteří nebyli
všichni křesťany —
Franky, Burgundy i
Alemany ; na severozá¬
padě byli ještě pohan¬
ští Friesové a Sasové,
na východě sídlili Ba¬
voři, kteří nedávno
předtím byli obráceni
na křesťanství svátým
Bonifáciem, a na vý¬
chod od nich pohanští
Slované a Avaři. Po¬
hanství Germánů a
Slovanů se velmi podo¬
balo prvotnímu nábo¬
ženství starých Reků.
Bylo to mužné nábo¬
ženství, při němž ko¬
stely, kněží a oběti ne¬
měli velkého význa¬
mu. Jejich bohové se
podobali lidem; byli to
mocnější bytosti, jacísi
,, školní prefekti”, kteří
zasahovali pobádavě a
nevypočitatelné v lid¬
ské osudy. Svého Jupi¬
tera zvali Germáni Odi-

474

nem, bůh Thor byl asi Martem^ bohyně Fre-
ja Venuší atd. V sedmém a osmém století
se tito germánští a slovanští kmenové po¬
zvolna pokřesťaňovali.

Anglického čtenáře bude zajímati, když
mu řekneme, že nejhorlivější a nejúspěšněj¬
ší misionáři mezi Sasy a Friesy přišli z An¬
glie. Křesťanství bylo na britské ostrovy
zasazeno dvakrát. Ujalo se tam už tehdy,
kdy byla Britanie ještě částí říše římské.

Mučedník sv. Albán dal jméno městu St.

Albans, a snad každý, kdo navštíví Canter-
bury, zná dobře malý svatomartinský ko¬
stelík, který stál už za časů římských. Z Bri¬
tanie se šířilo křesťanství přes hranice říše
do Irska — předním misionářem tu byl sv.

Patrik, a potom nastalo mohutné mnišské
hnutí, k němuž se pojí jméno svátého Ko- e. ; « / ' v . ,

^ btarokresCanske umem: narozeni Kristovo.

lumby a náboženská osada na ostrově loně. „ sionoumy V museu vatikánském snad

V pátém a šestém století přišU divocí a po- z XI. století

hanští Anglosasové a odloučili mladou církev

irskou od hlavního kmene křesťanstva. V sedmém století obrátili irští misionáři
na víru Angličany — na severu to byli misionáři irští, na jihu římští. Římskou
misii poslal papež Řehoř na samém konci šestého století. Vypravuje se, že viděl
na římském otročím trhu prodávati anglické chlapce, ačkoli jest nesnadno pochopiti,
jak se tam dostali. Byli rusí a hezcí. Bylo mu řečeno, že to jsou Anglové. „Ne
Anglové, nýbrž andělé”, řekl, ,, jakmile uslyší evangelium.”

Misie působila v sedmém století a dříve než bylo u konce, většina Angličanů
byla pokřtěna.

Pouze Mercia, středoanglické království, se držela statně proti kněžím a hájila
staré víry i obyčejů. U části těchto nových křesťanů nastal rychlý pokrok ve
vzdělání. Mnišské kláštery v království Northumbrii na severu Anglie se staly
střediskem duchovní osvěty a kultury. Theodor z Tarsu byl z prvních arcibiskupů
canterburských (668 — 690).

,, Ačkoliv řečtina byla na evropském západě řečí zhola neznámou, znali ji mnozí
žáci Theodorovi. V klášteřích bylo mnoho mnichů, kteří byli výtečnými učenci.
Nejslavnější ze všech byl Běda, známý jako Běda Ctihodný (673 — 735), mnich
z Jarrova (na Týne) . Šest set mnichů kláštera bylo jeho žáky, kromě toho přichá¬
zeli poslouchat ještě mnozí cizinci; jemu se ponenáhlu podařilo ovládnout! veškeré
vědění svého věku. Když zemřel, zbylo po něm čtyřicet pět svazků jeho spisů.
Nejdůležitější jsou církevní dějiny Anglie a překlad evangelia sv. Jana. Jeho spisy
byly daleko rozšířeny a bylo jich používáno v celé Evropě. Přepočítal všecka data
od Kristova narození a jeho spisy rozšířily užívání křesťanského letopočtu po celé
Evropě. Působením četných klášterů a mnichů v Northumbrii pokročila vzdělanost
tohoto území mnohem dále než na jihu” (Thatcher a Schwill: Všeobecné dějiny
Evropy) .

475

v sedmém a osmém století se
setkáváme s činností anglických
misionářů na východních hranicích
franckého království. Nejvýznam¬
nější z nich byl svátý Bonifacius
(680 — 755), jenž se narodil v Cre-
ditonu v Devonshiru, obrátil na
víru Friesy, Durynky a Hessy a
podstoupil v Holandsku mučednic¬
kou smrt.

V Anglii i na pevnině používali
vzmáhající se panovníci křesťan¬
ství jako jednotící síly, aby si za¬
bezpečili své výboje. Křesťanství
se stalo praporem útočných vůdců,
jako tomu bylo v Ugandě za krva¬
vých dob, dokud nebyla země ta
připojena k britské říši.

Po Pipinovi, který zemřel r. 768,
nastoupili na trůn jeho dva syno¬
vé; jeden z nich zemřel roku 771
a tak zbyl toliko Karel, jenž se stal
jediným králem vzrůstajícího království Franků (771 — 814). Tento Karel je znám
v dějinách jako Karel Veliký nebo Charlemagne. Podobně jako u Alexandra Veli¬
kého a Julia Caesara přecenilo potomstvo nesmírně jeho význam. Ze svých útoč¬
ných válek učinil války náboženské. Celý ten svět severozápadní Evropy — nynější
Velká Britanie, Francie, Německo, Dánsko, Norsko a Švédsko byly v devátém sto¬
letí jevištěm urputných bojů mezi starou a novou vírou. Celí národové byli na kře¬
sťanství obráceni mečem právě tak jako to učinil asi o sto let dříve islám v Arábii,
ve střední Asii a v Africe.

Karel Veliký hlásal -evangelium kříže ohněm a mečem Sasům, Cechům a až po
Dunaj nynějšímu Maďarsku, zanesl nové učení na jih k jaderskému pobřeží až do
dnešní Dalmácie a zahnal moslimy od Pyrenejí až k Barceloně.

V Anglii byl ochráncem Egberta, vyhoštěného z Wessexu, a pomohl mu, aby
se trvale usadil ve Wessexu jako král (802). Egbert si podmanil Brity v Corn-
wallu, zrovna jako si podrobil Karel Brity v Bretagni a stal se četnými válkami,
v nichž pokračoval po smrti svého franského ochránce, konečně prvním králem
celé Anglie.

Ale útoky Karla Velikého na poslední hradby pohanství se setkaly s tuhým
odporem těch, kteří nebyli obráceni. Pokřesťanění Anglosasové pozbyli bezmála
své námořnické zdatnosti, která je činila nezávislými na pevnině, a Frankové
nevyspěli dosud v námořníky. Když křesťanská propaganda Karla Velikého postou¬
pila až k pobřeží Německého a Baltického moře, byli pohané donuceni pustiti se
na moře. Mstili se svým křesťanským pronásledovatelům loupežnými vpády a vý¬
pravami proti severnímu pobřeží Francie a proti křesťanské Anglii.

476

Tito pohanští Anglosasové pevninští a jejich příbuzní z Dánska a Norska jsou
známí Dánové a Normané anglických národních dějin. Byli zváni také vikingy,
t. j. „muži zátok” (vik = fjord neboli zátoka), poněvadž přicházeli z hlubokých
fjordů skandinávského pobřeží. Plavili se na dlouhých, černých lodích a užívali
málokdy plachet. Většinu toho, co víme o válkách a vpádech těchto pohanských
Vikingů, čerpáme z křesťanských pramenů a máme tedy hojnost zpráv o krvavých
řežích a ukrutnostech, jichž se dopouštěli na svých loupežných výpravách. Zato se
máloco V3rpráví o ukrutnostecíi, jimiž obmyslil jejich pohanské bratry Sasy Karel
Veliký. Jejich nepřátelství proti kříži, proti mnichům a jeptiškám bývalo úžasné.
Libovali si v pálení mužských a ženských klášterů a v pobíjení jejich obyvatelů.

Od pátého do devátého století se tito Vikingové nebo Normané naučili námoř¬
nictví, nabyli smělosti a pronikali ustavičně dále. Odvážili se do severních moří až
k ledovým břehům Grónska, kde byli jako doma, a měli v devátém století osady
v Americe (o tom se v Evropě nevědělo celkem nic). Normané neměli v Americe
trvalé osady. Někdy kolem r. 1000 se stal pokus usaditi se ve „Vinlandu” (tak
nazývali tuto část Ameriky) , ale to bylo jen na dvě léta. Jednoho dne se objevilo
kožené kanoe plné pomalovaných Indiánů - — zákazníků, kteří nezbuzovali
u Normanů žádnou velkou dů¬
věru. Podle všeho se navzájem
jenom mlčky prohlíželi, ale ani
neobchodovali ani se do sebe
nepustili. Nový a starý svět se
na sebe díval. Později došlo ke
sporům, a protože Normanů
bylo méně a byli daleko od do¬
mova, sedli na lodi a odpluli.

Od té doby není zmínky o ji¬
ných Normanech na americké
půdě. Ve dvanáctém století by¬
ly na Islandě napsány mnohé
jejich ságy. Hleděli na svět ja¬
ko stateční dobrodruzi. Lovili
mrože, medvědy a velryby. V
jejich obraznosti vyvstávalo
veliké a bohaté město na jihu,
jakési zmatené spojení Říma
a Byzance. Nazývali je ,,Mikla-
gard” (dvůr Michalův) nebo
Micklegarth. Jako magnet při¬
tahoval potomky Normanů až
do Středozemního moře a to
dvojí cestou, jednak od západu
a jednak od Baltu Ruskem —
k tomu se ještě později vrátí¬
me. Ruskou cestou se brávali
též spříznění s nimi Švédové,

477

Románské klášterní galerie katedrály sv. Trojíma v Arles (ze VIL stol.)

Pokud byli na živu Karel Veliký a Egbert, bývaly vpády vikingů jen loupežné,
ale za století devátého se proměnily v organisované výpravy. V mnohých
anglických krajích nezapustilo křesťanství ještě pevných kořenů; zvláště v Mercii
měli pohanští Normané mnoho přízně a podpory. Kolem r. 886 dobyli Dánové
veliké části Anglie a anglický král Alfred Veliký uznal úmluvou sjednanou s jejich
vůdcem Guthrumem jejich panství nad územím jimi dobytým (Dane-law, dánské
právo) .

O něco později, roku 911 se usadila jiná výprava pod vůdcem Rolfem na pobřeží
Francie, v krajině známé od té doby jako Normandie.

O druhém vpádu Dánů do Anglie a jak se na konec vévoda normanský stal
anglickým králem, se nebudeme šířiti. Me^ Angly, Sasy, Juty, Dány a Normany
byly jen velmi malé rozdíly plemenné a společenské, a ačkoli se tyto změny zdají
v obraznosti Angličanů značně velikými, jsou pouze malým zčeřením vln v proudu
dějin, měříme-li je měřítkem světovým.

Brzy nešlo již o boj mezi křesťanstvím a pohanstvím. Ve smlouvě wedmorské
se uvolili Dánové, že se dají pokřtíti, budou-li jim zajištěny jejich výboje. Potomci
Rolfovi byU nejen obráceni, nýbrž naučili se též od civilisovaného okolního lidu
mluviti francouzský a zapomněli svůj norský jazyk. Mnohem významnější pro
dějiny lidstva jest poměr Karla Velikého k jeho sousedům na jihu a na východě
a k císařské tradici.

5. Karel Veliký se stane západním císařem

Karlem Velikým oživla v Evropě znovu tradice římského Caesara. Římské
císařství odumřelo a zašlo; byzantské císařství bylo v úpadku čím dále tím větším;

478

ale výchova a duševní úroveň Evropy poklesly tak hluboko, že v ní nové tvůrčí
politické myšlenky byly patrně nemožné. V celé Evropě nezbylo ani špetky speku¬
lativní síly, se kterou se shledáváme v athénské literatuře pátého století před Kr.
Nebylo moci, která by toužila po nové příležitosti nebo pojala a prováděla novou
politickou metodu.

Oficiální křesťanství dávno už zatemnilo podivné učení Ježíše Nazaretského,
z něhož vzešlo, a uvyklo si nedbati ho. Římská církev, lpící houževnatě na názvu
pontifika maxima, se už dávno vzdala své vytčené snahy získati království nebeské.
Byla zaměstnána obnovou římské nadvlády pozemské, kterou pokládala za své
dědictví. Stala se politickou společností, která využívala víry a útrap prostého
člověka, aby mohla prováděti své záměry. Lpěla na tradici římského císařství a na
myšlence, že to je přirozená cesta sjednotit! Evropu, kterou ve snaze nabýti této
jednoty hnala zpět k ubohému napodobování a kříšení nezdarů minulosti, z nichž
se ničemu nenaučila. Po jedenáct století, počínaje Karlem VeUkým, přicházejí
a odcházejí v dějinách Evropy „imperátori” a „caesarové” z různých rodů jako
přeludy pomatené mysli. Budeme vyprávěti, jak vzrůstal duševní život v Evropě,
jak se šířil její obzor, jak jí přibývalo síly; ale to se dálo nezávisle na politických
útvarech doby, ba proti nim, až na konec tyto útvary nadobro rozbila. Evropa
vypadá za těch jedenáct století napodobování caesařů, které počalo Karlem

Katedrála v Cáchách. Starší její část (vzadu v levo) je z doby Karla Velikého

479

Velikým a skončilo teprve úžasným krveprolitím v letech 1914 — 1918, jako
neúnavně pracující továrna, jejímž majitelem je náměsíčník, jenž je časem zcela
bezvýznamný, jindy zase osudně překáží. Ale ještě spíše ji nazveme mrtvolou,
jež jako by čas od času kouzelně ožila. Římská říše se potácí, kácí se, mizí a opět
se objevuje, a — chceme-li obraz prováděti dále — je to právě římská církev, jež
vystupuje jako kouzelník a křísí mrtvolu.

Po celé to období zápasí o vládu nad touto mrtvolou duchovní moc s různými
mocnostmi světskými. Mluvili jsme už o duchu knihy svátého Augustina „Město
boží”. Byla to kniha, kterou Karel Veliký četl nebo si dával předčítat! (neboť
o jeho gramotnosti jsou pochybnosti). Představoval si tuto křesťanskou říši tak.
že ji musí spravovat! a udržovati v pravověrnosti nějaký veliký caesar, jakým byl
on sám, a ten mel ovládati dokonce i papeže.

Ale v Římě měli o vzkříšeném císařství představy poněkud jiné. Tam se domní¬
vali, že křesťanský caesar musí býti pomazán a řízen papežem a že papež má moc
dáti ho do klatby a sesaditi ho. Už za Karla Velikého byl tento rozpor zřejmý —
v dalších stoletích se ještě přiostřil.

Myšlenka vzkřísit! císařství svítala v duši Karla Velikého velmi pozvolna. Zprvu
byl zcela prostě panovníkem království Franků po otci zděděného a jeho síly úplně
zaměstnávaly boje se Sasy, Bavory i se Slovany na východě od nich, s moslimy
ve Španělsku a různé vzpoury ve vlastní říši. Výsledkem sporu s lombardským
králem, jeho tchánem, bylo dobytí Lombardie a severní Itálie. Zmínili jsme se už,
že se Longobardi usadili v severní Itálii asi r. 570 po Kr. po veliké morové ráně
a po porážce ostrogotských králů Justiniánem. Tito Longobardi bývaU trvalým
nebezpečím a postrachem papežů a z toho vzešel za doby Pipinovy proti nim spolek
papežův s franckým králem. Nyní si podrobil Karel Veliký Lombardii úplně (774),
poslal svého tchána do kláštera a pokračoval r. 774 ve výbojných výpravách přes
nynější severovýchodní hranice Itálie až do Dalmácie. Roku 781 dal jednoho ze
svých synů, Pipina (jenž ho však nepřežil) , korunovat! v Římě za italského krále.

Roku 795 nastoupil nový papež. Lev III., který, jak se zdá, byl od samého
počátku odhodlán udělati Karla Velikého císařem. Až do té doby měl byzantský
dvůr nad papežem jakousi neurčitou moc. Silní císařové, jako Justinián, ohrožovali
papeže a donucovali je, aby zajížděli do Cařihradu, slabí císařové jen zbytečně
znepokojovali. Myšlenka na politickou i náboženskou roztržku s Cařihradem byla
připravována už dlouho v Lateráně (Laterán byl někdejší palác papežů v Římě;
později obývali ve Vatikáně) , a francká moc se zdála nejvhodnější podporou, kdyby
s Cařihradem k něčemu došlo.

Lev in. poslal tedy po svém nastoupení Karlu Velikému klíče od hrobu sv.
Petra a korouhev na znamení jeho nadvlády v Římě jako krále Itálie. Velmi záhy
byl papež nucen uchýlit! se k svému ochránci, jehož si byl vyvolil. Nebyl v Římě
oblíben. Při jednom průvodu ho v ulicích přepadli a ztýrali i musil se utéci do
Německa (799). Einhard vypráví, že prý mu vypíchli oči a vyřízli jazyk; zdá se
však, že o rok později nabyl zase zraku i jazyka. Karel Veliký ho přivedl zpět
a zase ho dosadil (800) .

Potom se udál velmi významný výjev: o vánočním svátku roku 800, když se
Karel vzchopil od modlitby, nasadil mu papež, jenž si vše krásně přichystal, na
hlavu korunu a prohlásil ho Caesarem a Augustem. Lid to uvítaL potleskem. Ale

480

přítel a životopisec Karla Velikého, Einhard, vypráví, že prý nový císař nebyl tím
kouskem nijak potěšen. Kdyby byl o tom věděl dříve, „nebyl by přes veliký svátek
přišel do kostela”. Karel asi na to pomýšlel a mluvil o tom, že by se chtěl státi
císařem, ale nepřál si podle všeho, aby ho učinil císařem papež. Měl asi v úmyslu
vžiti si za ženu císařovnu Irenu, jež tehdy vládla v Cařihradě, a státi se touto
cestou panovníkem východní i západní říše, ale byl nyní nucen přijmout! císařský
titul tak, jak to Lev III. zamýšlel, jako dar od papeže a způsobem, který mu
Cařihrad odcizil a zajistil odluku Říma od byzantské říše.

Zprvu nejevila Byzanc valné chuti uznati císařský titul Karla Velikého. Ale
roku 811 přikvačilo na byzantskou říši veliké neštěstí. Pohanští Bulhaři pod svým
knížetem Krumem (f 814) porazili a zničili vojsko císaře Nikefora (z jehož lebky
si Krum dal zhotovit! pphár) a dobyli největší části balkánského poloostrova.
(Bulhaři tedy dospěli politické jednoty téměř stejnou dobou jako národ anglický.)
Po této pohromě neprotivila se již Byzanc obnově císařství na západě, a roku 812
byl Karel uznán byzantskými vyslanci za Caesara a Augusta.

Tak římské císařství, které bylo zničeno roku 476 Odoakrem, povstalo r. 800
znovu jako ,, svátá říše římská”. Fysická jeho síla ležela na sever od Alp, ale
středem jeho idee byl Rím. Bylo proto od samého počátku mocí nesourodou a ne¬
určitou, spíše snad jen sporným nárokem nežli nezbytnou skutečností. Německý
meč stále chřestil přes Alpy do Itálie, kdežto misie a vyslanci se trmáceli v opačném

481

Skulptura s hrobky Karla Vel. (Císař zasvěcuje Panně Marii katedrálu)

směru. Ale Němci si nemohli nikdy udržeti Itálii trvale, protože nesnášeli malarii,
která řádila ve schátralé, zanedbané a neodvodňované zemi. A v Římě stejně jako
i v některých jiných italských městech doutnala pod popelem tradice ještě starší,
tradice aristokratické republiky, nepřátelská císaři i papeži.

6. Osobnost Karla Velikého

Jakkoliv máme životopis Karla Velikého od Einharda, jeho současníka, je
nesnadno představit! si jeho povahu a osobnost, Einhardovi se nedostává svěžesti ;
uvádí mnoho jednotlivostí, ale ne takových, jež člověka oživují. Dovídáme se
u něho, že Karel Veliký byl muž vysokého vzrůstu, hlasu spíše slabého, že měl
jasné oči a dlouhý nos. „Jeho lebka byla zakulacena”, čímž je málo řečeno, „a jeho
vlasy byly „bílé”. Měl tlustý, spíše krátký krk a veliké břicho. Nosil suknici se
stříbrným lemem a kalhoty s podvazky. Míval modrý plášť a byl vždycky opásán
mečem, jehož rukojeť a pás byly zlaté a stříbrné.

Byl jistě mužem velmi činným — člověk zrovna vidí jeho živé pohyby — a jeho
hojné milostné pletky nijak nevadily jeho ustavičnému politickému a vojenskému
zaměstnání. Měl četné ženy a milenky. Rád pěstoval tělesné cviky, měl zálibu
v nádheře i v náboženských slavnostech a štědře rozdával. Jsa mužem všestranně
Činným a ducha velmi podnikavého měl vyvinuté sebevědomí, jež připomíná

482

Viléma II., bývalého německého císaře, posledního — doufejme že navždy —
v řadě napodobitelů Caesarových v Evropě, která počala Karlem Velikým.

Co vypráví Einhard o jeho duchovních snahách, je zajímavé nejen proto, že
objasňuje jeho podivínskou povahu, nýbrž také tím, že nám podává obraz dušev¬
ního vzdělání tehdejší doby. Uměl asi čisti; při jídle „poslouchal hudbu nebo čtení”,
ale vypravuje se nám, že se psáti nenaučil. „Míval pod poduškou psací sešit
a tabulku, aby mohl, kdykoliv měl pokdy, cvičiti ruku v psaní,” ale nečinil valných
pokroků v umění, jež začal v pozdějším věku. Měl však opravdovou úctu k vzdělám
a opravdovou touhu po vědění, a přičiňoval se všemožně, aby přivábil k svému
dvoru učené muže; mezi nimi byl Alkuin, učený Angličan.

Všichni ti učení muži byli arci duchovní, poněvadž nebylo jiných učenců, a ti
ovšem daU tomu poučení, které podávali svému pánu, nádech ryze kněžský.
U svého dvora, který byl obyčejně v Cáchách nebo v Mohuči, si zavedl za zimních
měsíců podivné opatření, které nazývali „školou”; tam se zříkal on i jeho učení
druhové všeho, co by jim připomínalo jejich postavení ve světě, dávali si jména,
vzatá z klasických spisovatelů nebo z Písma svátého a mívali rozhovory o theologii
a literatuře. Karel Veliký sám byl „Davidem”. Projevoval značné vědomosti theolo¬
gické, a jemu také musíme přičísti návrh, přidati k nicejskému vyznání víry slova
filioque, která na konec přivodila úplnou rozluku církve latinské a řecké. Je
však více než pochybné, pomýšlel-li na takovou rozluku. Chtěl přidati k vyznání
nějaké slůvko asi jako chtíval císař Vilém II. psáti opery nebo málo váti obrazy,
a přijal za své něco, co bylo původně španělskou novotou. Ta byla přijata teprve
mnohem později a papež Lev se jí potají stavěl na odpor. Když konečně byla
uznána, stalo se tak patrně úmyslně, aby došlo k roztržce s řeckou církví. Sporná

Románská basilika San Zeno Maggiore ve Veroně z r. 1139, kdy byla přestavěna. Vlevo Pipinova věž, vpravo
cihlová zvonice z XI. aŽ XII. stol.

483

věc, o kterou jde, je velmi choulostivá, ale podstatná, a spisovatel se nedovede o ní
vysloviti. Latinské křesťanství věří, že Svatý Duch pochází od Otce i Syna;
Řekové a pravoslavní, že Svatý Duch pochází od Otce, beze zmínky o Synovi.
Pozdější názor, jak se zdá, se přikloňuje poněkud k mínění ariánskému.

. O ústrojí jeho říše tu nelze mnoho říci. Byl příliš neklidný a tolik zaměstnán,
že ani nepřemýšlel o způsobilosti svého nástupce nebo o politickém utužení své
říše. Nejpozoruhodnější je v té příčině, že od něho jeho syn Ludvík Pobožný dostal
výslovný příkaz, aby si sám vzal korunu s oltáře asám se korunoval. Ale
Ludvík Pobožný byl příliš pobožný, aby uposlechl tohoto příkazu, když se papež
proti tomu ohradil.

Zákonodárství Karla Velikého je velmi zabarveno čtením bible. Za svého života
se s biblí dobře seznámil, a je pro něho příznačné, že po své korunovaci za císaře
od každého mužského* poddaného, jemuž bylo . více než dvanáct let, požadoval
obnovení lenní přísahy; každý také musil slíbiti, že bude nejen dobrým poddaným,
nýbrž také dobrým křesťanem. Nechtít se dát pokřtíti nebo odpadnout! po křtu od
víry byly zločiny, jež byly trestány smrtí.

Karel se velice přičinil o zvelebení stavitelství a povolal k sobě mnoho italských
architektů hlavně z Ravenny, a jim jsme povinni za mnohé krásné stavby, které
posud okouzlují turisty ve Wormsu, Kolíně a jiných místech Porýní. Přispěl mnoho
k rozvoji románského stavitelství, o čemž hned promluvíme. Založil mnoho
katedrál a mnišských škol, pomáhal studiu klasické latiny a byl zaníceným milov¬
níkem kostelní hudby. Otázka, zdali mluvil latinsky a rozuměl řečtině, není roz¬
hodnuta; mluvil bezpochyby francouzskou latinou, ale jeho obcovací řečí byla
franština. Založil sbírku starých německých písní a zkazek, které však jeho
nástupce Ludvík Pobožný dal zničiti pro jejich pohanství.

Dopisoval si s Harunem-al-Rašidem, abasovským kalifem bagdadským, jenž mu
asi jeho rázný postup proti omejovským Arabům ve Španělsku nijak nezazlíval.
Gibbon pronáší domněnku, že ,, základem této veřejné korespondence byla ješit¬
nost” a že „vzdálenost obou panovníků vylučovala soupeření zájmů”. Ale byzantská
říše mezi nimi na východě, samostatný kalifát španělský na západě a společné
nebezpečí od Turků, obývajících ve velikých rovinách — to byly tři pádné důvody
pro přátelský styk. Gibbon vypráví, že Harun-al-Rašid poslal Karlu Velikému po
svém vyslanci nádherný stan, vodní hodiny, slona a klíče k Svatému hrobu. Tento
poslední dar poukazuje k tomu, že saracenský panovník uznával na svém území
Karla Velikého jaksi za ochránce křesťanů a křesťanského majetku. Mnozí děje¬
pisci prohlašují výslovně, že byla v té příčině ujednána úmluva.

7. Románské stavitelství a umění

Kdežto zdobné, vyrovnané a ustálené stavitelství římského císařství, stavitelství
Palmyry a Baalbeku se na východě měnilo pod křesťanským vlivem rychle a hlu¬
boce v tuhou, netělesnou nádheru slohu byzantského, dál se na západě vývoj
podobný, ale přece ne úplně rovnoběžný. Jméno ,, románský” zahrnovalo budovy
velmi rozmanité, které mají společné znaky, poněvadž pocházejí z římské tradice,
ovšem ztenčené a obmezené všeobecným ochuzením světa, ale které také všude

484

svědčí o nových ple-
menných vlivech a
nových společenských
potřebách. Nebylo už
amfiteátrů ani veli¬
kých vodovodů ani ví¬
tězných oblouků ani
chrámů pro bohy. By¬
ly velikánské tvrze a
hrady, kulaté nebo
čtverhranné, byly ko¬
stely a věže. Tenkráte
nabývá v Evropě věž
po prvé důležitosti.

Stavitelství se pne do
výšky. Až posud jsme
viděli věže jen v Me-
sopotamii. Budovy ve
světě egyptském, he-
lénském a řeckém se
nesnažily stoupati k
nebi. V římských a
helénských opevně¬
ních a ve veliké čínské
zdi jsou věže jako
obrana, ale to je téměř vše, o čem možno mluviti až do křesťanské éry. Pak se ve
světě, vydaném nájezdům Hunů, Arabů, mořských pirátů všeho druhu — jinde
budeme vyprávěti o Normanech, Saracénech a Maďarech — stává věž nutností.
Jinou nutností je kostel pro nové náboženství se společnou bohoslužbou, a obě ty
nutnosti přirozeně splývají.

Nová náboženství, založená na knize a na idei, totiž křesťanství a islám, mají
společné to, že usilují působiti na duše všech. Lid se měl shromážditi na boho¬
služebném a obětním místě; bylo jim třeba stále připomínati, že se mají modliti
a věřiti. A tak vypučelo islámské stavitelství ve svůj nejkrásnější květ, v minaret,
s něhož lid svolávali a povzbuzovali. Křesťanství už nemohl stačiti malý, tmavý
chrám starších bohů; bylo třeba stavětí veliké chrámy, které by v sebe pojaly
všechny okolní věřící. A lid bylo třeba svolávati zvoncem zvonice. Upustilo se
od chrámu doby císařské; potřeba prostorné budovy obrátila pozornost křesťan¬
ských stavitelů k římským soudním budovám, k basilikám.

Je nemožno všímati si na obmezeném místě rozsáhlých obměn „románského”
slohu, jak jej včlenili do byzantského umění na východě a jak jej přetvořili u Nor¬
manů, Sasů a Franků. Ale doba klidu za Karla Velikého shromáždila umělecké síly
západní Evropy pod jeho ochranou, a v budovách, jako je katedrála v Cáchách,
dochází románský sloh nejvýraznějšího projevu.

Za těchto nejistých dob mizela i v západní Evropě, třeba ne tak úplně, styliso-
vaná skutečnost, jak jsme si jí všimli v umění byzantském a arabském. Nenašel se

H. G. WclJs. Díjíny světa — 31.

485

již na celé zemi západně od Indie
sochař, který by byl dovedl s
uměleckou silou spodobiti postoj
a pohyb Člověka nebo zvířete.
Malířství se uchýlilo do klášte¬
rů. V říších helénistických i v
říši římské dostoupily barevné
knižní ilustrace vysokého stup¬
ně a už nezašly. Křesťanští mni¬
ši je udržovali v rozkvětu a
osvěžovali je vzájemnou výmě¬
nou metod a myšlenek. Jisté
kláštery zhotovovaly překrásné
rukopisy již od sedmého století.
Kniha kellská, opis evan¬
gelii v dublinské Trinity Colle-
ge, pochází z této doby. Keltské
práce jsou podivně podobné pra¬
cím arabským v tom, jak ve
výzdobě potlačují živoucí formy.
Jejich barva a plán jsou podivu¬
hodné, provedení nestojí za nic.
V uměleckém obrození u dvora
Karla Velikého se mísily vlivy
keltské s klasickými a byzant¬
skými, a ilustrované rukopisy
přetížené zlatém tam dospěly
největší skvělosti.

Náklonnost k uměleckému zobrazování a k obrysům postav se jeví odbojnicky
ještě v některých pracích normanských a anglických, znenáhla se však vkus mění
a drobí v miniatury. Ale postupné zhoršování rukopisných ilustrací a mizení origi¬
nality v nich, způsobené odvratem uměleckého úsilí do jiných prostředí, se stává
patrným teprve ve století dvanáctém a třináctém.

Miniatura ze středověkého rukopisu anglického

8. Francouzi a Němci se rozliší

Říše Karla Velikého nepřežila jeho syna a nástupce Ludvíka Pobožného. Roz¬
padla se zase ve svoje podstatné složky. Polatinštění keltičtí i frančtí obyvatelé
Galie počínají nyní znatelně vystupovat! jako Francouzi, ačkoliv se tato Francie
rozpadala v jednotlivá vévodství a knížectví, která leckde tvořila jednotu jen
podle jména; německy mluvící obyvatelstvo mezi Rýnem a Slovany na východě
začíná podobně vytvořovat! z úlomků ještě menších Německo. Když se konečně
(962) na evropském západě objeví opět opravdový císař, není to už Frank, nýbrž
Sas. V Německu se stali poražení pány.

486

Vidíme zde pi^vní příznaky
nového druhu politického se¬
skupení v Evropě, úsvit toho,
čemu říkáme nyní nacionalis¬
mus. Je to něco jako počátek
krystalisace, jako vytvořování
menších jader z toho chaotic¬
kého zmatku, který následoval
po roztřesu císařského řádu
římského.

Není možno vyli čiti zde po¬
drobně všecky ty události de¬
vátého a desátého století,
všecky ty úmluvy, prorady,
nároky a výboje. Všude řádila
nezákonnost, válka a boj o moc.

R. 987 přešlo francouzské krá¬
lovství (bylo jím jen podle
jména) z rukou Karlovců, po¬
sledních potomků Karla Veli¬
kého, do rukou Hugona Kapeta, který založil novou dynastii. Většina jeho lenníků
byli ve skutečnosti samostatní a hotovi válčiti s králem při nejmenším popudu.
Panství vévody normanského na př. bylo mnohem rozsáhlejší a mocnější než
dědictví Hugona Kapeta. Téměř jediná jednota této Francie, nad kterou vládl král
jen podle jména, se zakládala na společném rozhodnutí jejích velikých provincií,
že se nedají přivtěhti ani k říši pod německým panovníkem ani pod vládou papež¬
skou. Až na toto volné sdružení, jež vyplývalo ze společné vůle, byla B^ancie
mosaikou šlechticů ve skutečnosti samostatných. Byl to po celé Evropě věk hradů,
tvrzí a toho, čemu se říkalo ,, soukromá válka'\

Stav Říma v desátém století lze stěží popsati. Rozpadnutím říše Karla Velikého
pozbyl papež svého ochránce; byl ohrožen Byzantinci i Saracény (kteří se zmocnili
Sicilie), a stál tváří v tvář odbojným šlechticům římským. Nejmocnějšími z nich
byly dvě šlechtičny, Theodora a Marozia, matka a dcera, které po sobě obsadily
Andělský hrad. (Gibbon se zmiňuje také o druhé Theodoře, sestře Maroziině.)
Dobyl ho Theofylakt, patrici jský manžel Theodořin, a strhl na sebe velikou část

Večeře Páně. Kamenný relief na kostele S. Germain des Pres u Paříže (z počátku XI. století)

487

světské moci papežovy. Obě ženy byly právě tak smělé, bezohledné a nevázané
jako kterýkoliv mužský panovník jejich doby, ba dějepisci je líčí, jako by byly
ještě desetkrát horší. Marozia dala r. 928 zajmouti papeže Jana X., jenž pod její
starostlivou péčí rychle zemřel (928). Její matka Theodora byla jeho maitressou.
Potom Marozia udělala svého nemanželského syna papežem Janem XI.

Po něm zasedl na Petrův stolec její vnuk — Jan Xn. Gibbonovo vjrprávění
o chování a mravnosti Jana XH. nalézá na konec útočiště pod závojem latinských
poznámek. Konečně byl tento Jan XII. sesazen novým německým císařem Ottou,
jenž přitáhl přes Alpy, aby se dal v Itálii korunovati (roku 962).

Tento nový rod saských císařů, jenž takto nabývá důležitého významu, pochá¬
zel od jistého Jindřicha Ptáčníka, který byl zvolen za německého krále shromáž¬
děním německých šlechticů, knížat a prelátů r. 919. R. 936 následoval po něm jako
král jeho syn, zvaný Ottou Velikým, jenž byl zvolen v Cáchách jeho nástupcem.
Vyhovuje pozvání Jana XH., přitáhl konečně r. 962 do Říma, aby tam byl koruno¬
ván za císaře. K potomnímu sesazení Janovu jej přiměla papežova zrada. Přijetím
císařské hodnosti nenabyl sice Otto I. nadvlády nad Římem, ale mohl nyní vésti
dávný zápas o nadvládu mezi papežem a císařem zase slušným a důstojným způ¬
sobem. Po Ottovi I. nastoupil Otto II. (973 — 983) a po něm Otto III. (983 — 1002).

Za raného středově¬
ku byly v Německu
tři císařské rody.
Saský od nastoupe¬
ní Otty I. (962) až
do smrti Jindřicha
II. (1024) ; sálský
(francký) od na¬
stoupení Konráda II.
do smrti Jindřicha
V. (1125), a hohen-
staufský od nastou¬
pení Konráda ni. až
do smrti Fridricha
II. (1250). Hohen-
staufové byh půvo¬
du švábského. Pak
se stal císařem Habs¬
burk Rudolf I. roku
1273, ale jeho rod
nastoupil trvale te¬
prve po stoletém té¬
měř panování rodu
lucemburského (od
1308—1313 a 1346
až 1437) a udržel se
až do zániku „svaté
říše římské národa

488

německého” roku
1806. V Rakousku
panoval až do roku
1918. Mluvíme tu
o panovnických ro¬
dech, třeba se při
nastoupení každé¬
ho nového císaře
konala vždy okáza¬
lá jeho volba říš¬
skými kurfirsty.

Boj o nadvládu
nad svátou říší
římskou mezi pa¬
pežem a císařem
má veliký význam
v raném středově¬
ku a brzy se dosta¬
neme k vylíčení je¬
ho hlavních obdo¬
bí. Ačkoliv církev
již po druhé nepo¬
klesla na úroveň
tak nízkou jako za
Jana XIL, přec je¬
nom prožívala ob¬
dobí hrubého nási¬
lí, zmatků a úkladů.

Vnější dějiny
křesťanství nejsou
však jeho jedinými
dějinami. Že býval
Laterán zrovna

tak lstivý, zpozdilý a zločinný jako většina jiných dvorů té doby, o tom je
jistě třeba se zmíniti, ale chceme-li v těchto dějinách dbáti náležité úměrnosti,
nesmíme to nemístně zdůrazňovati. Nesmíme zapomínati, že po všechen ten čas
žili mužové a ženy, kteří měli hluboký vliv, i když se dějepisci vůbec o nich nezmi¬
ňují, kteří byli dotčeni duchem Ježíšovým, jenž stále žil a stále žije v srdci křesťan¬
stva, mužové a ženy, vedoucí život bohabojný, hotový k pomoci, nesobecký
a pokorný. Takoví lidé čistili za oněch dob vzduch a připravovali lepší časy. Právě
v mohamedánském světě duch islámu věk za věkem vydával žeň odvahy, poctivosti
a laskavosti.

9. Normani, Saracénij Maďaři a séldžuctí Turci

Zatím co ,, svátá říše římská” národa německého, Francie a Anglie takto spolu
zápasily a západoevropská civilisace se politicky čím dále tím více tříštila, útočili

489

Pád prvních rodičů, a vyhnáni z ráje. Bronzové reliefy z dómu v Hildesheimu ( počátek XI. stol.)

na ni a na říši byzantskou se tří stran Saracéni, Normani a Turci. Turecký útok,
přicházející ze střední Asie jižním Ruskem, Arménií a říší bagdadskou, se vyvíjel
nejpomaleji, ale byl nejstrašnější.

Když byla omejovská dynastie svržena abasovskou, zmenšil se saracénský nápor
proti Evropě. Islám už nebyl spokojen. Španělsko bylo pod zvláštním omejovským
kalifem, severní Afrika, ačkoli podle jména poddána Abasovcům, byla ve skuteč¬
nosti nezávislá, a roku 969 se stal Egypt samostatnou mocí s vlastním šiitským
kalifem samozvancem, který odvozoval svůj původ od Aliho a Fatimy (kalifát
fatimovský). Tito egypští Fatimovci, moslimové se zelenou vlajkou, byli fanatiky,
srovnáváme-li je s Abasovci, a silně zkalili přátelský poměr islámu a křesťanství.
Zabrali Jerusalem a bránili křesťanům přístupu k Svatému hrobu. Na druhé straně
zmenšeného panství abasovského bylo šiitské království také v Persii. Hlavním
saracénským výbojem v devátém století byla Sicílie. Ale ta nebyla podmaněna ve
velkém starém slohu za rok, ale zdlouhavě za celé století a s mnohými ústupy.
Španělští Saracéni se přeli na Sicílii se Saracény africkými. Ve Španělsku ustupo¬
vali Saracéni před obnoveným úsilím křesťanským. Ale přes to bylo byzantské
císařství a západní křesťanství na moři Středozemním stále tak slabé, že saracénští

nájezdníci a piráti ze
severní Afriky mohli v
Jižní Itahi a na řec¬
kých ostrovech loupiti
téměř bez odporu.

Ale nyní se objevila
na Středozemním moři
nová síla. Již jsme po¬
znamenali, že se řím¬
ská říše nikdy nerozší¬
řila až k břehu moře
Baltského a že neměla
ani síly dostati se do
Dánska. Severští arij-
ští kmenové těchto za¬
nedbaných krajin na¬
učili se mnoho od ří¬
še, která si jich nedo¬
vedla podmaniti ; jak
jsme již řekli, naučili

490

Svati tri králové. Kamenný relief na kostele S. Andrea v Pis to ji (z 2. polovice XII. stol.)

se stavětí lodi a stali se smělými námořníky ; šířili se přes moře Německé na západ
a přes moře Baltské proti proudu ruských řek až do samého srdce nynějšího
Ruska. Jedna z jejich nejprvnějších osad v Rusku byl Veliký Novgorod.

Ten, kdo studuje dějiny, má s těmito severními kmeny právě takové potíže,
jako se Skyty doby klasické a s hunskými tureckými kmeny východní a střední
Asie. Objevuji se pod četnými jmény, mění se a navzájem se mísí. V Britanii na
příklad Anglové, Sasové a Jutové dobyli v pátém a šestém století většinu nynější
Anglie; Dánové, druhá vlna národa vlastně téhož, přišli za nimi ve století osmém
a devátém, a r. 1016 dánský král Knut Veliký panoval v Anglii a nejenom nad
Anglií, nýbrž i nad Dánskem a Norskem. Jeho poddaní se plavili na Island, do
Grónska a snad i na americkou pevninu. Za Knuta a jeho synů se zdálo po nějaký
čas možné, že by mohlo dojiti k velikému spolku Normanů.

Pak se r. 1066 převahla přes Anglii třetí vlna téhož národa z „normanského”
státu ve Francii, kde byli Normani usazeni ode dnů Rolfových (1011) a kde se
naučili francouzský. Vilém, vévoda normanský, se stal Vilémem Dobyvatelem
(1066) anglických dějin.

Se stanoviska všeobecných dějin byli všichni tito národové národem týmž,
vlnami jednoho severského proudu. Ty vlny neproudily jenom na západ, nýbrž
také na východ. Již jsme vzpomněli velmi zajímavého dřívějšího hnutí těchže
národů pode jménem Gotů od moře Baltského k moři Černému. Viděli jsme, jak se
Gotové rozštěpili v Ostrogoty a Visigoty, i dobrodružné jejich pouti, které končily
založením ostrogotského království v Itálii a visigotských států ve Španělsku.
V devátém století se dál druhý pohyb Normanů přes Rusko ve stejné době, kdy
se tvořily jejich státy v Anglii a jejich vévodství normanské.

Obyvatelstvo jižního Skotska, Anglie, východního Irska, Flander, Normandie
a Ruska má více společných prvků než bychom na první pohled řekli. Všichni ti
národové jsou v základě gótští a severští. Příbuzenství Rusů a Angličanů možno
poznati i podle jejich vah a měr; obojí mají norský palec a stopu a mnohé dávné
normanské kostely v Anglii jsou vystavěny podle měřítka, které svědčí o užívání
sítě (sedm stop) a čtvrtsítě, norské míry, užívané doposud na Rusi. Tito „ruští’*
Normani cestovali v létě užívajíce říčních cest, kterými Rusko oplývá. Přenášeli
svoje, lodi z řek tekoucích na sever do řek tekoucích na jih. Objevovali se jako
piráti, loupežníci a obchodníci jak na moři Kaspickém, tak na moři Černém.
Arabští kronikáři si jich všimli, když se objevili na moři Kaspickém, a říkali jim
Rusové. Pustošili Persii a ohrožovali Cařihrad velikým loďstvem malých člunů
r. 865, 904, 941, 1043. (Tato data jsou z Gibbona. Beazley uvádí 865, 904 — 7, 935,
944, 971 — 2. [DějinyRuska, Clarendon Press.] )

491

Jeden z těchto Normanů, Rurik (asi 850) se usadil jako panovník v Novgorodč,
a jeho nástupce, kníže Oleg, dobyl Kyjeva a položil základ k modernímu Rusku.
Bojovné vlastnosti ruských Vikingů dovedli v Cařihradě rychle oceniti; Rekové
jim říkali Varjahové a byla z nich utvořena císařská varjažská osobní stráž. Po
dobytí Anglie Normany (1066) bylo hodně Dánů a Angličanů vyhnáno a ti se
připojili k těmto ruským Varjahům — patrně jim nebyly ve styku s nimi na
závadu ani jejich řeč ani jejich zvyky.

Zatím si Normani z Normandie našli cestu do moře Středozemního také od
západu. Přišli nejdříve jako žoldnéři a později jako samostatní nájezdníci. A ne¬
přišli — toho si všimněme — po moři, nýbrž v jednotlivých tlupách po zemi. Přišli
přes Porýní a Itálii, částečně hledajíce válečné řemeslo a kořist, částečně jako
poutníci. Neboť deváté a desáté století vidělo veliký rozvoj poutnický.

Když se tito Normané vzmohli, ukázalo se, že jsou loupežníky tak hrabivými
a statnými, že donutili východního císaře a papeže k slabému a neúčinnému spolku
proti nim (1053). Porazili a zajali papeže a bylo jim to odpuštěno; usadili se
v Kalabrii a v jižní Itálii, dobyli Sicílie na Saracénech (1060 — 1090) a pod Rober¬
tem Guiscardem, který vstoupil na italskou půdu jako poutnický dobrodruh
a počal svoji dráhu jako kalabrijský loupežník, ohrožoval samu byzantskou říši
(1081). Jeho vojsko, které obsahovalo také sicilské moslimy, se přepravilo z Brin-
disi do Epiru opačným směrem, než kterým šel Pyrhus, když zaútočil na římskou
republiku před čtrnácti stoletími (280 př. Kr.). Oblehlo byzantskou pevnost Dráč.

Robert dobyl Dráče (1082), ale tíseň v Itálii ho odvolala a tak učinila konec
tomuto prvnímu normanskému útoku na císařství byzantské, nechávajíc otevřenou
cestu pro panování poměrně mocné dynastie komnenovské (1081 — 1204).

V Itálii za sporů příliš složitých, abychom o nich vyprávěli, zmocnil se Robert
Guiscard Říma a vyplenil jej (1084). Protikřesťanský Gibbon upozorňuje s klid¬
ným zadostiučiněním, že mezi pleniteli byl také ten oddíl sicilských moslimů. Ve
dvanáctém století byly ještě tři normanské útoky na východní říši ; jeden podnikl
syn Roberta Guiscarda, druhé dva šly přímo po moři ze Sicílie . . .

Ale ani Saracénové ani Normani nedoráželi tak těžce na starou říši byzantskou
nebo na svátou říši římskou, přištipkovanou to západní říši římskou, jako dvojí
útok z turanských středišť ve střední Asii, o kterých budeme nyní vyprávěti.

Zmínili jsme se již o západním hnutí Avarů a tureckých Maďarů, kteří šli
v jejich stopách. Ode dnů Pipina I. byla francká moc a její nástupci v Německu
ve sporu s těmito východními nájezdníky po celé délce východních hranic. Karel
Veliký je držel a trestal a zřídil jakési vrchní panství, sahající na východ až ke
Karpatům; ale za oslabení, které následovalo po jeho smrti, nabyli tito více méně
smíšení národové, známí nám pode jménem Uhrů, za maďarského vedení úphié
svobody a činili rok co rok nájezdy často až k Rýnu. Gibbon poznamenává, že
zničili klášter sv. Havla ve Švýcařích a město Brémy. Veliká doba jejich nájezdů
byla mezi r. 900 — 950. Jejich největší výkon, nájezd Německem rovnou do Francie,
odtud přes Alpy a opět domů přes severní Itálii, se udál r. 938 — 9. Tito národové,
v cizině loupežní, měli doma velmi značnou svobodu. Měli prý již v desátém století
tradiční poUtickou ústavu.

Bulhaři, kteří těmito i jinými nepokoji, o kterých se hned zmíníme, byli zahnáni
na jih, se usadili pod Krumem mezi Dunajem a Cařihradem. Původem svým Turci,

492

stali se od svého prvního objevení
na východě Ruska opětovaným
křížením téměř úplně Slovany ple¬
menem i jazykem. Ještě nějaký
čas po svém usídlení v Bulharsku
zůstali pohany. Jejich král Boris
(852 — 888) měl u sebe moslimské
vyslance a zdá se, že se chtěl při-
chýliti k islámu, ale na konec si
vzal byzantskou princeznu a při¬
jal i se svým národem křesťan¬
skou víru.

Maďarům vtloukl do hlavy
jakousi úctu k západní civilisaci
Jindřich Ptáčník, zvolený král
německý, a Oto I., první saský císař v desátém století. Ale rozhodli se
přijmouti křesťanství teprve kolem r. 1000. Ačkoli byli pokřtěni, podrželi si svůj
turkofinský jazyk (maďarštinu) a mají jej až podnes. Podrželi si také jistou svo¬
bodu pod monarchií, jež jim byla vnucena. Jejich psaná ústava, ,, zlatá bulla”,
pochází z r. 1222 a je východním protějškem k anglické Magně chartě tím, jak
obmezuje neobmezenou moc královskou. Maďarský král Štěpán I. si vymínil, když
formálně přijal křesťanství, že Uhersko nebude tak jako Cechy a Polsko přivtěleno
k svaté říši římské.

Ale Bulhaři a Uhři nevyčerpávali seznam národů, jejichž hnutí, směřující na
západ, umožňovalo turecký útok jižním Ruskem. Za Maďary a Bulhary se vyřítili
Chazarové, turecký národ, se kterým bylo smíšeno velmi mnoho Židů, kteří byli
vyhnáni z Cařihradu a kteří s nimi splynuli a získali mnoho souvěrců. Těmto
židovským Chazarům dlužno přičísti založení velikých osad v Polsku a v Rusku.
Za Chazary a předstihujíce je byli Pečeněhové, divoký turecký kmen, o němž je
první zmínka v devátém století, kterým bylo určeno rozplynout! se a zmizeti jako
se stalo jejich příbuzným Hunům před pěti stoletími.

Směr, kterým šli všichni tito národové, byl západní. Myslíme-li však na dnešní
obyvatelstvo těchto jihoruských krajin, třeba vzpomenout! také putování Nor¬
manů mezi mořem Baltským a Černým, kteří se splétali s tureckými kočovníky
jako osnova a útek, a třeba míti na mysli, že tu bylo v těchto neklidných a nevá¬
zaných, ale úrodných končinách již usazeno také mnoho ob3rvatelstva slovanského,
dědiců a potomků Skytů, Sarmatů a pod. Všechna ta plemena se vespolek křížila
a navzájem na sebe působila. Převládající jazyk slovanský (kromě v Uhrách)
ukazuje, že obyvatelstvo zůstalo především slovanské. V nynějším Rumunsku
přes všechno procházení národů a přes výboj za výbojem si udržely bývalé římské
provincie Dacie a Dolní Moesie latinskou řeč i vzpomínku na Římany jako své
dědictví.

Ale tento přímý náraz tureckých národů proti křesťanstvu na severu Černého
moře nebyl konec konců daleko tak důležitý, jako jejich nepřímý útok na jihu
proti kalifátu. Nemůžeme zde jednat! o kmenech a půtkách tureckých národů
v Turkestanu ani o zvláštních příčinách, které postavily do popředí kmeny pod

493

vládou rodu Seldžukova. V jedenáctém století narazili tito seldžučtí Turci s neodo¬
latelnou silou ne jedinou armádou, nýbrž celou skupinou armád pod dvěma bratry
na rozpadávající se zlomky mosUmské říše.

Neboť islám už dávno přestal býti jedinou říší. Pravověrné sunitské panství
abasovské se scvrklo na někdejší Babylonii, a i v Bagdadě byl kalif pouhou stvůrou
svých tureckých palácových stráží. Jakýsi majordomus, Turek, byl skutečným
panovníkem. Východně od kalifátu v Persii a západně od něho v Palestině, v Sýrii
a v Egyptě byli šiitští rozkolníci.

Seldžučtí Turci byli pravověrnými Sunity ; nyní smetli a přemohli šiitské panov¬
níky a povýšence a usadili se jako ochránci bagdadského kalifa převzavše světskou
moc majordomovu. Velmi brzy vzali Rekům Arménii, a pak prorazivše hranice,
které zadržovaly moc islámu po čtyři století, vyhrnuli se na výboj Malé Asie až
téměř k branám cařihradským. Horská hradba Cilicie, která držela tak dlouho
moslimy, neměla už po dobytí Armenie od severovýchodu významu. Pod Alpem
Arslanem, který spojil všechnu seldžuckou moc ve svých rukou, porazili Turci na
hlavu byzantskou armádu v bitvě u Mansikerta nebo Malsgirdu (1071). Účinek
této bitvy na lidovou obraznost byl neobyčejný. Islám, který, jak se zdálo, byl
v hlubokém úpadku a který byl rozdělen nábožensky a politicky, se náhle opět
pozvedl, kdežto bezpečná stará byzantská říše byla málem před rozpadnutím.

Ztráta Malé Asie se udála velice rychle. Seldžukové se usadili v Ikoniu (Konii)
v nynější Anatohi a za krátko měli v moci nicejskou pevnost naproti hlavnímu
městu.

10, Kterak se Cařihrad dovolával Říma

Již jsme vyprávěli o útoku Normanů na byzantské císařství od západu i o bitvě
u Dráče (1082) a všimli jsme si, že měl Cařihrad doposud v živé paměti námořní
nájezdy ruské (1043). Je pravda, že bylo Bulharsko zkroceno a pokřesťaněno, ale
mělo těžkou a nejistou válku s Pečeněhy. Císař měl plné ruce práce na severu i na
západě. Nyní přišla tato poslední vrcholná hrozba od východu. Rychlý postup
Turků do země, která byla tak dlouho úplně byzantská, byl jako když se blíží
konečná pohroma. Byzantský císař Michal Vn. pod tlakem těchto sbíhavých nebez¬
pečí podnikl krok, který se asi zdál politicky neobyčejně významný i jemu i Římu.
Řecký svět se obrátil k své ohrožující se latinské sestře s prosbou a dožadoval se
od papeže Řehoře Vn. pomoci. Jeho žádost opakoval ještě důrazněji nástupce
Michalův Alexius Komnenus papeži Urbanu II.

Římským rádcům se to muselo jeviti jako jedinečná příležitost^ zajistiti si
svrchovanost papežskou nad celým křesťanským světem.

V těchto dějinách jsme stopovali vzrůst myšlenky náboženské vlády nad kře¬
sťanstvem — a skrze křesťanství nad lidstvem — a ukázali jsme, jak přirozeně
a jak nutně nacházela podle tradice světového panství svůj střed v Římě. Římský
papež byl jediným západním patriarchou; byl náboženskou hlavou širé oblasti,
ve které byla panujícím jazykem latina; druzí patriarchové pravověrné církve
mluvili řecký a tak jim v jeho panství nikdo nerozuměl ; a ta dvě slůvka F i 1 i o q u e,
která byla přidána latinskému vyznání víry, odřízla byzantské křesťany

494

jedním z těch zálud¬
ných, jemných dog¬
matických řezů, kte¬
rých už nelze zhojiti
(úplná roztržka na¬
stala r. 1054) .

Život Lateránu mě¬
nil svůj ráz každým
novým držitelem sto¬
lice sv. Petra; někdy
byl papežský Rím ja¬
mou zkaženosti a ne¬
čistoty, jako byl za
dnů Jana XEC.; jindy
byl proniknut vlivem
mužů širokého roz¬
hledu a ušlechtilého
smýšlení. Ale za pa¬
pežem bylo shromáždění kardinálů, kněží a veliký počet vysoce vzdělaných
úředníků, kteří nikdy ani za nejtmavších a nejbouřlivějších dob neztratili smysl
pro velkolepou myšlenku božského světového panství, myšlenku Kristova pokoje
po celé zemi, kterou vyjádřil sv. Augustin. Po celý středověk byla tato myšlenka
v Římě vedoucí. Po nějaký čas snad tu měly vrch nízké duše a ve světských věcech
hrál Rím úlohu hrabivé, zrádné a šíleně zchytralé staré báby; pak následovalo
období mužské, docela světské prohnanosti nebo zas období nadšení. Potom přišlo
mezidobí fanatismu nebo pedantství, kdy se všechno soustřeďovalo na přesné
učení. Nebo nastalo mravní zhroucení a Laterán se stal trůnem několika smyslných
nebo estetických samovládců, hotových prodati všechnu naději a všechnu Čest,
kterou církev mohla dáti, za rozkoš nebo nádheru. A přece papežská loď plula
celkem svým směrem, hnána příznivým větrem.

V době, ke které jsme nyní dospěli, v jedenáctém století, vidíme, jak Rím ovládá
osobnost výjimečně velikého státníka Hildebranda, který zaujímal různá úřední
postavení pod několika papeži a na konec se stal sám papežem pode jménem
Řehoře VII. (1073 — 1085). Vidíme, že jeho vlivem neřest, lenivost a zkaženost
byly z církve vymetány, že byla volba papežů reformována a že se odvážil velikého
zápasu s císařem o životní otázku ,, investitury”, otázku, kdo má rozhodný hlas
při jmenování biskupů na jejich panství, zda papež či světský panovník. Jak
důležitá byla tato otázka, uvědomíme si nejlépe, připomeneme-li si, že v mnohých
královstvích byla více než třetina země kněžským majetkem. Až dosud se římské
kněžstvo mohlo ženiti; ale n5mí, aby byli opravdu odloučeni od světa a aby se
z nich staly úplné nástroje církve, byl všem kněžím nařízen celibát . . .

Tento zápas o investituru zabránil Řehoři VII., že nemohl dáti na první vyzvání
z Byzance náležitou odpověď; ale měl po sobě důstojného nástupce v Urbanu II,
(1088 — 1099) . Když pak přišel dopis Alexiův, uchopil se Urban ihned vhodné pří¬
ležitosti, aby soustředil všechny myšlenky a síly západní Evropy v jedinou vášeň
a v jediný cíl. Mohl také doufati, že tím skončí soukromé války, které tehdáž pře-

495

Baptisterium, katedrála a companile („šikmá věž'') v Pise (stol. XI. a XII.)

vládaly, a že to bude dobrý odliv nesmírné energie Normanů. Viděl tu i příležitost
odsunouti spor byzantské říše a církve a rozšířiti vliv latinské církve v Sýrii,
v Palestině a v Egyptě.

Alexiovi vyslanci byli vyslechnuti na církevním sněmu, svolaném na rychlo do
Piacence (Placentia), a příštího roku (1095) konal Urban v Clermontu druhý
veliký sněm, na němž byla všechna pomalu nahromaděná síla církve organisována
pro všeobecnou válečnou propagandu proti moslimům. Soukromé války a vůbec
všechny války mezi křesťany měly ustoupiti na tak dlouho, dokud nevěřící nebudou
vyhnáni a dokud Svatý hrob nebude opět v křesťanských rukou.

Z plamenné odpovědi dovedeme pochopiti veliké dílo tvůrčí organisace, které
bylo vykonáno v západní Evropě za předcházejících pěti století. Na počátku
sedmého století jsme viděli západní Evropu jako chaos sociálních a politických
zlomků bez společné myšlenky a bez naděje, jako soustavu sobeckých jednotlivců,
rozdrcenou téměř na prach. Nyní na konci jedenáctého století je všude společná
víra, spojující myšlenka, které se mohli lidé věnovati a skrze kterou mohli spolu-
působiti ve všeobecném podniku. Uvědomujeme si, že přes všechnu velikou slabost
a rozumovou i mravní pomatenost křesťanská církev přec jenom pracovala.
Dovedeme změřiti zlé doby Říma desátého století, všecky ty skandály, necudnost,
vraždy a násilí podle měřítka tohoto fakta v pravé jejich podstatě. Jistě že v celém
křesťanstvu bylo také mnoho lenivých, špatných a pošetilých knězi, ale je zřejmo,
že tato výchova k spolupráci, která byla vykonána, mohla býti vykonána jenom
velikým množstvím správně žijících kněží, mnichů a jeptišek. Přišla na svět nová

496

a větší amfiktyonie, amfiktyonie křesťanstva, a byla zbudována tisíci bezejmen¬
ných, oddaných životů.

Tato odpověď na výzvu Urbana II. se neobmezovala jen na to, co bychom
nazvali vzdělanstvem. Na tu výpravu nechtěli jiti toliko rytíři a knížata. Po bok
Urbanův musíme postaviti Petra amienského („Poustevníka”) , nový typ v Evropě,
takřka jakousi vzpomínku na židovské proroky. Tento muž kázal všude kříž
obecnému lidu. Vyprávěl příběhy — zda pravé či nepravé, na tom zde málo záleží —
o své pouti do Jerusaléma, o svévolném zničení Svatého hrobu seldžuckými Turky,
kteří se ho zmocnili někdy kolem r. 1075 — chronologie této doby -je posud velmi
neurčitá — a o vydírání, surovostech a zúmyslných ukrutnostech, páchaných na
křesťanských poutnících, putujících na svátá místa. Bos, oděn v hrubé roucho,
jeda na oslu a nesa velikánský kříž putoval tento muž po Francii a Německu
a všude mluvil k obrovským zástupům v kostele, na ulici a na tržištích.

Zde po prvé vidíme Evropu s myšlenkou a s duší. Odpovídala všeobecným roz¬
hořčením, když slyšela o vzdáleném bezpráví, bohatí i chudí pochopili, že je to věc
společná jim všem. Nedovedeme si představit!, že by se něco podobného mohlo státi
v říši Augusta Caesara nebo kdykoli jindy v dějinách světových. Něco takového
bylo snad možno v daleko menším světě helénském nebo v Arábii před islámem. Ale
toto hnutí strhlo národy, království, jazyky i lidi. Je jasno, že tu přišlo na svět
něco nového, nové jasné spojení obecného zájmu se svědomím obecného člověka.

11. Křížové výpravy

Od Samého počátku se toto plápolavé nadšení mísilo s nižšími prvky. Byl tu
chladný a vypočítavý plán volné a ctižádostivé latinské církve podrobiti si a na-
hraditi byzantskou církev, ovládanou císařem; byly tu loupeživé pudy Normanů,
kteří roztrhali Itálii na kusy a rádi se obrátili do nového a bohatšího světa, kde
bylo možno kořistiti ; a bylo něco v davu, který se nyní obracel k východu, něco,
co je v lidské povaze hlubší než láska, totiž ustrašená nenávist, kterou vášnivé
výzvy agitátorů zveličujících hrůzy a ukrutnosti, páchané nevěřícími, rozdmychaly
v plamen.

Byly tu ještě jiné síly; nesnášeliví Seldžukové a nesnášeliví Fatimovci postavili
nyní nepřekročitelnou přehradu východnímu obchodu Janova a Benátek, který
doposud proudil Bagdadem, Alepem nebo Egyptem. Tyto zavřené kanály musily
býti otevřeny násilně, neměla-li obchodní cesta z Evropy na východ zůstati úplně
v rukou Cařihradu a přístavů černomořských. Krom toho r. 1094 a 1095 řádil mor
a hlad od Šeldy až do Cech a panovaly veliké společenské nepořádky.

,,Není divu,” praví Ernest Baker, „že se vystěhovalecký proud valil na východ,
jako se v moderních dobách valívá do nově objevených zlatých polí — proud odná¬
šející na svých kalných vlnách mnoho vyvrženců, pobudů a bankrotářů, záškod-
níků a pletichářů, vyklouzlých mnichů a uprchlých zločinců, a vyznamenávající se
touž pestrostí, touž životní horečkou, týmž střídáním nadbytku a chudoby, která
vyznačuje dnešní nával do zlatých polí.”

Ale to byly druhotné, spolupůsobící příčiny. Pro dějepisce lidstva je rozhodující
přede vším jiným ta vůle ke křížové výpravě, která se náhle probudila
jako nová davová možnost v lidských dějinách.

497

Vyprávění o křížových výpravách oplývá tolika romantickými a malebnými
podrobnostmi, že spisovatel těchto Dějin musí na tomto svůdném poli držeti své
pero na uzdě. První síly, které se pohnuly na západ, byly spíše veliké zástupy
neukázněného lidu než vojsko, a hleděly se dostati do Cařihradu údolím Dunaje
a pak směrem jižním. To byla „lidová” výprava křížová. Nikdy před tím v celých
světových dějinách nebylo takové podívané jako tyto spousty lidstva, které neměly
vlastně jiného vůdce, leč jen myšlenku. Byla to velmi hrubá myšlenka. Když se
dostali mezi cizince, neuvědomovali si patrně, že nejsou ještě mezi nevěřícími. Dva
veliké zástupy chátry, předvoj výpravy, páchaly v Uhrách, jejichž jazyku ovšem
nerozuměly, takové výstřednosti, že vy dráždily Uhry, aby je potřeli. Byly pobity.
Třetí zástup počal velikým pogromem Židů v Porýní — « křesťanská krev se vzpě¬
nila! — a také tento dav byl v Uhrách rozehnán. Dva jiné zástupy pod Petrem
tudy prošly a dostihly Cařihradu k úžasu a zděšení císaře Alexia. Po cestě loupily
a znásilňovaly a na konec byly přepraveny přes Bospor, kde je potom Seldžukové
spíše pobili než porazili (1096).

Po prvním nešťastném objevení se „lidu” jako lidu v moderních evropských
dějinách následovalo organisované vojsko první křížové výpravy r. 1097. Přišlo
různými cestami z Francie, z Normandie, z Flander, z Anglie, z jižní Itálie a ze
Sicílie a jejich vůlí a silou byli Normani. Přešli přes Bospor a dobyli Nicee, kterou
jim Alexius sebral, dříve než ji mohh vypleniti.

Táhli pak dále celkem stejnou cestou jako Alexander Veliký, cilickými branami,
nechávajíce Turky v Konii na pokoji, kolem bojiště u Issu až k Antiochii, které
dobyU po obléhání téměř ročním. Pak porazih velikou armádu, vypravenou
z Mosulu na pomoc.

Veliká část křižáků
zůstala v Antiochii,
menší díl pod Gottfrie-
dem z Bouillonu táhl
dále na Jerusalém. „Po
obléhání trvajícím o
něco málo více než mě¬
síc bylo města konečně
dobjd^o (15. července
1099) . Nastala strašná
řež; krev poražených
tekla ulicemi, až stří¬
kala na koně i na jezd¬
ce. Za soumraku, ,štka-
jíce přemírou radosti',
přišli křižáci k sváté¬
mu hrobu ustávše už
od šlapání vinného lisu
a sepjali ruce potřísně¬
né krví k společné mod¬
litbě. Tak toho červen¬
cového dne se skončila

PRVNÍ KŘÍŽOVĚ VÝPRAVĚ

•Jcdfy nálože nd

hřizáky ....
l^chodní cisarsivL |

SeleLzuJcot/d . . . \/ / / /\
(festa křízÁku

498

první křížová výprava.” (Bar-
ker v článku „Crusades” — Kří¬
žové výpravy — v „Encyclopae-
dia Britannica”.)

Latinské kněžstvo, prováze¬
jící výpravu, ihned odstranilo
autoritu patriarchy jerusalém-
ského, a východní křesťané brzo
poznali, že jsou v tom pod latin¬
ským panstvím hůře než pod
Turky. V Antiochii a v Edesse
byla již zatím zřízena latinská
knížectví a mezi těmito různými
dvory nastal zápas o nadvládu.

Pokus učiniti Jerusalém majet¬
kem papežovým se nezdařil. Ale
těchto podrobností si nemůžeme
všímati.

Zde je charakteristické místo
z Gibbona: „Ve slohu méně váž¬
ném než je sloh historický bych
snad přirovnal císaře Alexia k
šakalovi, který prý se plíží za
lvem a požírá po něm zbytky.

Ale ať byly jeho obavy a námaha
při přepravování prvé křížové
výpravy jakékoli, byly hojně od- Vnitřek katedrály v Pise

měněny následujícími výhodami,

které získal ze slavných činů Franků. Svou obratností a bdělostí si přisvojil Niceu,
dobytou křižáky, a z tohoto ohrožujícího postavení přinutil Turky vykliditi okolí
Cařihradu.

„Kdežto křižáci se slepou chrabrostí táhli dále do vnitřní Malé Asie, použili lstiví
Rekové příznivé příležitosti, kdy emirové u mořského břehu byli odvoláni pod
korouhev sultánovu. Turci byli zahnáni z ostrovů Rhodu a Chia; města Efesus
a Smyrna, Sardy, Filadelfie a Laodicea byla zase připojena k císařství, jež Alexius
rozšířil od Helespontu k břehům Meandru a k skalnatému pobřeží Pamfylie.
Chrámy se zase zaskvěly, města byla znovu vystavěna a opevněna a poušť zalid¬
něna osadami křesťanů, kteří poněkud ustoupili od vzdálenějších a nebezpečnějších
hranic.

,,Pro tyto otcovské starosti můžeme odpustiti Alexiovi, přivřeme-li oči nad tím,
že se vůbec nestaral o osvobození Svatého hrobu; ale Latinové ho nepěkně pozna¬
menali jako zrádce a odpadlíka. Přísahali jeho trůnu věrnost a poslušnost ; ale o n
slíbil pomáhati osobně jejich podniku nebo aspoň dodati vojsko a peníze; jeho
nízká zrada je zbavila jejich závazků a meč, který byl nástrojem jejich vítězství,
byl zárukou jejich oprávněné nezávislosti. Nezdá se, že se císař pokoušel oživiti své
zastaralé nároky na království jerusalémské, ale břehy cilické a syrské byly teprv

499

nedávno v jeho moci a spíše k nim
mohl. Veliká armáda křižáků by¬
la rozptýlena a zničena ; knížectví
antiochijské bylo bez vůdce, když
byl Bohemund přepaden a zajat;
jeho výkupné ho zatížilo těžkým
dluhem a jeho normanští průvod¬
ci nestačili ubrániti se Rekům a
Turkům.

„V této tísni pojal Bohemund
chrabré rozhodnutí iiechati obra¬
nu Antiochie svému příbuznému,
věrnému Tankrédovi, ozbrojiti zá¬
pad proti byzantské říši a prové¬
st! záměr, který zdědil po svém
otci Guiscardovi. Tajně vstoupil
na loď a můžeme-li věřiti vyprá¬
vění kněžny Anny, přepravil se
přes nepřátelské moře v těsně
zavřené rakvi. (Anna Komnenov-
na dodává, že se dal zavříti do
rakve se zabitým kohoutem, aby
klam byl úplný, a ráčí se diviti,
jak ten barbar mohl snésti to
uvěznění a ten zápach. Latinové
neznají této nesmyslné bajky.)
Ale ve Francii ho všude vítali ve¬
řejným potleskem a odměnou mu
byla ruka královské princezny. Byl to slavný návrat, a nejstatečnější muži té doby
se dali pod jeho zkušené vedení; přepravil se přes Jaderské moře v čele pěti tisíc
jízdných a padesáti tisíc pěších, shromážděných z nejrůznějších krajin evropských.
Silně opevněný Dráč a chytrost Alexioya, pokračující hlad a blížící se zima zkla¬
maly jeho ctižádostivé naděje a prodejní spojenci se dali odlákati od jeho korouhve.
Mírová smlouva zahnala strach Reků.”

Jednali jsme obšírněji o první výpravě křížové, poněvadž ukazuje dokonale ráz
všech těchto výprav. Čím dále, tím neobaleněji vysvítala skutečnost, že tu jde
o boj mezi světem latinským a byzantským. Roku 1101 přišly posily, v nichž nejvíce
rozhodovalo loďstvo obchodních republik Benátek a Janova, a moc království
jerusalémského se zvětšila.

Rok 1147 viděl druhou výpravu, jíž se zúčastnili jak císař Konrád III. tak král
francouzský Ludvík VII. Byla to výprava mnohem nádhernější a mnohem méně
úspěšná a nadšená, než její předchůdkyně. Způsobilo ji dobjrtí Edessy Moslimy
r. 1144. Veliký oddíl německý, místo aby šel do Svaté země, přepadl a podmanil
si pohanské ještě polabské Slovany na východ od Labe. To byla se svolením pape¬
žovým také křížová výprava a stejně dobytí Lisabonu a založení křesťanského
království portugalského oddíly flámskými a anglickými.

600

R. 1169 se kurdský dobrodruh Saladin stal panovníkem v Egyptě, kde nyní
šiitské kacířství bylo potlačeno sunity. Tento Saladin spojil snahy Egypta
a Bagdadu a hlásal Džehad, svátou válku, protikřížovou výpravu všech moslimů
proti křesťanům. Tato Džehad vzbudila v islámu téměř takové city jako první
křížová výprava v křesťanstvu. Stáli tu nyní křižáci proti křižákům a r. 1187 bylo
Jerusaléma znovu dobyto.

To způsobilo třetí výpravu (1189) . Byl to veliký podnik pod společným vedením
císaře Fridricha I. (známého více pode jménem Fridricha I. Barbarossy), krále
francouzského a krále anglického (který tehda měl v moci mnohé z nejkrásnějších
francouzských provincií). Papežství hrálo v této výpravě úlohu podružnou, mělo
tehda jednu ze svých slabých chvil a výprava byla ze všech nejkratší, nejrytířštější
a nejromantičtější. Náboženské rozhořčení bylo mírněno myšlenkou rytířské chrab¬
rosti, kterou vynikali i Saladin i Richard I. (1189 — 1199) anglický (Lví Srdce),
a milovníci romantismu se právem obracejí k romantickým příhodám té doby pro
jejich vůni. Výprava zachránila na čas knížectví antiochijské, ale Jerusaléma
nedobyla. Křesťané však zůstali v držení palestinského pobřeží.

Za doby třetí výpravy V5rmizely z tohoto hnutí už nadobro kouzlo a zázrak.
Obyčejní lidé na to přišli. Lidé odcházeli, ale jen králové a šlechtici se porůznu
vraceli a to často teprve po zaplacení těžkého výkupného.

Myšlenka křížových výprav pozbyla ceny, neboť byly příliš časté a tím zevšed¬
něly. Kdykoli se papež s někým přel, nebo kdykoli si přál zeslabit! nebezpečnou
moc císaře zámořským podnikem, hlásal kříž, až v tom svět neviděl nic jiného než
úmysl dodati chuti nezáživné válce. Byla křížová výprava proti kacířům jihofran-
couzským, proti Janovi (králi anglickému), proti císaři Fridrichu n. Papežové
nechápali, že je papežství třeba důstojnosti. Dosáhli v křesťanstvu mravní nad¬
vlády. Od té chvíle ji počali promrhávati. Nejen že znehodnotili myšlenku křížo-

Anglický král Richard Lví srdce a jeho matka Eleonora (v příční lodi chrámu ve Fauntevrault ve Francii,

2 Xli. století)

H. G. Wells,- Dijiny svita — 32.

601

vých výprav, nýbrž zesměšnili i svou hroznou moc dávati lidi do klatby a postavit!
je mimo všechny svátosti, naděje a útěchy náboženské, užívajíce moci té i při
sporech toliko politických- Papež proti Fridrichovi II. nejenom hlásal kříž, nýbrž
ho dal také do klatby bez očividného provinění. Po druhé byl císař vyobcován
z církve r. 1239, a tento rozsudek byl obnoven r. 1245 Inocentem IV.

Jádro čtvrté výpravy vůbec nikdy nedospělo do Svaté země. Křižáci vyjeli
z Benátek (1202), zmocnili se Zadru, položili se táborem před Cařihradem (1203)
a konečně r. 1204 města dobyli. Byl to zřejmě společný útok na byzantské císařství ;
Benátky zabraly značnou část císařského pobřeží a ostrovů, a Latiník, Balduin
flanderský, byl dosazen v Cařihradě za císaře. Latinská a řecká církev byly pro¬
hlášeny za sjednocené, a latinští císaři vládli v Cařihradě jako dobyvatelé od
r. 1204 do r. 1261.

R. 1212 se udála hrozná věc; křižácká výprava dětí. Rozčilení, které už nepů¬
sobilo na duševně zdravé lidi dospělé, se rozšířilo mezi dětmi na jihu Francie
a v údolí rhonském. Zástup mnoha tisíc francouzských hochů táhl do Marseille;
tam je vylákali otrokáři na palubu svých lodí a prodali je do Egypta za otroky.
Děti porýnské se dostaly až do Itálie; mnoho jich zahynulo cestou, ostatní se
rozptýlily.

Papež Inocenc III. uměl výborně využiti tohoto podivného podniku. ,,I ty děti
nás zahanbují,” řekl, a hleděl vybičovati nadšení pro pátou výpravu. Tato výprava
měla dobýti Egypta, protože byl Jerusalém nyní v moci egyptského sultána; její
zbytky se vrátily r. 1221, po neslavném odchodu z Damietty, jediného svého výboje,
s jerusalémskými pozůstatky pravého kříže jako jakousi útěchou, povolenou jim
vítězem. Vyprávěli jsme už o dřívějších dobrodružstvích tohoto ctihodného ostatku
před dobou Mohamedovou, jak jej Chosroes II. s sebou odnesl do Ktesifonu a císař
Heraklius ho zase vydobyl. Úlomky pravého kříže však byly vždy v chrámě
S. Croce-in-Gerusalemme ode dnů císařovny Heleny (matky Konstantina Veli¬
kého), které prý, jak vypráví legenda, bylo zjeveno místo, kde byl kříž skryt, ve
vidění, jež měla na své pouti po Svaté zemi.

„Ochrana pravého kříž e,” praví Gibbon, „který na velikonoční neděli
ukazovaU slavnostně lidu, byla svěřena biskupu jerusalémskému, a on jediný směl
ukojiti posvátnou zvědavost poutníků darováním malých kousků, které si zasadili
do zlat'’. nebo drahokamů a odnášeli vítězoslavně domů. Ale poněvadž toto výnosné
odvětví obchodu časem nezbytně přestalo, bylo velmi vhodné předpokládati, že
zázračné dřevo má tajnou moc růsti a že jeho podstata, ačkoli se z něho stále
bere, zůstává stále celá a neporušená.”

Šestá výprava (1228) byla výpravou hraničící s nesmyslností. Císař Fridrich II.
slíbil vžiti na sebe kříž, ale nedbal vyplniti svůj slib. Dělal, jako by vyplul, ale
vrátil se. Asi že ho už pouhá myšlenka na křížovou výpravu nudila. Ale slib byl
částí úmluvy, kterou si zajistil podporu papeže Inocenta III. při své volbě za
císaře. Byl zaměstnán reorganisací vlády svého sicilského království, ačkoli
vyrozuměl papeže, že opustí tyto země, jakmile se stane císařem; papeži tuze
záleželo na tom zastaviti toto upevňování, a proto posílal Fridricha do Svaté
země. Papež si nepřál míti v Itálii ani Fridricha ani kteréhokoli jiného německého
císaře, neboť chtěl ovládati Itálii sám. Protože se Fridrich II. stále vytáčel, vyobco¬
val ho Řehoř IX. z církve, vyhlásil proti němu kříž a vpadl do jeho italských

S02

držav (1228). Nato odplul císař
s vojskem do Svaté země. Tam měl
schůzi s egyptským sultánem (cí¬
sař mluvil plynně šesti jazyky, me¬
zi nimi i arabsky) a zdá se, že tito
dva muži, oba skeptičtí, si vyměňo¬
vali názory souhlasné, rozmlouvali
o papeži ve světském duchu, deba¬
tovali o mongolském náporu na
západ, jenž je oba stejně ohrožoval,
a shodli se na konec na obchodní
smlouvě a na postoupení části
království jerusalémského Fridri¬
chovi.

To byl opravdu nový druh kří¬
žové výpravy, výprava vyřízená
soukromou smlouvou. Poněvadž
tento úžasný křižák byl v klatbě,
musil se spokojiti v Jerusalémě
korunovací ryze světskou a vzal si
s oltáře korunu vlastní rukou v ko¬
stele, z něhož všechno kněžstvo
odešlo. Asi že nebylo nikoho, kdo
by mu ukázal svátá místa; na ně
na všechna vydal jerusalémský pa¬
triarcha interdikt a kázal je Cimabue: Madona v kostele S. Maria Novella ve Florencii
uzamknouti ; celá ta výprava se (2. pol. Xiv. stol)

zřejmě naprosto lišila svým du¬
chem od rudého řádění první výpravy. Neměla ani přátelské družnosti návštěvy
kahfa Omara před šesti sty lety.

Fridrich II. odjel z Jerusaléma téměř sám, vrátil se z této neromantické
úspěšné výpravy do Itahe, dal tam své věci vehni rychle do pořádku, zahnal papež¬
ská vojska ze svých držav a přiměl papeže k tomu, aby klatbu proti němu odvolal
(1230) . Tato šestá výprava byla vskutku nejenom reductio ad absurdum
křížových výprav, nýbrž také papežských klateb. O Fridrichovi II. si povíme více
v jiném oddíle, poněvadž typicky představoval nové síly, které přicházely do
evropských dějin.

Křesťané pozbyli zase Jerusaléma r. 1244; vzal jim jej velmi snadno egyptský
sultán, když se proti němu pokusili o úklad. To mělo za následek sedmou vý¬
pravu, výpravu sv. Ludvika, krále francouzského (Ludvíka IX,), který byl
v Egyptě zajat a propuštěn za výkupné r. 1250. Až teprve r. 1918, kdy ho dobyla
spojená vojska francouzská, britská a indická, vypadl Jerusalém z moslimské
ruky . . .

Ještě možno zmíniti se o jedné výpravě křížové do Tunisu; podnikl ji týž
Ludvík IX. a zemřel tam morem (1270).

603

12. Krizové výpravy zkušebním kamenem křesťanství

Podstatný zájem křížových výprav pro dějepisce lidstva tkví v té vlně vzrušení,
v tom citovém sjednocení, jež oživovalo první výpravu. Později se tyto výpravy
stávaly čím dále tím více nařízeným postupem a čím dále tím méně životním pro¬
jevem. První výprava byla událostí asi takovou, jako bylo objevení Ameriky;
poslední byly čím dále tím více jako výlet přes Atlantický oceán. V jedenáctém
století byla myšlenka křížové výpravy jako podivné a zázračné světlo na nebi;
v třináctém si dovedeme představiti počestného měšťana, ohražu jícího se: „Cože?
Zas už křížová výprava?”

Zkušenosti sv. Ludvíka v Egyptě nejsou pro loďstvo novými zkušenostmi ; jsou
spíše jako partie golfu na dobře známém hřišti, ve které měla jedna strana
neštěstí. Je to bezvýznamná řada událostí. Životní zájmy se přesunuly jiným
směrem.

Počátek křížových výprav ukazuje celou Evropu prosycenou naivním křesťan¬
stvím a hotovou dát se důvěřivě vésti papežem. Pohoršení, která dával Laterán za
svých zlých dob a která nyní tak dobře známe, byla mimo Rím skutečně neznámá,
a Řehoř Vn. a Urban n. to všechno napravili. Ale jejich nástupci v Lateráně i ve
Vatikáně nestačili ani rozumově ani mravně, aby využili příležitostí, jež se jim
naskýtaly. (Papežové obývali palác lateránský do roku 1309, kdy francouzský
papež zřídil papežský dvůr v Avignoně. Když se papež r. 1377 vrátil do Říma, byl
Laterán téměř ve zříceninách a sídlem papežského dvora se stal Vatikán. Měl
mimo jiné i tu přednost, že byl blíže papežské pevnosti, Andělskému hradu.)

Síla papežství se zakládala na víře, kterou v ně lidé měli, a ono užívalo víry té
tak neprozřetelně a nedbale, že ji zeslabilo. Rím měl vždy příliš mnoho kněžské
zchytralosti a příliš málo prorocké síly. A tak bylo-li století jedenácté stoletím lidí
nevědomých a důvěřivých, bylo století třinácté věkem lidí vědoucích a zklamaných.
Byl to svět mnohem vzdělanější a hluboce skeptický.

Biskupové, kněží a mnišká zařízení latinského křesťanství před dobou Řehoře
VII. byU snad vespolek spojeni příliš volně a jejich cena byla velmi různá; ale je
zřejmo, že byli zpravidla ve styku hodně důvěrném s lidmi, mezi nimiž žili, a že
v nich bylo stále ještě hodně z ducha Ježíšova; požívali důvěry a měli nesmírnou
moc nad svědomím svých stoupenců. Církev, srovnáváme-h ji s jejím
pozdějším stavem, byla více v rukou místních laiků a místních vládců; neměla své
pozdější všeobecnosti.

Energické sepětí církevní organisace Řehořem VII., jehož účelem bylo zesíliti
ústřední moc Říma, přetrhalo mnohá jemná vlákna, jež spojovala kněze a kláštery
s okolními venkovany. Lidé věřící a moudří věří ve vývoj a ve své bližní; ale kněží,
i takoví kněží. jako byl Řehoř VII., věří ve falešnou „účinnost” nařízené kázně.
Tahanice o investituru způsobily, že každý křesťanský panovník podezříval biskupy
jako agenty cizí moci; toto podezření prosakovalo do farností. Politické podniky
papežství měly za následek vzrůstající sháňku po penězích. Již ve třináctém století
se všude říkalo, že kněží nejsou dobří lidé, že se vždy shání jen po penězích.

Za dnů nevědomosti byla všude neobyčejná ochota věřiti, že je katolické kněž¬
stvo dobré a moudré. Za oněch dnů bylo skutečně poměrně lepší a moudřejší.
Mimo duchovní funkce byly církví svěřeny veliká moc a neobyčejné výsady. Této

504

důvěry bylo plně využito. Za středověku
se stala církev státem ve státě. Měla
vlastní soudy. Právní případy, týkající se
nejenom kněží, nýbrž i mnichů, studentů,
křižáků, vdov, sirotků a chudáků, byly
vyřizovány soudy duchovními; a kdykoli
to bylo ve spojení s obřady a nařízením
církevním, činila si církev nároky na věci
jako byly poslední vůle, sňatky, přísa¬
hy a ovšem že kacířství, čarodějnictví
a rouhačství. Byla četná kněžská vězení,
v nichž se provinilci soužili třeba celý
svůj život. Papež byl svrchovaný záko¬
nodárce křesťanstva a jeho soudní dvůr
v Římě posledním a rozhodujícím soudem
odvolacím. Církev vybírala také daně;
měla nejen obrovské pozemky a veliké
důchody z poplatků, nýbrž ukládala svým
poddaným desátky. Nepřijímala jich jako
dobrovolné zbožné daně, nýbrž vymáhala
je jako své právo. A kněží si zase čini¬
li nároky, aby nemusili platiti daní laic¬
kých.

Tento pokus kupČiti svým zvláštním
postavením a vymknouti se z povinností
a břemen státních přispěl značně k tomu, že vzrůstala nespokojenost s duchoven¬
stvem. Nehledě ani k tomu, bylo-li to správné, bylo to jistě nepolitické — daně se
zdály desetkrát tíživější těm, kteří je musili platiti. Každý cítil církevní výsady na
své kůži.

Ještě výstřednějším a nemoudřejším nárokem, který si církev činila, byl nárok
na dispense. Papež mohl ve mnohých případech nedbati církevních zákonů;
mohl dovoliti sňatek blízkých příbuzných, mohl povoliti muži, aby měl dvě ženy
nebo zbaviti kohokoli slibu. Ale provádět! takové věci znamená připustit!, že před¬
stírané zákony nejsou založeny na nutnosti a přirozené spravedlnosti, že skutečně
jenom obmezují a souží. Zákonodárce nejvíce ze všech musí poslouchat! zákonů.
On přede všemi jinými musí ukázati, že je zákonem vázán. Ale je všeobecnou
slabostí lidskou, že co je nám svěřeno, pokládáme za svůj majetek.

Vnitřek katedrály v Santiago de Compostella
(XIII. stol.)

13, Císař Fridrich II.

Císař Fridrich II. je velmi názorným příkladem pochybovačů a buřičů, které
zplodilo třinácté století. Bude snad zajímavé dověděti se něco o tomto inteligentním
a cynickém muži. Byl synem německého císaře Jindřicha VI. a vnukem Fridricha
Barbarossy, a jeho matka byla dcera Rogera I., normanského krále sicilského.
Zdědil toto království r. 1198, když mu byla čtyři léta; jeho matka byla půl roku

505

jeho poručníci, a když zemřela, stal se poručníkem a vladařem papež Inocens III.
(1198^1216).

Zdá se, že měl neobyčejně dobré a podivuhodně smíšené vychování, a jeho vzdě¬
lání a vědomosti mu vynesly lichotivý titul „stupor mundi” (div světa). Tím, že
nabyl arabského názoru na křesťanství a křesťanského názoru na islám, se stalo,
že pokládal všechna náboženství za podvod, názor to, který měl potají snad mnohý
pozorovatel za věku víry. Ale on mluvil o svých názorech ; jeho rouhání a kacíř¬
ství jsou zaznamenána.

Vyrůstaje pod náročnou vládou Inocenta III., který si asi nikdy neuvědomil, že
jeho svěřenec časem dospěl, navykl svévoli a neupřímnosti. Papežská politika chtěla
zabrániti novému spolčení moci německé a Itálie, ale také Fridrich byl rozhodnut
vžiti si, co jen možno. Když mu nyní příležitost nabízela císařskou korunu německou,
zajistil si papežovu podporu závazkem, že bude-li zvolen, odejde ze svého panství
sicilského a jihoitalského a potlačí kacířství v Německu. Neboť Inocens III. byl
z velikých pronásledujících papežů, muž schopný, hrabivý a útočný. Na papeže byl
neobyčejně mladý — stal se jím v třiceti sedmi letech. Právě tento Inocens hlásal
krutou výpravu křížovou proti kacířům v jižní Francii, výpravu, která se stala
loupežným tažením, jež se mu vymklo z ruky.

Jakmile byl Fridrich zvolen císařem (1212), Inocens se domáhal splnění slibů
a závazků, které vynutil na svém poslušném svěřenci. Duchovenstvo mělo býti
osvobozeno od světské pravomoci i od daní a proti kacířům se mělo postupovat!
s příkladnou krutostí. Nic z toho Fridrich neučinil. Jak jsme již řekli, nechtěl ani
odejiti ze Sicílie. Ta se mu líbila jako sídelní země lépe než Německo.

Inocenc III. zemřel zklamán r. 1216 a jeho nástupce Honorius III. nezmohl nic.
Inocens nekorunoval Fridricha, ale Honorius tak učinil r. 1220. Po Honoriovi násle¬
doval Řehoř IX. (1227), který zřejmě nastoupil na papežský stolec s nervosní
odhodlaností zvládnout! tohoto znepokojujícího mladého císaře. Vyobcoval ho
ihned z církve, poněvadž se nevydal na slíbenou křížovou výpravu, ačkoli lhůta
vypršela již před dvanácti lety, a ve veřejném listě (1227) odhalil všechny jeho
neřesti, kacířství a zločiny. Na to odpověděl Fridrich listinou mnohem obratnější,
kterou sám napsal nebo si dal napsati, adresovanou všem evropským panovníkům,
listinou v dějinách neobyčejně důležitou, poněvadž to je první jasné zjištění sporu
mezi nároky papežovými na neobmezenou vládu nade vším křesťanstvem a nároky
světských vládců. Tento konflikt doutnal ode vždy; vyrážel tu v té, tu v oné
formě; ale nyní mu Fridrich propůjčil jasného všeobecného výrazu, na jehož
základě se lidé mohli spojovati.

Když byl zasadil tuto ránu, vydal se na mírumilovnou výpravu křížovou, o níž
jsme již vyprávěli. Roku 1239 Řehoř IX. ho vyobcoval z církve po druhé a obnovil
boj, vedený veřejným tupením, který již jednou papežství silně ublížil. Spor ožil
po smrti Řehoře IX. za papeže Inocenta IV., a Fridrich opět napsal proti církvi
ničivý list, jehož lidé dlouho vzpomínali. Odsuzoval pýchu a bezbožnost kněžstva
a připisoval všechnu zkaženost doby jejich pýše a bohatství. Navrhoval svým
panovnickým druhům všeobecnou konfiskaci církevního majetku — ve prospěch
církve. Byl to podnět, který od té doby stále zaměstnával obraznost evropských
knížat.

eo6

Nebudeme už vypravovati o
jeho posledních letech ani o po¬
hromách, které ho stihly pro
jeho bezstarostnost a které
vrhají na jeho konec stín nezda¬
ru. Jednotlivé události jeho ži¬
vota jsou mnohem méně důleži¬
té než obecné ovzduší, ve kterém
žil. Podáme aspoň něco z jeho
dvorského života na Sicilii. Ke
konci svého života je popisován
jako „rudý, lysý a krátkozra¬
ký” ; ale rysy jeho obličeje byly
dobré a příjemné. Žil v přepy¬
chu a měl rád krásné věci. Líčí
ho jako prostopášníka. Ale je
jasno, že jeho duchu nevyhovo¬
val náboženský skepticismus a že byl mužem silně vědychtivým a badavým. Shro¬
mažďoval u svého dvora stejně filosofy židovské, moslimské i křesťanské a usilo¬
val o to, aby zavlažil italského ducha vlivy saracénskými. Jeho působením se
dostaly arabské číslice a algebra ke křesťanským učencům a mezi jinými filosofy
u jeho dvora byl Michal Scott, který přeložil některá díla Aristotelova a poznámky
k nim od velikého arabského filosofa Averroa (z Kordový).

R. 1224 založil Fridrich universitu v Neapoli a rozšířil i obohatil velikou lékař¬
skou školu na universitě v Salerně, nejstarší z universit. Založil také zoologickou
zahradu. Zanechal knihu o sokolnictví, která ukazuje, že byl bystrým pozorovatelem
ptačího života, abyl z prvních Italů, kteří psali italské verše. Italská poesie se
narodila na jeho dvoře. Jistý nadaný spisovatel ho nazval ,, prvním z modernistů”,
a výrok ten vyjadřuje vhodně nepředsudnou volnost jeho rozumu. Byl po každé
stránce původní. Za nedostatku zlata zavedl s úspěchem peníze z okolkované kůže
nebo pergamenu, na nichž byl jeho slib zaplatili zlatém — jakási emise kožených
bankovek. Bylo to obnovení metody, jaké svět neviděl od dob karthaginských.

Přes záplavu pomluv a nactiutrhání, v nichž se Fridrich topil, zanechal v lidové
obraznosti hluboký dojem. V jižní Itálii na něho vzpomínají téměř tak živě jako
francouzští sedláci na Napoleona; je „Gran Frederigo”. A němečtí učenci prohla¬
šují, že přes zřejmou nechut Fridrichovu k Německu se na něho a ne na Fridricha I.
Barbarossu původně vztahuje německá legenda — jak veliký císař dříme v hluboké
jeskyni a jak jeho vousy obrůstají kamenný stůl až do dne, kdy se vzbudí a přivede
svět z nejvyššího nepořádku k míru. Později teprve, jak se zdá, byla tato pověst
přeneseha na křižáka Barbarossu, děda Fridricha II.

Pro matku církev byl Fridrich nezvedeným dítětem, a byl jenom předchůdcem
mnohých takových nezvedených dětí. Knížata a vzdělaní mužové všude po Evropě
četli jeho listy a debatovali o nich. Horliví universitní učenci našli, komentovali
a uspořádali arabského Aristotela, kterého jim učinil přístupným v latině. Salerno
vrhalo neblahé světlo na Rím. Na kdekoho působilo jistě velmi silně, jak prázdné
byly klatby a interdikty, které církev na Fridricha metala.

Papež Řehoř IX. vypovídá Fridricha II. z církve. Freska
Giorgia Vasariho (Řím, Vatikán)

S07

Jř^. Nedostatky a meze papežství

Řekli jsme, že si Inocens III. podle všeho nikdy neuvědomil, jak jeho svěřenec,
Fridrich 11., dorůstá. Stejně je pravda, že si papežství podle všeho nikdy neuvě¬
domilo, že Evropa dorůstá. Je nemožno pro moderního inteligenta, který se zabývá
dějinami, nesympatisovati se základní ideou papežského dvora, s ideou jediné vše¬
obecné vlády spravedlnosti, udržující mír na zemi, a neuznati mnohých ušlechti¬
lých prvků, které vešly v lateránskou politiku. Dříve nebo později musi lidstvo
dospěti k všeobecnému míru, leda že by lidské pokolení zahubila rostoucí moc jeho
vlastních ničivých vynálezů, a tento všeobecný mír musí míti nezb5rtně formu
vlády, t. j. zákonné organisace v nejlepším slova smyslu náboženské — vlády,
řídící lidi vypěstovanou v nich vůlí jiti společně k společnému cíli lidských dějin
a lidského osudu.

Papežství musíme uznati za první jasný a uvědomělý pokus zavěsti na světě
takovou vládu. Musíme, jak jen možno nejvážněji, zkoumati jeho nedostatky a nedo¬
konalosti, neboť každé poučení, které z nich získáme, má pro nás neobyčejnou
cenu, pomáhajíc vytvořovati naše myšlenky o nynějších mezinárodních vztazích.
Pokusili jsme se naznačiti, co hlavně způsobilo pád římské republiky, a nyní máme
před sebou úlohu pokusiti se o rozpoznání, proč se nepodařilo římské církvi zajistiti
si a zorganisovati dobrou vůli lidstva.

První, co nás zaráží, jsou přestávky v úsilí církve založiti světové boží město.
Církevní politika se nevěnovala tomuto cíli celým srdcem a nepřetržitě. Jen tu
a tam některá ušlechtilá osobnost nebo skupina ušlechtilých osobností ji vedla tím
směrem. Království boží, které hlásal Ježíš Nazaretský bylo, jak jsme vyložili,
téměř od Samého počátku zatíženo naukami a obřadnými tradicemi dřívější doby
a rozumově nižšího typu. Křesťanství téměř od svého vzniku přestalo býti čistě
prorocké a tvůrčí. Zapletlo se do starodávných tradicí o lidské oběti, do mithraické
krevní očisty, do kouzelnictví tak starého jako lidská společnost a do spletitých
nauk o božské ústrojnosti. Učení Ježíše Nazaretského zdůrazňoval zakrvácený
ukazováček etruského pontifika maxima, opředla je myšlenková spleť alexandrin¬
ského řectví. V nezbytném zlozvuku těchto neslučitelných věcí se církev zdogma-
tisovala. Nemajíc naděje, že by bylo možno řešiti tyto rozumové spory jinak,
uchýlila se k neobmezené autoritě.

Duch jejích kněží a biskupů tuhnul čím dále tím více v ustálených věroučných
a dogmatických formách ; když se stali kardinály nebo papeži, byli to už obyčejně
obstárlí muži, navyklí na politické boje pro bezprostřední cíle a neschopní už
světového rozhledu. Nechtěli už viděti království boží založené v srdcích lidí —
zapomněli na ně; chtěli viděti moc církve, jež byla jejich vlastní silou, ovládající
lidi. Byli připraveni i kupčiti s nenávistí, strachem a chtíči v srdcích lidí; aby si
zajistili tuto moc. A poněvadž asi mnozí z nich tajně pochybovali o naprosté pev¬
nosti své veliké a složité dogmatické budovy, nesnesli o ní diskuse. Byli nesnášeliví
ve sporných otázkách a při různosti názorů ne protože si byli jisti svou vírou, nýbrž
protože nebyli. Chtěli jednomyslnost z důvodů politických.

V třináctém století byla již církev chorobně úzkostlivá z hlodavých pochybností,
které mohly proměniti celou stavbu jejích nároků ve zříceniny. Neměla duševního

508

Zápatiní fronta katedrály v Amiens z r. 1220 („čistá, původní a nesporná gotika*^)

klidu. Slídila všude po kacířích, jako se prý bázlivé staré dámy, než jdou spát,
dívají pod postele a do skříní, nejsou-li tam zloději.

Vyprávěli jsme již o Peršanu Maniovi, kterého r. 277 ukřižovali a sedřeli mu kůži
s těla. On si představoval zápas mezi dobrem a zlem jako zápas mezi mocností

509

světla, která byla takřka ve vzpouře proti moci temnoty, vesmíru vlastní. Všechna
tato hluboká tajemství jsou ovšem sjnnbolická a básnická, a myšlenky Maniho
nalézají posud ohlas v mnohých dnešních rozumových letorách. Z mnohých kře¬
sťanských kazatelen je možno ještě nyní slyšeti manichejské nauky. Ale právo-
věrný katolický symbol byl jiný.

Tyto manichejské myšlenky se rozšířily daleko široko po Evropě a zvláště
v Bulharsku a na jihu Francie. Ve Francii lidé, kteří je přijali, byly nazýváni
Kathary nebo Albigenskými. Tjdo myšlenky byly tak málo v nesouzvuku s pod¬
statnými názory křesťanskými, že se tito „kacíři” sami pokládali za horlivé kře¬
sťany. Jako celek žili za té násilnické, nespořádané a neřestně doby životem zřejmě
ctnostným a čistým. Ale brali v pochybnost dogmatickou pravověrnost Říma
a ortodoxní výklad bible. Domnívali se, že byl Ježíš buřičem proti krutosti boha
starozákonního, a ne jeho souladným synem.

Těsně sdruženi s Albigenskými byli Valdenští, stoupenci jakéhosi Valda. Tento
Valdus byl, jak se zdá, ve své theologii docela pravovérný katolík, ale pro církev
stejně pohoršlivý, protože odsuzoval bohatství a přepych kněžstva. To Lateránu
stačilo, a tak se nám nask3d:uje divadlo, jak Inocens III. hlásá křížovou výpravu
proti nešťastným sektářům a dovoluje vstoupiti do vojska každému potulnému
padouchovi bez zaměstnání, aby zanášel oheň, meč, loupežení a všemožné násilí
mezi mírumilovné poddané francouzského krále. Zprávy o ukrutnostech a ohav¬
nostech této křížové výpravy jsou daleko strašnější ke čtení než jakákoli zpráva
o křesťanech mučených pohany, a hrůza jejich je tím větší, že jsou nepochybně
pravdivé.

Tato černá a nelítostná nesnášelivost byla duchem příliš zlým, aby se mohla
snésti se záměrem království božího na zemi. To byl duch naprosto protivný duchu
Ježíše Nazaretského. Neslyšíme o Kristu, že by bil do tváře vzpurné a neochotné
žáky a kroutil jim klouby. Ale papežové za století své moci vždy zuřili proti nej-
menším pochybám o rozumové postačitelnosti církve.

Nesnášelivost církve se neobmezovala jen na náboženské věci. Zch5rtralí, vypí-
naví, popudliví a hodně zlomyslní starci, kteří zřejmě tvořili převládající většinu
církevních sněmů, se pohoršovali nad jakýmkoli věděním, které nebylo jejich
a nedůvěřovali vůbec žádné myšlence, kterou neopravili a nekontrolovali. Jali se
obmezovati vědu, na kterou byli zřejmě žárlivi. Jakákoli duševní činnost kromě
jejich vlastní se jim zdála opovážlivou. Později jim nastával velký zápas o otázku,
jaké je postavení země v prostoru a otáčí-li se či neotáčí kolem slunce. To opravdu
nebylo vůbec věcí církve. Mohla docela dobře ponechati rozumu věci, které patří
rozumu, ale zdá se, že ji pohádala vnitřní nutnost, intelektuální svědomí lidské
zeslabiti.

I kdyby byla tato nesnášelivost měla svůj původ v opravové síle přesvědčení,
bylo by to bývalo dosti zlé, ale byla provázena sotva zakrývaným opovržením
k rozumu a duševní důstojnosti prostého člověka, což ji činí mnohem méně přija¬
telnou našemu modernímu úsudku a činilo ještě nepřijatelnější volným duchům té
doby. Vjrprávěli jsme docela nezaujatě o politice římské církve vůči její těžce
zkoušené sestře na východě. Mnohé zbraně a prostředky, kterých používala, byly
ohavné. To, jak se chovala k svým vlastním lidem, svědčí o opravdovém cynismu.
Ničila svoji vážnost nedbajíc svého vlastního učení o spravedlnosti. O dispensích

S10

už jsme mluvili. Její zpozdilost
vyvrcholila v patnáctém a šest¬
náctém století v prodeji o d-
p u s t k ů, kterými utrpení duše
v očistci mohlo býti za peníze
zmírněno. Ale duch, který vedl
na konec k tomuto nestydatému
a jak se na konec ukázalo ne¬
blahému podniku, byl již velmi
zřejmý ve stoletích dvanáctém
a třináctém.

Už dlouho před tím, než šé¬
me kritiky, které do duší lid¬
ských našil Fridrich II., vzklíči¬
lo a vydalo nezb5d:nou žeň
vzpoury, byl v křesťanstvu pa¬
trný silný cit, že to není s du¬
chovním ovzduším všechno v po¬
řádku. Počala v církvi hnutí — ■
hnutí, jež bychom dnes nazvali
„obrodnými” — která spíše v
sobě obsahovala než vyjadřova¬
la kritiku o dostačitelnosti je¬
jích posavadních metod a její
organisace. Lidé hledali nové
formy spravedlivého života mi¬
mo kláštery a kněžstvo.

Význačnou postavou je sv.

František z Assisi (1182—1226).

Nemůžeme zde vyprávěli po- Ciottova zvonice pH katedrále ve Florencii

drobnosti o tom, jak se ten roz¬
tomilý mladík vzdal všech příjemností a všeho pohodlí ve svém životě a jak šel
hledat Boha; počátek jeho příběhu není nepodoben prvním zkušenostem Gotamy
Budhy. Byl náhle obrácen uprostřed radovánek a vzav na sebe slib naprosté
chudoby, jal se napodobili život Kristův, oddal se službě chorých, ubohých
a obzvláště malomocných, kterých bylo tehda v Itálii plno.

Přidalo se k němu množství žáků a tak počali první bratří františkánského řádu.
Vedle původního bratrstva byl založen řád pobožných žen a krom toho se seskupil
veliký počet mužů a žen v méně formální sdružení. Kázal v E3rptě a v Palestině,
nejsa obtěžován (to budiž zdůrazněno) moslimy, ačkoli tenkráte byla právě pátá
výprava křížová. Jeho poměr k církvi je posud nevyjasněn. Papež Inocens schválil
jeho dílo, ale zatím co byl František na východě, byl jeho řád přeměněn, kázeň
zesílena a odpovědný podnět nahrazen autoritou; po těchto změnách se vzdal
vedení. Na konec přilnul vášnivě k ideálu chudoby, ale sotvaže zemřel, již měl řád
jmění z odkazů a vystavěl v Assisi veliký kostel a klášter na jeho památku.
Řádovou kázeň, které se používalo po jeho smrti proti jeho nejbližším druhům, lze

511

Inkvisice, Obraz Alessandra Magnasca (16S1 — 1747}

stěží rozeznat! od pronásledování; někteří z čelnějších horlivců pro prostotu byli
bičováni, jiní vězněni, jeden byl při pokusu o útěk zabit a bratr Bernard, „první
žák”, ztrávil rok v lesích a na horách štván jako divoká zvěř.

Tento zápas ve františkánském řádu je velmi zajímavý, protože naznačuje
veliké zmatky, které přicházely na křesťanstvo. Po celé třinácté století jedna část
františkánů silně trpěla pod církevními pravidly, a r. 1318 čtyři z nich byli spáleni
za živa v Marseille jako nepolepšitelní kacíři. Zdá se, že byl ve dvanáctém století
malý rozdíl mezi učením a duchem sv. Františka a Valda, zakladatele vyhubené
sekty Valdenských. Oba byli vášnivými nadšenci pro ducha Ježíše Nazaretského.
Ale kdežto Valdus se církvi vzepřel, sv. František dělal, co mohl, aby byl dobrým
jejím synem a jeho poznámky o duchu oficiální církve byly jenom nepřímé. Ale
oba byli příkladem výbuchu svědomí proti autoritě a obyčejnému postupu církve.
A je jasno, že v druhém případě stejně jako v prvém církev čila vzpouru.

Povahou docela jinou než sv. František byl Španěl sv. Dominik (1170 — 1221),
který byl nade vše jiné pravověrný. Měl vášeň obraceti kacíře rozumovými důvody,
a papež Inocens III. ho pověřil úlohou, aby kázal Albigenským. Jeho dílo šlo ruku
v ruce s válčením a řežemi křižáků ; koho Dominik nemohl obrátiti, toho Inocentovi
křižáci zabili; ale celá jeho činnost a uznání i podpora jeho řádu papežem svědčí
o stoupající vlně diskuse a o přesvědčení, které mělo i samo papežství, že moc není
lékem.

Po nejedné stránce ukazuje rozvoj „černých bratří” neboli dominikánů — fran¬
tiškáni byli „šedí bratří” — že římská církev jsouc na rozcestí se čím dále tím více
dávala na cestu organisovaného dogmatismu a tak se pouštěla v beznadějný spor
s rozumem a odvahou lidstva, stále rychleji se rozvinujícími. Její jedinou povin¬
ností bylo vésti, ale ona sáhla k násilí. Zachovala se nám poslední promluva sv.
Dominika ke kacířům, které se snažil obrátiti. Je to mezník v dějinách. Ukazuje

612

nám osudné rozhořčení muže, který ztratil víru v moc pravdy, poněvadž nezvítězila
jeho pravda.

,,Léta a léta,” tak pravil, „jsem vás napomínal marně jemností, kázáním,
modlitbou, pláčem. Ale podle přísloví mé vlasti: „Kde nezmůže nic žehnání, tam
pomohou rány”, pozvedneme proti vám knížata světská i duchovní, kteří, běda,
ozbrojí národy a království proti zemi této ... a tak rány pomohou tam, kde
žehnání a mírnost byly bezmocné.” (Encyklopaedia Britannica, čl. „Dominik”.)

Třinácté století vidělo rozvoj nového církevního zřízení, papežské inkvisice.
Před tou dobou bylo zvykem, že papež se tu a tam příležitostně poptával po
kacířství, ale nyní shledal Inocens III. v novém řádu dominikánů mocný nástroj
potlačovací. Inkvisice byla pod jejich vedením organisována jako stálý vyšetřovací
soud — mučením a upalováním útočila církev na lidské svědomí, na němž se
zakládala její jediná naděje, že ovládne svět. Před stoletím třináctým byl zřídka¬
kdy vynášen trest smrti nad kacíři a nevěřícími. Nyní se na sto tržištích v Evropě
dívali církevní hodnostáři na zhroucená a ohněm zčernalá těla svých protivníků,
většinou ubohých a bezvýznamných lidí, s nimiž se spalovalo a v prach a popel
rozpadávalo veliké poslání církve lidstvu.

Františkáni a dominikáni byli ve svých počátcích jen dvě z mnoha nových sil,
které povstaly v křesťanstvu buď aby církvi pomáhaly nebo jí otřásaly podle
toho, jak rozhodla její moudrost. Církev si tyto dva řády přizpůsobila a užívala
jich, třeba že u františkánů ne bez jistého násilí. Ale jiné síly byly již mnohem
otevřeněji neposlušné a kritické. O půldruhá století později přišel Viklef (1320 až
1384). Byl to učený doktor v Oxforde; na čas byl mistrem Balliol College a měl
v církvi různá obročí. Teprve v pokročilém věku počal ve svých kázáních kritiso-
vati zkaženost kněžstva a nemoudrost církve.

Shromáždil kolem sebe mnoho chudých kněží, viklef istů, kteří šířili po Anglii
jeho učení, a aby mohli lidé rozsuzovati mezi ním a církví, přeložil do angličtiny
bibli.

Byl muž daleko učenější a nadanější než byli i sv. František i sv. Dominik. Měl
na vysokých místech ochránce a veliký počet stoupenců mezi lidem; a ačkoli Řím
proti němu zuřil a nařídil ho uvězniti, zemřel na svobodě přisluhuje stále svátostmi
jako farář v Lutterworthu.

Ale ten černý a starý duch, který vedl katolickou církev k jejímu pádu, nedopřál
jeho kostem v hrobě odpočinku. Z nařízení koncilu kostnického r. 1415 měly býti
jeho pozůstatky vykopány a spáleny, a nařízení to vykonal na rozkaz papeže
Martina V. biskup Fleming r. 1428. Toto znesvěcení nebylo činem ojedinělého
fanatika ; byl to úřední církevní výkon.

15. Přehled nejdůležitějšich papežů

Dějiny papežské působí obyčejnému čtenáři velké potíže, neboť je papežů
spousta. Většinou počali vládnouti jako starci a jejich vláda byla krátká, prů¬
měrně méně než dvě léta.

Ale někteří z papežů se odlišují od ostatních a podávají dějepisci dosti látky
k studiu. Takovým byl na př. Řehoř Veliký (590 — 604), první mnišský papež,
přítel Benediktův, ten, který poslal misionáře do Anglie.

513

Jiní pamětihodní papeži jsou Lev III. (795 — 816) , který korunoval Karla Veli¬
kého, hanební papeži Jan XI. (931 — 936) a Jan XII. (955 — 963), kterého sesadil
císař Otto I., a veliký Hildebrand, který skončil svůj život jako papež Řehoř VII.
(1073 — 1085) a který tím, že zavedl kněžský celibát a zdůrazňoval nadvládu církve
nad králi a knížaty, přispěl k centralisaci církevní moci v Římě.

Mezi Hildebrandem a voleným císařem Jindřichem IV. vypukl veliký boj o inve¬
stituru. Císař se snažil sesaditi papeže; papež vyobcoval císaře z církve a zbavil
knížata závazku věrnosti. Císař byl nucen jiti k papeži do Canossy, tam se káti
a čekati v žíněném rouchu a bos ve sněhu na hradním dvoře po tři dny na odpu¬
štění. Ale později se Jindřich udržel proti papežské moci, při čemž mu velmi pomá¬
haly prudké útoky normanského dobrodruha Roberta Guiscarda.

Hned druhý po Řehoři VII. byl Urban II. (1087 — 1099), papež první výpravy
křížové. Od Řehoře VII. počínajíc po půldruhé století měla církev veliké období
ctižádosti a úsilí. Dál se opravdový a vytrvalý pokus spojití všechno křesťanstvo
pod očištěnou a zreorganisovanou církví.

Když byla po první křížové výpravě založena v Sýrii a ve Svaté zemi latinská
panství, která byla v náboženském spojení s Římem, byl to první stupeň na cestě

dobyti východního křesťanstva, a
úsilí to dostoupilo vrcholu za latin¬
ského císařství v Cařihradě (1294
až 1261).

R. 1177 císař Fridrich I. Barba¬
rossa poklekl v Benátkách před pa¬
pežem Alexandrem III., uznal jeho
duchovní svrchovanost a přísahal
mu manskou věrnost. Ale po smrti
Alexandra III. r. 1181 vysvitla ta
zvláštní slabost papežství, že se do¬
stávala starým a zesláblým mužům.
Pět papežů se dovrávoralo do Late-
ránu, kde zemřeli během desíti let.
Až teprve Inocens III. (1198 — 1216)
se jal prováděti velkou politiku „bo¬
žího města”.

Za Inocenta III., poručníka císaře
Fridricha II., jehož životem jsme se
již zabývali, a za pěti papežů, kteří
následovali po něm, se přiblížili řím¬
ští papežové svému cíli, býti panov¬
níky spojeného křesťanstva, více
nežli kdy předtím a potom. Císařství
zeslabovaly vnitřní spory, Cařihrad
byl v latinských rukou, papež byl
svrchovaným pánem od Bulharska
až do Irska a od Norska až na Sicilii
a do Jerusaléma. Ale jeho svrchova-

514

nost byla více zdánlivá než
skutečná. Neboť kdežto za
doby Urbanovy byla moc víry
po veškeré křesťanské Evro¬
pě silná, ztratilo papežství za
Inocenta III. již úplně vládu
nad srdci knížat a víra i svě¬
domí obyčejného Člověka se
obracely proti církvi pouze
politické a útočné.

Cirkev ve století třináctém
rozšířila po světě svou záko¬
nitou moc, ale ztrácela svou
vládu nad lidským svědomím.

Méně přesvědčovala a více
znásilňovala. Žádný rozumný
člověk nemůže vyprávět! o
tomto postupném nezdaru ani
o něm čisti bez pocitů velmi
smíšených. Církev chránila a
vytvářela novou Evropu za
dlouhých věků evropské tmy
a zmatků; byla kadlubem, do
kterého se lila nová vzděla¬
nost. Ale tuto nově vytvoře¬
nou vzdělanost pohádala ke
vzrůstu vlastní vrozená život¬
nost, kdežto církev neměla schopnosti vyvíjet! a přizpůsobovat! se. Rychle se blížil
čas, kdy měl kadlub puknouti.

První do očí bijící předzvěst úpadku živých a vzpružujících sil papežství se
projevila, když se papežové dostali do sporu s rostoucí mocí francouzského krále.
Za života císaře Fridricha II. bylo Německo rozvráceno a francouzský král počal
si hráti na strážce, podporovatele i soka papežova, jak to až posud činili císařové
hohenštaufští. Rada papežů podporovala politicky francouzské panovníky. Fran¬
couzská knížata se usadila v království sicilském a neapolském s podporou a sou¬
hlasem Říma, a francouzští králové viděli před sebou možnost obnovit! a ovlád¬
nout! říši Karla Vehkého. Ale když se německé interregnum po smrti Fridricha II.,
posledního Štaufovce na trůně, skončilo a Rudolf Habsburský byl zvolen za prvního
habsburského císaře (1273), počala se politika Lateránu kolísat! mezi Francií
a Německem podle sympatií toho kterého papeže.

R. 1294 se stal papežem Bonifác VIII. Byl to Ital nepřátelský Francii a plný
smyslu pro veliké tradice a poslání Říma. Po nějaký čas prováděl velkorysou
politiku. R. 1300 slavil jubileum a v Římě se shromáždilo veliké množství poutníků.
„Tak veliký byl proud peněz do papežovy pokladnice, že dva zřízenci shrabovali
hráběmi dary, složené u hrobu sv. Petra.” (J. H. Robinson.) Ale tato slavnost
byla šalebným triumfem. Je snáze sehnati zástup výletníků než tlupu křižáků.

5ie

Bonifác se dostal do sporu s francouzským králem r. 1302; a r. 1303, právě když
chtěl vyřknouti nad tímto panovníkem klatbu, přepadl a zajal ho v paláci jeho
předků v Agnani Vilém de Nogaret. Tento vyslanec francouzského krále si vynutil
vstup do paláce, vnikl do íožnice postrašeného papeže — ten ležel na posteli
s křížem v rukou — a zahrnul ho hrozbami a urážkami. Papež, kterého asi za den
osvobodilo městské obyvatelstvo, se vrátil do Říma; ale tam se ho znovu zmocnili
a uvěznili někteří členové rodiny Orsini a po několika nedělích zemřel zděšený
a zklamaný stařec jako zajatec v jejich rukou,

Agnanští ob5rvatelé se pohoršili první urážkou a povstali proti Nogaretovi, aby
osvobodili Bonifáce, neboť Agnani bylo papežovo rodiště. Je hodno povšimnutí, že
francouzský král, který jednal tak hrubě s hlavou křesťanstva, měl plný souhlas
svého národa; svolal shromáždění tří stavů Francie (šlechticů, duchovních
a měšťanů) a získal jejich souhlas, nežli se odhodlal k nejhoršímu. Ani v Itálii
ani v Německu ani v Anglii nebylo nejmenšího hromadného projevu nevole proti
takovému svévolnému nakládání se svrchovaným pontifikem. Křesťanská myšlenka
zašla, jakmile zašla její moc nad lidskými dušemi.

Na východě Řekové r. 1261 znovu dobyli Cařihradu na latinských císařích
a zakladatel nové řecké dynastie, Michal Palaeologus, Michal VIII., po několika ne
příliš opravdových pokusech smířiti se s papežem se s Římem nadobro rozešel,
čímž stejně jako pádem latinských panství v Asii zašel vliv papežů na východě.

Ve čtrnáctém století nedělalo papežství nic, aby zase nabylo své mravní váhy.
Hned druhý z následujících papežů, Klement V., byl Francouz, kterého si vybral
francouzský král Filip IV. Ten vůbec nepřišel do Říma. Usídlil se se svým dvorem
v Avignone, který tehda nenáležel Francii, nýbrž stolici papežské, třeba byl vklíněn
ve francouzské území. Tam zůstali jeho nástupci až do r. 1377, kdy se papež
Řehoř XI. vrátil do vatikánského paláce v Římě. Ale Řehoř XI. tam nepřenesl
sympatie celé církve. Mnozí z kardinálů byli francouzského původu a svými zvyky
i styky byli hluboko zakořeněni v Avignoně. Když r. 1378 Řehoř XI. zemřel a byl
zvolen Ital Urban VI., prohlásili tito odštěpenci volbu za neplatnou a zvolili jiného
papeže, protipapeže Klimenta VII.

Toto rozštěpení se jmenuje velikým schismatem. Papežové zůstali v Římě
a všechny protifrancouzské mocnosti, císař, král anglický, Uhry, Polsko a sever
Evropy jim zůstali věrni. Protipapežové zase sídlili dále v Avignoně a podporovali
je král francouzský, jeho spojenec král skotský, Španělsko, Portugalsko a různá
knížata německá. Každý papež vypovídal z církve a dával v klatbu přívržence
svého soupeře, až na konec bylo tak či onak (1378 — 1417) všechno křesťanstvo
prokleto.

Žalostný účinek tohoto rozštěpení na jednotu křesťanstva je nemožno přeceniti.
Můžeme se diviti, že takoví muži jako Viklef počali učiti lidi samostatnému myšlení,
když proudy pramene pravdy tryskaly proti sobě?

R. 1417 bylo veliké schisma zhojeno na koncilu kostnickém, na témž koncilu,
který vykopal a spálil Viklef ovy kosti a který, jak budeme vyprávěti později, dal
upáliti Jana Husa; na tomto koncilu papež i protipapežové se vzdali nebo byli
sesazeni a Martin V. se stal jediným papežem křesťanstva formálně sjednoceného,
ale duchovně zle rozvráceného.

ei6

Jak později koncil basilejský (1431 — 49) vedl k novému schismatu a k novým
protipapežům, nemůžeme zde vyprávěti.

To jsou stručné dějiny velikých století papežské nadvlády a papežského úpadku.
Jsou to dějiny nezdaru, jak provésti velmi ušlechtilou a skvělou myšlenku sjedno¬
ceného a náboženského světa. Zdůraznili jsme v předcházejícím oddíle, jak silně
zatěžovalo dědictví složité dogmatické theologie církev v tomto jejím ctižádostivém
dobrodružství. Bylo v ní příliš mnoho theologie a příliš málo náboženství. Ale není
snad zb3d:ečné zdůraznit! právě zde, kolik přispěla k zhroucení jejího plánu
a důstojnosti také osobní nedostatečnost papežů. Nebyla tehda na světě taková
úroveň vychování, aby zajistila následnictví kardinálů a papežů, kteří by měli
rozsáhlé vědění a rozhled, potřebné pro úkol, který vzali na sebe; nebyli pro svůj
úkol dostatečně připraveni a jenom několik se jich pouhou silou svého ducha
dovedlo přenésti přes tuto chybu. A jak jsme již zdůraznili, byli příliš staří, když
se dostali k moci, aby jí mohli použiti. Většina z nich zemřela, než mohli pochopit!
situaci, kterou měli ovládnout!.

Bylo by zajímavé uvažovat!, pokud by bylo papežství naklonilo váhu ve
prospěch církve, kdyby se byli kardinálové uchýlili na odpočinek po padesátce
a kdyby nebyl nikdo volen za papeže, komu bylo přes pětapadesát let. To by bylo
prodloužilo průměrnou vládu každého papeže a nesmírně by bylo působilo na nepře¬
tržitost církevní politiky. A je dokonce možno, že se mohl vymyslit! dokonalejší
způsob, jak vybírati kardinály, kteří byli voliči a rádci papežovými. Pravidla
a metody, podle nichž lidé nabývají moci, jsou velmi důležité v jejich životě.
Psychologie vladaře je věda, kterou dlužno teprve pořádně studovati. Viděli jsme,
jak se ztroskotala římská republika a zde vidíme, jak se setkala církev s nezdarem
ve svém světském poslání z velké části proto, že si nenašla vhodných volebních
metod.

16. Gotické stavitelství a umění

Doby v křesťanských dějinách od období románského až do věku pochyb a upa¬
dající víry, jejichž předchůdcem byl Fridrich II., vyznačuje také určitý vývoj sta¬
vitelský a umělecký. Ve století jedenáctém a dvanáctém počaly pojednou V5rrůstati
katedrály a nastal rychlý vývoj západního románského stavitelství v něco, čemu
v užším slova smyslu říkáme gotika. Srázná střecha románských věží se prodlu¬
žovala ve špičku; byla zavedena křížová klenba, a lomený oblouk — který už
převládal v arabském umění po dvě stě let — vytlačil oblouk polokruhovitý. Tyto
rysy přivodily veliký a složitý rozvoj oken a malovaného skla.

Proud umělecké síly, která dala světu na př. chrám notredamský v Paříži,
katedrály chartreskou a amienskou, velkolepé počátky katedrály beauvaiské, byl
asi uvolněn vzrůstem a bohatstvím mnišských řádů. Tento gotický podnět trval
po několik století. Ve století třináctém dosáhlo okno kružbami vyzdobené nej-
vyššího stupně rozvoje. Ve století čtrnáctém gotika na čas až překypěla a pak zase
zpřísněla. Angličané zdůraznili jeden svůj osobitý rys v tak řečeném „slohu
perpendikulámím”, vjrsokém a přísném. Na velikém území severního a východního
Německa, kde je stavebního kamene málo a je nedostupný, dostala gotika nové
formy užíváním cihel. Počátkem století patnáctého gotické stavitelství zaniklo.

H. G. Wells, Difjiny svŽta — 33.

517

Církev v Evropě měla své veliké
dny za sebou a nový společen¬
ský stav se počal vyjadřovat!
novými formami. V některých
městech belgických a holand¬
ských vidíme posud nedokonče¬
nou katedrálu a vedle ní několik
velikých městských budov, je¬
jichž stavba zmařila dostavění
budov církevních. V Yprech na
př. před zhoubami, způsobenými
válkou, zastiňovala veliká sou¬
kenická bursa úplně katedrálu.

Ve Španělsku šla gotika za
křesťany, jak dobývali zpět po¬
loostrova proti Maurům. Maur-
ský sloh a španělská gotika se
vyvíjely každý ve svém obvodu.
V Seville těsně u maurského pa¬
láce alkazarského se pozvedá
velká gotická katedrála, jejíž
vznosný vnitřek jako by jásal
v ponurém triumfu nad pokoře¬
nými pokořiteli.

Do Itálie gotika nevnikla ni¬
kdy hluboko. Nejvýznamnější
její ukázkou je milánská kate¬
drála. Ale Itálie byla za gotické¬
ho období západoevropského bo¬
jištěm starých tradicí a soupeří¬
cích slohů. Byzantský sv. Marek v Benátkách stojí proti gotice milánské katedrály,
a Normané i Saracéni mísí svého ducha s římským v budovách jako je katedrála
amalfská. Katedrála, baptisterium a zvonice v Pise patří k nejvýraznější skupině
italských budov a pocházejí asi tak z dvanáctého století.

Vášeň pro výtvarné umění, tak silná u arijských i hamitských národů po celé
to gotické období, bojuje velmi zřejmě proti instinktivní náladě potlačiti je, která
se objevila v západním světě po první nadvládě křesťanství a islámu. Třeba
rozuměti, že mezi křesťany nebylo zřejmého nepřátelství k výtvarnému umění.
Klasické umění římské dožívalo v katakombách a zdobilo křesťanské hroby.
Trochu nástěnné malby nižšího řádu se udržovalo po celý středověk a dokonce
vzrůstala v desátém a v jedenáctém století.

S rostoucí jistotou se dostavovala rostoucí touha okrašlovat! kostely a klášterní
budovy. Malířství se šířilo z obmezené práce iluminátorské na stěny a moderní
desky. Prkenní svati oživovali; pozadí za nimi počalo vystupovat! a poskytovalo
malíři místo pro naturalistické podrobnosti. Malovaná deska, která byla zhotovena
na jednom místě a pak přenesena a upevněna na druhém, byla předkem (možno

Sv. František z Assisi. Freska od Cimabue 1240 — 1302
v kostele assiském

518

snad říci předkyní) samostatné¬
ho obrazu. Po nějaký čas ve sto¬
letí dvanáctém a třináctém byly
v této obnově malířského umění
Francie a Německo před Itálií.

Zároveň vdechoval kameník
svým pracným ozdobám gotic¬
kých budov rostoucí oživení a
realismus. Měnil okapovou rou¬
ru v šklebivého chrliče, na hla¬
vice sloupů a vížky nasazoval
tváře a postavy a vytesané sva¬
té převáděl z reliefu v sochy.

Také zde stálo Německo v čele.

Tato reakce proti pouhému na¬
podobení je nejzajímavější vše¬
obecný zjev v středověkých dě¬
jinách umění.

Již dříve jsme si všimli v lid¬
ských dějinách, jak napodobení
přírody mizelo a zase se objevo¬
valo. Pozdější paleolitický člo¬
věk vytesával a maloval skuteč¬
nost s uměleckou svobodou a si¬
lou, ale prvotní člověk neolitický
nám nezanechal ani dobrých ma¬
leb ani dobrých soch živých vě- J^áhrobky vévodů della Scala (Scaligerů) ve Veroně,

cL Plastika se sotva objevila ze x/V. století

dříve než ve věku bronzovém.

Právě totéž, ale ve větším měřítku se událo mezi velikými dny římského císařství
a středověkem nejenom v křesťanství, nýbrž i v islámu. Dosud nikdo nevyložil plně
a uspokojivě toto střídání. Umění dalo výhost skutečnosti a věnovalo se propraco¬
vanému formalismu. Od té doby byla zase jiná veliká vlna živé napodobivosti,
vrcholící snad v době nedávné. I malířství i sochařství bylo celkem před padesáti
lety napodobivé a vytvářející a méně symbolické a naznačující, nežli dnes. Zde
nemůžeme podati uspokojivého vysvětlení pro tyto vlny ve všeobecném uměleckém
vývoji, pro toto střídání jásavé, zmocněné skutečnosti s uzavřeností a přísností.
Jako by výstřední realismus, výstřední rozkoš z těla, z pohybu, ze vzrušení a nepod¬
statné podrobnosti způsobily na konec reakci a instinktivní odklon k abstrakci
a formálnosti.

11. Středověká hudba

Za křížových výprav nastaly v hudbě veliké změny. Až dosud nebyla známá
harmonie; hudba byla prostě rytmus a melodie. Nyní počal úplně nový rozvoj —
s počátku neumělý ještě sborový zpěv, pak melodie stále složitější a splývavější.

519

Různé hlasy zpívaly zároveň
různé nápěvy, které spolu har-
monovaly. Notace dovedla vy-
jádriti a zaznamenati novou po-
lyfonickou hudbu. Notace byla
tak nutná pro volný rozvoj hud¬
by jako písmo pro vznik rostou¬
cí a měnící se literatury.

Zdá se, že první počátky této
nové hudby vznikly v západní
Evropě a nejspíše ve Walesu a
ve střední Anglii, neboť odtam¬
tud máme první zachované zprá¬
vy o sborovém zpěvu. Počal snad
už v jedenáctém století a jistě
byl již zaveden a zpívalo se tak
koncem století dvanáctého. Za¬
chovala se nám pěkná ukázka
anglického sborového zpěvu asi
z r. 1240. Je to rondo: ,,LétG
přichází”. Pravděpodobně ji na¬
psal John of Fornsete, reading-
ský mnich, a jak praví Sir W.
H. Hadow, „vedení hlasů je ku
podivu důkladné a zdařilé a mož¬
no je slyšeti s velkým požitkem
podnes ... Je to prvý hlas v rozvoji našeho západního umění, který k nám posud
promlouvá tóny přátelskými a důvěrnými.”

Časy potulných dobrodruhů byly také časy potulné hudby. Trubaduři chodili
od hradu k hradu; bylo mnoho žebravých minstrelů a nový způsob harmonisační
se rozšířil Francií a Itálií do střední Evropy. Většina skladeb byla mnohohlasá
bez průvodu; rozvoj instrumentace se dostavil později s loutnou, virginálem (spi¬
netem), violou a s větším rozšířením a častějším užíváním varhan. Hrad a dvůr
nedosáhly ještě toho stupně přepychu a vyškolenosti, kterého je třeba k provozo¬
vání i jiné hudby než vokální a lidové hudby světské; hlavními středisky nové
hudby byly s počátku veliké mnišské katedrální školy. Tam zápasih novotářští
ředitelé kůru s velmi konservativními city náboženskými a musili hodně zápasiti.

Převládající formou ža doby hudby vokální byl madrigal. Palestrina (1526 až
1594), italský skladatel, je vrcholný mistr tohoto období sborové hudby. V šest¬
náctém století italští houslaři zdokonalili již housle, vyvinuly se moderní varhany,
vznikly nové podmínky společenské, nové city si hledaly výraz a používalo se
nových metod, které umožňovaly ještě širší typ hudební skladby, v níž se mohla
více uplatniti instrumentace.

Claux Sluíer (kolem r. 1400). Mniši na náhrobku
v kartusiánském kláštere v Dijonu

e2o

KNIHA VII

Mongolské říše objevené po zemí
a nové říše objevené po moři

KAPITOLA XXXII

Veliká říše Džingischánova a jeho nástupců

(DOBA CEST POZEMNÍCH)

1. Asie na konci XII. století

Budeme n5mí vyprávět! o posledním a největším ze všech kočovníckých nájezdů
na východní i na západní vzdělanost. Popisovali jsme v těchto dějinách, jak se
vyvíjely tyto dva způsoby lidského života vedle sebe, a zdůrazňovali jsme, že jak
se rozrůstala a lépe organisovala vzdělanost, tak se také zdokonalovaly zbraně,
hybnost a inteligence kočovníků. Kočovník zkrátka nebyl člověkem vzdělaným,
nýbrž člověkem, který si šel svou zvláštní cestou. Od Samého počátku dějin náro¬
dové kočovní a usedlí stále na sebe působili. Vyprávěli jsme o semitských a ela-
mitských nájezdech na Sumery; viděli jsme, jak kočovníci velikých rovin rozbili
říši západní a jak kočovníci arabští otřásli Byzancí. Mongolský útok, který se počal
ve třináctém století, byl až dosud poslední z ničivých útoků, jež přeorávaly lidskou
společnost.

Koncem dvanáctého století se Mongolové, předtím úplně neznámí, octli z ničeho
nic náhle v dějinách. Objevili se v krajinách severně od Cíny, v zemi, kde měli
svůj původ Hunové a Turci, a byli zřejmě téhož rázu jako tito národové. Sloučil je
vůdce, jehož jménem nebudeme zatěžovat! čtenářovu pamět; za jeho syna Džin-
gischána vzrostla jejich moc neobyčejně rychle.

Čtenář má už ponětí o znenáhlém drobení původní jednoty islámu. Počátkem
třináctého století bylo v západní Asii několik různých a nesvorných moslimských
států. Byl to Egypt za nástupců Saladinových (s Palestinou a velkou částí Sýrie) ,
byla to seldžucká moc v Malé Asii, byl to stále ještě abasovský kalifát v Bagdadě,
kdežto na východ od něho silně vzrostla značná říše Chovaresmů, říše tureckých
knížat z Chivy, kteří si podmanili několik menších seldžuckých knížectví a vládli
od ganžského údolí až k Tigridu. Jejich svrchovanost nad perským a indským
obyvatelstvem byla pochybná.

Stav civilisace čínské byl stejně vítaný pro podnikavého útočníka. Naposled
jsme v těchto dějinách viděli Cínu, jak vypadala v sedmém století za počátečních
let dynastie tangské, když chytrý a schopný císař Tai-tsung uvažoval o předno¬
stech nestoriánského křesťanství, islámu, budhismu i učení Lao-Tseova, a klonil se
celkem k mínění, že Lao-Tse je právě tak dobrý učitel jako kterýkoli jiný. Popsali
jsme, jak přijal cestovatele Juana Kvanga. Tai-tsung byl snášelivý ke všem nábo¬
ženstvím, ale někteří z jeho nástupců se jali budhistickou víru nelítostně proná¬
sledovat!; ta však kvetla přese všechno pronásledování a její kláštery měly na

523

východě podobný význam, jaký měly mnišské organisace na západě: nejdříve
vzdělání podporovaly, později je brzdily,

V desátém století byla mocná dynastie tangská v naprostém úpadku; jak po
sobě následovali smyslní a neschopní panovníci, nastala obvyklá degenerace,
a Čína se opět rozpadla ve mnoho států mezi sebou nesvorných, jejichž počet se
měnil — byl to „věk desíti států”, věk zmatků, který trval po celou první polovici
století desátého. Pak vyvstala nová dynastie, severní sungská (960 — 1127), která
zavedla jakousi jednotu, ale při tom byla v neustálém zápase s některými hunskými
kmeny od severu, kteří se tlačili k východnímu pobřeží. Na čas měl vrch jeden
2 těch kmenů, KhitanoVé. Ve dvanáctém století byly tyto kmeny podmaněny
a ustoupily jiné říši hunské, říši kinské s hlavním městem Pekinem, jejíž jižní
hranice byla jižně od Hoangha.

Sungská říše před touto kinskou říší sesýchala. R. 1138 bylo sídlo vlády přene¬
seno z Nankinu, který byl nyní příliš blízko severní hranici, do Hančau na břehu
mořském. Od r. 1127 — 1295 je sungská dynastie známa jako jižní sungská. Na
severozápad od jejího území byla nyní tatarská říše hsijská, na sever říše kinská
a v obou státech bylo čínské obyvatelstvo pod panovníky, u nichž byla kočovnická
tradice posud velmi silná. A tak i zde na východě byla podstatná část asijského
hdstva pod panovníky nesourodými a byla hotova přijmout! , byť ne uvítat i doby¬
vatele.

Severní Indie, jak jsme již řekli, byla na počátku třináctého století také zemí
podmaněnou. Byla s počátku částí chivské říše, ale r. 1206 dobrodružný panovník
Kutub, který byl otrokem a který se z otroka stal místodržitelem indické provin¬
cie, založil v Delhi samostatný moslimský stát hindustánský. Brahmanismus, jak
víme, už dávno před tím vytlačil budhismus z Indie, ale islámští obrácenci tvořili
v zemi jen malou vládnoucí menšinu.

Takový byl politický stav Asie, když Džingischán na počátku třináctého století
počal upevňovat! svou moc nad kočovníky v končinách mezi jezery Balkašským
a Bajkalským.

2. Vzrůst a vítězství Mongolu

Výboje Džingischánovy a jeho přímých nástupců naplnily svět úžasem, ale jistě
neužasl nikdo tak, jako tito mongolští chánové sami.

Mongolové byli ve dvanáctém století kmenem, poddaným Kinům, kteří dobyh
severovýchodní Cíny, Byli hordou jízdných kočovníků, žijících pod stany a živících
se hlavně mlékem a masem koňským. Jejich zaměstnáním byly pastva a lov,
zpestřené válkou. Táhli, když sníh roztál, na sever na letní pastvu a pak zas na jih
na zimní pastvu, jak se to na stepech dělá. Jejich vojenská výchova počala úspěš¬
ným povstáním proti Kinům. Říši kinské byly k službám pomocné zdroje z polovice
Cíny, a v tom boji se Mongolové naučili velmi mnohému z čínské vojenské vědy.
Koncem dvanáctého století byli již vynikajícím bojovným kmenem.

První roky své životní dráhy ztrávil Džingis tím, že uváděl v činnost svůj vojen¬
ský stroj a organisoval Mongoly i kmeny kolem nich sdružené v jednotnou
armádu. Jeho první větší rozpětí síly směřovalo na západ, kde si tatarské Kirgizy

524

a Ujghury*) ani ne tak podmanil jako spíše je přiměl, aby se k němu připojili.
Pak učinil útok na říši kinskou a zmocnil se Pekinu (1214). Khitanové, které si
Kinové krátce před tím podrobili, spřáhli svůj osud s jeho a velice mu pomáhali.
Usedlé čínské obyvatelstvo silo, klidilo a obchodovalo za této změny pánů nedávajíc
se na žádnou stranu.

Zmínili jsme se již o panství Chovaresmů v Turkestaně, Persii a severní Indii,
krátce před tím založeném. Tato říše se rozprostírala na východ ke Kašgaru a za
oné doby se jistě zdála z říší nejpokročilejších a nejnadějnějších. Džingischán,
stále ještě zaměstnaný válkou s říší kinskou, poslal do Chovaresmie vyslance. Tam
je usmrtili — hloupost to téměř neuvěřitelná. Chovaresmijská vláda, abychom
použili dnešního politického názvosloví, se rozhodla, že Džingischána „neuzná*',
a takto důmyslně se k němu i zachovala. Nato se (1218) veliká spousta jízdy, kterou
Džingischán sebral a vycvičil, vyhrnula na Pamir a dolů do Turkestanu. Byla dobře
ozbrojena a měla patrně i děla a střelný prach pro obléhání — neboť Číňané v té
době jistě užívali střelného prachu a Mongolové se tomu od nich naučili. Padly
Kašgar, Chokand a Buchara a pak Samarkand, hlavní město chovaresmijské říše.
Pak už Mongoly v chovaresmijském území nic nedrželo. Táhli na západ k moři
Kaspickému a na jih až k Lahore. Severně od moře Kaspického se Mongolové
utkali s ruskými vojsky velkoknížectví kijevského. Byla řada bitev, ve kterých
byla ruská vojska na konec poražena a velkokníže kijevský byl zajat. Tak se
Mongolové objevili na severním pobřeží Černého moře. Strach padl na Cařihrad,
který se pustil do opravování svých opevnění. Zatím byla jiná vojska zaměstnána

*) UjgTirové se po prvé objevují v šestém století, kdy byli známi jako Kao-ku nebo vysoké
vozy, a byli jeden ze dvou hlavních oddílů Turků v severním Mong^olsku a v krajinách okolních.
Doba jejich nezávislosti a velikosti byla v letech 750 — 850, právě tenkrát, kdy byla na vrcholu
moci proslulá dynastie tangská.

Ujgurové dosáhli vysokého stupně vzdělanosti. Nedávné archeologické objevy vynesly na světlo
spousty ujgurské literatury a umění, z nichž se dovídáme, že v jejich království se stejně vyzná¬
valy křesťanství, budhismus a manicheismus, Že byla všude naprostá snášelivost a že manicheis-
mus byl státním náboženstvím. Ujgurové byli jistě nej vzdělanější ze všech severních sousedů
Číny, a ačkoli jejich království vyvrátil r. 850 severní turecký kmen, Kirgizové, nemizejí Ujgu¬
rové nikterak z dějin, a až do XV. stol. se nám vynořuji neustále malá ujgurská knížectví, kdežto
po celou tu dobu bylo Ujgurů velmi vydatně používáno v mohamedánských kancelářích, kde
zaujímali ve vládních úřadech turkestanských velmi podobné místo jako Hindové pod delhijskými
Moguly a Bengálové pod Brity v Indii.

Období východních dějin, počínající v třináctém století Džingischánem a končící dobytím
Cařihradu osmanskými Turky, nám vypravuje o vzniku a pádu velikého počtu tureckých dynastii
ve střední Asii, v Indii a v Persii; stojí za povšimnutí, že tyto dynastie zakládali většinou muži,
kteří počali svůj život jako otroci. V neuverejněném perském rukopise z třináctého století je toto
zvláštní vypravování o Turcích:

,,Je všeobecně známo, že všichni národové a třídy, pokud zůstávají mezi svým vlastním
lidem a ve své vlasti, jsou ctěni a váženi, ale jakmile přijdou jinam, mění se v ubohé povržence.
Naproti tomu Turci, pokud zůstávají mezi svými, jsou toliko kmenem mezi mnohými kmeny
a netěší se zvláštní přízni ani vážnosti. Ale když odejdou ze své země a přijdou do země moha-
medánské (čím vzdálenější jsou od domova a příbuzných, tím více si jich váží a je cení), bývají
emiry a vojevůdci. Ode dnů Adamových až do dnešního dne se žádný koupený otrok nikdy
nestal králem krom u Turků, a mezi výroky Afrasijaba, který byl tureckým králem a byl nad¬
míru moudrý a učený, je i výrok, že je Turek jako perla v lastuře na dně mořském, která nabude
ceny teprve, když ji vyloví z moře a ozdobí jí čelenky králů a uši nevěst.” — D. R.

526

dobýváním říše hsijské v Cíne. Mongolové ji obsadili a jenom jižní část kinské říše'
se ubránila. R. 1227 zemřel Džingischán uprostřed triumfálního rozmachu. Jeho
říše sahala již od oceánu Tichého až k Dněpru a byla to říše stále a mocně se šířící.

Jako všechny říše, založené kočovníky, byla s počátku říší ryze vojenskou
a administrativní, spíše lešením než budovou. Jejím středem byla osoba panovníkova,
a její poměr k obyvatelstvu, nad kterým vládla, byl prostě ten, že obyvatelstvo
platilo daň na vydržování hordy. Ale Džingischán si zavolal na pomoc velmi schop¬
ného a zkušeného úředníka kinské říše, který byl obeznámen s čínskou tradicí
i vědou. Tento státník, jménem Jeliu Cutsai, dovedl obstarávat! dále mongolské
věci dlouho po smrti Džingischánově a není pochybnosti, že je z velikých poli¬
tických hrdinů v dějinách. Mírnil barbarskou divokost svých pánů a zachránil
nesčíslná města a umělecká díla od zkázy. Sbíral listiny a nápisy, a když byl obža¬
lován z úplatnosti, jeho jediným bohatstvím, které u něho našli, byly listiny
a několik hudebních nástrojů. Jemu snad stejně jako Džingischánovi dlužno
připsati působivost mongolského vojenského stroje. Můžeme ještě poznamenati,
že za Džingise nacházíme všude po celé Asii úplnou náboženskou snášelivost.

Při smrti Džingisově bylo hlavním městem nové říše ještě pořád velké barbarské
město Karakorum v Mongolsku. Tam zvolilo shromáždění mongolských vůdců
syna Džingisova, Ogotajchána, za jeho nástupce. Válka proti říši kinské byla
vedena dále, až bylo Kinsko úplně podrobeno. Jižní čínská říše pod sungskou
dynastií pomáhala Mongolům při této práci, bourajíc tak svou vlastní hradbu
proti všeobecnému dobyvateli. Mongolské zástupy táhly pak rovnou přes Asii do
Ruska (1235) úžasným pochodem; Kijev byl vyvrácen r. 1240 a téměř celé Rusko
bylo Mongolům poplatné. Zpustošili Polsko a spojené vojsko polské a německé

527

potřeli v bitvě u Lehnice v dolním Slezsku r. 1241. Císař Fridrich 11. se podle všeho
příliš nestaral, aby zadržel valící se proud.

„Teprve od nedávná,” praví Bury ve svých poznámkách ke Gibbonovu „Úpad¬
ku a pádu říše římské”, „počíná evropský dějepis chápati, že úspěchy
mongolského vojska, které na jaře r. 1241 zaplavilo Polsko a zmocnilo se Uher,
byly získány dokonalou strategií a nikoli jen zdrcující převahou počtu. Ale posud
to nevešlo ve všeobecnou známost; stále ještě má převahu obyčejné mínění, které
líčí Tatary jako divokou hordu, ženoucí před sebou všechno toliko svým množ¬
stvím, pádící východní Evropou bez strategického plánu a hrnoucí se přes všechny
překážky . . .

,,Je podivuhodné, jak přesně a působivě prováděli nařízení velitelova vojenskými
operacemi od dolní Visly až do Transsylvanie. Takové tažení bylo naprosto nad
síly jakéhokoli vojska evropského té doby, a bylo nad obzor kteréhokoli evropského
vojevůdce. V Evropě nebylo vojevůdce Fridrichem II. počínajíc, který by nebyl
strategickým začátečníkem proti Subutajovi. Třeba také zdůrazniti, že se Mongo¬
lové vypravili na svůj podnik s úplnou znalostí politické situace v Uhrách a stavu
věcí v Polsku — postarali se o informaci dobře organisovanou soustavou vyzvědačů,
kdežto Uhři a křesťanské moci jako dětinští barbaři nevěděli o svých nepřátelích
skorém nic.”

Ale ačkoli Mongolové u Lehnice zvítězili, nepokračovali v útoku na západ.
Dostali se do krajin lesnatých a hornatých, které se nehodily k jejich taktice;
a tak se obrátili na jih a chystali se usaditi v Uhrách, vraždíce nebo si přizpůso¬
bujíce příbuzné Maďary, právě tak jako před tím tito vraždili nebo si přizpůso¬
bovali pomíšené Skyty, Avary a Huny. Z uherské roviny by patrně byli činili lou¬
pežné nájezdy na západ a na jih, jako to činili Maďaři ve století desátém, Avaři
v sedmém a osmém a Hunové v pátém. Ale v Asii bojovali Mongolové úpornou
válku dobyvatelskou proti Sungům a najížděli také do Persie a do Malé Asie;
Ogotaj náhle zemřel, r. 1242 nastaly zmatky o nástupnictví a ty odvolaly nepora¬
žené zástupy Mongolů, které počaly prouditi nazpět Uhrami a Rumunskem na
východ.

K veliké úlevě Evropy trvaly dynastické zmatky v Karakoru po někohk let,
a tato veliká nová říše jevila příznaky rozštěpení. Manguchán se stal velikým
chánem r. 1251 a jmenoval svého bratra Kublajchána vojenským místodržitelem
v Číně. Celá sungská říše byla pomalu, ale jistě podrobena, a při tom podrobování
se východní Mongolové stávali čím dále tím více Číňany jak kulturou tak způso¬
bem života. Mangu učinil útok na Tibet a zpustošil jej, a také Persie a Sýrie byly
vážně ohroženy. Jiný Mangův bratr, Hulagu, byl právě v této válce velitelem.
Obrátil svoje zbraně proti kalifátu a dobyl Bagdadu, kde dal pobiti všechno oby¬
vatelstvo. Bagdad byl stále náboženským hlavním městem islámu a Mongolové
se stali úhlavními nepřáteli moslimů. Toto nepřátelství zhoršoval ještě přirozený
rozpor mezi kočovníky a obyvateli měst. R. 1259 Mangu zemřel a roku 1260 —
neboť trvalo téměř celý rok, než se mongolští vůdcové shromáždili ze všech konců
té obrovské říše, z Uher i ze Sýrie i ze Scindu i z Číny — byl zvolen velikým
chánem Kubiaj. Měl především zájem o Čínu; učinil svým hlavním městem místo
Karakora Pekin a Persie, Sýrie a Malá Asie se staly pod jeho bratrem Hulagu
vlastně nezávislými, kdežto hordy mongolské v Rusku a v Asii, sousedící s Ruskem,

528

a rozličné menší skupiny mongolské v Turkestanu se staly ve skutečnosti také
samostatnými. Kublaj zemřel r. 1294 a jeho smrtí zmizela svrchovanost velikého
chána i podle jména.

Při smrti Kublajově tu byla hlavní mongolská říše s Pekinem jako hlavním
městem, zabírající celou Cínu a Mongolsko; byla tu druhá veliká mongolská říše,
Kapčak v Rusku; třetí, založená Hulagem, v Persii, říše ilkhanská, které byli
poplatni seldžučtí Turci v Malé Asii; byl sibiřský stát mezi Kipčakem a Mongol¬
ském a jiný samostatný stát, „veliké Turecko”, v Turkestanu. Jest zvláštní, že do
Indie za Pandžabem Mongolové za této doby nikdy nevpadli a že vojsko, vedené
egyptským sultánem, porazilo v Palestině na hlavu Ketbogu, Hulagova vojevůdce
(1260) a zastavilo mongolský postup do Afriky. Kolem r. 1260 mongolský doby-
vatelský nápor přestoupil již vrchol. Pozdější dějiny mongolské jsou dějinami
rozdrobování a úpadku.

Mongolská dynastie, kterou založil Kublajchán v Číně, dynastie juanská, trvala
od 1280 do 1368. Později bylo určeno oživlé mongolské síle v západní Asii vytvořiti
panství ještě trvalejší v Indii. Ale ve století třináctém a čtrnáctém byli pány
v severní Indii Afganové a ne Mongolové a afganská říše se šířila až do Děkanu.

3. Cesty Marka Póla

Tyto dějiny mongolských výbojů jsou jistě z nejpozoruhodnějších v celých
dějinách vůbec. Výboje Alexandra Velikého se s nimi nemohou rozsahem srovnati.
Tím, že rozšiřovaly lidské myšlenky a vzněcovaly lidskou obraznost, působily
nesmírně. Celá Asie a západní Evropa byly na čas ve přímém styku ; všecky cesty
byly dočasně otevřeny a u dvora karakorumského se objevovali představitelé všech
národů.

Hradby mezi Evropou a Asií, vytyčené náboženským sporem křesťanství a islá¬
mu, se snížily. Papežství chovalo veliké naděje, že se Mongolové obrátí na kře¬
sťanství. Jejich jediným náboženstvím až doposud byl šamanismus, primitivní to
pohanství. Papežští vyslanci, budhističtí kněží z Indie, pařížští, italští a čínští
řemeslníci, byzanští a arménští kupci se mísili na mongolském dvoře s arabskými
úředníky a perskými a indickými astronomy a matematiky. Slyšíme v dějinách
příliš mnoho o válečných výpravách a řežích mongolských, ale málo o jejich zví¬
davosti a touze po vzdělání. Jejich vliv na světové dějiny byl veliký ani ne tak
jejich původností, jako spíše tím, že byli prostředkovateli vědění a metod. Vše, co
se možno dověděti o neurčitých a romantických osobnostech Džingise a Kublaje,
potvrzuje náš dojem, že byli tito mužové panovníky aspoň tak rozumnými a tvůr¬
čími jako ta zářivá, ale sobecká postava Alexandra Velikého, nebo ten pěstitel
politických přízraků, ten energický, ale negramotný theolog, Karel Veliký.

Misionářské podniky papežské v Mongolsku končily nezdarem. Křesťanství
ztrácelo svou přesvědčivou sílu. Mongolové neměli předsudků proti křesťanství,
s počátku mu dávali zřejmě přednost před islámem; ale poselstva, která k nim
přicházela, užívala zřejmě moci, obsažené ve velikém učení Ježíšově, na podporu
velikých nároků papežských na světové panství. Takto porušené křesťanství nebylo
dosti dobré pro mongolskou duši. Učiniti říši mongolskou částí království božího

629

a cesty MARKA TOLA.

— to snad by bylo na ně působilo; ne však učiniti ji lénem hloučku francouzských
a italských kněží, jejichž nároky byly právě tak obrovské, jako byly jejich moc
a vyhlídky do budoucnosti slabé, a kteří byli hned stvůrami německého císaře,
hned kandidáty krále francouzského a hned zase kořistí svého vlastního mali¬
cherného záští a marnivosti.

R. 1269 poslal Kublajchán poselství k papeži se zřejmým úmyslem nalézti
nějaký společný způsob činnosti se západním křesťanstvem. Žádal o sto učených
a schopných mužů, kteří by byli posláni na jeho dvůr, aby připravovali dorozumění.
Jeho /poselstvo našlo 'západní svět bez papeže a zaměstnaný jedním z těch sporů
o nástupnictví, které jsou v dějinách papežství tak časté. Po dvě léta nebylo papeže
vůbec. Když konečně byl zvolen, poslal dva dominikány, aby přivedli největší moc
asijskou pod jeho panství ! Tyto ctihodné muže polekala délka a útrapy zamýšlené
cesty a našli brzy záminku výpravy zanechali.

Ale toto nepodařené poselství bylo toliko jediné z většího počtu styčných
pokusů, a vždy to byly pokusy slabé a slaboduché, které neměly nic z podmanivého
ohně dřívějších ikřesťanských misií. Již Inocens IV. poslal do Karakora několik
dominikánů, a také svátý Ludvík francouzský poslal přes Persii misionáře a svaté
ostatky; Manguchán měl u dvora četné nestoriánské křesťany a potomní papežští
vyslanci se skutečně dostali do Pekinu. Slyšíme, že byli pro východ jmenováni různí
legáti a biskupové, ale mnozí z nich buď zabloudiU nebo snad zahynuli, nežli se
dostah do Cíny. R. 1346 byl v Pekinu papežský legát, ale byl to podle všeho jen
papežský diplomat. Pádem mongolské (juanské) dynastie (1368) mizející příle¬
žitost křesťanských misií zanikla úplně. Po rodě juanském následoval rod mingský,
silně nacionalistická čínská dynastie, s počátku všem cizincům velmi nepřátelská.

030

Snad také křesťanské misionáře povraždili. Až do posledních dob mingské dynastie
(1644) neslyšíme o křesťanství v Číně, ať nestoriánském nebo katolickém, nic
jiného. Nový a úspěšnější pokus propagovati v Číně katolické křesťanství učinili
pak jesuité, ale tato druhá misionářská vlna stihla Cínu po moři.

R. 1298 se strhla mezi Jano vany a Benátčany námořní bitva, ve které byli tito
poraženi. Mezi 7000 zajatci, které Jano váné zajali, byl také Benátčan jménem
Marco Polo, který byl veliký cestovatel a o kterém jeho známí měli všeobecně za
to, že rád všecko zveličuje. Účastnil se prvního poselství ke Kublajchánovi a šel
dále, když se ti dva dominikáni vrátili. Když byl tento Marco Polo zajatcem
v Janově, zaháněl si dlouhou chvíli tím, že vyprávěl o svých cestách jistému spiso¬
vateli, jménem Rusticianovi, který je napsal. Nebudeme se zde zmiňovat! o sporné
otázce, pokud je Rusticianovo vyprávění přesně věrohodné — nevíme ani jistě,
jakým jazykem bylo sepsáno — ale nemůže býti pochybnosti o tom, že tento podi¬
vuhodný cestopis, který byl u veškeré inteligence ve čtrnáctém a patnáctém sto¬
letí nesmírně oblíben, je celkem pravdivý. Cesty Marco-Polovy jsou
z velikých knih lidských dějin. Otevírají naší obraznosti ten svět třináctého sto¬
letí — století, které vidělo panování Fridricha II. a počátky ink visíce — jako to
nemůže učiniti žádná kniha, která je jenom kronikou. Vedly přímo k objevení
Ameriky.

Počínají vyprávěním o cestě Markova otce, Nicola Póla, a strýce Maffea Póla,
do Cíny. Oba dva byli známí benátští kupci, žijící v Cařihradě, a někdy kolem
r. 1260 šli na Krim a odtud do Kazaně ; s tohoto místa cestovali do Buchary, kde se
setkali s částí poselstva, vyslaného čínským Kublajchánem k jeho bratru Hulagovi
do Persie. Tito vyslanci je měli k tomu, aby šli ještě dále k velikému chánovi, který
tenkráte posud nikdy neviděl lidí „latinských” národů. Šli tedy dále a je jasno, že
působili na Kublaje velmi příznivým dojmem a vzbudili v něm veliký zájem o kře¬
sťanskou vzdělanost. Právě oni vyřizovali žádost o sto učitelů a učených mužů,
„rozumných mužů, obeznámených se sedmi uměními, schopných rozmlouvat! o vě¬
deckých otázkách a schopných dokázati jasně modloslužebníkům a všem druhým,
že Kristův zákon je nejlepší”, jak jsme se již o tom zmínili. Ale když se vrátili,
křesťanstvo bylo v období zmatků a teprve po dvou letech byli pověřeni opět
poselstvím do Cíny ve společnosti oněch dvou malodušných dominikánů. Vzali
s sebou mladého Marka a právě jeho přítomnosti i nudě jeho pozdějšího zajetí
děkujeme za to, že se nám dochovaly jeho přezajímavé zkušenosti.

Všichni tři Polově se vydali na cestu Palestinou a ne přes Krim, jako za předešlé
výpravy. Měli s sebou zlatou tabulku a jiné odznaky od velikého chána, které jim
jejich cestu jistě velmi usnadňovaly. Veliký chán si přál mí ti olej z lampy, která
hoří u Svatého hrobu v Jerusalémě; i šli nejdříve tam a pak Cilicií do Armenie.
Šli tak daleko na sever, poněvadž egyptský sultán právě tehda konal loupežné
výpravy do území ilkhanského. Odtud šli Mesopotamií do Ormuzu při Perském
zálivu, jako by pomýšleli na cestu po moři. V Ormuzu se setkali s kupci z Indie.
Z nějakého důvodu neusedli na loď, nýbrž táhli na sever perskými pouštěmi a Balk-
hem přes Pamir do Kašgaru a přes Chotan a Lob-nor (jdouce tak v šlépějích Juan
Kvangových) do údolí Hoangha a do Pekinu. Pekin nazývá Polo „Kabalukem”,
severní Cínu ,,Kitají” (Chitan) a jižní Cínu dřívější sungské dynastie jmenuje
„Manzi”.

S31

v Pekinu byl veliký chán a byli tam velmi dobře pohoštěni. Obzvláště se líbil
Kublajovi Marco; byl mladý a bystrý a je zřejmo, že mluvil tatarským jazykem
dokonale. Stal se úředníkem a posílali ho na různá místa, zvláště do jihozápadní
Cíny. Jeho vyprávění o rozlehlých krajích, usmívavých a kvetoucích, o „výborných
hospodách po celé cestě”, o „krásných vinicích, polích a zahradách”, o „mnohých
opatstvích” budhistických mnichů, o „látkách z hedvábí a zlata a o dykytách”,
o „stále nových a nových městech a městy šech” a pod. vzbudily s počátku nedůvě¬
ru a pak rozpálily obraznost celé Evropy.

Vyprávěl o Birmě a o jejích velkých vojscích se sty slony a jak tato zvířata
porazili mongolští lučištníci, a také o tom, jak Mongolové dobyli Pegu. Vyprávěl
o Japanu a tuze zveličoval množství zlata v této zemi. A co bylo ještě divnější,
vyprávěl o křesťanech a křesťanských panovnících v Číně a o jistém „knězi Ja¬
novi”, který byl „králem” křesťanského lidu. Těchto křesťanů neviděl. Patrně to
byl kmen nestoriánských Tatarů v Mongolsku. V pochopitelném vzrušení zveličil
asi Rusticiano, co se mu nutně zdálo největším zázrakem z celého vyprávění,
a kněz Jan se stal z nejpobadavějších legend čtrnáctého a patnáctého století.
Evropské podnikání podněcovala neobyčejně myšlenka, že daleko v Číně je spo¬
lečnost jejich souvěrců, jistě že ochotná uvítati je a pomoci jim. Tři léta vládl
Marco Polo nad městem Jangčau jako místodržitel a působil patrně na Číňany
dojmem, že už je spíše Tatarem než cizincem. Snad byl také poslán jako vyslanec
do Indie. Čínské zprávy se zmiňují o jistém Polovi jako účastníku císařské rady
r. 1277, velmi cenné to potvrzení celkové pravdivosti Polova vypravování.

Trvalo asi půlčtvrta roku, než se Polové dostali do Číny. Zůstali tam více než
šestnáct let. Pak se jim počalo stýskati po domově. Byli chráněnci Kublajovými
a cítili možná, že jeho přízeň vzbuzovala jakousi závist, jež mohla míti po jeho
smrti nepříjemné následky. Snažili se dostati od něho povolení k návratu. Na čas
jim to odpíral, až pak se jim naskytla příležitost. Argonovi, ilkhanskému panov¬
níku v Persii, vnuku Hulaga, Kublajova bratra, zemřela jeho mongolská žena,
a u jejího smrtelného lože jí slíbil, že si nevezme jiné ženy než jen Mongolku svého
vlastního kmene. Poslal do Pekinu vyslance, i vybrali mu vhodnou princeznu, dívku
sedmnáctiletou. Aby ji ušetřili únavy karavanní cesty, bylo určeno, že ji pošlou
po moři s náležitým průvodem. Velmoži, kteří ji meh na starosti, přáli si míti za
společníky Póly, protože to byh zkušení cestovatelé a chytří mužové, a Polové se
dychtivě chopih této příležitosti dostati se domů.

Výprava vyplula z některého přístavu na jihu východní Číny; zůstali dlouho
na Sumatře a v jižní Indii a dostali se do Persie po cestě, trvající dvě léta.
Odevzdali mladou dívku živu a zdrávu Argonovu nástupci — neboť Argon zatím
zemřel — a vzala si Argonová syna. Polové šli pak přes Tabriz do Trebizondu,
přeplavili se do Cařihradu a vrátili se do Benátek asi 1295.

Vypráví se, že vrátivší se cestovatele, oblečené po tatarsku, nechtěU pustiti do
jejich vlastního domova. Trvalo nějaký čas, nežh byla zjištěna jejich totožnost.
Mlnozí, kteří to připouštěU, dívaU se na ně přece jen úkosem jako na ošumělé
poutníky; aby rozptýlili takové pochybnosti, uspořádah velikou slavnost, a když
dosáhla vrcholu, přinesli svoje staré vycpané šaty, poslaU sluhy pryč a šaty roz¬
párali, načež se před očima oslepené společnosti vyvalila neuvěřitelná spousta
„rubínů, safírů, karbunkulů, smaragdů a diamantů”. I potom ještě byly přijímány

632

Markovy zprávy o velikosti a obyvatelstvu Číny s tajným úsměškem. Vtipkaři
mu dali jméno II Milione, protože stále vypravoval o milionech lidí a milionech
dukátů.

To byl příběh, nad kterým žasli lidé nejdříve v Benátkách a pak po celém
západním světě. Evropská literatura a zvláště evropské básnictví romantické
patnáctého století se ozývá jmény z příběhu Marco Polova, Kitajem, Kambalukem
a pod.

If.. Osmanšti Turci a CaHhrad

Tyto cesty Marco Polovy byly jen počátkem velmi čilého styku. Ale nežli
budeme dále popisovati, jak se šířil duševní obzor Evropy po tomto počátku,
k němuž Polův cestopis podstatně přispěl, bude dobře všimnouti si nejprve zvlášt¬
ního podružného účinku velikých mongolských výprav, totiž příchodu osmanských
Turků k Dardanelám, a pak vyli čiti v hrubých rysech rozpad říše Džingischánovy
i rozvoj některých jejích částí.

Osmanšti Turci byli malá tlupa uprchlíků, kteří utíkali na jihozápad před
prvním vpádem Džingisovým do západního Turkestanu. Vykonali svou dlouhou
cestu ze střední Asie přes pouště i hory a cizím obyvatelstvem, hledajíce si nových
zemí, v nichž by se usadili. „Malá tlupa cizích kočovníků”, praví Mark Sykes, „se
potulovala bez překážky mezi křížovými výpravami a protivýpravami, knížectvími,
říšemi a státy. Kde tábořili, jak se stěhovali a uhlídali si svá stáda, kde nalezli
pastviny, jak se dorozuměli po dobrém s rozličnými náčelníky, jejichž územím
procházeli — to jsou otázky, které si můžeme v údivu jen dá váti.”

Konečně našli místo odpočinku a spřízněné i sourodé sousedy na náhorních
rovinách Malé Asie mezi seldžuckými Turky. Většina této země, nynější Anatolie,
mluvila v té době turecky a byla moslimského náboženství až na značné procento
Reků, Židů a Arménů ve městech. Jistě že v obyvatelstvu proudila krev Hititů,
Frygů, Trojanů, Ly-
dů, iónských Reků,

Kimmerů, Galatů a
Italů (z doby per-
gamské) , ale všichni
ti už dávno zapo¬
mněli na své předky.

Byla to v pravdě táž
směs starých středo-
mořských snědých
bělochů, severských
Ariů, Semitů a Mon¬
golů, jako byh oby¬
vatelé balkánského
poloostrova, ale o
sobě si myslili, že
jsou ryzí turanské
plémě a že vynikají

fl. G. Wells, Díjíny světa — 34.

S33

ve všem nad křesťany za Bos-
pórem.

Znenáhla nabývali osmanští
Turci důležitosti a konečně vrchu
mezi malými knížectvími, ve kte¬
rá se rozpadla seldžucká říše, ří¬
še „Rum”. Jejich poměr k mize¬
jící říši cařihradské byl po něko¬
lik století snášelivě nepřátelský.
Nečinili útoku na Bosporus, ale
usadili se pevně v Dardanelách
v Evropě a užívajíce této cesty

— cesty Xerxovy a ne Dareiovy

— tlačili se vytrvale do Macedo¬
nie, do Epiru, do Ilyrie, do Ju¬
goslávie a do Bulharska.

V Srbech (Jihoslovanech) a
v Bulharech našli Turci národy
velmi jim podobné kulturou a
patrně i velmi podobné plemen-
ným pomíšením, ačkoli to žádná
strana neuznávala; jižní Slova¬
né měli v sobě trochu méně tma¬
vé středomořské a mongolské
krve než Turci a trochu více
prvků severských. Ale tito bal¬
kánští národové byli křesťané a
byli si úhlavními nepřáteli. Turci naproti tomu mluvili jedním jazykem; měli větší
smysl pro jednotu, měli moslimský návyk střídmého a prostého života a byli celkem
lepšími vojáky. Z podmaněných národů obrátili na islám co mohli nejvíce ; křesťany
odzbrojiU a ti jim platili daň. Znenáhla založili osmanští vládcové říši, která sahala
od Tauru na východě až k hranicím uherským a k Rumunsku na západě. Jejich
hlavním městem se stal Drinopol. Obklopili mizející říši cařihradskou se všech
stran. Hradbou Evropy za té doby nebyl už Cařihrad ; byly to Uhry — křesťanský
turecký národ bránil Evropu proti Turkům moslimským.

Osmané si zorganisovali stálé vojsko, janičáry, podle vzoru mameluků, kteří
ovládali Egypt.

,,Toto vojsko bylo utvořeno z křesťanských mladíků, jichž odváděli až tisíc do-
roka; hoši byli přijati do bektašského řádu dervišů a ačkoli nebyli s počátku nuceni
při jmou ti islám, byli všichni vespolek silně proniknuti mystickými a bratrskými
myšlenkami řádu, jemuž náleželi. Majíce vysoký plat a dobrou kázeň a tvoříce
nerozlučnou společnost, žárlivě střežící svá tajemství, dodávali janičáři nově utvo¬
řenému osmanskému státu vlasteneckou sílu vycvičeného pěšího vojska, které za
věku lehké jízdy a najatých tlup žoldnéřských bylo neocenitelné.

„Poměry mezi osmanskými sultány a byzantskými císaři jsou v análech moslim-
ských a křesťanských států zvláštní zjev. Turci byli zapleteni do rodinných a dyna-

SuUán Mohamed II. (Z obrazu benátského malíře Gentile
Belliniho 1427—1307)

634

stických sporů císařského města, byli spojeni krevními svazky s vládnoucími
rodinami, dodávali často vojsko na obranu Cařihradu a příležitostně najímali části
jeho posádky, aby jim pomáhala při jejich rozličných výpravách; i synové císařů
a státníků byzantských provázívali turecké vojsko do pole, ale při tom Osmané
neustále zabírali císařská území a města jak v Asu, tak v Thracii. Tento zvláštní
styk mezi domem osmanským a císařskou vládou měl hluboký vliv na oboje zřízení :
Reky stále více ponižovaly a znemravňovaly úskoky a vytáčky, kterých pro svou
vojenskou slabost musili užívati vůči svým sousedům, a Turky kazilo cizí prostředí
úkladů a zrady, které se plížily do jejich domácího života. Bratrovražda a otco¬
vražda, dva zločiny, které nejčastěji poskvrňovaly anály císařského paláce, byly
v jednotlivých případech částí politiky osmanské dynastie. Jeden ze synů Muradal.
se smlouval s Andronikem, synem císaře řeckého, že oba zavraždí své otce . . .

„Byzantincům bylo snazší jednati s osmanským pašou nežli s papežem. Léta
a léta uzavírali Turci a Byzantinci mezi sebou sňatky a honili pospolu na podivných
postranních diplomatických stezkách. Osmané podněcovali evropské Bulhary
a Srby proti císaři, právě jako císař podněcoval asijské emiry proti sultánovi; řečtí
i turečtí princové se navzájem shodli, že budou chovati soupeře druhého jako
zajatce nebo jako rukojmí ; politika turecká a byzantská se skutečně tak propletly,
že je nesnadno říci, zda Turci pohlíželi na Řeky jako na své spojence nebo nepřátele
nebo poddané, či zda Řekové viděli v Turcích své tyrany nebo ničitele nebo
ochránce”. (Mark Sykes.)

Konečně r. 1453, za osmanského sultána Mohameda 11., padl Cařihrad do moci
turecké. Sultán na něj podnikl útok s evropské strany s velikou mocí dělostřelec¬
kou. Řecký císař byl zabit a Turci krůtě plenili a vraždili .Veliký chrám sv. Sofie,
který vystavěl Justinián Veliký (532), oloupili o všechny poklady a ihned jej
proměnili v mešitu. Tato událost vzbudila po celé Evropě vlnu vzrušení a byl
učiněn pokus o křížovou výpravu, ale doby křížových výprav minuly.

Mark Sykes praví: „Pro Turky bylo dobytí Cařihradu vítěznou korunou a přece
zas osudnou ranou. Cařihrad Turky učil a uhlazoval. Pokud mohli Osmané čerpati
vědu, učenost, filosofii, umění a snášelivost z živého pramene vzdělanosti v srdci
svého panství, potud měli nejenom surovou sílu, nýbrž i rozumovou moc. Pokud
měla osmanská říše v Cařihradě svobodný přístav, trh, střed světových financí,
zlatou jámu, bursu, potud měli Osmané vždy dosti peněz a finanční podpory,
Mohamed byl vehký státník ; ve chvíli, kdy vstoupil do Cařihradu, snažil se zasta¬
vit! škodu, kterou způsobila jeho ctižádost; podporoval patriarchu, usmiřoval si
Řeky, dělal co mohl, aby byl Cařihrad i nadále sídlem císařů ... ale osudný krok
byl učiněn; Cařihrad jako město sultánovo nebyl už Cařihradem; trhy vymřely,
kultura a civilisace prchly, složité finančnictví zašlo a Turci ztratili své vychovatele
a svou podporu. Ale byzantská zkaženost zůstala: byrokracii, kleštěnce, palácové
stráže, vyzvědače, úplatníky, sprostředkovatele — vše to Osmané převzali a všichni
vedli dále svůj hýřivý život. Turci, dobyvše Stambulu, pustiU z rukou poklad
a nakazili se morem ...”

Dobytí Cařihradu nenasytilo Mohamedovu ctižádost. Obrátil své oči i na Řím.
Dobyl italského města Otranta, vyplenil je a pravděpodobně jenom smrt (1481)
mu zabránila, že nepodnikl mocný a úspěšný pokus dobýti Itálie — neboť polo¬
ostrov byl rozdělen sám v sobě. Mohamedovi synové vedli vespolek bratrovražedný

335

boj. Za Bajezida II. (1481 — 1512), jeho nástupce, byla válka zanesena do Polska
a bylo dobyto většiny Řecka. Selim (1512 — 20), syn Bajezidův, rozšířil osmanskou
moc po Arménii a dobyl Egypta. V Egyptě žil poslední abasovský kalif pod ochranou
mameluckého sultána — neboť fatimovský kalif át náležel minulosti. Selim koupil
titul kahfa od tohoto posledního zvrhlého Abasovce a získal svátou korouhev i jiné
ostatky prorokovy. Tak se stal osmanský sultán také kalif em všeho islámu. Po
Selimovi následoval Soliman Vítězný (1520 — 1566) , který dobyl na východě Bag¬
dadu a na západě větší části Uher, a bezmála i Vídně. Po tři století stály Uhry
proti sultánovi, ale pohroma u Moháče (1526), ve které uherský král zahynul,
položila zemi k nohám vítězovým. Jeho loďstvo dobylo také Alžíru a způsobilo
Benátčanům mnoho porážek. Ve většině válek proti rodu habsburskému byli mu
spojenci Francouzové. Osmanská říše dospěla za něho vrcholu.

5. Proč se Mongolové nestali křesťany

Jen docela krátce si povíme, jak se rozvíjely hlavní části říše veUkého chána.
Křesťanskému náboženství se nikde nepodařilo zaujmout! obraznost těchto mongol¬
ských států. Křesťanství bylo v období mravní i rozumové bezmocnosti, bez hro¬
madné víry, bez energie, beze cti; vyprávěli jsme o ubohém párku bázlivých
dominikánů, kteří byli papežovou odpovědí na výzvu Kublajchánovu, a ukázali
jsme na všeobecný nezdar misií třináctého a čtrnáctého století, posílaných na
východ. Apoštolská vášeň, která dovedla získati nebeskému království celé národy,
byla v církvi mrtva.

536

R. 1305 se stal papež zajatým veleknězem francouzského krále. Všechna lest
a politika papežů třináctého století, jak dostati císaře z Itálie, sloužila jen k tomu,
aby ho vystřídali Francouzové. Od r. 1309 — 1377 zůstávali papežové v Avignoně
a slabé misionářské úsilí, které projevovali, bylo jenom částí strategie západní
evropské politiky. R. 1377 se papež 6,ehoř XI. vrátil do Říma a zemřel tam, ale
francouzští kardinálové se odštěpili od druhých při volbě jeho nástupce, i byli
zvoleni dva papežové, jeden v Avignoně, druhý v Římě. Toto rozštěpení, veliké
schisma, trvalo od r. 1378 do 1417. Každý papež dával do klatby druhého a vy-
obcovával jeho přívržence z církve. Takový byl stav křesťanství a takoví byli nyní
strážci učení Ježíše Nazaretského. Celá Asie byla zralá ke žni, ale nebylo snahy
požiti ji.

Když se konečně církev zase spojila a misionářská energie se vrátila založením
řádu jesuitského, byla už příležitost zmeškána. Možnost, aby křesťanství spojilo
východ se západem v světovou mravní jednotu, minula. Mongolové v Číně a ve
střední Asii se obrátili na budhistickou víru; v jižním Rusku, v západním Turke-
stanu a v říši ilkhanské se přidali k islámu.

6. Juanská a mingská dynastie v Číně

V Číně byli Mongolové nasyceni čínskou vzdělaností již za časů Kublajových.
Po r. 1280 píší čínské anály o Kublajovi jako o čínském panovníku, zakladateli
juanské dynastie (1280 — 1368). Tuto mongolskou dynastii svrhlo konečně čínské
nacionalistické hnutí, které nastolilo dynastii mingskou (1368 — 1644), vzdělanou
a uměnímilovnou větev panovnickou, vládnoucí tak dlouho, dokud severní národ,
Mandžuové, téhož původu jako Kinové, které svrhl Džingis, nedobyli Cíny a neza¬
ložili dynastie, která ustoupila teprve domorodé republikánské formě vládní r. 1912.
Mandžuové donutih Číňany nositi mandžuské copy na znamení poddanství.
Copatý Číňan je docela nedávným zjevem v dějinách. S příchodem republiky
pominula povinnost nositi cop a mnozí Číňané už ho nenosí.

Tyto politické změny na dalekém východě, které zde musíme líčiti tak stručně,
se dály ňa povrchu mnohonásobného civilisovaného života. Čínské umění si vždy
volilo křehký a pomíjivý materiál i nemáme výběru tak hojného, který by dosvěd¬
čoval uměleckou vytříbenost období sungského a juanského, jako máme v sou¬
časném umění evropském, daleko ne tak vyvinutém. Ale máme dosti na důkaz, jak
krásné věci dovedli tehda v5d:vořiti. Ačkoh sungská dynastie značí období poli¬
tického ústupu pod tlakem moci chitanské, kinské a hsijské, bylo to období veliké
umělecké činnosti. Za jižního sungského období prý čínské malířství dosáhlo nej-
vyšší úrovně. „Proslulé stejně v umění jako v básnictví a ve filosofii’', píše Lau-
rence Binyon, „je toto období pro asijské dějiny tím, čím Perikleův věk pro dějiny
evropské . . . S vášní pro přírodu, jaké nebylo v Evropě až do dnů Wordswortho-
vých, zobrazovali sungští umělci rozkoš, jakou v nich vzbuzovaly hory, mlhy, řítící
se proudy, vzlet divokých hus z říčního rákosí, snění mudrců v lesním zátiší za
svitu měsíce, rybář ve člunu na jezeře nebo na řece.”

Sungský rozmach v malířství pokračoval bez velikých změn po celou dynastii
juanskou, ale na počátku vlády mingské se ukazovalo jisté oslabení a strojenost.
S Mingy přicházíme k době, která zanechala hojnost památek. Uchovalo se mnoho

637

soch ze dřeva a ze slonoviny, misky a řezby z nef ritu a z horského křišťálu a množ¬
ství krásného bronzu. Dvojřadí obrovských kamenných soch, vedoucí k mingským
hrobům, jsou dobře známa, ačkoli dokonce nepředstavují vrcholu čínského
sochařství. Znenáhla vnikala do čínského řezbářství neklidná přeplněnost, až se
dusilo pod spoustou draků, květin a symbolických postav.

Ačkoli se již za tangské doby vyrábělo „něco, co si zasluhuje jména porculánu”,
jak praví William Burton, je první čínský porculán, který se nám zachoval,
z období sungského. Porculán se vydal na cestu na západ zároveň s hedvábím,
a je zaznamenáno, že Saladin poslal damašskému sultánovi darem čtyřicet kousků.
— Nastoupením mingské dynastie dostala výroba hliněného zboží popud tím, že
stála pod přímou ochranou císařskou a rozvíjela se velmi rychle a zdárně. Počalo
se užívati malovaných ozdob, až v patnáctém století bylo dosaženo nejkrásnějšího
modrého a bílého porculánu. Neuvěřitelně krásný porculán, dírkovaný porculán,
a podivuhodný červený porculán polévaný patří k triumfům této nejdokonalejší
doby čínské keramiky.

7. Mongolové se vracejí k zřízeni kmenovému

V Pamiru, ve velké části východního i západního Turkestanu a na severu upadli
Mongolové zase do života kočovného, ze kterého je pozvedl Džingischán. Je možno
sledovati téměř až do našich časů, jak nástupci mnohých těch cháni ků, kteří se za
té doby stah nezávislými, pozvolna mizejí. Kalmykové založili v sedmnáctém
a osmnáctém století značnou říši, ale dynastické zmatky ji rozbily, než mohla
rozšířiti svou moc za hranice střední Asie. Číňané dobyli na nich zase východního
Turkestanu asi kolem r. 1757.

Tibet se stále těsněji spojoval s Čínou a stal se velikým domovem budhismu
a budhistického klášternictví.

Po veliké většině západní střední Asie, Persie a Mesopotamie trvá podnes starý
rozdíl obyvatelstva kočovného a usedlého. Obyvatelé měst opovrhují kočovníky
a podvádějí je, kočovníci špatně nakládají s obyvateli měst a opovrhují jimi také.

8. Říše kí^pčacká a moskevský car

Mongolové veliké říše kipčacké zůstali kočovníky a pásali svá stáda po širých
rovinách jižní Rusi i západní Asie, sousedící s Ruskem. Nestali se příliš zbožnými
moslimy a podrželi mnohé stopy svého dřívějšího barbarského šamanismu. Jejich
hlavní chán byl chán Zlaté hordy. Na západě na širých stepech a ještě více v ny¬
nější Ukrajině se staré skytské ob3rvatelstvo, Slované s příměsí mongolskou,
vrátilo k podobnému kočovnému životu. Tito křesťanští kočovníci. Kozáci, tvořili
jakousi pohraniční ochranu proti Tatarům a jejich volný a dobrodružný život tak
vábil polské a litevské sedláky, že musily býti vydány přísné zákony, aby se
zabránilo houfnému stěhování z orné půdy na stepi. Polští šlechtici, vládnoucí nad
nevolníky, pohlíželi proto na Kozáky hodně nepřátelsky, a mezi polským rytířstvem
a Kozáky bývaly tak časté války jako mezi Kozáky a Tatary.

V říši kipčacké, jako v Turkestaně téměř až po dnešní dobu, zatím co se kočov¬
níci toulali po širých stepech, žilo ve městech a ve vzdělávaných krajinách usedlé
obyvatelstvo, které obyčejně platilo kočovnému chánovi poplatek. V takových

aas

městech jako Kijev, Moskva a pod. pokračoval předmongolský, křesťanský městský
život pod ruskými knížaty nebo tatarskými místodržiteli, kteří vybírali poplatek
pro chána Zlaté hordy. Velkokníže moskevský si získal chánovu důvěru a znenáhla
s jeho svolením nabyl nadvlády nad mnohými sousedními poplatnými zeměmi.
V patnáctém století za velkoknížete Ivana III. Velikého (1462 — 1505) střásla se
sebe Moskva mongolské poddanství a odepřela platiti dále poplatek (1480). Ná¬
stupcové Konstantinovi nevládli již v městě Konstantinově, v Cařihradě, a Ivan si
vzal za znak byzantského dvojhlavého orla. Činil si nároky na byzantské dědictví
jako manžel Sofie Paleologovny, neteře posledního císaře byzantského (od r. 1480).
Toto ctižádostivé velkoknížectví moskevské útočilo na starou normanskou obchodní
republiku novgorodskou na severu a podmanilo si ji; tak položilo základy nové
ruské říše a Rusko přičleněno k obchodnímu životu moře Baltského. Ale Ivan III.
nevedl svůj nárok na dědictví křesťanských panovníků cařihradských tak daleko,
že by byl přijal titul císařský. Tento krok učinil teprve jeho vnuk Ivan IV. Hrozný,
zvaný tak pro svou šílenou ukrutnost (1533 — 1584). Ačkoli panovník moskevský
dostal takto název cara (Caesara), byla jeho tradice po mnohé stránce spíše
tatarská než evropská; byl samovládcem podle neobmezeného vzoru asijského
a forma křesťanství, v něž zdánlivě věřil, byla východní, dvorem ovládaná, orto¬
doxní („pravoslavná”) forma, která se dostala do Ruska dlouho před výboji
mongolskými skrze bulharské misionáře z Cařihradu.

Západně od panství kipčackého se mimo dosah mongolského panství utvořilo
za desátého a jedenáctého století druhé střediště slovanského sjednocení v Polsku.
Mongolská vlna se převalila přes Polsko, ale nikdy si ho nepodmanila. Polsko
nebylo ,, pravoslavného” náboženství, nýbrž římskokatolického; užívalo latinské
abecedy a ne podivných ruských písmenek, a jeho panovník nebyl nikdy naprosto
nezávislý na římském císaři. Polsko bylo vlastně svým původem okrajní částí
křesťanství západního a svaté říše římské; Rusko nebylo nikdy nic takového.

9. Tamerlan

Líčení rázu a rozvoje říše ilkhanské v Persii, Mesopotamii a Sýrii jest snad
nejzajímavější ze všech příběhů těchto mongolských panství, poněvadž se v těch
končinách kočovnictví skutečně pokusilo rozdrtit! usedlou civilisaci a také se mu
to do značné míry podařilo. Když Džingischán po prvé vpadl do Cíny, přeli prý se
mongolští náčelníci vážně, neraěla-li by se snad všechna města i všechno usedlé
obyvatelstvo vyhubiti. Těm prostým lidem, žijícím pod širým nebem, se zdálo
usedlé obyvatelstvo zkaženým, namačkaným, neřestným, zženštilým, nebezpečným
a nepochopitelným, ohavnou lidskou vyrážkou tam, kde mohla jinak býti dobrá
pastvina. Nevěděli, co si s městy počíti. Dávní Frankové a anglosaští dobyvatelé
Jižní Britanie měli, jak se zdá, podobné cítění vůči obyvatelům měst. Ale teprve za
chána Hulagu se v Mesopotamii tyto myšlenky počaly vtělovati v uvědomělou
politiku. Tam Mongolové nejenom pálili a vraždili, nýbrž zničili i zavodňování, které
trvalo již aspoň osm tisíc let, a tím zašla mateřská civiUsace celého západního
světa. Ode dnů sumerských kněži-králů byly tyto úrodné krajiny neustále vzdě¬
lávány, hromadila se tradice, houstlo čím dále tím více obyratelstvo, následovala
po sobě živá města — Eridu, Nipur, Babylon, Ninive, Ktesifon, Bagdad. Nyní

539

úrodnost přestala. Mesopotamie se stala zemí zřícenin a zpuštění, kterou tekly
veliké vody marně nebo se vylévaly z břehů a tvořily zimniěné močály. Teprve
později ožily Mosul a Bagdad jako podružná města . . .

Nebýt porážky a smrti Hulagova vojevůdce Ketbogy v Palestině (r. 1260), byl
by postihl Egypt týž osud. Ale Egypt byl nyni turecký sultanát; ovládal jej sbor
vojáků, mameluků, jejichž řady, stejně jako řady jejich napodobitelů, janiěarů
říše osmanské, byly doplňovány a udržovány v síle kupováním a výcvikem mla¬
distvých otroků. Schopného sultána takoví muži poslouchali; byl-li slabý nebo
špatný, dosadili si jiného. Pod touto vládou zůstával Egypt nezávislý až do r. 1517,
kdy připadl osmanským Turkům.

První ničivá síla Hulagových Mongolů brzy ustala, ale v patnáctém století se
pozvedla v západním Turkestaně poslední koČovnická vichřice za vůdcovství
jakéhosi Timura Chromého neboU Tamerlana. Pocházel po přeslici od Džingis-
chána. Usídlil se v Samarkandě a odtud šířil svou moc po Kipčaku (od Turkestanu
až do jižního Ruska) , Sibiři a na jih až k Indu. Přijal r. 1369 titul vehkého chána.
Byl to kočovník z divoké školy a vytvořil říši zpuštění od severní Indie až do Sýrie.
Jeho zvláštní stavitelskou libůstkou byly pyramidy z lebek; po dobytí Ispahanu
vystavěl takovou pyramidu ze 70.000 lebek.

Jeho ctižádostí bylo znovuzříditi říši Džingischánovu, jak si ji představoval, což
se mu naprosto nepodařilo. Daleko široko šířil zhoubu ; osmanští Turci — bylo to
před dob5dím Cařihradu a před dobou jejich velikosti — a Egypt mu platili
poplatek ; zpustošil Pandžab. Delhi se mu poddalo, ale přes to dal jeho obyvatelstvo
povraždit!. Při jeho smrti (1405) zůstalo velmi málo, co by svědčilo o jeho moci
krom strašného jména, zřícenin a zpustošených krajin i zmenšeného a zchudlého
panství v Persii.

Dynastii založenou Timurem v Persii vyhladila jiná turkmenská horda o padesát
let později.

540

10, Mogulská říše v Indii

R. 1505 byl drobný turkmenský náčelník Baber, potomek Timurův a tím
i Džingisův, nucen po několikaletém válčení a některých dočasných úspěších —
na čas měl ve své moci i Samarkand — uprchnouti s několika málo přívrženci přes
Hindukuš do Afganistanu. Tam jeho tlupa vzrůstala a zmocnil se Kabulu. Shro¬
máždil vojsko, zaopatřil si děla a pak si činil nároky na Pandžab, protože jej před
sto sedmi roky dobyl Timur. Jeho úspěchy ho vedly ještě za Pandžab. Indie byla
rozdrobena a docela ochotna uvítati schopného dobyvatele, který sliboval mír
a pořádek. Po některých změnách štěstí se utkal Baber se sultánem delžským
u Panipatu (1525), šestnáct kilometrů na sever od tohoto města, a ačkoli měl
jenom 25000 mužů, opatřených ovšem děly, proti tisíci slonům a čtjrřikrát tolika
mužům — čísla, která mimochodem řečeno, jsou jeho vlastní odhad — dobyl
úplného vítězství. Přestal se jmenovati králem kabulským a přijal název císaře hin¬
dustánského. „Toto,” napsal, „je docela jiný svět než naše kraje.” Byl to svět krás¬
nější, úrodnější, vůbec bohatší. Jeho výboje sahaly až k Bengalsku, ale jeho před¬
časná smrt (1530) zastavila proud mongolského výboje na čtvrt století, a teprve
nastoupením jeho vnuka Akbara plynul proud dále. Akbar si podmanil celou Indii
až k Beraru, a jeho pravnuk Aurungzeb (1658 — ^1707) byl ve skutečnosti pánem
celého poloostrova. Tato veliká dynastie: Baber (1526 — 1530), Humajun (1530
až 1556), Akbar (1556—1605), Džehandžir (1605—1627), Šah Džehan (1628 až
1658) a Aurungzeb (1658 — 1707), za které syn následoval po otci po šest pokolení,
tato „mogulská” (= mongolská) dynastie značí nejskvělejší dobu, která posud
zasvitla nad Indií. Akbar byl snad hned po Asokovi z největších indických panov¬
níků a z několika královských postav, které se blíží velikým mužům.

Je nutno, abychom věnovali Akbarovi touž význačnou pozornost jako Karlu
Velikému a Konstantinu Vehkému. Je jeden ze stěžejních bodů dějin. Mnoho z jeho
konsolidační a organisační práce v Indii žije do dnešního dne. Převzali ji a pokra¬
čovali v ní Britové, když se stali nástupci mogulských císařů. Britský panovník
užívá nyní za Indii názvu mogulských císařů, Kaisar-i-Hind. Všechna ostatní
zařízení nástupců Džingischánových v Rusku, po západní a střední Asii i v Číně se
už dávno rozplynula a ustoupila jiným vládním formám. Jejich vlády byly o málo
více než vlády vybírající daně, berní stroj, který živil ústředí vládcovo, jako byla
Zlatá horda na Jižní Rusi nebo císařská města Karakorum a Pekin. Života
i myšlenek lidu si nevšímaly — nestaraly se, jak žije — jen když platil. Tak se
stalo, že po stoletích poddanství křesťanská Moskva a Kijev, šiitská Persie a skrz
naskrz čínská Čína opět vyvstaly z té mongolské záplavy. Ale Akbar vytvořil novou
Indii. Dal indickým knížatům a vládnoucím třídám aspoň slabou tuchu společného
zájmu. Je-li Indie dnes něco více než slátanina nesouvislých států a plemen a kořist
prvního nájezdníka od severu, děkuje za to z veliké části jemu.

Jeho význačnou vlastností byla velkodušnost. Umínil si, že využije každého
schopného muže v Indii, ať jakéhokoli plemene nebo náboženství, pro veřejnou
práci ve prospěch indického života. Jeho instinkt byl pravý syntetický instinkt
státnický. Jeho říše neměla býti ani moslimská ani mongolská ani radžputská ani
arijská ani dravidská ani hindská ani pro nízké ani pro vysoké kasty — měla býti
indická. „Za let své výchovy měl mnoho příležitosti všimnouti si dobrých vlast-

541

ností, věrnosti, oddanosti, často duševní ušlechtilosti těch indických knížat, které,
poněvadž byli následovníky Brahmovými, jeho moslimští dvořané zasvětili ve své
duši věčným mukám. Všiml si, že tito mužové i mužové, kteří myslili jako oni,
tvořili velikou většinu jeho poddaných. Všiml si dále, že mnozí z nich, a to nejspo¬
lehlivější, ačkoli by byli zřejmě mnoho získali se stanoviska světského, kdyby byli
přijali náboženství dvora, lpěli pevně na své víře. Jeho přemýšlivý duch se proto
od Samého počátku zdráhal přijmout! teorii, že poněvadž se on, dobyvatel a vládce,
náhodou narodil jako mohamedán, musí mohamedánství býti pravé pro všechno
lidstvo. Poznenáhla našly jeho myšlenky výraz ve slovech : ,Proč bych chtěl vésti
lidi, dokud sám potřebuji vedení?’ A když slyšel o jiných mukách a jiných věrách,
jeho poctivé pochybnosti se potvrdily; vida denně tvrdé a obmezené sektářství, ať
v jakékoli náboženské formě, lnul čím dále tím více k zásadě všeobecné snášelivosti.

„Syn uprchlého císaře, narozený v poušti, vychovaný vlastně v odloučenosti,
poznal od mládí trpkost života. Osud mu dal mohutné tělo, které cvičil, aby sneslo
největší strádání. Tělesná cvičení byla u něho vášní; věnoval se honbě a zvláště
prudce vzrušujícímu chytání divokého koně nebo slona nebo zabíjení nebezpečného
tigra. Při jedné takové příležitosti, kdy bylo třeba přemluvit! dzophporského rádžu,
aby zanechal úmyslu donutiti vdovu svého zemřelého syna, aby vstoupila na
pohřební hranici, ujel Akbar 350 km za dva dny. V bitvě projevoval svrchovanou
statečnost. Vedl osobně své vojsko v nebezpečné části válečné výpravy, ponechá¬
vaje svým vojevůdcům snadnější úlohu skončiti válku. Po každém vítězství proje¬
voval lidskost k přemoženým a rázně se stavěl proti jakékoli ukrutnosti. Nemaje
žádného z těch předsudků, které oddělují společnost a způsobují nešváry, snášelivý
k jinověrcům, nestranný k lidem jiného plemene, ať hindského nebo dravidského,
byl zřejmě mužem určeným k tomu, aby spojoval potírající se prvky svého krá¬
lovství v silný a zdatný celek.

„Vážně se věnoval práci mírové. Zdrželivý ve všech rozkoších potřeboval jen
málo spánku; zvyklý rozdělit! si čas co nejpřesněji našel si dosti pokdy, aby se
věnoval vědě a umění, když byl hotov se svými povinnostmi státními. Proslulé
osobnosti a učenci, kteří zdobili hlavní město, jež si vystavěl ve Faterpur-Sikri, byli
zároveň jeho přáteli; vždy ve čtvrtek večer se shromažďovali k vědecké rozmluvě
a k filosofické diskusi. Jeho důvěrnými přáteli byli dva vysoce nadaní bratři, Faizi
a Abul Fazl, synové učeného volného myslitele. Starší z nich byl proslulý znatel
hindské literatury; s jeho pomocí a za jeho vedení přeložil Akbar nejdůležitější
ze sanskritských děl do perštiny. Fazl zase, který byl zvláště důvěrný přítel
Akbarův, byl vojevůdce, státník a organisátor, a jeho činnosti především děkovalo
Akbarovo království za svou pevnou vnitřní organisaci.” (Dr. Emil Schmidt v Hel-
moltově „Weltgesčhichte”.)

Jako Karel Veliký a jako Taitsung přemítal i Akbar o náboženství a měl dlouhé
rozmluvy s jesuitskými misionáři, rozmluvy, kterých se posud vzpomíná.

(Takový byl kroužek, který se scházel v palácích fatepur-sikrijských — budo¬
vách, doposud ozařovaných indickým sluncem, ale nyní prázdných a zpustošených.
Fatepur-Sikri jako město Akbarovo je nyní mrtvé město. Před několika lety
zadávil panther v jedné z jeho mlčelivých ulic dítě britského úředníka.)

Akbar, jako všichni lidé, velicí i malí, žil obmezen jsa svou dobou i okruhem
jejích myšlenek. Jako Tur kmen, vládnoucí v Indii, ovšem neznal mnohé z toho.

542

čemu se Evropa lopotně naučila za tisíc let. Nevěděl nic o vzrůstu všeobecného
vědomí v Evropě a málem nic o pokusech církve na západě vychovávati široké
vrstvy obyvatelstva. K tomu bylo potřebí více než příležitostného rozhovoru s kře¬
sťanským misionářem. Jeho islámská výchova i jeho vrozený duch mu jasně uka¬
zovaly, že veliký národ v Indii může býti pevně spojen jenom společnými myšlen¬
kami na náboženském základě. Ale jak by se měla vytvořit! a udržovati taková
vzájemnost obecnými školami, lacinými knihami a universitami i dobře organi-
sovanými i myšlenkově svobodnými, k čemuž se moderní stát teprve pozvolna
dopracovává, o tom nemohl právě tak nic vědět, jako o parnících a letadlech. Forma
islámu, kterou nejlépe znal, byla úzká a divoce nesnášelivá forma tureckých sunitů.
Moslimové byli jen menšinou obyvatelstva. Problém, před kterým stál, byl velmi
podobný problému Konstantina Velikého. Ale měl svoje zvláštní potíže, Akbar
nedovedl nikdy pojmouti islám jinak a šíře, než že nahradil výrok ,, Jeden jest Bůh
a Mohamed jest jeho prorok” výrokem: „Jeden jest Bůh a císař jest jeho námě¬
stek”. To, jak si myslil, mohlo V5rtvořiti společný základ pro všechny ty rozmanité
indické víry, pro ten náboženský kaleidoskop. Se svou vírou spojoval prostý obřad,
V3rpůjčený od perských zoroastrovců (Parsů) , kteří byU tenkrát v Indii a jsou tam
posud. Toto nové státní náboženství však zemřelo s ním, poněvadž nemělo kořenů
v duši lidu.

Podstatným činitelem v organisaci živoucího státu, světem, který se teprve
uskutečňuje, je organisace vychování. Toho Akbar nikdy nepochopil. A neměl na
vybranou muže, kteří by mu byli vnukli takovou myšlenku nebo mu ji pomohli
prováděti. Moslimští učitelé v Indii nebyli ani tak učiteli jako uchovavateli silného
pobožnůstkářství ; nepotřebovali společného ducha v Indii, nýbrž jen společnou
nesnášeli vost v islámu. Brahmíni, kteří měh výsadu vyučovati Hindy, měli všechnu
domýšlivost a lenost dědičné výsady. Ale třeba Akbar nevypracoval pro Indii
všeobecného vy chovatelského plánu, založil dosti moslimských i hindských škol.

Umělecké a stavitelské památky mogulské jsou posud velmi hojné, a když
mluvíme o indickém umění bez podrobnějšího určení, myslíváme při tom obyčejně
na tuto velkou dobu. Malířství té doby jest jemné a krásné a celým svým rázem
velmi blízké současným pracím perským.

Ve stavitelství bylo vždy osudem Indie přijímati do sebe sémě vysoko vyvinu¬
tých uměleckých slohů a obměňovat! a vypracovávat! je svým zvláštním způsobem.
Teprve po helénském vpádu tam počali stavět! všeobecně z kamene a náhlé rozší¬
ření stup, pamětních sloupů a jiných staveb za Asoky ukazuje yšude na přítomnost
perských a helénských umělců. Budhistické umění, které zanechalo takové
význačné památky v gandharském okrese na severozápadní hranici a které vzniklo
v prvních čtyřech stoletích po Kr., je také ryze helénské. Jsou tam průčelí s pra¬
videlnými korintskými sloupy.

Teprve za dynastie guptské a v pátém a šestém století po Kr. dostává stavi¬
telství a sochařství v Indii sloh zřetelně hindský nabývajíc vlastního důstojného
rázu. Dravidský vhv z jihu obmezil čáry svislé a ustálil stavby s vodorovnými
římsami a stupňovité pyramidy. ,, Černá pyramida” kanaracká je z nejkrásnějších
a nejvýznačnějších předmoslimských hindských chrámů.

Moslimské výboje přinesly s sebou hlavní formy maurského slohu, minaret
a lomený oblouk, a na tomto novém základě vytvořila Indie neobyčejně jemné

643

práce kamenické, okenní kružboví a mříže. Džama Mazdžit v Ahmedabadu (pat¬
nácté století) je z nejkrásnějších indských mešit, ale snad nejskvělejší a nej vý¬
raznější ukázkou veškerého toho mogulského stavitelství je Taj Mahal, hrob vysta¬
věný Šáhem Džahanem (1627 až 1658) pro jeho ženu. Italští stavitelé a dělníci
spolupracovali s Indy na této půvabné budově.

11. Cikáni

Zvláštní průvodní zjev těchto pozdějších mongolských bouřlivých přeměn ve
čtrnáctém století, přeměn, jejichž hlavou a středem byl Timurlan, byly potulné
tlupy podivných východních uprchlíků, kteří se objevili v Evropě — byli to cikáni.
Objevili se někdy koncem čtrnáctého a začátkem patnáctého století v Řecku, kde
je pokládali za Egypťany, názor velmi všeobecný, který sami přijali a rozšiřovali.
Ale jejich vůdcové se titulovali „hrabata z Malé Asie”.

Potulovali se asi již několik století v západní Asii, dokud jich řeže Timurlanovy
nezahnaly za Helespont. Od původní jejich domoviny — jako to bylo u osmanských
Turků — je snad odtrhla veliká zátopa Džingisova, neodešli-li dříve. Potulovali se,
jako se potulovali osmanští Turci, ale s menším štěstím. Šířili se Evropou pomalu
na západ; podivné ty kočovnické útržky ve světě pluhu a města, zahnané ze sta¬
rých bydlišť na bakterských stepech, hledaly útočiště na evropských pastvinách,
u plotů, v divokých lesích a na opuštěných místech. Němci je jmenovali „Uhry”
a „Tatary”, Francouzi „Cechy” (Bohémiens).

Nezdá se, že by byli zachovali správnou tradici o svém původu, ale mají zvláštní
jazyk, který naznačuje jejich ztracené dějiny; obsahuje mnoho severoindických
slov a je asi svým původem severoindický nebo bakterský. V jejich řeči je také
dosti živlu arménského a perského.

Nacházíme je dnes ve všech evropských zemích; jsou kotláři, kramáři, koňaři,
komedianty, hadači a žebráky. Na mnohé obrazotvorné duše působí jejich ležení
vedle cest s kouřícími se ohni, kulatými stany, spoutanými koňmi a křiklavými
opálenými dětmi silným dojmem.

Vzdělanost je v dějinách něco tak nového a byla po vehni dlouhý čas něco tak
místního, že si musí teprve většinu našich pudů k své potřebě podmaniti a přizpů-
sobiti. Ve většině z nás, leckdy nespokojených s jejími formami a složitostí, vězí
kus kočovníka. Jsme posud jen vlažnými usedlíky. Krev v našich žilách se svářela
právě tak na stepech jako na orné půdě.

Mezi jinými nákazami, které cikáni přenášejí ze země do země, je také lidová
hudba zemí, kterými prošli. Byli vždy nadšenými, byť ne původními hudebníky;
všude byli Udovými muzikanty dodávajíce všemu svůj osobitý ráz. Kradli lidové
písně, jako někdy kradli děti a dělali z nich cikány. Nikdy neužívali not, ale mají
silnou tradici a podnes má cikánská píseň hojnost potomků v hudbě uherské,
španělské a ruské.

644

KAPITOLA XXXIII

Obrození západní civilisace

(POZEMNÍ CESTY USTOUPÍ CESTÁM NÁMOÉNlM)

1. Křesťanství a lidovýchova

Soudíc podle mapy byla tři století od počátku století třináctého do konce
patnáctého pro křesťanství dobou ústupu. Tato století byla věkem národů mongol¬
ských. Kočovnictví ze střední Asie ovládalo známý svět. Na vrcholu tohoto období
byli panovníci mongolského nebo příbuzného tureckého plemene a tradice v Číně,
v Indii, v Persii, v Eg5rptě, v severní Africe, na Balkánském poloostrově, v Uhrách
a v Rusku.

Osmanští Turci se vydali i na moře a bojovali s Benátčany na „jejich” Středo¬
zemním moři. R. 1529 oblehli Turci Vídeň a byli poraženi spíše počasím nežli
obhájci. Habsburské císařství Karla V. platilo sultánovi poplatek. Teprve v bitvě
u Lepanta r. 1571 — v bitvě, ve které Cervantes, spisovatel Dona Quixota,
pozbyl levé ruky, křesťanstvo podle jeho slov „zlomilo pýchu Osmanů a vyvrátilo
víru světa, že je turecké loďstvo nepřemožitelné”.

Jedinou zemí křesťanského postupu bylo Španělsko. Prozíravý muž, přehlížející
svět na počátku šestnáctého století, by byl mohl právem usuzovati, že je otázkou
jen několika generací, než se stane celý svět mongolským — a pravděpodobně
mohamedánským. Právě tak velmi mnoho lidí pokládá za jisté, že evropskému
panství a jakémusi svobodomyslnému křesťanství je souzeno rozšířiti se po celém
světě. Zdá se, že jen málokdo si uvědomuje, jak nová a pravděpodobně dočasná je
tato evropská nadvláda. Teprve na samém sklonku patnáctého století se počaly
ukazovat! zřejmé příznaky skutečné životnosti západní Evropy.

Naše dějiny se blíží nyní naší době, a naše studium se stává čím dále tím více
studiem nynějšího stavu věcí. Evropský nebo poevropštěný svět, v němž čtenář
žije, je týž, který vidíme rozvíjet! se ve scvrklé, Mongoly ohrožované Evropě
raného patnáctého století. Její tehdejší problémy jsou zárodečnými formami pro¬
blémů nynějších. Je nemožno pojednávati o oné době a nepojednávati při tom
o době naší. Chtěj nechtěj se politisujeme. „Politika bez dějin nemá kořene,” praví
J. R. Seeley, „dějiny bez politiky nemají ovoce.”

Pokusme se objeviti s nestranností, jaké jsme jen schopni, jaké to byly síly,
které drobily a zadržovaly energii Evropy za toho strašlivého výbuchu mongol¬
ských národů, a jak si můžeme vyložit! nahromadění duševní i fysické energie,
která beze vší pochyby účinkovala za období zdánlivého ústupu a která tak půso¬
bivě vyrazila na jeho konci.

Jako za doby druhohorní, kdy vládli na zemi velicí ještěři, se v odlehlých
a zapadlých končinách rozvíjeli srstnatí ssavci a pernatí ptáci, kteří měli přemoci

545

Všimli jsme si, že se jeho zá¬
kladní myšlenky projevily v řec¬
kých republikách a zvláště v
Athénách, ve veliké republice
římské, v židovství, v islámu a
v západním katolicismu. Tento
moderní stát, jak jej vidíme dnes
růsti před našima očima, je v
podstatě pokusným sloučením
dvou myšlenek, zdánlivě si od-
Kaditelnice z tepaného stříbra v Padui (z XV. stol.) porujících, myšlenky S p O 1 e Č-

nosti, založená na víře
a poslušnosti, jako byly zcela určitě nejprvnější civilisace, a myšlenky spo¬
lečnosti, založené na vůli, jako byly prvotní pohtické skupiny národů
severských a hunských. Usedlí vzdělaní národové — kteří byli původně ve většině
případů národové kavkazští nebo dravidští nebo jihomongolští, rozvíjeli, zdá se,
tisíce a tisíce roků svoje myšlenky a zvyky na základě uctívám a osobního poddan¬
ství, kdežto národové kočovní na základě sebedůvěry a sebevědomí. Za takových
okolností je dosti přirozené, že kočovní národové zaopatřovali civilisace vždy
novými vládci a novou aristokracií. To je rytmus všech raných dějin. Teprve po
tisíciletých cyklických změnách, v nichž se střídaly osvěžující kočovnické výboje
s civilisací, s úpadkem a s novými výboji, počíná splývati směr „civilisovaný” neboli
poslušný a pracující se směrem „volným” neboli aristokratickým a dobrodružným
v nový t}^ společenský, vyžadující si nyní naší pozornosti jako podstatný znak
současných dějin.

Sledovali jsme v těchto dějinách ponenáhlý rozvoj větších a větších ,,civiliso-
vaných” lidských společností ode dnů prvotního paleolitického kmene. Viděli jsme,
jak výhody a potřeby zemědělství, bázeň před kmenovými bohy, představy kněze-
krále a boha-krále měly podíl na upevňování větších a mocnějších společností

konečně to strašlivé zvířectvo
tvory jinými, daleko pohyblivěj¬
šími a schopnějšími, tak se v ob-
mezených územích středověké
západní Evropy, když mongol¬
ské říše ovládaly svět od Dunaje
k oceánu Tichému a od arktic¬
kých moří k Madrasu, Maroku
a Nilu, kladly základy k nové¬
mu, tvrdšímu a působivějšímu
typu lidské společnosti. Tento
společenský typ, který se teprve
vytváří, vyvinuje a zkouší, mů¬
žeme snad nazvati „moderním
státem”. Je to, pravda, dosti
neurčitý výraz, ale vynasnažíme
se postupně dáti mu smysl.

546

v oblastech největší úrodnosti. Pozorovali jsme v těchto raných civilisacích vzá¬
jemné působení kněze, který byl obyčejně domorodcem, i panovníka, který byl
obyčejně dobyvatelem; pozorovali jsme, jak se rozvíjela psaná tradice, která se
vymkla kněžskému dozoru, i jak se objevily nové síly, s počátku zřejmě náhodné
a druhbtné, které jsme nazvali svobodným rozumem a svobodným svědomím
lidstva. Viděli jsme panovníky prvotních civilisací v říčních údolích, jak šířili své
území i svůj vliv a viděli jsme, jak se zároveň na území méně úrodném rozvíjí život
ryze divokých kmenů v kočovnictví, jež se stále více spojuje a politicky uplatňuje.

V5rtrvale a různým směrem šlo lidstvo jedním nebo druhým z těchto dvou způ¬
sobů života. Po dlouhé věky všechny civilisace rostly a rozvíjely se ve směru
monarchickém, a to absolutně monarchickém, a pozorovali jsme, jak v každé
monarchii a dynastii, jako by to byl nutný zákon, ustupovala energie a zdatnost
nádheře, lhostejnosti a úpadku, až konečně vyžilý rod podlehl svěžejšímu rodu
z pouště nebo ze stepi.

Příběh civilisací s raným zemědělstvím, s chrámy, panovnickými dvory a městy
ční vysoko v lidských dějinách, ale třeba uvážiti, že dějištěm tohoto příběhu byla
vždy jen velmi malá část souše na povrchu zemském. Na větší části země až do
nedávná, až do posledních dvou tisíciletí, žily otužilejší, méně četné kmeny z lesů

EVROm při gA:ŘI HRADU

547

a savan i kočovní národové z občasných pastvin svým vlastním, stále se rozvinu¬
jícím životem.

Prvotní civilisace, možno říci, byly společnosti, založené na poslušnosti, a stmelo-
vala je poslušnost k bohům-králům nebo králům, poslouchajícím bohy; směr kočov-
nický zase mířil k jinému typu sdružovacímu, který tady jmenujeme společností,
založenou na vůli. Ve společnosti kočovné a bojovné musí býti jednotlivec i samo¬
statný i ukázněný. Náčelníci takových společností musí býti náčelníky, za kterými
jdou druzí dobrovolně, ne pány, kteří nutí jiti. Tuto společnost, založenou na vůli,
možno stopovati celou lidskou historií: všude najdeme, že původní sklon všech
kočovníků bez rozdílu, Seveřanů, Semitů i Mongolů, řídila mnohem více vůle
a přímá snaha, než tomu bylo u lidu usedlého. Severští národové přišli do Itálie
a do Řecka pod královskými vůdci; nepřinesli s sebou soustavného chrámového
kultu, nalezli takové věci v dobytých zemich a přisvojili si je, jako si přisvojili ty
země. Řekové a Latinové zapadli opět velmi snadno do republik, stejně jako Áriové
v Indii. V raných franckých a německých královstvích byla také volební tradice,
ačkoli se volilo vždy zpravidla jen mezi několika členy královské kasty nebo rodiny.
První kalifové byli voleni, soudcové israelští a „králové” karthaginští a tyrští byli
voleni, právě jako velicí chánové mongolští, dokud se Kublaj nestal čínským
panovníkem.

Stejně pevná jest v usedlých zemích opačná myšlenka, myšlenka nevolebního
božského práva králů a jejich božského a vrozeného práva na vládu.

Jak se naše dějiny rozvíjely, všimli jsme si, že se objevují nové a složité živly
v příběhu lidských společností; viděli jsme, že kočovník se stal zprostředkovatelem,
obchodníkem, a všimli jsme si rostoucí důležitosti plavby ve světě. Zdá se tak
nezbytné, že cestování osvobozuje lidského ducha, jako že usídlení v úzkém obzoru
lidi zastrašuje a zotročuje . , . Ale přes všechny tyto komplikace táhne se ději¬
nami mocné soupeření mezi metodou poslušnosti a mezi metodou vůle až do našich
•časů. Až podnes je jejich smíření neúplné.

Civilisace i ve svých nejotročtějších formách vždy poskytovala mnoho toho, co
je pro lidstvo nesmírně přitažlivé, vhodné a jemu sourodé: ale něco neklidného
a nezkrotného v lidském pokolení neustále usilovalo odvrátit! civilisaci od jejího
původního spoléhání na bezúčastnou poslušnost ke společenství zúčastněné vůle.
A kočovnictví, číhajícímu v naší krvi a zvláště v krvi panovníků a šlechty, jež zcela
jistě a význačnou měrou přispělo k zplození pozdějších pokolení, musíme také při¬
číst! to neustálé usilování o širší obzor, jež nutí každý stát rozšiřovat! podle mož¬
nosti své hranice a rozprostírat! své zájmy až na konec světa. Moc kočovnického
neklidu, jež usiluje přivést! celou zemi pod jednu vládu, zdá se totožná s duchem,
který způsobuje, že většina z nás nerada snáší vedení a obmezování a snaží se míti
účast na jakékoli vládě, kterou snášíme.

A tento přirozený, tento v naší povaze tkvějící boj lidstva usmířit! civilisaci se
svobodou udržovala věk za věkem vojenská a politická neschopnost každé společ¬
nosti, založené na poslušnosti. Poslušnost, jakmile jednou lidé jsou pod jejím jhem,
snadno se udržuje a přenáší; to dosvědčuje trpná úloha Egypta, Mesopotamie
a Indie, původních a typických to zemí poddanství, „kolébek vzdělanosti”, se kterou
přecházely z panství pod panství. Otrocká vzdělanost jest stálým vyzýváním svo¬
bodného kořistníka.

548

Společnost, založená na vůli, vyžaduje naproti tomu splynutí nepoddajných živlů;
takovou společnost je nesnadno vytvořit! a ještě nesnadněji udržeti. Příběh
Alexandra Velikého ukazuje, jak společnost, založená na vůli macedonských voje¬
vůdců, se znenáhla rozpojuje před jeho žádostí, aby mu vzdávali božskou poctu.
Zavraždění Kleitovo jest velmi příznačné pro zápas mezi svobodnou a otrockou
tradicí, který se dál, kdykoli nový dobyvatel, zvyklý posud na volný život, vidí
kolem sebe stěny paláce staré monarchie.

Dějiny římské republiky nám vyprávějí o první veliké společnosti v dějinách
světových, založené na vůli, o první svobodné společnosti, mnohem větší nežli
město, i jak slábla vzrůstem a spotřebovávala se samými úspěchy, až konečně
ustoupila monarchii starého rázu a upadla rychle v jednu z nejslabších otrockých
společností, které se kdy zhroutily pod nárazy hrstky útočníků. Věnovali jsme
v této knize dosti pozornosti činitelům, kteří způsobili tento pád, protože mají
základní důležitost v lidských dějinách. Jedním z nejpatrnějších "byl nedostatek
široké organisace výchovy, jež by vedla mysl obyčejného občana k tomu, aby hle¬
dal svůj základ v myšlence povinnosti sloužiti republice, aby to chtěl; jiným
takovým činitelem bylo, že lidé nežili v prostředí všeobecného poučování, jež by
udržovalo jejich činnost v souladu a umožňovalo jim souborně c h t í t i. Společnost
založená na vůli je ve svém rozsahu obmezena hranicemi, které se kladou společ¬
nosti založené na vědění. Soustředění majetku v rukou několika málo lidí a nahra¬
zení svobodných dělníků otroky bylo umožněno úpadkem veřejného ducha a zmat¬
kem veřejného porozumění, který byl výsledkem tohoto obmezení.

Krom toho nestála za římským státem žádná působivá náboženská myšlenka;
tmavý etruský kult Říma, hrabající se ve vnitřnostech, se hodil k politickým
potřebám veliké společnosti právě tak málo jako šamanismus mongolský, velmi mu
podobný. Nesmírný dějinný význam křesťanství i islámu leží v tom, že oboje nábo¬
ženství cestami docela určitými aspoň slibovalo vyplniti po prvé, pokud lidská
pamět sahá, tuto propast, zející v římské republikánské soustavě stejně jako
v soustavě kočovnické, dáti širokým vrstvám lidovým společnou mravní výchovu
a zaopatřit! jim společné dějiny minulosti a společnou myšlenku lidského cíle
a určení. Platon i Aristoteles, jak jsme poznamenali, obmezili ideální obec na
několik tisíc občanů, poněvadž nedovedli pochopit!, jak by společná myšlenka mohla
udržeti pohromadě větší počet lidí. Neměli jiné zkušenosti o jakémkoli jiném vy¬
chování kromě metody jejich doby — vychovávání jednoho žáka jedním učitelem.
Řecké vychování bylo téměř jenom vychování ústní, mohlo se ho tedy dostati
jenom obmezenému počtu aristokracie. I křesťanská církev i islám ukazovaly, jak
je toto obmezení nezdravé. Můžeme si představit!, že konaly svou vychovávací
úlohu v rozsáhlém okruhu svých možností hrubě nebo špatně, ale nás zajímá pře¬
devším to, že ji vůbec konaly. Obojí náboženství provádělo téměř světovou propa¬
gandu myšlenky a nadšení. Obojí spoléhalo se zdarem na sílu psaného slova, jež
spojovalo veliké množství rozličných lidí ve společný podnik.

V jedenáctém století, jak jsme viděli, ovládala křesťanská myšlenka všechnu
tu velikou zápasící směs západního císařství, na prach rozmělněného, jako
myšlenka jednotící a povznášející. Vytvořila na nebývalé prostoře a z nebývalého
počtu lidí povrchní, ale působivou společnost, založenou na vůli. Židé drželi svou
společnost pohromadě systematickou výchovou aspoň již od počátku křesťanského

H. G. Wells, Dějiny světa — jj.

349

letopočtu. Jen jedinkráte před
tím se dostalo něco podobného
veliké části lidstva — byla to
myšlenka společnosti, založené
na dobrém chování, kterou šířili
vzdělanci po celé Číně.

Katolická církev dávala to,
co scházelo římské republice, to¬
tiž soustavu lidového vyučování,
větší počet universit a nové me¬
tody vzájemného duševního sty¬
ku. Výtvory těmi otevřela cestu
novým možnostem lidské vlády,
které nyní probleskují v těchto
„Dějinách”, možnostem, jež tře¬
ba teprve pochopiti a vypraco-
vati ve světě, ve kterém žijeme.
Až posud byla vláda států buď
autorativní, řízená jakýmsi slou¬
čením kněze a panovníka, přijí¬
maná bez kritiky a bez námitek,
nebo to byla demokracie, nevy¬
chovaná a nepoučená, zvrhající
se při větším počtu v pouhou vládu luzy a politiků, jak tomu bylo v Římě. Ale ve
třináctém století již svítaly první náznaky vlády ideálu, který si posud razí cestu
k svému uskutečnění, ideálu moderního, ideálu světové výchovné vlády, ve
které obyčejný člověk není ani otrokem neobmezeného panovníka ani státu ovlá¬
daného demogagy, ale poučenou, přesvědčenou a na potaz branou částí společnosti.
Důraz třeba klást i na slovo výchovný a na myšlenku, že poradní schůzi musí před¬
cházet! poučení.

V praktickém provádění této myšlenky, že jest výchova hromadným výkonem
a nikoli soukromou věcí, jest podstatný rozdíl „moderního státu” a kteréhokoli
z jeho předchůdců. Lidé si počínají uvědomovati, že moderní občan musí být nej¬
dříve poučen a pak teprv brán na potaz. Dříve než může hlasovati, musí slyšeti
důvody; dříve než může rozhodovat!, musí věděti. Ne zřizováním volebních míst¬
ností, nýbrž zřizováním škol, utvářením literatury, vědění a zpráv všeobecně
přístupných se otevírá cesta z otroctví a zmatků ke státu dobrovolně spolupracu¬
jícímu, který jest moderním ideálem. Hlasovací lístky samy o sobě jsou bezcenné.
V Itálii za doby Gracchů měli hlasovací právo, ale toto hlasovací právo jim nepo¬
mohlo. Dokud nemá člověk vychování, je pro něho hlasovací právo neužitečné
a nebezpečné. Ideální společnost, ke které spějeme, není toliko společnost založená
na vůli ; je to společnost založená na vědění a vůli, nahrazující
společnost založenou na víře a poslušnosti. Teprve vychováním
bude možno smířiti ducha svobody a samostatnosti se spoluprací, bohatstvím
a jistotou civilisace.

Sloupová hlavice s pitvorami (na zvonici v Pise)

550

2. Evropa počíná mysliti samo¬
statně

Ale ačkoli je jisto, že kato¬
lická církev svou propagandou,
svými projevy, působícími na
lid, svými školami a universita¬
mi ukázala výhled na moderní
výchovný stát v Evropě, je stej¬
ně jisto, že na nic podobného ni¬
kdy nepomýšlela. Neposílala se
svým požehnáním vědění; dáva¬
la je bezděky. Církev se nepo¬
kládala za dědičku římské repub¬
liky, nýbrž římského císaře. Její
vychovatelské pojetí nebylo uvol¬
něním ducha, nebylo výzvou k
spoluúčasti, nýbrž bylo podma¬
něním ducha. Dva z největších
vychovatelů středověkých, Ka¬
rel Veliký a Alfréd Veliký, ne¬
byli vůbec církevníci, nýbrž pa¬
novníci a státníci, kteří využili
církevní organisace. Ale tuto
organisaci provedla církev. Cír¬
kev i panovník ve své vzájemné
rvačce o moc se dovolávali myš¬
lení obyčejného člověka, aby jim
pomohl. Obyčejný člověk, nezávislý a neúřední, jim na jejich bojovné výzvy odpo¬
věděl tím, že začal samostatně mysliti.

Již v třináctém století jsme viděli papeže É.ehoře IX. a císaře Fridricha II.
v prudkém veřejném sporu. Již tenkrát cítili, že přišel na svět nový rozhodčí, větší
než papež nebo monarchie, že tu jsou čtenáři a veřejné mínění. Odchod papežův
do Avignonu a rozštěpení i nepořádky papežství za čtrnáctého století podněcovaly
po celé Evropě nesmírně toto svobodné posuzování autority.

S počátku se běžná kritika církve dotýkala jen věcí mravních a hmotných.
Bohatství a přepych vyššího kněžstva a těžké papežské daně byly hlavním podně¬
tem k stížnostem. A starší pokusy znovu zavěsti křesťanskou prostotu, na př. zalo¬
žení řádu františkánského, nebyly hnutím odlučným, ale hnutím obrodným. Teprve
později se vyvíjela hlubší a ničivější kritika, která útočila na ústřední fakt církev¬
ního učení a oprávněnosti kněžského významu, totiž na oběť mše.

Načrtli jsme zhruba první počátky křesťanství a ukázali jsme na to, jak rychle
nesnadné a přísné pojetí království božího, které bylo ústřední myšlenkou učení
Ježíše Nazaretského, bylo zakryto ožitím star^ obětní myšlenky — učení sice
nesnadnějšího k pochopení, ale slučitelnějšího se zvyky, náklonnostmi a obvyk¬
lostmi každodenního života na blízkém Východě. Všimli jsme si, jak se vytvořila

Dívčí portrét od Piera delta Fruncesca (kol, r. 1460)

551

jakási theokrasie mezi křesťanstvím a židovstvím a mezi kultem serapickým,
mithraickým a jinými soupeřícími kulty, jimiž se mithraická neděle, židovská
myšlenka krve jako něčeho nábožensky nezbytného, alexandrijský význam matky
boží, oholení a postící se kněží, sebetrýznivý asketismus a mnohé jiné věci, týkající
se víry, obřadů a prakse, naštěpovaly na rozvíjející se náboženství. Nové učení,
takto přizpůsobené, jistě bylo mnohem přístupnější a přijatelnější v Egyptě, v Sýrii
a jinde. To vše byly věci v myšlenkovém směru snědého středomořského plemene,
věci tomuto t5rpu sourodé. Ale jak jsme ukázali vj^rávějíce o Mohamedovi, neuči¬
nily tyto vymoženosti křesťanskou víru přijatelnější arabským kočovníkům, ba
právě tyto rysy vzbudily jejich nelibost. A stejně i oholení mniši, odění dlouhými
rouchy, i jeptišky a kněží vzbuzovali u severských barbarů na severu a na západě
jakési instinktivní nepřátelství. Všimli jsme si zvláštního odporu starých Anglo-
sasů a Normanů proti mnichům a jeptiškám. Jako by cítili, že život i zvyky těchto
pobožnůstkářů jsou podivné a nepřirozené.

Srážka mezi tím, co bychom mohli nazvati „snědými” činiteli, a mezi novějšími
živly v křesťanství se zesílila ještě nařízením papeže Řehoře VII. v jedenáctém
století, že mají katoličtí kněží žiti v bezženství. Východ znal náboženský celibát již
tisíce roků; na západě se na něj dívali skepticky a s podezřením.

A nyní — ve století třináctém a čtrnáctém, kdy laický duch severských národů
počal nabývati vědomostí, kdy se naučil čisti, psáti a vyjadřovati se a když vešel
ve styk s podnětným a činným duchem arabským, vidíme, jak se počíná mnohem
hroznější kritika katolicismu, rozumový útok na kněze jako kněze a na obřad mše

V pekle. Od Federiga Zucchara, italského malÍTe (1543 — 1609)

552

Jan Hus před koncilem kosmickým
Z obrazu německého malíře K. F. Lessinga (180S — 1880)

jako na ústřední bod náboženského života, sloučený s touhou po návratu k osob¬
nímu učení Ježíšovu, jak je zaznamenáno v evangeliích.

ZmíniU jsme se již o životě Angličana Viklefa (asi 1320 — 1384) i jak přeložil
do angličtiny bibli, aby postavil její autoritu proti autoritě papežské. Prohlásil nauky
církve o mši za neblahý omyl, a obzvláště učení, že posvěcený chléb, snědený při
tomto obřadě, se jakýmsi kouzelným způsobem stane skutečným tělem Kristovým.
Nebudeme se zde zabývati otázkou transsubstanciace, jak se nazývá tato mystická
přeměna podstaty ve svátosti oltářní, v celé její spletitosti. To je věcí theologického
odborníka. Ale je zřejmo, že každá taková nauka, jako je katolická, která činí
z posvěcení svátostných součástí zázračný výkon, který smí konati kněz a jenom
kněz a který činí ze svátosti ústřední nezbytnost náboženské soustavy, zvyšuje
nesmírně důležitost kněžské třídy.

Naopak zase názor, který byl význačným názorem „protestantským”, že tato
svátost jest toliko jedením chleba a pitím vína na památku Ježíše Nazaretského,
odstraňuje konec konců zvláštní potřebu posvěceného kněze.

Viklef sám nešel tak daleko; byl knězem a zůstal knězem do konce svého
života; domníval se, že Bůh je v posvěceném chlebě přítomen duchovně, ne-li pod¬
statně, ale jeho učení vzbudilo otázku, která zanesla lidi daleko za místo, na kterém
on stál. Se stanoviska dějepiscova se zápas proti Římu, který Viklef zahájil, stal
rychle zápasem možno říci o rozumové nebo laické náboženství, jež se dovolávalo
svobodného rozumu a svobodného svědomí v lidstvu proti náboženství autorativ-
nímu, tradičnímu, obřadnému a kněžskému. Posledním cílem tohoto složitého

663

zápasu bylo zbaviti křesťanství docela tak jako islám jakékoli stopy starého
kněžství, obrátiti se k bibli jako k jediné autoritě a vrátiti se možno-li k původnímu
učení Ježíšovu. Většina těchto sporných věcí není mezi křesťany vyřízena do dneš¬
ního dne.

Viklefovy spisy neměly nikde většího vlivu nežli v Cechách. Asi od r. 1396 učený
Cech, Jan Hus, měl na pražské universitě řadu přednášek, založených na učení
velikého oxfordského učitele. Hus se stal rektorem university a jeho učení přimělo
církev, že ho vyobcovala (1412).

To bylo za doby velikého schismatu, právě před koncilem Kostnickým (1414
až 1418), který se sešel, aby pojednal o pohoršlivých nepořádcích v církvi. Řekli
jsme již, jak bylo schisma odstraněno zvolením Martina V. Snahou koncilu bylo
křesťanství zase úplně spojití. Ale způsob, jakým usilovali o toto spojení, se příčí
našemu modernímu svědomí. Viklefovy kosti byly odsouzeny k spálení. Hus byl
vlákán do Kostnice slibem bezpečného průvodu a tam byl pak. souzen pro kacířství.
Bylo mu nařízeno, aby odvolal některé ze svých názorů. Odpověděl, že nemůže
odvolati, dokud nebude o svém bludu přesvědčen. Bylo mu řečeno, že jest jeho
povinností odvolati, žádají-li toho jeho představení, ať je přesvědčen nebo ne.
Odmítl přistoupit! na tento názor. Přes císařův průvodní list byl za živa upálen
(1415), mučedník ne nějakého zvláštního učení, nýbrž svobodného rozumu a svo¬
bodného svědomí lidstva.

Je nemožno postaviti proti sobě jasněji názor kněžský a protikněžský nebo
ukázati dokonaleji zlého ducha v kněžstvu, než se stalo odsouzením Jana Husa.
Druh Husův, Jeroným Pražský, byl upálen rok na to (1416) .

Po těchto násilnostech následovalo povstání Husitů v Cechách (1419) — první
z náboženských válek, které vyznačují rozpadání křesťanstva. R. 1420 papež
Martin V. vydal bulu, vyhlašující křížovou výpravu „na zničení viklefistů, husitů
a všech jiných kacířů v Cechách”. Přivábeni takovým pozváním hrnuli se všichni
nezaměstnaní dobrodruzi a všechna potulná chátra na tuto chrabrou zemi, ale
našli v Cechách, které vedl veliký vůdce Žižka, více útrap a méně kořisti než oče¬
kávali. Husité si počínali při svých podnicích na tuto dobu svrchovaně demokra¬
ticky a celá země vzplála nadšením. Křižáci oblehli Prahu, ale nedobyli jí a byli
tak poraženi, že z Cech zase odtáhli. Druhá křížová výprava (1421) nebyla úspěš¬
nější. Dvě jiné výpravy se setkaly s nezdarem. Zatím nastaly bohužel mezi Husity
vnitřní rozbroje. Podnícená tím pátá křížová výprava (1431) přestoupila hranice
pod Fridrichem, markrabím braniborským.

Vojsko těchto křižáků čítalo podle nejnižšího odhadu 90.000 pěších a 40.000
jezdců. Napadli Cechy od západu a oblehli nejdříve město Tachov, ale nemohouce
dobýti silně opevněného města, dobyli městečka Brodu, kde stejně jako po okolní
krajině páchali nejstrašnější zvěrstva na obyvatelstvu, které z valné části se
neprovinilo docela žádnou theologií.

Křižáci zvolna postupovali, až se dostali do okolí města Domažlic. „14 srpna
1431, o třetí hodině s poledne, dostali křižáci, kteří se utábořili v krajině mezi
Domažlicemi a Horšovým Týnem, zprávu, že se Husité blíží pod vedením Prokopa
Velkého. I ačkoli Husité ještě asi míli vzdálí byli, aniž jich bylo viděti, však již
rozléhal se opodál nezvyklý rachot pochodu vozového, a zpěv celého táboru hlučný:
,Kdož jste boží bojovníci’.” (Palacký.) Křižácké nadšení vyprchalo s úžasnou

654

rychlostí. Liitzow (v knize „Bohemia”) popisuje, jak papežský legát s vévodou
saským vystoupil na horu jakousi, aby shlédnul i vojska i bojiště. Viděli však, že
to nebude bojiště. Veškero ležení německé bylo v divém pohnutí. Jezdci se rozptylo¬
vali po tlupách a řinčení prázdných vozů, které ujížděly, přehlušovalo zvuk oné
strašné písně. Křižáci zanechali dokonce i své kořisti. Od markrabí braniborského
přišel vzkaz, radící k útěku; vojska nebylo možno udržeti. Ohrožovali nyní sami
sebe a papežský legát ztrávil nepříjemnou noc prchaje před nimi lesem . . . Tak
skončila křižácká výprava proti Cechům.

R. 1434 vypukla mezi Husity znovu občanská válka, v níž krajní a nejstatečnější
strana byla poražena, a r. 1436 byla mezi koncilem basilejským a umírněnými
Husity sjednána příštipkářská úmluva, ve které byly dovoleny české církvi jisté
úchylky od obecné prakse katolické, což trvalo až do německé reformace století
šestnáctého.

3. y, Černá smrt” a úsvit komunismu

Roztržka mezi husity byla do značné míry způsobena sklonem radikálnější
strany k primitivnímu komunismu, který znepokojoval zámožnější a vlivnější
českou šlechtu. Podobné tendence se ukázaly již mezi anglickými viklefisty. Vzbu¬
dily je dosti přirozeně nauky o bratrství všech lidí, jež se vynořují všude, kde se
dějí pokusy vrátiti se k základům křesťanství.

Rozvoj takových myšlenek velice podněcovala strašlivá pohroma, která se pře¬
hnala světem a obnažila základy společnosti — mor neslýchané silný. Říkali mu
černá smrt a lidstvo jím mohlo spíše vyhynouti než kterýmkoli jiným zlem. Byl
daleko smrtonosnější nežli mor Perikleův nebo Mark-Aureliův nebo morové vlny
za dob Justiniánových a Řehoře Velikého, které razily do Itálie cestu Longobar-
dům. Vznikl v jižním Rusku nebo ve střední Asii a přišel z Krimu na janovské
lodi do Janova a do západní Evropy. Přešel Arménií do Malé Asie, Egypta a severní
Afriky. Do Anglie se dostal r. 1348. V Oxfordě prý zemřely dvě třetiny studentů;
počítá se, že zahynula v té době čtvrtina až polovina všeho anglického obyvatelstva.
Po celé Evropě byla veliká úmrtnost. Heoker čítá, že zemřelo dvacet pět milionů
lidí. Rozšířil se na východ do Cíny, kde prý, jak vyprávějí čínské zprávy, zahynulo
třináct milionů lidi. Dr. C. O. Stallybrass praví, že se tento mor dostal do Cíny
teprve třicet nebo čtyřicet let po tom, kdy se objevil v Evropě. Ibn Batuta, arabský
cestovatel, který byl v Číně od 1342 do 1346, se s ním setkal při svém návratu
teprve v Damašku. Černá smrt je lidská forma nemoci, domácí mezi tarbíky
a jinými malými hlodavci v krajinách při severním konci moře Kaspického. V Číně
vedl společenský rozvrat k zanedbání říčních břehů, a následkem toho zpustošily
veliké zátopy hustě obydlené zemědělské kraje.

Nikdy nedostalo lidstvo výstrahy tak zřejmé, aby usilovalo o vědění; aby se
přestalo mezi sebou příti a spojilo se proti temným silám přírodním. Všechny řeže
Hulagovy a Tamerlanovy nebyly ničím proti tomu. „Mor ten,” praví J. R. Green,
„řádil nejprudčeji ve velikých městech, kde špinavé ulice, nemající kanalisace, byly
trvalým domovem malomocenství a zimnice. Na hřbitově, který zbožný Sir Walter
Nany založil pro londýnské občany, na místě, kde byl později vystavěn Charter

66S

Lopotíme a dřeme se na polích v dešti a vetru ...” Z řeči Johna Balla

House, prý bylo pochováno přes padesát tisíc mrtvol. Tisíce lidí zahynulo v Nor-
wiči, kdežto v Bristolu živí sotva stačili pochovat! mrtvé.

„Ale černá smrt řádila ve vesnicích téměř tak prudce jako ve městech. Prý
zahynula více než polovina kněžstva yorkshirského ; v diecési norwiČské dvě třetiny
far změnily své obročníky. Célá organisace práce byla zvrácena. Nedostatek děl¬
níků znesnadňoval menším nájemcům vykonávat! nutné zemědělské práce a jenom
to, že statkáři odpustili na čas farmářům polovici nájemného, přimělo je, že
neutekli ze svých farem. Vzdělávání půdy bylo na čas nemožné. ,Ovce a hovězí
dobytek se potulovaly po polích a rolích', praví vrstevník, ,a nebylo nikoho, kdo
by je pásl’.”

V těchto útrapách mají původ selské války čtrnáctého století. Málo se pracovalo
a málo se klidilo, a bohatí opati a klášterní majitelé tolika půdy, stejně jako
šlechtici a bohatí kupci, věděli příliš málo o hospodářských zákonech, aby pocho¬
pili, že nesmějí utlačovat! robotníky, když je taková všeobecná tíseň. Viděli, jak
se jejich majetek ničí, jejich pozemky nevzdělávají, i vydávali krutá nařízení, aby
lid byl nucen pracovat! bez zvýšení mzdy a aby se jim nerozutekl za lepším
zaměstnáním. To ovšem vzbudilo novou vzpouru proti celé soustavě společenské
nerovnosti, která až doposud platila ve světě bez odporu za božský řád. Volání
chudých našlo hrozný výraz ve slovech „šíleného kněze z Kentu”, jak ho krátce
nazývá Froissart; kněz ten přes všechny klatby a žalařování po dvacet let (1360
až 1381) nacházel pro svá kázání posluchačstvo v statných svobodní cích, kteří se
shromažďovali na kentských hřbitovech. V kázáních .šíleného’ (jak ho statkáři
jmenovali) Johna Balla poslouchala Anglie po prvé prohlášení přirozené rovnosti
a lidských práv. ,Dobří lidé’, volal kněz, ,v Anglii nebude dobře, dokud nebude
všechno společné a dokud budou robotníci a páni. Jakým právem jsou ti, které
jmenujeme pány, větší nežli my? Čím si to zasloužili? Proč nás udržují v nevol¬
nictví? Jestliže všichni pocházíme od téhož otce a matky, od Adama a Evy, jak
mohou říkati nebo dokazovat!, že jsou lepší nežli my, není-li to tím, že na ně
musíme vydělávat! svým lopocením, co oni utratí ve své pýše? Jsou oblečeni
v sametu a hřejí se v kožišinách a v hermelíně, kdežto my jsme pokryti hadry.
Oni mají vína a koření a bílý chléb, my máme ovesné placky s řezankou a pijeme
vodu. Oni nic nedělají a zůstávají v krásných domech, my se dřeme a lopotíme na
polích v dešti a ve větru. A přece ti lidé tyjí jen z nás a z naší dřiny.” Duch osudný
celé středověké soustavě dýchal z lidové rýmovačky, která zhušťovala nivelisující
učení Johna Balla: ,Když Eva předla, Adam ryl, kdo tenkrát pánem byl?’ ”

Wata Tylera, vůdce anglických povstalců, zavraždil londýnský starosta v pří¬
tomnosti mladého krále Richarda II. (1381), a jeho hnutí se rozpadlo.

SS6

v Normandii byla selská vzpou¬
ra asi r. 1000 po Kr., byly selské
vzpoury v pozdější říši římské
(Bacaudae — povstalci v Gallii
za Diokleciana a Maximiana),
ale ty nebyly daleko tak hrozné.
Ukazují nového ducha, vyrůsta¬
jícího v lidských dějinách, du¬
cha naprosto rozdílného od ne¬
tečné lhostejnosti nevolníků a
sedláků v prvotních oblastech ci-
vilisace nebo od anarchistické
beznadějnosti nevolníků a otro¬
ků, pracujících pro římské ka¬
pitalisty.

Všechna tato raná povstání
dělníků, o nichž jsme se zmínili,
byla potlačena s velkou kruto¬
stí, ale hnutí samo nebylo ni¬
kdy úplně vyhlazeno. Od těch
dob až do našich dnů byl vždy
duch vzpoury v nižších vrstvách
civilisační pyramidy. Byla obdo¬
bí odboje, období útlaku, období
kompromisu a poměrného míru ;

Komunistická stránka husitského hnutí byla částí stejných nepokojů i jinde.
O něco dříve nežli anglický výbuch byla francouzská ,,Jacquerie” (1358), ve^teré
se pozvedli francouzští sedláci, pálili zámky a pustošili venkov. O století později
stejné pohnutky zapletly Německo do řady krvavých selských válek. Ty se počaly
na sklonku patnáctého století. Hospodářské a náboženské zmatky pronikaly v Ně¬
mecku ještě zřejměji nežli v Anglii.

Význačným obdobím těchto německých zmatků bylo povstání novokřtěnců. Sekta
novokřtěnců (anabaptistů) se objevila ve Wittenberce r. 1521 pod třemi „proroky”,
a způsobila povstání r. 1525. Povstalci měli v moci město Miinster ve Vestfálsku
a snažili se ze všech sil uskutečnit! své myšlenky o náboženském komunismu.
Obléhal je miinsterský biskup a za útrap obléhání zavládla ve městě jakási šílenost;
prý se objevilo lidojedství, jistý Jan z Leydenu se zmocnil vlády, prohlásil se za
nástupce krále Davida a následoval špatného příkladu tohoto panovníka tím, že žil
v mnohoženství. Když se město vzdalo, vítězný biskup dal novokřtěnecké vůdce
strašlivě mučiti a popraviti na tržišti, a jejich zohavená těla byla vyvěšena v klecích
z kostelní věže, aby viděl celý svět, že v Miinsteru zase zavládly slušnost a pořádek . . .

Tato povstání obyčejného pracujícího lidu v západoevropských krajích ve
čtrnáctém a patnáctém století byla vážnější a trvalejší než kdykoli jindy v lidských
dějinách. V minulosti se jim nej¬

spíše blížila jistá komunistická
mohamedánská hnutí v Persii.

Knihovna sv. Marka ve Florencii, Od florentského stavitele
a sochaře Michelozza di Bartolomiheo (asi 1396 — 1472)

657

ale od těch dob až do našich ča¬
sů ten zápas nikdy nepřestal
úplně. Uvidíme jej vyšlehovati
za francouzské revoluce koncem
osmnáctého století, vyvstávat!
opět v polovici a na počátku po¬
slední čtvrti století devatenácté¬
ho a zabírati nesmírné části ny¬
nějšího světa. Socialistické hnu¬
tí devatenáctého století bylo je¬
nom jednou z obměn této ne¬
ustálé vzpoury.

V mnohých zemích, na př. ve
Francii, v Německu a v Rusku,
se tvářilo toto dělnické hnutí
časem nepřátelsky proti kře¬
sťanství, ale není pochybnosti,
že tento trvalý a celkem rostou¬
cí odpor obyčejného člověka na
západě proti životu plnému ro¬
boty a poddanství je v těsném
spojení s křesťanským učením.
Církev a křesťanští misionáři
sotva měli v úmyslu šířiti nauky
rovnosti, ale za církví byla ne-
utlumitelná osobnost Ježíše Na¬
zaretského a proti své vůli při¬
nášel s sebou křesťanský kaza¬
tel semena svobody a odpověd¬
nosti, která dříve nebo později
vzešla. Toto stálé a rostoucí povstání ,, práce”, její třídní uvědomování i přesvědčení,
že má určitá práva na celý svět, je stejně jako zřizování škol a universit, jako
spousta tištěných knih a rozvoj i šíření se vědeckého badání příznačné pro náš
nynější civilisační typ. Je to typ „moderní civilisace”, odlišný od kteréhokoli jiného
dřívějšího stupně lidské společnosti, typ, který ji označuje přese všechny její náhod¬
né úspěchy za něco nedokonalého a přechodného. Je buď zárodkem nebo je něčím,
co je odsouzeno zahynouti. Snad dovede rozřešiti tuto složitou záhadu společné
práce a společného štěstí a tak se přizpůsobí potřebám lidské duše, snad skončí
nezdarem a katastrofou jako skončila římská společnost. Snad to je počáteční
období vyrovnanějšího a uspokojivějšího řádu společenského, nebo to je soustava
určená k rozpadnutí, aby byla nahrazena jinak pojatým způsobem lidské pospo¬
litosti.

Páleni knih

(od španělského malíře Berruguete)

Snad naše nynější civilisace, stejně jako její předchůdkyně, není nic jiného než
jedna z těch sklizní, kterou zasévají rolníci, aby zlepšili půdu zachycením dusíku,
obsaženého ve vzduchu; snad vyrůstá jenom proto, aby nashromáždila jisté tra¬
dice a byla zase zaorána pro lepší věci, které z ní vzejdou. Takové otázky tvoří

S58

skutečnou podstatu dějin; uvidíme, jak se projevují stále jasněji a důrazněji ve
všech následujících událostech, až v poslední kapitole skončíme tak, jak končí
všechny naše dny a roky, přehlídkou všech našich nadějí i obav — a otazníkem.

Jak osvobodil papír lidského ducha

Rozvoj volné diskuse za tohoto věku kvašení neobyčejně podnítily tištěné knihy.
Zavedení papíru z východu umožnilo tisk, jehož zárodky byly známy už dlouho. Je
stále ještě nesnadno říci, komu náleží čest, že první užil k rozmnožování knih
něčeho tak prostého, jako je tisk. O této bezvýznamné otázce byly vedeny
nesmyslné debaty. Asi že tato sláva patří Holandsku. V Haarlemu jakýsi Coster
tiskl pohyblivými písmenkami někdy před r. 1446. Gutenberg tiskl v Mohuči asi
v téže době. V Itálii byli tiskaři asi r. 1465 a Caxton si zřídil tiskárnu r. 1477 ve
Westminsteru. První tištěná kniha v Uhrách je z r. 1473 (v Čechách r. 1467). Ale
už dávno před tím se používalo částečně tisku. Již v rukopisech dvanáctého století
jsou počáteční písmena, jež snad byla tištěna dřevěnými lisy.

Daleko důležitější je otázka výroby papíru. Bez přepínání možno říci, že papír
umožnil obrodu Evropy. Papír pochází z Cíny, kde se ho počalo užívati asi ve
druhém století před Kr. R. 751 učinili Číňané útok na arabské moslimy v Samar-
kandě; ti je zahnali, a mezi zajatci bylo několik zručných výrobců papíru, od
kterých se Arabové naučili tomuto umění. Zachovaly se posud arabské papírové
rukopisy od devátého století počínajíc. Do světa křesťanského se dostala výroba
papíru buď Řeckem nebo při opětném dobývání Španělska, když křesťanům padly
do rukou maurské papírny. Ale křesťanští Španělé výrobu zhoršili. V křesťanské
Evropě počali dělati dobrý papír až koncem třináctého století a pak stála v čele

Prodáváni odpustků. (Část dřevorytu Hanse Holbeina mladšího) (1497 — 1543)

559

Itálie, která vedla ostatní země.
Teprve ve čtrnáctém století se
dostal papírnický průmysl do
Německa a teprve koncem sto¬
letí byl papír dosti hojný a laci¬
ný, aby se tištění knih vyplácelo.
Potom se již na tisk knih dlouho
nečekalo a rozumový život světa
vstoupil do období nového a pů¬
sobivějšího. Přestal býti pramén¬
kem, tekoucím od ducha k duchu ;
stal se širokým proudem, kte¬
rého se účastnily tisíce a nyni se
účastňují už tisíce tisíců duchů.

Přímým následkem tohoto zdokonalení tisku bylo, že se na světě objevila hoj¬
nost biblí. Jiným bylo zlacinění učebnic. Znalost čtení se rychle šířila. Nejen že se
knihy velice rozmohly, nýbrž knihy, které se nyní zhotovovaly, byly také čitelnější
a srozumitelnější. Kdežto dříve si musil čtenář lámati hlavu nad nesrozumitelným
tekstem a pak přemýšlet! o tom, co znamená, mohl nyní přemýšlet! bez překážky
už za čtení. Tím, že bylo možno snadněji čisti, vzrůstal počet čtenářů. Knihy pře¬
staly býti bohatě ozdobenými hračkami nebo tajemstvím učenců. Počaly se psáti
knihy pro Čtení i pro podívanou obyčejného člověka.

Čtrnáctým stoletím počínají skutečné dějiny evropských literatur. Místní nářečí
se rychle nahrazují spisovnou italštinou, spisovnou angličtinou, spisovnou fran¬
couzštinou, spisovnou španělštinou a později spisovnou němčinou. Tyto jazyky se
staly literárními jazyky svých zemí; byly přezkoumávány, užíváním tříbeny, stá¬
valy se přesnými a výraznými. Na konec dovedly unésti břímě filosofické diskuse
stejně jako řečtina a latina.

5. Protestantismus knížat a protestantismus národu

Tento odstavec věnujeme jistým základním údajům o náboženském hnutí
v patnáctém a šestnáctém století. Jsou nezbytným úvodem do potomních politic¬
kých dějin století sedmnáctého a osmnáctého.

Třeba jasně rozeznávat! mezi dvěma proudy oposice proti katolické církvi, úplně
různými. Mísily se velmi zmateně. Církev ztrácela vliv na svědomí knížat a lidí
bohatých a nadaných; ztrácela také víru a důvěru obecného lidu. TJpadek jejího
duchovního působení na prvou třídu se jevil v tom, že byli nespokojeni s jejím
zasahováním, s jejím mravním obmezováním, s jejími nároky na nadvládu, s jejím
nárokem na zdaňování a na propouštění ze závazků. Přestali projevovat! úctu
k její moci a k jejímu majetku. Tato neposlušnost knížat a vůdců pokračovala
během středověku, ale teprve když v šestnáctém století církev počala stranit!
zřejmě svému starému protivníku, císaři, když mu nabízela podporu a přijímala
jeho pomoc ve svém tažení proti kacířství, počala knížata vážně pomýšleti na to,
aby se odtrhla od římského společenství a zřídila si svoje církve. Nikdy by to

660

nebyla učinila, kdyby nebyla pociťovala, že vliv církve na široké vrstvy lidové se
uvolňuje.

Vzpoura knížat byla v podstatě nenáboženská vzpoura proti světskému panství
církve. Císař Fridrich II. byl svými listy ke spoluknížatům jejím předchůdcem.
Vzpoura lidu proti církvi však byla v podstatě náboženská. Nenamítali nic proti
moci církve — byli proti její slabosti. Žádali si hluboce spravedlivé a nebojácné
církve, která by jim pomáhala a organisovala je proti špatnostem mocných. Jejich
hnutí proti církvi uvnitř i na venek byla hnutí ne pro uvolnění náboženského
dozoru, nýbrž pro plnější a hojnější náboženský dozor. Nechtěli méně, chtěli více
náboženského dozoru — ale přáli si míti jistotu, že to je dozor opravdu náboženský.
Stavěli se proti papeži ne protože byl náboženskou hlavou světa, ale protože jí
nebyl; protože byl bohaté kníže světské tam, kde měl být jejich duchovním
vůdcem.

Tato trojí stránka duševních
a mravních sporů, které se dály
ve století čtrnáctém, patnáctém
a šestnáctém, dodávala řadě
změn, které jsou v dějinách zná¬
my souborně jako reformace,
trojího rázu. Byla reformace
knížat, kteří chtěli zadržeti pří¬
tok peněz do Říma a zmocniti se
mravní autority, mající svůj ko¬
řen ve výchovné moci, i hmot¬
ných statků církve, jež byly pod
jejich panstvím. Byla reformace
lidu, který chtěl, aby křesťan¬
ství bylo silou proti nespravedl¬
nosti a zvláště proti nespravedl¬
nosti bohatých a mocných. A
konečně byla reformace v cirkvi,
jejímž předchůdcem byl sv.
František z Assisi, která se sna¬
žila, aby se do církve vrátila
zbožnost a touto zbožností jí
chtěla vrátiti moc.

Reformace knížat nahrazova¬
la papeže knížetem jako hlavou

Zápas v Evropě patnáctým stoletím počínajíc byl proto zápasem tří stran.
Knížata chtěla využiti lidových sil proti papeži, ale nechtěla, aby tyto síly příliš
vzrostly na úkor jejich vlastní moci a slávy. Po dlouhý čas chodila církev od kní¬
žete ke knížeti doufajíc nalézti
spojence a neuvědomujíc si, že
ztracený spojenec, jehož bylo
třeba si zase získati, byla úcta
lidu.

Stará a nová církev (allegorie). Anonymní dřevoryt ze stol. XVI,

661

náboženství a dozorcem nad svě-
domím svého lidu. Knížata ne¬
měli v úmyslu osvoboditi soud¬
nost svých poddaných, zvláště
když měli na očích názorné vy¬
učování husitů a novokřtěnců;
snažili se zříditi národní církve,
závislé na trůně. Jakmile Anglie,
Skotsko, Švédsko, Norsko, Dán¬
sko, Severní Německo a Čechy
se odtrhly od společenství s Ří¬
mem, knížata a ministři proje¬
vovali neobyčejnou starost, aby
hnutí to měli pod dozorem. Do¬
volovali jen tolik reformace, co
by uvolnila spojení s Římem;
vzpírali se všemu, co šlo nad to,
každému nebezpečnému sklonu
k prvotnímu učení Ježíšovu ne¬
bo k výkladu bible hrubě doslov¬
nému. Státní církev anglická je
z nejtypičtějších a nejúspěšněj¬
ších kompromisů, které ze sna¬
hy té vzešly. Je stále svátostní
a kněžská; ale její organisace
se soustřeďuje u dvora a v ru¬
kou lorda kancléře, a ačkoli
snad se podvratné názory mo-
Papei Julius II. (1503—13). Podobizna z fresky Raffaelovy hou projeVOVati a také Se pro-

jevují v nižších a méně zámož¬
ných vrstvách jejího kněžstva, je jim nemožno vybojovat! si vlivné a autoritativní
postavení.

Reformace obyčejného člověka byla duchem velice rozdílná od této knížecí
reformace. Zmiňovali jsme se již o lidových pokusech reformačních v Čechách
a v Německu. Obecná duchovní povstání té doby byla poctivější, zmatenější,
trvalejší a svými přímými následky méně úspěšná než reformy knížat. Velmi málo
lidí, majících náboženského ducha, mělo dosti odvahy rozejiti se se vší autoritou,
a dosti smělosti přiznati se. k tomu, že se rozešli a že nyní spoléhají výhradně na
svůj rozum a svědomí. To vyžadovalo velmi značné duševní odvahy. Všeobecný
myšlenkový proud obyčejného člověka v Evropě za této doby směřoval k tomu,
aby vytýčil svou novou vymoženost, bibli, jako autoritu proti autoritě církevní. To
bylo zvláště u velikého vůdce německého protestantismu, u Martina Luthera (1483
až 1546). Po všem Německu, ba po vší západní Evropě byli nyní lidé slabikující
v prvotiscích bible, nedávno přeložené, v knize Leviticus, v Písni Šalamounově a ve
Zjevení svátého Jana — podivných to a zarážejících knihách — právě tak jako
v prostých a povznášejících slovech Ježíšových v evangeliích. Ovšem že z toho

562

vzešly podivné názory a zvláštní
výklady. Překvapuje, že nebyly
podivnější a zvláštnější. Ale lid¬
ský rozum má svou hlavu a chce
kritisovati a vybírati si přese
všechna svá opačná rozhodnutí.

Většina těchto nových čtenářů
bible si vzala z bible, co jim je¬
jich svědomí schvalovalo a ne¬
dbali jejích hádanek a odporů.

Po celé Evropě, všude kde
byly založeny nové protestant¬
ské církve knížat, zůstal živý a
velmi Čilý zb5rtek protestantů,
kteří nechtěli míti svoje nábo¬
ženství takto předěláno. To byli
rozkolní ci, směsice sekt, kteří
neměli společného nic než svůj
odpor k autoritativnímu nábo¬
ženství, ať papežskému nebo
státnímu. V Německu potřeli
rozkolnictví většinou světští
vládcové; ve Veliké Britanii zů¬
stalo mocné a rozmanité. Mnohé
z rozdílů v chování německého
a britského národa možno přičí¬
st! poměrnému potlačení svo¬
bodné kritiky v Německu.

Většina těchto rozkolníků, Papei Lev X. (1513 — 21). Podobizna z fresky Raffaelovy
ale ne všichni, se držela bible

jako pramene bohem inspirovaného a závazného. Bylo to více na oko než doopravdy,
a moderní směr rozkolnický se nesl od tohoto původního přísahání na bibli k umír¬
něnému a citem proniknutému uznávání ryzího učení Ježíše Nazaretského. Mimo
dosah rozkolnictví, mimo dosah vyznávaného křesťanství vůbec je nyní v moderní
civilisaci také značný a stále rostoucí počet těch, kteří věří v lidstvo a v lásku
k bližnímu, a duch, jímž jsou proniknuti, má, jak už jsme řekli, původ v křesťanství.

Povězme si nyní něco o třetím proudu reformace, o reformaci v církvi samé.
Toto hnutí počínalo již ve dvanáctém a ve třináctém století objevením se černých
a šedých bratří (kap. XXXI., 14). V šestnáctém století, kdy toho bylo nejvíce
zapotřebí, přišel čerstvý podnět téhož rázu. Byla to Společnost Ježíšova, kterou
založil Inigo Lopez de Recalde, známější dnešnímu světu jako svátý Ignác z Loyoly.

Ignác započal svou životní dráhu jako kovaný chrabrý mládenec a Španěl
každým coulem. Byl obratný a bystrý a byl prodchnut vášní pro vše odvážné, pro
snášení útrap a pro slávu spíše okázalou. Jeho milostná dobrodružství byla nespou¬
taná i malebná. R. 1521 dobyli Francouzi města Pampeluny ve Španělsku proti
císaři Karlu V. a Ignác byl jedním z jejích obhájců. Dělová koule mu roztříštila

563

Ruhens: Ignác z Loyoly a jeho „společnost”

obé nohy a byl zajat. Jednu nohu mu špatně napravili a musila býti zlomena znovu,
a tyto bolestné a zdlouhavé operace ho stály málem život. Přijal poslední poma¬
zání. V noci nato se počal zotavovat!, i uzdravoval se znenáhla a uvažoval o dalším
svém životě, v němž snad měl zůstati do smrti mrzákem. Jeho myšlení se obrátilo
k dobrodružstvím náboženským. Někdy myslíval na jistou vznešenou dámu a jak
přes svou zmrzačilost by si snad přece mohl vydobýti jejího obdivu nějakým
úžasným Činem, jindy se zase domníval, že jest vyvoleným rytířem Kristovým. Za
těchto zmatených myšlenek jednou v noci, jak nám vypravuje, když ležel a bděl,
přivábila jeho pozornost nová vznešená paní — zjevila se mu blahoslavená panna
Maria s Ježíškem v náručí. „Ihned byl naplněn ošklivostí nad svým dřívějším
životem”. Umínil si vzdáti se všech myšlenek na pozemské ženy a vésti život
naprosto čistý, oddaný Matce boží. Myslil na veliké pouti a na klášterní život.

Způsob, jakým se konečně zaslíbil Bohu, ukazuje, že byl krajanem Dona Qui-
xota. Nabyl zase síly a vyjel do světa bez cíle a bez peněz, rytíř štěstěny, mající
málo více než své zbraně a mezka, na kterém jel, a na cestě se setkal s Maurem.
Jeli pospolu a bavili se, až se počali příti o náboženství. Maur byl vzdělanější; jeho
důvody byly pádné, říkal urážlivé věci o Panně Marii, na něž bylo nesnadno odpo¬
vídat!, a vítězoslavně se s Ignácem rozešel. V mladém rytíři Panny Marie všecko
vřelo studem a rozhořčením. Nevěděl, má-li se rozjeti za Maurem a zabiti ho nebo
jeti dále. Na rozcestí přenechal rozhodnutí svému mezkovi, který zachránil
Maurovi život.

Přijel do benediktinského opatství montserratského u Manresy a zde napodobil
nevyrovnatelného hrdinu středověkého básnictví romantického, Amadise galského,
a byl po celou noc na stráži před oltářem Svaté Panny. Daroval svého mezka
opatství, své světské šaty žebrákovi, uložil svůj meč a tesák na oltář, oděl se

564

hrubou pytlovinou a obul si hrubé střevíce. Pak se vydal do sousedního hospice
a tam se mrskal a umrtvoval v sobě tělesné žádosti. Po celý týden ničeho nepožil.
Odtud se vydal na cestu do Svaté země.

Po několik roků takto putoval, stravován jsa myšlenkou založiti nový řád nábo¬
ženského rytířství, ale nevěda jasně, jak to zaříditi. Cím dále tím více cítil svou
nevědomost, a inkvisice, která se počala zajímati o to, co dělá, mu zapověděla učiti
druhé, dokud sám neztráví aspoň čtyři roky na studiích. U dveří inkvisice leží spou¬
sta ukrutnosti a nesnášelivosti, a rádi se zmiňujeme o tom, že se k tomuto ukvape¬
nému, obrazotvornému mladému nadšenci chovala sympaticky a rozumně. Roz¬
poznala jeho sílu i že by mohl býti užitečný, ale viděla také nebezpečí jeho nevědo¬
mosti. Studoval mimo jiné v Salamance a v Paříži. R. 1538 byl vysvěcen na kněze
a o rok později byl založen jeho řád, po kterém tak dlouho snil, pod názvem Spo¬
lečnosti Ježíšovy. Jako Armáda spásy v dnešní Anglii učinila tato společnost přímý
pokus přenésti ušlechtilou tradici vojenské organisace a kázně do náboženství.

Tomuto Ignáci z Loyoly, když založil řád jesuitský, bylo 57 let; byl to docela
jiný muž, mnohem moudřejší a V5i:rvalejší, než ten hodně pošetilý mladík, který se
opičil po Amadisovi galském a měl noční stráž v opatství manreském; a misio¬
nářská a vychovatelská organisace, kterou v5d:vořil a nabídl k službám papeži, byla
jedním z nejmocnějších nástrojů církve, které kdy měla.

Tito lidé se dávali z vlastní vůle a ve všem všudy v poslušenství církve. Jesuit¬
ský řád zanesl po pádu mingské dynastie opět křesťanství do Cíny a jesuité byli
hlavními křesťanskými misionáři v Indii a v Severní Americe. O jejich civilisační

H. G. Wells, Dějiny světa — 36.

665

práci mezi Indiány jihoamerickými se ještě zmíníme. Ale jejich hlavní zásluhou bylo,
že pozvedli úroveň katolické výchovy. Jejich školy se staly a po dlouhý čas zůstaly
nejlepšími školami v křesťanstvu. Lord Francis Bacon verulamský praví: ,, Pokud
jde o vychovatelství . . . obraťte se na školy jesuitské, neboť nemáme nic lepšího.”
Pozvedli úroveň inteligence, popohnali svědomí katolické Evropy a pobídli pro¬
testantskou Evropu k vychovatelské soutěži.

Snad jednou uvidíme nový řád jesuitský, věnovaný nikoli službě papežské, nýbrž
službě lidstva.

Souběžně s touto mohutnou vlnou vychovatelského úsilí se tón i jakost církve
velmi zlepšily ujasněním učení a reformami organisace a kázně, které provedl
koncil tridentský. Tento koncil se scházel střídavě buď v Tridentě nebo v Bologni
mezi lety 1545 — 1563 a jeho dílo bylo důležité aspoň tak jako energie jesuitů, aby
zastavilo zločiny a bludy, pro které stát za státem odpadal od společenství
s Římem. Změna, způsobená reformací v církvi římské, byla tak veliká, jako
změny, způsobené v církvích protestantských, které se oddělily od církve mateřské.
Od té doby není už v církvi veřejného pohoršení a rozkolu. Ale za to v ní zesílila
doktrinářská obmezenost, a taková období tvůrčí duchovní síly, kterou představuje
Řehoř Veliký nebo skupina papežů, sdružená s Řehořem VII, a Urbanem II., nebo
skupina, která se počala Inocentem III., neoživují už jejího střízlivého a všed¬
ního příběhu. Církev se stala tím, čím je dnes, náboženskou organisací nepoli¬
tickou, náboženským sborem mezi náboženskými sbory. Žezlo bylo odňato od Říma.

6. Vzkříšeni védy

Nechť si čtenář nemyslí, že podvratná kritika katolické církve i katolického
křesťanství a tisk a studium bible byly jedinou nebo nejdůležitější duchovní
činností čtrnáctého a patnáctého století. Byla to jenom obecná a nejpatrnější
stránka duchovního obrození doby. Za tímto patrným a obecným probuzením
myšlení a diskuse se vyvíjely jiné, s počátku ne tak očividné, ale na konec důleži¬
tější duševní pochody. Třeba nyní stručně vylíčiti, kam tento rozvoj spěl. Počal
dlouho před knihtiskařstvím, ale knihtiskařství jej vyvedlo z přítmí.

Vyprávěli jsme již o prvním objevení se nezávislého rozumu, o badatelském
a prostě zjišťujícím duchu v lidských dějinách. Jedno jméno je ústřední při vyli-
čování tohoto prvého pokusu o systematické vědění — jméno Aristotelovo. Zazna¬
menali jsme již krátké období vědecké práce v Alexandrii. Od onoho času zabránily
spletité hospodářské, politické a náboženské spory v Evropě a v západní Asii
dalšímu duchovnímu pokroku. Tyto končiny, jak jsme viděli, upadly na dlouhé
věky pod panství monarchie východního rázu a východních tradic náboženských.
Řím zkusil zříditi průmyslovou soustavu, založenou na otroctví, a zase toho zane¬
chal. Rozvinula se první vehká kapitalistická soustava a poklesla v chaos svou
vlastní vrozenou slabostí. Evropa zapadla znovu ve všeobecnou nejistotu. Semité
se pozvedli proti Ariům a nahradili helénskou civilisaci v západní Asii a v Egyptě
kulturou arabskou. Celá západní Asie a polovice Evropy upadla pod panství mon¬
golské. Teprve ve dvanáctém a třináctém století vidíme, jak se arijský rozum zase
propracovává k jasnému výrazu.

666

Vidíme pak, jak ve vzkvétajících universitách v Paříži, v Oxfordu a v Bologni
se hromadí stále větší zásoba filosofické diskuse. Formálně jest to hlavně diskuse
otázek logických. Základem této diskuse jest jedna část učení Aristotelova; ne
celá spousta spisů, které zanechal, nýbrž jenom jeho spisy logické. Později se stře¬
dověk seznámil s jeho dílem lépe latinskými překlady z arabského vydání, opatře¬
nými poznámkami Averroesovými. Kromě těchto překladů z Aristotela, které byly
hanebné, četla západní Evropa až do patnáctého století velmi málo řecké filoso¬
fické literatury.

Obrazotvorný Platon — tak rozdílný od vědeckého Aristotela — byl téměř
neznám. Evropa měla řeckou kritiku bez řeckého tvůrčího podnětu. Bylo známo
několik novoplatonských spisovatelů, ale novoplatonismus má k Platonovi poměr
velmi podobný jako „křesťanská věda” ke křesťanství pravověrnému.

Novější spisovatelé měli ve zvyku vyhlašovat! filosofické diskuse středověkých
scholastiků za nudné a bezcenné. Neprávem. Scholastika musila zachovati přísně
technickou formu, poněvadž hodnostáři církevní, nevědomí a nesnášeliví, byli na
stráži proti kacířství. Nedostávalo se jí proto krásné jasnosti nebojácného myšlení.
Často jen naznačovala, co se neodvážila říci. Ale projednávala věci základně důle¬
žité, byla dlouhým a nezbytným zápasem o vyjasnění a opravení jistých vrozených
nedostatků lidského ducha, a mnozí dnešní lidé nebezpečně chybují, nedbá jí-li
sporných otázek, o kterých pojednávali scholastikové.

V lidském duchu je přirozená snaha zveličovat! různosti i podobnosti, na nichž
je založeno třídění, a předpokládat!, že věci nazvané různými jmény jsou naprosto
rozdílné a věci pojmenované stejným jménem jsou opravdu totožné. Tato snaha
zveličovat! klasifikační rozdíly způsobuje tisícerá zla a nespravedlnosti. Abychom
dali příklad z oboru plemene a národnosti: „Evropan” mluví často o „Asiatovi”
téměř jako by to byl docela rozdílný tvor, kdežto druhého ,, Evropana” pokládá
beze všeho za muže právě tak znamenitého a roztomilého, jako jest on sám. Bude
samozřejmě na straně Evropanů proti Asiatům. Ale jak si čtenář těchto „Dějin”
musí uvědomit! , není tohoto zdánlivého rozdílu, postavíme-li ta jména proti sobě.
Je to rozdíl vybájený, vytvořený dvěma jmény . . .

Hlavní středověký spor byl mezi „realisty” a „nominalisty”, a je třeba upozor¬
nit! čtenáře, aby měl na paměti, že slovo „realista” ve středověké diskusi má smysl
téměř naprosto rozdílný od „realisty”, jak se toho slova užívá v běžném názvo¬
sloví moderní kritiky. Moderní „realista” je ten, kdo klade důraz na materialistické
podrobnosti; středověký ,, realista” stál mnohem blíže tomu, koho bychom dnes
nazvali idealistou, a jeho opovržení pro náhodné podrobnosti bylo velmi hluboké.
Realisté tu ještě překonávali obecnou lidskou snahu zveličovat! význam logické
třídy. Domnívali se, že je ve jménu, to jest ve jménu rodovém, něco skutečně pod¬
statného. Domnívali se na př., že existuje typický „Evropan”, ideální Evropan,
který jest daleko skutečnější než kterýkoli jednotlivý Evropan. Každý Evropan je
takřka nepodařená odchylka, pokažený exemplář této hlubší skutečnosti. Nomi-
nalista se zase domníval, že jedinou skutečností v tomto případě jsou jednotliví
Evropané, že jméno „Evropan” je pouhé jméno a nic více než jméno, používané
pro všechny jednotlivé případy.

Nic není tak nesnadné jako zhustiti filosofické spory, které jsou svou podstatou
tak obsáhlé a rozmanité a jsou zabarveny duševní rázovitostí každého jednotlivce.

567

Podle rozdílu podaného zde tak stroze, by měl moderní čtenář, nezvyklý filosofické
diskusi, možná chut dáti se ihned na stranu nominalistů. Ale věc není tak jedno¬
duchá, aby na ni stačil jediný příklad, a zde jsme si zúmyslně vybrali příklad velmi
jednoduchý. Jména a klasifikace mají různou platnost a skutečnost. Jistě by bylo
nesmyslné domnívati se, že může býti příliš veliký třidní rozdíl mezi člověkem,
který se jmenuje Tomáš a člověkem, který se jmenuje Vilém, nebo že je nějaký
ideální a tresťový Tomáš a Vilém, ale přece jenom je jistě hodně hluboký rozdíl
mezi bělochem a Hotentotera a ještě větší mezi ,,Homo sapiens” a ,,Homo
Neanderthalensis”. Kdežto různost mezi psíčkem, chovaným pro zábavu,
a mezi hlídacím psem je závislá na velmi jemných rozdílech, vzniklých obvyklým
způsobem života, je rozdíl mezi kočkou a psem tak hluboký, že jej drobnohled
může objeviti v kapce krve nebo v jediném chlupu. Kdežto některé rozdíly jsou
nepatrné, jsou jiné základní a skutečné. Díváme-li se na otázku s této stránky,
pochopujeme, jak musil nominalismus na konec upustiti od myšlenky, že jména
jsou tak málo důležitá jako nálepky a jak z přehlédnutého a zlepšeného nomina-
lismu vyrostl onen soustavný pokus nalézti pravou — nejvýznačnější a nejúrod¬
nější — klasifikaci věcí a substancí, kterou nazýváme vědeckým badáním.

A je stejně zřejmé, že kdežto snaha realismu, přirozená to snaha každého neško-
leného ducha, směřovala k dogmatu, k přísnému rozdělení, k přísným úsudkům
a k nesmlouvavému jednání, směr staršího i novějšího nominalismu se nesl k přes¬
nému zjištění, ke zkoumání jednotlivin, k badání, k pokusu a k pochybování.

A tak zatím co na tržištích a na cestách všedního života lidé pojednávali o mrav¬
nosti a spravedlnosti kněžstva, o pravověrnosti kněží, o vhodnosti jejich celibátu
a o spravedlivosti papežského zdanění, zatím co v theologických kruzích se mysl
zabírala do otázky transsubstanciace, do otázky, je-li nebo není-li Bůh ve chlebu

a víně při mši, vzmá¬
hala se ve studov¬
nách a v posluchár¬
nách kritika, jdoucí
na kořen metod ob¬
vyklého katolického
učení.

Universitní přednáška pod širým nebem. Henricus de Alleniannia přednáší
o etice (počátek XV. století)

Nemůžeme se zde
pokusiti o to, aby¬
chom v tomto vývoji
odhadli význam jmen
jako jsou Petr Abe-
lard (1079 až 1142),
Albertus Magnus
(1193—1280) a To¬
máš Aquinský (1225
až 1274). Tito mužo¬
vé se snažili znovu
vybudovat! katolicis¬
mus na spolehlivěj¬
ším základě rozumo-

568

vém a obraceli se proti nominalismu. Hlavní mezi jejich kritiky a nástupci byli
Duns Scotus (? — 1308), oxfordský františkán a soudíc podle jeho svědomitého
myšlení a obezřelého rozumování Skot, a Angličan Occam ( ? — 1347) .

Oba tito mužové, stejně jako Averroes, dělali zcela určitý rozdíl mezi pravdou
theologickou a filosofickou; postavili theologii na vrchol, ale umístili ji tam, kde už
nemohla překážet! badání ; Duns Scotus prohlásil, že je nemožné dokázati rozumem
jsoucnost Boha nebo Trojice nebo hodnověrnost stvoření; Occam trval ještě
důrazněji na této odluce theologie od zkusné pravdy — odluce, která zřejmě
odpoutávala vědecké badání od dogmatického dozoru. Pozdější pokolení, využí¬
vajíce dobrodiní svobody, pro kterou tito průkopníci pracovali, a neznajíce pra¬
menů své svobody, byla tak nevděčná, že užívala jména Scotova jako názvu pro
hloupost, a tak vzniklo anglické slovo „dunce” (hlupák). Prof. Pringle Pattison
praví (v článku „Scholasticism” v,,EncyclopaediaBritannica'’,XII. vyd.) : „Occam,
který jest ještě scholastik, nám dává scholastické ospravedlnění ducha, který si již
podmanil Rogera Bacona a který měl vstoupiti ve svá práva v patnáctém a v šest¬
náctém století”.

Tento Roger Bacon (asi 1210 — 1293), který byl také Anghčan, stojí pro svého
zřejmého genia osamocen. Byl oxfordským františkánem a velmi t5rpickým Angli¬
čanem, popudlivým, ukvapeným, poctivým a bystrým. Byl aspoň dvě století před
svým světem. Henry Osborn Taylor praví o něm (v „Středověkem duchu”) : ,

„Životní dráha Baconova byla duchovní tragedií podle starých zásad tragického
umění, že povaha hrdinova má býti veliká a ušlechtilá, ale ne bez úhony, pokud
osudný konec musí vyplývat! z povahy a ne nastati náhodou. Zemřel jako stařec
jsa od mládí až do stáří vyznavač přesného vědění. Pěstovati vědění, které nebylo
jenom učeností, mu bránil řád, jehož byl nešťastným a odbojným členem; stejně
osudně znetvořily celou jeho činnost v samé podstatě zásady, které přijal od
svého věku. Byl ovšem odpovědný za to, že přijal běžná mínění; a poněvadž jeho
názory vzbudily nedůvěru jeho řádových bratří, přivodila mu jeho nezkrotná
povaha jejich nepřátelství. Tomu, kdo by byl chtěl svým soudruhům vštípiti názory
tak nové, jako byly jeho nebo kdo by se byl chtěl vyhnouti v XIII. století proná¬
sledování, že šíří tyto názory, by bylo bývalo třeba přesvědčivosti a taktu. Bacon
útočil na mrtvé i živé výtečníky netaktně, pošetile a nespravedlivě. O jeho životě
je sotva více známo než co víme z jeho narážek na sebe sama a na jiné, a ty nestačí
na to, abychom si z nich mohli vytvořiti jeho souvislý životopis. Narodil se; stu¬
doval v Oxfordě ; šel do Paříže, studoval, experimentoval ; je znovu v Oxfordě a je
Františkánem; studuje, učí, upadne u svého řádu v podezření; pošlou ho zpět do
Paříže, hlídají ho, dostane list od papeže; píše, píše, píše — svoje tři nejznámější
díla; znovu trpí, po mnoho roků ho vězní, pak ho propustí a on zemře, dočista
zemře tělesně i ve vzpomínce jiných, až ho částečně vykopají po pěti stoletích.”

Jeho „nejznámější tři díla” jsou v podstatě prudkým a často velmi urážlivým,
ale úplně spravedlivým útokem na nevědomost doby, spojeným s bohatými náměty,
jak rozšířiti vědění. Ve vášnivém důrazu, který klade na experiment a na sbírání
vědomostí, ožívá v něm opět duch Aristotelův. „Experiment, experiment” — to je
refrén Rogera Bacona.

Ale Roger Bacon se pustil i do samého Aristotela. Pustil se do něho, poněvadž
lidé, místo aby směle hleděli ve tvář faktům, seděli ve světnicích a zahloubávali se

569

do špatných latinských překla¬
dů, jež byly tehda všechno, co
bylo z mistra známo. „Kdyby
šlo po mém,’’ psal svým nešetr¬
ným způsobem, „spálil bych
všechny knihy Aristotelovy, ne¬
boť jejich studium není než ztrá¬
ta času, způsobuje omyly a zvět¬
šuje nevědomost” — dojem, kte¬
rý by byl asi měl i sám Aristo¬
teles, kdyby se byl mohl vrátiti
do světa, v němž byla jeho díla
ani ne tak čtena jako uctívána
a to, jak Roger Bacon ukázal,
v oněch naprosto nespolehlivých
překladech.

Ve všech jeho knihách, které
musil poněkud zakuklit! dávka¬
mi pravověrnosti z bázně před
vězením nebo něčím ještě hor¬
ším, Roger Bacon hlasitě volal
na hdstvo: „Přestaňte se říditi
dogmaty a autoritami: dívej¬
te se na sv ě t!”

Jmenoval čtyři hlavní prame¬
ny nevědomosti: úctu k autori¬
tě, zvyk, duševní stav nevědo¬
mého davu a naši marnivou, pyšnou, vrozenou neučelivost. Jen ji překonat
a lidem se otevře svět moci. „Stroje pro plavbu jsou možné bez veslařů, takže
veliké lodi, vhodné pro řeku nebo pro moře, řízené jediným člověkem, se budou
pohybovat! rychleji, než kdyby byly plné lidí. Také vozy mohou býti hotoveny tak,
že se mohou pohybovat! i bez tažných zvířat cum impetu inaestimabili,
tak jako podle našeho mínění se pohybovaly vozy s kosami, kterými bojovali za sta¬
rověku, I létací stroje jsou možné, takže člověk může seděti uprostřed a otáČeti
nějakým důmyslným zařízením, které bude mávati ve vzduchu umělými křídly
jako letící pták”.

Occam a Roger Bacon jsou první předchůdci velikého evropského hnutí, odklá¬
nějícího se od „realismu” k realitě. Na čas bojovaly starší vlivy proti naturalismu
nových nominalistů. R. 1339 byla Occamova kniha dána do klatby a nominalismus
byl slavnostně odsouzen. Ještě r. 1473 byl učiněn opožděný a neúspěšný pokus
zavázati pařížské učitele přísahou, aby učili realismu. A teprve v šestnáctém sto¬
letí, kdy už byly tištěné knihy a inteligence vzrůstala, stalo se hnutí osvobozenské,
směřující k experimentu, hnutím hromadným a badatelé počali spolupracovali.

Ve třináctém a čtrnáctém století se vzmáhaly experimenty s hmotnými věcmi,
lidé získávali nové vědomosti, ale nebylo pokroku, vznikajícího ze vzájemné spolu¬
práce. Všechno se konalo osaměle, pokradmu a beze slávy. Tradice osamoceného

Leonardo da Vinci: Válečnické studie (montování děla)

S70

badání přišla do Evropy od Ara¬
bů, a značnou část soukromého
a tajného badání konali alchy¬
misté, kterými moderní spisova¬
telé až příliš ochotně pohrdají.

Tito alchymisté byli v těsném
styku se skláři a kovodělníky
i s bylináři a lékárníky své do¬
by; vnikali v mnohá tajemství
přírody, ale byli posedlí „prak¬
tickými” myšlenkami, usilovali
ne o vědění, nýbrž o moc; chtěli
vynalézti výrobu zlata z méně¬
cenných hmot, učiniti lidi ne¬
smrtelnými životním eliksírem,
a měli vůbec podobné hrubé sny.

Při svém zkoumání se náhodou
naučili mnohému o jedech, o
barvi věch, o zpracování kovů a
pod., objevili různé ohnivzdorné
látky i propracovali se až k čiré¬
mu sklu a tak k čočkám a optic¬
kým přístrojům, Ale je to tak,
jak nám vědci stále říkají a če¬
mu „praktičtí” lidé stále nechtě-
rozuměti: Jenom když se hledá
vědění pro vědění, dává svým
služebníkům hojnost bohatých a Leonardo da Vinci: Válečnické studie (návrhy střelných zhraní)

nečekaných darů.

Dnešní svět je stále ještě nakloněn věnovati peníze spíše na technické badání
než na ryzí vědu. Polovice lidí v našich vědeckých pracovnách stále sní o patentech
a tajných pochodech. Vězíme ještě dnes hodně ve věku alchymie přes všechen
posměch, kterým zahrnujeme památku alch3nnistů. Dnešní „praktičtí” obchodníci
a průmyslníci se posud dívají na badání jako na jakousi alchymii.

Těsně sdruženi s alchymisty byli astrologové, kteří byli také „praktickým”
nárůdkem. Studovali hvězdy — aby předpovídali osud. Neměli oné širší víry
a onoho pochopení, které vede prostě lidi ke studiu hvězd.

Teprve v patnáctém století počaly myšlenky, které vyjadřoval Roger Bacon,
nésti ovoce v novém vědění a v šířícím se rozhledu. Pak náhle, na úsvitě století
šestnáctého, když se svět zotavoval z bouře sociálních zmatků, které následovaly
po morové ráně století čtrnáctého, zazářila západní Evropa mléčnou dráhou jmen,
jež přezářily nejvyšší vědeckou slávu největšího věku řeckého. Čtenář si všimne,
že téměř všichni národové k tomu přispěli, neboť věda nezná národnosti.

Jeden z prvních a nejskvělejších v tomto mnohohvězdí je Florenčan Leonardo
da Vinci (1452 — 1519), muž téměř zázračného zraku pro skutečnost. Byl přírodo-

571

piscem, anatomem, inženýrem stejně jako velikým umělcem. Byl první moderní
člověk, který si uvědomil pravý význam zkamenělin, činil si zápisky o svém pozo¬
rování, nad nimiž posud žasneme, byl přesvědčen, že lze uskutečnit! mechanický
let. Jiné veliké jméno je jméno Poláka Koperníka (1473 — 1543), který první po¬
drobil jasnému rozboru pohyb nebeských těles a ukázal, že se země otáčí kolem
slunce. Tycho Brahe (1546 — 1601), Dán, působící na universitě pražské, zavrhl
tuto víru, ale jeho pozorování byla neobyčejně cenná pro jeho pokračovatele
a zvláště pro Němce Keplera (1571 — 1630). Galileo Galilei (1564 — 1642) byl zakla¬
datelem dynamiky. Před jeho dobou věřili, že těleso stokrát těžší než druhé padá
stokrát rychleji. Galileo to popíral. Místo aby o tom diskutoval jako učenec
a gentleman, užil hrubého důkazu experimentálního pustiv dvě tělesa nestejné
váhy z hořejší galerie šikmé pisánské věže — k velikému zděšení všech vzdělaných
lidi.

Galileo zhotovil něco, co bylo téměř prvním dalekohledem a rozvinul astrono¬
mické názory Koperníkovy; ale církev bojující udatně proti světlu rozhodla, že
víra jako by země byla menší a nepatrnější než slunce, člověka i křesťanství
snižuje ; a tak musil Galileo odvolat! svůj názor a postavit! zase zemi na její místo
jako nepohnutelný střed všehomíra. Sedm kardinálů ho odsoudilo na určitou dobu
do vězení a bylo mu nařízeno, aby odříkával po tři roky každý týden sedm kajíc¬
ných žalmů.

Leonardo da Vinci: Studie k pokusům o konstrukci letadla

572

Newton (1642 — ^1727) se naro¬
dil v roce Galileovy smrti. Svým
objevem zákona gravitačního do¬
plnil nynější náš jasný názor na
hvězdnatý vesmír. Ale Newton
nás už uvádí do století osmnácté¬
ho. Vede nás příliš daleko pro tu¬
to kapitolu.

Mezi dřívějšími jmény zvláště
vyniká jméno Dr. Gilberta (1540
až 1603) z Colchestru. Roger Ba-
con hlásal experiment, Gilbert byl
z prvních, který jej prováděl. Ne¬
lze pochybovali, že jeho dílo, jed¬
nající hlavně o magnetismu, po¬
máhalo vytvářeli myšlenky Fran-
cise Bacona verulamského (1561
až 1626), lorda kancléře za Jaku¬
ba I. Tohoto Francise Bacona na¬
zývají ,, otcem experimentální fi¬
losofie”, ale jeho podíl na rozvoji
vědecké práce tím příliš zveličují.

Jak praví R. A. Gregory (Objevy,
kap. V.), byl „nikoli zakladate¬
lem, nýbrž apoštolem” vědecké
metody. Největší službu prokázal
vědě svou fantastickou knihou
Nová Atlantis. „Ve své Nové Atlantidě zakládal Francis Bacon jazykem
dosti podivínským palác vynálezů, veliký palác vědy, kde mělo býti pěstování vědy
ve všech oborech organisováno na základech co nejspolehlivějších.”

Z tohoto utopistického snu vznikla Královská společnost londýnská, která
dostala královskou privilej od Karla 11. anglického r. 1662. Hlavní činností a záslu¬
hou této společnosti byly a jsou její publikace. Její utvoření je rozhodujícím
krokem od osamoceného badání ke spolupráci, od tajných a osamocených pokusů
alchymistických k otevřeným zprávám a k volné diskusi, jež jsou životem moderní
vědy. Neboť pravá vědecká metoda jest nev5nnýšleti zbytečných domněnek, nevěřiti
žádnému údaji bez zjištění, prozkoumati všechny věci co možná nejpřesněji, nemíti
žádných tajemství, nepokoušeti se o žádné výsady, dáti sebe sama co nejskromněji
a nejprostěji, nesloužiti jinému cíli než vědění.

Dlouho dřímající vědu anatomickou probudil Harvey (1578 — 1657), který doká¬
zal krevní oběh. Holanďan Leeuwenhoek (1632 — 1723) zřídil první hrubý drobno¬
hled, odhalující skrytý život malých živočichů.

To jsou jen některé z nej jasnějších hvězd mezi rostoucím počtem mužů, kteří
od patnáctého století až po naši dobu s větší nebo menší hromadnou energií a silou
osvěcovali našemu zraku vesmír a zvětšovali naši vládu nad podmínkami našeho
života.

Leonardo da Vinci: Anatomická studie lidského těla

573

7. Nový vzrůst evro'ps'kých mést

Pojednali jsme důkladněji o úpadku vědeckého studia ve středověku, protože
to má neobyčejnou důležitost pro lidské dějiny. Konec konců má Roger Bacon
větší význam pro lidstvo nežli kterýkoli panovník jeho doby. Ale současníci nevě¬
děli málem nic o této činnosti, doutnající ve studovnách, přednáškových síních
a alchymistických laboratořích, jež měly změniti všechny životní podmínky. Církev
si všímala toho, co se dělo, ale jenom proto, poněvadž učenci nedbali jejích koneč¬
ných rozhodnutí. Rozhodla, že je země středem božího stvoření a že papež je
vládcem země, od boha ustanoveným. Názory lidí v těchto základních bodech, tak
tvrdila, nesmí býti otřásány učením opačným. Ale jakmile donutila Galilea
k výroku, že se země netočí, byla spokojena; zdá se, že si neuvědomila, jak to bylo
pro ni osudné; země se přece jen točila.

Za tohoto období pozdního středověku se dály ve vývoji západní Evropy veliké
společenské i rozumové proměny. Ale lidský duch chápe daleko živěji viditelné
události nežli skryté změny, a lidé tehda jako nyní se větším dílem drželi svých
tradic přes to, že život kolem nich dostával jiný ráz.

V stručných dějinách, jako jsou tyto, je nemožno hromaditi těsně na sebe
dějinné události, které neukazují jasně hlavního směru lidského vývoje, byť byly
sebe jasnější a malebnější. Nyní se musíme zmíniti o stálém vzrůstu měst, o oživu¬
jící moci obchodu a peněz, o postupném znovuzavádění zákona a mravu, o stále
větší bezpečnosti a o zmírnění soukromých válek, které byly neustále v západní
Evropě od první výpravy křížové do konce šestnáctého století,

O mnohém, co se rýsuje zřetelně v našich národních dějinách, nemůžeme vyprá-
věti nic. Nemáme místo pro vylíčení opětných pokusů anglických králů dobýti
Skotska a státi se králi francouzskými, ani pro to, jak se normanští Angličané po¬
vrchně usadili v Irsku (ve dvanáctém století), a jak byl Wales spojen s anglickou
korunou (1282). Po celý středověk se vedl zápas Anglie se Skotskem a s Francií;
byly doby, kdy se zdálo, že je Skotsko naprosto podmaněno a kdy měl anglický
král ve Francii daleko více země než její panovník podle jména. V anglických děje¬
pisech se tento zápas s Francií příliš často líčí jako úplně samostatný a téměř
úspěšný pokus dobýti Francie. Ve skutečnosti to byl společný podnik nejdříve
s Flámy a s Bavory a později s mocným francouzským vasalským státem burgund¬
ským dobýti a rozděliti si dědictví Hugona Capeta.

Nebudeme vyprávěti o veliké porážce Angličanů, kterou jim způsobili Sko¬
tové u Bannockburnu (r. 1314) , ani o skotských národních hrdinech Wiliamu Walla-
ceovi a Robertu Bruceovi; ani o bitvách u Kresčak (1346), Poitiers (1356) a Agin-
courtu (1415) ve Francii, které září jako hvězdy v anglické obraznosti, bitkách,
ve kterých stateční lučištníci v několika šťastných hodinách způsobili veliké krve¬
prolití mezi francouzskými obrněnými rytíři; ani o „černém princi” a Jindřichu V.
anglickém, ani o tom, jak vesnická dívka, Joan ďArc, panna Orleánská, vyhnala zase
Angličany ze své vlasti (1429 — 1431) — tyto všechny věci nám nic neříkají. Neboť
každá země má takové oblíbené národní události. Jsou ozdobnými čalouny historie,
ale ne částmi její stavby. Radžputana stejně jako Polsko, Uhry, Rusko, Španělsko,
Persie a Čína se mohou měřiti s nejpodivuhodnějšími romantickými příběhy zápa-

674

Bitva u Poitiers (1356), ve které angličtí lučištníci porazili francouzské rytíře

doevropskými, se stejně dobrodružnými rytíři a stejně chrabrými princeznami
i stejně statečnými zápasy proti přesile — mohou je dokonce i předčiti.

Nemůžeme také podrobně vyprávěti, jak Ludvík XI. francouzský (r. 1461 až
1483), syn Johančina Karla VII., pokořil Burgundsko, a položil základy k soustře¬
děné monarchii francouzské. Větší význam má, že ve třináctém a ve čtrnáctém
století střelný prach, tento mongolský dar, přišel do Evropy, takže králové
(i Ludvík XI.) a zákonná vláda, spoléhajíce na podporu rostoucích měst, dovedli
pobořiti hrady napolo nezávislých loupežných rytířů a baronů prvního středo¬
věku a soustředili svou moc.

Bojovní šlechtici a rytíři barbarské doby mizejí pozvolna za těchto století
z dějin; spotřebovaly je křížové výpravy, vybily je dynastické války jako válka
obou Růží, provrtaly je šípy anglických lučištníků, takže jim ještě vyčnívaly na
půl metru ze zad, a pěchota takto ozbrojená je vymetla s polí, na kterých byli
poraženi; smířili se s obchodem a změnili svou povahu. Zmizeli až na svůj titul ze
západní a jižní Evropy dříve než z Německa. Německý rytíř zůstal bojovníkem
z povolání až do XVI. stol.

Mezi jedenáctým a patnáctým stoletím vyrazilo v západní Evropě a zvláště ve
Francii a v Anglii jako květiny množství velmi významných a krásných budov
gotického slohu, katedrál, opatství a pod. Promluvili jsme již o jejich význačném
rázu. Tento rozkošný výkvět měl za následek, že se ukázal cech umělců, ve svých
počátcích těsně spojený s církví. Také v Itálii a ve Španělsku počali opět stavětí
svobodně a krásně. S počátku budovala většinu těchto budov bohatá církev, pak

076

počali stavětí také králové a obchodníci. Vedle kostela a hradu se ukazuje také
zámek a dům.

Počínajíc třináctým stoletím, kdy obchod vzrůstal, ožil všude po Evropě život
městský. Mezi těmito městy vynikaly Benátky s Dubro vnikem a Korfu, které byly
na nich závislé, Janov, Verona, Bologna, Pisa, Florencie, Neapol, Milán, Marseille,
Lisabon, Barcelona, Narbonne, Tours, Orléans, Bordeaux, Paříž, Gent, Bruggy,
Boulogne, Londýn, Oxford, Cambridge, Southampton, Dover, Antwerpy, Hamburk,
Brémy, Kolín, Mohuč, Norimberk, Mnichov, Lipsko, Magdeburk, Vratislav, Štětin,
Gdaňsko, Královec, Riga, Pskov, Novgorod, Wisby a Bergen.

„Západoněmecké město mezi 1400 a 1500”, praví dr. Tille v Helmoltových „Welt-
geschichte”, „ztělesňovalo v sobě všechny vymoženosti tehdejšího pokroku, ačkoli
tam z moderního stanoviska asi mnoho scházelo . . . Ulice byly většinou úzké
a nepravidelně stavěné, domy hlavně ze dřeva, téměř každý měšťan měl v domě
dobytek, a stádo prasat, které hnal městský pasák každého jitra na pastvu, bylo
nezbytnou částí městského života.” Charles Dickens ve svých „Zápiscích z Ame¬
riky” se zmiňuje o vepřích na novoyorské Broadway v polovině devatenáctého
století. „Ve Frankfurtě nad Mohanem nebylo po r. 1481 dovoleno chovati si vepře
ve Starém městě, kdežto v Novém městě a v Sachsenhausen byl tento zvyk i nadále
samozřejmý. Teprve r. 1645, když byl podobný pokus z r. 1556 selhal, byly
v Lipsku ve vnitřním městě pobořeny prasečí chlívky. Bohatí měšťané, kteří příle¬
žitostně byli členy velikých ob¬
chodních společností, byli zřej¬
mě zámožnými statkáři a měli
rozsáhlé dvory a veHké stodoly
uvnitř města. Nejbohatším z
nich patřily nádherné patricij-
ské domy, kterým se podnes ob¬
divujeme.

„Ale i ve starších městech
většina domů z patnáctého sto-
leít zmizela; jenom tu a tam
nám připomíná budova s vyční¬
vajícími trámy a s převislými
poschodími, jako je tomu v Ba-
charachu nebo v Miltenberku,
stavební sloh, obvyklý tehda v
měšťanských domech. Větší část
nižšího obyvatelstva, které se
živilo žebrotou nebo si vyděláva¬
lo na živobytí nižší prací, obýva¬
la špinavé brlohy za městem;
městská zeď bývala často jedi¬
nou podporou těchto vetchých
obydlí. Vnitřní zařízení domů by-
Lucrezia Borgia, dcera papeže Alexandra VJ. lo i U zámoŽného obyvatelstva

(Z fresky od Piniuricchia) Velmi ubohé podle modemích

576

Procesí na náměstí sv. Marka od Giovanni Belliniho (1426—1516)

představ; gotický sloh se právě tak málo hodil pro nepatrné podrobnosti přepy¬
chových předmětů jako se skvěle přizpůsobil budovám kostelním a radničním. Vliv
renaissance přispěl k domácímu pohodlí.

„Čtrnácté a patnácté století vidělo po celé Evropě stavbu četných gotických
městských kostelů a radnic, které v mnohých případech slouží dosud původnímu
účelu. Moc a blahobyt měst dochází v těchto budovách a v opevněních s mohut¬
nými věžemi a branami nejlepšího výrazu. Každý obraz města ze století šestnáctého
nebo pozdějších ukazuje zřejmě tyto stavby, vystavěné na ochranu a ke cti města.

„Město dělalo mnoho věcí, které v naší době dělá stát. Sociální problémy řešila
buď městská správa nebo organisace jí podobná. O úpravu obchodu se staraly
cechy v dohodě s městskou radou, péči o chudé převzala církev, kdežto městská
rada se starala o ochranu městských zdí a o sbory hasičské, tehda velmi nutné.
Městská rada, pamětliva jsouc svých sociálních povinností, hleděla, aby byly
městské sýpky plny, když by přišla neúrodná léta. Takové zásobárny zřizovalo za
patnáctého století téměř každé město. Sazby cen za prodej všeho zboží, dosti
vysoké, aby umožnily každému řemeslníku dobré živobytí a dávaly kupujícímu
záruku, že je zboží dobré, byly zachovávány. Město bylo také hlavním kapitalistou;
prodávajíc doživotní a dědické renty bylo bankéřem a těšilo se neobmezenému
úvěru. Za to dostávalo peníze na zřizování opevnění nebo pro takové příležitosti,
kdy bylo možno získati zeměpanská práva od některého knížete, který potřeboval
peníze.”

Tato evropská města byla většinou nezávislými nebo téměř nezávislými aristo¬
kratickými republikami. Většina jich se podrobovala neurčité nadvládě církve,
císaře nebo krále. Jiná byla částmi království nebo i hlavními městy vévod a králů.
V takových případech jim byla jejich vnitřní svoboda zaručena královskými nebo
císařskými výsadami. V Anglii královské město Westminster na Temži stálo tváří
v tvář opevněnému Londýnu, do něhož přicházel král jenom po obřadném povolení.

677

úplně nezávislá republika benátská vládla nad říší závislých ostrovů a obchod¬
ních přístavů asi tak, jako republika athénská. Také Janov byl samostatný.

Německá města moře Baltického a Německého od Rigy až k holandskému Mid-
delburku, k Dortmundu a ke Kolínu byla spojena ve volný svaz měst hanso vních
pod vůdcovstvím Hamburku, Brém a Lubeku, svaz, který s říší souvisel ještě
volněji. Tento svaz, v němž bylo celkem přes 70 měst a který měl skladiště v Nov-
gorodě, v Bergenu ,v Londýně a vBruggách, dělal mnoho, aby vyčistil Severní moře
od mořských loupežníků, této kletby moře Středozemního a moří východních.

Východní císařství bylo za svého posledního období od času, kdy Osmané dobyli
ve čtrnáctém a v raném patnáctém století jeho evropských zemí, až do svého pádu
r. 1453 ve skutečnosti jen obchodním městem Cařihradem, městským státem jako
Janov nebo Benátky až na to, že bylo zatíženo zkaženým císařským dvorem.

Nejplnější a nejskvělejší rozvoj tohoto městského života pozdějšího středověku
se dál v Itálii. Po konci rodu hohenštaufského ve století třináctém slábl vliv svaté
říše římské na severní a na střední Itálii, ačkoli, jak ještě řekneme, se němečtí
císařové dávali stále korunovat! za krále a za císaře v Itálii až do doby Karla V.
(asi r. 1530). Na severu Říma, papežského hlavního města, vznikly četné, téměř

nezávislé městské státy. Ale Itá¬
lie a Sicilie zůstaly pod cizím
panstvím. Janov a jeho soupeř
Benátky byly velikými obchod¬
ními námořními přístavy té do¬
by. Jejich ušlechtilé paláce, je¬
jich nádherné obrazy doposud
vzbuzují náš údiv. Milán na ce¬
stě k průmyslu svatogotharské-
mu také ožil k novému bohat¬
ství a moci. Snad nejjasnější ze
všech hvězd v italském sou¬
hvězdí měst byla Florencie, ob¬
chodní a finanční středisko, kte¬
ré ve století čtrnáctém za vlády
rodiny medicijské, téměř monar-
chistické, prožívalo druhý „věk
Perikleův”. Již před dobou těch¬
to vzdělaných medicejských
,,pánů” vytvořila Florencie mno¬
ho krásného umění. Tehda tam
již stály Giottova věž (Giotto
1266—1337) a „Duomo” (od
BruneUesca, 1377^ — 1446). Ke
konci čtrnáctého století se stala
Florencie střediskem, ve kterém
se antické umění obnovovalo a
napodobilo. Ale o umělecké re-
Benátský lev nad branou dozeciho paláce naissanci, na které měla Flo-

578

rencie takový podíl, promluvíme
raději v následujícím odstavci.

8. Literární renaissance

S tímto všeobecným probuze¬
ním západoevropského ducha je
sdružen veliký rozkvět krásné li¬
teratury. Již jsme vyprávěli o
tom, jak se objevila italská litera¬
tura na podnět císaře Fridricha
II. Zároveň trubaduři severo-
francouzští i proven^alští navy-
kali lidi na skládání veršů v se¬
verních a jižních nářečích, na
zpěvy milostné, výpravné a pod.

Tyto snahy V3rrazily takřka pod
všeobecnou náklonností psáti a
čisti latinsky. Vyšly z lidového a
uvolněného ducha, nikoli z ducha
učeného. Ve Florencii se narodil
Dante Allighieri (1265—1321) ,
který po živé politické činnosti
odešel do vyhnanství a napsal mi¬
mo jiné rýmovanými italskými ter-
Zinami znamenitou báseň, nazvanou „Commedia’*, čaloun, utkaný z alegorie, z chu¬
dého děje a z náboženského hloubání. Popisuje návštěvu v pekle, v očistci a v ráji.
Příbuznost s mateřskou literaturou latinskou dosvědčuje to, že Dantovým vůdcem
v nižších oblastech je Virgil. Překlad sebe lepší se zdá nudným čtením, ale ti, kteří
jsou nejlépe kvalifikováni k úsudku, nenalézají slov, aby vyjádřili svůj údiv nad
neobyčejnou krásou, zajímavostí a moudrostí originálu. Dante psal také latinsky
o otázkách politických a o nárocích italštiny, aby byla pokládána za jazyk literární.
Přísně ho odsuzovali za to, že užívá italštiny, a obviňovali ho, že nedovede skládati
verše latinské.

O něco mladší Petrarca (1304 — 1374) psal také italské znělky a ódy, které
vzbudily nadšení všech, kdo měli dostatečné vzdělání, aby je pochopili. Tak na př.
John Addington Symonds napsal: ,,Rime in Vita e Mořte di Madonna
Laura nemohou zastarati, neboť se zde snoubí dokonalá metrická forma s nej¬
vybranějším a nejčistším jazykem”. Básně nás zanechávají v pochybnosti, zdali
Madonna Laura vůbec žila. Petrarca náležel ke skupině Italů, kteří horlivě ucho¬
vávali slavná díla latinské Uteratury. V těchto ,, Dějinách” snad si neceníme oněch
slavných děl tak, jak si jich cenilo pokolení Italů, probouzejících se k půvabům
a k nadšení pro literární krásu. Spisy psané italštinou ustoupily na čas vzkříšené¬
mu spisovatelství latinskému. Petrarca napsal latinské epos zvané A f r i c a.
Nastala značná výroba pseudoklasických spisů, epických básní, nepodařených
tragedií a komedií, psaných latinsky, asi že velmi podobných básním a rétorické

579

Dantův sen. Od anglického „prerafaelisty” Danta Gabriela Rossettiho, malíře a básníka {1828 — 82)

prose, kterými anglicky píší nadaní mladí Indové. Teprve později nabývá italské
básnictví opět významu Bojardem a Ariostem (1475 — 1533). Ariostův Orlando
Furioso byl jenom vrcholnou ukázkou velikého množství romantických výpravných
básní, které bavily méně vzdělané čtenáře renaissanční. Tyto výpravné básně
platily vždy více nebo méně zřejmými narážkami a napodobením tribut tradicím
umělkované epiky Virgilovy, jež sama byla výtvorem napodobivým a učeneckým.
Jádro této literatury tvoří komedie, výpravné básně a kratší básně rozmanitých
forem. Prosa nebyla dostatečně .umělecká a ušlechtilá, aby ji kritikové mohli
pochváliti.

Také probuzení literárního života ve společnosti mluvící francouzský ovládaly
vzpomínky na latinskou literaturu. Ve Francii byla již ve středověké latině litera¬
tura veselých písní hospodských a cestovních (tulácké básnictví XIII. stol), a duch
tohoto osvědčeného spisovatelství žil ve verších tak pravdivých a přirozených,
jako byly verše Villonovy (1431 až 1463), ale obroda latinských studií se dostala
z Itálie a nakazila umělůstkami všechny duchy krom nejnepoddajnějších. Nastala
doba pracného slohu, majícího něco z důstojnosti monumentálního umění kame¬
nického, a básníci tvořili skvělé a klasické hry spíše pro podiv než pro rozkoš
budoucnosti. Ale francouzský genius se neobmezoval jenom na ta ušlechtilá školní
cvičení — objevovala se i krásná a pružná prosa. Montaigne (1533 — 1592), první
z essayistů, psal příjemně o životě a nepříjemně o učencích a Rabelais (1490? až
1553) jako proud žhoucí, syčící a chechtající se lávy prorážel důstojností
a slušností pedantů.

680

v Německu a v Holandsku se
rozvíjely nové duchovní podněty v
těsném sousedství s nesmírnými
politickými a náboženskými nára¬
zy reformačními, ale V3d;vořily mé¬
ně čisté umělecké formy. „Eras-
mus,” praví J. Addington Symonds,

„je veliký představitel renaissance
v Holandsku, jako byl Luther v
Německu, ale nepsal holandský,
nýbrž latinsky.”

V Anglii nastal rozkvět Uterár-
ní činnosti již ve čtrnáctém století.

Geoffrey Chaucer (1340? — 1400)
psal rozkošnou výpravnou poesii,
kterou tvořil zřejmě podle velkých
italských vzorů, a už dříve bylo
mnoho romantické epiky. Ale ob¬
čanské války, války obou Růží,
mor a náboženské spory udusily
t5rto první počátky a teprve v šest¬
náctém století a po panování Jind¬
řicha VIII. se anglická literatura
bujně rozvila. Nejdříve se rychle
rozšířilo klasické vzdělání a nastal
zúrodňující proud překladů z latiny, řečtiny a italštiny. Vzešla náhle žeň krásného
anglického písemnictví. Angličtina plynula volně a její sloh byl velmi pečlivý.
Spenser (1553 — 1599) napsal svou Faerie Queen („Královnu vil”), nudnou alego¬
rickou báseň vehké dekorativní krásy. Ale teprve ve dramatě za dnů královny
Alžběty našel anglický genius svůj nejlepší výraz. Nikdy nepodlehl klasické tra¬
dici ; drama z dob královny Alžběty bylo novou, plnější a volnější, mocnější a vůbec
přirozenější literární formou. Našlo svého nejskvělejšího představitele v Shakes¬
pearovi (1564 — 1616), muži, který na štěstí „znal málo latiny a ještě méně řečtiny”,
a jehož nejbohatší a nej jemnější místa jsou čerpána z obyčejného, ba z hrubého
života. Byl to muž bystrého humoru a vehké duševní jemnosti, jenž každou
myšlenku, kterou napsal, obrátil v melodii. Osm roků před smrtí Shakespearovou
se narodil Milton (1608 až 1674). Rané klasické studie dodaly i jeho prose i jeho
verši hrdého a slavnostního rázu, ze kterého se nikdy úplně nezotavil. Byl v Itálii
a viděl nádherné renaissanční malby. Přeložil obrazy Raffaelovy a Michelangelovy
do skvělého anglického verše ve svých eposech Ztracený ráj a Ráj znovu nabytý.
Je dobře pro anghckou literaturu, že žil Shakespeare, který vyvážil Miltona
a zachránil tak mnoho z jejího podstatného ducha od klasické nákazy.

Portugalsko vytvořilo pod dotykem hterární renaissance epos „Lusovce” od
Camoense (1524 — 1580) ; ale Španělsko jako Anglie bylo tak šťastno, že našlo
muže vrcholného genia, neobtíženého učenou přítěží, který vyjádřil jeho ducha.
Cervantes (1547 — 1616) předvedl humor a nesmyslnost konfliktu mezi středo-

Petrarca

H. G. Wells, DSjiny světa — 37.

581

vekou tradicí rytířství, které posedlo obraznost vyzáblého, chudého, napolo šíle¬
ného šlechtice, a mezi potřebami a podněty všedního a hrubého života. Jeho Don
Quijote a Sancho Pansa jako Shakespearův Sir John Falstaff, Chaucerova Žena
bathská a Rabelaisův Gargantua prorážejí důstojnost a hrdinskou pósu formální
literatury, aby do ní vpustily volnost a smích. Prorážejí ji jako Roger Bacon
a muži vědy proráželi knižní vědu učenců a jako malíři a sochaři, o nichž hned
budeme vyprávěti, proráželi dekorativní vazbu a náboženskou důstojnost středo¬
věkého umění. Základem renaissance nebyl klasicismus, nýbrž uvolnění. Oživení
latinské a řecké učenosti přispělo k positivním hodnotám renaissance jenom svým
sžíravým vlivem na katolické, gotické a císařské tradice.

9. Umělecká renaissance

Přestoupilo by rozsah a rozměry našeho díla, kdybychom sledovali dále za této
veliké doby lidského zotavování mnohonásobné ožiti domácího a dekorativního
umění. Nemůžeme také vyprávět, jak se severní gotika přizpůsobovala městským
a soukromým budovám a jak ji obměňovaly a do veliké míry nahrazovaly formy,
pocházející z italského romantismu a z ožilých klasických tradicí v Itálii. Itálie se
nikdy nechovala vlídně ke gotice, která na ni zaútočila od severu, ani k slohu
maurskému, který přicházel od jihu. Latinské Vitruviovy spisy o stavitelství byly

objeveny v patnáctém století a působily velmi pod¬
nětně na změnu, která se již chystala. Klasické vlivy,
které proudily silně do literatury, šířily se do činného
již světa umělecké tvorby.

Ale právě tak jako před obrozením literárním
předcházelo obrození klasické učenosti, tak také bylo
umělecké probuzení již na rychlém postupu dříve, než
věnovali umělci pozornost klasickému výtvarnému
umění. Od doby Karla Velikého šla Evropou stále
větší touha spíše umělecky napodobiti než jenom
ozdobovat! . V Německu ve dvanáctém a třináctém

Boccaccio 1313 — J375, italský
humanista, autor „Decameronď'

století nastal mohutný rozvoj malby, malby skuteč¬
ných věcí na dřevě. V Itálii, kde architektonické for¬
my zabíraly více místa než tomu bylo v gotice, nabý¬
vala nástěnná malba stále větší důležitosti. První
význačná škola německého malířství byla v Kolíně
(od r. 1360) . O něco později se objevili v Holandsku
Hubert a Jan van Eyck (asi 1380 — 1440). Jejich dílo
je jasné, svěží a rozkošné; je to jako když ilustrace
z misálů si volně oddechují na větších prostorách ma¬
lované desky.

V Itálii maloval ve třináctém století Cimabue; byl
učitelem Giottovým (1266 až 1337), který vyniká ja¬
ko časná mistrovská postava této prvé doby umělec¬
kého obrozeni. Byla to doba, která vrcholí a konči

a82

Fra Angelicem da Fiesole (1387
až 1455).

A nyní počalo v Itálii a zvlá¬
ště ve Florencii přesně vědecké
zkoumání, všímající si umělecké
techniky realistické tvorby. Tře¬
ba to co nejvíce zdůrazniti. Nic
se tak tvrdošíjně nezneuznává
v knihách o umění, jako že pod¬
statou změn v malířství a so¬
chařství evropském za doby re-
naissanční bylo nahrazení este¬
tického formalismu vědeckým
realismem. Na místo formální¬
ho, abstraktního a roztomilého
kreslení a vzorkování nastoupi¬
lo hledání skutečnosti, která by¬
la v nejlepších případech smělá
a skvělá a často drsná a hrubá.

Volný pohyb a rozmach skuteč¬
ného lidského těla, který maur-
ské umění potlačilo a byzantské
zmrazilo, se zase vrací na stěnu
a do kamene. Do umění se vra¬
cel život, s počátku upocený a
rozkývaný. Umělci studovali a
řešili záhady perspektivní a ma¬
líři po prvé počali s jistotou
znázorňovati na obraze hloubku. Studovali horlivě a podrobně anatomii. Umění
bylo na nějaký čas opilé líčením skutečnosti. Předváděli pravdivě a přesně vše¬
možné podrobnosti — květiny a klenoty, záhyby roucha a odrazy na průsvitných
předmětech. Dekorativní krása dostoupila vrcholu a počala sestupovali.

Nemůžeme zde stopovali pokračující úsilí těchto vzkříšených popudů různými
školami italských a nizoněmeckých měst, ani vzájemný vliv skupiny flámské,
florentské, umbrické a jiných malířských skupin. Můžeme jen jmenovali mezi těmi
mistry patnáctého století Florenčany Fihppa Lippiho, Botticelliho, Ghirlandaja,
a Umbřany Signorelliho, Perugina a Mantegnu. Mantegna (1431 — 1506) vyniká
tím, že v jeho díle více než u kteréhokoli z jeho vrstevníků možno nalézti obnovený
kvas starého klasického umění. V nejlepších svých dílech má nenapodobitelnou
sebekázeň.

S šestnáctým stoletím přišel Leonardo da Vinci (1452 — 1519), o jehož vědec¬
kých spekulacích jsme již mluvili. Příbuzným duchem byl norimberský Albrecht
Durer (1471 — 1528). Benátské umění dostoupilo vrcholu Tizianem (1476? — 1576),
Tintorettem (1518 — 1594) aPaolem Veronesem (1528 — 1588). Ale nemá pro čtenáře
významu vypočítávat! jména. Nejlepší představu o rázu a uměleckých vlastno¬
stech těchto mistrů a škol podávají jejich obrazy; zde můžeme toliko zdůrazniti

Albrecht Durer: Vlastní podobizna

583

to, jak se stavěli vůbec k umění
a k životu — jak se dívali no¬
vým způsobem na lidské tělo a
na hmotné věci. Nechť si čtenář
prohlédne Tizianův obraz, zná¬
mý pod nevhodným jménem Ne¬
beská a pozemská láska, nebo
rozličné ty sibyly nebo Stvoření
Adama, namalované Michel An¬
gelem na stropě sixtinské kaple
— svrchovaně krásné květy to¬
hoto vývoje. Do Anglie přišlo
malířství Němcem Hans Holbei-
nem (1497 — 1543) , neboť Anglie
byla příliš rozervána občanskou
válkou, aby se v ní mohla vyvi-
nouti malířská škola. Byla to je¬
nom návštěva. Ani věk králov¬
ny Alžběty, tak bohatý v litera¬
tuře, tak úrodný v hudbě, nevy¬
tvořil anglického obrazu ani so¬
chy, jež by bylo možno srovnati
s výtvory italskými a francouz¬
skými. Válka a politické zmatky
zadržely německé umění, ale
flámský popud vedl k Rubensovi
(1577—1640), k Rembrandtovi
(1606 — 1609) a k velikému po¬
čtu rozkošných genristů a kra¬
jinářů, kteří na nejzazším zápa¬
dě evropském vytvořili v oleji díla podivně podobná duchem i náměty některým
z nejzajímavějších maleb čínských, při čemž ovšem nelze pomýšlet! na spojení a na
vliv. Původem té podobnosti je snad nějaká neznámá podobnost podmínek spo¬
lečenských.

Leonardo da Vinci: Vlastni podobizna

Od konce šestnáctého století nastává u italských malířů úpadek v zobrazování
lidské postavy. Novotost a půvab malby jasně osvětleného lidského těla ve vše¬
možných zkrouceninách, prodlouženinách a zkráceninách na pozadí živěji zbarve¬
ném než ve skutečnosti se vytrácely ; důvody, čerpané pro takové skvěle kolorované
pohybové projevy ze sochařství a z klasické mytologie se plně vyčerpaly, zobra¬
zování ctností, nepravostí, umění, věd, měst, národů atd. obnaženými a půvabnými
ženskými postavami přestalo podněcovat! originální duchy, a méně horliví výkonní
umělci, vábení více řemeslnou stránkou umění, se spokojili malováním obrazů, které
v nejlepším případě se jen vyrovnaly obrazům již namalovaným. Evropské sochař¬
ství, které se vyvinovalo pomalu a přirozeně v Německu, ve Francii a v severní
Itálii počínajíc jedenáctým stoletím a které vytvořilo díla tak krásná jako anděly
Svaté kaple v Paříži, jízdní pomník Can Grande ve Veroně, Colleonioyu sochu

584

v Benátkách (od Verocchia a Leopardiho), zatlačily pokusy oživiti zvláštní ráz
klasického sochařství, které právě v té době vykopávali a kterému se všichni obdi¬
vovali. Michel Angelo, opilý tímto nadšením, vytvářel díla mohutné síly a veleby
i nevyrovnatelné anatomické působivosti, která omračovala jeho napodobitele
a vedla je k úpadku. Průběhem sedmnáctého století počalo se evropské malířství
a sochařství podobati zápasníku, který se přetrénoval a je vysílen, nebo růži, která
příliš rozkvetla.

Ale stavitelství se drželo z praktických důvodů, když méně potřebná umění
upadala a za šestnáctého a sedmnáctého století se horlivě a všestranně stavěly
půvabné a krásné budovy po celé Evropě. Uvádíme jen podle jména Palladia
(1518 — 1580), jehož stavbami oplývá jeho rodné město Vicenza, a jehož knihy
a vyučování rozšířily jeho obnovený klasický sloh téměř po všech evropských
zemích. Byl jako veliký pramen architektonických podnětů. Nemůžeme zde sledo¬
vat! spletitý rozvoj a obměny renaissančního stavitelství, které se neustále a při¬
rozeně vyvíjelo až po naše časy.

Malířství ve Španělsku nevyrůstalo tak osobitě z domácí půdy jako v Dolním
Německu a v Itálii. Španělští malíři se šli učit do Itálie a přinesli tamní umění
s sebou domů. Ale v první polovici sedmnáctého století u upadajícího, ale přece
jen stále bohatého španělského dvora kvetlo španělské malířství ve veliké
a původní osobnosti Velazquezově (1599 — 1660). Vyjadřoval , svým štětcem nové
bezprostřední nazírání na věci s novou silou. On a holandský Rembrandt stojí
opodál ostatních renaissančních malířů jak duchem tak rázem svého umění, které

Raffael. Vlastni podobizna

Tizian. Vlastni podobizna

58a

vede k nejmohutnějším výtvo¬
rům pozdějšího devatenáctého
století a doby naší.

10. Amerika vchází do dějin

Roku 1453 padl Cařihrad.
V celém následujícím století
spočíval na Evropě útisk Turků
těžce a trvale. Hranice mezi
Mongoly a Árii, která probíhala
v dobách Perikleových někde na
východ od Pamiru, byla nyní po¬
sunuta do Uher. Cařihrad byl
po dlouhou dobu jen křesťan¬
ským ostrovem uprostřed Bal¬
kánského poloostrova, ovláda¬
ného Turky, a jeho pád rušil sil¬
ně obchod s východem.

Ze dvou soupeřících měst mo¬
ře Středozemního byly Benátky
v mnohem lepším poměru k Tur¬
kům než Janov. Každého chytré¬
ho janovského námořníka sžíra¬
la obchodní nadvláda Benátek a
přemýšlel, jak by ji překonal
nebo obešel. Také noví národové
se obrátili k námořnímu obchodu a hledali nové cesty k starým tržištím, poněvadž
staré obchodní cesty už jim byly uzavřeny.

Portugalci na př. rozvinuli pobřežní obchod v Atlantickém oceáně. Po dlouhém
zanedbávání, které začalo zničením Karthaga, se Atlantický oceán probouzel
k novému životu. Lze hodně těžko rozhodnouti otázku, zda západní Evropané
pronikali do Atlantického oceánu z vlastního popudu nebo zda je k tomu přiměli
Turci, kteří ovládali moře Středozemní až do bitvy u Lepanta (1571). Benátské
a janovské lodi dojížděly, ač s obtížemi, na sever až k Antwerpám, a námořníci
hanso vních měst pronikali k jihu a rozšiřovali okruh své působnosti. Námořnictví
se značně rozvíjelo a s ním i stavba lodí. Středozemní moře se výborně hodí pro
galeje a pro jízdu pobřežní. Ale v Atlantickém oceáně a v moři Německém vanou
silnější větry, moře se vzdouvá výše a pobřeží je často spíše nebezpečím než úto¬
čištěm. Širé moře vyžadovalo plachetních lodí, jež se objevují ve čtrnáctém a v pat¬
náctém století a jsou řízeny kompasem a hvězdami.

Už ve třináctém století vyjížděli hansovní kupci pravidelně z Bergenu po stude*
ném šedém moři k ob5n7atelům Islandu. Islanďané znali Gronsko a námořníci, chtiví
dobrodružství, objevili už dávno zemi, ležící daleko za ním, zvanou Vinland, kde
bylo podnebí mírné a kde se mohl usaditi každý, komu nevadilo, že je odříznut od

686

ostatního lidstva. Tím Viniandem bylo buď Nové Skotsko nebo ještě pravděpodob¬
něji Nová Anglie.

V celé Evropě myslili obchodníci a námořníci v patnáctém století na nové cesty
k východu. Portugalci, kteří nic nevěděli o tom, že farao Necho rozřešil tento
problém už před dávným časem, se ptali, zda by nebylo možno dospěti do Indie podél
pobřeží afrického. Jejich lodi se pustily (1445) směrem, jímž se dal Hanno k mysu
Zelenému. Pluly na západ a nalezly Kanárské ostrovy, Madeiru a Azory. To už byl
hezký kousek cesty po Atlantickém oceánu. V těchto námořních dobrodružstvích
ve východním Atlantickém oceáně a na západním pobřeží africkém byli ve století
třináctém, čtrnáctém a počátkem století patnáctého, jak praví Sir Harry Johnston,
předchůdci Portugalců Normané, Katalonci a Janované. Ale ve čtrnáctém a pat¬
náctém století vynikli především Portugalci, a právě oni jaksi zachytili a upevnili
objevy, které byly posud neurčitými a náhodnými návštěvami. Byli průkopníky
nautické astronomie. Roku 1486 oznamuje Portugalec Bartolomeu Diaz, že obeplul
jižní okraj Afriky. Tak byla otevřena cesta velikému podniku Vasco de Gamovu
o jedenáct let později. Portugalci si razili cestu na východ, dříve než se Španělé
pustili na západ.

Jistý Jano van, Krištof Kolumbus, počínal stále více mysliti na podnik, jenž se
nám dnes jeví jasným a úplně přirozeným, který však obraznost patnáctého století

687

svrchovaně napínal, totiž na jíz¬
du Atlantickým oceánem smě¬
rem přesně západním. Tenkráte
nevěděl nikdo nic o Americe,
zvláštním dílu světa. Kolumbus
věděl, že země má podobu koule,
ale podceňoval její velikost; ce¬
sty Marco Polovy mu daly klam¬
nou představu o velikosti Asie
a domníval se, že Japonsko, ze¬
mě slavná bohatstvím zlata, leží
za Atlantickým oceánem, asi
tam, kde ve skutečnosti hledá¬
me Mexiko. Podnikl hodně jízd
Atlantickým oceánem, byl na
Islandě a zaslechl tam asi o Vin-
landě, což ho v jeho myšlence
velmi posílilo ; cílem jeho života
byl plán plouti k západu slunce.

Byl docela bez peněz, podle
mnohých zpráv dokonce prý udě¬
lal bankrot, i byla pro něho jen
jediná možnost : zaopatřit! si loď,
na níž by byl jmenován kapitá¬
nem. Šel nejprve ke králi portugalskému Janovi II., který jej vyslechl, činil potíže
a pak vystrojil výpravu, jež měla odejiti bez vědomí Kolumbova a býti výpravou
jen a jen portugalskou. Tento velmi diplomatický pokus připravit! prozíravou
hlavu o zásluhu se nezdařil, jak to také zasloužil; mužstvo se vzbouřilo, kapitán
pozbyl odvahy a vrátil se (1483). Nyní odešel Kolumbus ke dvoru španělskému.

S počátku nemohl dostati ani loď ani svolení k plavbě. Španělsko mělo úmysl
napadnout! Granadu, poslední pevnou oporu moslimů v Evropě. Největší části Špa¬
nělska znovudobyli křesťané mezi jedenáctým a třináctým stoletím. Potom nastala
přestávka a nyní usilovalo celé křesťanské Španělsko, spojené sňatkem Ferdinanda
Aragonského a Isabely Kastilské, aby dokončilo křesťanský výboj. Kolumbus
pochyboval o pomoci Španělska a poslal bratra Bartoloměje do Anglie k Jindři¬
chovi VII., avšak toto dobrodružství nemělo půvabu pro opatrného panovníka.
Konečně padla r. 1492 Granada — slabá náhrada křesťanům za ztrátu Cařihradu
před čtyřiceti lety — a nyní dostal Kolumbus, podporován jsa několika obchodníky
z města Palos, své lodi — tři iodi, z nichž jen jedna, Santa Maria, obsahující sto
tun, byla krytá. Obě ostatní byly otevřené čluny a měly jen zpoloviny tolik tun.

Malá výprava — měla všeho všudy jen 88 mužů — jela na jih ke Kanárským
ostrovům a zabočila při pěkném počasí a příznivém větru do neznámých vod.

Musíme čisti podrobnosti této dvouměsíční a devítidenní cesty, abychom ji zplna
ocenili. Mužstvo bylo naplněno pochybnostmi a strachem ; domnívalo se, že by tak
mohlo plouti věčně. Jejich odvaha se vzpružila, když spatřili několik ptáků, později
tyč, zhotovenou nástroji, a větev se zvláštními jahodami. 11. října roku 1492 v 10

Kryštof Kolumbus (1446— 1506). Od Sebastiana del Piombo
(1485—1547)

588

589

hodin v noci viděl Kolumbus před sebou světlo; druhého jitra uviděli zemi a den
nepokročil ještě daleko, když Kolumbus přistal na pobřeží nového světa v nádher¬
ném šatě, s královskou korouhví španělskou v ruce . . .

Na počátku roku 1493 se Kolumbus vrátil do Evropy. Přinesl zlato, bavlnu,
zvláštní zvířata a ptáky a dva divě hledící, pomalované Indiány, kteří měli býti
pokřtěni. Věřilo se, že dospěl nikoli do Japonska, nýbrž do Indie, a ostrovy, které
nalezl, dostaly proto později jméno Západní Indie. Téhož roku odplul znovu, tento¬
kráte s velkou výpravou 17 lodí a patnácti set mužů, opatřenou zvláštním dovo¬
lením papežovým, aby obsadili nové země ve jménu španělské koruny . . .

Nemůžeme tu vykládat! o jeho zkušenostech jako guvernéra této španělské
kolonie ani o tom, jak ho sesadili a spoutali okovy. Za krátko už zástup španělských
dobrodruhů objevoval nové země. Kolumbus umřel nevěda, že objevil nový díl
světa. Věřil, že doplul do Asie.

Zpráva o jeho objevech způsobila v celé západní Evropě veliké vzrušení. Pohá¬
dala Portugalce k novým pokusům, aby dosáhli Indie jihoafrickou cestou. Roku
1497 plul Vasco de Gama z Lisabonu do Zanzibaru a odtud se plavil za vedení
arabského pilota Indickým oceánem a dospěl do Kalikutu v Indii. Roku 1515
připluly portugalské lodi do Jávy a na Moluky. Roku 1519 jel portugalský námoř¬
ník Magellaens ve službách španělského krále podél jihoamerického pobřeží, projel
temnou a nebezpečnou ,, úžinou Magellaensovou” a dospěl tak do Tichého oceánu,
který však už viděli dříve španělští plavci, když přešli přes úžinu panamskou.

Magellaensova výprava pokračovala na své cestě na západ Tichým oceánem.
Byl to mnohem rekovnější podnik než Kolumbův. Osmadevadesát dní plul
Magellaens odvážně nesmírným, prázdným oceánem ; mimo dva malé, pusté
ostrovy plavci nic nespatřili. Mužstvo onemocnělo skorbutem; měli jen málo vody
— a ta byla špatná — a živili se zplesnivělým sucharem. Honili chtivě krysy,
okousávali kůže a polykali drtiny, aby utišili nejkrutější hlad. V tomto stavu
dojela výprava na Ladrony. Magellaens objevil ještě Filipíny a zde byl zabit v boji
s domorodci, kteří povraždili i několik jiných kapitánů. Pět lodí a dvě stě osmdesát
mužů vyjelo v srpnu r. 1519 s Magellaensem ; v červenci 1522 se vrátila „Vittoria”
se zbytkem 31 lidí na palubě po Atlantickém oceáně do svého přístaviště v Quadal-
quiviru, blízko mola sevillského • — první to loď, která obeplula naši planetu.

Angličané, Francouzi a Holanďané i námořníci hansovních měst se rozhodli pro
dobrodružství takových objevitelských cest teprve mnohem později. Neměli tak
silného zájmu na obchodě s Východem. Když se konečně vzchopili, směřovala jejich
snaha nejprve k tomu, aby obepluli sever Ameriky a sever Asie, právě tak jako
Magellaens obeplul jižní Ameriku a Vasco de Gama jižní Afriku. Oba podniky
neměly už předem vyhlídek, jak dnes víme. Jak v Americe, tak také na východě
mělo Španělsko a Portugalsko proti Anglii, Francii a Holandsku náskok o půl
století.

Německo vůbec nezačalo. V oněch rozhodujících letech byl král španělský také
císařem německým a papež dal jedině Španělsku právo na Ameriku, t. j. nikoli
vlastně Španělsku, nýbrž království kastilskému. To musilo s počátku zdržeti od
amerických dobrodružství jak Německo tak Holandsko. Hansovní města byla
zpola nezávislá; neměla za sebou žádného vládce, jenž by je byl podporoval,
a nestála k sobě dosti pevně, aby byly možný objevitelské jízdy po moři. Bylo

690

neštěstím pro Německo a snad
pro celý svět, jak budeme brzy
vypravovat!, že válečné bouře je
ochromily v době, kdy všechny
západní mocnosti procházely no¬
vou školou a jízdami po širém
moři se učily obchodu a správě.

Postupem šestnáctého století
se ukazovalo oslněným očím
Evropy pozvolna báječné štěstí
Kastilie. Našla nový svět, boha¬
tý zlatém, stříbrem a podivu¬
hodnými možnostmi kolonisač-
ními. To vše bylo její, neboť pa¬
pež to řekl. V návalu velkoduš¬
nosti rozdělil dvůr římský tento
nový svět báječných zemí, který
tak velice zaměstnával fantasii
Evropy, mezi Španělsko a Por¬
tugalsko; na západní linii, 370
mořských mil západně od Kap-
verdských ostrovů, mělo všecko
patřiti Španělům, východně od¬
tud všecko Portugalcům.

Jediní lidé, na které Spanělé
v Americe s počátku narazili,
byli divoši mongolského rázu. Mnozí z nich byli lidožrouty. Jest neštěstím pro vědu,
že první Evropané, kteří dospěli do Ameriky, byli Spanělé, velmi málo dychtiví po
vědění, lidé bez vědeckého nadšení, za to však chtiví zlata, a po náboženské válce
právě skončené plni slepého pobožnůstkářství. Provedli jen málo rozumných pozo¬
rování o domorodém životě a o představách těchto prvobytných národů. Vraždili
a olupovali je, činili z nich otroky a křtili je, ale zapisovali si jen málo o zvycích
a představách, které se za jejich vpádu měnily a mizely. Řádili právě tak surově
jako Britové v Tasmánii, kteří poslední paleolitické lidi, kdekoli je spatřili, stříleli
a předkládali jim otrávené maso.

Uvnitř Ameriky byly širé prerie, jichž kočovní kmenové žili z obrovských stád
bisonů, nyní skoro vymřelých. Způsobem života, pestrými šaty (oni vůbec byli
zvyklí se málo váti) právě jako celým tělesným rázem ukazovali tito prérijní Indiáni
značnou podobnost s pozdními paleolitickými lidmi věku solutrejského v Evropě,
ale neměli koní. Zdá se, že nevyspěli mnoho nad onen původní stav, v němž pravdě¬
podobně žili jejich předkové, když přišli do Ameriky. Kovy však znali, hlavně
ryzí měď, které užívali rozmanitým způsobem; železa neznali.

Když Spanělé pronikali do země, narazili na dvě úplně od sebe odlišné civilisace,
které se v Americe vyvinuly snad zcela nezávisle na civilisacích starého světa; obě
ty staré říše napadli, vyplenili a zničili. Jednou bylo Mexiko, říše Azteků, druhou
Peru. Obě civilisace vznikly snad z nižší neolitické civilisace, která ze svého původ-

591

ního území, z krajin Středozemního moře, pronikala po dlouhá staletí pomalu
z ostrova na ostrov po člunech, až konečně dospěla do Tichého oceánu. Zdůraznili
jsme již jeden nebo dva význačné momenty tohoto jedinečného vývoje. Tito civili-
sovaní národové Ameriky dosáhli ve svém dalším samostatném vývoji stavu, jenž
se asi rovnal kultuře předdynastického Egypta nebo prvních sumerských měst. —
Zdá se, že před Azteky a Peruany byly ještě ranější počátky civilisace, která byla
porušena ob5rvateli později přicházejícími nebo upadla z vnitřních důvodů.

Aztekové byli podle všeho méně civilisovaným dobyvatelským národem, který
ovládl zemi, stojící na vyšším stupni civilisace, asi jako Áriové Řecko a severní
Indii. Jejich náboženství bylo primitivní, zmatené a kruté, a lidské oběti a obřadné
lidojedství bylo jeho důležitou částí. Jejich duši štvala myšlenka hříchu a potřeba
krvavé smírčí oběti. Jejich náboženství bylo strašnou a podařenou karikaturou
prvotních obětních náboženství starého světa.

Azteckou vzdělanost zničila výprava vedená Cortezem. Měl jedenáct lodí, čtyři
sta Evropanů, dvě stě Indiánů, šestnáct koní a čtrnáct děl. V Jukatanu se k němu
přidružil potulný Španěl, jenž byl několik let zajat u Indiánů, naučil se různým
indiánským řečem a věděl, že vládu Azteků mnoho jejich poddaných nenávidí.
Spojen jsa s nimi pronikal Cortez pohořími do údolí Mexika (1519). Jak vstoupil
do města jako vládce země, jak Montezumu zabili vlastní jeho lidé, poněvadž
nadržoval Španělům, jak byl Cortez v Mexiku obléhán, jak unikl ztrativ děla i koně
a jak dokázal po hrozném ústupu až na pobřeží zase se vrátiti a podrobiti si celou

zemi, to vše je tak roman¬
tické a fantastické, že se ani
nepokusíme o tom vypra¬
vovat!. Objrvatelstvo Mexi¬
ka je podnes z velké části
domácí krve, ale španělšti¬
na zapudila domácí řeči a
kultura, pokud možno o ní
mluviti, je katolická a špa¬
nělská.

Peruánský stát, mno¬
hem památnější, se stal
obětí jiného dobrodruha,
Pizarra. Roku 1530 vyplul
s výpravou 168 Španělů
z úžiny Panamské. Podob¬
ně jako Cortez v Mexiku
využil domácích rozbrojů,
aby se zmocnil státu, za¬
svěceného zániku. Jako
Cortez učinil Montezumu
svým zajatcem a nástro¬
jem, tak se Pizarro zradou
zmocnil peruánského Inky
a pokusil se vládnout! jeho

592

jménem. Také zde nemůžeme lí-
čiti následující zmatené události
ani špatně organisovaná povstá¬
ní domácí, příchod španělských
posil z Mexika a konečnou pře¬
měnu země ve španělskou pro¬
vincii. Také nemůžeme vyprávě-
ti o rychlém rozšíření španěl¬
ských dobrodruhů po ostatní
Americe nehledíc k Brasilii, na
niž si uchovalo právo Portugal¬
sko. Skoro všecky ty dějiny vy¬
pravují o dobrodruzích, o jejich
krutosti a chtivosti pokladů.

Spanělé špatně jednali s domo¬
rodci a měli mezi sebou sváry;
po měsíce, ba po léta tam ne¬
vládl španělský zákon a řád; jen
zcela zvolna přecházel tento
stav násilí a výboje ve spořáda¬
nou správu a kolonisaci. Než
však došlo v Americe k pomě¬
rům jen zpola spořádaným, ply¬
nul dlouho proud zlata a stříbra
Atlantickým oceánem k národu
a vládě španělské.

Po první násilné honbě po po¬
kladech došlo konečně na země- Niccolo MachiavelU (od neznámého mistra z XVI. stol.)
dělství a dolování a tím nastaly
v novém světě první pracovní obtíže. S počátku dělali z Indiánů surově a nespra¬
vedlivě otroky, ale ke cti Španělů třeba říci, že to nezůstalo bez kritiky. Domorodci
nalezli zastance svých práv, a to velmi statečné, v členech řádu dominikánského
a ve světském duchovním Las Casovi (Las Casas), jenž byl po nějakou dobu
plantážníkem a držitelem otroků na Kubě, až se v něm hnulo svědomí. Také dovoz
černých otroků ze západní Afriky počal už záhy v šestnáctém století. Konečně se
vyvinuly Mexiko, Brasilie a španělská Jižní Amerika ve veliké otročí státy, v nichž
vzniklo nesmírné bohatství . . .

Bohužel tu nemůžeme vykládati, ač bychom rádi, o krásné civilisační činnosti,
kterou v Jižní Americe především mezi domorodci vykonávali františkáni a brzy
nato jesuité, kteří přišli do Ameriky v druhé polovině 16. století (po r. 1549).

Tak dospělo Španělsko ve světě na nějaký čas k moci a vážnosti. Byl to velmi
náhlý a památný vzestup. Od XI. století byl tento rozervaný a neplodný poloostrov
pln sporů, jeho křesťanské obyvatelstvo stále bojovalo s Maury; potom došlo jen
jako náhodou ke sjednocení země, právě v čas, aby Španělé mohli sklízeti první
užitek z objevení Ameriky. Až dosud bylo Španělsko stále chudou zemí; jest jí

593

podnes, téměř jeho jediným bohat¬
stvím jsou jeho doly. Po staletí však
ovládalo svět jen proto, že mělo právo
na zlato a stříbro v Americe.

Východní a Střední Evropa byly
ještě ohroženy tureckým a mongol¬
ským nebezpečím. Objevení Ameriky
bylo vlastně samo následkem tureckých
výbojů. To, že se v pobřežních státech
Atlantického oceánu podivuhodně roz¬
vinuly duševní, fysické a státní síly,
má svou příčinu hlavně v mongolském
vynálezu kompasu, papíru a v půvabu,
který vzbudily výzkumné cesty v Asii
a vzrůstající znalost blahobytu a civi-
lisace ve Východní Asii. Hned po vze¬
stupu Portugalska a Španělska došlo
na Francii, Anglii a brzo také na Ho¬
landsko, které se rozšířily a nabyly zá¬
mořského majetku.

Byly-li dříve středem evropských
dějin země levantské, posunuje se nyní
zájem od Alp a ze Středozemního moře
na Atlantický oceán. Po několik sto¬
letí ozařovalo evropské dějepisectví
zřídkakdy svým pronikavým světlem říši tureckou, Rusko, Střední Asii a Cínu.
Přes to však zůstávají ústředními zeměmi světa a jejich blahobyt a spolupůsobení
jsou nutný pro trvalý mír lidstva.

11. Co si Machiavelli myslil o světě

Pozorujme nyní politické následky tohoto širého uvolnění a rozpětí evropských
ideí ve XIV. a XV. století, toho nového rozvoje vědy, objevných cest, mocného
vzrůstu vědomostí papírem a tiskem, té nové silné touhy po svobodě a rovnosti.
Ptejme se, jak to vše působilo na mysl dvorů a králů, v jichž rukou leželo řízení
vnějšího života lidstva. Poukázali jsme již na to, jak v téže době vliv katolické
církve na lidstvo stále slábl. Jenom Španělé, kteří po dlouhém a konečně vítězném
boji stáli tváří v tvář islámu, měli ještě opravdové nadšení pro církev. Turecké
výboje a rostoucí vědění o známém světě připravily „svátou římskou říši” o její
dřívější světovládnou moc. Bývalé formy myšlení a morálky v Evropě se zhroutily.
Co se stalo s knížaty, vévody a králi starého řádu v tomto období změn?

V Anglii, jak se o tom později zmíníme, byly sotva pozorovatelné zajímavé
sklony k nové formě vládní, totiž k parlamentarismu, který se později měl rozšířiti
skoro po celém světě. Ale o těch úmyslech nevěděl svět v XVI. století téměř nic.

Jenom málo vladařů nám zanechalo důvěrné záznamy; býti vladařem a býti
při tom zároveň upřímným — jak by to bylo možné? Monarchie je už sama sebou

594

pósa. Historik si musí, pokud jest toho
schopen, ujasniti, co se děje v hlavě,
která nosí korunu. Není pochybnosti,
že psychologie králů se během dob
změnila. Máme přece z onoho období
spisy velmi schopného muže, jenž si
vzal za úkol vyložiti chytráctví panov¬
nického řemesla, jak se mu rozumělo
v pozdějším XV. století. Byl to slavný
Florenčan Niccolo Machiavelli (1469
až 1527), Pocházeje z dobré rodiny a
maje začné jmění vstoupil, když mu
bylo 25 let, do veřejné služby florent¬
ské republiky. Působil 18 let jako di¬
plomat; byl u několika vyslanectví a r.

1500 ho poslali do Francie, aby vyjed¬
nával s francouzským králem. Od r.

1502 — 1512 byl pravou rukou gonfalo-
niera (t. j. doživotního presidenta) flo¬
rentského Soderiniho. Machiavelli or-
ganisoval armádu pro gonfaloniera,
psal řečí florentskou, byl jedním slo¬
vem vedoucí hlavou ve věcech florent¬
ských. Když Soderina, který se opíral
o Francouze, svrhla rodina medičejská,
které zas přáli Spanělé, byl Machiavelli
mučen a vypuzen z města, ačkoliv se snažil vstoupiti do služeb vítězů. Usadil se ve
vile u San Casciano, vzdálené asi 20 km od Florencie a zaháněl si tam dlouhou
chvíli nejen tím, že sbíral nebo i sám psal necudné historky pro jednoho ze svých
přátel v Římě, ale také spisováním knih o italské politice, ve které mohl hráti již
jen nepatrnou roli. Tak jako děkujeme uvěznění Marka Póla za jeho cestopisy,
děkujeme pádu Machiavelliho a jeho nudě v San Casciano za knihu „Kníže” a rovněž
za jeho „Florentské dějiny” a „Válečné umění”.

Trvalá cena těchto knih záleží v tom, že nám podávají jasnou představu o vlast¬
nostech a mezích vládnoucích duchů té doby. Jejich ovzduší bylo jeho ovzduším.
Že měl neobyčejně bystré pochopení pro jejich zájmy, vystoupily tyto zájmy ještě
jen do jasnějšího světla.

Na jeho vnímavého ducha působila silně lest, ukrutnost, neohroženost a lakota
Césara Borgie, vévody valentinského, v jehož ležení ztrávil několik měsíců jako
vyslanec. V knize ,, Kníže” idealisuje tuto oslňující osobnost. Třeba věděti, že César
Borgia (1476 — 1507) byl synem papeže Alexandra VI., Rodriga Borgie (1492 až
1503) . Snad se podivíme, že papež má syna, musíme však uvážiti, že jde o papeže
z dob předreformačních. Papežství si tehdy libovalo v mravní nevázanosti, a byl-li
Alexander jako kněz vázán celibátem, nezabraňovalo mu to nijak, aby nežil zcela
veřejně s neoddanou ženou a aby nevyužíval křesťanských peněz na prospěch své
rodiny. I na dobu, ve které žil, byl César příliš bezohledný; záhy dal zavraždit!

á-ORLANDO

RIOSO DIMESSER. LVOOVICO
ARIOSTO NOBIEB PERRA/
RESB NVOVAMENTB DA
LVI PROPRIO COR
RBTTO B IXAU
TRI CANTl

NVOVI AMPLIATO NVOVA
MBMTB STAMPATO.

MDXXXin

Titulní list Ariostova „Zuřivého Rolandď’
(Benátky r. 1533)

596

svého staršího bratra a také muže své sestry Lucrezie. — Zradil a dal odstranit!
z cesty mnoho lidí. Když jej Machiavelli navštívil, byl vévodou v rozsáhlém území
středoitalském, k němuž mu dopomohl jeho otec. Jeho vojenské schopnosti nebyly
valné, zato však měl značnou obratnost a nadání administrativní. Jeho velikost
byla velmi pomíjející. Když mu brzy potom zemřel otec, zanikla jako splasklá
bublina. Machiavelli si neuvědomil toho, jak byla nepravá a křehká.

O Césara Borgia máme zájem hlavně proto, že ztělesňuje Machiavellův ideál
skvělého a úspěšného knížete. Mnoho papíru bylo popsáno důkazy, že základem
Machiavellových spisů byly dalekosáhlé a šlechetné úmysly, ale po všech těch
pokusech o jeho velikost zůstává skeptický čtenář, který nechce čisti mezi řádky
a drží se toho, co skutečně tam jest psáno, úplně chladný. Jest jasno, že tento
člověk nevěřil v pražádnou spravedlnost, nevěřil v Boha, jenž řídí svět, ani v Boha
, v srdcích lidských, a že neměl pochopení pro moc svědomí nad člověkem. Jeho byly
daleky utopické vidiny o dalekosáhlém pořádku v lidské společnosti, a o pokusech
zobraziti si „město boží” nechtěl nic vědět. Dosíci moci, ukojiti všechna přání,
smyslnost a zášť, vykračovat! si světem v slávě se mu zdálo korunou lidského bytí.
A takový život mohl si dovoliti jen kníže. Jakási ostýchavost nebo vědomí ubo¬
hosti jeho vlastních nároků jej ovšem nutily, aby se zřekl takových snů; ale mohl
alespoň doufat! , že bude knížeti sloužit!, žiti v lesku jeho slávy a býti účasten
vykořisťování, rozkoše i ukojené zloby. Snad se mohl učinit i nepostradatelným!
Proto si umínil státi se „odborníkem” v umění vladařském. Byl pomocníkem Sode-
riniho až do jeho sesazení. Když Mediceové nic o něm nechtěli věděti, ba dali jej
i mučiti a on neměl ani naděje, že bude alespoň vlivným dvorským příživníkem,
napsal ony učebnice zchytralosti, aby ukázal, jak chytrého sluhu v něm knížata

ztratili. Jeho vedoucí
myšlenkou, jeho velkým
příspěvkem k politické
literatuře byl názor, že
mravní závazky platí
pro obyčejné lidi, ale ne
pro knížata.

Mnozí chválí u Ma-
chiavella lásku k vlasti,
poněvadž navrhoval, aby
se Itálie spojila a tím se
stala mocnější — ■ byla
tehdy slabá a rozdělená,
napadli ji Turci a jen
smrt sultána Mohameda
ji zachránila, že si ji ne¬
podmanili — a právě teh¬
da se o ni přeli Francou¬
zové a Španělé. Ale Ma¬
chiavelli viděl v tomto
možném spojení jen ve¬
likou příležitost pro kní-

Don Quixote

S96

ŠVÝCARSKO s hlavními pvusmyUy a. cesteimi .

V^cnÁ,
iCga., í29i

TJranice Jedrvoty
U íO.Stol. wmmwmmm

Hory přes
ZOOOm

žete. A na opatření
občanského vojska
kladl důraz jen pro¬
to, poněvadž viděl,
že válčiti najatými
vojsky cizozemských
žoldnéřů bylo pro
Itálii beznadějné. Ta¬
kové tlupy byly vždy
hotovy přejiti k to¬
mu, kdo jim lépe za¬
platil nebo vyplenili
stát, který měly
chrániti. Vítězství
Švýcarů nad Milán¬
skými ho mocně do¬
jala, ale nevypátral
tajemství, že jen
duch svobody umož¬
ňuje taková vítězství. Florentská milice, kterou vytvořil, naprosto selhala. Byl slepý
pro vlastnosti, jež činí lidstvo volným a národy velikými. Byl mravně slepý, ale žil
také v malém světě samých mravně slepých. Je zřejmo, že způsob jeho myšlení byl
jako na dvorech jeho doby. Za knížaty nových států, které vyrostly ze ztrosko¬
taného císařství a z úpadku církve, stáli všude kancléři, sekretáři a ministři rázu
machiavellovského. Cromwell na př., ministr anglického Jindřicha VIII., pokládal
po jeho roztržce s Římem Machiavellovu knihu „Kníže” za jádro politické mou¬
drosti. A měla-li knížata sama dosti rozumu, byla také ducha machiavellského.
Kuli plány, jak by druh druha předčil, obral slabšího, zničil soka a pochlubil se
alespoň na chvilku vítězstvím. Že existuje něco vyššího než tato hra, kterou
navzájem hráli, ani je nenapadlo.

12. Republika švýcarská

Stojí za zmínku, že ta švýcarská pěchota, která tak působila na Machiavella,
nebyla částí panovnické soustavy v Evropě. V samém středu evropské soustavy
vznikl malý svaz svobodných států, švýcarská konfederace, která po několika
stoletích povrchní příslušnosti k svaté říši římské se stala svobodnou republikou
r. 1499. Již ve XIII. stol. si vzali sedláci tří údolí kolem jezera Lucernského do
hlavy, že se obejdou bez pána a že si obstarají své věci sami. Nejvíce je znepoko¬
jovaly nároky šlechtické rodiny v údolí aarském, rod habsburský. R. 1245 spálili
obyvatelé švycští hrad Nový Habsburk, který byl vystavěn blízko Lucernu na jejich
postrašení; jeho zříceniny možno viděti doposud.

Tento habsburský rod rychle vzrůstal a uplatňoval se; měl všude po Německu
území a državy. R. 1273, brzo po vymření rodu Štaufského, byl Rudolf Habsburský
zvolen za císaře německého, vyznamenání, které se na konec stalo v jeho rodině

H. G. Wells, Dťjiny svŽta — 38.

597

EVROPA KARLA V.

lltva
L S K

dědičným. Ale přesto ob5rvatelé Uri, Schvyzu a Unterwaldu neměli v úmyslu nechat
se ovládat Habsburkem; utvořili r. 1291 Věčnou ligu a udrželi si samostatnost ve
svých horách od té doby až podnes. S počátku jako svobodní členové císařství
a pak jako naprosto nezávislý svaz. Není tu místa pro bohatýrskou legendu
o Vilému Tellovi, ani pro líčení, jak se svaz pozvolna rozšiřoval až do nynějších
hranic. K této chrabré republikánské skupince se přidávala údolí románská, italská
a francouzská. Ženevská vlajka Červeného kříže se stala odznakem mezinárodní
lidskosti prostřed válek. Veselá a vzkvétající města švýcarská se stala útulkem
volných mužů před útlakem tyranů.

13. A. Život císaře Karla V.

Většina postav, které vynikají v historii, má některé výjimečné osobní vlastnosti
dobré nebo špatné, které je činí význačnějšími než jejich bližní. Ale v Gentu v Belgii
se narodil r. 1500 muž průměrných schopností a zádumčivé letory, syn duševně
zatížené matky, jež se provdala z důvodů státních, a ten se stal bez své viny
ohništěm hromadících se evropských trampot. Dějepisec mu musí určití místo
docela nezasloužené a velikost náhodnou vedle takových význačných osobností,
jako Alexander, Karel Veliký a Fridrich n. To byl císař Karel V. Na čas se zdálo,
že bude největším panovníkem v Evropě od času Karla Velikého. I on sám i jeho

598

domnělá velikost byly výsledkem dědické politiky jeho děda, císaře Maxmiliána I.
(1459—1519) .

Některé rodiny se k světské moci probojovaly, jiné prointrikovaly, Habsburkové
se proženili. Maxmilián počal svoji kariéru tím, že zdědil dědictví habsburské,
Rakousko, Štýrsko, část Alsaska a jiná území; vyženil — na jménu jeho ženy
nezáleží — Nizozemí a Burgundsko. Většina Burgundska mu vyklouzla z ruky po
smrti jeho první ženy, ale Nizozemí podržel. Pak se pokoušel neúspěšně oženiti
s Britanií. Stal se císařem po svém otci Fridrichovi III. r. 1493 a oženil se s vévod¬
stvím milánským. Na konec oženil svého syna se slabomyslnou dcerou Ferdinanda
a Isabely, známých ze života Kolumbova, kteří vládli nejenom nad Španělskem
právě spojeným a nad Sardinií a královstvím obojí Sicílie, nýbrž díky daru, který
dal papež Kastilii, i nad celou Amerikou západně od Brazílie. A tak jeho vnuk
Karel zdědil většinu americké pevniny a asi třetinu až polovici toho, co mu Turci
nechali v Evropě. Karlův otec zemřel r. 1506 a Maxmilián se snažil podle svých sil,
aby zajistil volbu svého vnuka na císařský trůn.

Karel nastoupil v Nizozemsku r. 1506, stal se vlastně i králem španělských
držav, když jeho děd Ferdinand zemřel r. 1516, neboť jeho matka byla slaboduchá,
a když jeho druhý děd Maxmilián zemřel r. 1519, byl zvolen r. 1520 za císaře ve
dvaceti letech, tedy poměrně velmi mlád.

Proti této císařské volbě se postavil mladý a skvělý francouzský král Fran¬
tišek I., který nastoupil na francouzský trůn r. 1515 ve věku 21 let. Kandidaturu
Františkovu podporoval Lev X. (1513), kterému také třeba dáti název Skvělý.
Byla to skutečně doba skvělých panovníků. Byla to doba Baberova v Indii (1526
až 1530) aSolimanova v Turecku (1520). I Lev i František se obávali soustředění
tolika moci v rukou jediného člověka, jaké hrozilo zvolením Karlovým. Jen ještě
jeden panovník měl, jak se zdálo, v Evropě význam, a to byl Jindřich Vlil., který
se stal anglickým králem r. 1509 v 18 letech. Také on se nabízel za císařského
kandidáta, a anglický čtenář, který je nadán obrazností, se může baviti možnými
následky takové volby.

Michel Angelo: Stvoření Adama (Freska ze stropu sixtinské kaple)

699

Michel Angelo: Stvořeni Evy. (Z fresky na stropu sixtinské kaple)

V tomto trojúhelníku králů bylo mnoho místa pro diplomacii. Karel na cestě ze
Španělska do Německa navštívil Anglii a zajistil si podporu Jindřicha proti Fran¬
tiškovi tím, že podplatil jeho ministra, kardinála Wolseye. Jindřich vyzdvihoval
okázale své přátelství s Františkem; ve Francii byly hody, turnaje a podobné
zastaralé dvornosti na dvorské schůzce, známé jako schůze na poli Zlatého roucha
(1520). V šestnáctém století se stala z rytířství malebná hračka. Němečtí děje¬
pisci nazývají posud císaře Maxmiliána I. „posledním rytířem”.

Volba Karlova byla zajištěna, což stojí za zaznamenání, velikým podplácením.
Hlavními jeho podporovateli a věřiteli byl veliký německý obchodní dům Fuggerů.
Toto veliké používání peněz a úvěru, které nazýváme financemi a které vymizelo
z evropského politického života pádem římského císařství, se nyní zase uplatňovalo.
Tito Fuggerové, jejichž domy a paláce byly skvělejší než císařské, značí vzestupný
pohyb sil, které počaly před dvěma nebo třemi stoletími ve francouzském Cahorsu
a ve Florencii i v jiných italských městech. Peníze, veřejné dluhy a sociální neklid
a nespokojenost vstupují opět na maličké jeviště těchto Dějin. Karel V. byl spíše
císařem fuggerským než habsburským.

Po nějaký čas byl tento rusý mladík nepříliš inteligentního vzhledu s tlustým
dolním rtem a dlouhou neforemnou bradou do značné míry loutkou v rukou svých
nainistrů. Obratní služebníci podle předpisu Machiavellova ho s počátku uváděli
do vladařského umění. Pak pomalu, ale úspěšně se začal uplatňovat! sám. Hned
na počátku svého panování v Německu musil čeliti velikým zmatkům v křesťan-

600

štvu. Vzpouru proti papežskému panství, která trvala od dnů Viklefových a Huso¬
vých, vy dráždilo krátce před tím nové a neobyčejně cynické prodávání odpustků,
aby byly peníze na dokončení chrámu svatopetrského v Římě. Mnich, jménem
Luther, vysvěcený na kněze, který hodně čítal v bibli a kterého za jeho návštěvy
v Římě ve věcech jeho řádu velice pohoršila lehkomyslnost a světská nádhera
papežství, vystoupil proti tomuto papežskému počínání ve Wittenberku (1517),
nabízeje disputaci o jistých tesích. Následoval významný spor.

S počátku vedl Luther tento spor jazykem latinským, ale brzy začal mluviti
německy a dostal rychle lid do kvasu. Když přišel Karel ze Španělska do Německa,
zuřil tam právě tento spor. Svolal říšské shromáždění do Wormsu na Rýně. Sem
byl pozván Luther, kterého vyzval papež Lev X., aby odvolal své názory, ale který
odmítl tak učiniti. Přišel a zcela v duchu Husově odepřel odvolati, dokud nebude
usvědčen z bludu logickým důkazem nebo autoritou Písma. Ale jeho knížecí
ochránci byli tak mocní, že ho nestihl osud Jana Husa.

Pro mladého císaře to byla zmotaná situace. Máme proč se domnívati, že byl
s počátku nakloněn podporovat! Luthera proti papeži. Lev X. se stavěl proti
Karlovi a přátelil se s jeho soupeřem Františkem I. Ale Karel V. nebyl dobrým
machiavelliánem a ve Španělsku nabyl značné náboženské opravdovosti. Rozhodl
se proti Lutherovi. Mnozí z německých knížat a zvláště kurfirst saský byli na
straně reformátorově. Luther se
na čas skryl, zachráněn byv sas¬
kým kurfirstem, a Karel V. vi¬
děl před svými zraky otevírající
se trhlinu, která měla rozštěpit!
křesťanství ve dva zápasící tá¬
bory.

Hned po těchto zmatcích a
patrně ve spojení s nimi vypuk¬
la všude po Německu rozsáhlá
selská vzpoura. Tento výbuch
Luthera velice postrašil. Roz¬
hořčovaly ho selské výstřed¬
nosti a od té doby reformace,
kterou hájil, přestala býti refor¬
mací lidu a stala se reformací
knížat. Ztratil důvěru ve svo¬
bodný úsudek, pro který tak
mužně vystoupil.

Zatím si Karel V. uvědomil,
že jest jeho veliká říše ve velmi
vážném nebezpečí jak od západu
tak od východu. Na západě byl
jeho protivníkem ohnivý Franti¬
šek I. ; na východě byli v Uhrách
Turci, spojení s Františkem a
dožadující se hlučně od rakous-

Michel Angelo: Eva. (Z fresky „Prvotní hřích a vyhnáni z ráje*’
na stropě sixtinské kaple)

601

František 1.

Jindřich VIII.

Karel V.

kého panství jistých nedoplatků. Karel mohl užiti peněz a vojska ze Španěl, ale
bylo neobyčejně nesnadné vymoci řádnou peněžitou podporu z Německa. Jeho
děd založil německou pěchotu podle vzoru švýcarského a hodně podle názorů, vylo¬
žených v Machiavellově ,, Válečném umění”. Ale toto vojsko muselo dostávati plat
a jeho císařské příjmy musely býti doplňovány nejistými půjčkami, které na konec
přivedly jeho podporovatele Fuggery k úpadku.

Celkem měl Karel ve spojení s Jindřichem VIII. úspěch proti Františkovi I.
a proti Turkům. Jejich hlavním bojištěm byla severní Itálie; vojevůdci na obou
stranách za mnoho nestáli; jejich postup a ústup byl závislý hlavně na příchodu
posil. Německé vojsko vniklo do Francie, nepodařilo se mu dobýti Marseille, vrátilo
se do Itálie, pozbylo Milánu a bylo obleženo v Pavii. František I. obléhal dlouho
a neúspěšně Pavii, byl zaskočen novým německým vojskem, poražen, poraněn
a zajat. Poslal své královně poselství, že „všechno je ztraceno kromě cti”, uzavřel
ponižující mír a porušil jej, jakmile byl propuštěn, takže i ta záchrana cti byla jen
dočasná.

Jindřich VIII. a papež, poslušni příkazu machiavellovské strategie, přešli nyní
na stranu Francie, aby se Karel nestal příliš mocným. Německé vojsko v Miláně
pod Constablem Bourbonským, nedostávajíc platu, spíše přinutilo nežU následovalo
svého velitele k výpravě na Řím. Dobyli města a vyplenili je (1527). Papež se

uchýlil na hrad svatoandělský, zatím co se plenilo
a vraždilo dále. Na konec si koupil německé voj¬
sko za 400.000 dukátů. Tato desítiletá hloupá a
zmatená válka ochudila celou Evropu a ponecha¬
la v rukou císařových Milán. R. 1530 byl koru¬
nován papežem — byl to poslední německý pa¬
novník, kterého papež korunoval — v Bologni.
Dovedeme si představiti tu rusou tvář s dosti tu¬
pým výrazem obličeje, s tím tlustým rtem a dlou¬
hou bradou, jak má slavnostní výraz člověka, kte¬
rý se podrobuje pochybnému, ale patrně čestné¬
mu obřadu.

Zatím dělali Turci veliké pokroky v Uhrách.
Luther (podle Gtanacha) PoraziU uherského krále r. 1526 v bitvě, ve které

zahynul. Měli v moci Budín a Pošt a r, 1529, jak jsme již řekli, se Soliman Vítězný
málem zmocnil Vídně. Císaři působily tyto pokroky velikou starost a dělal, co
mohl, aby Turky zahnal nazpět, ale největší potíž byla sjednotit! německá knížata,
ačkoli už byl tento hrozný nepřítel na samých jejich hranicích.

František I. zůstal na čas nesmiřitelný a vypukla nová francouzská válka ; ale
r. 1538 naladil Karel svého protivníka k přátelštějšímu názoru tím, že zpustošil
jižní Francii. František a Karel ujednali pak spolek proti Turkům, ale protestant¬
ská knížata německá, která se rozhodla odpadnout! od Říma, utvořila spolek
šmalkaldský (pojmenovaný podle městečka Šmalkaldy v Hessensku, v němž spolek
byl ujednán). Místo aby se vydal na velikou výpravu, která by zachránila Uhry
křesťanstvu, musil Karel obrátiti pozornost na rostoucí vnitřní spory v Německu.
Z tohoto zápasu viděl jenom počátek války. Byla to krvavá, nerozumná rvačka
knížat o nadvládu, byl to zápas, který hned vzplanul v záhubnou válku, hned
poklesl v diplomatické intriky, bylo to hadí sémě machiavellovské politiky, které
se vplazilo rovnou do devatenáctého století a které ničilo a pustošilo střední Evropu
znovu a znovu.

Zdá se, že císař nikdy nepochopil pravé podstaty těchto rostoucích zmatků. Byl
na svou dobu a postavení výjimečně důstojný muž a zdá se, že pokládal náboženské
sváry, které trhaly Evropu v kusy mezi sebou válčící, za přirozené teologické
různosti. Svolával sněmy říšské a koncily, snaže se marně o smír. Zkoušely se
formule a vyznání. Kdo studuje německé dějiny, musí se prokousat! podrobnostmi

Michel Angelo: Horní část „Noď* na pomníku Juliana dei Medici

603

náboženského míru norimber¬
ského, usnesení sněmu řezen-
ského, interimu augsburského
a pod. Zde se o nich jen zmiňu¬
jeme jako o podrobnostech ve
zmateném životě tohoto vrchol¬
ného panovníka.

Rozumí se, že sotva kdo z
těch četných evropských knížat
a panovníků jednal v dobré víře.
Daleko rozšířené náboženské
zmatky, touha prostého lidu po
pravdě a sociální spravedlnosti,
rozšiřování současných vědomo¬
stí — všechny t5d:o věci byly
v obraznosti knížecích diploma¬
tů pouhými maličkostmi. Jind¬
řich Vin. anglický, který počal
své panování knihou, napsanou
proti kacířství, a kterého za to
odměnil papež názvem „Obránce
víry”, chtěl se rozvésti se svou
prvou ženou, která byla bezdět¬
ná, a vžiti si za manželku du-

Michel Angelo: Socha jinocha po pravé straně proroka chaplnOU mladoU dámU AnnU

Jeremiáše. (Freska ze stropu sixtinské kaple) BoleynOVOU. Přál si také obráti-

ti se proti císaři ve prospěch
Františka I. a vypleniti velikánské bohatství anglické církve, i vstoupil do společ¬
nosti protestantských knížat r. 1530. Švédsko, Dánsko a Norsko přidaly se k pro¬
testantismu již dříve.

Německá válka náboženská počala r. 1546, několik měsíců po smrti Martina
Luthera. Podrobnosti válečného tažení mohou nám býti lhostejné; protestantská
saská armáda utrpěla zlou porážku u Lochau. Postupem, jenž je hrozně podoben
věrolomnosti, zmocnil se císař svého dalšího hlavního protivníka, Filipa Hessen-
ského, a dal jej uvězniti, s Turky pak se vyrovnal a platil jim roční poplatek.
R. 1547 František I. k velkému ulehčení císařovu zemřel. Toho roku povznesl Karel
poněkud pořádek ve své říši a namáhal se, aby přivodil konečný mír, kde mír byl
nemožný.

Roku 1552 bylo celé Německo opět ve stavu válečném a jen chvatný útěk
z Inšpruku zachránil Karla před zajetím; ještě téhož roku byla obnovena nejistá
rovnováha mírem pasovským. Karel byl nyní už znaven starostmi a leskem vlády;
příliš zdráv nebyl nikdy, také byl od přírody lenivý a silně trpěl dnou. Zřekl se
trůnu. Všecka práva panovnická předal svému bratru Ferdinandovi a Španělsko
a Nizozemsko postoupil svému synovi Filipovi. Potom se uchýlil v jakési vznešené
nevoli do kláštera v Justu v kopcovité krajině severně od údolí tajského uprostřed
dubových a kaštanových lesů, a zemřel tam roku 1558.

604

o tom, proč se zřekl světa,
bylo mnoho napsáno a senti¬
mentálně líčeno, jak tento maje¬
státní titán, syt světa, v přísné
osamělosti hledal smír s Bohem.

Avšak jeho život v ústraní ne¬
byl ani osamělý ani přísný. Byl
obklopen družinou asi sto pade¬
sáti osob. Jeho způsob života
měl všecky příjemnosti dvora
bez jeho svízelů, a Filip II. byl
poslušný syn, jemuž každé slovo
otcovo bylo rozkazem. O té přís¬
né prostotě at! podá svědectví
Prescott: „V čilé korespondenci
mezi Quixadou nebo Gaztelem
a státním ministrem ve VaUa-
dolidě není skoro jediného psa¬
ní, v němž by nebylo nic o císa¬
řově jídle nebo o jeho nemoci.

První se vztahovalo k druhé ja¬
ko komentář k tekstu. Sotva
kde jinde bylo diplomatické jed¬
nání provázeno takovými po¬
známkami. Pro pana ministra
bylo asi těžko zachovati vážnost
při čtení těchto dopisů, v nichž
se tak podivně mísily politika a kuchařské umění. Poslovi z Valladolidu do
lisabona bylo nařízeno učiniti okliku přes Parandillu, aby přinesl zásoby pro
královskou tabuli. Vždy ve čtvrtek musil přinášeti ryby, které byly určeny pro
následující postní den. Karlovi se zdáli pstruzi z okolí příliš malí a tak musili z Valla¬
dolidu posílati větší. Jedl rád ryby všeho druhu a vůbec vše, co se jen trochu podo¬
balo rybě; také úhoři, žáby a ústřice měly význačné místo na královském jídelním
lístku. Naložené ryby, obzvláště sardele, nalezly milost v jeho očích a velmi litoval,
že si jich nepřinesl s sebou větší zásoby z Nizozemska. Úhořová paštika nadchla
ho obzvláště.”

Roku 1554 obdržel Karel od papeže Julia III. zvláštní bullou povolení, že se
nemusí postiti a od té doby směl snídati, i když šel k přijímání.

„Že Karel v Justu nebyl lhostejný k svému zevnějšku, lze usuzovali z toho, že
jeho šatna obsahovala ne méně než šestnáct hedvábných a sametových oděvů,
podložených hermelinem, kajčím prachem nebo měkkou srstí berberských koz.
Na nábytku a výzdobě jeho obydlí můžeme víděti, jak málo lze věřiti zprávám,
uvedeným lehkomyslně v oběh, nahlédneme-U do inventáře a jeho majetku, který
pořídili Quixada a Gaztelu brzy po smrti svého pána. Mezi uvedenými věcmi shle¬
dáváme koberce z Turecka a Alcarezu, nebesa ze sametu a z jiných látek, nástěnné
závěsy z jemného černého sukna, jak jich používal stále od matčiny smrti ve své

Michel Angelo: Socha jinocha po pravé straně erythrejské
sibyly. (Freska ze stropu sixtinské kaple)

606

ložnici; pro ostatní pokoje bylo
opatřeno ne méně než dvacet
pět souprav gobelínových, utka¬
ných ve Flandrech, bohatě ozdo¬
bených postavami zvířat a kra¬
jinami ...” Mezi různými kusy
stolního náčiní najdeme některé
z ryzího zlata a jiné, které mají
umělecký význam; a poněvadž
v onom století dospělo k nejvyš-
ší dokonalosti umění zpracová¬
vat! cenné kovy, nemůže býti
sporu o tom, že nejkrásnější ku¬
sy se staly majetkem císařovým.
Váha všeho stolního náčiní byla
odhadována na dvanáct až tři¬
náct tisíc uncí.

Karel nečítával sám, dával si
po jídle předčítat! jako Karel
Veliký a podával pak, jak zní
jedna zpráva, „sladký a nebeský
výklad”. Také se bavil technic¬
kými hříčkami, poslouchal hud¬
bu nebo kázání a věnoval se cí¬
sařské politice, která pronikala
až k němu. Smrtí císařovninou,
k níž ho poutala silná náklon¬
nost, se jeho mysl obrátila k ná-
M. Angelo'. Delfská sibyla (Freska ze stropu sixtinské kaple) boženství, jež U něho nabylo

přísných a obřadných forem.
Každého pátku v postě se bičoval s ostatními mnichy tak horlivě, že krvácel. Tato
cvičení a dna způsobily u něho konečně pobožnůstkářství, které dosud tlumily zájmy
politické. Vznik učení protestantského v nejbližší blízkosti, ve Valladolidě, ho při¬
váděl v zuřivost. „Vyřiďte ode mne velkému inquisitorovi a jeho radům, aby byli
pohotově a přiložili sekeru ke kořeni zla, pokud se nerozbují ...” Vyjádřil svou
pochybnost, zda by v této ohavné věci nebylo správnější nepřihlížeti k obvyklému
průběhu spravedlnosti, a nedávati milost; ,, neboť obdrží-li zločinec milost, má
možnost opakovati svůj zločin”. Jako příklad doporučoval svůj postup v Nizo¬
zemsku, „kde všichni, kteří zatvrzele setrvávali ve svém bludu, byli za živa upáleni
a kající sťati”.

Téměř symbolické pro Karlovo místo a úlohu v dějinách byla jeho náklonnost
k pohřbům. Bylo to, jako by byl cítil potřebu napsati finis pod něco, co dožilo.
Byl nejen při každé pohřební slavnosti v Justu, nýbrž dával sloužiti smuteční mše
na památku své ženy ve výroční den její smrti, i za dávno mrtvé nebožtíky, a na ko¬
nec slavil svůj vlastní pohřeb. „Kaple byla ob věšena černým suknem a plápol sterých
voskovic sotva stačil zahnati temno. Bratří ve svém řádovém rouchu i všechno

606

IS. B. Protestanti
z knižeci milosti

Ferdinand, bratr
Karla V., chopil se
opuštěného úsilí o jed¬
notu a shromáždil r.
1555 německá kníža¬
ta na říšském sněmě
v Augsburku. Byl u-
činěn opětovný pokus
obnoviti náboženský
mír. Nic nemůže lépe
ukázati způsob onoho
pokusu o vyrovnání

císařské služebnictvo v hlubokém smutku se shromáždilo ve smutečních šatech
kolem obrovského, černě zakrytého katafalku, který byl zbudován uprostřed kaple;
pak byla sloužena smuteční mše ; a uprostřed temných a teskných písní mnichů se
vznášely k nebesům modlitby za zemřelou duši, aby byla přijata tam nahoře
v sídlech blažených. Zarmoucené služebnictvo se rozplývalo v slzách, když si před¬
stavili obraz svého mrtvého pána, a snad byli naplněni i soucitem nad tímto žalost¬
ným projevem slabosti. Karel sám, zahalen v tmavý plášť a maje v ruce hořící
svíci, se vmísil do svého průvodu jako divák na svém vlastním pohřbu, a na konec
této smutné ceremonie podal svíci knězi na znamení, že odevzdává svou duši všemo¬
houcímu Bohu."

Podle jiných zpráv
ležel Karel zahalen
příkrovem v rakvi a
zůstal tam sám, až
poslední truchlící ode¬
šel z kaple.

Za dva měsíce po
těchto šibřinkách byl
mrtev. A sním zemře¬
la velikost svaté řím¬
ské říše. Tato svátá
římská říše trvala
ovšem do doby císaře
Napoleona, ale už jen
živořila a pozvolna
umírala. Ještě dnes
otravuje její tradice,
dosud nepohřbená,
ovzduší naší politiky.

Michel Angelo: Mojžíš (Obrovská mramorová socha v S. Pitro di vincoli
v Rimě)

607

než forma, kterou mu dali, nic nemůže lépe dokázati, jak byli knížata
a státníci, kteří to měli na starosti, slepí k hlubším událostem velkého významu
v tehdejší době. Uznání náboženské svobody se vztahovalo na státy, nikoli na
jednotlivé občany. „C u i u s r e g i o, e i u s r e 1 i g i o” (čí země, toho nábožen¬
ství) , znamenalo, že poddaný musil být té víry, kterou vyznával jeho pán.

13. C. Duchovni spodní proud

Věnovali jsme spisům Machiavellovým a osobnosti Karla V. proto tolik pozor¬
nosti, poněvadž se tím jeví v jasném světle rozpory, o nichž budeme mluviti v násle¬
dujícím odstavci knihy. Tato kapitola nám pověděla, jak nesmírně se otevřel lidský
obzor, jak se rozmnožilo a rozšířilo vědění ; viděli jsme, jak se probouzelo svědomí
muže z lidu a jak se šířila tucha nové a hlubší sociální spravedlnosti v celé západní
civilisaci. Toto duševní proudění se však nedotklo dvorů a politického života. Ve
spisech Machiavellových je toho málo, co by nebyl býval dovedl napsati zrovna tak
dobře chytrý tajemník na dvoře Chosroově nebo Ši-Hvang-ti-ově nebo konečně také
Sargonově nebo Pepiově. Všude na světě byly pokroky, jen v politických myšlen¬
kách, v ideálech o poměru mezi státem a státem a mezi panovníkem a občanem
svět nehybně ustrnul, ba šel nazpět. Neboť velikou myšlenku katolické církve,
myšlenku býti říší boží na zemi, porušila v lidských duších církev sama, a sen o svě¬
tové vládě v Evropě byl uložen do hrobu zároveň s Karlem V. Zdálo se, že se svět
politicky vrací k personální monarchii podle vzoru asyrských a macedonských.

Nevěřme, že nově probuzené duševní síly západoevropského lidstva byly tak
zaměstnány theologickými otázkami, vědeckým badáním, výzkumem světa nebo
vzkvétajícím obchodem, že by lidé nedovedli přemýšleti o právech a povinnostech
panovníků. Právě naopak: prostí lidé nejen že z bible, nyní jim přístupné, čerpali
ideje theokratického, republikánského nebo komunistického rázu, nýbrž obnoveným
studiem řeckých klasiků počal působiti na západní mysl také tvůrčí a oplodňující
duch Platonův.

V Anglii rozvíjel sir Thomas More ideje o jakémsi autokratickém komunismu
v knize U t o p i a, což je fantastické napodobení Platonova Státu. O sto let
později projevil v Neapoli jakýsi bratr Campanella právě tolik smělosti ve Slu¬
nečním městě. Taková pojednání však neměla přímého vlivu na politické
poměry. Srovnáme-li je s velikostí úkolu, jeví se tyto knihy jako nicotné hříčky
básnících učenců. Přesto měla Utopie vydati plody později v anglických chudin¬
ských zákonech.

Duševní a morální vývoj lidstva na západě i tento náběh k machiavellské
monarchii v Evropě šly po nějakou dobu vedle sebe v témž světě, ale potom se
dále vyvíjely skoro nezávisle. Státníci nepřestávali kouti plány a vymýšlet! úskoky,
jako by nebylo na světě nic než moc lstivých králů, majících úspěch. Teprve
v sedmnáctém a osmnáctém století narazily na sebe oba proudy — proud vše¬
obecných ideí i tradiční a sobecké monarchistické diplomacie, a změřily své síly.

608

KNIHA VIII

Doba velmocí

KAPITOLA XXXIV

Panovníci, parlamenty a vlády

1. Panovnici a zahraniční politika

V předešlé kapitole jsme vylíčili začátky nové civilisace, „moderní” civilisace,
která se nyní šíří celým světem. Jest ještě surová a neuhlazená, je v počátcích
svého vzrůstu a vývoje. Viděli jsme, jak středověké ideje svaté římské říše a římské
církve jako formy světového zákona a pořádku zvolna pohasínaly. Zašly, jako by
jejich zánik byl nezbytný, měla-li se veliká myšlenka jediného zákona a jedi¬
ného řádu znovuzroditi v měřítku světovém pro všechny. A kdežto skoro
v každém oboru lidských zájmů byl pokrok, vraceli se v politice na nějaký čas
k čistě osobní monarchii a monarchistickému vlastenectví po způsobu macedonském
tím více, čím znatelněji mizely obecné politické ideje o církvi a svaté říši.

V úpravě lidských poměrů došlo takřka k mezivládí, k době, již by čínští děje¬
pisci nazvali „dobou zmatku”. Toto mezivládí trvá tak dlouho jako doba od roz¬
kladu západořímské říše do korunovace Karla Velikého v Římě. Ještě dodnes
v něm žijeme. Snad se blíží ke konci; to nevíme. Staré vůdčí ideje se zhroutily,
změť nových, neosvědčených plánů a podnětů zmátla myšlení a jednání lidí a tak
nezbylo světu celkem nic jiného, než ponechati řízení podle prastaré zvyklosti
jednotlivým panovníkům. Nebylo nového cíle, jenž by byl stál jasně a působivě
lidstvu před očima, ale panovníci byli.

Konec šestnáctého století ukazuje nadvládu monarchie a sklon k absolutismu
na celé zemi. Německo a Itálie byly slátaninou samovládných knížectví, také Špa¬
nělsko bylo řízeno skoro absolutisticky, v Anglii nebyl trůn nikdy tak mocný
a francouzské mocnářství se v sedmnáctém století ponenáhlu měnilo v největší
a nejspořádanější moc evropskou. Nemůžeme tu V5^rávěti o slabších otřesech,
které doprovázely jeho vzrůst.

Na každém dvoře byla skupina ministrů a státních tajemníků, jež hrála machia-
vellskou hru proti svým zahraničním odpůrcům. Zahraniční politika je přirozené
zaměstnání dvorů a vlád. Zahraniční úřady jsou takřka vedoucími činiteli v histo¬
rické komedii sedmnáctého a osmnáctého století. Rozpalovaly Evropu válečnou
horečkou. A války byly nákladné. Ve vojsku nebylo už necvičených nováčků ani
shromážděných lenních rytířů, kteří si opatřili vlastní koně, zbraně a vasaly; dělo¬
střelectva bylo používáno stále větší měrou ; vojáci dostávali žold a ten si vymáhali ;
byli to válečníci z povolám, vycvičení podle okolností; byla dlouhá obléhání
a pečlivě zbudovaná opevnění. Válečné výdaje všude rostly a vyžadovaly stále
větších a větších daní.

611

A to byl první popud k tomu, že se vlády šestnáctého a sedmnáctého století
dostaly do sporu s novými, dosud nejasnými snahami společnosti o svobodu. Vla¬
daři shledali, že vskutku nebyli pány nad životem a jměním poddaných; uplatnil
se nepříjemný odpor proti zdanění, které však bylo nutné, chtěli-li panovníci pokra¬
čovat! v útočné a smluvní politice. V každé korunní radě byly daně nemilým stra¬
šidlem. V teorii byl vládce majitelem země. Jakub I. anglický vykládal r. 1603:
„Jako jest atheismem a rouháním vykládati, co Bůh může činiti, jest opovážlivostí
a velezradou, vykládá-li poddaný, co může činiti král, nebo říká-li, že král nemůže
to či ono”.

V praxi však shledal on a větší měrou měl shledati jeho syn Karel I. (1625 až
1649) , že je v říši velký počet statkářů a kupců, zámožných a chytrých mužů, kteří
zřejmě omezovali nároky a potřeby vládců a ministrů. Byli hotovi strpěti jeho
vládu — avšak jen s podmínkou, že je také vládci ponechají na pokoji na jejich
statku, v jejich obchodu, živnosti atd.

Všude v Evropě se děl vývoj týmž způsobem. Z poddaných se stali vladaříčkové:'
svobodní statkáři, šlechtici, zámožní měšťané, kteří nyní odporovali vládnoucím
panovníkům právě tak, jako kdysi knížata němečtí císaři. Tísnivé daně chtěli
obmeziti ; ve svých domech a na svých statcích chtěli býtí svobodni. Rozšíření knih
a čtení i vzrůstající styky umožnily těmto menším vladařům, těmto ,,plutokratům”
rozvinout! společné ideje a tak svorný odpor, jak tomu nebylo nikdy v dřívějších
epochách světových dějin. Všude se klonili tito lidé k tomu, aby odporovali panov¬
níkovi, ale nenašli všude stejnou příležitost k organiso vánému odporu. Hospo¬
dářské poměry a politické zvyklosti v Nizozemí a v Anglii roznítily v nich ze všech
zemí nejdříve protivu mezi monarchií a soukromým majetkem k zjevnému boji.

S počátku se majetné stavy sedmnáctého století málo staraly o zahraniční
politiku. Neprohlédly hned, jak silně se jich dotýkala. Nechtěly s ní nic míti. To
bylo, jak prohlašovaly, věcí králů a knížat. Proto se ani nepokusily míti vliv na
zahraniční zápletky. Ale velmi si stěžovaly na přímé následky takových zápletek ;
protestovaly proti vysokým daním, proti omezování živností, proti násilnému žalá¬
řování, proti tomu, že vládci omezovali svobodu svědomí. Z toho vznikl konečně
otevřený boj s korunou.

2. Repuhlika holandská

Nizozemí, zřeknuvši se absolutní monarchie, začalo řadu takových sporů v šest¬
náctém a sedmnáctém století. V jednotlivostech byly velmi různé podle zvláštností
místa a rasy; v podstatě byly to veskrze vzpoury proti myšlence nadvlády jediného
„knížete” a jeho náboženskému a politickému vůdcovství.

Ve dvanáctém století bylo veškeré území dolního Rýna rozděleno mezi malé
vládce, obyvatelstvo bylo nizoněmecké s původními prvky keltskými a pozdějšími
příměsky dánskými, podobalo se tedy svou různorodostí ob5rvatelstvu anglickému.
V jihovýchodních krajích se mluvilo francouzskými nářečími, ale jinak ponejvíce
friesky, holandský a jinými nizoněmeckými nářečími. Nizozemci hráli v křížových
výpravách velikou roli. Bohumír z Bouillonu, který na první výpravě dobyl Jeru-
saléma, byl Belgičan a zakladatel tak zvané latinské císařské dynastie v Cařihradě

612

(čtvrtá křížová výprava) byl Balduin z Flander. (Latinské proto, poněvadž stála
na straně latinské církve.)

Ve třináctém a čtrnáctém století vzrůstala v Nizozemí významná města jako
Gent, Bruggy, Ypry, Utrecht, Ley den, Haarlem a jiná, a brzy měla tato města
i polosamostatné městské vlády i třídu vzdělaných měšťanů. Nebudeme seznamovati
čtenáře s dynastickými poměry, jež spojily Nizozemí s Burgundskem (východní
Francií) a učinily konečně císaře Karla V. dědicem svrchované vlády nad těmito
zeměmi.

Za Karla pronikalo protestantské učení, které už v Německu převládalo, do
Nizozemí. Karel zakročoval proti němu hodně násilně, roku 1556 však předal, jak
jsme se zmínili, tento úkol svému synovi Filipovi II. Filipova odvážná zahraniční
politika — započal válku s Francií — byla brzy druhým zdrojem sporu mezi ním
a nizozemskou šlechtou i městy, neboť se k Nizozemí obrátil o pomoc. Vysoká
šlechta, vedená Vilémem Mlčelivým, princem oraňským, a hrabaty Egmontem
a Horném, se postavila v čelo lidového povstání, o němž dnes nevíme, zda vyvěralo
více z námitek proti daním nebo z odporu k náboženskému pronásledování.
Vysoká šlechta s počátku nebyla protestantská. Stala se jí teprve, až rozhořčení
vzrostlo v boj. V lidu naproti tomu byli od počátku rozhořčení protestanti.

Filip se rozhodl vládnout! nad majetkem i svědomím Nizozemců. Vyslal do země
jádro španělského vojska a učinil správcem země šlechtice jménem Albu, jednoho
z těch nelítostných ,, silných” mužů, kteří způsobují zánik vlád a monarchií. Po
nějakou dobu ovládal zemi železnou pěstí ; ale železná pěst zrodí v těle, které stiská,
železnou duši; r. 1567 vzplanu¬
lo Nizozemí zjevnou vzpourou.

Alba vraždil, pustošil, hromadně
pobíjel — nadarmo. Hrabata
Egmont a Horn byli poprave¬
ni. Vůdcem a vlastně králem
Holanďanů se stal Vilém Mlče-
Uvý.

Dlouhou dobu bylo s mnohý¬
mi zápletkami pokračováno v
boji za svobodu a je významné,
že vzbouřenci doposledka setr¬
vávali v názoru, že Filip II. je
jejich králem, jen omezí-li roz¬
umně svou moc. Avšak myšlen¬
ka obmezené monarchie byla
tehdejším korunovaným hlavám
v Evropě strašidlem a tak do¬
hnal Filip n. spojené provincie,
jež nyní zveme Holandskem, k
republikánské státní formě ; pra¬
vím Holand, ne celé Nizozemí;

jizni Nizozemsko (Belgie, jak se podávají večeři Páně knížecím přívržencům

jmenuje ta země dnes) zůstalo reformace (Dřevoryt Lukáše Cranacha st.)

H. G. Wells, Dijíny svžta — 39.

613

po těchto bojích majetkem špa¬
nělským a katolické.

Obležení Alkmaaru (1573),
jak je popisuje Motley ve „Vzni¬
ku holandské republiky”, může
býti příkladem tohoto dlouhého
a hrozného boje mezi malým ho¬
landským národem a stále ještě
mocným katolickým imperialis¬
mem.

„Až dobudu Alkmaaru”, psal
Alba Filipovi, ,, nebudu živiti ni¬
koho; každý krk okusí nože . . .”
A hle, hlouček lidí v Alkmaaru,
maje před očima vypleněný a
opuštěný Haarlem, prorocký to
obraz osudu asi také jim hrozí¬
cího, uzavřel se v městě, jsa při¬
praven na nejhorší. Největší na¬
děje skládali ve svého starého
přítele, moře. Veliká stavidla,
zvaná Zyp, jimiž celá severní
provincie mohla býti zatopena,
byla vzdálena jen několik kilo¬
metrů. Kdyby je otevřeli a pro¬
kopali několik hrází, bojoval by
za ně oceán. Aby však toho dosáhli, musili si vyžádat! souhlas venkovského

obyvatelstva, neboť měl-li býti plán proveden, byla zkáza obilí na stojato nevy¬
hnutelná. Město bylo obleženo tak dokonale, že odvážiti se ven bylo spojeno

s nebezpečím života, a nebylo proto snadno najiti někoho, jenž by provedl tento

nebezpečný úkol. Konečně podnikl to dobrodružství městský tesař, jménem Petr
Van der Mey . . .

„Poloha stísněného města byla brzo kritická. Denně byla před náspy šarvátka
bez rozhodného úspěchu. Konečně 18. září o třetí hodině po dvanáctihodinném
prudkém ostřelování nařídil Don Frederigo útok. Přes sedmiměsíční zkušenost
u Haarlemu se domníval, že dobude Alkmaaru útokem. Útok počal zároveň u Frieské
brány a na protivné straně u Červené věže. Dva vybrané regimenty, přivedené
nedávno z Lombardská, zahájily boj a rozvířily vzduch křikem, jsouce si jisti
snadným vítězstvím. Za nimi následoval zdánlivě velmi značný počet ukázněného
vojska. A přesto nikdy, ani při obležení Haarlemu, nenarazil útok na srdce nebojác¬
nější. Všichni muži, kteří zůstali na živu, stáli na náspech. Útočníci byli zasypáni
ohněm děl, mušket a pistolí. Lili na ně vřelou vodu, smůlu a olej, roztavené olovo,
nehašené vápno. Házeli obratně sta dehtovaných a hořících obručí na vojáky, kteří
se nadarmo pokoušeli strhnouti si s krku tato plamenná okruží, a sotva některý
útočník vkročil do průlomu, čekaly na něj meče a dýky občanů, které ho brzy
smetly střemhlav do příkopu.

614

„Třikrát byl obnoven výpad se stále větší zuřivostí, třikrát jej s neochvějnou
statečností odrazili. Útok trval čtyři hodiny. Po tuto dobu neopustil ani jediný
obránce svého místa, až klesl buď mrtev nebo zraněn . . . Bylo troubeno k ústupu
a Španělé se vzdálili od opevnění pozbyvše nadobro odvahy, když byli zanechali
v příkopech nejméně tisíc mužů, kdežto z obhájců přišlo o život jen třináct občanů
a čtyřiadvacet vojáků posádky . . . Praporčík Solis, který se vydrápal na okamžik
do průlomu, pak padnul do příkopu a jako zázrakem se zachránil, vypravoval, že
když nahlédl do města, neviděl ani přílbic ani pancířů, nýbrž jen několik prostých
lidí, oblečených jako obyčejní rybáři. A tito rybáři porazili Albovy veterány.”

„Zatím dal správce země Sonoy otevřití mnoho hrází, kolem španělských ležení
vznikly močály, ač ještě nenastala hrozící zátopa. Vojákům bylo nevolno a počali
býti pověreční. Tesař nebyl líný ...”

Vracel se do města se vzkazy. Náhodou nebo z chytrosti ztratil cestou dopisy, které
padly do rukou Albových. Obsahovaly bezpečný slib vévody oraňského, že zaplaví
zemi a tak utopí celou španělskou armádu. Tím by byla bývala zničena také veliká
část holandské úrody a dobytka. Ale Alba, když ty listy přečetl, už nečekal, a brzy

615

pozorovali stateční muži alkirlaarští s jásotem a výsměchem odchod španělských
oblehatelů . . .

Vládní forma, kterou přijalo osvobozené Holandsko, byla patrici jská republika
za vedení domu oraňského. Generální stavy byly vskutku ještě méně zástupci
veškerého občanstva než anglický parlament, jehož boje s korunou budeme brzy
vyličovati.

Ačkoli se Holanďané Alkmaarem dostali z nejhoršího, bylo Holandsko skutečně
nezávislé teprve roku 1609 a tato nezávislost byla plně uznána teprve roku 1648
mírem vestfálským.

3. Republika anglická

Zjevný boj soukromých majitelů proti nectnostem panovnickým sahá v Anglii
až do 12. století. Období tohoto boje, o němž budeme uvažovati, počalo tím, že se
Jindřich VII. a Jindřich VIII. i jejich nástupci Eduard VI., Marie a Alžběta pokusili
učiniti z Anglie osobní monarchii po způsobu pevninském. Spor se přiostřil, když
se Jakub, král skotský, stal roku 1603 také králem anglickým a začal podle shora
vylíčeného způsobu mluviti o „božském právu” dělati si, co je mu libo.

Angličtí panovníci neměli nikdy snadnou cestu. Ve všech zemích, do kterých
pronikli severští a germánští národové, bylo ode dávna zvykem konati veřejné
shromáždění, ve kterém vystupovali vlivní mužové jako zástupci národa pro zacho¬
vání jistých všeobecných práv, a nikde nebyl tento zvyk trvalejší než v Anglii. Ve
Francii bylo tradiční shromáždění tří stavů, ve Španělsku byly sněmy (cortes) ;
anglické shromáždění bylo však zvláštní ve dvou věcech: předně se mohlo opírati
o listinu, která obsahovala jistá všeobecně platná základní práva, a za druhé
patřili do něho nejen zvolení měšťané, nýbrž i zvolení zástupci hrabství. Ve fran¬
couzském a španělském shromážděni byli sice zástupci měst, avšak nikoli poslanci
obvodů venkovských.

Tyto dvě věci zvláště posilovaly anglický parlament v boji proti trůnu. Zmíněná
listina byla Magna charta, prohlášení, vynucené na králi Janovi (1199 — 1216),
bratru a nástupci Richarda Lvího srdce (1189 — 1199), po vzpouře baronů roku
1215. Obsahuje základní práva, která učinila Anglii státem řízeným zákony a ne
králem. Zamítá královské právo zasahovat! do soukromého majetku a osobní
svobody občana bez souhlasu občanů jemu rovných.

Vyslání zástupců hrabství do anglického parlamentu, druhá to zvláštnost brit¬
ských poměrů, měla velmi jednoduché a zdánlivě nevinné příčiny. Z každého hrab¬
ství byli obyčejně povoláváni před národní radu jednotliví rytíři, kteří se vyslovo¬
vali o platební schopnosti svého obvodu. Malá venkovská šlechta, svobodní statkáři
a sbor starších v obvodu venkovském volili už roku 1254 vždy po dvou rytířích za
každé hrabství. Simon de Montfort, který se vzbouřil proti Jindřichovi III., Janovu
nástupci, první povolal z každého hrabství dva rytíře a z každého města nebo obce
dva občany do Národní rady. Eduard I., nástupce Jindřicha III., neměnil tuto
úpravu, poněvadž doufal, že se takto dostane pohodlně do peněžního styku s ros¬
toucími městy.

616

Dvě podobizny Shakespearovy

S počátku se rytíři a měšťané neradi zúčastňovali parlamentu, pozvolna však
si uvědomovali, že jest v jejich moci nejen povolovati mimořádné daně, nýbrž i ve
spojení s tím vyřizovati oprávněné stížnosti.

Velmi brzy, ne-li hned od počátku, sněmovali a radili se tito zástupci soukro¬
mého majetku z měst a z venkova odděleně od lordů a biskupů. Tak vzniklo v Anglii
vedle církevního a šlechtického zastoupení lordů — horní sněmovny — druhé
národní zastoupení „obecného lidu” (commons) — dolní sněmovna. Nebylo hlubo¬
kých a základních rozdílů mezi členy obou shromáždění; mnozí ze zástupců hrab¬
ství byli význační mužové, často právě tak zámožní a vlivní jako „pairové”, často
i jejich synové a bratři. Celkem však byla dolní sněmovna lidovější.

Tato obě shromáždění, zvláště dolní sněmovna, usilovala od počátku o to, aby
dostala do rukou všechnu berní pravomoc. Pozvolna rozšířili okruh své působnosti
a začali kritisovati i státní politiku.

Nebudeme sledovati v jednotlivostech kolísání moci a vlivu v anglickém parla¬
mentě za vlády Tudorovců (Jindřicha VII., Jindřicha VIII., Eduarda VI., Marie
a Alžběty) ; z toho, co bylo dosud řečeno, vysvítá dostatečně, že když si Jakub
Stuart na konec zjevně osoboval samovládu, měli angličtí obchodníci, pairové
a venkovská šlechta na obranu svých nároků po ruce znamenitou zbraň, které
neměl žádný jiný národ v Evropě.

Jiná zvláštnost politického boje v Anglii byla, že se ho celkem nedotkl veliký
spor mezi katolíky a protestanty, který nyní vzplanul v celé Evropě. Ovšem
i v Anglii měly vliv pohnutky náboženské, v podstatě však to byl politický spor
mezi králem a parlamentem, který tehdy ztělesňoval třídu zámožných měšťanů.
I koruna i národ patřili formálně k reformaci a vyznávali protestantismus. Ovšem
bylo mnoho takových protestantů, kteří ctili bibli a málo se starali o kněze — typ

617

Na to vypracoval parlament
Alžběta, královna anglická roku 1628 velmi významnou li¬

stinu, „Petition of Righť’, v níž
byla citována Magna charta a ještě jednou bylo zdůrazněno zákonné omezení krá¬
lovské moci; panovníku bylo odepřeno právo vybírati daně, nezachová-li zákonného
postupu, vsaditi někoho do žaláře nebo potrestat! ho nebo nasadit! občanům do
domu vojáky.

Petition of Right vyložila stanovisko anglického parlamentu. Sklon „vyložit!
stanovisko” byl vždy význačný pro anglickou povahu. Když president Wilson za
světové války (1914 — 1918) vydával před každým svým politickým krokem notu,
následoval dobré anglické tradice.

Karel jednal s parlamentem zvysoka, rozpustil jej roku 1629 a nesvolal ho po
jedenáct let. Sháněl peníze nezákonným způsobem, i když nedostal kolik potřeboval.
A poznav, že církev je vhodným prostředkem vynutiti poslušnost, učinil Lauda,
svárlivého vysokého duchovního, velikého církevníka, přesvědčeného o ,, božských
právech” králových, arcibiskupem canterburským a tím i hlavu anglické církve.

pravé národní reformace —
kdežto král byl podle jména hla¬
vou církve, v níž byli hlavní věc
kněží a obřady anglické církve
státní. To byl typ, který zastu¬
poval reformaci, jak si ji před¬
stavovali panovníci. Tento proti¬
klad však nikdy zcela nezatemnil
pravou podstatu sporu.

Boj mezi králem a parlamen¬
tem dosáhl kritického období už
před smrtí Jakuba 1. (1625) , ale
občanská válka vypukla až za
vlády jeho syna, Karla I. Karel
přesně konal to, co bylo lze oče¬
kávat! od krále země, kde parla¬
ment neměl přímého vlivu na za¬
hraniční politiku: zapletl zemi
do války se Španělskem a s Fran¬
cií a obrátil se potom k podda¬
ným o peněžní výpomoc, doufa¬
je, že jejich vlastenectví bude
silnější než vrozený odpor proti
takové pomoci. Když parlament
peníze odepřel, požádal o půjčku
různé poddané a pokusil se i o
jiné nezákonné vyděračství.

R. 1638 se pokusil Karel přenést! zpola katolické, zpola protestantské zvláštnosti
církve anglikánské do svého druhého království, Skotska, kde odloučení od kato¬
licismu bylo úplnější a kde byl zaveden jako národní církev presbyterianismus.

618

forma křesťanství, která se
obracela proti kněžím a církev¬
ním zvykům. Skotové se vzbou¬
řili a angličtí vojáci, které Karel
proti nim poslal do boje, se cho¬
vali odbojně.

Ovšem že hrozil bankrot, při¬
rozený následek útočné zahra¬
niční politiky. Nemaje peněz a
spolehlivého vojska musil Karel
konečně roku 1640 svolati par¬
lament. Tento tak zv. ,, krátký
parlament” rozpustil téhož ro¬
ku; zkusil to s poradním shro¬
mážděním pairů v Yorku (1640)
a v listopadu téhož roku svolal
poslední parlament.

Nálada tohoto „dlouhého par-
lamentu” byla bojovná. Sněm
dal zajmouti Lauda, canter bur¬
ského arcibiskupa, a obžaloval
jej z velezrady; uveřejnil „Grand
Remonstrance”, kde důkladně
vysvětlil své stanovisko ke Kar¬
lovi. Vydal zákon, podle něhož
parlament se měl sejiti jednou
za tři léta, ať jej král svolá nebo
ne. Sesadil vůdčí ministry krá- Leonardo da Vinci: Mona Lha (Paříž, Louvre)

lovy, obzvláště Earla ze Straf-

fordu, obviniv je, že mu pomáhali vládnouti bez parlamentu.

Aby zachránil Strafforda, král si usmyslil tajný úklad, aby dobyl Londýna
násilím. To bylo odhaleno a za vášnivého rozhořčení lidu byl návrh na Straffordovo
odsouzení spěšně přijat. Karel I., snad jeden z nejsprostších a nejzrádnějších mužů,
kteří kdy seděli na anglickém trůně, dostal z londýnského lidu strach. Aby mohl
býti Strafford zákonně popraven, musil král dáti svolení. Karel tak učinil —
a Strafford byl sťat.

Zatím hledal král tajně pomoc, kde jen mohl — u katolických Irů i u skotských
zrádců. Konečně se uchýlil k násilnému kroku: šel do parlamentu s úmyslem
zajmouti pět úhlavních protivníků. Vstoupil do dolní sněmovny a sedl si na před-
sednickou stolici. Připravil si smělou řeč o velezradě, když však spatřil prázdná
místa oněch pěti protivníků, byl zaražen a zmateně vykoktával své věty. Dověděl
se, že opustili jeho královské město Westminster a uchýlili se do města Londýna,
který měl obecní samosprávu. Londýn mu vzdoroval. O týden později přivedla
občanská obrana londýnská oněch pět členů parlamentu v triumfu do sněmovní
budovy ve Westminstru a král, aby unikl hluku a nepřátelským projevům tohoto
průvodu, opustil Whitehall a vydal se do Windsoru.

619

Nato zbrojily obě strany zjevně k boji.

Král byl tradiční hlavou armády a poslušnost krále vězí vojákům v žilách. Parla¬
ment měl větší zdroje peněz. Král vztýčil kteréhosi tmavého a bouřlivého srpnového
večera roku 1642 svůj prapor v Nottinghamě.

Pak následovala dlouhá a urputná občanská válka, za které král ovládal Oxford,
parlament Londýn. Štěstí bylo kolísavé, ale král se nikdy nemohl přiblížiti k Lon¬
dýnu, ani parlament nemohl dobýti Oxfordu. Obě strany uklidňovali mírní
přívrženci, kteří „nechtěli, aby došlo k nejhoršímu”.

Mezi vůdci strany parlamentní vyvstal jakýsi Oliver Cromwell, který sestavil
malý jezdecký oddíl a postoupil na generála. Lord Warwick, jeho současník, ho
popisuje jako prostého muže v soukenném šatě, „ušitém od špatného venkovského
krejčího”. Byl nejenom dobrým vojákem, nýbrž také dobrým vojenským organisá¬
torem. Poznal, že vojska parlamentu byla většinou méně dobrá, a usiloval
o nápravu. Kavalíři královští se vyznačovali pestrou nádherou, rytířskostí a odda¬
ností k panovníkovi. Parlament byl něco nového a svízelného, skoro bez tradice.
„Vaši vojáci,” praví Cromwell, „jsou z velké většiny staří, neschopní posluhové
a výčepní číšníci. Myslíte, že duch těchto nízkých, sprostých chlapů dokáže posta¬
vit! se proti pánům, kteří mají smysl pro čest a odvahu a v srdci odhodlanost?”

Avšak lepší a silnější než pestrá nádhera rytířstva je náboženské nadšení.
Cromwell usiloval o to, sestaviti „bohabojný” pluk. Měli to býti vážní, střízlivě
žijící muži, zvláště muži silného přesvědčení. Nedbal společenských zvyků a vybíral
si důstojníky z každé třídy. „Chci mí ti raději prostého, zhruba oděného hejtmana,
který ví, proč bojuje, a miluje, co ví, než někoho, koho nazýváme
pánem a který není ničím.”

V Anglii vzniklo nové vojsko, „ironsides” (železní rytíři), u nichž měli lokajové,
vozkové, lodní kapitáni velitelská místa vedle mužů z dobrých rodin. Parlament se
pokusil z těchto mužů vybudovat! celou armádu. „Železní” byli páteří tohoto ,, no¬
vého vzorného vojska”. Hnali před sebou kavalíry Martona Moora do Naseby.
Karel byl konečně zajatcem parlamentu.

Byly činěny pokusy o smírné vyrovnání, které by bylo formálně ponechalo králi
jeho důstojnost. Ale Karlovi bylo určeno skončiti tragicky. Ustavičně kul úklady
a byl „mužem tak neupřímným, že se mu nemohlo věřiti”. Angličané se octli v po¬
stavení, jež bylo nové ve světových dějinách: vládce měl býti postaven formálně
před soud a odsouzen pro zradu svého národa.

Většinu revolucí a také tuto anglickou urychlily přehmaty panovníka a pokusy
projeviti stůj co stůj sílu a pevnost i porušením zákona. A většina revolucí zajde
podle přírodního zákona mnohem dále, než by opravňoval původní spor. Anglická
revoluce nebyla z jiných. Angličané jsou od přírody nakloněni ke kompromisům, ba
jsou národem kolísavým, a pravděpodobně chtěla ještě i tehdy většina, aby král
zůstal, ale aby národ byl svobodný — všichni lvové a jehňata měli ležeti vedle sebe
v míru a svobodě. Nové vzorné vojsko však už nemohlo povoliti. Kdyby byli krále
znova dosadili, nebyl by býval odpustil těmto lokajům a kočím, kteří zdolali královo
panstvo. Když parlament opět počal s pletichářským králem vyjednávat!, nové
vojsko se vzepřelo. Plukovník Pride vyloučil z dolní sněmovny osmdesát členů, na¬
kloněných králi, a nezákonný zbytek, „kusý parlament”, postavil krále před soud.

620

Ten byl odsouzen už předem.

Horní sněmovna zamítla žalobu,
načež kusý parlament prohlásil,

„že národ je z vůle boží prame¬
nem spravedlivé moci a že dolní
sněmovna anglická má nej vyšší
národní moc” ; v tomto přesvěd¬
čení se pokládala za oprávněnu
vynésti rozsudek. Král byl od¬
souzen jako „tyran, zrádce, vrah
a nepřítel země”. Za lednového
jitra roku 1649 ho vedli na po-
praviště, které bylo postaveno
ve Whitehallu pod okny jeho sá¬
lu pro pořádání hostin. Tam byl
sťat. Zemřel zbožně a lituje jak¬
si své urozenosti — osm let po
popravě Straffordově a po šesti
a půlroční vzrušující občanské
válce, jež způsobilo jen a jen je¬
ho nezákonné jednání.

Co parlament učinil, bylo ve¬
liké a hrozné. Nic takového se
nikdy na světě nestalo. Dosti
často se králové vraždili navzá¬
jem. Otcovražda, bratrovražda,
úkladná vražda, to byly privilegované prostředky panovnické. Že však část národa
povstala, aby slavnostně a s rozmyslem soudila svého krále pro nevěru, padoušství
a zradu, že ho mohla odsouditi a popraviti, to naplnilo všechny evropské dvory
hrůzou. Kusý parlament daleko předstihl ideje a svědomí své doby. Působilo to
tak, jako by bylo stádo jelenů napadlo tygra a zabilo jej — jako zločin proti
přírodě. Car ruský vyhnal anglického vyslance od svého dvora. Francie a Holand¬
sko projevovaly zjevné nepřátelství. Anglie, zmatená výčitkami svědomí pro své
násilí, stála před světem osamocena.

Ale nějakou dobu udržely osobní charakter Olivera Cromwella a vojenská kázeň
a síla armády jím vytvořené Anglii na nastoupené republikánské dráze. Irští
katolíci prolili krev protestantských Angličanů v Irsku. Toto irské povstání Crom-
well energicky potlačil. Kromě někohka mnichů za útoku u Droghedy zabili jeho
vojáci jen muže se zbraní v ruce. Ale ukrutné irské krveprolití měl ve svěží paměti
a v boji se nedával pardon. Vzpomínka na Cromwella hlodá ještě dnes v srdcích Irů,
kteří mají dobrou pamět pro utrpěné bezpráví. Po Irsku došlo na Skotsko, kde
Cromwell potřel armádu, věrnou králi, u Dunbaru (1650).

Pak obrátil pozornost k Holandsku, které ukvapeně užilo anglické občanské
války jako dobré příležitosti, aby poškodilo obchodního soupeře. Holanďané ovlá¬
dali tenkrát moře a anglické loďstvo bojovalo proti velké přesile. Ale po řadě hou¬
ževnatých námořních bojů byli Holanďané vypuzeni z britských moří a Angličané

Marie Stuartovna, královna skotská

621

vstoupili na jejich místo jako mohutně jící námořní moc. Holandské a francouzské
lodi musily zdraviti anglickou vlajku. Jedno anglické loďstvo vniklo do Středo¬
zemního moře, a anglické válečné lodi tu po prvé brázdily ony vody. Vyřídilo různé
spory anglických lodníků s Toskanou a na Maltě, bombardovalo Tunis, hnízdo
pirátů, a rozbilo loupežnické loďstvo, které za ochablé doby Karlovy bylo zvyklé
navštěvovat! pobřeží cornwallské a devonské, aby lapalo lodi a odvékalo do Afriky
otroky.

Silné rámě Anghe zasáhlo také na ochranu protestantů v jižní Francii, kteří
byli vévodou savojským štváni k smrti. Francie, Švédsko, Dánsko vesměs uznaly
za chytřejší překonati počáteční odpor ke kralo vrahům a spojily se s Anglií. Brzy
došlo k válce se Španělskem a velký anglický admirál Blake zničil španělské
obrněné loďstvo u Teneriffy v boji neuvěřitelně odvážném. Odvážil se bojovati
s pobřežními bateriemi a byl první muž v dějinách, „jenž přiměl lodi k tomu, aby
pohrdaly pobřežními pevnostmi”. (Zemřel roku 1657 a byl pochován v opatství
westminsterském. Po obnově monarchie byly jeho kosti na rozkaz Karla II. vyko¬
pány a dopraveny do kaple sv. Markéty ve Westminsteru.) Takovou byla Anglie
před očima světa za krátké doby republikánské.

Cromwell zemřel 3. září 1658 za prudké bouře, což nezůstalo bez vlivu na pově-
rečné lidi. Sotva jeho silná ruka ztuhla, vzdala se Anglie předčasného pokusu
uskutečnit! spravedlivou obec svobodných mužů. Roku 1660 byl Karel II., syn
Karla Mučedníka, vítán v Anghi se všemi projevy osobní oddanosti a věrnosti, jež
jsou tak drahé anglickému srdci, a zdatnost země na zemi i na moři ochabla, jako
se spáč po příliš silném snu protahuje a zívá. S puritány byl konec. „ Veselá
Anglie” se zase vzpamatovala a roku 1667 pronikli Holanďané, ještě jednou páni
na moři, po Temži vzhůru do Gravesendu a spálili anglické loďstvo v Medway.

„Oné noci, kdy Holanďané spálili naše lodi,” praví Pepys ve svém deníku,
„večeřel král s madame Castlemainovou a jako potrhlí honili všichni ubohého
mola.”

Ode dne svého návratu roku 1660 měl Karel v rukou zahraniční politiku, a r.
1670 uzavřel tajnou smlouvu s Ludvíkem XTV. francouzským, v níž se zavázal za
roční příspěvek 100.000 liber šterlinků podři diti úplně anglickou politiku Francii.
Ta již dříve koupila Diinkirchen, kterého Cromwell dobyl. Král byl velký sportovec,
měl pravou anglickou lásku ke koňským dostihům a velké závodiště v New-marketu
je snad jeho nej význačnějším pomníkem.

Karel si dovedl za svého života udržeti britskou korunu svou laskavostí, ale
musil si počínati opatrně a dělati kompromisy. Když však roku 1685 vstoupil na
trůn jeho bratr Jakub II., zbožný katolík, muž příliš tupý, aby poznal skryté meze
britské monarchie, vypukl starý spor mezi parlamentem a korunou znova.

Jakub si umínil donutiti zemi k náboženskému spojení s Římem. R. 1688 byl na
útěku do Francie. Tenkráte dbali lordové, obchodníci a zemané toho, aby se toto
povstání proti králi nedostalo opět do rukou nějakého Pridea nebo Cromwella.
Měli už vyhlédnutého jiného krále, Viléma, prince oraňského, aby nastoupil po
Jakubovi. Změna na trůně byla rychle provedena, jenom v Irsku byla občanská
válka. Hlubší revoluční síly v zemi nepronikly.

O nárocích Viléma, manžela nejstarší dcery Jakuba II, nebo lépe jeho manželky
na trůn nebudeme tu vykládati, také ne, jak Vilém III. a Marie vládli, ani jak po

622

Vilémovi, jenž panoval na konec jako vdovec, přešel trůn na sestru Mariinu, Annu
(1702 — 1714). Zdá se, že Anna chtěla obnovit! na trůně stuartovskou linii, avšak
pairové a dolní sněmovna, kteří nyní řídili anglické osudy, si přáli krále, který by
měl méně oprávněné nároky. Kurfist hanoverský, který byl potom králem anglickým
jako Jiří I. (1714 — 1727), měl jakési dědické nároky. Byl to kovaný Němec,
anglicky neuměl a na anglický dvůr přivedl zástup německých paní a německého
služebnictva. S ním se dostavila dusná a temná doba pro duševní život země, avšak
právě pro odklon dvora od anglického života se tento král líbil velikým statkářům
a obchodníkům, kteří ho přivedli.

Anglie vstoupila do období, které lord Beaconsfield nazval dobou ,, benátské
oligarchie”; největší moc měl parlament, v němž nyní vládli lordové (pairové),
neboť dolní sněmovna byla oloupena ve volbách o svobodu a sílu obratným pod¬
plácením a důmyslným zpracováváním voličstva, v čemž byl mistrem sir Robert
Pool. Lstivými prostředky bylo oprávnění k volbě omezováno na stále menší počet
voličů, stará města s nečetným nebo žádným obyvatelstvem vysílala do parlamentu
jednoho nebo dva členy (staré Sarum mělo jednoho voliče bydlícího jinde, žádné
obyvatelstvo a dva poslance). Mimo to se musili poslanci vykázat! velkým soukro¬
mým jměním, čímž byla ještě více zmenšena možnost, aby členové dolní sněmovny
prostě a srozumitelně promluvili o hmotných potřebách lidu.

Giovanni Bellini: Žena se zrcadlem (1515)

623

Po Jiřím I. následoval jemu
velmi podobný Jiří II. (1727 až
1760) a teprve jeho nástupce
Jiří ni. byl králem, narozeným
v Anglii, který uměl anglicky
napolo. V pozdějším oddíle vylo¬
žíme, jak se tento vládce poku¬
sil částečně obnoviti starou moc
monarchie.

To jsou v krátkosti dějiny zá¬
pasu v Anglii v sedmnáctém a
osmnáctém století, zápasu tří
hlavních činitelů v otázce „mo¬
derního státu” : koruny, soukro¬
mého majitele a oné měnivé sí¬
ly, dosud slepé a nevědomé síly
obecného lidu. Tento poslední či¬
nitel se jeví až dotud jen v do¬
bách, kdy je země v základech
rozervána, a pak klesne lid zase
do hlubin. Ale končí to plným
triumfem britského soukromého
majitele nad sny a plány machia-
vellského absolutismu. S hano-
verskou dynastií dostalo se Anglii — jak „Times” onehdy napsaly — „korunované
republiky”. Utvrdila se nové forma vládní, vláda parlamentární, která v mnohém
upomíná na senát a národní shromáždění v Římě, ale je pevnější a působivější,
poněvadž v ní, třebas omezeně, jest užito metody volebního zastoupení. Její shro¬
máždění ve Westminsteru se stalo „matkou parlamentů” na celém světě.

Ke koruně stál a stojí anglický parlament v podobném poměru jako majordomus
ke králům merovinžským. Na krále se dívají jako na osobu obřadnou a nezodpo-
vědnou, jako na žijící symbol královské a imperialistické soustavy.

Avšak v tradici a vážnosti koruny stále spočívá mnoho moci. Nástupci čtyř
hanoverských Jiří, totiž Vilém IV. (1830), Viktorie (1837), Eduard VII. (1901)
a Jiří V. (1910 — 1936) jsou lidé docela jiného rázu než slabí a brzo umírající mero-
vinžští vládcové. Ve věcech církve, v organisaci vojenské a námořní a v politice
zahraniční měli tito panovníci tu menší, tu větší vliv, jenž není proto méně důležitý,
že ho nemůžeme přesně oceniti.

Rozpadnutí Německa a zmatky v něm

Žádnou část Evropy nepostihlo zhroucení ideje jednotného křesťanstva hůře
než Německo. Bylo by bývalo přirozené, kdyby se byl císař, jenž jak u dřívějších
panovnických rodů, tak u Habsburků byl Němcem, vyvinul v národního vladaře
spojeného, německy mluvícího státu. Německu velmi škodilo, že jeho císaři nikdy

624

nezůstali Němci. Fridrich II., poslední Hohenštaufovec byl, jak jsme viděli, zpola
orientalisovaný Sicilián. Sňatek a náklonnosti způsobily, že habsburský Karel V.
smýšlel zprvu burgundský a potom Španělsky. Po smrti Karla V. se zmocnil jeho
bratr Rakouska i Říše a jeho syn Filip II. dostal Španělsko, Nizozemí a jižní Itálii.
Ale rakouská linie, jež houževnatě lpěla na katolictví, snažila se upevniti dědičné
panství hlavně na hranici východní a byla tedy silně zapletena do poměrů v Uhrách.
Musila platiti za Ferdinanda a jeho dvou nástupců Turkům poplatek a mohla tedy
míti jen málo vUvu na severní Německo, a neměla moci nad sklonem severních
Němců k protestantismu, nad jejich baltskými a západnickými vztahy a nad jejich
nevědomostí nebo lhostejností k tureckému nebezpečí.

Samostatná knížata, vévodové, kurfírsti, knížata biskupové a jiní, jejichž stá¬
tečky proměnily mapu Německa za středověku v pestrou slátaninu, nerovnali se
králům francouzským a anglickým. Postavením se podobali spíše velkým územním
knížatům a pairům ve Francii a Anglii. Do roku 1701 neměl žádný z nich titulu
královského. Mnohá z těchto vladařských území byla menší a méně cenná než
velké soukromé statky britské šlechty. Německý říšský sněm se rovnal generálním
stavům nebo parlamentu bez volených zástupců. Tak byla veUká občanská válka,
válka třicetiletá (1618 až 164S), která nyní v Německu vypukla, v jádře podobnější
občanské válce v Anglii (1643 — 1649) a válce Frondy, feudální ligy proti francouz¬
ské koruně (1648 — 1653), než se může zdáti na první pohled.

Ve všech těchto případech byla koruna buď katolická nebo chtěla se jí státi,
kdežto odbojná šlechta se svými individualistickými tendencemi usilovala o formuli
protestantskou. Ale kdežto v Anglii a Holandsku protestantská šlechta a bohatí
kupci konečně triumfovali a ve Francii koruna úplně zvítězila, neprojevil v Německu
ani císař nutné síly, ani nebyla protestantská knížata dosti jednotná, aby vybojo¬
vala úplné vítězství. Na konec zůstalo Německo rozerváno.

Ba v Německu byl stav ještě složitější proto, že různí neněmečtí národové.
Cechové a Švédové (v jejíchž zemi za Gustava Vasy vznikla nová protestantská
vláda jako přímý následek reformace) byli společně zapleteni do boje. Konečně se
postavila také vláda francouzská, když přemohla vlastní šlechtu, na stranu pro¬
testantů, ač sama byla katolická, se zjevným úmyslem ujmouti se v císařské říši
vlády místo Habsburků.

Délka války a okolnost, že nebylo bojováno na určité hranici, nýbrž po velké
říši skládající se z malých státečků tu protestantských, tu katolických, učinila ji
jednou z nejhroznějších a nejničivějších válek, jaké Evropa viděla od vpádu
barbarů. Obzvláštní neštěstí bylo nikoli v boji samém, nýbrž v okolnostech jej pro¬
vázejících. V tehdejší době se vojenská taktika tak zdokonaUla, že obyčejní
nováčkové nemohli nic dokázati proti cvičeným vojákům z povolání. Střílení salv
mušketami na vzdálenost několika tuctů metrů způsobilo, že jednotlivý rytíř se
svou výzbrojí zanikl, avšak stále ještě mohl útok vycvičeného jezdeckého pluku
rozrazit! každou pěchotu, která nebyla vycepována v mechanickou ztrnulost.
Pěchota se svými předovkami nemohla udržovat! tak rovnoměrný oheň, aby zara¬
zila útok jízdy před cílem. Musila tedy vydržet! náraz stojíc nebo ležíc za hrází pik
nebo bajonetů. K tomu patřila velká kázeň a zkušenost. Železná děla byla dosud
malá a vzácná a nerozhodovala v bitvě. Mohla sice vyrýti v těle pěchoty průlomy,
ale nemohla její útok zdolati, byla-li pěchota nepoddajná a dobře vycvičena.

625

Za těchto okolností byla vál¬
ka jen a jen v rukou vycviče¬
ných vojáků z povolání a jejích
odměňování bylo právě tak dů¬
ležité pro tehdejšího vojevůdce
jako výživa nebo munice. Když
se tato dlouhá válka protahova¬
la z období do období a finanční
zkáza země rostla, uchylovali se
vůdcové obou stran k plenění
měst a vesnic, aby měli vojáci
co jíst a aby jím mohli vyplatit
zadrženou mzdu. Tak se stávali
vojáci víc a více pravými lupiči,
kteří trávili ze země, a třiceti¬
letá válka učinila plenění pravi¬
delným válečným zvykem a ná-
silnictví vojenskou výsadou,
čímž poskvrňovali Němci své
dobré jméno ještě za světové
války.

První kapitoly Defoeových
„Pamětí kavalírových” s živým
popisem krveprolití a spálení
Magdeburku poskytnou čtenáři lepší obraz o tehdejším vedení války než
kterákoli kniha dějepisná. Země byla tak zaplavena vojskem, že sedláci přestali
vzdělávati půdu ; co mohli rychle požiti, ukryli, a velké zástupy hladových žen a dětí
šly za armádami jako příživníci a tvořily tak zlodějský zadní voj lupičských band.
Na konci války bylo Německo zpustlé a v troskách. Za století se střední Evropa
nezotavila úplně z toho neustálého plenění a pustošení.

Můžeme tu jméno váti jen Tillyho a Valdštýna, veliké hejtmany lupičů na straně
Habsburků, a Gustava Adolfa, krále švédského, „lva severu”, vůdce protestantů,
jenž snil o tom, že učiní Baltické moře mořem švédským. Gustav Adolf byl zabit
ve vítězné rozhodné bitvě proti Valdštýnovi u Lutzenu (1632), Valdštýn byl roku
1634 zavražděn.

Roku 1648 se shromáždili knížata a diplomati uprostřed spouště jimi způsobené,
aby rozvrácenou střední Evropu opět slátali mírem vestfálským. Tímto mírem se
moc císařská proměnila v stín, kdežto Francie se posunula dobytím Alsaska až
k Rýnu. A jeden německý kníže, totiž kurfirst braniborský z rodu Hohenzollerů,
nabyl tolik země, že měl vedle císaře největší moc a brzy na to učinil Prusko
královstvím.

Mírová smlouva uznala i dvě dávno provedené skutečnosti, totiž odloučení
Holandska a Švýcarska od říše německé a jejich úplnou nezávislost.

626

5. Nádhera „veliké monarchie*’ v Evropě .

Na počátku kapitoly jsme vypravovali o dějinách dvou zemí, totiž Nizozemska
a Britanie, v nichž se úspěšně uplatnil odpor soukromého občana proti novému
útvaru vlády, proti machiavellské monarchii, jež vyšla z mravního zhroucení kře¬
sťanství. Ve Francii, v Rusku a v mnohých částech Německa a Itálie (na př.
v Sasku a vToskaně) zůstala osobní monarchie zcela neobmezena, ba byla v Evropě
v sedmnáctém a osmnáctém století vládnoucím systémem. I v Holandsku a v Bri¬
tanii v osmnáctém století opět mohutněla.

(V Polsku byly poměry zcela zvláštní, o čemž promluvíme později.)

Francouzové neměli Magny charty, a parlamentní vláda se také nevžila tak plně
a působivě. Také tam byl sice spor zájmů mezi korunou a spojenými velkostatkáři
a obchodníky, ale tito neměli ani uznaného střediska ani respektovaného sdružení.
Spolčovali se proti koruně, umlouvali spolky k obraně — takovým spolkem byla
Fronda, která brojila proti mladému králi Ludvíkovi XIV. a jeho velkému ministru
Mazarinovi, zatím co Karel I. v Anglii bojoval o svůj život. Konečně však byla
(r. 1652) po občanské válce nadobro poražena. Ale kdežto v Anglii po dosazení
Hanoveřanů vládly v zemi horní sněmovna a jí poslušná dolní sněmovna, ve Francii
naopak po roce 1652 dvůr úplně ovládal šlechtu. Mazarin budoval na základech,
připravených Richelieuem, současníkem anglického Jakuba I.

Po době Mazarinově neslyšíme už o velikých francouzských šlechticích, leda
pokud žili jako dvořané a úředníci na královském dvoře. Ten si je koupil a zkrotil
ale — zač ! Veškerá berní břemena byla uva¬
lena na široké vrstvy lidové, zbavené slova.

Kněžstvo a šlechta, ba každý, kdo měl něja¬
kou hodnost, neplatil skoro žádné daně. To¬
to bezpráví bylo konečně nesnesitelné. Ale
nějakou dobu kvetla francouzská monarchie
jako zelený vavřín žalmisty. Už na počátku
osmnáctého století ukazují angličtí spisova¬
telé na bídu francouzských nižších tříd a na
poměrný blahobyt anglické chudiny v oné
době.

Z těchto nespravedlivých poměrů vyrost¬
la ve Francii „veliká monarchie”. Ludvík
XIV., „veliký král”, v ní panoval ojediněle
dlouhou dobu dvaasedmdesáti let (1643 až
1715) a byl vzorem všem králům evrop¬
ským. Zprvu vedl jeho kroky jeho machia-
vellský ministr, kardinál Mazarin, po smrti
kardinálově pak se ráčil státi sám ideálním
„knížetem”. Byl v hranicích své moci neoby¬
čejně schopným králem. Jeho ctižádost byla
pronikavější než jeho nižší vlastnosti a vedl
svou zemi po točitých stezkách smělé zahra¬
niční politiky k úpadku s umělou důstojností.

627

jíž podnes nemůžeme upříti ob¬
divu. Jeho přímé přání směřova¬
lo k tomu, aby upevnil francouz¬
ský stát, aby jej rozšířil až k
Rýnu a Pyrenejím a aby si při¬
svojil španělské Nizozemsko; v
dáli se mu rýsovala chvíle, kdy
snad francouzští králové na¬
stoupí na místo Karla Velikého
v obnovené svaté římské říši.

Umění podplácet! se za něho
stalo státní metodou, ještě sko¬
ro důležitější než válčení. Karel
XI. anglický byl v jeho službě
stejně jako vysoká polská šlech¬
ta, jak brzy uvidíme. Jeho pení¬
ze, nebo lépe peníze tříd, pla¬
tících daně, se kutálely všude.
Hlavním jeho zaměstnáním byla okázalá nádhera. Jeho velikému paláci ve
Versailles se salony, chodbami, schody, terasami, vodotrysky, parky, pohledy do
dálky se obdivoval závistně celý svět.

Všude ho napodobovali. Každý král a každé knižátko v Evropě si stavěli své Ver¬
sailles, při čemž tak překročovali své finanční možnosti, jak to jen dovolili jejich
poddaní a úvěr. Všude přestavovala šlechta své zámky podle nového vzoru, nebo
je zvětšovala. Vyvinul se velký průmysl krásných umělých tkanin a nábytku.
Všude kvetla přepychová umění; všude byly sochy z alabastru, fajanse, pozlacené
práce dřevěné, kovové práce zlatnické, tlačená kůže, mnoho hudby, nádherné malíř¬
ství, skvostné tisky a práce knihvazačské, jemné umění kuchařské a jemná vína.
Uprostřed zrcadel a hezkého nábytku se procházeli na vysokých červených pod¬
patcích podivní pánové ve velkých napudro váných parukách, v hedvábí a krajkách,
opírající se o podivné hůlečky, a ještě podivnější dámy s věžovitými napudrovanými
frizurami a s krinolinami z hedvábí a atlasu. A mezi nimi zářil veliký Ludvík, slunce
svého světa, nedbaje vyzáblých, smutných a zatrpklých tváří, které ho pozorovaly
z oněch temných děr svých bytů, do nichž lesk jeho slunce nemohl proniknout!.

Různé války a činy tohoto vládce nemůžeme zde obšírně popisovati. V mnohém
je Voltairovo „Siěcle de Louis XIV.” ještě dnes nejlepší a nejrozumnější spis.
Ludvík vytvořil francouzské loďstvo, které se mohlo vyrovnat! anglickému
a holandskému — čin to znamenitý. Ale poněvadž se jeho rozum nemohl zbaviti
svodů oné fáty morgany, choroby v politické moudrosti Evropy — snu o světo¬
vládné svaté římské říši, dohnalo ho to v posledních letech ke smíru s papežstvím,
jež mu až dosud bylo nepřátelské. Obrátil se proti nezávislým a samostatným
duchům, knížatům protestantským, a bojoval proti protestantismu ve Francii.
Jeho náboženské pronásledování vypudilo ze země mnoho nejpracovitějších a nej¬
platnějších poddaných a ti vzali s sebou umění a průmysl. Anglický hedvábnický
průmysl na př. založili francouzští protestanti. Za jeho vlády řádily ,,dragonády”,
pronásledování obzvláště zlomyslné a účinné. Suroví vojáci byli ubytováni do pro-

Kardinál Richelieu. Třístranná podobizna od Pkilippe de
Champaigne (1602 — 74)

628

testantských domů
a měli volnost rušit!
život svých bytných
a obtěžovali podle
libosti jejich ženy.
Muži, kteří přetrpěli
skřipec a pálení, to¬
muto druhu násilí
neodolali.

Výchova prote¬
stantské mládeže by¬
la ochromena, pro¬
testantští rodiče mu¬
sili svoliti ke kato¬
lickému vychování
nebo se vzdáti vy¬
chování vůbec. Dělo
se to bezpochyby s
přízvukem tak vý¬
směšným, že to mu¬
silo otřásti každou

vírou. Kdežto jiné
snášelivější země by¬
ly buď poctivě ka¬
tolické nebo poctivě
protestantské, poru¬
šily nesnášelivé ze¬
mě jako Francie,

Španělsko a Itálie
tak úplně poctivé
protestantské učení,
že jejich obyvatelé
byli hlavně buď ka¬
tolickými věřícími
nebo zas katolický¬
mi atheisty, hotový¬
mi oddati se při nejbližší vhodné příležitosti zjevnému atheismu. Vláda Ludvíka
XV. (1715 — 75) byla dobou onoho svrchovaného vysměvače Voltaira (1694 až
1778), dobou, kdy každý člen francouzské společnosti se hlásil k církvi katolické
a sotva slůvko jí věřil.

Amor a Grazie. (Podle návrhu. Raffaelovýcli provedli Giulio Romano, Giovanni
Francesco Pcnni, Giovanni da JJdine)

Přáti literatuře a vědám patřilo — a to byla jedna z jejích předností — k póze
velké monarchie. Ludvík XIV. založil Akademii věd, která soupeřila s anglickou
Královskou společností Karla II. a podobnou společností ve Florencii. Ozdobil svůj
dvůr básníky, dramatiky, filosofy a vědci. Ač jeho přízeň málo podněcovala
pokrok vědy, dával jí přece prostředky na výzkumy a zveřejnění a tak nabyla ve
veřejnosti jisté vážnosti.

H. G. Wells, Díjiny svita — 40.

629

v té době velikých i malých „velkomonarchů”, velikých venkovských zámků
a rostoucí moci obchodní udávala francouzská a anglická literární činnost tón
veliké většině literární činnosti evropské vůbec. Francouzské poměry byly mnohem
monarchističtější než anglické, byly soustředěnější a jednolitější. Francouzským
spisovatelům chyběla veliká tradice tak volného a neukázněného ducha, jako byl
Shakespeare. Francouzský duševní život se soustřeďoval u dvora a byl si více
vědom, že je pod dozorem, než anglický. Nikdy nezplodil takových literárních
„prosťáčků”, jako byl anglický Bunyan ,a v sedmnáctém století neměl ulevující
nespokojenosti, která byla v Anglii za „republiky” a která uvolnila takového
Miltona. Hleděl si mnohem spíše přesnosti a vytčených mezí, podléhal úplněji moci
a vlivu školy a školské kritiky. Podřizoval obsah slohu. Zřízení Akademie omezilo
ještě více omezení beztoho již velmi značné. Následek těchto rozdílů byl, že fran¬
couzská literatura před devatenáctým stoletím byla prosycena literárním sebevě¬
domím a zdá se, že byla psána spíše v duchu dobrého školáka, který se bojí špat¬
ných známek, než v duchu muže, usilujícího o svobodný projev. Je to literatura
studených, přesných a prázdných mistrných výrobků, tragedií, komedií, románů
a kritických pojednání neobyčejně neživotných. Mezi vyrabiteli takových „vzor¬
ných” dramat vynikali Corneille (1606 — 1684) a Racine (1639 — 1699). Moliěre
(1622 — 1673) předčil svou dobu komediemi, které někteří znalci pokládají za
nejlepší na světě. Takřka jediný zdroj živého a zajímavého čtení, který možno
najiti v této panské a nádherné duševní výzdobě francouzské velké monarchie, jest
třeba hledati v klevetivých a skandálních memoárech té doby. Tam ten život je,
a tam také najdeme živé společenské a politické debaty.

Nejskvělejší a nejlepší spisovatelskou činnost francouzskou této doby rozvinuli
francouzští exulanti a odbojníci mimo Francii. Descartes (1596 — 1650), nej¬
větší z francouzských filosofů, ztrávil skoro celý svůj život v poměrném bezpečí
v Holandsku. Je středem a vůdčí hvězdou v souhvězdí spekulativních duchů, kteří
svou činností podkopávají, upravují a zeslabují panské křesťanství své doby. Nade
všecky tjrto ostatní vyhnance a nade všecky ostatní současné evropské spisovatele
vyčnívá veliká osobnost Voltaireova (1694 — 1778) , o jehož duševní činnosti
promluvíme později. JeanJacquesRousseau (1712 — 1778) , druhý vyvrženec,
se svým sentimentálním útokem na formální mravnost a sentimentálním zidealiso-
váním přírody a svobody, vyniká jako mistr románu své doby a své vlasti. Také
o něm bude třeba promluvit! obšírněji.

V anglické literatuře sedmnáctého století se obrážel duch méně tradiční a sou¬
středěný, a bylo v ní více vnitřní síly a méně zevního lesku než v literatuře fran¬
couzské. Anglický dvůr a hlavní město nepohltily národní život tou měrou, jako
tomu bylo ve Francii. Proti Descartesovi a jeho škole můžeme postavit! Bacona,
o kterém jsme již promluvili ve výkladu o vědeckém obrození, dále Hobbesa
a Locka. Milton (1608 — 1674) se přioděl hávem i řecké i latinské učenosti, přikrý¬
vaje jej italskou vzdělaností a puritánskou teologií, a má svou slávu. Mimo dosah
klasického vHvu bylo pozoruhodné svobodné literární tvoření, které došlo snad
nejvýznačnějšího svého vyjádření v Bunyanově Pilgrim’s Progress (Pout¬
níkova cesta) (1678). Dosud náležitě nedoceněné tvůrčí dílo Defoeovo (1659 až
1731) jest zase zřejmě určeno veřejnosti, nezkažené umělkovaností a strojeností
akademického světa. Jeho Robinson Crusoe patří k největším výtvorům

630

obraznosti v literatuře. Jeho Moll Flanders jest podivuhodná studie pova¬
hová, a i tato studie i jeho myšlenky o historickém vývoji umělecky daleko před¬
stihují leckterého z jeho současníků. Skoro na stejném stupni s ním byl Fielding,
londýnský právník, autor románu Tom Jones. Samuel Richardson, pláteník,
který napsal romány Pamela a Clarissa, byl třetí veliká postava z živých
skutečných hodnot anglické literatury sedmnáctého století, té literatury, která se
nenamáhala, aby byla literární; a k těmto třem kritika zpravidla přidružuje jméno
mnohem podružnější, Smolletta. Těmito jmény, rozmnoženými o jméno J. J. Rous¬
seaua, nabývá román, jakoby pravdivé vypravování o cestách životem, o potulkách
světem, o bojích s mravními otázkami, opět svého významu. Zmizel s úpadkem
římské říše. Jeho návrat znamená zábavu pro nový druh lidí — pro čtenáře, toužící
poznati lidský život a chování, mající dosti volného času a chuti, aby své vlastní
zkušenosti doplnili vyprávěním o podobných dobrodružstvích. Život se jim stal lehčí,
méně tísnivý a zajímavější.

Nežli skončíme tuto literární vložku, můžeme snad ještě také jako věc v anglické
literatuře významnou uvésti milostnou prázdnotu Addisonovu (1672 — 1719)
a neohrabanou roztomilost dra Samuele Johnsona (1709 — 1784), skladatele
prvního anglického slovníku. Z jeho ostatních spisů lze sotva co jiného ještě čisti
kromě několika stručných životopisů anglických básníků, ale jeho výroky a zvlášt¬
nosti jsou na věky zachovány v nedostižném životopise Boswellově. Alexander
Pope (1688 — ^1744), klasik svou snahou a Francouz svým duchem, přeložil Homéra,
a deistickou filosofii zřejmě vpravil do způsobně vybroušeného verše. Nejmohut¬
nější knihu tohoto věku uhlazených a prostředních spisovatelů v Anglii a ve Francii
vytvořil duch, který byl v podrážděném sporu s běžným řádem, a věru s veškerým
řádem světa ; byl to Swift (1667 — 1745) , spisovatel Guliverových cest.
Laurence Sterne (1713 — 1768), ne příliš ctihodný duchovní, který napsal Tris-
tramaShandy a od něhož se pozdější romanopisci naučili tisícerým vtipným
obratům a nápadům, čerpal svou živnotnost z velikého předklasického Francouze
Rabalaise. Historika Gibbona budeme citovati v následujícím oddílu a potom také
zase upozorníme na zvláštní duševní omezenosti tohoto panského věku.

Veliký panovník zemřel roku 1715. Ludvík XV. byl jeho pravnuk a neschopný
napodobitel skvělého svého předchůdce. Jako král si hrál na velikého, ale jeho
hlavní vášní byla obyčejná posedlost našeho rodu, hon za ženskými, mírněná po-
věrečným strachem před peklem. Jak takové ženy jako vévodkyně z Cháteauroux,
madame de Pompadour a madame du Barry ovládaly zábavy královy a jak se dělaly
války a aliance, jak byly země pustošeny a tisíce lidí zabíjeno z marnivé ješitnosti
a zlomyslnosti těchto stvůr a jak k vůli nim veškerý veřejný život ve Francii
a v Evropě byl pokálen pletichami, prostitucí a podvody, to ať si čtenář přečte
z tehdejších memoárů. Troufalá zahraniční politika pospíchala tehdy za Ludvíka
XV. vytrvale a přímo k svému konečnému zániku.

R. 1774 zemřel tento Ludvík, Ludvík Zbožňovaný, jak ho lichotníci podlézavě
nazývali; zemřel na neštovice a po něm nastoupil jeho vnuk Ludvík XVI. (1774
až 1793), obmezený, dobromyslný muž, vynikající střelec a dosti slušný zámečník
ze záliby. O tom, jak se stalo, že následoval Karla I. na popraviště, promluvíme
později. Prozatím se obíráme velikou monarchií za dnů její slávy.

631

Mezi hlavními představiteli veliké monarchie mimo Francii můžeme na prvém
místě uvésti pruské krále Fridricha Viléma I. (1713—1740) a jeho syna a nástupce
Fridricha II. Velikého (1740 — 1786). Probírati zde dějiny ponenáhlého vývoje
hohenzollerského rodu, který vládl v pruském království, od nepatrných počátků
je příliš nudné a pro nás bezvýznamné. Jsou to dějiny štěstí a násilí, smělých
nároků a nenadálých zrad. Vypravuje to všecko s velikým porozuměním a náleži¬
tým posouzením Carlyle ve svém „Fridrichu Velikém”. V osmnáctém
století bylo pruské království dosti významné, aby ohrožovalo císařství; mělo
silnou, dobře vycvičenou armádu a jeho král byl pozorný a důstojný žák Machia-
vellův. Fridrich Veliký vystavěl své Versailles v Postupimi. Park v Sans Souci
s fontánami, stromořadími a sochami napodobil tam svůj vzor.

Tam byl také Nový palác, ohromná budova z cihel, postavená za nesmírné
peníze, orangerie v italském slohu, sbírka obrazů, mramorový palác atd. Fridrich
byl kulturní člověk, ba také sám spisoval, a dopisoval si s Voltairem, kterého měl
na čas u svého dvora, kde si navzájem otravovali život.

Rakouská říše, podkova mezi kladivem Francie a kovadlinou Turecka, byla
v těžkém položení, takže se mohla rozvinout! v pravém velkomonarchickéra slohu

632

teprve za vlády Marie Terezie (1740—1780) , která jako žena nemohla být němec¬
kou císařovnou. Josef II., který byl císařem od r. 1765 do 1790, nastoupil po ní
r. 1780.

Za Petra Velikého (1682 — 1725) se moskevská říše odtrhla od svých tatarských
tradic a octla se v oblasti francouzské přitažlivosti. Petr oholil svým šlechticům
orientální vousy a zavedl západní kroj. To byly jen vnější a viditelné známky jeho
západnických sklonů. Aby se zbavil asijského cítění a moskevských tradic (Moskva
jako Pekin měla , .svaté” vnitřní město, Kreml) .vystavěl si nové sídelní město
Petrohrad na bažinatém břehu Něvy. A vystavěl si arci také své Versailles, Petěr-
hof, asi osmnáct mil od této nové Paříže. Stavěli mu jej francouzští stavitelé
a zámek měl terasu, fontány, vodopády, obrazárnu, park a všecko ostatní uznané
příslušenství. Vznešenějšími jeho nástupkyněmi byly Alžběta (1741 — 1762) a Kate¬
řina Veliká, německá princezna, která nabyvši koruny docela orientálně vraždou
svého manžela, legitimního cara, se vrátila zase k pokročilým ideálům západu a vládla
velice rázně (1762 — 1796). Založila akademii a dopisovala si s Voltairem. Dožila se
konce „veliké monarchie” v Evropě i popravy Ludvíka XVI.

Nemůžeme zde ani podle jména uváděti menší ,, velké monarchy”, vládnoucí tou
dobou ve Florencii (v Toskáně), v Savojsku, v Sasku, v Dánsku a ve Švédsku.
O Versailles najdeme spoustu podrobností v každém cestovním průvodci, a turista
zívá v jejich palácích. Rovněž se nemůžeme obírati válkou o dědictví španělské.
Španělsko, zmožené imperialistickými podniky Karla V. a Filipa II. a zeslabené
fanatickým pronásledováním protestantů, moslimů a židů, upadalo po celé sedm¬
nácté a osmnácté století; mělo kdysi dočasný význam ve vývoji evropské politiky,
ale skleslo zase na mocnost druhého řádu.

Tito evropšti panovníci vládli ve svých královstvích jako jejich šlechtici na
svých panstvich : smlouvali se proti sobě, byli političtí a prozíraví tam, kde nebylo
nic viděti, válčíU a pustošili Evropu nesmyslnou, výbojnou i obrannou , .politikou”.
Konečně se na ně přivalila ohromná bouře zdola. Tato bouře, první francouzská
revoluce, rozhořčení prostého lidu v Evropě, smetla rázem jejich soustavu. Byla
jen počátečním výbuchem veliké řady politických a sociálních bouří, které se opa¬
kují ještě stále a budou se snad opakovati, dokud nebude se světa shlazena poslední
stopa nacionalistické monarchie a dokud se opět nerozklene jasné nebe pro veliký
mír sjednoceného lidstva.

6. Hudba v sedmnáctém a osmnáctém století

Sedmnácté a osmnácté století bylo v hudbě dobou mohutného pokroku. Před¬
poklady k němu tu už byly. Hudebníci užívali tvrdé i měkké stupnice v ustáleném
pořadí tónů, vyznali se v jejich modulačních přechodech i v harmonickém jejich
zabarvení, hudba dovedla jasně vyjádřiti skladatelovu myšlenku a zladiti
přesně souhru různých nástrojů. Společenské poměry, vzrůstající města, panov¬
nické dvory, venkovská šlechtická sídla — to vše rozšiřovalo pole hudebních mož¬
ností, obmezené před tím jen na kostelní kůr. Karnevaly a historické průvody
v krojích byly v XVI. století velice oblíbeny a poskytovaly příležitost pro umělou
hudbu, a se stoletím sedmnáctým nadešel nevídaný rozvoj oper a oratorií.

633

v Itálii se objevily „Nuove Musiche”. „LuUy” (1635 — 1687), praví sir W. H.
Hadow, „jest historicky nej významnější nejen pro dramatičnost své melodie, ale
také pro velikou přesnost své deklamace. Vedle něho stojí Ital Monteverde. V této
době se začala hudba vyvíjeti na širokém základě.

„Mše skládané v šestnáctém století byly psány pro kostelní kůr, madrigaly
sedmnáctého století pro přátelské společnosti při večerních hostinách; teprve ke
konci tohoto století začínají loutnisté a virginalisté zaváděti do výkonného umění
pojem virtuosa . . . Ohromné zdokonalení v stavbě varhan přineslo s sebou i řadu
velikých výkonných umělců: jsou to Angličané Bull a Philips, Nizozemec Swee-
linck, v Římě Prescobaldi, ve Vídni Froberger, v Liibecku Buxtehude, tak slavný,
že se Bach pěšky vydal na cestu, aby si jej poslechl . . . Současně s tím vyvíjí se
také hudba na spinet (virginale) . . . Neméně významný byl příchod a pomalé
uznání houslí a nástrojů jim podobných. Od Tieffenbrůckera a Amatise v první
polovici šestnáctého století bylo třeba skoro celého století, aby housle pronikly
a dobyly si přízně obecenstva; dokonce ještě r. 1676 může loutnista Mace brojiti
proti ,,ječivým houslím” a litovati klidnějšího a kulatějšího tónu jejich předchůd¬
kyně violy. Ale časem se uplatnil jejich širší rozsah, jejich větší hbitost a jejich
pronikavější výrazová schopnost. V Itálii, ve svém pravém domově, třeba je ne¬
obratně drželi a neobratně na ně hráli, byly na konec uznány za jediný nástroj,
který může soupeřiti s lidským hlasem.” (Sir W. H. Hadow, Music.)

Nějaký čas prý zadržovaly hudební rozvoj skvělé výkony a zbožňování zpěváka
v italské opeře. Zpěváci sedmnáctého století a zejména mužští sopráni měli skoro
takovou rozhlášenou a ohromnou pověst, jako moderní filmové hvězdy, ale přece
v této době vytvořil bohatou a krásnou hudbu Alessandro Scarlatti (1659 — 1725),
předchůdce Mozartův. V Anglii po klidném období za republiky následoval mohutný
projev hudební činnosti, jejž v3rvrcholil Purcell (1658 — 1695). V Německu opatřily
malé vladařské dvory a městské kapely hudebnímu podnětu přehojná ohniska,
a v Sasku se r. 1685 narodil J. S. Bach a Hándel, aby zjednali německé hudbě
prvenství, které mělo potrvati půl druhého století. „Jsou ze všech skladatelů před
vídeňským obdobím”, praví Sir W. H. Hadow, „naší době nejbližší, a jejich hlasy
nám znějí v uších přízvuky docela známými”.

Palestrina, který znamenal v předešlé době vyvrcholení v hudbě jest, srovná-
váme-li jej s nimi, bytost z jiného světa. Byl prvním mistrem sborové hudby před
dobou velké tvorby instrumentální. Po slavných jménech Bacha a Handela vyšlo
souhvězdí jiných; Haydn (1732 — 1809), Mozart (1756 — 1791) a Beethoven (1770
až 1827) tu září mezi nejskvělejšími hvězdami. Mohutný proud moderní hudby
plynul nyní široce a hluboce a plyne dosud. Na tomto místě můžeme jen uvésti
jména skladatelů a dále v stručném odstavečku několik zhuštěných všeobecných
výroků o hudbě devatenáctého století a hudbě naší doby. V době svého tvoření
byla tato hudba sedmnáctého a osmnáctého století výsadou nevelikého vzdělaného
světa — byli to dvořané, obyvatelstvo provinciálních měst a venkovských šlechtic¬
kých sídel, kde bylo možno pořádati hudební představení, a obyvatelstvo měst dosti
velikých, aby tam mohly býti operní divadla a koncertní síně. Venkovan a dělník
západní Evropy měli v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy se právě tyto nové
formy vybíjely, hudby stále méně. Lidový zpěv zanikal a zdálo se, že snad vůbec
upadne v zapomenutí. Několik lidových písní a několik hymen bylo vše, co hudební

esA

Tizian: Odpočívající Venuše

svět odkázal národu jako celku. Náboženské probuzení oněch dnů děkovalo jistě
asi za značnou Část své síly tomu, že uvolnilo nahromaděné a zadržené nutkání
k zpěvu. Teprve v naší době, při jejím ohromném vývoji mechanických cest hudební
reprodukce, jest možné, že se zmodernisovaná, vyvinutá a povznesená hudba vrací
zase do denního života a že se Bach a Beethoven stávají částí všeobecného vzdělání
lidstva.

7. Malířství v sedmnáctém a osmnáctém století

V malířství a stavitelství tohoto období se obráží sociální stav doby právě tak
jako v hudbě. Je to doba tříštění ideí a zřetele, aby byl předmět obrazu důstojný,
již neovládají malířského umění. Náboženské náměty musily ustoupiti na podřadné
místo, a kde jsou zpracovávány, jsou předváděny spíše jako románové episody
než jako veliké dramatické výjevy. Alegorické a symbolické postavy mizejí. Malíř
maluje pro oko a ne pro myšlenku ani pro fakt. Realistický obraz zatlačuje obraz
hrdinský nebo náboženský právě tak, jako moderní román zatlačuje epos a fanta¬
stický román r3d:ířský. Dva nejpřednější mistři malířského umění v sedmnáctém
století jsou Velasquez (1599 — 1660) a Rembrandt (1606 — 1669). Život měl pro ně
význam jenom pokud jim posk5rtoval volnost uskutečňovat! krásu, která je ve
vzduchu, ve světle i v hmotě. Velasquez maloval na upadajícím dvoře španělském
papeže a krále bez lichocení a trpaslíky a mrzáky bez opovržení. Podrobná, roz-
borná a dokumentární kresba předmětů ustupuje v díle těchto prvních modernistů

635

plnému účinu celkovému a mocnému
zdůraznění jednotného dojmu, byť i na
úkor podrobností. Dříve, dokud byl ži¬
vot soustředěnější, byl obraz svědkem,
povzbuzením, lichotníkem, okrášlením;
nyní se ve velmi mnohých případech
stala z něho věc o sobě, která jest sa¬
ma sobě cílem. Obrazy byly sbírány a
zavěšovány jako obrazy — vznikaly
obrazárny. Silně se vyvinulo krajinář-
ství a malířství genrové. Nahota byla
malována rozkošně a dráždivě, a ve
Francii Watteau, Fragonard a jiní pou¬
tali šlechtu a lichotili jí jemnými apo-
teosami výjevů z venkovského života.
To vše zřejmě ukazuje, že roste společ¬
nost lidí bezstarostných, blahobytných
a docela jemně oduševnělých, lidí, kteří
si umějí vážiti života a kteří nemají
porozumění ani pro jeho nádheru ani
pro jeho utrpení.

Alžbětinská doba v Anglii neměla
výtvarného ducha, který by se mohl
měřiti s její činností literární a hudeb¬
ní. Dovážela své malíře a stavitele z ci¬
ziny. Ale v sedmnáctém a osmnáctém
století hromadící se bohatství a rostou¬
cí blahobyt země, která až posud stála
na okraji evropské vzdělanosti, tvořily
podmínky, jež byly příznivé umělecké
tvorbě, a v osmnáctém století takoví
angličtí malíři jako Reynolds (1723 až
1792), Gaisborough (1727—1788) a
Romney snesli již srovnání s kterým¬
koli současným uměleckým snažením.

Tato doba monarchií a šlechty byla
rovněž neobyčejně příznivá rozvoji urči-
tých typů stavitelských. Vývoj začal
již v šestnáctém století a pokračoval
nyní se zvýšenou silou. Panovníci sta¬
věli a přestavovali všude své paláce a
vysoká a nižší šlechta bourala své zámky a místo nich si stavěla nové, krásné budovy.
Také domy v městech byly stavěny velikolepěji a okázaleji. Církevní stavitelství upa¬
dalo již dříve ; municipální podnikavost byla poměrně méně důležitá ; jako všude jinde,
tak i zde dávali době ráz silní a úspěšní jednotlivci. V Anglii zničil veliký požár roku
1666 značnou Část Londýna, ale to byla jedinečná příležitost pro sira Kryštofa

Giorgio Vasari (1512 — 74): I^oc bartolomejská. Freska

636

Wrena, a jeho katedrála sv. Pavla i jiné londýnské chrámy vyznačují vrcholné
období v dějinách britského stavitelství. Posílal své plány i do Ameriky pro roz¬
manitá venkovská sídla tam budovaná, a jeho zvláštní nadání vtiskalo i tam svou
pečeť na ranou americkou architekturu. Inigo Jones byla druhá veliká osobnost
mezi anglickými architekty s počátku sedmnáctého století, a na jeho ,, slavnostním
sálu” (Banqueting Halí) — měla to býti část nedokončeného paláce ve White-
haUu — se může každý návštěvník Londýna seznámiti s jeho uměleckým dílem.
Oba tito muži a vůbec všichni angličtí, francouzští a němečtí stavitelé této doby
budovali v duchu stále živé a vyvíjející se italské renaissance, a mnohá z nejlepších
stavitelských památek těchto zemí byla díla umělců italských. Jak se osmnácté
století chýlilo ke konci, zaplavila volný a přirozený vývoj renaissančního stavitel¬
ství vlna klasické pedanterie. S postupným kostnatěním klasických studií na zápa¬
doevropských školách vzrůstal sklon k pouhému napodobení řeckých a římských
vzorů. Co kdysi ducha vzpružovalo, stávalo se nyní běžným a otupujícím duševním
letk varem. Banky, kostely a musea vypadaly jako athénské chrámy, a i terasy
soukromých domů se stavěly se sloupořadími. Ale k nejhorším výstřednostem tohoto
umrtvujícího sklonu došlo v devatenáctém století a bude jím trpět ještě budouc¬
nost.

8. Vzrůst myšlenky velmocenské

Viděli jsme, jak myšlenka vlády nad světem a sjednocení veškerého lidstva po
prvé zasáhla do lidských osudů, a stopovali jsme, jak neúspěch křesťanských
církví, kterým se nepodařilo udržeti tyto ideje jejich zakladatele a postaviti je na
pevný základ, byl příčinou mravního úpadku v politice a vedl k tomu, že se zase
vrátilo sobectví a nevěra. Viděli jsme, jak se machiavellská myšlenka postavila
proti duchu křesťanského bratrství, jak se machiavellská monarchie šířila po veliké
části Evropy a rozvíjela ve „veliké” i parlamentní monarchie sedmnáctého
a osmnáctého století. Ale duch a obraznost lidská jsou neustále Činné, a pod
panstvím ,, Velikých monarchů” se osnovala spleť představ a tradic, jako se plete
síť, aby se do ní chytila a zapletla lidská mysl. Osnova mezinárodní politiky nebyla
už jen věc vzájemného jednání mezi knížaty, nýbrž cosi jako vzájemné styky mezi
nesmrtelnými jsoucny, mezi ,, Mocnostmi”. Vladaři se rodili a umírali; takový
Ludvík XrV. byl vystřídán sukýnkářem Ludvíkem XV. a ten zase přihlouplým
zámečníkem Ludvíkem XVI. Petra Velikého vystřídaly jeho císařské nástupkyně.
Vladařská posloupnost Habsburků po Karlovi V. ať v Rakousku ať v Španělsku
byla nepřetržitá řada tlustých rtů, neforemných brad a pověrčivosti. Roztomilé
lotrovství Karla II. tropívalo si posměšky z vlastní náročnosti. Ale nejtrvanhvější
ze všeho byla tajemnická místa zahraničních ministerstev a myšlenky mužů píšících
o politice. Ministři udržovali souvislost v politice v době, kdy byli vladaři ,,na dovo¬
lené”, a prostředkovali vzájemné styky svých panovníků.

Vidíme, že panovník ponenáhlu pozbýval svého významu v lidských představách,
a byl méně důležitý než „Mocnářství”, jehož byl hlavou. Čím dále tím méně slyšíme
o záměrech a ctižádostivých plánech toho a onoho krále a čím dále tím více o ,, úmys¬
lech Francie” nebo o ,, ctižádostivém Prusku”. V době, kdy náboženská víra upadala,
vidíme, že lidé začínají intensivně věřit v skutečnou jsoucnost těchto zosobnění. Ty

637

z „Poslední večeře Pane' Leonarda da Vinci (Kristus) (Milán. S. Maria delle Grazie)

ohromné, neurčité přízraky, „Mocnosti”, se vplížily nepozorovaně do politického
myšlení evropského, až je konečně na sklonku osmnáctého století a v devatenáctém
století opanovaly nadobro. A vládnou v něm dodnes. Evropský život zůstal podle
jména křesťanský, ale klaněti se jednomu bohu v duchu a v pravdě jest náležeti
jedné obci se všemi svými spoluzbožňu jícími bližními. Ve skutečnosti tohle Evropa
nedělá, oddala se úplně zbožňováni té cizí státní mytologie. Těmto svrchovaným
božstvům sjednocené „Itálie”, nadvládě „Pruska”, slávě „Francie” a osudu „Ruska”
obětuje mnohá pokolení, která by byla mohla žiti a prospívati v jednotě a v míru,
obětuje jim životy milionů lidí.

Spatřovati v kmenu nebo v státu jakousi osobnost je velice starý způsob projevu
lidského ducha. Bible je přeplněna takovým zosobňováním. Juda, Edom, Moab,
Asyrie vystupují v židovském Písmu, jako by to byly živé bytosti ; leckdy není ani
dobře možno říci, mluví-li židovský spisovatel o osobě či o národu. Je to zřejmě
primitivní a přirozený sklon. Ale v moderní Evropě to je krok nazpět. Ideou
křesťanskou Evropa velice pokročila na cestě k sjednocení. Kdežto takové kmenové
osoby jako „Izrael” nebo „Tyr” zastupovaly jistou krevní obec, jistou typickou
jednotnost a jednolitost zájmů, byly evropské mocnosti, které vyrostly v sedm¬
náctém a osmnáctém století, jednotkami docela jen pomyslnými. Rusko bylo
vpravdě jen směsí nesourodých prvků. Kozáků, Tatarů, Ukrajinců, Moskvanů a po
době Petrově i Estonců a Litevců. Francie za Ludvíka XV. zabírala německé

638

z „Poslední večere Páne^ Leonarda da Vinci (Tomáš. Jakub a Filip) (Milán. S. Maria delle Grazie)

Alsasko a teprve nedávno asimilované kraje burgundské ; byla vězením utlačovaných
Hugenotů a parní lázní pro sedláky, V „Britsku’’ nesla Anglie na svých zádech
hanoverská dominia v Německu, Skotsko, docela cizí Wales i nepřátelské a kato¬
lické Irsko. Pozoru jeme-li na několika historických mapách takové mocnosti jako
švédsko, Prusko a ještě více Polsko a Rakousko, vidíme, že se stahují, roztahují,
rozšiřují a stěhují po mapě Evropy jako amoeby (měňavky) pod drobnohledem . . .

Uvažujeme-li o psychologii mezinárodních vztahů, jak se projevují ve světě
okolo nás a jak se ukazují ve vývoji ,, mocenské” myšlenky v moderní Evropě,
poznáme některá historicky velmi významná fakta lidské přirozenosti. Aristoteles
pravil, že člověk je živočichem politickým, ale v našem moderním smyslu, v němž
slovo „politika” dnes znamená světovou politiku, jím není ani dost málo. Dosud má
své pudy rodové příbuznosti a mimo to rád hledí přimknout! sebe a svou rodinu
k něčemu většímu, ke kmenu, městu, národu nebo státu. Ale je-li tato náklonnost
zůstavena sama sobě, jest neurčitá a nadmíru nekritická. Člověk se především bojí
kritiky; nemá rád ani kritiky onoho většího celku, do něhož náleží sám celým
svým životem, a hledí se takových kritik vjrvarovati. Je to snad podvědomý strach
před osamocením, který se možná ozývá, když se ona soustava drobí nebo vzbuzuje
pochybnosti. Prostředí, ve kterém se sám octne, pokládá za jisté, a přijímá své
město nebo svou vládu právě tak, jako přijímá svůj nos nebo trávení, které mu
osud určil. Ale láska k zemi, věrnost politické straně nejsou člověku vrozeny, jsou

639

výsledkem výchovy. Pro většinu lidí znamená každá výchova tichou, nepřetržitou
výchovu, kterou jim dává jejich okolí. Lidé shledávají, že jsou částí Veselé Anglie
nebo Svaté Rusi, vyrůstají v těch citech oddanosti, přijímají je jako část své
přirozenosti.

Jen ponenáhlu si svět začíná u vědomo váti, jak hluboce může tuto tichou
výchovu okolí doplňovat!, pozměňovat! nebo opravovat! vyučování, literatura,
diskuse a vlastní kritická zkušenost. Skutečný život prostého člověka jest jeho
každodenní život, jeho malý okruh tužeb, obav, hladu, chtíčů a obrazotvorných
popudů. Jen když je jeho pozornost svedena na politické události jako na věc, která
se dotýká jeho životních zájmů, přiměje svého zdráhajícího se ducha, aby se jimi
obíral. Sotva přepínáme, řekneme-li, že obyčejný člověk myslí na politiku co nej¬
méně a že přestane na ni myslit! , jakmile jen mu to je možné. Lidé, kteří chtějí
věděti proč, jsou doposud velmi vzácní a výjimeční. Bývají to duchové, kteří si
buď příkladem nebo dobrým školením osvojili vědecký zvyk, že pátrají všude po
příčině, nebo duchové ohromení a zneklidnění nějakou veřejnou katastrofou a po¬
bouření dalekosáhlými předtuchami nebezpečí, nebo duchové, kteří nedovedou
snésti neschopnou vládu a obmezené zákony, ani když tím sami netrpí. Dokud oby¬
čejného člověka něco takového přímo netrkne, uspokojí se každou kolektivní čin¬
ností na této zemi, která je jeho domovem, každou frází nebo symbolem, jež hoví
jeho neurčité touze po něčem vyšším, v čem by jeho osobní život, jeho individuální
okruh mohl pevně zakotviti.

Máme-li na mysli tyto velmi patrné meze lidské povahy, vysvětlíme si mnohé,
co nám bylo dosud tajemné. Křesťanská idea světového lidského bratrství pozbyla
důvěry, neboť se osudně spřahla jednak s institucí kněžství a papežství, jednak
s mocí panovnickou, a věk víry přešel v moderní pochybovačnost a nevěru. Po
tomto zklamání se nedivme, že lidstvo přeneslo svou živou víru v království boží
a v bratrství všech lidí na světě na zřejmé skutečnosti, jakými byly Francie
a Anglie, Svatá Rus, Španělsko a Prusko se svými panovnickými dvory, jež zjedná¬
valy platnost zákonům, vykonávaly svou moc vojskem a loďstvem, mávaly s půso¬
bivou velebností vlajkami, dovedli dokázat!, že doopravdy jsou, a byly nenasytně
chtivé docela lidským a pochopitelným způsobem.

Lidé jako kardinál Richelieu, a kardinál Mazarin si o sobě zajisté myshli, že
slouží vyšším cílům než jen sobě nebo svým panovníkům; sloužili polobožské
Francii svých fantasií. A jistě t5d:o jejich myšlenky a přesvědčení prosakovaly od
nich na jejich podřízené a na jádro veškerého obyvatelstva. V třináctém
a čtrnáctém století bylo veškeré obyvatelstvo Evropy zbožné a jen neuvědoměle
vlastenecké; v devatenáctém století je vlastenectví proniká skrz na skrz. Kdyby
se byl v nabitém anglickém, francouzském nebo německém železničním voze na
sklonku devatenáctého století někdo posmíval Bohu, bylo by to pobouřilo méně,
než kdyby se byl posmíval některému z oněch pomyslných pojmů, jako je Anglie,
Francie nebo Německo. Lidská mysl na nich lpěla, a lpěla na nich proto, protože
se zdálo, že v celém světě nebylo nic, co by vyhovovalo, do té míry, aby na tom
lpěla. Ony pomysly byly pravá a živoucí božstva evropská.

Toto zidealisování vlád a zahraničních úřadů, tato mytologie „mocností” a jejich
lásek i nenávistí a sporů posedly duševní činnost Evropy a západní Asie tak mocně,
že jim opatřily jejich „formy myšlení”. Skoro všecky dějepisy a skoro celá politická

640

literatura posledních dvou století v Evropě byly psány takovou frazeologií. Ale
přichází doba, že bystrozračejší pokolení bude čisti s úžasem, k jakým koncům to
v západní Evropě vedlo. Byla všude osazena jen docela nepatrně se lišícími obmě¬
nami obecné plemenné směsi lidu nordického a iberského, a přistěhovalců semit¬
ských a mongolských. Směs ta mluvila skoro všude obměnami téže arijské řeči,
měla společnou minulost v římské říši, společné náboženské formy, společné
sociální zvyklosti a společnou vědu i umění, a byla promíšena vespolnými sňatky
tak volně, že by nikdo nebyl mohl s určitostí udati ,, národnost” některého ze svých
pravnuků. A přece se v této pospolitosti dali lidé pobouřiti do nejdivočejší zuřivosti
pro spor o vliv ,, Francie”, o vzrůst a sjednocení ,, Německa”, o soupeření ,, Ruska”
a „Řecka”, komu z nich má náležeti Cařihrad. Tyto spory se budou kdysi zdáti
tak nerozumné a tak hloupé, jako ony mrtvé, dnes nepochopitelné srážky ,, zele¬
ných” a „modrých”, které kdysi plnily byzantské ulice řevem a krví.

Třebaže dnes tyto přízraky, tyto Mocnosti, strašlivě ovládají naši mysl a náš
dnešní život, jsou to, jak tato historie docela jasně ukazuje, věci teprve několika
posledních století, pouhá chvíle, náhodný úkaz v ohromných, záměrně prováděných
dějinách našeho pokolení. Vyznačují období úpadku, zpátečnictví zrovna tak, jako
značí zpátečnictví vzrůst monarchie machiavellské ; jsou částí téhož zpětného toku
chabé víry ve vývoji daleko větším a naprosto rozdílném, ve vývoji mravního
i rozumového sjednocení lidstva. Lidstvo se na čas ještě vrátilo k těmto svým
národním nebo státním bohům — ale jen na čas: Idea světové říše, obecného krá¬
lovství spravedlnosti, jehož občanem má býti jedenkaždý, byla na světě již před
dvěma tisíci lety, a již nikdy z něho nezmizí. Lidé vědí, že ta idea tu jest, i když
ji nechtějí uznati. Ze spisů a řečí o dnešních mezinárodních otázkách, z běžných
rozprav historiků a politických novinářů máme dojem, jako by to byly projevy
opilých lidí, kteří pomalu zase střízhvějí a strašlivě se bojí toho, že vystřízlivějí.
Pořád hlasitě mluví o své ,, lásce” k Francii, o ,, nenávisti” k Německu, o ,, tradiční
moci” Britská na moři, atd. atd. jako ti, kdo opěvují své poháry přes to, že se o ně
stále pokouší vystřízlivění a že je už z toho bolí hlava. Slouží mrtvým bohům. Ať
na moři nebo na zemi nepotřebují lidé vzrůstu velmocí, nýbrž jen zákona a služby.
Ona tichá nevyhnutelná výzva jest ve všech duších jako první váhavý úsvit, pro¬
nikající okenicemi místnosti, ve které jest nepořádek.

9. Korunová republika polská a její osudy

Sedmnácté století v Evropě bylo století Ludvíka XIV. On, francouzská nadvláda
a Versailles jsou ústředním motivem dějin. Osmnácté století bylo rovněž století
,, Pruska dorůstajícího ve velmoc”, a hlavní osobou jeho dějin je Fridrich II.,
Fridrich Veliký. S jeho dějinami souvisí také dějiny Polska.

V Polsku byly prazvláštní poměry. Polsko se nevyvinulo ve velkomonarchii jako
jeho tři sousedé, Prusko, Rusko a rakousko-uherská habsburská monarchie. Jeho
vládní soustavu nejspíše možno vystihnout! označením republiky s králem, který
byl voleným doživotním presidentem. Každý král byl volen. Polsko bylo vskutku
republikánštější než Britsko, ale jeho republikánství bylo aristokratičtější.
V Polsku bylo málo továren a skrovný obchod; byla to země rolnická a ještě tam

641

//Md^ya^

é'rÚÍÁV//y

'////V///

V/,^V/Á

«Vvbo

iKraHo^

frakov

“Lvov

RAK

fPeirohrád'^/

^^ivotiy

/vMí^l^va'

'V^SmoljzjLsk'

(^ruK<

Itakov

Wden

DtLEN-l POl^SKA

POL5KO

po r.

1772

prc4

po r

1795

1793

byly rozsáhlé pastviny, lesy a pustiny; chudá země patřila chudé šlechtě. Hlavní
jádro obyvatelstva byl zdeptaný a divošsky nevzdělaný sedlák; našly tam také
útočiště spousty velice chudého židovstva. Polsko zůstalo katolické. Bylo to, abych
tak řekl, chudé katolické vnitrozemské Britsko, obklopené na všech stranách ne¬
přáteli místo moře. Nemělo vůbec pevných hranic, nemělo ani moře ani horstva.
K jeho neštěstí přispělo, že někteří jeho králové byli slavní a výbojní panovníci.
Na východ, do krajin obývaných skoro úplně Rusy, se jeho moc šířila slabě; na
západě zabralo něco německého poddaného lidu.

Protože nemělo značného obchodu, nemělo ani velikých měst, jako byla města
západoevropská, a rovněž nebylo zdatných universit, které by udržovaly a sílily
ducha. Polská šlechta žila na svých statcích bez valného duševního styku. Byli
vlastenci, měli aristokratické ponětí o svobodě — ■ dovedli docela dobře srovnati
svobodu se soustavným ochuzováním svých poddaných — ale jejich vlastenectví

642

a svoboda nebyly schopny účinnné společné práce. Dokud vojna znamenala sbíratí
nováčky a koně, bylo Polsko poměrně silná mocnost; ale vůbec nedovedlo postu¬
povat! stejným krokem s vývojem válečnického umění, které za naprosto potřebnou:
zbraň ve válečnictví prohlásilo stálou brannou moc vojáků z povolání. Ale přes
to, že bylo rozděleno a zeslabeno, přece se mohlo vykázati několika pamětihodnými
vítězstvími. Poslední útok Turků na Vídeň (1683) odrazila polská jízda pod králem
Janem III. Sobieským. Týž Sobieský byl před tím, než byl zvolen za krále, ve
službách Ludvíka XIV. a bojoval i se Švédy proti své rodné zemi. Netřeba připo¬
mínat!, že tato slabá republika, která si každého krále znovu volila, lákala ke
vpádům všecky tři sousedy. „Cizí peníze” a všelijaké vnější zákroky zasahovaly
do země při každé volbě. A jako u starých Řeků, utíkával se i každý nespokojený
polský vlastenec k některému cizímu nepříteli, aby se pomstil a schladil si žáhu
na nevděčné zemi.

Přes to, že byl polský král volen, míval vždy pro vespolnou řevnivost šlechty velmi
málo moci. Jako angličtí peerové, i polští šlechtici dávali přednost cizinci, a zrovna
z téhož důvodu, že totiž kořeny jeho moci nevězely v zemi; ale na rozdíl od Britská
nemívala jejich vláda té pevné soudržnosti, jako mívalo pravidelné shromáždění
parlamentu londýnského. V Londýně byla „společnost”, byl neustálý, čilý styk
vlivných osob a myšlenek. Polsko nemělo Londýna a nemělo „společnosti”. Nemělo-
tedy Polsko vlastně ani vládního střediska. Polský král nemohl bez souhlasu sněmu
vypovídat! ani válku ani sjednávat! mír, nemohl vybírati daně ani měniti zákon;
a každý jednotlivý člen sněmu měl právo vyřknout! proti každému předloženému
návrhu veto. Potřeboval jen vstáti a říci „Niepozwolam” a věc padla. Dokonce mohl
užiti svého volného veta (liberum veto) ještě dále. Mohl se ozvati proti svolání
sněmu, a sněm byl už tím rozpuštěn. Polsko prostě nebylo jen korunovanou aristo¬
kratickou republikou jako Britsko, bylo ochromenou korunovanou republikou
šlechtickou.

Fridricha Velikého dráždilo Polsko obzvláště proto, že polské rámě vybíhalo
do baltických končin až k Gdaňsku a oddělovalo jeho zděděné državy ve Východ¬
ním Prusku od jeho území v říši. Právě on podnítil ruskou Kateřinu II. a rakous¬
kou Marii Terezii, jejíž úctu si získal připraviv ji o Slezsko, aby se s ním spojily
k útoku na Polsko.

Čtyři mapy Polska nechť vypravují o jeho osudu.

Po tomto prvním násilí r. 1772 prožilo Polsko velikou změnu v srdci. Narodilo
se jako národ teprve v předvečer svého rozpadnutí. V té době nastal spěšný, ale
velice pozoruhodný vývoj vzdělání, literatury a umění ; vyvstali historikové a bás¬
níci a nemožná ústava, která připravila Polsko o všechnu moc. byla smetena. Svo¬
bodné veto bylo zrušeno, koruna prohlášena za dědičnou, aby se Polsko zachránilo
před pletichami z ciziny, které předcházely každou volbu, a zřízen parlament po
britském vzoru. Byli však v Polsku také milovníci starého pořádku, kteří se horšili
pro tyto potřebné změny, a tyto obstrukčníky ovšem podporovalo Prusko a Rusko,
státy, které si obrození Polska nepřály. Přišlo druhé dělení a po prudkém vla¬
steneckém zápase, který začal v území připojeném k Prusku a našel vůdce a národ¬
ního hrdinu v Kosciuszkovi, zmizelo Polsko s mapy. Takový konec vzala prozatím
tato parlamentní hrozba proti velké monarchii v západní Evropě. Ale polské

643

vlastenectví utlačováním rostlo, sílilo a tříbilo se. Stodvacet let zápasilo Polsko
jsouc jako pohrouženo pod politickou a vojenskou sítí, která je tiskla dolů. Pozvedlo
se opět r. 1918, na konci světové války.

10, První rvačka o zámořské yanství

Vypravovali jsme již něco o vzrůstu francouzské moci v Evropě, vylíčili jsme
rychlý úpadek nadměrného vzrůstu Španělska a rozštěpení Habsburků na větev
španělskou a rakouskou, i jak zmohutnělo Prusko. Pokud jde o Portugalsko, Špa¬
nělsko, Francii, Britsko a Holandsko, byl jejich vzájemný boj o moc a vliv v Evropě
rozšířen a skomplikován zápasem o panství zámořské.

Byla objevena Amerika, ohromná pevnina řídce zalidněná, nevyvinutá a úžasně
způsobilá pro evropské osady a vykořisťování; současně objeveny rozsáhlé plochy
nevzdělané půdy jižně od vyprahlých rovníkových krajin v Africe, které až do té
doby byly evropskému vědění nedostupný, a znenáhla byly poznávány rozsáhlé
ostrovní končiny ve východních mořích, až dotud evropskou vzdělaností nedotčené.
To všecko byly skvělé příležitosti pro lidstvo, které neměly příkladu v celé dosa¬
vadní historii. Bylo tomu, jako by bylo evropským národům připadlo nějaké veliké
dědictví. Jejich svět se najednou zečtyřnásobil. Teď bylo více než dosti pro všecky;
potřebovali jen zabrati ty kraje a těžiti z nich, a jejich napěchovaná chudina zmizí
jako sen. A oni přijali toto skvostné dědictví jako nevychovaní dědicové; nebylo
jim více, než zase novou příležitostí k strašlivým rozbrojům. Ale byla-li kdy na
světě lidská společnost, která by dávala přednost tvoření před spiknutím? Který
národ, co lidské dějiny trvají, pracoval kdy společně s druhým národem, když mu
mohl provést nějaké darebáctví, ať jej to stálo co stálo? Evropské mocnosti začaly
šílenými „nároky” na nové území. Potom přešly ve vysilující boje. Španělsko, které
se vytasilo s prvními a největšími nároky a které bylo na nějaký čas ,, pánem” dvou
třetin Ameriky, nedovedlo využiti svých držav lépe, než se v nich skoro k smrti
zakrvácelo.

Řekli jsme, jak papežství, které si naposled uvědomilo svou světovládnou moc,
místo aby zachovalo společnou povinnost veškerého křesťanstva zavésti do nových
krajin velikou společnou vzdělanost, rozdělilo celou americkou pevninu mezi Španěl¬
sko a Portugalsko. To ovšem vyburcovalo vyloučené národy k nepřátelství. Angličtí
námořníci nedávali najevo pražádnou úctu k nárokům té nebo oné strany, a zejména
se postavili proti Španělům; Švédové užili svého protestantství k podobnému účelu.
Jakmile se Holanďané zbavili svých španělských pánů, rovněž zamířili se svými
plachetními loďmi na západ papeži na posměch, aby také něco trhli z Nového
světa. Jeho nejkatoličtější Veličenstvo král francouzský rovněž neváhal právě jako
protestanté. Všecky ty mocnosti se přičinily, aby uplatnily své nároky v Severní
Americe a v Západní Indii.

Ani království dánské (které tenkráte zabíralo také Norsko a Island) ani
Švédsko si z té rvačky mnoho nezabezpečilo. Dánové si přivlastnili několik západo¬
indických ostrovů. Švédové nedostali ani jeden. Tenkráte bylo i Dánsko i Švédsko
velice zaměstnáno v Německu. Uvedli jsme již Gustava Adolfa, protestantského
„lva severu”, a zmínili jsme se o jeho taženích v Německu, v Polsku a v Rusku.

644

Tyto východoevropské končiny pohltily již mnoho energie, a síla, která by byla
možná opatřila Švédsku značný úděl v Novém světě, sklidila žeň hluché slávy
v Evropě. Malé osady, které si Švédsko v Americe založilo, připadly ihned
Holandsku.

Protože se francouzská monarchie za kardinála Richelieu a pod Ludvíkem XIV.
drala přes španělské Nizozemí k holandským hranicím, musili Holanďané své síly
děliti, kdežto Britsko za svým „stříbrným pásem” mohlo svoje síly vynaložit! na
zámořská dobrodružství.

Kromě toho absolutistické snahy Jakuba I. a Karla I. i nové nastolení Karla 11.
způsobily, že byli z Anglie vypuzeni tvrdošíjní protestanti republikánského
smýšlení, muži významní a charakterní, kteří se usadili v Americe a zejména v Nové
Anglii mimo dosah — jak se domnívali — ruky královy a jeho daní. Mayflower
byla jen jedna z prvních lodí, razících cestu proudu vystěho válců. Pro Britsko bylo
štěstí, že zůstali pod britskou vlajkou, třeba byli jiného smýšlení. Holanďané nikdy
neposílali ani tolik ani tak zdatných osadníků, s počátku proto, že by je jejich
španělští vládcové nebyli pustih, a potom proto, že se stali pány ve své vlasti.
A ačkoli se za dragonád a pronásledování za Ludvíka XIV. vystěhovaly zástupy
protestantských Hugenotů ze země, měly hned po ruce jako útočiště Holandsko
a Anglii, a jejich přičinlivost, obratnost a střízlivost přišla posílit hlavně ony dvě
země a především Anglii. Jen málo se jich usadilo v Karohně, ale ti nezůstali
Francouzi; připadli nejprve Španělům a na konec Angličanům.

Rovněž podlehly Britsku osady holandské a švédské ; Nový Amsterodam připadl
Britsku r. 1674 a jeho jméno zaměněno v Nový York, jak se čtenář může velmi
zábavně dočisti ve Washingtona Irwinga Knickerbocker’s History of New York.
Stav věcí v Severní Americe r. 1750 velice názorně ukazuje mapa, kterou jsme sem
zařadili upravivše ji podle mapy v Robinsonových Medieval and Modem
Times (Doba středověká a moderní). Britská moc se usadila podél východního
pobřeží od Savanah k řece sv. Vavřince, a Nový Foundland i rozsáhlé kraje na
severu, území Společnosti Hudsonovy zátoky, byly získány smlouvou od Fran¬
couzů. Britsko obsadilo již r. 1605 Barbados (skoro nejstarší britskou državu v Ame¬
rice) a od Španělů získalo Jamaiku, Bahamy a britský Honduras. Ale Francie hrála
hru velice nebezpečnou a znepokojujici, hru ještě nebezpečnější a ještě poplašnější
na mapě než ve skutečnosti. Založila skutečné osady v Quebeku a Montrealu na
severu a v Novém Orleansu na jihu, a její badatelé a agenti se rozběhli na sever
a na jih, ujednávajíce smlouvy s americkými Indiány velikých planin a činíce si
nároky — aniž při tom zakládali města — přímo na celou pevninu Britům za zády.
Ale takhle není ještě skutečnost náležitě vystižena. Britské osady byly zakládány
velice solidně dobrými pracovníky; měly již přes milion obyvatelů; francouzské
osady jich měly tou dobou sotva desetinu. Pracovala pro ně řada znamenitých
cestovatelů a misionářů, ale zdatného obyvatelstva za nimi nebylo.

Najdou se ještě mnohé staré mapy Ameriky z této doby, mapy, jejichž účelem
bylo plašiti a „bouřiti” Britsko, aby si uvědomilo ,, francouzské záměry” v Americe.
Válka vypukla r. 1754 a r. 1759 dobylo britské a osadní vojsko pod generálem
Wolfem Quebeku a příštího roku dokončilo pokoření Kanady. R. 1763 postoupena
Kanada Britsku úplně. (Ale západní část ještě ne vymezené krajiny Louisiany na
jihu, pojmenované po Ludvíkovi XIV., zůstala mimo britskou oblast. Zabrali ji

H. G. Wells, Déjiny svžta — 41,

645

Španělé, a r. 1800 jí opět dobyli Francouzi. Konečně je r. 1803 od Francouzů koupily
Spojené státy.) V této kanadské válce nabyli američtí osadnici slušné zkušenosti
ve válečném umění a poznali britskou vojenskou organisaci, což jim za nedlouho
velice prospělo.

11. Britsko ovládne Indii

Francouzská a britská moc se utkaly nejenom v Americe. Tehdejší stav věcí
v Indii byl velmi zajímavý a pro evropské odvážlivce lákavý. Rozklad veliké říše
mongolské, říše Baberovy, Akbarovy a Aurungzebovy už velice pokročil. Co se
dělo v Indii, bylo velmi podobné tomu, co se dělo v Německu. Veliký Mogul v Delhi
v Indii byl podobně jako císař svaté říše římské v Německu pořád ještě právně
nejvyšším vládcem, ale po smrti Aurungzebově měl moc už jen podle jména kromě
nejbližšího okolí svého sídelního města. Nastalo veliké obrození hinduismu a ná¬
rodního ducha. Na severozápadě povstal hindský kmen Mahrattové proti islámu,
obnovil brahmanské náboženství jako vládnoucí náboženství a na čas rozšířil svou
moc na celý jižní trojúhelník Indie. Také v Radžputaně byla vláda islámu nahra¬
zena brahmanismem a v Bhurtpuru a Džaipuru vládla mocná knížata radžputská.
V Oudh bylo království šiitské s hlavním městem Lucknowem a Bengalsko bylo
rovněž zvláštní (moslimské) království. Dále na sever v Pandžabu povstala zají¬
mavá náboženská sekta Sikhové, hlásající všeobecnou vládu jednoho boha a dorá¬
žející i na hindské védy i na moslimský korán. Jsouce původně pokojná sekta počali
se Sikhové brzy říditi příkladem islámu a pokoušeli se — s počátku přímo k své
vlastní zkáze — založiti království boží mečem. A do těchto zmatků, které zmítaly
rozháranou, ale opravdu silně se ohrožující indickou Indií, nenadále (1738) vpadl
se severu vetřelec Nadir šah (1736 — 1747), turkmenský vládce perský; přivalil se
průsmykem kyberským, porazil každé vojsko, které se mu postavilo v cestu, dobyl
Delhi, vydrancoval je a odnesl si ohromnou kořist. Opustil severní Indii tak
zuboženu, že bylo v následujících dvaceti letech podniknuto neméně než šest nových
úspěšných loupežných nájezdů do severní Indie z Afganistanu, který se po smrti
Nadira šaha osamostatnil. Nějaký čas bojovali Mahrattové s Afgany o vládu nad
severní Indií ; potom se jejich moc rozdrobila v několik knížectví, Indore, Gwalior,
Baroda a jiná. Indie sedmnáctého století se velice podobala Evropě sedmnáctého
a osmnáctého století, země ponenáhlu se ohrožující, sužovaná cizími kořistníky.
To byla Indie, do které se v osmnáctém století drali Francouzi a Angličané.

Od té doby, co Vasco da Gama vykonal svou pamětihodnou cestu okolo mysu
Dobré naděje do Kalikutu, bojovaly evropské mocnosti o to, aby se v Indii a na
východě uchytily obchodně i politicky. Námořní obchod indický býval před tím
v rukou Arabů u Rudého moře, a na nich jej vybojovali v několika námořních
bitvách Portugalci. Portugalské lodi byly větší a měly těžší výzbroj. Portugalci si
na čas udrželi indický obchod v rukou a Lisabon zastínil Benátky jako obchodní
přístav s východním kořepím; sedmnácté století však již vidělo, jak se tohoto mono¬
polu chápou Holanďané. Na vrcholu své moci měli Holanďané osady u myslu Dobré
naděje, drželi Mauritius, měli dvě obchodní střediska v Persii, dvanáct v Indii, šest
na Cejloně, a po celé Východní Indii měli rozstříknuty své opevněné stanice. Ale

646

jejich sobecké rozhod¬
nutí vyloučiti ze soutě¬
že obchodníky všech
ostatních evropských
národů donutilo Švédy,

Dány, Francouze a
Angličany k nepřátel¬
ství.

První pádné rány
dopadly na jejich zá¬
mořský monopol v© vo¬
dách evropských vítěz¬
stvími Blake-a, anglic¬
kého republikánského
admirála. Počátkem
osmnáctého století sou¬
těžili s Holanďany o
obchod a výsady po ce¬
lé Indii silně již i Ang¬
ličané a Francouzi. V
Madrasu, Bombay a v
Kalkutě zarazili svůj
hlavni stan Angličané;
francouzské hlavní osa-
dy byly Pondišeri a
Čandernagore.

S počátku přicháze¬
ly všecky tyto evrop¬
ské mocnosti jen jako
obchodníci a první je¬
jich osady byla jen ob¬
chodní skladiště ; ale
neustálený stav země a bezohledné chování jejich soupeřů je přiměly k tomu, že
své osady opevnily a vyzbrojily. A právě toto vyzbrojení učinilo z nich vábné
spojence různých bojovných knížat, která se tenkráte rozdělila o vládu nad Indií.
Bylo docela v duchu novoevropské národnostní politiky, že přidali-li se Francouzové
na jednu stranu, přidali se Britové na druhou. Na anglické straně byl veliký vůdce
Robert Clive; narodil se r. 1725 a do Indie přišel r. 1732. Jeho hlavní soupeř byl
Dupleix. Historie tohoto zápasu, vlekoucího se po celou první polovici osmnáctého
století, je příliš dlouhá a příliš spletitá, abychom ji zde mohli vypravovati. R. 1761
byli Britové již úplnými pány indického poloostrova. U Plassey (1757) a u Buxaru
(1764) dobyly jejich zbraně rozhodného a konečného vítězství nad zbraněmi
Bengálu a nad zbraněmi Oudhu. Veliký mogul, podle jména jejich nej vyšší pán,
stal se vskutku jejich loutkou. Vybírali daně po rozsáhlém území a vymáhali po¬
kuty za skutečný nebo i domnělý odpor.

Britaníe,Irancic a t^Amcrice r.l750.

' 7 S 'Vv ČáxkovJni nezmicí krajta jknícžnž

^ ^ oíazen^řch í'v'ta náslcd.Tnapy), Tr^-

A hri yibec

t-Á íi »tity ČMiily nároky.

Britské
Francouzska

5>n^)<é WIZZA

OJJJ,

647

Těchto úspěchů nebylo doby¬
to přímo brannou mocí králo
anglického; dobyla jich Výcho¬
doindická obchodní společnost ^
která s počátku, když za králov¬
ny Alžběty vznikala, nebyla více
než společnost námořních do¬
brodruhů. Krok za krokem bylo
jim třeba sbírati vojsko a ozbro-
jovati lodi. A tu se ukázalo, že
tato obchodní společnost se svou
výdělkářskou tradicí neobcho¬
duje už jen s kořením, barvami,
čajem a drahokamy, ale i s dů¬
chody a územími knížat a vůbec
s osudy Indie. Kupovala i pro¬
dávala a na konec se ukázalo,
že provozuje strašlivé pirátství.
Nebylo nikoho, kdo by se byl
odvážil jí to překazili. Můžeme
se diviti, že se její kapitáni, veli¬
telé a důstojníci, ba i prostí vo¬
jáci a písaři vracívali do Anglie
naloženi kořistí? Za tohoto stavu věcí, když jim byla veliká a bohatá země vydána
na milost a nemilost, nedovedli lidé rozhodovat!, co smějí dělati a co dělati nesmějí.
Jim byla ta země cizí, a cizí jim bylo její slunce ; její hnědé obyvatelstvo bylo jiné
plémě, se kterým neměli soucitu, a její chrámy a budovy jako by fantastický
způsob života jejích obyvatelů ještě jen zesilovaly.

Doma byli Angličané překvapeni, když se po Čase tito generálové i důstojnici
vraceli a pak se navzájem obviňovali z nejčernějšího vyděračství a ukrutnosti. Nad
Clivem vyřkl parlament svůj soud a Clive spáchal roku 1774 sebevraždu.

R. 1788 byl postaven před soud' W arren Hastings, druhý hlavní správce
Indie, a osvobozen. Byla to situace zvláštní, která neměla dosud v světových ději¬
nách příkladu. Anglický parlament spravoval londýnskou obchodní společnost,,
a ta zase ovládala říši mnohem větší a lidnatější, než všecka území britské koruny
dohromady. Indie byla většině anglického národa zemí odlehlou, báječnou, takřka
nepřístupnou, do které se vydávali chudí mladíci dobrodružné povahy, aby se po
mnoha letech vraceli jako velicí boháči a nadmíru dráždiví staří páni. Angličanům
bylo těžko si představit!, jaký asi je život těch nesčíslných milionů hnědého oby¬
vatelstva v záplavě světla východního slunce. Jejich obrazotvornost nebyla
s takový úkol. Indie jim zůstávala romanticky neskutečnou. Nebylo tedy Angliča¬
novi možno vykonávat! nějaký opravdový dohled a dozor nad počínáním té
společnosti.

Nejdule£i±éjši ciz£ osady v liVJDII
koncem 17. siví.

648

12. Zájezd Ruska k Tichému oceánu

A zatím co veliký poloostrov na jihu Asie upadl takto v moc anglických zámoř¬
ských obchodníků, došlo k stejně pozoruhodnému nátlaku Evropy na Asii ze
severu. Vypravovali jsme již, jak se křesťanské státy ruské opět domohly samo¬
statnosti a zbavily se Zlaté hordy, a jak se moskevský car zmocnil republiky
novgorodské. A v 5. části této kapitoly jsme vypravovali, že se Petr Veliký připojil
ke skupině „velikých monarchů” a Rusko takřka zavlekl do Evropy. Vzrůst této
veliké centrální mocnosti starého světa, která není ani docela východní ani docela
západní, je z nej významnějších událostí pro další osudy lidstva. Rovněž jsme v té
kapitole promluvili o tom, jak vznikli křesťanští kočovníci. Kozáci, kteří byli
hradbou mezi feudálně zemědělským Polskem a Maďarskem na západě a Tatary na
východě. Kozáci byli divoký východ evropský a v mnohé příčině nebyli nepodobni
divokému západu Spojených států severoamerických v polovině devatenáctého
století. Každý, komu v Rusku hořela půda pod nohama, zločinci i nevinně pronásle¬
dovaní, buřičští otroci, náboženští sektáři, zloději, tuláci, vrahové, hledali útočiště
v jižních stepích, a tam se opět zotavili, začali znova a bojovali za život a svobodu
stejně s Poláky jako s Rusy a Tatary. Není pochyby, že ti, kdo z Tatarska uprchli
na východ, rovněž rozmnožili kozáckou směs. Vůdci těchto nových kočovných
kmenů bývali ukrajinští Kozáci na Dněpru a donští na Donu. Ponenáhlu byli tito
pohraniční kmenové při vtěleni k ruské císařské službě tak, jako byli skotští horalé
britskou vládou přetvořeni ve vojenské pluky. Nabídli jim nové území v Asii
a stali se záštitou proti mizející moci mongolských kočovníků nejprve v Turke-
stanu a potom na Sibiři až k Amuru.

Je nadmíru těžko vysvětlit i pokles mongolské síly a moci v sedmnáctém
a osmnáctém století. Za dvě nebo tři století po Džingischánovi a Tamerlanovi
sklesla střední Asie z období, kdy byla světovou mocí, v úplnou politickou nemo¬
houcnost. Změny podnebí, neslýchané morové rány, nakažlivé nemoci podobné
malarii zasáhly bezpochyby svými následky do tohoto ústupu středoasijských
národů — možná že jen dočasného ústupu, měříme-li jej měřítkem všeobecných
dějin. Některé autority myslí, že nemálo přispělo k jejich upokojení také rozšíření
budhistického učení z Cíny. Buď jak buď, v šestnáctém století se už mongolští
Tataři a turečtí národové netlačili ze svých hranic ven, nýbrž byli sami napadáni,
podmaňováni a zatlačováni na západě křesťanským Ruskem, na východě Čínou.

Celé sedmnácté století se Kozáci rozbíhali z évropského Ruska na východ
a usazovali se všude, kdekoli našli hospodářské podmínky. Rady pevnůstek a stanic
byly těmto osadám pohyblivou hranicí na jihu, kde byli Turkmeni pořád ještě silní
a činní; na severovýchodě nemělo však Rusko hranic, dokud nepostoupilo až
k Tichému oceánu . . .

Současně se rozpínala i Čína. Mandžuští dobyvatelé vnesli do čínského života
novou sílu a jejich zájmy na severu vedly k povážlivé rozpínavosti čínské vzděla¬
nosti na sever; čínský vliv pronikal do Mandžuska a do Mongolská. Tak se stalo,
že se v polovici osmnáctého století Rusové a Číňané setkali v Mongolsku. V té době
ovládla Čína východní Turkestan, Tibet, Nepal, Birmu a Anam . . ,

Doba mandžuské dynastie v Číně byla rovněž dobou významné činnosti literární.
Souběžně s evropskými literárními plody téhož druhu, ale docela nezávisle, vyrůstal

649

čínský román a krátká povídka vysoké stylistické úrovně i zajímavosti, a také
čínské drama se vyvíjelo slibně a významně. Četní umělci malovali krásné krajiny,
byl vynalezen barvotisk, rýti do mědi se naučili od jesuitských misionářů a výroba
čínského porculánu dostoupila bezpříkladné výše. Ale na sklonku osmnáctého
století estetická cena tohoto výrobku upadala, protože se hrnčíři ochotně přizpůso¬
bovali tomu, co pokládali za evropský vkus. Po celé toto století byl dovážen do
paláců, zámků a venkovských sídel evropské vysoké šlechty i nižšího panstva.
Evropské hrnčířství napodobilo čínské výrobky a soutěžilo s nimi, ale nikdy jich
nepředstihlo. Také se začalo obchodovat! s evropským čajem.

Zmínili jsme se již o japonském vpádu do Číny (či spíše do Koreje) . Kromě toho
útoku na Čínu nemá Japonsko v našich dějinách před devatenáctým stoletím místa.
Jako Čína za Mingů, také Japonsko se vši silou vzpíralo tomu, aby cizinci vkládali
do jeho věcí. Země žila svou vlastní vzdělaností, kterou tajemně uzavírala cizím
vetřelcům. Mluvili jsme o ní až dotud jen málo, protože bylo také jen málo co o ní
říci. Její malebné a romantické dějiny stojí opodál hlavního dramatu lidských
osudů. Obyvatelstvo bylo hlavně mongolské až na nečetné velmi zajímavé bělochy,
upomínající na prvotní nordický typ, vlasaté Ainue na severních ostrovech.
Zdá se, že Japonci svou vzdělanost přejali skoro úplně z Koreje a z Číny ; japonské
umění jest jen zvláštní vývoj umění čínského, jejich písmo je upravené písmo
čínské.

IS. Co soudil Gibbon o světě r. 1780

V předcházejících dvanácti odstavcích této kapitoly jsme se obírali věkem
oddělených národností. Označili jsme již toto období sedmnáctého a osmnáctého
věku jako mezivládí ve vývoji lidstva k všesvětové jednotě. V této době nebylo
jednotící myšlenky, která by ovládala lidského ducha. Podnět císařské myšlenky
dohasl, až císař nebyl než jeden ze mnoha soupeřících knížat, a také sen o kře¬
sťanství nebyl než právě mizející sen. Rostoucí „mocnosti” narážely na sebe po
celém světě, ale na čas se zdálo, že by mohly na sebe narážet! bez konce a bez veliké
ztráty pro lidstvo. Značné zeměpisné objevy šestnáctého století rozhojnily přirozené
zdroje lidské síly tou měrou, že se přese všecko rozdělení, přese všecky škody způ¬
sobené jejich válkami a jejich politikou těšilo evropské lidstvo ze značného a stále
rostoucího blahobytu. Střední Evropa se stále více zotavovala z pohrom třiceti¬
leté války.

Přehlížejíce ještě jednou toto období, které vyvrcholilo v osmnáctém století, pře¬
hlížejíce je, jak dnes už je můžeme přehlédnout!, a vidouce jeho výsledky se zře¬
telem k předcházejícím stoletím a k velikým hnutím doby přítomné, můžeme si
uvědomit! , jak přechodné a jen prozatímní byly jeho politické útvary a jak nejisté
bylo jeho zabezpečení. Bylo prozatímní, tak prozatímní, jak prozatímní nebylo
dosud žádné jiné — bylo to období asimilace a nového nabývání sil, politická pře¬
stávka, sbírání lidských myšlenek a vědeckých prostředků k rozsáhlejšímu lidské¬
mu snažení. Ale současný duch neviděl skutečnost v tomto světle. Úpadek
velikých tvůrčích myšlenek, jak byly formulovány v středověku, nechal lidské
myšlení na čas bez vedoucích tvůrčích ideí vůbec ; i vzdělaní a duchaplní muži živé
fantasie viděli svět nedramaticky; neviděli v něm již vespolnou hru vědomého

660

snaženi a osudu, nýbrž řadu výjevů, ve kterých hledali lidé docela všední blaho
a ve kterých docházely odměny ctnosti dosti krotké. Pevné přesvědčení, že se
lidský život ustálil, neměli jen spokojení konservativci. I vysoce kritičtí a odbojní
duchové, nevidouce, že by se cos nového rodilo v národní duši, dávali na jevo totéž
smýšlení. Cítili, že politický život přestal býti tou tragickou nutností, jakou kdysi
býval; stal se jemnou komedií. Osmnácté století bylo století komedie — která
ina konec zkysla. Není. možno si mysliti, že by takový svět, jaký byl v polovině
osmnáctého století, byl mohl zploditi nového Ježíše Nazaretského nebo Gotamu
nebo Františka z Assisi nebo Ignáce z Loyoly. Může-li si už někdo pomyslili Husa
osmnáctého století, není možná pomysliti si nikoho, kdy by měl tolik nenávisti, aby
ho upálil. Než se v Britsku ozvaly výčitky svědomí, ze kterých se potom vyvinulo
metodistické obrození, sotva kdo měl tehda sebe menší tušení o tom, že přece
ještě zbyly pro naše pokolení nějaké veliké úkoly, které má vykonati, že se před
očima všech připravovaly nesmírné bouře, že cesta lidstva prostorem a časem se
tmí nesčíslným nebezpečím a že musí až do konce zůstati vznešeným a hrozným
podnikem.

Opět a opět jsme v těchto dějinách uváděli výroky Gibbonovy z jeho „Úpadku
a pádu římské říše”. Na tomto místě jej uvedeme naposledy a tím se s ním roz¬
loučíme, neboť jsme dospěli právě k době, kdy svou knihu psal. Gibbon se narodil
r. 1737 a poslední svazek jeho díla byl vydán r. 1787, ale místo, které uvedeno^
bylo napsáno asi v r. 1780. Gibbon byl mladý muž chatrného zdraví a slušně
zámožný, vzdělal se v Oxforde jednostranně a nikoliv bez mezer, a potom si vzdě¬
lání doplnil studiem v Ženevě.

Smýšlením byl celkem Fran¬
couz a spíše světoobčan než
Brit, a silně podléhal intelek¬
tuálnímu vlivu onoho velikého
Francouze, který jest nejlépe
znám svým jménem Voltaire
(Frangois Marie Arouet de Vol¬
taire, 1694 až 1778). Voltaire
byl spisovatel nadmíru praco¬
vitý; sedmdesát jeho svazků
zdobí knihovnu pisatele tohoto
díla a jiné vydání Voltairových
spisů dospělo již svazku čtyřia-
devadesátého. Obíral se hlavně
dějepisem a politikou, dopiso¬
val si s Kateřinou Velikou, rus¬
kou carevnou, s pruským Fri¬
drichem Velikým, s Ludvíkem
XV. a s velmi mnohými vyni¬
kajícími současníky. I Voltaire
i Gibbon měli silný smysl pro
historii, oba vyložili prostě a
plně svá vidění o lidském živo-

651

tě, a jest jasné, že se soustava, ve které žili, soustava monarchická, soustava leno-
šivé a výsadami opatřené šlechty, značně přezíraných průmyslníků a obchodníků
i utlačeného a zanedbaného dělnictva a chudého prostého lidu zdála oběma nej¬
stálejším a nejpevněji založeným způsobem života, jaký kdy svět viděl. Dělali ze
sebe trochu republikány a posmívali se božským nárokům monarchie; ale to
republikánství, které vábilo Voltaira, bylo tehdejší korunované republikánství
britské, ve kterém byl král prostě úřední hlavou a prvním a největším šlechticem.

Jejich ideálem byl svět, jemný a ušlechtilý svět, ve kterém by se lidé — to jest
lidé vzdělaní, na jiné nemyslili — styděli býti ukrutní nebo suroví nebo blouzniví,
ve kterém by životní zařízení byla pohodlná a vkusná a strach před směšností by
byl mocným pomocníkem zákona při udržování vnější slušnosti, vážnosti a souladu
života. Voltaire byl schopen vášnivě nenávidět! křivdy, a jeho ochota ují máti se
pronásledovaných nebo těch, kterým bylo ublíženo, patří k zářivým vrcholům jeho
dlouhého a velmi nesourodého života. A když tedy bylo smýšlení Gibbonovo a Vol-
tairovo i smýšlení jejich doby takového rázu, jest přirozené, že v náboženství a ze¬
jména v křesťanství shledávali zjev zarážející a skoro nevysvětlitelný. Celá tato
stránka života se jim zdála jakousi šíleností, do níž lidstvo zapadlo. Veliké dějiny
Gibbonovy jsou vlastně útokem na křesťanství jako na hlavní příčinu úpadku
a pádu. Hrubou a surovou plutokracii římskou idealisticky přenesl do světa uhla¬
zených lidí po vzoru devatenáctého století a vypravoval, jak se zhroutila před bar¬
barstvím dorážejícím z vnějška proto, že byla vnitřně podlomena křesťanstvím.
V těchto svých dějinách jsme se pokusili postaviti onu část historie do lepšího
světla. Voltairovi bylo církevní křesťanství „rinfáme”; něco, co omezovalo lidský
život, překáželo jeho myšlení, pronásledovalo neškodné odpůrce. A opravdu v tomto
mezivládí bylo velmi málo života nebo světla i v pravověrném křesťanství římském
i v pravověrných krotkých církvích ruských nebo protestantských knížat. V takové
době, zatížené nadbytkem hladkých farářů a úskočných kněží, bylo těžko si uvědo¬
mit!, jaký plamen kdysi plápolal v srdcích křesťanstva a jaký plamen politického
a náboženského zanícení by snad dosud mohl plápolati v lidských srdcích.

Na konci svého třetího svazku Gibbon dokončil výklad o zhroucení západního
císařství. Potom uvedl na přetřes otázku, zda by vzdělanost mohla ještě jednou
prožiti podobné zhroucení. To jej vedlo k tomu, aby přehlédl současný stav (1780)
a srovnal jej se stavem, jaký byl za úpadku císařského Říma. Našemu hlavnímu
účelu velice dobře poslouží uvésti zde několik míst z onoho srovnání, neboť nic snad
nemůže lépe osvětlit! duševní stav liberálních myslitelů evropských na vrcholu
politického mezivládí v době velmocenské, než se dostavily první tuchy oněch hlu¬
bokých politických a sociálních sil rozkladných, které konečně probudily drama¬
tické otázky naší vlastní doby.

„Tato strašlivá revoluce,” napsal Gibbon o zhroucení na západě, „může nám
býti prospěšná jako poučení o době přítomné. Vlasteneckou povinností jest starat
se jen a jen o prospěch a slávu své vlasti a hledět je rozmnožiti, ale filosofovi může
býti dovoleno, aby své názory rozšířil a o Evropě uvažoval jako o jediné veliké
republice, jejíž rozmanití obyvatelé nabyli skoro stejné ušlechtilosti a stejného
vzdělání. Rovnováha sil se bude i dále kolísat! a blahobyt naší vlasti nebo sousedních
království bude možná střídavě růsti a poklesati ; ale tyto částečné zjevy nemohou
podstatně ubližovat! celkovému stavu našeho blaha, té soustavě umění, zákonů

652

a mravů, která Evropany a jejich osady tak výhodně odlišuje od ostatního lidstva.

„Divocí národové světa jsou společní nepřátelé vzdělané společnosti a smíme se
s úzkostlivým očekáváním zeptati, hrozí-li Evropě ještě stálé opakování těch běd,
které dříve potlačovaly zbraně a řády římské. Snad objasní tytéž úvahy pád této
mocné říše a vysvětlí pravděpodobné příčiny naší nynější bezpečnosti.

„Římané neznali velikosti svého nebezpečí ani počtu svých nepřátel. Severní
země za Rýnem a za Dunajem i Asie byly naplněny nesčetnými kmeny loveckými
a pastýřskými, chudými, hltavými a nepokojnými, statečnými a netrpělivě čekají¬
cími, aby uloupili plody píle. Barbarským světem probíhaly rychle záchvěvy, způ¬
sobené nárazy války, a mír Galie nebo Itálie otřásaly vzdálené převraty v Číně.
Hunové, kteří prchali před vítězným nepřítelem, zamířili k západu a proud rostl
postupným přibýváním zajatců a spojenců. Prchající kmeny, které ustupovaly
Hunům, šly zase samy za výboji, a nekonečný sloup barbarů tlačil na říši římskou
s rostoucí vahou; byh-h první zničeni, V3rplnili noví útočníci okamžitě prázdné
místo. Takové hrozné stěhování nemůže už vyjiti ze severu a dlouhý klid, který
možno přičísti úbytku obyvatelstva, způsobil pokrok umění a orby. Místo několika
zanedbaných vesnic, rozptýlených mezi lesy a močály, má Německo nyní dva tisíce
tři sta hrazených měst; byla postupně zřízena křesťanská království dánské,
švédské a polské, a kupci hanseatští s německými rytíři rozšířili své osady po
břehu moře Baltského až do zálivu Finského. Od zálivu Finského až k Tichému
oceánu nabývá nyní Rusko rázu mocné a civilisované říše. Pluh, tkalcovský stav
a výheň jsou na březích Volhy, Obu i Leny, a nejdivočejší tatarské hordy se naučily
třásti se a poslouchat! . . .

,, Římská říše se pevně ustavila zvláštním a dokonalým spolkem svých členů . . .
Ale tato jednota byla vykoupena ztrátou národní svobody a vojenského ducha,
a zotročené provincie, zbavené života a pohybu, očekávaly svou bezpečnost od
námezdných vojsk a místodržitelů, kteří poslouchali rozkazů vzdáleného dvora.
Štěstí sta milionů záviselo na osobních vlastnostech jednoho nebo dvou mužů, snad
dětí, jejichž duše byla zkažena vychováním, přepychem a despotismem. Evropa je
nyní rozdělena na dvanáct mocných, třeba nestejně velikých království, na tři
úctyhodné svobodné státy a na rozmanité nezávislé menší státy; naděje uplatniti
svoje nadání jako král nebo ministr vzrůstají alespoň tím, že je počet vladařů větší.
Julián (Fridrich Veliký pruský) a Semiramis (Kateřina Veliká ruská) panují na
severu, kdežto Arkadius a Honorius (Ludvík XVI. francouzský a Karel III. špa¬
nělský) dřímají na trůnech rodu bourbonského. Zneužívání tyranie se obmezuje
vzájemným strachem a studem; republiky mají pořádek a jsou trvalé; monarchie
do sebe vssávaly zásady svobody nebo aspoň umírněnosti, a jakýsi smysl pro čest
a spravedlnost byl zaveden všeobecnými mravy doby i do ústav nejnedokonalejších.
V míru se urychluje pokrok umění a průmyslu závoděním mnoha činných soupeřů,
ve válce se evropské síly projevují umírněnými a nerozhodnými zápasy. Kdyby
vyšel divoký dobyvatel s pouští tatarských, musil by opětovně přemáhati statné
mužíky ruské, četná vojska německá, statečnou šlechtu francouzskou a neohrožené
svobodníky britské, kteří všichni by se snad spojili k společné obraně. A kdyby
i vítězní barbaři zanesli otroctví a zpustošení až k Atlantskému oceánu, deset tisíc
korábů by převezlo zbytky civilisované společnosti mimo dosah jejich pronásledo-

653

vatelů a Evropa by ožila a rozkvetla v americkém světě, který je už naplněn jejími
osadami a řády.

„Zima, chudoba a život plný nebezpečí i únavy posilují moc a odvahu barbarů.
V každém věku potlačovali vzdělané a mírumilovné obyvatele čínské, indické
a perské, kteří nedbali a posud nedbají, aby vyvážili tyto přirozené síly vojen¬
ským uměním. Vojenské státy starověké, ftecko, Macedonie a Rím, vychovávaly
pokolení vojenské; cvičili svá těla, ukazňovali svou odvahu, zmnohonásobňovali
své síly pravidelným cvičením a změnili železo, které měli, v silné a účinné zbraně.
Ale tato převaha nepozorovatelně upadala s jejich zákony á mravy a slabá politika
Konstantina a jeho nástupců ozbrojila a vyučila hrubou sílu barbarských žoldnéřů
ke zkáze říše. Vojenské umění se přeměnilo vynálezem střelného prachu, což umož¬
ňuje člověku ovládati dva nejmocnější živly přírodní, vzduch a oheň. Matematiky,
chemie, mechaniky a stavitelství bylo použito ve službách války a protivné strany
si navzájem čelí nejdůmyslnějšími způsoby útoku a obrany. Dějepisci mohou roz¬
hořčeně říkati, že přípravami k obléhání města by se založila a udržovala kvetoucí
osada, ale my se nemůžeme mrzeti, že zkáza města musí býti dílem, vyžadujícím
nákladu a námahy, nebo že je chráněn přičinlivý národ tímto uměním, které pře¬
trvává a nahrazuje úpadek vojenské statečnosti. Dělo a opevnění jsou nyní nepře¬
možitelnou hradbou proti tatarskému koni a Evropa je zabezpečena proti budou¬
címu vpádu barbarů, neboť dříve než by si začali podmaňovati, musili by přestat
býti barbary . . .

„Jsou-li tyto úvahy pochybné nebo klamné, zůstává stále skromnější pramen
útěchy a naděje. Objevy starých i nových mořeplavců i domácí dějiny a tradice
většiny osvícených národů nám ukazují lidského divocha, nahého tělesné
i duševně, bez zákonů, umění, myšlenek, ba téměř bez jazyka. Z tohoto nízkého
stavu, snad původního a všeobecného stavu lidského, se člověk pozvolna pozvedl
a podmanil si zvířata, zúrodnil půdu, přeplul oceán a změřil nebesa. Jeho pokrok
ve zdokonalování a cvičení jeho duševních i tělesných schopností byl nepravidelný
a rozmanitý, nekonečně pomalý na počátku, vzrůstající postupně se zdvojenou
rychlostí; po věcích pracného vzestupu následovaly chvíle náhlého pádu a různá
podnebí zeměkoule pocítila střídání světla a temnoty. Ale zkušenosti čtyř tisíc let
by měly zvětšiti naše naděje a zmenšiti naše obavy; nemůžeme určití, k jaké výši
může dospěti lidské pokolení ve svém zdokonalování; ale jistě možno předpokládati,
že žádný národ neupadne zase do původního barbarství, leč by se změnila tvářnost
přírody.

„Od prvního objevení umění rozšířily válka, obchod a náboženská horlivost tyto-
neocenitelné dary mezi divochy starého i nového světa ; byly postupně šířeny a ne¬
mohou býti ztraceny. Můžeme se tedy uklidniti uspokojivým závěrem, že každá doba
světa šířila a stále šíří skutečné bohatství, štěstí, vědění a snad i ctnost lidského
pokolení.”

IJf. Sociální příměří se končí

Jeden z nejzajímavějších zjevů těchto dějin Evropy v sedmnáctém a v časném
osmnáctém století za doby „velikých” i parlamentních monarchií jest poměrný klid
sedláků a dělníků. Plamen vzpour století čtrnáctého, patnáctého a šestnáctého

6S4

jako by byl vyhasl. Ostré hospodářské srážky dřívější doby byly zmírněny přibliž¬
ným vyrovnáním. Objevení Ameriky zrevolucionovalo a změnilo obchodní a prů¬
myslové poměry, přineslo do Evropy spousty drahých kovů na ražení peněz, lidská
činnost se zvětšila a stala se rozmanitější. Na čas přestaly býti život a práce nesne¬
sitelným břemenem pro zástupy chudiny. To ovšem nezabránilo osobní bídě a ne¬
spokojenosti; chudé jsme měli vždy s sebou, ale tato bída a nespokojenost byla
rozdělena a rozptýlena. Nebylo jí slyšeti.

Za dřívější doby měl obecný lid myšlenku, kolem které se krystalisoval —
myšlenku křesťanského komunismu. Našli vzdělané vůdce v rozkolnických kněžích
a doktorech viklefovského rázu. Když se hnutí pro obrodu křesťanství vydalo ze
své síly, když místo Krista počala luteranismus vésti protestantská knížata, přestal
tento styk svěžejších duchů vzdělané třídy působiti na nevzdělané vrstvy. Ať jsou
tyto vrstvy sebe četnější a pošlapané jší a ať je jejich bída sebe větší, nikdy se
nevzmohou na působivý protest, dokud je nespojí navzájem nějaké společné vše¬
obecné myšlenky. Vzdělaní muži a ženy jsou pro politické hnutí lidové nezbytnější
než v kterémkoli jiném politickém oboru. Monarchie se učí tím, že vládne ; oligarchii
jakékoli rázu vychovává veřejný život; ale obyčejný člověk, sedlák nebo rolník,
nemá zkušenosti tam, kde třeba širšího rozhledu, a může politicky existovati jenom
službou, oddaností a vůdcovstvím lidí vzdělaných. Reformace, která na konec zvítě¬
zila, totiž reformace knižat, zničila tím, že téměř znemožnila výchovu, z velké části
chudou třídu učeneckou a kněžskou, jejíž působení na dav právě reformaci
umožnilo.

Když se knížata protestantských zemí zmocnila národních církví, pocho^pila
brzy, že je nezbytno míti v moci také university. Jejich vy chovatelská myšlenka
byla zajistit! si mladé, obratné lidi, aby sloužili svým představeným. Jinak byli
nakloněni pokládat! vychování za věc škodlivou. Chudý muž mohl nabýti vzdělání
jen pod jejich ochranou. Ovšem že se ve všech velikých monarchiích okázale pod¬
porovalo vzdělání, zakládaly se akademie a Královské společnosti, ale z toho měla
něco jen malá třída služebných učenců. Církev se také naučila nedůvěřovat! vzdě¬
laným chudým lidem. Ve veliké aristokratické ,, korunované republice^’ britské byly
vzdělávací možnosti stejně obmezeny. „Obě staré university”, praví Hammond líče
osmnácté století, „byly universitami bohatých. Macaulay popisuje na jednom místě
okázalou nádheru v Oxfordě na konci sedmnáctého století, kdy ,universitní kancléř,
ctihodný vévoda ormondský, seděl ve vyšívaném plášti na trůně pod malovaným
stropem Sheldonova divadla, obklopen jsa množstvím mužů s akademickou hod¬
ností, oblečených v taláry podle hodnosti, kdežto mládež z nej vyšších rodů anglic¬
kých mu byla slavnostně představována jako kandidáti pro tyto hodnosti.’ Univer¬
sita byla moc ne ve smyslu, v němž se to mohlo říci o takové staré universitě pa¬
řížské, před jejíž učeností se třásli papežové, nýbrž tak, že byla částí uznaného
aristokratického mechanismu. Co platilo o universitách, platilo i o národních ško¬
lách. Vychování v Anglii nebylo pro společnost, nýbrž pro pořádek, ne pro stát,
nýbrž pro pokolení samovládců.” Misionářský duch zmizel z evropského vychování.
Tomu, právě tak jako zlepšení majetkových poměrů, dlužno přičísti tato období
klidu mezi nižšími třídami. Ztratily mozek a řeč a byly krmeny. Společnost byla
jako ochromené zvíře v rukou vládnoucí třídy.

655

Krom toho byly značné změny v poměru třídy k třídě. Jednou z nejtěžších věcí
pro dějepisce je vyzkoumati poměrnou výši veškerého majetku společnosti, jejž
drží v určité době určitá třída této společnosti. Takové poměry se mění velmi
rychle. Selské války v Evropě ukazují na období majetku poměrně soustředěného,
kdy veliké davy lidí se mohly pokládati za vyděděné a společně utlačované a tak
se odhodlati k davovým podnikům. Byla to doba vzrůstu a zdaru rodiny Fuggerů
a jim podobných, doba mezinárodního finančnictví. Pak s velikým dovozem stříbra,
žlata i plodin z Ameriky do Evropy se bohatství opět více rozšířilo. Chuďas byl
právě tak ubohý jako kdy dříve, ale snad nebylo poměrně tolik chudých a byli roz¬
drobeni bez jakékoli společné myšlenky. Zemědělský život ve Velké Britanii, který
byl konfiskacemi za reformace uveden v nepořádek, se zase upravil tak, že hospo¬
dařili nájemci na pozemcích velikých majitelů půdy. Ale vedle velikých statků bylo
ještě mnoho obecní půdy pro pastvu dobytka chudších vesničanů, a mnoho půdy
bylo vzděláváno na malých polích, také patřících obci. Průměrní lidé, ba i chudší
lidé na venkově vedli r. 1700 docela slušný život. Životní úroveň, to jest představa
o tom, co to je slušný život, rostla však na počátku období velké monarchie; po
nějakém čase nastalo zase soustřeďování bohatství ve vyšších vrstvách, velicí
majitelé pozemků tísnili chudší svobodné rolníky a zabírali jejich půdu, a počet lidí
chudých lidí, kteří cítili, že vedou zbídačelý život, opět roste. Ve Velké Britanii byli
nepopiratelně pány lidé zámožní a nadělali si zákonů o ohrazených pozemcích, jimiž
se ve skutečnosti zabírala nehrazená obecní půda hlavně ve prospěch větších stat¬
kářů. Drobný zemědělský lid klesl na úroveň dělníků, pracujících za mzdu na půdě,
na kterou kdysi měli právo, aby ji vzdělávali a na ní pásli.

Sedlák ve Francii a vůbec na pevnině nebyl tak vyvlastněn; jeho nepřítelem
nebyl statkář, nýbrž výběrčí daní; byl tlačen na své půdě, místo aby z ní byl vy¬
tlačován.

Ze současné literatury osmnáctého století je zřejmo, že lidem nešlo z hlavy, co
si počít s „chudými”. Vidíme, jak angličtí spisovatelé tak všímaví jako Defoe (1659
až 1731) a Fielding (1707 — 54) se hluboce zaměstnávají tímto problémem. Ale
nemají komunistických a rovnostářských myšlenek prvotního křesťanství, kterými
se vyznačovala doba Viklefova a Husova. Protestantismus, který rozložil všeobec¬
nou církev, rozložil na čas i myšlenku všeobecné lidské solidarity. I když se vše¬
obecné církvi za středověku vůbec nezdařilo provésti tuto myšlenku, byla přece
do jisté míry jejím symbolem.

Defoe a Fielding byli lidé živější praktické představivosti nežli Gibbon a uvědo¬
movali si leccos z hospodářských procesů, které se dály v jejich době. Podobně
i Oliver Goldsmith (1728 — 74) ; jeho „Opuštěná ves” (1770) je pojednání o hraze¬
ných pozemcích v podobě básně. Ale Gibbon žil v poměrech, které mu nikdy nepři¬
vedly živě před oči hospodářská fakta. Viděl ve světě jen zápas mezi barbarstvím
a vzdělaností, ale nepozoroval onoho druhého zápasu, nad kterým se vznášel,
němého, neuvědomělého zápasu lidu s nadanými, mocnými, bohatými a sobeckými
jednotlivci. Nepozoroval, jak se hromadí a roste tlak, který měl podvrátit! aporušiti
rovnováhu jeho ,, dvanácti mocných, třeba nestejně velikých království”, jeho „tří
úctyhodných svobodných států”, i všelijakých těch samostatných knižátek, panu¬
jících vévodů a pod. Ani občanská válka, která počala v britských osadách
v Americe, ho nevy burcovala k tomu, co nyní nazýváme „demokracií”.

686

z toho, co jsme doposud řekli, by mohl čtenář souditi, že vytlačování drobného
zemědělského lidu s půdy od velkostatkářů, shrabování obecních pozemků a sou¬
střeďování majetku v rukou mocné privilegované a hrabivé třídy bylo vše, co se
dálo s anglickou půdou v osmnáctém století. Ale tím konstatujeme jenom horší
stránku změny. Zároveň s touto změnou vlastnictví šlo ruku v ruce veliké zdoko¬
nalení zemědělství. Není pochybnosti, že způsob, jakým vzdělávali půdu sedláci,,
osadníci a malí farmáři, byl zastaralý, marnotratný a poměrně nevýnosný, a že
větší soukromé statky, vzniklé zákony o ohrazování pozemků, byly mnohem výnos¬
nější (jeden odborník praví, že dvacetkrát výnosnější) než ty, které byly vzdělá¬
vány po stáru. Změna byla snad nutná a nebylo chyba, že byla provedena, nýbrž
že byla provedena tak, že jí vzrostlo i bohatství statkářů i počet chudých. Její
dobrodiní zachytili jen větší majitelé soukromých pozemků. Obec byla poškozena
k velikému prospěchu této třídy.

Zde přicházíme k jednomu z hlavních problémů našeho života v přítomné době,
k problému, proč nemáme přímého prospěchu z pokroku. Po dvě stě let se hlavně
působením vědeckého badání stále zdokonalovaly metody, jak v3T”áběti téměř vše,
čeho lidstvo potřebuje. Kdyby náš společenský smysl a naše sociální věda stačily
na úkoly, jež od nich vyžadujeme, je bez řeči, že tento veliký přírůstek výroby by
byl na prospěch celé společnosti a že by každému poskytl tolik vzdělání, prázdna
a volnosti, o jakém se lidstvu před tím nikdy ani nezdálo. Ale ačkoli se všeobecná
životní úroveň povznesla, povznesla se přec jenom nepatrně. Boháči rozvinuli
posud nebývalou volnost a přepych, bohatých, trvale zámožných a neproduktivních
lidí bylo ve společnosti poměrně stále více, ale to nemůžeme pokládati za skutečný
prospěch. Mnoho bylo zbůhdarma vyplýtváno. Spousty nahromaděného materiálu
a energie byly spotřebovány na přípravy k válkám a na války. Mnoho se věnovalo
na zbytečné snahy bezvýsledné obchodní soutěže. Obrovských možností nebylo
využito pro odpor vlastníků, spekulantů a hospodářských vykořisťovatelů. To>
dobré, co věda a organisace získala pro lidstvo, se nedálo metodicky a nebylo toho
plně využito, nýbrž chňapli po tom, shrábli to a pevně drželi hazardní dobrodruzi
a používali toho k svým sobeckým a nicotným cílům. Osmnácté století v Evropě
a zvláště ve Veliké Britanii a v Polsku bylo věkem soukromého vlastnictví. „Sou¬
kromé podnikání”, což znamenalo v praksi, že každý má nárok urvati ze společ¬
nosti, co může, vládlo neobmezeně. V obyčejných románech, divadelních hrách
a podobné literatuře, význačné pro dobu, není ani stopy po tom, že by měl někdo
v obchodních věcech k státu nějaké závazky. Každý se honí za štěstím, necítí, že
je nesprávné býti neproduktivním příživníkem společnosti, každému je samozřejmé,
že finančník, obchodník nebo průmyslník nemůže býti nikdy dosti odměněn za
služby, které lidstvu prokazuje. Takové bylo mravní ovzduší doby a ti lordi a pá¬
nové, kteří uchvátili obecní pozemky, zmocnili se dolů pod svou půdou a stlačili
svobodné farmáře a sedláky na úroveň chudobných dělníků, neměli ponětí o tom,
že snad jejich život je všechno jiné než záslužný.

Zároveň s touto změnou, že místo obvyklého vzdělání malých políček a místo
obecních pastvin nastoupilo vzdělávání velikých ploch způsobem více vědeckým,
nastaly ve Veliké Britanii rozsáhlé změny ve výrobě zboží. V těchto změnách vedla
v osmnáctém století Veliká Britanie celý svět. Až dosud od samého počátku civili-
sace byla výroba, stavby a průmysl v rukou řemeslníků a menších mistrů, kteří

657

pracovali ve svých domech. Byli organisováni v cechy a byli většinou sami svými
zaměstnavateli. Tvořili podstatný a trvalý základ střední třídy. Byli mezi nimi
kapitalisté, kteří pronajímali stavy a pod., dodávali surovinu a přijímali výrobek,
ale nebyli to velcí kapitalisté. Nebyli bohatými továrníky. Bohatí tohoto světa před
onou dobou byli velicí statkáři nebo bankéři nebo obchodníci. Ale v osmnáctém
století dělníci určitých průmyslových odvětví se hromadili v továrnách, aby vyrá¬
běli zboží ve větším množství soustavnou dělbou práce, a zaměstnavatel, jiná osoba
nežli mistr, počal nabývati důležitosti. Kromě toho vznikly mechanickými vynálezy
stroje, které zjednodušovaly ruční výrobu a mohly býti hnány vodní silou a později
parou. R. 1765 byl sestrojen Wattův parní stroj, důležitá to událost v dějinách
industrialismu.

Bavlnářský průmysl byl z prvních, v nichž se počalo používat! továrních strojů,
hnaných s počátku vodou. Po něm následoval průmysl vlnařský. Stejnou dobou se
železo, které posud nedokonale tavili dřevěným uhlím, počalo taviti koksem, vyro¬
beným z kamenného uhlí, a počalo se šířiti dobývání uhlí a železářství. Toto žele¬
zářství se přestěhovalo z lesnatých krajů sussexských a surreyských do uhelných
obvodů. Kolem r. 1800 byla již tato přeměna maloprůmyslu s malými zaměstnava¬
teli ve velkoprůmysl s velikými zaměstnavateli v plném proudu. Všude vznikaly
továrny užívající zprvu síly vodní, později parní. Byla to základní změna v lidském
hospodaření, neboť od počátku dějin tvořil řemeslník jako rukodělný výrobce
městskou střední třídu.

Stroj a zaměstnavatel překonali jeho obratnost a on se stal buď zaměstnava¬
telem svých spoludělníků, bohatl a stavěl se tím po bok druhým bohatým třídám,
nebo zůstal řemeslníkem a poklesl rychle na úroveň pouhého dělníka. Tato veliká
změna v životě lidstva je známa jako průmyslová revoluce. Počala ve Veliké Bri¬
tanii a rozšířila se během devatenáctého století po celém světě.

Jak se průmyslová revoluce rozvíjela, otevírala se veliká propast mezi zaměst¬
navatelem a zaměstnancem. Jindy měl každý řemeslný dělník naději, že se stane
nezávislým mistrem. I otročtí dělníci v Babylóně a v Hímě byli chráněni zákony,
které jim umožňovaly, že mohli spořiti, vykoupiti si svobodu a samostatně se
zaříditi. Ale nyní se továrna a její stroje staly něčím tuze ohromným a nákladným
pro dělníkovu kapsu. Bohatí lidé se scházeli, aby založili podnik; podmínkou byl
úvěr a „fundus instructus”, to jest „kapitál”. „Zaříditi se samostatně” přestalo ře¬
meslníka jako dříve lákati. Dělník byl nyní dělníkem od kolébky do hrobu. Krom
statkářů, obchodníků a finančníků, kteří opatřovali peníze obchodním společnostem
a půjčovali obchodníkům a státu, vzniklo nyní toto nové bohatství průmyslového
kapitálu — nový druh síly ve státě.

Později budeme vyprávěti, co se vyvinulo z těchto počátků. Přímý účinek prů¬
myslové revoluce na země, do nichž se dostala, byl, že způsobila ohromné a zarmu¬
cující přesuny a neklid němého, nevzdělaného lidu, který neměl vůdce a byl čím
dále tím chudobnější. Drobní zemědělci a sedláci, zničení a připravení o půdu
zákony o obecních pozemcích, se hrnuli do nových průmyslových okresů a tam se
v továrnách družili k rodinám ochuzených a znehodnocených řemeslníků. Vznikla
veliká města, skládající se ze špinavých domů. Zdá se, že nikdo si jasně neuvědo¬
moval, co se děje. Základní tón „soukromého podnikání” je starati se o své, zajistiti
si co největší zisk a nedbati žádných jiných následků. Rostly ohyzdné továrny.

608

vystavěné co nejlaciněji, aby v nich bylo co nejvíce strojů a dělníků. Kolem nich se
hromadily ulice dělnických domů, vystavěných také co nejlaciněji, v nichž nebylo
hnutí, nebylo rodinné intimity, prostých, ale bez půvabu, a pronajímaných jak jen
možno nejdráže. Tato nová průmyslová střediska byla s počátku bez škol, bez
kostelů . , . Anglický gentleman posledních desítek osmnáctého století četl třetí
svazek Gibbona a blahopřál si, že už se nemusí strachovat! barbarů, zatím co vyrů¬
stalo toto nové barbarství, a rodáci toho pána snad jen několik tisíc kroků od jeho
dveří rychle zapadali v temnotu a zoufalství.

659

KAPITOLA XXXV

Nové demokratické republiky v Americe a ve Francii

1. Nesnáze velmocenské soustavy

Když bezmála před půl druhým stoletím Gibbon blahopřál světu jemně vzděla¬
ného lidstva, že věk velikých politických a sociálních pohrom nadobro minul, nedbal
při tom mnoha příznaků, které, jak bychom mu my — ■ svědkové hotových fakt —
byli mohli říci, věstily daleko větší otřesy a přesuny, nežli jakých se kdy nadáL
Zmínili jsme se již, jak se usilování knížat šestnáctého a sedmnáctého věku o nad¬
vládu a vyniknutí rozvíjelo v stále zchytralejší a spletitější zápas zahraničních
ministerstev, beroucích na sebe masku tak zidealiso váných ,, velmocí”, jak je vy¬
neslo na povrch osmnácté století. „Kníže” přestával býti pouhým a tajnůstkářským
machiavellským pletichářem a stával se čistě korunovaným symbolem machia-
vellské soustavy. Prusko, Rusko a Rakousko se vrhly na Polsko a rozdělily si je.
Francie se obírala lstivě dalekosáhlými úklady proti Španělsku. Britanie křížila
„plány Francie” v Americe, získala Kanadu a nabyla nad Francií vrchu v Indii.
Potom se přihodila pozoruhodná událost — věc, která uváděla evropskou diplo¬
macii v úžas. Britské osady v Americe odepřely bez okolků mít i jakékoliv další
účastenství nebo podíl na této hře „velmocí”. Za důvod uváděly, že nemají žádného
hlasu a žádného většího zájmu na těchto evropských pletichách a konfliktech,
i zpěčovaly se míti jakýkoli podíl na břemeni daňovém, jež na ně uvalovaly cizí
ústavy. „Daně bez zastoupení ve vládě jsou tyranií” — byla jejich vedoucí
myšlenka.

Rozhodnutí odloučit! se nevyšlehlo z amerického ducha pojednou a úplně připra¬
veno již od Samého počátku. V Americe zavládla v osmnáctém století, zrovna tak
jako v Anglii ve století sedmnáctém, na straně prostých lidí naprostá ochota, ba
touha nechati zahraniční starosti v rukou krále a jeho ministrů. Ale byla tu zároveň
u prostých občanů stejně silná touha, aby nebyli utiskováni daněmi a aby se jim
nikdo nemíchal do jejich zaměstnání. To jsou přání neslučitelná. Prostí lidé nemo¬
hou míti podíl na světové politice a zároveň se těšiti ze soukromé svobody; trvalo
však u nich celá dlouhá pokolení, nežli k tomuto poznání došli. Prvním popudem
k americkému odboji proti vládě byla proto zlost na daně a újmy, jež nutně vyplý¬
valy ze „zahraniční politiky”, třebaže nebylo nikomu dosti jasno, proti čemu se
obyvatelstvo amerických kolonií obrací. Teprve po dokonaném odboji si docela
jasně uvědomili, že se vzepřeH velmocenskému názoru na život. Myšlenku, která
vyjadřovala toto odmítnutí, podával nejlépe příkaz Washingtonův, „vyhýbati se
spojenectví, které působí zápletky”. Spojené kolonie velkobritské v Severní Ame¬
rice, osvobozené a nezávislé jakožto Spojené státy americké, zůstaly po celé sto-

660

letí úplně ušetřeny krvavých intrik a konfliktů zahraničních úřadů evropských.
Nedlouho potom (1801 — 1823) byly už s to, aby rozšířily svou zásadu odluky na
celou ostatní pevninu a vyprostily tak Nový svět z „pout” pletichářských uchvatitelů
moci Starého světa. Když pak konečně byly roku 1917 donuceny vystoupit! opět
na kolbiště světové politiky, znamenalo to uvésti do spleti mezinárodních vztahů
nového ducha a nové cíle, které si mohly ve své odloučenosti vytvořiti. Ovšem že
nebyly první, které se postavily opodál. Od míru vestfálského (1648) si jednota
švýcarská uhájila ve svých horských pevnostech právo zdržovat! se pletich
králů a říší.

Poněvadž však od této chvíle mají Severoameričané v našich dějinách stále větší
a důležitější úlohu, nebude od místa věnovat! jejich rozvoji poněkud větší pozor¬
nost, nežli jsme činili dosud. Vrhh jsme již zběžný pohled na tyto události v desá¬
tém oddílu předcházející kapitoly. Nyní řekneme něco málo více — třebaže stále
ještě v pouhém obryse — jaké byly ty kolonie, jejichž vzpurnost přišla nevhod
králi a ministrům velké Britanie v diplomatické hře proti ostatnímu lidstvu.

2. Třináct osad před vzpourou

Rozsah britských kolonií v Americe na začátku první polovice osmnáctého sto¬
letí je přehledně znázorněn na připojené mapce. Tmavější označení představuje
kraje osídlené do roku 1700, světlejší vzrůst těchto osad do roku 1760. Ukazuje
se tu, že kolonie byly pouhým lemem obyvatelstva při pobřeží, vybíhajícím postupně
do vnitrozemí a nalézajícím v Alleghanách a v Modrých Horách vehni vážnou pře¬
kážku. Mezi nejstaršími z těchto osad byla kolonie Virginie, jejíž jméno připomíná
královnu Alžbětu, panenskou královnu anglickou. První výpravu k založení osady
ve Virginii podnikl sir Walter Raleigh roku 1584, avšak v té době nebylo ještě
žádného trvalého usídlení, a skutečné počátky Virginie se datují od založení
Virginské společnosti r. 1606, za panování Jakuba I. (1603 — 1625) .
Pověst o Janu Smithovi a prvních zakladatelích Virginie i o tom, jak se indiánská
„princezna” Pocahontas provdala za jednoho z jeho šlechticů, patří do klasické
literatury anglické („Cesty Jana Smitha”). V pěstování tabáku našli Virgiňané
počátek bohatství. V téže době, kdy byla založena Virginská společnost, do¬
stala Plymouthská společnost výsadu, že smí obsaditi kraj na sever od
Long Island Soundu, na nějž si Angličané činili nárok. Tuto severní končinu počali
však osazovat! až roku 1620, a to na základě nových výsad. Osadníci tohoto severního
kraje (Nové Anglie) , z něhož povstal Connecticut, New Hampshire, Rhode Island
a Massachusetts, byli lidé odchylného rázu proti ob3rvatelstvu Virginie: byli to
protestanti, nespokojení s kompromisem církve anglikánské, a republikánsky
smýšlející lidé, kteří se vzdali naděje v úspěch odporu proti tvrdé samovládě
Jakuba I. a Karla I. Průkopnickou lodí jejich byla Mayflower, která založila
roku 1620 New Plymouth. Čelnou severní osadou byl Massachusetts. Rozpory
v náboženských metodách a tolerančních myšlenkách vedly k odtržení tří dalších
puritánských kolonií od Massachusettsu. Vývoj tehdejších poměrů nejlépe zná¬
zorňuje, že si na celý stát New Hampshire činil nároky jakýsi kapitán John Mason,
který jej nabízel ke koupi králi Karlu II. (r. 1671) výměnou za právo dovážet! beze

H. G. We]]s, Dijiny svŽta — 42.

661

cla 300 tun francouzského vína, kterážto nabídka byla odmítnuta. Nynější stát
Maine koupili Massachusettsští od oprávněného vlastníka za tisíc dvěstě padesát
liber.

Za občanské války, která skončila stětím Karla I., sympatisovala Nová Anglie
s parlamentem. Virginie stála na straně králově; ale osady ty dělilo od sebe 250 mil
(asi 400 km), i nebylo tu nijakých vážných projevů nepřátelství. Návratem
monarchie roku 1660 nastal v britském kolonisování Ameriky veliký rozmach.
Karel II. a jeho spojenci dychtili po zisku a britská koruna neměla nejmenší chuti
činiti doma jakékoliv další pokusy s nezákonným zdaňováním. Ale nevyjasněné
vztahy kolonii ke koruně a britské vládě slibovaly zdánlivě za Atlantickým oceánem
finanční úspěch. Tam se vzmáhaly o překot plantáže a soukromé pozemky. Již roku
1632 založil lord Baltimore na severovýchodním okraji Virginie osadu, která měla
býti pod mnohoslibným jménem Maryland domovem náboženské svobody pro kato¬
líky. Hned potom usadil se severně od Philadelphie quaker Penn — jehož otec pro¬
kázal dobré služby Karlovi II. — a založil osadu Pennsylvanii. Její hranice proti
Marylandu a Virginii vyměřili dva mužové, Mason a Dixon, a tato ,,mason-dixonská
čára” se měla státi opravdu důležitou čarou v pozdějších dějinách Spojených států.

Karolina, původně neúspěšná osada francouzských protestantů, pojmenovaná
nikoli po Karlovi (Carolus) 11. anglickém, nýbrž po Karlovi IX. francouzském,
padla do rukou Angličanům, kteří se v ní na několika místech usadili. Mezi Mary-
landem a Novou Anglií leželo několik malých osad holandských a švédských,
jejichž hlavním městem byl Nový Amsterodam. Těchto osad dobyli na Holanďanech
roku 1664 Britové, pozbyli jich však r. 1673 a znovu jich nabyli smlouvou s Holan¬
ďany, kteři r. 1674 učinili s Anglií mír. Tím se celé pobřeží od Maine až ke Karolině
stalo různým způsobem britskou državou. Na jihu byli Španělé; jejich hlavním
sídlem byla pevnost St. Augustine na Floridě a r. 1733 bylo založeno město Savan-
nah lidumilem Oglethorpem z Anglie; ten se ustrnul nad ubožáky, žalařovanými
v Anglii pro dluhy a vykoupil je, aby se stali osadníky v nové osadě Georgii, která
měla býti baštou proti Španělům. Byly tedy v polovici osmnáctého století na ame¬
rickém pobřeží tyto osady: skupina novoanglických puritánů a svobodných pro¬
testantů — Maine (patřící k Massachusetts) , New Hampshire, Connecticut, Rhode
Island a Massachusetts; skupina dobytých osad holandských, rozdělených nyní
v Nový York (překřtěný Nový Amsterodam), New Jersey a Delaware (osada byla
napřed švédská, potom holandská a v prvé době britského panství byla připojena
k Pennsylvanii) ; potom přišla katolická Maryland, Virginia, Karolina (rozdělená
nyní na severní a jižní) a Oglethorpova Georgie. Později se ještě uteklo do Georgie
množství tyrolských protestantů a do Pennsylvanie se přivalil silný proud dobrých
německých rolníků.

Bylo tedy toto občanstvo třinácti osad velmi pestrého a smíšeného původu.
Nestranný pozorovatel by se byl r. 1760 s úžasem domníval, že je tuze malá
pravděpodobnost na těsnější splynutí. K počáteční různosti původu přibyly ještě
nové rozdíly, způsobené podnebím. Na sever od čáry Masonovy a Dixonovy hospo¬
dařili hlavně podle britských nebo středoevropských zásad svobodní běloši. Orná
půda Nové Anglie nabývala tvářnosti anglického venkova; rozsáhlé plochy penn-
sylvanské se měnily v pole a statky, podobné jihoněmeckým. Rozdílné životní pod¬
mínky na severu měly důležité následky sociální. Vlastníci a čeleď musili pracovati

662

spolu jako zálesáci a rozdíly mezi nimi se časem vyrovnávaly. S počátku si nebyli
rovni; v jednom seznamu důstojníků na Mayflower se uvádí mnoho ,, sluhů”.
Ale poměry v osadách rychle vyrovnávaly rozdíly: Ohromný lán půdy na př. byl
volný; „sluha” šel a zabral jej zrovna tak jako jeho pán. Anglická třídní soustava
mizela. V osadním ovzduší vyrostla rovnost „schopností duševních i tělesných”
a každý jednotlivý občan měl svůj samostatný úsudek, který nestrpěl, aby mu
dodávala rozum Anglie. Avšak jižně od čáry Masonovy a Dixonovy se už dařil
tabák, a teplejší podnebí povzbuzovalo zřizovati plantáže, na nichž pracovaly davy
dělníků. Zkusili to se zajatými indiánskými rudokožci, ale shledali, že příliš rádi
prolévají krev; Cromwell poslal do Virginie irské válečné zajatce a ti royalistické
plantážníky hodně získali republikánské myšlence; dopravovali tam také odsouzené
zločince a vznikl i povážlivý obchod s unesenými dětmi, které lákali do Ameriky,
kde je dávali do učení nebo z nich udělali nevolníky. Ale nejlépe se k otrocké práci
v plantážích hodili černoši. První černé otroky přivezla do Jamestownu ve Virginii
holandská loď asi r. 1620. Kolem r. 1700 byli už roztroušeni ve všech státech, ale
hlavně byli zaměstnáni ve Virginii, Marylandu a v obou Karolínách, a kde^o
obce na severu byly obce ani ne příliš zámožných ani ne docela chudých hospodářů,
vyvinul se na jihu typ plantážníka a nahrnulo se tam plno bělošských dozorců
i statkářů, odkáza¬
ných na práci otro¬
ků. Práce otroků by¬
lo nevyhnutelně tře¬
ba za toho sociální¬
ho a hospodářského
stavu, který na jihu
povstal ; na severu
nebylo otroků třeba
a mnohdy by se by¬
la ani dobře nehodi¬
la. Mohly se tedy
v severním ovzduší
spíše ozvati výčitky
svědomí nad osudem
otroků a mohly spí¬
še pobuřovat! . K té¬
to věci, k obnovení
otroctví na světě, se
ještě vrátíme, až bu¬
deme uvažovati o
zvrácenostech ame¬
rické demokracie.

Činíme o něm jen
zmínku jako o no¬
vém činiteli v různo¬
rodé směsi britských
kolonií.

663

Ale ačkoli bylo obyvatelstvo třinácti osad smíšeného původu a měli různé zvyky
a náklonnosti, přece měli tři velmi silné nepřátelské city společné. Byla to společná
nenávist k rudochům. Nějaký čas měli společnou obavu před francouzskou doby-
vačností a francouzským panstvím. A všichni se vzpírali nárokům britské koruny
a obchodnické sobeckosti úzkoprsé oligarchie, ovládající britský parlament a osudy
britské říše.

Pokud jde o prvé nebezpečí, byli sice Indiáni stálé zlo, ale nikdy větší než jen
jako hrozba, třeba nebezpečná. Byli mezi sebou ve stálých sporech, ale ukazovalo
se, že není nemožné, aby došlo k spojení ve větší míře.

Pět kmenů irokézských (viz mapu kolonií r. 1760) bylo velice významným kme¬
novým spolkem. Ale nikdy se jim nepodařilo poštvat! na svou obranu proti Angli¬
čanům Francouze, a mezi kočovníky Nového světa nevyskytl se nikdy žádný vůdce,
který by se byl stal indiánským Džingischánem. Útok s francouzské strany byl
nebezpečím mnohem vážnějším. Francouzové se nikdy v Americe neusazovali proto,
aby soutěžili s Angličany, ale jejich vláda obkličovala osady a podmaňovala si je
se strašlivou soustavností. Angličané byli v Americe osadníky; Francouzové byli
badatelé, dobrodruzi, agenti, misionáři, obchodníci a vojáci. Pevněji se usadili jen
v Kanadě. Francouzští státníci seděli nad mapami a sniU své sny, a jejich sny jest
viděti na naší mapě v řetězu pevností, vinoucím se pd Velkých jezer na jih a proti
proudu Mississippi a Ohio na sever. Zápas francouzsko-britský byl zápas
světový. Rozhodnut byl v Indii, v Německu a na širých mořích. V míru pařížském
(r. 1763) postoupili Francouzové Angličanům Kanadu, a Lousianu svěřili neobrat¬
ným rukám upadajícího Španělska. Francie se Ameriky vzdala úplně. Když pomi¬
nulo nebezpečí od Francouzů, mohli se osadníci bez nesnází obrátiti proti třetímu
společnému protivníku — proti koruně a vládě své staré vlasti.

3, Osadám vnucena občanská válka

Vyložili jsme v předcházející kapitole, jak vládnoucí třída Veliké Britanie
neustále nabývala půdy a ničila svobodu prostého lidu po celé osmnácté století,
a jak lačně a slepě se šířila nová průmyslová revoluce. Rovněž jsme vyložili, jak se
za úpadku representativních metod dolní sněmovny britský parlament zásluhou
velkostatkářů stal v horní i v dolní sněmovně pouhým nástrojem vlády. Tito velicí
boháči i koruna měli v Americe své zájmy. Boháči byli soukromými dobrodruhy,
koruna vydírala jednak pro rodinné zájmy stuartovských králů, jednak pro stát
v jeho shonu po nových zdrojích příjmů na vydání zahraniční politiky. Ani lordi
ani koruna nebyli ochotni dbáti obchodníků, plantážníků a prostého lidu v kolo¬
niích svědomitěji než si všímali venkovské šlechty a malostatkářů doma. V jádře
byly zájmy prostého člověka ve Veliké Britanii, v Irsku a v Americe docela stejné.
Všechny tísnila táž soustava. Kdežto však v Britsku byli utlačovatel i utlačovaný
svázáni v jediný sociální uzel, v Americe byli koruna a vykořisťovatel daleko za
vodou a lidé se mohli sblížiti a pěstovat! společný* odpor proti společnému nepříteli.

Kromě toho měli američtí kolonisté pevnou oporu, zvláštní a zákonný nástroj
odporu proti britské vládě, totiž národní shromáždění neboli zákonodárný sněm
osady, kterého bylo třeba, aby spravoval místní věci. V Britsku neměl prostý občan

664

zastoupení v dolní sněmovně, neměl svého orgánu, neměl střediska, kde by svou
nespokojenost projevil slovem i skutkem.

Čtenáři, majícímu na paměti rozdílný stav osad, bude zřejmé, že tam byly možné
nekonečné spory, útoky a protiútoky. Dějiny a vývoj vzájemného dráždění mezi
osadami a Britském jest historie příliš spletitá, podrobná a příliš dlouhá, aby se
hodila do rámce našich Dějin. Stačí, řekneme-li, že možno shrnouti stížnosti ve tři
hlavní věci: v pokusy zajistiti britským dobrodruhům nebo britské vládě zisky
z vykořisťování nových zemí, soustavně omezovati obchod, aby zahraniční obchod
kolonií zůstal úplně v rukou britských, takže všecek koloniální vývoz procházel
Britském a v Americe se prodávalo jen zboží vyrobené v Anglii, a konečně k po¬
kusu ukládati daně britským parlamentem jakožto nejvyšší zdaňovací mocí říšskou.
Tísněni jsouce tlakem těchto tří břemen musili američtí osadníci o politice hezky
důkladně přemýšleti. Muži, jako bylo Patrick Henry a James Otis, začali rozbírati
základní zásady státní správy a politického sdružení docela tak, jak se o nich
hovořívalo již dříve v Anglii za veliké doby Cromwellovy republiky. Začali popírati
i božský původ království i svrchovanost britského parlamentu a (James Otis
r. 1762) V5Ťkli již na příklad takovéto zásady:

„Bůh stvořil všecky lidi přirozeně sobě rovné.

„Myšlenka, že zde na zemi stojí někteří výše a jiní níže, je vštípena výchovou,
není vrozena.

„Králové jsou na světě pro blaho národa, ale národ není pro krále.

„Žádná vláda nemá práva dělati z poddaných otroky.

„Ačkoh jsou vlády většinou d e f a c t o samozvané a tedy kletbou a hanbou
lidské přirozenosti, přece žádná vláda není samozvaná d e i u r e.”

Některé z těchto zásad jsou dalekosáhlé.

Toto kvašení v politickém myšlení Američanů bylo způsobeno anglickými kvas¬
nicemi. Velice vlivný anglický spisovatel byl John Locke (1632 — 1704) , jehož T w o
Treatises on Civil Government (Dvě pojednání o občanské vládě)
mohou býti pokládána — pokud můžeme jeden jediný spis pokládati v takových
případech za základní, — za východisko moderních demokratických myšlenek. Byl
synem cromwellovského vojáka, byl vychován v oxfordské Christ Church za doby
republikánského vlivu, ztrávil několik let v Holandsku ve vyhnanství a jeho spisy
jsou mostem mezi smělým politickým myšlenim oněch raných republikánských dnů
a revolučním ruchem v Americe a ve Francii.

Avšak lidé od teorií nepřistupují rovnou k činům. Teprve nějaké skutečné
nebezpečí, nějaká praktická potřeba zrodí čin ; a teprve po činu, teprve když
čin zpřetrhal staré svazky a zplodil nový stav a nový zmatek, přichází k slovu
teorie. V této chvíli podstupuje teorie zkoušku. Neshody zájmů a názorů mezi
osadníky nabyly bojovné tvářnosti zarputilým odhodláním britského parlamentu
po míru r. 1763, že uloží americkým osadám daně. Britsko mělo pokoj a prospívalo ;
zdálo se tedy, že je úžasně vzácná příležitost vyříditi si účty se vzpurnými osadníky.
Avšak britští majitelé velkých pozemků viděli, že vedle jejich moci jest ještě jiná
moc stejně smýšlející jako oni, jenom že její cíl je poněkud jiný — byla to znovu
se vzmáhající moc královská. Král Jiří III., který počal panovati r. 1760, se roz¬
hodl, že bude více králem, než byli oba jeho němečtí předchůdci. Uměl mluviti
anglicky; chlubil se, že „si zakládá na jméně Brit — ” a věru není to špatné jméno

666

pro muže, který v žilách neměl ani kapky zřejmě anglické, waleské nebo skotské
krve. Myslil si, že by se v amerických osadách a v zámořských državách vůbec,
které nemají určitě vymezených práv nebo vůbec jsou bez práv, mohla koruna
domáhati své autority a nabývati prostředků a zdrojů moci, které jí silná a žárlivá
šlechta v Britsku tak úplně upírala. To přimělo mnohé whigistické šlechtice k tomu,
že osadníkům projevili své účastenství, které by jinak sotva byli dali najevo.
Neměli námitek proti vykořisťování kolonií ve prospěch britského „soukromého
podnikání”, ale měli velice pádné námitky proti tomu, aby se tímto vykořisťo¬
váním posilovala koruna tak, že by se rázem zbavila závislosti na šlechtě.

Válka, která potom vypukla, nebyla tedy vlastně válkou mezi Britském a osad¬
níky, byla to válka mezi britskou vládou a osadníky, podporovanými skupinou
šlechtických whigů a značnou částí veřejného cítění v Anglii. První podnět po
r. 1763 byl pokus vybírati v koloniích daně pro Britsko zavedením kolkovného na
noviny a rozmanité listiny. Tomu se kolonie rázně opřely, britská koruna se lekla
a nařízení o kolkovném (r. 1766) zase odvolala. Odvolání přivítali v Londýně
bouřlivým jásotem, ještě srdečnějším než v osadách.

Ale nařízení o kolkovném byl jen jeden pramének v bouřlivém proudu, unáše¬
jícím osady k občanské válce. Pod nejrozmanitějšími záminkami a všude po celém
pobřeží se zástupci britské vlády přičiňovali, aby dali pocítiti svou autoritu a zpro¬
tivili lidem britskou vládu. Ubytování vojska mezi osadnictvem bylo velkou útra¬
pou. Zejména Rhode Island se vzpíral a bránil omezování obchodu. Obyvatelé na
Rhode Islandu byli „přátelé volného obchodu” — to jest podloudníci; vládní škuner
G a s p e e najel u Providence na pevninu ; ozbrojené tlupy jej na člunech přepadli
a zapálili. R. 1773 udělil britský parlament zvláštní výhody při dovozu čaje do
Ameriky Východoindické společnosti, při čemž naprosto nedbáno dosavadního
koloniálního obchodu s čajem. Kolonisté se rozhodli nepiti čaj a boy kótovali jej.
Když se ukázalo, že jsou dovozci odhodláni vyložiti v Bostonu svůj náklad stůj co
stůj, přihnala se před očima velikého zástupu tlupa lidí přestrojených za Indiány,
přepadla ty tři lodi s nákladem čaje (16. prosince r. 1773) a vyházela čaj do moře.

Celý rok 1774 byly obě strany zaměstnány sbíráním sil k blížícímu se zápasu.
Britský parlament se na jaře r. 1774 usnesl potrestat! Boston uzavřením přístavu.
Jeho obchod měl býti úplně zničen, nepři jme-li dovezeného čaje; byl to docela
typický příklad oné pošetilé „odhodlanosti”, která otřásá základy států. Aby se
to opatření mohlo vynutiti, soustředil generál Gage u Bostonu britské vojenské
oddíly. Osadníci činili opatření proti tomu. První osadní kongres se sešel v září ve
Filadelfii a bylo na něm zastoupeno dvanáct osad: Massachusetts, Connecticut,
New Hamphsire, Rhode Island, Nový York, New Jersey, Pennsylvania, Maryland,
Delaware, Virginia a Severní a Jižní Karolina. Georgie zastoupena nebyla. Věren
jsa nejlepším anglickým tradicím doložil kongres své stanovisko „prohlášením
práv” (Declaration of Rights). Vlastně byl tento kongres již povstalecká vláda, ale
až do jara r. 1775 nepadla ani jediná rána. Potom byla prolita první krev.

Dva americké vůdce, Hancocka a Samuela Adamse, kázala britská vláda
zatknout a postavit před soud pro zradu; vědělo se, že pobývají v Lexingtonu, asi
jedenáct mil od Bostonu, a 18. dubna 1775 v noci vyslal Gage své oddíly, aby je
zajaly.

666

Ona noc byla noc v dějinách
velice významná. Pohyb Ga-
geova vojska byl zpozorován,
s bostonské kostelní věže dali
znamení svítilnou a dva muži,

Dawes a Pavel Revere, se po¬
tají vypravili na Člunech přes
Zadní záliv, aby vsedli na koně
a varovali obyvatelstvo na pev¬
nině. Britové se rovněž přepra¬
vili přes vodu, a když v noci
táhli k Lexingtonu, předcháze¬
ly je výstražné výstřely z děl a poplašné zvonění kostelních zvonů. Když na úsvitě
vtáhli do Lexingtonu, spatřili malý oddíl mužů, kteří proti nim vytáhli jako po
vojensku. Zdá se, že Britové vystřelili první. Potom padla osamělá rána a potom
hromadný výstřel, a ta malá hrstka couvla s bojiště patrně již střelbou vůbec
neodpovídajíc; na zelené návsi zůstalo po ní osm mrtvých a devět raněných. Potom
odtáhli Britové ke Concordu, deset mil dále, obsadili to městečko a na jeho mostě
postavili strážný oddíl. Výpravě se nepodařilo vyplniti svůj úkol, Hancocka
a Adamse nezatkli, a zdá se, že britský vůdce nevěděl, co dělati dále. Zatím se schá¬
zely se všech stran oddíly osadnických nováčků, v zápětí se stráž octla v rostoucím
ohni a konečně byl na ni podniknut útok. Rozhodnuto couvnouti do Bostonu. Za
zády se jim začala krajina bouřiti; denně se shromažďovaly nové a nové oddíly
osadnického vojska.

Po obou stranách silnice se nyní hemžilo plno ostrostřelců pálících za balvany,
za ploty a staveními a tu a tam se dostali až na bodáky. Vojáci byli oblečeni v ná¬
padné červené stejnokroje se žlutými výložkami a bílými kamašemi a límci; jistě
že se asi velmi živě odráželi od chladných ostrých barev pozdního novoanglického
jara ; den byl jasný, horký a prašný a mužstvo bylo jíž unaveno nočním pochodem.
Vždy po několika krocích někdo padl zabit nebo poraněn. Zbytek se loudal dále
nebo se zastavoval, aby vypálil neúspěšnou salvu. V Lexingtonu byly britské posily
a dvě děla a anglické vojsko po krátkém odpočinku v lepším pořádku zase ustou¬
pilo. Ale stihatelé je tiskli k řece, a když Britové přešli a couvli do Bostonu, uložilo
se osadnické vojsko v Cambridži a připravovalo se sevříti město.

}f. Boj za svobodu

To byl počátek války. Nebyla to válka, která slibovala brzké ukončení. Osadníci
neměli hlavní město, na které by mohl* být veden rozhodný útok; byli roztroušeni
po rozsáhlé zemi, za níž ležela nekonečná divočina, a mohli tedy klásti velmi silný
odpor. Své taktice se naučili hlavně od Indiánů, uměli dobře bojovati v otevřeném
poli a soužití a hubiti oddíly na pochodu. Ale neměli ukázněného vojska, které by
se mohlo s Brity utkati v pravidelné bitvě a měli málo vojenské výzbroje; jejich
nováčkové byli při dlouhém tažení netrpěliví a přáli si vrátiti se domů na své farmy.
Britové měli vojsko ukázněné a dobře vycvičené, a protože ovládali moře, mohli

667

Vyhlášení americké nezávislosti 4. července 1776

zaútočiti brzy tu a brzy tam po celém dlouhém pobřeží Atlantického oceánu. Měli
s celým světem mír. Ale král byl hloupý a dychtivě se snažil zasáhnout! do řízení
události sám; jeho oblíbení generálové byli omezení „silní muži” nebo přihlouplí
urození hejskové, a srdce Anglie se díla neúčastnilo. Král spoléhal na to, že bude
spíše možno osadníky blokovat, přepadat a znepokojovat, aby se podrobili, než je
rozhodným vítězstvím pokořit a obsadit zemi Ale cesty, na které se dal a zejména
užití najatých německých vojsk, která stále ještě zachovávala kruté tradice třiceti¬
leté války, i pomocných vojsk indiánských, která přepadala osady ležící stranou,
přinesly větší válečnou únavu Britům než Američanům. Kongres, který se
po druhé sešel r. 1775, podepřel činnost novoanglických osadníků a jmeno¬
val Jiřího Washingtona vrchním velitelem amerických vojsk. R. 1777 byl generál
Burgoyne při pokusu dostati se z Kanady do Nového Yorku poražen u Freemans
Farm na hořejším Hudsonu, obklíčen a u Saratogy přinucen vzdát! se s veškerým
vojskem. Tato pohroma povzbudila Francouze a Španěly, aby se účastnili bojů
a přidali se k osadníkům. Francouzské loďstvo se velice přičiňovalo, aby úspěchy
britského loďstva na moři byly co nejmenší. Generál Cornwallis byl zaskočen na
poloostrově Yorktownu ve Virginii r. 1781 a vzdal se i s vojskem. Britská vláda
zatím jsouc těžce zaměstnána s Francií a Španělskem v Evropě, vyčerpávala své
síly až na dno.

Na počátku války se zdálo, že osadníci celkem nechtějí nadobro zavrhnout!
monarchii a že se domáhají úplné nezávislosti právě tak málo, jako to činili Holan-
ňané, dokud bylo pronásledování Filipa II. a jeho šílené řádění v samých začátcích.
Separatisté se nazývali radikály; bylo to přímo krajní křídlo demokratické, jak
bychom řekli dnes v Anglii, a jejich pokročilé názory znepokojovaly leckterého
usedlejšího a zámožnějšího osadníka, pro kterého třídní výsady a rozdíly měly
ještě povážlivý půvab. Ale na počátku r. 1776 vydal schopný a výmluvný Angličan,

668

Tomáš Paine, ve Filadelfii knížku nadepsanou Zdravý rozum a ta měla na
veřejné mínění mimořádný vliv. Její sloh byl podle nynějšího moderního měřítka
rétorický. „Krev zabitého, kvíhvý hlas přírody volá; ,Je čas rozloučiti se’,” atd.
Ale její účinky byly ohromné. Získala tisíce lidí a přesvědčila je, že je třeba se
odtrhnout!. A jakmile se veřejné mínění začalo měniti, měl už další vývoj rychlý
spád.

Teprve v létě r. 1776 učinil kongres neodvolatelný krok k prohlášení odluky.
„Prohlášení nezávislosti”, druhý z oněch příkladných dokumentů, kterými Angli¬
čané prokázali lidstvu obzvláštní službu, načrtl Tomáš Jefferson, a po rozmanitých
změnách a úpravách se stalo základní listinou Spojených států severoamerických.
Jeffersonův náčrt byl zejména na dvou místech pozměněn a tyto opravy jsou
pamětihodné. Prudkými slovy zavrhoval obchod s otroky a káral anglickou vládu,
že překážela pokusům osad učiniti otrokářství přítrž. To bylo vypuštěno a rovněž
byla vypuštěna věta o Britech: „musíme se snažiti, abychom zapomněli na svou
starou lásku k nim . . . vždyť jsme s nimi mohli býti jediným svobodným a velikým
národem!”

Koncem r. 1782 byly v Paříži podepsány předběžné články smlouvy, ve které
Britsko uznalo úplnou nezávislost Spojených států. Konec války byl vyhlášen 19.
dubna 1783, právě osm let po jízdě Pavla Revere a po ústupu generála Gage z Con-
cordu do Bostonu. Mírová smlouva sama byla konečně podepsána v Paříži v měsíci
září.

5. Ústava Spojených států

Pro dějiny lidstva jest to, ž e oněch třináct států nabylo samostatnosti, mnohem
důležitější než to, jak té samostatnosti nabylo. A s jejich samostatností přišel na
svět stát nového druhu. Bylo to, jako když se něco líhne z vejce. Byla to západo¬
evropská vzdělanost, která se proklobávala z posledních zbytků císařství a kře¬
sťanství, a nezbylo v ní stopy ani po monarchii ani po státním náboženství. Nový
stát neměl vévodů, knížat, hrabat, neměl hodnostářů se zvučnými tituly, kteří by
si osobovali vliv, vážnost a právo. I jeho jednota byla dotud ještě jen jednota pro
obranu a svobodu. Po této stránce byl nový stát v politické organisaci útvarem tak
naprosto začátečním, jakého dosud svět neviděl. Zejména zasluhuje zmínky, že
nebylo vůbec žádných pout náboženských. Měl jisté formy křesťanství, jeho duch
byl bezpochyby křesťanský; ale jak státní listina z r. 1796 výslovně prohlásila,
„Vláda Spojených států nijak nespočívá na křesťanském náboženství”. (Tripolská
úmluva, viz Channing III. kap. XVIII.) Nový stát opravdu sestoupil dolů až k samým
nezakrytým a holým základům lidské družnosti, a na těchto základech stavěl nový
druh společnosti a nový druh státního zřízení.

Na čtyři miliony lidí bylo roztroušeno po ohromné ploše, kde bylo spojení jen
pomalé a obtížné; obyvatelstvo bylo dosud chudé, ale mělo možnost opatřiti si
nesmírné bohatství a připravovalo se zbudovat! a uskutečnit! ve velikých rozměrech
tu smělou a úžasnou stavbu, o které snili athénští filosofové před dvaadvaceti
stoletími jen ve fantasii a v teorii.

Tento stav znamená poslední období, kdy se lidstvo zbavuje všeho, co bylo,
všech svých zvyklostí, znamená určitý krok k vědomému a rozváženému přestavění

669

životních poměrů, aby vyhovovaly jeho potřebám a cílům. Byla to nová metoda,
která se prováděla prakticky v lidském životě. Moderní státy evropské vyvíjely
nová a nová zřízení ponenáhlu a bez plánu předem připraveného z toho stavu věcí,
který tu již byl. Plán Spojených států byl předem vypracován a potom vykonán.

V jedné věci však byla tvůrčí volnost nového národa velmi vážně omezena.
Tento nový stát nebyl zbudován na staveništi dočista vyklizeném. Ba nebyla to ani
docela uměle vytvořená práce, jako byly některé z pozdějších athénských osad,
které se zrodily z mateřského města, aby připravily a založily zbrusu nové městské
státy s ústavami zbrusu novými. Ke konci války mělo všech třináct osad své
vlastní ústavy: některé, na př. Connecticut a Rhode Island, na základě svých výsad
(1662) , u jiných států, ve kterých měl významný a rozsáhlý úkol v státní správě
britský guvernér, byla ústava za války přepracována. Můžeme však tyto přepra¬
cované ústavy docela dobře pokládati za pokusy, za příspěvky k všeobecnému
konstruktivnímu úsilí.

Z tohoto úsilí vyčnívaly některé myšlenky velice znatelně. První byla myšlenka
politické a sociální rovnosti. Tuto myšlenku, kterou při jejím příchodu na svět
v době mezi Budhou a Ježíšem Nazaretským přivítali lidé jako myšlenku výstřední
a skoro neuvěřitelnou, uznávají na sklonku osmnáctého století již za praktické

měřítko pro lidské
vztahy. Praví přece
základní zákon vir-
ginský, že „všichni
lidé jsou od přírody
stejně svobodní a
nezávislí”, na to
uvádí jejich „práva”
a pak prohlašuje, že
všichni lidé mají rov¬
né právo význávati
svobodně své nábo¬
ženství.

Král „z boží mi¬
losti”, šlechtic, „při¬
rozený otrok”, bo-
hokrál i bůh — ■ to
všechno zmizelo z
politické osnovy —
aspoň v těchto pro¬
hlášeních. Většina
států vj^vořila po¬
dobné předehry k
vládnímu zřízení.

Prohlášení samo¬
statnosti pravilo, že
„jsou si všickni rov¬
ni”. Všude se ve vý-

670

rázech osmnáctého století zdůrazňuje, že nový stát má býti — abychom užili
frazeologie zavedené v dřívější kapitole — státem, kde platí společná vůle, nikoli
společná příslušnost. Ale tehdejší myslitelé podávali věc poněkud neobratně, vy¬
myslili si, že je k vytvoření státu třeba jakési svobodné individuální volby a vše¬
obecného souhlasu, — t. zv. společenské smlouvy, které ve skutečnosti nikdy
nebylo. Na př. předběžná ústava v Massachusetts tvrdí, že stát je dobrovolné
sdružení, „při kterém se lid jako celek dohoduje s každým občanem a každý občan
s veškerým lidem, že celek bude ovládán jistými zákony k společnému blahu všech”.

Je samozřejmé, že většina těchto základních zásad je rázu velice pochybného.
Lidé si nejsou rovni rodem, nerodí se svobodní; rodí se jako veliká směs jednot¬
livců, zapletených v staré a rozsáhlé sociální síti. Rovněž nikdo na světě nikoho
nevyzývá, aby přišel podepsat společenskou úmluvu, nebo nechce-li se mu, aby
odešel na poušť. Vyložíme-li tyto výroky doslovně, jsou přece zřejmě nesprávné,
a není možná věřiti, že by si jejich tvůrcové byli přáli, aby jim bylo rozuměno
doslovně. Vyřkli je, aby vyslovili velmi neurčité, ale hluboce důležité myšlenky —
myšlenky, které svět po půl druhém století přemýšlení dovede již lépe vyjádřiti.
Tjrto Dějiny ukázaly, že vzdělanost vyrostla z poslušnosti všech a že byla vlastně
vždy poslušnost všech. Ale kněží a panovníci pokolení za pokolením té poslušnosti
využívali a zneužívali. Z lesů, savan a stepí přitékal neustálý proud mocné vůle.
Lidský duch se konečně vzbouřil proti slepé poslušnosti všedního života ; hleděl —
s počátku velice neobratně — nabýti jakési nové a lepší vzdělanosti, která by
byla zároveň obecnou vůlí. Za tím účelem bylo třeba, aby byl každý člověk svým
pánem, a jeho postavení mělo býti postavením druha, nikoli otroka. Jeho skutečné
užití, jeho skutečný význam závisel na jeho vlastních osobních vlastnostech.

Způsob, jakým se tvůrcové politické Ameriky snažili zabezpečiti tuto obecnou
vůli, byl nadmíru prostý a hrubý. Dali lidem to, co bylo na tu dobu a s hlediska
amerických životních podmínek velice rozsáhlým právem občanským. V různých
státech byly různé podmínky; nejširší občanské právo bylo v Pennsylvanii, kde
měl volební právo každý dospělý poplatník ; ale srovnáváme-li je s Britském, všecky
Spojené státy byly koncem osmnáctého století velmi blízko volebnímu právu
mužskému. Tito američtí tvůrcové se rovněž vynasnažovali — byly to snahy na
jejich dobu povážlivé, ale podle moderního měřítka velice skrovné, — zajistiti
rozsáhlé všeobecné vzdělání. Poučovati občanstvo o tom, co se děje doma i v cizině,
svěřovali veřejným schůzím a tisku, který byl majetkem soukromým, a zdá se, že
je při tom netrápily zlé předtuchy.

Dějiny jednotlivých státních ústav i ústava Spojených států jako státního celku
jsou nadmíru spletité a můžeme se jimi zde obírati jen hodně povrchně. S našeho
moderního hlediska jest nejpozoruhodnější, že vůbec nepřihlížejí k ženám jako
k občankám. Americký stát byl prostý, do značné míry rolnický stát a ženy byly
většinou vdány; zdálo se tedy přirozené, že je budou zastupovati jejich muži. Ale
New Jersey dovoloval některým ženám voliti, protože je k tomu opravňovala jejich
majetnost. Druhá věc rovněž velice důležitá je skoro všeobecné rozhodnutí, že
budou dvě vládnoucí shromáždění, buď se schvalující nebo obmezující, zavedená
po vzoru britské horní a dolní sněmovny. Jediná Pennsylvanie měla jen jedno
zastupitelské shromáždění, a to se zdálo velice nebezpečné a přemrštěně demo¬
kratické. Nehledíc k důvodu, že zákonodárná činnost má býti pomalá a jistá, je

671

těžko uvésti nějaký naléhavý důvod pro tuto „dvoukomorovou” soustavu. Zdá se,
že to byla spíše móda navrhovatelů ústav v osmnáctém století než příkaz rozumu.

Britské rozdělení bylo starobylé; lordové, původní parlament, byli shromáždě¬
ním ,,notablů”, vedoucích mužů v království; dolní sněmovna k nim přibyla jako
nový činitel, jako volení zástupci měšťanstva a malostatkářů. Trochu ukvapená
byla domněnka osmnáctého století, žeby se lidoví poslanci mohli splašiti a že proto
potřebují otěže; veřejné mínění bylo pro demokracii, ale pro demokracii silně
brzděnou, ať se jelo do vršku či s vršku. Všecky horní sněmovny zaváněly tedy
jakousi „vybraností” ; byly doplňovány volbou za značně omezeného volebního
práva. Tato myšlenka zříditi horní sněmovnu, která by byla pevnou obranou ma¬
jetných, nepůsobí na moderní myslitele tak silně, jako působila na muže osmnáctého
století, ale dvoukomorová soustava v jiné podobě má dosud své obhájce. Říkají, že
prý by bylo státu na prospěch, kdyby se hledělo na jeho věc s dvojího hle¬
diska — očima sboru, kde zasedají volení zástupci obchodu, průmyslu, svobodných
zaměstnám, . veřejného úřednictva a pod., sboru zastupujícího výkon, a očima
druhého sboru, vyšlého z lidové volby, aby zastupoval obce. Pro členy prvního
sboru by hlasovali lidé podle svého zaměstnání, pro členy druhého podle svého
bydliště. Zdůrazňují, že britská horní sněmovna je vlastně sbor zastupující jednot¬
livá povolání, ve kterém půda, zákon a církev mají stále nepoměrnou většinu, ale
ve kterém jsou již také průmysl, finance, veřejné úřady, umění, věda a lékařství,
a že britská dolní sněmovna je ve svém složení čistě zeměpisná. Dokonce se v Britsku
naznačovalo, že by měli býti také „dělničtí peerové”, vybíraní z vůdců velikých
průmyslových jednot dělnických. Ale takové úvahy přesahují již účel této knihy.

Ústřední vláda Spojených států byla s počátku sbor velmi slabý, udržovaný
pohromadě jistými články spolkové dohody. Tento kongres byl sotva více než
poradou vládních zástupců; neměl na př. vůbec moci nad zahraničním obchodem
jednotlivých států, nemohl ze své pravomoci raziti peníze ani vybírati daně. Když
John Adams, první zplnomocněný ministr Spojených států, přišel do Anglie, aby
s britským zahraničním tajemníkem projednal obchodní smlouvu, zeptali se ho,
kde je třináct zástupců, po jednom z každého státu, o které šlo. Musil doznati, že
není s to, aby učinil závazné úmluvy. Britové v zápětí začali vyjednávat! s každým
státem zvlášť přes hlavu kongresu a zachovali si řadu míst na americkém území
okolo velikých jezer, protože byl kongres nezpůsobilý, aby si tyto krajiny skutečně
udržel. A ještě v jedné naléhavé věci se ukázalo, že je kongres sláb. Na západ od
třinácti států se rozprostíraly nekonečné země, do kterých se nyní osadníci hrnuli
proudem stále silnějším. Každý stát měl neomezené právo rozšiřovat! se na západ.
Každému, kdo jasně viděl, bylo zřejmé, že ze změti těchto nároků musí jednou
v nedaleké budoucnosti vzejiti válka, nezakročí-li ústřední vláda a nároky jednot¬
livých států nesmíří. Slabost ústřední vlády a nedostatek soustředěnosti se staly
takovými nesnázemi a tak zjevným nebezpečím, že se už tajně mluvilo o monarchii
a předseda kongresu Nathaniel Gorham z Massachusetts měl prince Jindřicha
pruského, bratra Bedřicha Velikého, k tomu, aby se tou věcí obíral. Konečně bylo
r. 1787 svoláno ústavodárné shromáždění do Filadelfie a tam se ukula nynější
ústava Spojených států aspoň v širokém rámci. V letech, která zatím uplynula,
nastala veliká změna názorů a vědomí, že je nutně třeba jednoty, se silně rozšířilo.

672

N.H^New

Hanipshipe

Ví-Vermont

M.’Massachu-

OCoraiedi-

R,I.-RhD(k

Island

NJ.-New

Jers^

DeL*DeLaware

WV?-Wjst

Vuiraraa

V prvém náčrtu článků spolkové úmluvy se myslilo na lid ve Virginii, na
lid v Massachusetts, na lid na Rhode Island a t. d. ; ale nyní se tam objevuje nový
pojem „lid Spojených států”. Nová vláda s výkonným presidentem, senátory,
kongresníky a nej vyšším soudem, právě zřízeným, byla prohlášena za vládu
,,lidu Spojených států”; byla již to synthesa a nikoli jenom pouhé shromáždění.
Říkalo se ,,my, lid”, a nikoli ,,my, státy”, jak si trpce postěžoval Lee z Virginie.
Měla to býti vláda „spolková” a nikoli konfederovaná.

Stát za státem přijímal novou ústavu, a na jaře r. 1788 se již v Novém Yorku
sešel první kongres na novém základě; předsedal mu Jiří Washington, který býval
vrchním velitelem ve válce za nezávislost. Ústava byla potom důkladně přehlédnuta
a nad Potomakem vystavěn Washington jako spolkové hlavní město.

6. V Čem hýla ústava Spojených států ještě nedokonalá

V jedné z předcházejících kapitol jsme popsali římskou republiku a vyložili jsme,
jak její moderní rysy prostupovala temná pověra a prvotní divošství ; označili jsme
ji jako neanderthalskou předzvěst moderního demokratického státu. Možná že
přijde doba, kdy budou lidé v důmyslném ústrojí americké ústavy viděti jen poli¬
tické rovnomocniny důmyslných nástrojů z doby neolitické. Vykonala svůj úkol
dobře a pod její ochranou vzrostly Severoamerické státy do té míry, že se z nich
stal jeden z největších, nejmocnějších a nej vzdělanějších států, co jich svět viděl.
Ale přes to není důvodu, abychom americkou ústavu pokládali za věc dokonalejší
a nezměnitelnější, než vzorné pouliční dráhy, zastiňující leckterý novoyorský prů-

673

jezd, nebo než znamenitý a domácký typ domovního stavitelství, který ještě dnes
převládá ve Filadelfii. Také tyto věci dobře posloužily svému účelu; mají své chyby
a mohou býti zlepšeny. Naše politická zřízení právě tak jako naše domácí a mecha¬
nické vynálezy potřebují neustálé přehlídky, protože se množí vědomosti a rozumu
přibývá.

Od doby, co byla vytvořena americká ústava, prožilo naše pojetí dějepisu a naše
vědomosti o psychologii davu velmi značný vývoj. Ve věcech týkajících se vlády
začínáme dnes viděti již leccos, čeho lidé osmnáctého století neviděli, a třeba že
byla jejich tvůrčí schopnost hodně smělá, srovnáváme-li ji s politickými výtvory
doby minulé, chybělo jí ještě velice mnoho do té smělosti, které, jak dnes víme,
jest naprosto třeba, má-li býti rozluštěn veliký lidský problém, na jakém základě
máme zříditi na světě vzdělanou společnost dobré vůle. Mnohé věci pokládali za
docela jisté, o kterých my dnes víme, že jest třeba podrobiti je co nejpřesnějšímu
vědeckému badání a co nejpečlivější úpravě. Domnívali se, že je zapotřebí jen vy-
stavěti školy a koleje, nacAti je pozemkovým majetkem, z něhož by byly vydržo¬
vány, a potom že mohou býti zůstaveny samy sobě. Ale výchova neni plevel v každé
půdě bujně rostoucí, je to nezbytná, ale choulostivá bylina, která snadno může zpla-
něti a zvrhnouti se. Dnes víme, že nedokončený vývoj universit a výchovného
zřízení se podobá nedokonalému vývoji mozku a nervů, a ten že ochromu je veškeren
vzrůst společenského těla. Měří-li se obecné vzdělání v Americe měřítkem evrop¬
ským, měřítkem kteréhokoli státu, co jich až dosud bylo, jest jeho úroveň vysoká;
ale měří-li se podle toho, čím by mohlo býti, je Amerika země nevzdělaná. A ti
otcové Ameriky si také myslili, že potřebují jen uvolni ti tisk, a že bude hned všude
sama osvěta. Neuvědomili si, že by volný tisk mohl propadnout! dosti přirozené pro¬
dejnosti, zaviněné právě důvěrným stykem tohoto tisku s těmi, kdož v něm uveřej¬
ňují svoje inseráty, a že by se z vlastníků velikých listů mohli státi loupežníci veřejné¬
ho mínění a bezcitní ničitelé dobrých počátků. A konečně neměli tvůrcové Ameriky
vědomosti o tom, jak složité jsou výkony volební. Veškerá volební věda byla nad
jejich rozum. Nevěděli nic o tom, že je třeba přenosného volebního práva, aby se
překazilo „dělání” voleb organisacemi, které se tím výhradně obírají. Nezralé
a tuhé metody, kterých užívali, učinily jejich politickou soustavu jistou kořistí
stroje velikých stran, kteiié americkou demokracii obraly o polovic její svobody
a skoro o celou její politickou duši. Z politiky se stal obchod, a to velice sprostý
obchod; po prvém slavném období se slušní a schopní muži z politiky vytratili
a věnovali se „obchodu”, a porozumění pro stát upadalo. V mnohých věcech vše¬
obecného významu a důležitosti převládla soukromá podnikavost, protože hromadné
podnikání znemožňovala politická zkaženost mravů.

Nedostatky veliké pohtické soustavy, vytvořené americkými revolucionáři, se
neobjevily rázem. Po několik pokolení jsou dějiny Spojených států dějinami prud¬
kého rozpětí a značné svobody, domácího blaha a horlivé a rázné činnosti, v ději¬
nách světa bezpříkladné. A pověst Ameriky po celých stopadesát posledních let
jest přes četné doklady nespravedlnosti, přes četné surovosti a přes četné omyly
přece jen stejně skvělá a ctihodná historie, jako historie kteréhokoli jiného sou¬
časného národa.

V této kratičké zprávě o vzniku Spojených států severoamerických mohli jsme
učiniti o málo více než uvésti jména několika velikých mužů, tvůrců onoho nového

674

■útvaru v dějinách lidstva. Jmenovali jsme příležitostné nebo jsme dokonce ani
nejmenovali takové muže, jako byli Tomáš Paine, Benjamin Franklin, Patrick
Henry, Tomáš Jefferson, bratranci Adamsové, Madison Alexander Hamilton a Jiří
Washington. Jest těžko měřiti lidi jednoho období dějin lidmi jiného období. Někteří
spisovatelé, a to i američtí spisovatelé, oslnění umělým leskem evropských dvorů
i skvělými a drtivými úspěchy takového Bedřicha Velikého nebo Kateřiny Veliké,
jsou tak neinteligentní, že se stydí za to, že na těchto tvůrcích Ameriky lpí trochu
domácí prostoty. Cítí, že Benjamin Franklin se svými dlouhými vlasy, prostým
oděvem a selsky mazaným chováním na dvoře Ludvíka XVI. jevil žalostný nedo¬
statek aristokratické vybranosti. Ale kdybychom obnažih jejich pravou podstatu,
měl Ludvík XVI. sotva dosti nadání nebo dosti ušlechtilého ducha, aby mohl býti
Franklinovým sluhou. Je-h podstatou velikosti člověka vnější lesk, pak není po¬
chyby, že je Alexander Veliký vrchol lidské velikosti. Ale je tohle veUkost? Není-li
velikým mužem spíše ten, kdo ve vysokém postavení nebo uprostřed velikých
a skvělých příležitostí — a veliké nadání není více než skvělá příležitost — slouží
Bohu a svým bližním s pokorným srdcem ? A opravdu se zdá, že valná část těchto
amerických revolucionářů dala najevo velikou nesobeckost a oddanost. Byli to lidé
omezení, omylní, ale celkem se zdá, že jim více leželo na srdci společné blaho všech
v republice, kterou budovali, než nějaký osobní cíl nebo osobní ješitnost. Nemůžeme
jim nepřiznati skutečnou duševní velikost.

Byly, pravda, omezené i jejich vědomosti i jejich rozhled, byli zkrátka omezeni
omezeností doby. Byli, jako jsme my všickni, ovládáni smíšenými pohnutkami;
dobré popudy jim vyrůstaly v srdci, veliké myšlenky je prochvívaly, ale dovedli
býti i žárliví, líní, zatvrzelí, chtiví a neřestní. Kdyby někdo měl napsati pravdivé,
úplné a podrobné dějiny vzniku Spojených států, bylo by je třeba napsati s laska¬
vou blahovůlí jako skvostnou komedii, povznášející se k nejušlechtilejším cílům.
A nikde se neprojevila bohatá a spletitá lidskost amerických dějin tak ušlechtile,
jako ve stanovisku, na které se postavila k otroctví. Názor na otroctví jako na
část všeobecného problému práce jest nejlepší stránka této nové duše ve světových
dějinách, duše americké.

Otroctví začalo velice záhy v evropské historii Ameriky a žádný evropský
národ, který přišel do Ameriky, nelze v této věci úplně zprostit! viny. V době, kdy
Němec ještě stále dostává od Evropy mravní výprask, je dobře připomenouti, že
německá pověst jest v této věci ze všech nejlepší. Skoro první projevy proti otroctví
černochů učinili němečtí osadníci v Pennsylvanii. Ale tito Němci pracovali svo¬
bodně v mírném vnitrození hodně na sever od plantážního pásma a nebyli tedy ve
vážném pokušení. Americké otroctví začalo zotročením Indiánů pro hromadnou
práci v dolech a na plantážích. Jest zajímavé, že právě ten z míry dobrý a ušlech¬
tilý lidumil Las Casas doporučoval dovážeti do Ameriky černochy, aby se ulevilo
jeho týraným indiánským chráněncům. Nedostatek plantážních dělníků v Západní
Indii a v jižních státech Unie byl katastrofální. Když se ukázalo, že indiánští
zajatci nestačí, sháněli plantážníci nejen černochy, ale požádali také evropské
věznice a chudobince, aby jim opatřily dělnictvo. Čtenář Defoeovy povídky Moll
Flanders se dočte o tom, jak se vzdělaný Angličan s počátku osmnáctého
století díval na práci bílých otroků ve Virginii. Ale černochy počali dovážet hodně
brzy. Ten rok (1620) , který viděl „Otce poutníky”, vystupující na americkou půdu

675

v Plymouthu v Nové Anglii, viděl také holand¬
skou šalupu, která vysazovala na břeh první ná¬
klad černých otroků v Jamestownu ve Virginii.
Černošské otroctví bylo tak staré jako Nová
Anglie; bylo v Americe zavedeno stopadesát let
před válkou za samostatnost a musilo se o ně
bojovat ještě skoro celé další století.

Ale svědomí myslících lidí v osadách nemělo
pro tuto věc nikdy pokoje a mezi výtkami, které
Tomáš Jefferson učinil koruně a lordům Veliké
Britanie, l?yla i žaloba, že každý pokus osadníků
polepšiti otrokům nebo omeziti obchod s otroky,
byl v zárodku udušen velikým prospěchářstvím
mateřské země. R. 1776 napsal lord Dartmouth,
že se osadníkům nemůže dovoliti, „aby omezovah činnost národu tak prospěšnou,
nebo aby radili ji zanechati”. Za rozumového a mravního kvasu revoluce se dostala
otázka černošského otroctví do popředí přímo na samý kraj veřejného svědomí.
Vyzývavý kontrast bil rovnou do očí. „Všichni lidé jsou od přirozenosti svobodni
a sobě rovni”, hlásal virginský zákon; a venku se v sluneční záplavě dřeli černí
otroci úpějící pod ranami dozorcova biče.

Bylo-li možno podrobit! lidské srdce takové zkoušce, svědčí to o veliké změně
v lidském myšlení od té doby, co se římský imperialism pod nárazy barbarského
vpádu rozpadl. Podmínky, které způsobily průmysl, výrobu a nájem půdy, způ¬
sobily také, že se davové otroctví znovu objevilo; ale nyní se kolo zase otočilo,
a majetné a vládnoucí třídy mohly sklízeti ohromné přímé zisky z obnovení tohoto
starověkého zřízení v dolech, na plantážích a při velikých veřejných pracích. Bylo
obnoveno — ale za prudkého odporu. Protesty se ozývaly od samého začátku jeho
obnovení a stále jich přibývalo. Obnovení se příčilo novému svědomí lidstva.

Po některých stránkách bylo toto davové otroctví horší než všechno jiné ve
starém světě. Zvláště hrozné a pobuřující byly otrokářské války a lovy na lidi
v Západní Africe i krutosti dlouhých zaoceánských cest. Ubozí tvorové bývali na¬
mačkáni na lodi často bez dostatečného zásobení potravou a vodou, bez náležitého
opatření zdravotního a bez léků. Mnohým z těch, kteří se smiřovali s otroctvím na
plantážích, se zdál tento obchod s otroky přec jen příliš silný. Na tomto temném
obchodu měly hlavní zájem tři státy evropské: Britanie, Španělsko a Portugalsko,
poněvadž ony byly největšími vlastníky nových zemí v Americe. Poměrnou nevin¬
nost ostatních velmocí evropských lze přičítat! z velké míry jejich menšímu poku¬
šení. Jinak nebylo rozdílu a za obdobných okolností by si byly počínaly zrovna tak.

Po celou dobu okolo polovice osmnáctého století bylo agitována jak ve Veliké
Britanii tak ve Spojených státech horlivě proti otroctví černochů. Roku 1770 odha¬
dovali počet otroků v Britanii, dovezených většinou od svých pánů ze Západní Indie
a z Virginie, na patnáct tisíc. V Britanii učinil sporu konec lord Mansfield rozhod¬
nutím z r. 1771. Černocha Jakuba Somersetta přivezl jeho pán z Virginie do Anglie.
Černoch utekl, byl chycen a násilím naložen na loď, aby byl dovezen zpět do Virginie.
Z lodi ho vysvobodila obsílka ve smyslu zákona o habeas corpus. (Anglický zákon
k zajištění osobní svobody „Writ of habeas corpus ad subiciendum” jest v angl. záko-

676

nodárství soudní příkaz, aby ten, kdo připravil jiné¬
ho o svobodu, jej postavil před soud, který rozhod¬
ne.) Lord Mansfield prohlásil otroctví za stav ang¬
lickému zákonodárství neznámý, za stav ,, potupný”,
a Somersett šel od soudu jako člověk svobodný.

Massachusettská ústava z roku 1780 stanovila,
že ,, všichni lidé jsou svobodni a sobě rovni”. Čer¬
noch Quaco se toho dovolával roku 1783 v praksi
a od toho roku nezná území massachusettské,
zrovna tak jako půda britská, otroctví vůbec; kdo
tam vstoupil, musil býti pokládán za svobodného.

V té době nenásledoval toho příkladu v Unii žádný
druhý stát. Při sčítání roku 1790 Massachusetts
jediný ze všech států neměl otroků.

Stav veřejného mínění ve Virginii jest pozoruhodný proto, že osvětluje
obzvláštní nesnáze států jižních. Slavní státníci virginští, jako byli Washington
a Jefferson, odsuzovali tuto instituci, a přece měl i Washington sám otroky, poně¬
vadž nebylo jiného domácího služebnictva. Ve Virginii byla silná strana, která přála
emancipaci otroků, avšak žádala, aby osvobození otroci do roka ze země odešli nebo
aby byli postaveni mimo zákon ! Znepokojovalo je pochopitelně pomyšlení, že by vedle
nich na půdě virginské mohla povstati svobodná barbarská obec černošská, k níž
by náleželo mnoho černochů narozených v Africe, tonoucích ještě v tradicích kani-
balství a tajemných, strašných obřadů náboženských. Uvážu jeme-li o tomto stano¬
visku, dovedeme porozuměti, proč byla veliká většina Virgiňanů ochotna ponechati
v zemi spoustu černochů pod dozorem jako otroky, zatím co se v téže době roz¬
horleně stavěli proti obchodu s otroky a proti dovozu dalšího čerstvého zboží
z Afriky. Svobodní černoši se mohli jistě státi snadno nebezpečím, a svobodný stát
Massachusetts jim okamžitě uzavřel hranice.

Otázka otroctví, která nebyla ve starém světě pravidelně nic než otázka poměru
mezi lidmi rasově spřízněnými, se vynořila v Americe zároveň s odchylnou a hlubší
otázkou po příbuzenství mezi dvěma rasami, vyznačujícími se krajními odchylkami
Udského rodu a nejkrajnějšími typy tradice a kultury. Kdyby byl černoch bílý,
není pochyby, že by černošské otroctví ze Spojených států vymizelo za jeden
lidský věk po prohlášení nezávislosti jako důsledek názorů, vyslovených v tomto
prohlášení.

7. Revoluční myšlenky ve Francií

Řekli jsme o válce za americkou nezávislost, že to byl první veliký odklon od
systému evropských monarchií a zahraničních ministerstev a že se jí nová společ¬
nost odchýlila od machiavellské diplomacie, kterou se veřejný život posud řídil.
Neuplynulo ani deset let a proti té neslýchané hře velmocí, tomu pletichářskému
zasahování dvorů a diplomacií, jež ovládaly Evropu, vystupoval nový odboj. Ale
tentokráte to nebylo nijaké odtržení na okraji. Toto nové pozdvižení vypuklo ve
Francii, v hnízdě a domovině veliké monarchie, v srdci a v centru Evropy,

H. G. Wells, Dijiny svŽta — 43.

677

a proti americkým kolonistům, kteří krále sesadili, ho Francouzi, jdoucí v šlépě¬
jích anglické revoluce, stali.

Jako revoluci britskou a jako revoluci ve Spojených státech, můžeme i fran¬
couzskou revoluci stopovati do minulosti až k ctižádostivým a nemožným ne¬
smyslům monarchistickým. Snahy velikého monarchy po zvětšení panství,
jeho cíle a úmysly měly po celé Evropě nezbytně v zápětí veliké výdaje válečné,
přesahující nepoměrně daňové schopnosti toho věku. I nádhera monarchie byla
ohromně nákladná proti tehdejší výrobní schopnosti. Ve Francii právě tak jako
v Britanii a v Americe povstal první odpor nikoliv proti monarchovi a proti zahra¬
niční politice, ani s nějakým určitým uvědoměním, že jsou tyto věci kořenem zla,
nýbrž jen a jen proti obtížím a břemenům, uvalovaným jimi na život jednotlivcův.
Skutečná daňová schopnost Francie byla jistě menší nežli anglická, protože ve
Francii byly šlechta a duchovenstvo většinou od daní osvobozeny. Břímě, spočíva¬
jící na bedrech lidu, bylo tím těžší. Tak se stávaly vrchní třídy spojenci dvora a ne
jako v Anglii jeho odpůrci, a doba zmaru se posunula dále; když však na konec
došlo k výbuchu, byl jeho účinek prudší a drtivější.

V letech americké války za nezávislost se ukazovalo ve Francii málo známek
nadcházejícího výbuchu. V nižších třídách bylo mnoho bídy, mnoho kritiky a satiry,
mnoho hlásaného svobodného myšlení, ale málo co nasvědčovalo tomu, že by dosa¬
vadní celkový stav společnosti s jejími zvyky, mravy a obvyklými různicemi ne¬
mohl pokračovat! do nekonečna. Spotřeba byla ovšem větší nežli výroba, ale tíhu
toho pociťovali jako dosud jenom třídy neuvědomělé. Historik Gibbon znal Francii
dobře; Paříž mu byla stejně známa jako Londýn; a přece nelze v odstavci, který
jsme citovali, odhaliti nijaké předtuchy, že by byly dni politického a sociálního
rozvratu tak blízko. Není pochybnosti, že byl svět pln zvráceností a nespravedli¬
vosti, avšak se stanoviska učencova a gentlemanova byl docela snesitelný a zřejmě
zajištěn.

Ve Francii se za této doby mnoho svobodomyslně myslilo, mluvilo a cítilo.
Podobně jako John Locke v Anglii a jenom o málo později podrobil v prvé polovici
osmnáctého století Montesquieu (1689 až 1755) témuž zkoumání a zevrubné analysi
sociální, politická i náboženská zařízení, obzvláště ve svém Esprit des lois
(Duchu zákonů). Strhl magickou roušku slávy s absolutistické monarchie ve
Francii. Spolu s Lockem má velikou zásluhu o to, že bylo odklizeno mnoho zvrá¬
cených idejí, bránících do té doby rozvážným a svědomitým pokusům obnoviti
lidskou společnost. Nebylo jeho vinou, vyvstalo-li na uprázdněném staveništi několik
chatrných a vetchých baráků. Pokolení, které přišlo v prostředních a posledních
desítiletích osmnáctého století po něm, pokračovalo směle ve spekulaci o mravních
a rozumových objevech, které učinil. Družina skvělých spisovatelů, e n c y klo¬
pě d i s t ů, duchů ponejvíce odbojných, vyšlých z vynikajících škol jesuitských,
podjala se za vedení Diderotova úkolu narýsovat! soubornou prací nový plán světa
(1766). Sláva encyklopedistů spočívá podle Malleta na „jejich nenávisti ke každé
nespravedlivosti, na jejich netajeném odporu proti obchodu s otroky, proti nerovno¬
měrnému zdaňování, proti korupci v soudnictví, proti vyhazování peněz za války,
na jejich snech o sociálním pokroku, na sympatii s rodícím se průmyslem, který
začínal přetvářet! svěť’. Hlavní jejich chybou bylo asi urputné nepřátelství k ná¬
boženství. Mylně se domnívali, že je člověk spravedlivý a politicky soběstačný od

678

přírody, kdežto ve skutečnosti je jeho sklon k sociální službě a k zapomínání na
sebe obyčejně vypěstován jenom výchovou v podstatě náboženskou a udržuje se
jenom v ovzduší poctivé spolupráce. Nesouřadné lidské popudy nevedou k ničemu
leda k sociálnímu chaosu.

Ruku v ruce s encyklopedisty šli ekonomisté čili fysiokrati, kteří s odvahou,
ale jen zhruba zkoumali výrobu a distribuci potravin a statků. Autor spisu C o d e
de la nátuře zavrhoval instituci soukromého majetku a navrhoval komuni¬
stickou organisaci společnosti. Byl předchůdcem oné rozsáhlé a rozvětvené školy
kolektivistických myslitelů, kteří v devatenáctém století splynuli v jedno jakožto
socialisté.

Jak encyklopedisté, tak rozmanití ekonomisté a fysiokrati vyžadovali na svých
žácích velmi usilovného přemýšlení. Přístupnějším a populárnějším vůdcem byl
Rousseau (1712 — 1778). V něm se mísila podivná směs logické přesnosti a citového
entusiasmu. Hlásal lákavou nauku, že primitivním stavem lidským byl stav ctnosti
a blaženosti, od něhož se člověk odchýlil působením nesnadno vysvětUtelné činnosti
kněží, králů, advokátů a jim podobných. Rousseauův intelektuální vliv byl v celku
demoralisující. Obracel se nejen proti tehdejšímu složení společnosti, ale proti
jakékoli sociální organisaci. Když psal oContrat sociál (Smlouvě společen¬
ské), zdálo se, že spíše omlouvá porušování smlouvy, nežli že zdůrazňuje její ne¬
zbytnost. Člověk jest tak nedokonalý, že spisovatel názorů Rousseauových musil
míti úspěch. Zastával zřejmě teši, proti které se všichni musíme ohraditi, že téměř
všeobecná náklonnost neuznávat! dluhů, býti pohlavně výstřední a vyhýbati se
práci a nákladům, spojeným se vzděláváním sebe i jiných, není konec konců provi¬
něním, nýbrž naopak krásným projevem přirozené ctnosti, i není divu, že
měl mnoho následovníků v každém stavu, který jej mohl čisti. Rousseauova
ohromná oblíbenost přispěla rozsáhlou měrou k popularisování sentimentální
a deklamatorské metody, s jakou se řešily problémy sociální a politické.

Poznamenali jsme již, že až dosud nezačala žádná lidská společnost jednati
podle teorie. Ta následuje teprve, když se společnost zhroutí a je třeba vedení. Až
do roku 1788 muselo se mluvení a psaní francouzských myslitelů zdáti tak chabé
a politicky bezvýznamné jako estetický socialism Williama Morrisa v Anglii na
konci století devatenáctého. Sociální a politický systém jednou natažený šel, jako by
neměl nikdy dojiti: francouzský král se zabýval lovem a spravováním hodin; dvůr
a vznešený svět se bavil; peněžníci se pouštěli do úvěrových podniků stále odváž¬
nějších a rozsáhlejších ; obchod klopýtal neobratně po starých cestách jsa zatěžován
daněmi a dávkami ; sedláci se plahočili, platili a trpěli, a vřeli beznadějnou nenávistí
k šlechticovu zámku. Lidé mluvili — a byli si toho vědomi, že jenom mluví. Mohli
říkati všechno, protože se, jak byli přesvědčeni, nic nemohlo státi.

8. Revoluce r. 1789

A tu na tento pocit bezpečné stálosti života ve Francii přišel r. 1787 náraz.
Ludvík XVI. (1774 — 92) byl panovník obmezený a nevzdělaný a měl na neštěstí za
manželku pošetilou a výstřední ženu, Marii Antoinettu, sestru císaře Josefa II.
Jistý druh dějepisců se velice zajímá o její ctnost, ale zde není třeba zabývati se

679

tím. Žila, jak praví Paul Wiriath (ve článku „Francie” v „Encyclopaedia Britan-
nica”) „vedle, ale ne po boku svého manžela”. Nebyla právě krasavice, ale přece ne
tak nehezká, aby si o sobě nemyslila, že je krásnou, romantickou a pyšnou panov¬
nicí. Když byla pokladna vyprázdněna válkou s Amerikou, když celá země trpěla
nespokojeností, mařila královna svým vlivem snahy ministrů o spořivost, po¬
vzbuzovala všemožné šlechtické výstřednosti a byla by ráda vrátila šlechtě a církvi
místo, které měly za velikých dnů Ludvíka XIV. Nešlechtičtí důstojníci měli býti
z armády odstraněni, moc církve nad soukromým životem měla býti rozšířena.
V Calonnovi, muži z vysoké šlechty, si našla ideálního finančního ministra. Od
r. 1783 — 1787 vyráběl tento zázračný muž peníze jako kouzlem — a jako kouzlem
zase mizely. Pak r. 1787 byl hotov. Hromadil půjčku na půjčku a na konec prohlásil,
že monarchie, veliká monarchie, která vládla Francií od dob Ludvíka XIV., je na
hromadě. Odnikud nebylo možno sehnati peníze. Nutno svolati královské notábly,
aby uvažovali o situaci.

Shromáždění notáblů, svolanému to sboru vynikajících mužů, učinil Calonne
návrh, aby byla vybírána daň ze všeho pozemkového majetku. To aristokraty na
výsost rozhořčilo. Žádali za svolání sboru, který se rovnal tak asi britskému parla¬
mentu, totiž generálních stavů, jež nebyly svolány od r. 1614. Nehledíce k tomu,
že tím sami vytvořují orgán veřejného mínění pro nespokojence nižších tříd a po¬
bouřeni toliko návrhem, že by měli na sebe vžiti část finančního břemene celé
země, trvali francouzští notáblové na svém návrhu, a v květnu r. 1789 se generální
stavové sešli.

Bylo to shromáždění zástupců tří stavů, šlechty, kněžstva a třetího stavu,
občanstva. Pro třetí stav bylo volební právo velmi široké a téměř každý pěta¬
dvacetiletý poplatník měl hlas. (Faráři hlasovali s duchovenstvem, drobní šlechtici
se šlechtou.) Generální stavové byli sbor bez tradice a dotazovali se v té věci
i archeologů v Akademii nápisů. Jejich počáteční rozpravy se točily kolem otázky,
mají-li zasedati jako jeden sbor nebo jako tři sbory, tak aby měl každý sbor jeden
hlas. Poněvadž mělo duchovenstvo 308 členů, šlechta 285, třetí stav 621, bylo by
mělo občanstvo při hlasování v jednom sboru absolutní většinu, při hlasování podle
stavů jen jeden hlas ze tří. Také neměh generální stavové kde by se sešli. Mělo to
býti v Paříži nebo v některém venkovském městě? Byly vybrány Versailles, „po¬
něvadž se tam může honit”.

Je jasno, že krále i královnu celý ten povyk pro státní finance hrozně nudil a že
hleděli, aby jim to v jejich obvyklém společenském životě vadilo co nejméně.
Konaly se zbytečné schůze v salonech, v oranžériích, na hřištích atd.

Otázka, má-li se hlasovati podle stavů nebo podle hlav, byla zřejmě otázkou
nejdůležitější. Přeli se o ni přes šest neděl. Třetí stav, řídě se příkladem anglické
dolní sněmovny, prohlásil, že on jediný zastupuje národ a že bez jeho svolení
jiesmějí napříště býti vybírány daně. Potom zavřel král zasedací síň a vzkázal
poslancům, že by bylo nejlépe, kdyby se rozešli. Místo toho se sešli poslanci v mí¬
čovně a tam se zavázali přísahou, že se nerozejdou, dokud nedají Francii ústavu.

Král začal zhurta a pokusil se rozehnat! třetí stav násilím. Vojáci odepřeli
poslušnost. A tu král nebezpečně rychle povolil a přijal zásadu, že všechny tři
stavy se mají raditi a hlasovati pospolu jako jediné národní shromáždění. Zatím,
zřejmě na popud královnin, přivedl maršál de Broglie z venkova cizí pluky ve

680

francouzské službě, kterým bylo možno důvěřovat!, že potáhnou proti lidu, a král
se chystal odvolati to, co povolil. Potom se Paříž i Francie vzbouřily. Broglie váhal
dáti rozkaz, aby se střílelo do davu. V Paříži a ve většině druhých velikých měst
si zvolili vládu, která zřídila novou ozbrojenou moc, národní gardu, moc, určenou
především a zcela zřejmě k tomu, aby čelila moci koruny.

Červencová vzpoura r. 1789 byla vlastně skutečná francouzská revoluce. Paříž¬
ský lid dobyl ponuré baštily (státního vězení), velmi slabě hájené, a povstání se
rychle rozšířilo po celé Francii. Ve východních a v severovýchodních provinciích
spálili sedláci mnoho zámků, patřících šlechtě, jejich rodové listiny pečlivě zničili
a majitele povraždili nebo vyhnali. V jediném měsíci se stará a vetchá soustava
šlechtická zhroutila. Mnozí z čelných princů a dvořanů královniných prchli za
hranice. Národní shromáždění stálo před úlohou vybudovat! novou pohtickou
a sociální soustavu pro nový věk.

9. Francouzská „korunovaná republika” z r. 1189 — 91

Francouzské národní shromáždění mělo při své úloze poměry daleko nepřízni¬
vější nežli americký kongres. Tento měl pro sebe polovici zemědílu a proti sobě
nikoho krom anglické vlády. Jeho náboženské a výchovné oragnisace byly velmi
různé, celkově ne příliš mocné a v podstatě přátelské. Král Jiří byl daleko za
mořem v Anglii a pomalu slabomyslněl. Přes to trvalo několik roků, než si Spojené
státy vypracovaly řádnou ústavu. Francouzi naproti tomu byli obklopeni útočnými
sousedy s machiavellskými záměry, zatěžoval je král a dvůr, odhodlaní tropiti
neplechy, a církev byla jedinou velkou organisací, svázanou nevyprostitelně se
starým řádem. Královna si horlivě dopisovala s hrabětem z Artois, s vévodou
bourbonským a s jinými vyhnanými princi, kteří se pokoušeli svésti Rakousko
a Prusko k útoku na nový francouzský národ. Krom toho byla už Francie ve
finančním úpadku, kdežto Spojené státy měly neobmezené, třeba ještě nevyvinuté
prostředky, a revoluce, měníc podmínky pozemkové držby a obchodování, způsobila
hospodářskou desorganisaci, které v Americe vůbec nebylo.

To byly nezbytné nesnáze situace. Ale krom toho si národní shromáždění půso¬
bilo nesnáze samo. Nebylo řádného postupu. Anglická dolní sněmovna měla při
své práci zkušenost více než pětistoletou, a Mirabeau, jeden z velikých vůdců
prvního období revoluce, se marně pokoušel o zavedení anglických řádů. Ale dobové
cítění bylo plně nakloněno výkřikům, dramatickému přerušování a podobným pro¬
jevům přirozené ctnosti. A nepořádek nepřicházel jenom z národního shromáždění.
Ve sněmovně byla veliká galerie, až příliš veliká galerie pro nezúčastněné; ale kdo
by chtěl obmezovat! svobodné občany, aby neměli slovo při národní kontrole?
Tato galerie se hemžila lidmi žádostivými „scén’', hotovými tleskati řečníkům dole
nebo je ukřičeti. Obratnější řečníci musili hráti před galerií sentimentální a sen-
sační úlohy. Za krise bylo snadno přivésti dovnitř luzu a znemožnit! debatu.

Za takových překážek se pustilo národní shromáždění do svého konstruktivního
úkolu. 4. srpna dosáhlo velikého dramatického účinu. Vedeno jsouc některými
svobodomyslnými šlechtici, odhlasovalo řadu resolucí, zrušujících nevolnictví, vý¬
sady, osvobození od daní, desátky a feudální soudnictví. (V mnohých částech země

681

byly ovšem tyto resoluce provedeny až o tři, o čtyři léta později.) Také tituly a pod.
byly odstraněny. Už dlouho před tím, než se Francie stala republikou, bylo pro
šlechtice povážlivé podepsati se se svým titulem. Po šest týdnů se národní shro¬
máždění, využívajíc každé příležitosti k nekonečným řečnickým výkonům, věnovalo
formulaci prohlášení lidských práv podle ústavních požadavků anglických, které
byly v Anglii úvodem k ústavní změně. Zatím osnoval dvůr reakci a lid cítil, že
tam kují pikle. Ještě větší zmatek působily zlotřilé plány králova bratrance, Filipa
Orleánského, který doufal využiti rozporů té doby, aby vystřídal Ludvíka na
francouzském trůně. Jeho zahrady v Palais Royal byly otevřeny obecenstvu a staly
se velikým středem pokrokových debat. Jeho agenti přispěli mnoho k sesílení lido¬
vého podezření proti králi. Situace se ještě přiostřila nedostatkem potravin —
a také to bylo přičítáno za vinu královské vládě.

Pak se objevil ve Versailles věrný flanderský pluk. Královská rodina pomýšlela
na to dostati se dále do Paříže — aby všechno, co bylo učiněno, opět odčinila, a aby
zase zavládla tyranie a marnotratnost. To vážně pobouřilo takové konstituční
monarchisty, jako byl Lafayette. A právě v té době nastal nedostatkem potravin
výbuch lidového rozhořčení, a ten přešel snadno v rozhořčení proti hrozící royali-
stické reakci. Věřilo se, že je ve Versailles hojnost zásob; že tam jsou potraviny
ukryty před lidem. Veřejné mínění silně pobouřily zprávy možná přepiaté o nedávné
hostině ve Versailles, nepřátelské národu. Podáváme zde několik výňatků z Carly-
lova popisu této nešťastné slavnosti. (Thomas Carlyle; „Francouzská revo¬
luce” [v překladu Pavly Moudré] .)

„Operní dvorana je zajištěna, sál Herkulův bude přijímací síní. Budou tam
nejenom důstojníci flanderští, nýbrž i švýcarští; budou hodovati i ti z versailleské
národní gardy, na které je spolehnutí; bude to hostina k pohledání.

„A nyní si představte, že už je po hostině, aspoň po jídle, a po první láhvi.
Představte si, že byly proneseny obvyklé loyální přípitky na zdraví královo i na
zdraví královnino s ohlušujícím ,ať žije’; že byl přípitek na blaho národa , vyne¬
chán’, nebo dokonce ,odmítnuť. Představte si, že teče šampaňské, že se mluví řeči,
čerpající svou chrabrost z vína, že hraje hudba, že prázdné hlavy ozdobené chocholy
hlučí v tom vzájemném povyku tím více, čím jsou prázdnější. Jejímu Veličenstvu,
které toho večera vypadá neobyčejně smutně (Jeho Veličenstvo sedí ospalé po
honbě) pošlou vzkaz, že by ji pohled na hostinu potěšil. Hle! vstupuje sem vychá¬
zejíc ze svých komnat jako luna z mraků, tato překrásná, nešťastná královna
srdcí, s královským manželem po boku, s mladým daufinem v náručí! Sestupuje
z komnat v nádheře a za jásotu, kráčí kolem stolů jako pravá královna, s půvab¬
ným pokynem hlavy, s pohledem plným smutku, ale také vděčnosti a odvahy,
s nadějí Francie na svých mateřských ňadrech! A když k tomu spustí hudba:
O Richard, O mon Roi, Tunivers ťabandonne (Ó Richarde, ó králi, svět celý tě
opouští) — mohl by muž chovati jiné city než nejvyšší soustrasti a loyální chrab¬
rosti? Mohli mladí praporečníci ozdobení chocholy dokázati lépe prázdnotu
těch svých hlav, naplněných bouřlivými výpary opilosti, než když přijímali z krás¬
ných ruček bílé bourbonské kokardy, mávali tasenými meči na zdraví královnino,
šlapali nohama národní kokardy, vybíhali po schodech do lóží, z nichž se ozývalo
něco jako dotěrné reptání, křičeli, hlučeli, řádili a tropili výtržnosti uvnitř
i venku ? . . .

682

Pochod pařížských žen do Versailles v říjnu 1789 (Současný obrázek)

„Byla to docela obyčejná hostina, za obyčejné doby docela nevinná, ale za této
doby osudná . . . Ubohá Marie Antoinetto, zle ti poradili ; měla jsi v sobě ženskou
ohnivost, ale ne panovnickou prozíravost. Bylo to tak přirozené, ale tak nemoudré.
Příštího dne při veřejné obřadné rozmluvě prohlašuje Její Veličenstvo, že byla
, čtvrtkem okouzlena’.”

Proti tomu stů jž zde Carlylovo líčení, jaká byla nálada lidu :

,,Ve špinavé podkrovní světničce se v pondělí ráno probouzí mateřství a slyší
pláč dětí, kterým se chce jisti. Mateřství musí do ulic, k zelinářkám a k pekařům;
setká se s jiným hladem trápeným mateřstvím v náladě stejně zoufalé. Ach, my
nešťastné ženy! Ale proč nejiti místo do pekařských krámů do šlechtických paláců,
kde je kořen všeho? Allons! Do houfu! Na radnici! Do Versailles! . . .”

Než došlo od myšlenky k činu, bylo v Paříži ještě mnoho křiku a pobíhání.
Jakýsi Maillard se ukázal s organisovanou mocí a domohl se jakéhosi vůdcovství.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že revoluční vůdcové a zvláště generál Lafayette
užívali tohoto výbuchu a organisovali jej, aby si zajistili krále, dříve než mohl
uniknout! — jako Karel I. do Oxfordu — a podnítiti občanskou válku. Před veče¬
rem se vydal průvod na svou osmnáctikilometrovou pout . . .

Nechť mluví opět Carlyle:

,,V téže chvíli se zastavil Maillard se svými ucouranými Menadami na posledním
návrší; a teď se otvírají udivenému zraku Versailles, versailleský zámek a daleko
široko královské dědictví. Na právo je viděti přes Marly a Saint-Germain-en Laye;
na levo dokola směrem k Rambouilletu. Jak je to všechno krásné za toho šerého
mokrého dne, tak měkce rozloženo a přece jakoby v smutku ! A blízko před námi
jsou staré i nové Versailles, a mezi nimi košatá Avenue de Versailles, široká skorém
tři sta stop, se svými čtyřmi řadami jilmů ; a dále Cháteau de Versailles a za ním

683

královské parky a letohrádky, lesknoucí se jezírka, besídky, labyrinty, Ménagerie
a velký i malý Trianon. Obydlí s vysokými věžemi, rozkošná zelená místečka, kde
sídlí bohové tohoto nižšího světa, odkud se však přece nedá zaplašiti temná starost
a kam teď postupují hladové Menady, ozbrojené píkami namísto thyrsů!"

Pršelo, jak nadcházela noc.

„Hle, trávník je celý pokr}^: skupinami špinavých, ucouraných žen a rozcucha¬
ných, vyzáblých mužů, ozbrojených sekyrami, rezavými píkami, starými ručni¬
cemi a holemi, kovanými železem (batons ferrés, jež končí nožem nebo čepelem
meče, jakýsi druh halapartny) a ze všech hledí jen hladová vzpoura. Jen se lije;
Gardes-du-Corps se točí na koních mezi skupinami, jež je ,provázejí sykotem’;
pobuřují a rozčilují lid, který sotva je na jedné straně rozehnán, opět se shro¬
mažďuje na druhé . . .

„Nesčetné špinavé ženy obkličují předsedu i deputaci; chtějí mermomocí jiti
s nimi; což neposlalo samo Jeho Veličenstvo, vyhlížející z oken, zeptat se, čeho si
přejeme? „Chleba a mluviti s králem (Du pain et parler au Roi)”, zněla odpověď.
Dvanáct žen se připojuje hlačně k deputaci a kráčí s ní přes trávník mezi rozptýle¬
nými skupinami, harcujícími osobními strážemi a za lijáku.

,, Chleba a žádné dlouhé řeči!” To jsou přirozené požadavky.

„Proslýchá se také, že zapřáhají do královských povozů, jako by chtěli jeti do
Met. Ukázaly se vskutku u zadních vrat povozy, ať už královské nebo jiné. Uka¬
zovali nebo četli psaný rozkaz naší versailleské městské rady — která je monar¬
chická a ne demokratická. Ale přes to je versaillské hlídky zahnaly zpět, jak jim
to přísně nakázal bdělý Lecointre . . .

„Tak se snášejí noční stíny za bouře a deště a stmívá se na všech cestách. Je to
od noci bartolomějské, kdy byly Versailles, jak o tom píše Bassompierre, pouhým
,chétif cháteau’, nejpamátnější noc, jakou vidělo toto okolí.

„Ó kéž by tu byla lyra nějakého Orfea, která by svými strunami ukrotila tyto
šílené davy! Zdá se, jako by se tu bylo všechno rozdvojilo, všechno přemístilo
a mezi tím zeje široká trhlina. Nejvyšší přišlo ve styk s nejnižším, jako kdyby se
řítil svět; francouzská luza obléhá francouzské království; , železem kované’ hole
se zdvihají kolem diadému, ale ne, aby jej chránily! Vedle žalob na krvežíznivé
protinárodní osobní stráže je slyšet temné mručení proti jménu královninu.

„Dvůr tu sedí bezmocně, třesa se; mění náladu podle měnící se nálady na tráv¬
níku, podle měnícího se rázu pověstí z Paříže. Pověsti přicházejí zhusta, hned
o míru, hned o válce. Necker a všichni ministři se radí, ale beze všeho výsledku.
Oeil de Boeuf je jedinou bouří šepotu : , Uprchneme do Met — neuprohneme’. Krá¬
lovské povozy se znovu snaží vyjeti — byť jen na zkoušku ; Lecointrovy hlídky je
znovu zaženou.”

Ale musíme odkázali čtenáře na Carlyla, aby si přečetl o příchodu národní gardy
v noci pod samým generálem Lafayettem, o vyjednávání mezi shromážděním
a králem, o výbuchu boje ráno mezi osobní stráží a hladovými oblehateli, i jak
vnikli do paláce a málem pobili královskou rodinu. Lafayette a jeho vojsko včas
tomu zabránili a jako na zavolanou přišly z Paříže káry s bochníky chleba pro dav.

Konečně bylo rozhodnuto, že král půjde do Paříže.

„Náš svět viděl mnoho slavnostních průvodů; viděl římské triumfy a ovace,
kabirské průvody za zvuku cymbálů, průvody královské a irské pohřby; ale tato

684

cesta francouzské monarchie k jejímu smrtelnému loži zbyla ještě pro podívanou.
Na míle dlouhý průvod se tratí do nekonečné šířky, neboť celý okolní kraj se sbíhá,
aby to viděl. Jen zvolna se pohybuje průvod kupředu, zastavuje se cestou jako
nekonečné nehybné jezero, jež však hlučí jako Niagara, jako Babel a Bedlam. Je
slyšet dupot a jak stříká bláto; nekonečné hurrá, řev a střelba z ručnic; — pravý
obraz chaosu, viděný v našem pozdním věku ! Až konečně se v houstnoucí temnotě
vylije průvod do čekající Paříže, proudě z Passy až k radnici dvojí řadou tváří.

„Vizme; Jako předvoj národní vojsko s dělostřelectvem; kopinníci a kopinnice,
jedoucí na dělech, na kárách, v najatých povozech nebo jdoucí pěšky; — tančící
•a ověšení trojbarevnými stuhami od hlavy až k patě; na hrotech bodáků trčí
bochníky chleba a z ústí ručnic vyhlížejí zelené ratolesti. Dále, jako jádro průvodu,
,padesát vozů s obilím’, které, aby byl mír, zapůjčily zásobárny versailleské. Za
nimi následuje rozptýlená osobní stráž, vesměs v granátnických čepicích a schlíplá.
Hned za nimi jede královský kočár a jiné královské povozy, neboť je tu také sto
národních poslanců, mezi nimi i Mirabeau — jeho poznámky se nezachovaly.
Konečně jde jako zadní voj v pestré směsici všechno, co nemohlo jiti napřed:
Flandři, Švýcaři, ostatní osobní stráže a lupiči. Mezi těmi davy a kolem nich proudí
bezuzdně Saint-Antoine a četa Menad. Zvláště tyto tančí kolem královského povozu ;
ozdobeny trikolorami zpívají ,písně plné narážek’ a ukazujíce jednou rukou na
královský povoz, jemuž platí jejich narážky, druhou na vozy s potravinami volají:
,Zmužilost, přátelé! Teď už bude chleba dost — • přivážíme vám pekaře, pekařku
i pekařského kluka’ . . .

„Déšť máčí trikolory, ale radost je neuhasitelná. Což není teď všechno v po¬
řádku? ,Ah, Madame notre bonne Reine’, řekla některá z těch mužatek před
několika dny, ,Ach, naše dobrá paní královno, nebuďte zrádkyní a budeme vás
všichni míti rádi!’ . .

To bylo 6. října 1789. Skoro dvě léta pobývala královská rodina v Tuileriích
a nikdo ji neobtěžoval. Kdyby byl dvůr býval jedné víry s lidem, byl by tam král
také zemřel jako král.

Od r. 1789 do r. 1791 byla první revoluce revolucí; ve Francii byla omezená
monarchie, král měl svůj zmenšený královský dvůr v Tuileriích a pokojné zemi vládlo
Národní shromáždění. Čtenář, který se ještě jednou podívá na mapy Polska, při¬
pojené k předešlé kapitole, si uvědomí, co tehda zaměstnávalo Rusko, Prusko
a Rakousko. Zatím co Francie dělala pokusy s korunovanou republikou na západě,
na východě si ty tři státy korunovanou republiku naposledy dělily. Francie mohla
ještě počkati.

Vezmeme-li u Národního shromáždění v úvahu jeho nezkušenost, stav, ve
kterém pracovalo, a složitou obsažnost jeho problémů, třeba uznati, že vykonalo
pozoruhodný kus tvůrčí práce. Veliká část tohoto díla byla zdravá a trvá dosud,
veliká část byla jen pokusná a bylo třeba ji přepracovat!. Něco bylo škodlivé.
Trestní zákonník byl důkladně seškrtán, mučení, neodůvodněné věznění a proná¬
sledování pro kacířství bylo zrušeno. Staré francouzské provincie, Normandie,
Burgundsko atd. ustoupily osmdesáti krajům (departments). Každému muži které¬
koli třídy byl otevřen přístup k nejvyšším hodnostem ve vojsku. Byla zřízena
výborná a prostá soustava soudních dvorů, ale její dobrá stránka byla velikou
měrou pokažena tím, že soudce volil lid jen na krátkou dobu. Tím se dav stával

685

jaksi nejvyšším odvolacím soudem a soudcové, podobně jako členové Národního
shromáždění, musili hráti pro galerii. Stát zabral a spravoval veškeré ohromné
vlastnictví církve; náboženské ústavy, které se nevěnovaly výchově nebo dobro¬
činnosti, byly zrušeny, a platy duchovenstva připadly na obtíž státu. Tato věc
sama o sobě nebyla špatná pro nižší duchovenstvo ve Francii, velmi často prabídně
placené, srovnáváme-li jeho plat s bohatšími hodnostáři. Ale ke všemu ještě byli
voleni i biskupové a kněží, což sahalo přímo na kořen základní myšlenky římské
církve, která všecko soustřeďuje na papeže a ve které sestupuje všecka autorita
shůry dolů. Národní shromáždění by bylo vlastně rádo jedním rázem církev ve
Francii poprotestanštilo aspoň v organisaci, když ne v učení. Všude byly hádky
a spory mezi státními kněžími, ustanovenými Národním shromážděním, a odboj¬
nými kněžími, kteří odmítajíce složití přísahu zůstali věrni Římu . . .

Národní shromáždění provedlo prapodivnou věc, která jeho moc silně oslabila.
Rozhodlo, že žádný člen shromáždění nesmí býti členem vlády. Napodobilo v tom
americkou ústavu, kde jsou ministři rovněž odděleni od zákonodárného shromáž¬
dění. Britský způsob byl mí ti všecky ministry v zákonodárném sboru, aby byli
pohotově odpovídat! na všecky otázky, vysvětlovat! všecky dotazy a odpovídat! za
svůj výklad zákonů a za správu veřejných věcí. Zastupuje-li zákonodárný sbor
svrchovaný lid, jest jistě velice třeba, aby jeho ministři byli v užším styku se svým
svrchovaným pánem. Toto odloučení zákonodárné a výkonné moci způsobilo ve
Francii mnoho nedorozumění a nedůvěry. Novému zákonodárství chybělo vedení,
a moci výkonné se nedostávalo mravní síly. Proto byla ústřední vláda tak neúčinná
a proto se mohlo také státi, že v mnohých okresech byly osady a města vlastně
a vskutku samostatnými obcemi; přijímaly nebo odmítaly rozkazy z Paříže, jak
uznaly za dobré, odpíraly platit! daně a rozdělovaly si církevní pozemky docela
podle svých místních chutí.

10. Jakohinská revoluce

Možná že by za upřímné podpory koruny a rozumného vlastenectví šlechty bylo
Národní shromáždění i přes své bouřlivé galerie, přes své rousseauovství a přes
svou nezkušenost prošlo svými omyly a nabylo ustálené formy parlamentní vlády
ve Francii. V Mirabeauovi mělo státníka, který si byl jasně vědom toho, čeho doba
potřebuje; znal sílu i vady britské soustavy a zřejmě usiloval zříditi ve Francii
podobnou politickou organisaci na širším a čestnějším volebním právu. Hrál sice
s královnou jakousi idylickou hru, vídával se s ní tajně, prohlašoval ji slavnostně
za „jediného muže” v králově okolí, a dosti se tím zesměšňoval, ale svoje záměry
rýsoval v měřítku mnohem větším než byly rozměry zadního schodiště v Tuileriích.
Když r. 1791 zemřel, ztratila v něm Francie jednoho z největších státnických
tvůrců a Národní shromáždění svou poslední naději v společnou práci s králem.
Kde je dvůr, tam bývá zpravidla i royalistické spiknutí, a royalistické pletichářství
bylo posledním zrnkem písku, které porušilo rovnováhu s Národním shromážděním.
Královi přivrženci o Mirabeaua zhola nic nedbali, neležela jim na srdci ani Francie,
přáli si jen, aby už zase byli ve svém ztraceném ráji, plném výsad, ničemností
a neomezeného utrácení, a zdálo se jim, že by zpuchřelé kosti starého režimu
nějakým zázrakem opět oživly, jen kdyby se jim podařilo znemožnit! Národní shro-

686

máždění. Pro jinou možnost neměli oči, neviděli jícnu výstředních republikánů,
který se jim rozvíral u nohou.

Jednou v noci — byla to červnová noc r. 1791, mezi jedenáctou a dvanáctou
hodinou — vyklouzl král a královna s oběma dětmi v přestrojení z Tuilerií, pro-
plížili se v úzkostech Paříží, obešli město od severu k východu a vstoupili konečně
do cestovního vozu, čekajícího na silnici do Chalons. Prchali k východní armádě.
Východní armáda byla ,,loyální”, to jest její generál a důstojníci byh hotovi zraditi
Francii králi a dvoru. Konečně tedy jedno dobrodružství, jak si přálo královnino
srdce, a dovedeme si pomysliti, jak pří jemně byla ta malá společnost vzrušena,
když přibývalo mil mezi nimi a Paříží. Tam za horami je očekávala úcta, hluboké
poklony a líbání rukou. A potom nazpátek do Versailles. Několik ran do té chátry
v Paříži — z děl, bude-li třeba. Několik poprav — ale jen ne lidí, kteří něco platí.
Bílý teror na několik měsíců. A potom zase bude vše dobré. Snad by se mohl vrátiti
i Calonne s čerstvými finančními prostředky. Právě měl na pilno sháněje podpory
u německých knížat. Bylo třeba znovu postaviti několik zámků, ale lid, který je
vypálil, by si jistě nesměl naříkati, když by to břímě přestavby poněkud těžce
dolehlo na jeho špinavou šíji . . .

Všecky tyto skvělé předtuchy ona varennská noc nelítostně rozplašila. Krále
poznal saint-menehouldský poštmistr, a když se snesla noc, ozýval se na silnicích
k východu dusot uhánějících poslů, bouřících krajinu a hledících zadržeti uprchlíky.
Nahoře v Horních Varennes čekalo čerstvé spřežení — mladý důstojník v službě
opustil na tu noc krále a šel spát — kdežto v Dolních Varennes seděl nešťastný král
převlečený za sluhu a domlouval se s poštovskými panáčky, kteří se těšili, že si budou
moci dole v osadě pohověti a nechtěli jeti dále. Konečně se podvolili, že pojedou.
Bylo pozdě. Malá společnost našla poštmistra ze Sainte-Menehould, který je před¬
jel, zatím co se postilionové přeli, a s ním hlouček vážených republikánů z Varen¬
nes; shromáždili se, aby krále očekávali na mostě mezi oběma částmi města. Most
byl zatarasen. Občané vstrčili do kočáru muškety: „Vaše pasy!”

Král se poddal bez boje. Společnost odvedli do domu místního hodnostáře.
„Nu,” pravil král, „zde mne máte!” Podotkl také, že má hlad. U oběda pochválil
víno: „Znamenité víno!” Co řekla královna, nevíme. Královské vojsko bylo neda¬
leko, ale ani se nepokusilo je vyprostit. Rozezvučel se zvon na poplach a osada „se
rozsvítila”, aby byla na stráži proti překvapení . . .

687

Do Paříže se vrátil královský náklad v kočáře
veli.ce schlíple a ohromné davy jej vítali —
— v mlčení. Bylo vyhlášeno, že bude zbit,
kdo by se osopil na krále, a kdo by mu tleskal,
že bude zabit . . .

Teprve po tomto pošetilém dobrodružství se
v srdcích Francouzů zakořenila repubhkánská
myšlenka. Před útěkem do Varennes bylo jistě
nemálo abstraktního republikánského smýšlení,
ale sotva kde se určitě projevila chuť zrušiti mo¬
narchii ve Francii. Ještě v červenci, měsíc po
útěku, rozehnala státní moc veliké shromáždění
lidu, svolané na Champ de Mars, aby podporo¬
valo žádost za královo sesazení, a mnoho lidí
přišlo při tom o život. Ale ani přes takové ukázky pevné odhodlanosti nebylo
možno zabránili, aby se naučení z onoho útěku nevstřebávalo do mysli lidu.
Zrovna jako v Anglii za časů Karla I., tak si tehdy také ve Francii lidé uvědo¬
movali, že se králi nemůže věřiti — byl nebezpečný. Jakobíni rychle sílili. Jejich
vůdcové Robespierre, Danton, Marat, na které se až do té doby dívali všichni jako
na nemožné extrémisty, začali nabývali ve vývoji francouzských událostí největší
moci.

Tito Jakobíni byli asi tolik jako američtí radikálové, lidé nespoutaných pokro¬
kových názorů. Jejich síla byla v tom, že byli nezávislí a přímí. Byli to chuďasové,
kteří neměli co ztratili. Stranu umírněných, stranu ochotných k dohodě se zbytky
starého řádu, vedli takoví usedlí lidé, jako byl generál Lafayette, který se jako
mladý dobrovolník vyznamenal v boji po boku amerických osadníků, nebo Mira-
beau, šlechtic hotový zachovali se po vzoru bohatých a vlivných šlechticů anglic¬
kých. Robespierre byl chudý, ale obratný mladý právník z Ar rasu, jeho nejcen¬
nějším statkem byla jeho víra v Rousseaua; Danton, advokát v Paříži, nebyl
o mnoho zámožnější, byl vysoký a výmluvný, s živými gesty; Marat byl starší muž,
Švýcar, mající jisté vědecké jméno, ale ani on nebyl zatížen statky vezdejšími.
Pobyl několik let v Anghi, stal se čestným doktorem university v St. Andrews
a anghcky vydal několik cenných lékařských pojednání. O jeho fysikální práce se
zajímal i Benjamin Franklin i Goethe. To je ten muž, kterého Carlyle nazývá
„vzteklým psem”, „ukrutníkem”, špinavcem” a „psím doktorem”, patrně za jeho
vědeckou práci.

Revoluce přivábila Marata k politice a první jeho příspěvky k veliké rozpravě
byly dobré a zdravé. Ve Francii převládalo šalebné domnění, že Anglie je země
svobody. Jeho Tableau des Vices de la Constitution ďAngle-
t e r r e ukazovala stav věcí v Anglii, jaký vskutku byl. Na sklonku života byl
trápen až skoro k šílenství nesnesitelnou kožní chorobou, kterou si ulovil, když se
skrýval v pařížských kanálech, aby ušel zlým následkům za to, že krále po jeho
útěku do Varennes prohlásil za zrádce. Jen když seděl v horké lázni, mohl se
duševně sebrati a psáti. Zakusil tvrdý život a mnoho vytrpěl, i zatvrdil se; přes to
však vyniká v dějinách jako muž neobyčejně čestný. Zdá se, že právě jeho chudoba
vzbudila v Carlylovi nenávist proti němu.

688

,, Jakou cestou kráčel: A právě sedí asi o půl osmé a dusí se v horké koupeli;
je nemocen — churaví revoluční horečkou . . , Velice nemocen a unaven, ubožák:
má na hotovosti třiadvacet papírových sous; v horké lázni; silný verpánek, aby na
něm mohl psát ; a špinavou pradlenu, jako jedinou služebnou ... to je jeho občan¬
ský příbytek v Ulici u lékařské školy; tam jej zavedla jeho cesta, a nikam jinam . . .
Slyš, zase někdo klepe! Melodický ženský hlas, nechtějící se dáti odbýti; je to
občanka, která by ráda prokázala Francii službu. Marat poznávaje ji zevnitř, volá:
„Vpusťte ji”. Charlotte Cordayová vchází.

Mladá hrdinka mu říkala, že mu nese důležité zprávy o protirevoluci v Caen,
a když se chystal napsati si je, skolila jej velikým nožem na papír (1792) ...

Takoví byli většinou vůdcové jakobínské strany. Byli to lidé bez jmění, bez
závazků. Proto byli mnohem uvolněnější a živelnější, než byla druhá strana ; a byli
hotovi vyvršiti myšlenky o svobodě a rovnosti do logické krajnosti. Jejich měřítko
pro vlasteneckou ctnost bylo vysoké a drsné. I v jejich zápalu pro lidskost bylo
cosi nelidského. Neradi viděli, že umírnění jsou nakloněni ke kompromisu, a že si
přejí udržovati lid tak trochu v bídě a tím v úctě ke královské rodině a zámožnému
občanstvu. Rousseauovy formulky jim zakrývaly historickou pravdu, že je člověk
od přírody utlačovatel i utlačovaný, a že se lidé jen docela ponenáhlu zákonem,
výchovou a duchem lásky stávají na světě šťastnými a svobodnými.

Ale kdežto v Americe demokratické formule osmnáctého století celkem povzbu¬
zovaly a pomáhaly, protože Amerika již byla zemí skutečné svobody a rovnosti,
aspoň pokud šlo o bělochy, byly ve Francii tyto formule směsí pro městské oby¬
vatelstvo velmi opojnou a nebezpečnou, protože značná část francouzských měst
byly pelechy, plné nemajetného, znemravnělého, pokleslého a roztrpčeného lidu.
Zejména pařížská chudina byla v zoufalém a nebezpečném stavu, protože pařížské
průmyslové podniky byly hlavně podniky přepychové a velmi mnoho zaměstnaných
žilo cizopasně ze slabostí a nepravosti vznešeného světa. Nyní se však vznešený
svět odstěhoval za hranice, příliv turistů ochabl, obchody poklesly a v městě bylo
plno lidu nezaměstnaného a podrážděného.

Avšak stoupenci královské strany si neuvědomili význam těchto jakobínů, ne¬
viděli, jak nebezpečná jest jejich bezúhonnost a jak nebezpečnou moc mají nad
obrazotvorností ulice; myslili si, že si z nich mohou udělati své nástroje. Blížila se
doba, kdy Národní shromáždění mělo za nové ústavy býti nahrazeno „zákonodár¬
ným shromážděním”. Když pak jakobíni chtěli zlomiti moc umírněných návrhem,
aby všichni ti občané, kteří byli zvoleni za poslance do Národního shromáždění,
nebyU volitelní do shromáždění zákonodárného, stoupenci strany královské
je s radostí podporovali a způsobili, že návrh byl přijat. Představovali si, že záko¬
nodárné shromáždění, zbavené takto vší zkušenosti, se nezbytně stane sborem
politicky nezpůsobilým. Chtěli „odděhti plevy od dobrého zrní”, aby v zápětí bez¬
mocná Francie spadla zase do klína svým zákonným pánům. Tak si to myslili. Ba
stoupenci strany královské udělali ještě více než to. Podporovali volbu jakobína za
pařížského starostu. Bylo to tak moudré, jako kdyby si někdo přivedl domů hla¬
dového tygra, aby přesvědčil svou ženu, že jí může pomáhati v kuchyni. Byl po ruce
ještě jiný sbor, kterého tito royalisté nedbali, sbor mnohem lépe vyzbrojený než
dvůr, aby vstoupil a zaujal místo neúčinného zákonodárného shromáždění, a to
byla silná jakobínská obec (komuna) pařížská, usazená v městské radnici.

689

Až do té doby měla Francie pokoj. Ze sousedů na ni nedorážel ani jediný, pro¬
tože se zdálo, že se vnitřními rozbroji sama oslabuje. Za Francii to odpykalo Polsko.
Ale zdálo se, že není důvodu, proČ by jí neměli urážeti, hroziti jí a pripravovati si
cestu pro pozdější rozdělení, až se jim to bude hodit. Pruský král a rakouský císař
se r. 1791 sešli v Pilnici a vydali provolání, že bude na prospěch všech panovníků,
zjednají-li ve Francii zase pořádek a posílí-li monarchii. A armáda emigrantů,
francouzských šlechticů a urozenců, armáda, ve které byli hlavně důstojníci, do¬
stala dovolení na hranicích se sbírati.

Ale první, kdo vyhlásil válku, byla Francie, a vyhlásila ji Rakousku. Ti, kdo
tento krok podporovali, činili tak z různých důvodů. Mnozí republikáni si války
přáli, protože by byli rádi viděli, aby se příbuzná Belgie vysvobodila z rakouského
jha. Mnozí royalisté si přáli války, protože v ní viděli příležitost obnoviti vážnost
koruny. Marat se ve svém listě L’Ami du Peuple trpce ozval proti válce,
protože si nepřál viděti, jak se republikánské nadšení zvrací ve válečnou horečku.
Jeho tušení jej varovalo před Napoleonem. Dvacátého dubna 1792 přišel král do
shromáždění a za ohromného potlesku je vyzval k válce.

Válka začala nešťastně. Tři francouzské armády vtrhly do Belgie; dvě byly zle
poraženy, třetí pod Lafayettem ustoupila. Potom vyhlásilo válku Prusko na pod¬
poru Rakouska, a spojená vojska pod vedením vévody brunšvického se připravo¬
vala vpadnouti do Francie. Vévoda vydal proklamaci, jednu z nejzpozdilejších v dě¬
jinách; prohlašoval, že táhne do Francie, aby obnovil vážnost a moc královskou.
Hrozil, že za každé další ponížení krále se pomstí na shromáždění a na Paříži
„vojenskou exekucí”. Tohle věru stačilo, aby z většiny francouzských přívrženců
králových nadělalo republikánů — aspoň po čas války.

Nové revoluční období, revoluce jakobínská, bylo přímým plodem této prokla¬
mace. Ta znemožnila další trvání zákonodárného shromáždění, ve kterém měli
většinu řádní republikáni (girondini) a přívrženci královi, znemožnila vládu, která
potlačila republikánskou schůzi lidu na Champ de Mars a zahnala Marata do
kanálu. Povstalci se shromáždili u radnice a 10. srpna podnikla komuna útok na
palác v Tuileriích.

Král si počínal jako neobratný omezenec, a choval se s urážlivou nedbalostí,
která jest výsadou králů. Měl u sebe asi tisíc mužů švýcarské gardy a rovněž
národní gardu, ale její oddanost byla pochybná. Vydržel u ní chvíli, dokud se
nezačalo střílet, a potom se odebral do vedlejšího národního shromáždění, aby sebe
a svou rodinu svěřil jeho ochraně ; své Švýcary nechal bo jovati. Bezpochyby doufal,
že shromáždění komunu rozdvojí, ale shromáždění nemělo ani kapky té bojovnosti,
kterou plála radnice. Královské uprchlíky zavedli do žurnalistické lóže (z níž vedly
dveře do malého šálku), a ti tam zůstali šestnáct hodin; zatím se shromáždění
radilo o jejich osudu. Venku bylo slyšeti prudký boj ; co chvíli rozbila koule některé
okno. Nešťastní Švýcaři bojovali opřeni zády o zeď, neboť jim teď nezbývalo již
nic jiného . . ,

Shromáždění nemělo chuti následovati červencovou vládní činnost na poli
Martově. Ovládla je divokost komuny. Král v shromáždění nedošel nejmenší pod¬
pory. Posmívali se mu a mluvili o jeho „sesazení”. Švýcaři bojovali, až dostali od
krále rozkaz, aby přestali, a potom — byli většinou pobiti, protože se dav roz¬
vzteklil pro zbytečné krveprolévání a vztekem nebyl sebe již mocen.

690

Zdlouhavý a nudný pokus udělati z Ludvíka jakéhosi Merovinga, změniti ome¬
zeného a nepolepšitelného absolutistického panovníka v počestného korunovaného
republikána, dospíval nyní pomalu k svému tragickému konci. Skutečným pánem
ve Francii byla pařížská komuna. Zákonodárné shromáždění — jehož smýšlení se
zřejmě změnilo — zbavilo krále jeho hodnosti, uvěznilo ho v Templu, nahradilo
jej výkonným výborem a vyzvalo národní konvent, aby vypracoval novou ústavu.

Napětí vlastenecké a republikánské Francie bylo již nesnesitelné. Její armády
se valily na ústupu bezpomocně k Paříži (viz mapu) , Longwy padlo již dříve, po
něm následovala veliká pevnost Verdun a zdálo se, že již nic nezadrží pochod spo¬
jenců na hlavní město. Strach z royalistické zrady se měnil v panickou ukrutnost.
Royalisty bylo třeba stůj co stůj umlčeti a odstraniti. Komuna se sama dala na
hon za nimi; koho z nich ch5d:ili, uvěznili, až byla pařížská vězení přeplněna. Marat
viděl nebezpečí krutého vraždění. Pokusil se, než bude příliš pozdě, zříditi náhlý
soud, který by oddělil v této nejpestřejší směsi skutečných osnovatelů a podezřelých
i neškodných šlechticů nevinné od vinných. Nepochodil a na počátku září nastalo
vraždění, jemuž nebylo již možno zabrániti.

Znenadání padlo jedno a potom další vězení do rukou povstaleckých tlup. Zřízen
jakýsi nedokonalý soud a venku se shromáždila divoká chátra ozbrojená šavlemi,
píkami a sekerami. Vězňové byli jeden po druhém — muži i ženy bez rozdílu —
vyváděni z kobek, několik stručných otázek, a byli buď propuštěni s výkřikem
„Ať žije národ!” nebo předhozeni chátře u vrat. Tam se v davu mezi sebou rvali
a prali o to, aby mohli ubohou oběť udeřit i nebo kopnouti. Do odsouzených bodali,
sekali a bušili, až pod ranami dokonali; utínali jim hlavy, nabodávali je na kopí
a nosili je po městě, zmrzačená těla pak pohodili. Mezi jinými zahynula i kněžna
de Lamballe, kterou král a královna zanechali v Tuileriích. Její hlavu, nabodnutou
na píku, donesli k Templu, aby ji královna viděla.

V královnině cele byli dva národní gardisté. Jeden mermomocí chtěl, aby vy¬
hlédla oknem a podívala se na to příšerné divadlo; druhý se ze soucitu tomu
vzepřel.

Zatím co se v Paříži odehrávala tato rudá tragedie, zadržel francouzský generál
Dumouriez, který rychle vrhl svou armádu z Flander do lesů argonských, za Ver-
dunem postup spojenců. Dvacátého září došlo u Valmy k bitvě, v níž bojovalo
hlavně dělostřelectvo. Nepříliš rozhodný nástup Prusů byl zastaven, francouzská
pěchota stála pevně, její dělostřelectvo bylo lepší než dělostřelectvo spojenců. Ještě
deset dní váhal vévoda brunšvický, a potom začal couvati k Rýnu. Kyselé hrozny
šampaňské způsobily v pruské armádě úplavici. Tato bitva u Valmy — bylo to
sotva více než dělostřelecká přestřelka — byla z rozhodujících bitev v světových
dějinách. Revoluce byla zachráněna.

Národní shromáždění se sešlo 21. září 1792 a ihned prohlásilo republiku. Soud
nad králem a jeho poprava byly vlastně jen logický důsledek těchto událostí.
Zemřel spíše jako symbol než jako muž. Nemohlo se s ním udělati nic jiného;
ubožák byl zemi na obtíž. Francie mu nemohla dovoliti, aby šel a posiloval uprchlí¬
ky, nemohla ho míti ani doma, aby neškodil; jeho život jí byl nebezpečím. Marat
neúprosně naléhal, aby krále postavili před soud, ba při své bezohledné poctivosti
by nebyl krále obvinil z ničeho, čeho se dopustil před tím, než podepsal ústavu,
protože do té chvíle byl skutečným panovníkem, byl nad zákonem a nemohl tedy

691

býti viněn z nezákonnosti. Rovněž nechtěl Marat dovoliti útoky na královskou
radu . . . Marat vůbec měl úlohu trpkou, a přece často spravedlivou; byl to veliký
muž, jemný duch, ohnivý; zápasil s onou organickou nenávistí v krvi, která není
dcerou ducha, nýbrž těla.

Ludvík byl sťat v lednu r. 1793. Byl gilotinován — neboť od září předcházejícího
roku byla zavedena gilotina jako úřední popravčí nástroj francouzský.

Danton byl ve své lví úloze znamenitý. „Evropští králové nás vyzvali”, řval.
„Hodíme jim tu královskou hlavu!”

11. Jakobínská revoluce 1792 — 9|

A potom následovalo podivné období v dějinách francouzského lidu. Vyšlehl
mohutný plamen nadšení pro Francii a pro republiku. Dohodám doma i za hra¬
nicemi měl býti už konec; doma měli býti ocejchováni přívrženci strany královy
a každá neupřímnost k republice; v cizině měla býti Francie záštitou a pomocnicí
všech revolucionářů. Celá Evropa, celý svět se měl státi republikánským. Fran¬
couzská mládež se válem hrnula do repubhkánských armád ; nová a úžasná píseň,
píseň, která dodnes rozpaluje krev jako víno, rozšířila se letem po celé zemi —
„marseillaisa”. Před touto hymnou, před útočnými řadami francouzských bajonetů
a nadšeně obsluhovanými děly nepřátelské armády rychle couvaly. Před koncem
r. 1792 postoupila francouzská vojska daleko za hranice největších úspěchů Lud¬
víka Xrv.; všude stála na cizí půdě. Byla v Brusselu, zaplavila Savojsko, loupežně
vpadla do Mohuěe a na Holandsku dobyla Šeldy. A tu udělala francouzská vláda
nemoudrou věc. Jsouc pobouřena vypuzením svého zástupce z Anglie — byl vyhnán
hned po Ludvíkově popravě — vyhlásila Anglii válku. Byl to nerozum, protože
revoluce, která opatřila Francii novou nadšenou pěchotu a znamenité dělostřelectvo,
zbavené svého šlechtického důstojnictva a mnohých tradic, jež mu jen překážely,
zničila kázeň svého loďstva, a na moři svrchovanými pány byli Angličané. Tato
vyzývavost sjednotila veškeru Anglii proti Francii, kdežto před tím byl ve Veliké
Britanii velice silný liberální ruch, který revoluci přál.

Boj, který Francie v následujících několika letech vedla s evropskou koalicí,
nemůžeme vypravovat! dopodrobna. Rakušany vypudila z Belgie nadobro a z Ho¬
landska udělala republiku. Holandské loďstvo, zamrzlé v Texlu, se poddalo hrstce
jízdy bez jediné rány z děla. Francouzský nátlak na Itálii byl na nějakou dobu
zastaven a teprve zase r. 1796 vedl nový generál, Napoleon Bonaparte, otrhané
a hladové republikánské armády u vítězoslávě Piemontskem do Mantuy a do
Verony. Tyto „Dějiny” nemohou zevrubně popisovat! válečná tažení, ale musí si
všimnouti nového ducha a nového způsobu vésti válku. Staré armády vojáků
z povolání bojovaly, jen aby bojovaly, beze všeho zájmu, jako dělníci, placení za
hodinu; tahle nová úžasná vojska bojovala, třeba hladova a žíznivá, za vítězství.
Jejich nepřátelé jim říkali „Noví Francouzové”. C. F. Atkinson praví (v článku
Francouzské revoluční války v „Encyclopaedia Britannica”) :

„Spojenci byli hlavně ohromeni počtem a rychlou pohyblivostí republikánů.
Na chvat sehnané armády se nedaly zadržeti opravdu ničím. Stany nebylo možno
opatřiti pro nedostatek peněz, nebylo je možno dopravovat!, protože by se k tomu

692

Marie Antoinette, manželka Ludvika XVI.
Podle obrazu Mme La Brun ve Versailles

Marie Antoinette ve vězeni v Corncier-
gerie. Podle obrazu J. Robert-Fleuryho

H. G, Wells, Džjiny svžca — 44.

693

bylo bývalo spo¬
třebovalo ohromně
mnoho vozů, ale
nebylo toho ani na¬
léhavě třeba, neboť
nepohodlí, které by
v armádách vojáků
ze řemesla bylo bý¬
valo důvodem k
všeobecně deserci,
snášeli vojáci let
1793 — 1794 radost¬
ně. Zásoby potravy
pro tak neslýchaně
ohromná vojska
nebylo možná za
vojskem dovážeti
a Francouzové se
brzy spřátelili spo¬
třebou, „živiti se ze
země”. Tak rok
1793 viděl zrození

moderní válečné soustavy — rychlou a hbitou pohyblivost, úplné rozvinutí národní
síly, táboření v přírodě, rekvisice proti bývalému obezřelému zatajování pravých
záměrů, malým armádám vojska z povolání, stanům a plným porcím i nemístnému
týrání. První směr byl projevem ducha vynucujícího si rozhodnutí, druhý ducha,
který dává v sázku málo, aby získal také jen málo ...”

A zatím co tjd:© zástupy otrhaných nadšenců zpívaly „marseillaisu” a bojovaly
za F r a n c i i, nejsouce si patrně nikdy docela dobře vědomy, zda loupí krajiny, do
kterých se přivalily, či je osvobozuji, republikánské nadšení v Paříži stravovalo
se samo způsobem mnohem neslavnějším. Marata, jediného muže vůdčího ducha
mezi jakobíny, sužovala již tou dobou k zešílení nevyléčitelná choroba a brzy potom
byl zavražděn ; Danton byl vlastenecká blýskavice; vytrvalý f anatism Robes-
pierrův ovládal situaci. Je těžko posouditi tohoto muže; byl chatrného zdraví,
rozený bázlivec a domýšlivec. Ale měl dar, kterého moc potřebuje více než čehokoli
jiného — měl víru. Nevěřil v boha, ve kterého lidé věřívají, nýbrž v jakousi Nej-
vyšší bytost, jejímž prorokem je prý Rousseau. Oddal se myšlence zachránit!
republiku, jak on si ji představoval, a domníval se, že ji nemůže nikdo jiný
zachrániti, leč on sám, takže udržeti si moc bylo zachránit! republiku. Zdálo se, že
z krve povražděných royalistů a z popravy královy vystoupil živý duch republik3^
Byla povstání: jedno na západě v okrese La Vendée, kde se lid vzbouřil proti
odvodům a proti tomu, že pravověrné kněžstvo zbavili majetku ; odboj vedla šlechta
a kněžstvo. Druhé bylo na jihu, kde se Lyon a Marseilles vzbouřily a královi pří¬
vrženci v Toulonu přijali anghckou a španělskou posádku. Zdálo se, že není na to
účinnější odpovědi než pokračovat! ve vraž<jění přívrženců strany královské.

694

Nic nemohlo lépe potěšiti divoké srdce pařížské spodiny. Revoluční soudní dvůr
zahájil činnost a začalo nepřetržité vraždění. Za třináct měsíců do června 1794
bylo 1220 poprav, v následujících sedmi nedělích padlo rukou katovou 1376 obětí.
(Právě vynalezená gilotina se výborně hodila do té nálady. Byla sťata královna
a většina odpůrců Robespierrových byla rovněž gilotinována. Byl gilotinován Danton,
protože se vyslovil, že už snad je toho gilotinování dosti; den po dni, týden po
týdnu utínal tento ďábelský přístroj hlavy a hlavy a nové hlavy. Zdálo se, že
Robespierrova vláda žije z krve a že krve potřebuje čím dále tím více, jako ten, kdo
užívá opia, potřebuje stále více opia.

Danton byl ještě onen starý Danton, lví srdce a vzorný příklad i pod gilotinou.
„Dantone”, zvolal „žádnou slabost!”

A nejpodivnější při tom při všem jest, že Robespierre byl nade všecku pochyb¬
nost poctivý. Byl mnohem poctivější než všichni ti, kdo přišli po něm. Nadchla
jej sžíravá vášeň pro nové uspořádání lidského života. Pokud měl vliv, výbor pro
veřejnou bezpečnost, ona nahodilá vláda dvanácti, která nyní odstrčila konvent
stranou, budoval. Základ, na kterém vláda zamýšlela budovati, byl úžasný.
Všecky spletité otázky, se kterými my zápasíme ještě dnes, byly rozluštěny rychle
a povrchně. Pokusili se zavěsti majetkovou rovnost. ,, Bohatství”, řekl St. Just,
„jest hanebné”. Zdanili nebo zabavili majetek zámožných, aby byl rozdělen
chudým. Každý měl míti možnost založiti si rodinu a uživiti ženu a děti. Dělník
byl hoden své mzdy, ale neměl práva na zvláštní výhody. Pokusili se odstraniti
vůbec zisk, hrubou pobídku skoro veškerého lidského obchodování od začátku
společnosti. Zisk jest hospodářská hádanka, která nás ještě dnes znepokojuje. Ve
Francii byly r. 1793 drsné zákony proti „výdělkářství”. Anglie r. 1919 uznala za
potřebné udělati zákony docela podobné. Jakobínská vláda nepředělávala jen — ve
výmluvných obrysech — soustavu hospodářskou, ale také společenskou. Rozvod
byl snadný jako sňatek ; rozdíl manželských a nemanželských dětí byl zrušen. Byl
zaveden nový kalendář s novými jmény pro měsíce, týden o deseti dnech, atd. —
to všecko je už dávno to tam; avšak také těžkopádné mince a pomíchané váhy
a míry staré Francie ustoupily prosté a jasné soustavě desetinné, která platí
dodnes . . .

Výstřední skupina navrhovala spolu s ostatními zřízeními odstraniti i Boha
a nahraditi jej zbožněním Rozumu. Opravdu byla také slavnost Rozumu v kate¬
drále notre-damské, při níž hezká herečka byla bohyní Rozumu. Ale proti tomu se
ozval Robespierre; atheistou nebyl. „Atheism,” povídal, „je aristokratický. Idea
Nej vyšší b5rtosti, která bdí nad utlačovanou nevinností a trestá vítězný zločin, jest
v podstatě idea lidová.”

Dal tedy popraviti Héberta, který uspořádal slavnost Rozumu, a celou jeho
družinu.

Když se blížilo léto r. 1794, bylo na Robespierrovi pozorovat! jakousi duševní
rozháranost. Hluboce se obíral svým náboženstvím. (Žalářování a popravy pode¬
zřelých pokračovaly dále a ve stejném tempu jako dříve. Pařížskými ulicemi denně
drkotala Hrůza a její vozy plné odsouzených k smrti.) Robespierre přiměl konvent
k prohlášení, že Francie věří v Nejvyšší bytost a v utěšující učení o nesmrtelnosti
duše. V červnu slavil velikou slavnost, svátek Nejvyšší bytosti. Bylo veliké, skvěle
aranžované procesí na pole Martovo, které sám vedl nesa v ruce velikou kytici

695

z květin a pšeničných klasů. Loutky z hořlavin, představující Neznabožství a Ne¬
řest, byly slavnostně spáleny; potom — obratným výkonem duchaplného strojo¬
vého zařízení, vstoupila za mírného praskotu na jejich místo nespahtelná socha
Moudrosti. Byly řeči — největší měl Robespierre — ale patrně bez obřadů.

Potom dal Robespierre najevo, že by rád přemýšlel někde stranou rušného
života. Měsíc se konventu vzdaloval.

Jednoho červencového dne se zase objevil a měl prapodivnou řeč, která jasně
naznačovala, že dojde k novým pronásledováním. ,,Hledím-li na spousty neřestí,
které revoluční proud s sebou strhl”, volal ve své poslední veliké řeči v konventu,
,, chvě ji se mnohdy hrůzou, abych nebyl pošpiněn nečistým sousedstvím ničemů.
Vím, že jest společným tyranům světa snadno zašlápnout! osamělého jednotlivce;
ale rovněž vím, co je povinností muže, který dovede umříti při obraně lidstva.”

A tak to šlo dále neurčitými výrazy, ve kterých byla zřejmá hrozba.

Konvent vyslechl jeho řeč mlčky; když potom kdosi dal návrh, aby byla řeč
publikována, propukla bouře nevole a dovolení dáno nebylo. Robespierre odešel do
duše rozhořčen do klubu svých stoupenců a přečetl svou řečještě také
tam!

Té noci bylo plno řečí, schůzí a příprav na druhý den, a následujícího jitra se
konvent proti němu vzbouřil. Nějaký Tallien mu hrozil dýkou ; když se Robespierre
pokusil promluvit!, byl ukřičen a předseda po něm hodil zvonkem. ,, Předsedo
lupičů,” rozkřikl se Robespierre, „žádám o slovo!” Nebylo mu dáno. Hlas mu
selhal, rozkašlal se a jen chrčel. ,,Dusí ho Dantonova krev,” vykřikl kdosi.

Byl obžalován a uvězněn spolu se svými hlavními pomocníky.

Potom povstala radnice, dosud pevně jakobínská, proti konventu a vyrvala
Robespierra a jeho druhy z rukou věznitelů. V noci se sbíraly síly, jedny táhly
sen a druhé proti nim; konečně se asi o třetí ráno venku u radnice srazilo vojsko
konventu s vojskem komuny.

Jakobínský velitel Henriot stál po parném dnu nahoře na schodech opilý; začalo
se vyjednávat, a potom po nějakém váhání přešli vojáci komuny k vládnímu
vojsku. Vlastenecké city se projevily pustým řevem a někdo vyhlédl z radnice.
Robespierre a zbytek jeho soudruhů poznali, že jsou zrazeni — byli v pasti.

Dva nebo tři z nich se vrhli z okna a těžce se poranili o dolejší zábradlí, ale
nezabili se. Jiní se pokusili o sebevraždu. Robespierra střelil četník do dolní čelisti.
Našli ho, jak ležel s vytřeštěnýma očima a bledým obličejem, jehož dolní část byla
zakrvácena.

Sedmnáct hodin trval jeho zápas se smrtí. Po celou tu dobu nepromluvil jedi¬
ného slova; jeho čelist byla jen hrubě obvázána kusem špinavého plátna. On a jeho
druhové i zmrzačení umírající, kteří vyskočih z okna, dohromady dvaadvacet lidí,
byli doneseni ke gilotině místo těch odsouzenců, kteří byli určeni na onen den.
Oči měl skoro stále zavřeny, ale Carlyle vypravuje, že je otevřel, aby viděl, jak
se nad ním zdvihá ten veliký nůž, a vzpíral se. Rovněž prý se zdálo, že zasténal,
když mu popravčí snímal obvaz. Potom nůž spadl, rychle a soucitně.

Hrůza byla skončena. Všeho všudy bylo odsouzeno a popraveno na čtyři tisíce
lidí.

696

12. Direktorium

Je důkazem nesmírné životnosti a hluboké opravdovosti té záplavy nových
ideálů a záměrů, že francouzská revoluce uvolnila spoustu praktického usilování,
a že i potom to, co groteskní osobnost a činnost Robespierrova zkarikovala a ze¬
směšnila, mohlo plynouti jako zúrodňující bystřina. Robespierre odhahl její nej¬
hlubší myšlenky zelenými a zkreslujícími čočkami své pošetilé marnivosti a sobec¬
tví, ukázal, kam vedou její metody a poslední cíle, krvavou hrůzou potřísnil a zne¬
čistil všecky její naděje a shby, a přece síla oněch idejí zničena nebyla. Obstály
ve vrcholné zkoušce směšnosti i hrůzy. I po jeho pádu vládla republika ještě dále
nepřemožena. Nemajíc vůdce, neboť, co po něm přišlo, byla skupina zch5dralých
nebo obyčejných lidí, zápasila ta evropská republika dále, padala a zase povstávala,
z novu a znovu zápasila, spoutaná, ale nepřemožitelná.

Je dobře připomenout! na tomto místě čtenáři skutečný rozsah tohoto období
Hrůzy, které tak živě dráždí obrazotvornost a které dosud bývalo nepoměrně zve¬
ličováno proti ostatním částem Revoluce. Od r. 1789 do r. 1791 měla francouzská
revoluce pravidelný vývoj a od léta r. 1794 byla republika stát spořádaný a vítězný.
Hrůzovláda nebyla dílem veškeré země, nýbrž dílem městské chátry; že ta chátra
vůbec byla a že tak divošsky řádila, zavinila špatná správa a sociální nespravedli¬
vost staré vlády. Ta Hrůza mohla propuknout! jen vytrvalou zrádnou neupřímností
přívrženců strany královské, jež doháněla výstřední povahy k šílenému běsnění,
kdežto jádro umírněných republikánů odvracela od jakéhokoli zakročení. Nejlepší
lidé byli zaměstnáni bojem s Rakušany a s přívrženci královými na hranicích.

Třeba připomenouti, že úhrnný součet zabitých za hrůzo vlády činil několik
tisíc a v těchto několika tisících bylo jistě dosti mnoho skutečných odpůrců, které
podle tehdejších názorů republika měla právo usmrtiti. Byli v tom také takoví
zrádcové a pletichán jako Filip, vévoda orleánský — z Palais Royal — který hla¬
soval pro smrt Ludvíka XVI. V jediný den zahájení ofensivy na Sommě v červenci
r. 1916 obětovali angličtí generálové více lidských životů, než jich padlo v celé
francouzské revoluci od začátku až do konce.

Slýcháváme tak často o mučednících francouzské hrůzovlády, protože to nebyli
jen obyčejní lidé, nýbrž lidé vynikající, s velikými společenskými styky, a protože
se s jejich utrpením také trochu dělala propaganda. Ale proti tomu zase uvažujme
o tom, co se tehdy dělo ve vězeních celého světa vůbec. V té době, kdy ve Francii
vládla Hrůza, zabili v Britsku a v Americe mnohem více lidí pro zločiny — velmi
často docela běžné zločiny proti majetku — než. jich bylo odsouzeno revolučním
tribunálem pro velezradu. Arci to byli skutečně lidé docela hrubí, ale jejich utrpení
bylo stejné. V Massachusetts oběsih r. 1789 holku za to, že násilně vzala klobouk
a boty s přezkami jiné holce, kterou potkala na ulici. Lidumil Howard našel zase
(okolo r. 1773) mnoho docela nevinných lidí, držených v anghckých žalářích, které
po vyšetření zase propustili, ale kteří nemohli zaplatit! žalářníkovi povinný po¬
platek. A tato vězení byly špinavé díry, nad kterými nebylo dozoru. Mučení užívali
ještě tenkrát v hanoverských dominiích jeho britského veličenstva krále Jiřího III.
Ve Francii mučili až do doby Národního shromáždění. Tyto věci znamenají úroveň
toho věku. Není docela zjištěno, že by byli francouzští revolucionáři někoho
zúmyslně mučih. Těch několik set francouzských šlechticů spadlo do jámy, kterou

697

by jich veliká většina byla ráda vykopala jiným. Bylo to tragické, ale v měřítku
všeobecných dějin to nebyla tragedie veliká. Za „hrůzovlády” byl prostý člověk
ve Francii svobodnější, žilo se mu lépe a byl šťastnější, než býval r. 1787.

Dějiny republiky po létě r. 1794 se stávají zamotanou historií politických skupin,
které usilovaly o všecko, od radikální republiky až do royalistické reakce, ale
všechny pronikala všeobecná touha zaopatřit! práci všem, byť i za značné
ústupky. Bylo několik povstání jakobínských i royalistických ; zdá se, že bylo
něco, co bychom dnes mohh nazvati pařížskými apači, třída lidí docela hotových
bojovati a loupiti na obou stranách; přes to vytvořil konvent vládu, pětičlenné
direktorium, které udržovalo Francii po pět let. Poslední, nejhrozivější vzpouru
v říjnu r. 1795 potlačil s neobyčejnou obratností a rozhodností nadějný mladý
generál, Napoleon Bonaparte.

Direktorium za hranicemi vyhrávalo, ale doma bylo neplodné ; jeho členové lpěli
na výhodách a slávě úřadu příliš úzkostUvě, aby chystali ústavu, která by je
odstranila; a rovněž byli příliš nepočestní, aby mohli vžiti na sebe úkol finanční
a hospodářské obnovy, kterou stav Francie naléhavě V3miáhal. Třeba uvésti jen
dvě jména — Carnota, poctivého republikána, a Barrasa, zřejmého taškáře. Jejich
pětiletá vláda byla v těchto dějinách velikých změn podivnou mezihrou. Přijímali
věci tak, jak je nalezli. Propagační horlivost revoluce zanesla francouzské zbraně
do Holandska, Belgie, Švýcarska, jižního Německa a severní Itálie. Všude vyháněli
Francouzi krále a zřizovali republiky.

Ale všechna ta propagační horlivost, kterou direktorium tak živě podněcovalo,
mu nebránila drancovati osvobozené národy, aby se ulevilo finančnímu zatížení
francouzské vlády. Jejich válčení bylo Čím dále tím méně svátou válkou za svobodu
a čím dále tím více se podobalo útočným válkám starého režimu. Poslední rys velké
monarchie, který Francie chtěla odstraniti, byla její zahraniční politika. Ale vidíme,
že byl za direktoria tak účinný, jako by revoluce ani nebylo bývalo.

IS. Přestávka v přestavbě a úsvit moderního socialismu

Odliv toho revolučpího přílivu, onoho přílivu, který způsobil velikou revoluci
americkou a hrozil zatopiti všecky evropské monarchie, se počal projevovat!. Jako
by se ode dna lidských dějin bylo něco 2!dvihlo, vzepjalo se v obrovském úsilí a na
Čas se vyčerpalo. Odplavilo to mnoho zastaralého a špatného, ale přes to zbylo
ještě mnoho zla a nespravedlnosti. Rozřešilo to mnohou záhadu a způsobilo, že se
touha po společné práci a řádu octla tváří v tvář přímo před záhadami mnohem
ohromnějšími, které, jak se zdálo, to jen odhalilo. Zmizely rozmanité výsady,
zmizelo t5rrainství, zmizelo náboženské pronásledování. Když tedy vady starého
režimu pominuly, zdálo se, že vlastně ani nikdy nebyly příliš důležité. Důležité však
bylo, že prostí lidé přese všecka svá volební a jiná občanská práva a přese všecko
vášnivé úsilí ještě nebyli svobodni a ještě se netěšili stejné spokojenosti; že onen
ohromný slib, se kterým revoluce přišla, zůstal nesplněn a obraz nového světa
nedokončen.

Ale konec konců uskutečnila tato revoluční vlna skoro všecko, co si lidé vy¬
mýšleli, než revoluce přišla. Její nynější neúspěch nebyl zaviněn nedostatkem

698

útočnosti, nýbrž nedostatkem promyšlenosti. Leccos, co před tím lidstvo tísnilo,
bylo odplaveno navždy. A teď, když to bylo odplaveno, se jasně ukázalo, jak byli
lidé nepřipraveni pro tvůrčí možnosti, které jim toto vyklizení poskytlo. Revoluční
doby jsou doby činu; v těch dobách lidé sklízejí úrodu myšlenek, které rostly
a zrály v obdobích předcházejících ; sklízejí a připravují pole pro novou setbu, ale
nemohou z ničeho nic vyrobiti uzrálé nové myšlenky, kterými by mohli Čeliti
netušeným záhadám.

Když lid smetl krále a šlechtu, kněží a inkvisitory, statkáře, výběrčí daní
a dohližitele, octl se po prvé tváří v tvář samým základům sociální stavby, vzta¬
hům, které až do té doby pokládal za zajištěny, a dosud nikdy si neuvědomil, že by
bylo třeba o nich úporně a vytrvale přemýšlet!. Lidé poznali, že zřízení zdánlivě
docela přirozená a věci zdánlivě tak nutně za sebou následující jako dnešní úsvit
za včerejším a letošní jaro za loňským, jsou vlastně zřízení umělá, která by bylo
možno říditi, jen kdyby nebyla tak závratně složitá; poznali, že právě v tuto chvíli,
kdy odbočili ze starých, vyježděných kolejí, je naléhavě třeba řízení. Nový řád
přesvědčil lid, že před ním stojí tři hádanky, na jejichž rozluštění vůbec nebyl při¬
praven: vlastnictví, měna a mezinárodní styky.

Probírejme t5do tři problémy po pořádku a ptejme se, co jsou a jak se dostaly
do lidského života. Život každého člověka jest s nimi velmi hluboce spojen a na
rozluštění těchto problémů každému velice záleží. Co nyní v dějinách následuje, jest
čím dále tím zřetelněji se projevující úsilí rozluštiti tyto problémy, to jest vyložiti
majetek, upraviti měnu a ovládnout! mezinárodní styky tak, aby mohla nastati
světová, pokroková a šťastná obec dobré vůle. To jsou tři hádanky sfingy Osudu,
na které musí člověčenstvo najiti nějakou odpověď, sice zahyne.

Idea vlastnictví vzniká z bojovných pudů rodových. Dávno před tím, než lidé
byli lidmi, byl jejich pravěký předek opičák vlastníkem. Nej jednodušší vlastnictví
je to, zač zvíře bojuje. Pes a jeho kost, tygřice a její doupě, řijící jelen a jeho stádo,
to je hárající vlastnictví. Není nesmyslnějšího výrazu v sociologii než slova „prvotní
komunism”. „Starý” jako náčelník kmene v dávných dobách paleolitických houžev¬
natě lpěl na svém vlastnictví, na svých ženách a dcerách, na svých nástrojích, na
svém viditelném vesmíru. Vkročil-li cizí muž do jeho viditelného světa, dal se s ním
do boje a mohl-li, zabil jej. Časem se kmen, jak to Atkinson přesvědčivě vyložil ve
svém spise Primal Law, rozrůstal tím, že „starý” pomalu strpěl, aby vedle
•něho žili jiní mladí muži, aby měli své ženy, které ukořistili u některého cizího
kmene, své nástroje a ozdoby, které si sami vyrobili, a zvěř, kterou pobili. Lidská
společnost rostla dohodou o tom, co má komu náležeti. Byla to velikou měrou
dohoda a spolek, který lidem vnutila naléhavá potřeba vypuditi některý jiný
kmen z jejich viditelného vesmíru. Pahorky, lesy a řeky se jen proto nestaly půdou
mou nebo tvou, protože bylo nutno, aby byly půdou naší. Každý z nás by byl
raději, kdyby to byla jeho půda, ale to nešlo. V tom případě by nás ti druzí
zničili. Společnost jest tedy od samého začátku zmírněné vlastnictví. Vlastnictví
u zvířete a prvotního divocha byl cit mnohem silnější, než je nyní v dnešním vzdě¬
laném světě. Jeho kořeny vězí mnohem pevněji v našich pudech než v rozumu.

U přírodního divocha a u dnešního nevzdělaného člověka — neboť jest dobře
mí ti na paměti, že dnes není nikdo z nás od pravěkého člověka vzdálen více než

699

čtyři sta pokolení — není oblast jeho vlastnictví omezena. Všecko, Čeho si člověk
vydobyl, bylo jeho: ženy, zajatci, kterých bylo ušetřeno, lapená zvířata, lesní plo¬
diny, kamenný lom — zkrátka všecko. Když se obec rozrůstala a byl dán jakýsi
zákon, aby se omezil vražedný vyhlazovací boj, vytvořili lidé hrubý a vhodný
způsob, jak vymeziti vlastnictví. Muži mohli míti všecko, nač první přišli, co si
chytili nebo nač si první udělali nárok. Zdálo se přirozené, že se dlužník, který
nemohl zaplatiti, stával majetkem svého věřitele. Rovněž bylo přirozené, že muž,
který si přivlastnil kus půdy, směl potom vymáhati poplatek na každém druhém,
kdo té půdy chtěl užívati. A jen ponenáhlu, v dobách, kdy se lidem v dálce na
obzoru začaly objevovat! první červánky možností spořádaného života, začali
toto neomezené vlastnictví uznávati za mrzutou nezbytnost.

Lidé poznávali, že se narodili do světa, který už celý někomu náležel nebo na
který si už někdo dělal nárok, ba shledali dokonce, že se sami narodili jako něčí
majetek nebo předmět nároku. Dnes je těžko stopovati sociální boje starší civili-
sace, ale to, co jsme vypravovali v dějinách římské republiky, ukazuje, že obec
dochází toho názoru, že se dluh může státi veřejným břemenem a potom že jej
třeba odstranili, a že také neomezené vlastnictví půdy jest rovněž veřejným bře¬
menem. Víme, že Babylonie v pozdější době přísně omezila vlastnická práva na
otroky. Konečně v učení největšího revolucionáře, Ježíše Nazaretského, nacházíme
tak prudký útok na majetek, jaký do té doby nebyl učiněn. Řekl přece, že snáze
projde velbloud uchem jehelným, než bohatec vejde do království nebeského.

Zdá se, že lidé za posledních pětadvacet nebo třicet století stále a nepřetržitě
uvažovali o přípustném rozsahu majetku. Devatenáct set let po Ježíši Nazaretském
je celý svět, který poznal křesťanské učení, přesvědčen, že člověk nemůže býti
ničím majetkem. V téhle věci se obecné svědomí úplně převrátilo. Velmi silný otřes
utrpěla myšlenka, že „si člověk se svým vlastnictvím může dělati, co mu libo”,
neboť se vysk5rtovaly už i jiné druhy vlastnictví. Ale lidskému světu na sklonku
osmnáctého století byla celá ta věc otázkou, na kterou dosud neměl odpovědi.
Dosud se mu ještě dosti jasně nerozbřesklo — tím méně se na něčem ustanovil,
aby podle toho jednal. Jedním z jeho prvotních pudů bylo chrání ti majetek, aby
se nestal obětí nenasytnosti a nešetrnosti králů a kořistí hrabivých šlechtických
dobrodruhů. Revoluce ?ačala chrániti soukromý majetek. Ale její vyrovnávací
formule ji zavedly ke kritice právě toho majetku, k jehož ochraně povstala. Jak
mohou býti lidé svobodni a sobě rovni, když tolik jich nemá, kam by hlavu složili
a co by jedli, a ti, kdo mají, nechtějí je ani krmit ani jim poskytnout přístřeší, leda
budou-li jim za to dřít? To je přes příliš, bědovali chudí.

Na tuto hádanku byla jakobínská odpověď: „Rozdělit!” Chtěli majetek zmoc-
niti a zevšeobecniti. Jdouce jinou cestou k témuž cíli, byli již v osmnáctém století
primitivní socialisté — nebo přesněji komunisté — kteří si přáli, aby soukromý
majetek byl vůbec „zrušen”. Vše, co bylo, mělo patřiti státu. Teprve s rozvojem
devatenáctého století si začali lidé uvědomovat!, že majetek není jen tak jedno¬
duchá věc, nýbrž že je to velmi široký pojem, zahrnující v sobě věci různé ceny
a důležitosti, že mnohé z nich, na př. vlastní tělo, umělcovy nástroje, šatstvo,
kartáčky na zuby, jsou přirozeně a bez řeči osobním majetkem a že je spousta věcí,
na př. dráhy, rozmanité stroje, domy, pěstované zahrady, zábavní loďky — věcí,
z nichž třeba o každé jednotlivé podrobně uvažovat! , pokud a za kterých omezení

700

ji možno ještě poČítati k soukromému vlastnictví a kdy už náleží veřejnosti a má
býti spravována a řízena státem ve prospěch všech.

Dnes máme před první revoluční generací výhodu promyšlené zkušenosti z po¬
sledních 140 let, ale přes to ještě dnes jest úsudek o majetku spíše jen veliký
a prudký kvas než pevné vědění. Za toho stavu věcí bylo nemožné, aby Francie
osmnáctého. století poskytla jinou podívanou než neurčité a zmatené lidové hnutí,
které hledělo vlastníky zbaviti majetku, a proti němu malé i velké vlastníky, kteří
lpěli úporně na svém majetku a žádali především jeho zajištění.

Neurčitost lidských názorů o vlastnictví byla nerozlučně sdružena s neurčitými
názory o penězích. Takto upadla i americká i francouzská republika do vážných
nesnází. Máme tu před sebou zase něco, co není jednoduché — je to klubko zvyklostí,
společenských konvencí, zákonů a převládajících duševních sklonů; z toho všeho
vyvstávají problémy, které nepřipouštějí prostého řešení a přece mají nesmírný
význam v každodenním životě společenského celku. Řádné zhodnocení odměny,
které se člověku dostává za denní práci, má zřejmě základní důležitost pro činnost
společenského stroje. Důvěra v drahé kovy a v peníze z nich ražené jistě rostla
v dějinách lidstva jen ponenáhlu, až se konečně ustálila všeobecná jistota a pevná
víra, že dobré peníze mají svou kupní sílu všude. A sotva se tato jistota trochu
ustálila, už ji vydala povážlivému napětí a zmatenému kolísání činnost vlád, které
snižovaly cenu obíhajících kovových peněz a nahrazovaly je papírovými penězi.
Jakmile nastaly vážné politické a sociální přesuny, začal peněžní stroj váznouti
a pracovati nepřesně. I Spojené státy i francouzská republika zahájily svou životní
pouť za finančních nesnází. Obě vlády si vypůjčovaly a vydávaly papírové sliby, že
zaplatí úroky, větší úroky, než mohly slušně dávati. Obě revoluce vedly k zou¬
falým státním výdajům a půjčkám, a současně přestalo vzdělávání půdy, přestala
výroba, což ještě více umenšilo skutečné bohatství, podrobené dani. Nejsouce s to,
aby platily zlatém, uchýlily se obě vlády k vydávání papírových peněz, slibujíce,
že zaplatí na záruku půdy ještě nevzdělané (v Americe) nebo církevních statků,
právě zabavených (ve Francii). V obou případech přestoupila emise vydaných
dluhopisů daleko důvěru lidí v novou záruku. Zlato se stahovalo, chytráci si je
schovávali, nebo šlo do ciziny, aby se jím platilo dovezené zboží ; a národ se místo
kovu spokojil rozmanitými poukázkami a bankovkami ceny vesměs pochybné nebo
klesající.

Jakkoli složitý jest původ měny, je možno její praktický účinek a účel, kterému
má v státě sloužiti, zhruba vyjádřiti prostými slovy. Za peníze, které člověk do¬
stává za svou (duševní nebo tělesnou) práci nebo za odstoupení svého upotřebi¬
telného majetku, si musí na konec opatřiti všechno, čeho mu je k životu z a po¬
tře b i. Užíváme tohoto slova v nejširším jeho významu a myslíme tím na př.
i cestování, knihy, divadlo, byt, lékařskou pomoc atd. Má-li každý v státě jistotu,
že tomu tak jest, i jistotu, že peníze nepozbudou své kupní síly, pak je měna —
a výměna zboží obchodem — ve stavu zdravém a uspokojivém. V tomto stavu
budou lidé rádi pracovati, ale jen v tomto stavu.

Nezbytná potřeba takové stálosti a jistoty měny jest proto pevným výcho¬
diskem vědeckého studia a měnové kontroly. Ale i při nejstálejších podmínkách
bude hodnota peněz vždycky kolísati. Úhrnná hodnota všeho prodejného spotřeb¬
ního zboží na světě a v různých zemích se mění během roku a ročních dob; na

701

podzim bývá větší blahobyt než na jaře. Přibude-li prodejného zboží, vzroste také
kupní síla peněz, nerozmnoží-li se i množství oběživa. Ale zmenší-li se výroba spo¬
třebního zboží nebo zničí-li se ho zbůhdarma veliké spousty, jak to bývá ve válce,
zmenší se podíl z veškerého spotřebního zboží, representovaného úhrnem peněz,
a ceny i mzdy stoupají. V moderní válce zničí výbuch jediné veliké pumy, i když nic
nezasáhne, práci a materiál; které by stačily na vystavění pěkného domku nebo za
které by měl unavený pracovník roční dovolenou. Zasáhne-li taková střela něco,
je třeba přidati k ztrátě spotřebního zboží ještě toto další zničení. Každá puma,
která v minulé válce praskla, zmenšila o mizivý zlomek kupní sílu všech peněz na
celém světě. A jesthže se v době, ve které se spotřební zboží stravuje a zplna nena¬
hrazuje, rozmnoží ještě také peníze v oběhu, — a naléhavá potřeba každé revoluce
a všech bojovných vlád, chystajících války, si to skoro vždy vynutí — nastane
ještě větší zvýšení cen a hlubší pokles hodnoty obíhajících peněz, kterými se platí
mzdy.

Zpravidla si vlády za této veliké tísně vypůjčují peníze, to jest vydávají cenné
papíry, nesoucí úroky, jejichž jistota je zaručena dobrou vůlí a schopností celého
státu snášeti břímě daní.

Takové operace by byly dosti nesnadné, kdyby je docela otevřeně prováděli
úplně poctiví lidé před celou veřejností a v plném světle vědecké kontroly. Ale
dosud se to ještě nikdy nestalo ; všude hledí obratný sobec, zrůda boháče, zaříditi
věc tak, aby z ní měl třeba sebe menší prospěch on. Rovněž se všude najde hloupý
sobec, který se hned lekne a ztratí hlavu. Proto tedy nyní shledáváme, že je stát
zatížen spoustou papírových peněz, což jest vlastně dluh, ze kterého se neplatí
úroky, a rovněž těžkým břemenem úroků z půjček. A když mizí veřejná důvěra,
začínají i úvěr i peníze prudce kolísati, a říkáme, že jsou znehodnoceny.

Poslední následek úplně znehodnocené měny by znamenal konec veškeré práci,
za kterou by se neplatilo naturaliemi, obchod by byl jenom výměnou zboží, a lidé
by pracovali jenom za jídlo, za šatstva a za byt. Přímým následkem částečného zne¬
hodnocení peněz jsou nenajvýš přepiaté ceny, které z obchodování činí věc horečně
odvážnou a rozsévají v dělnictvu podezření a dráždí je. Prozíraví lidé se za těchto
okolností zbaví peněz jak jen mohou nejdříve; za svou věc požadují cenu co nej-
vyšší a hned si za to koupí něco, co má trvalou cenu, jen aby se zbavili nicotných
papírových peněz. Všickni, kdo mají pevné příjmy a našetřili si hotových peněz,
trpí zvyšováním cen, a dělníci vidí s rostoucím vztekem, jak se skutečná hodnota
jejich mzdy stále zmenšuje.

Tu nastává každému řádnému člověku povinnost přispívat! podle sil k tomu,
aby došlo k nápravě a aby se vrátila jistota. Avšak všecky tradice soukromého pod¬
nikání, všecky myšlenky na sklonku osmnáctého století přispěchaly ospravedlnit!
ty, kdo hromadili svá práva, výsady a hmotný majetek v bouřích a změnách tohoto
peněžního bankrotu. Těch rozumných lidí, kteří se snažili upřímně a prostě obno¬
vit! poctivou měnu, za kterou by bylo možno pracovati, a úvěrové podmínky, bylo
na světě pramálo a jejich snaha neměla úspěchu. Finanční spekulanti té doby hráli
většinou úlohu cornwallských loupežníků — jistě ne vědomě nepočestnou, ale jim
se docela líbila a dělali ji za hlučného souhlasu svých druhů. Cílem všech čiper¬
ných lidí bylo nahromaditi co nejvíce opravdu výnosného majetku a potom, ale
teprve potom způsobiti jakési politické uklidnění, které by jim dovolovalo výhodně

702

užívali nahromaděných statků. A právě to bylo příčinou špatného hospodářského
stavu, podezření, horečného rozčilování, chtivosti a spekulace . . .

Třetí věc, na kterou revoluce nebyla připravena, nemajíc o ní jasného ponětí,
byl problém mezinárodních styků, a ten zasáhl zhoubně do tohoto stavu finančního
a hospodářského dobrodružství, do této tísně plné zmatků, kdy se lidé znepokojo¬
vali myšlenkami na vratkost soukromého majetku a nejistý stav peněžní doma.
Hned při svém zrození se republika octla ve válce. Nějaký čas vedly tu válku
čerstvé oddíly nováčků s vlasteneckým zápalem a s horlivostí, nemající v dějinách
světa příkladu. Ale tak nemohlo býti věčně. Direktorium shledalo, že je hlavou
země sice vítězné, ale nesnesitelně chudé a zápasící doma s nesnázemi, ale že
ovládá bohaté cizí země, plné pokladů na dosah ruky, plné skvělých příležitostí
hmotných i finančních. Všichni máme dvojí přirozenost, a Francouzové jsou, jak
se zdá, vyvinuti po obojí stránce zvláště logicky a symetricky.^ Do těch podro¬
bených zemí přišla Francie jako osvoboditelka, jako učitelka, učící lidstvo republi-
kánství. Z Holandska a z Belgie se stala republika batavská, Janov s přímořím se
proměnil v republiku ligurskou, severní Itálie v cisalpinskou, Švýcarsko překřtěno
na republiku helvetskou, Mulhausen, Rím a Neapol měly býti také republikami.
Jsouce seskupeny okolo Francie měly tyto republiky býti souhvězdím svobody,
ukazujícím světu cestu. To byl pohled s ideální stránky. Zároveň však začala
francouzská vláda a francouzští soukromníci v dohodě s vládou až do dna vyssá-
vati přirozené zdroje blahobytu oněch osvobozených zemí.

A tak tedy deset let po shromáždění generálních stavů se začíná nová Francie
neobyčejně podobati Francii staré. Jest červenější a k3rpí svěžejším vzezřením;
místo koruny noší čapku svobody; má novou armádu — ale zničené loďstvo; místo
starých boháčů má nové boháče, nové sedláky, kteří se drou ještě hůře než se dřeli
staří a platí ještě více daní, má novou zahraniční politiku nadmíru podobnou staré
zahraniční politice, vysvlečené z nádherného hávu — kde však zůstala říše práva
a spravedlnosti na zemi?

703

KAPITOLA XXXVI

Život Napoleona Bonaparta

1. Bonapartská rodina na Korsice

A nyní přicházíme k jedné z nejvýznačnějších postav v moderních dějinách,
k postavě dobrodruha a kořistníka, jehož příběh ukazuje neobyčejně živě choulo¬
stivý spor a boj sobectví a osobní ješitnosti, vedený se slabšími a širšími požadavky
obecného dobra. Od tohoto pozadí zmatku, úzkosti a naděje, od této vysílené, těžce
oddechující Francie a Evropy, od tohoto bouřlivého a hrozného svítání se odráží
tato temná, malá, už nemoderní osobnost, tvrdá, ucelená, schopná, bezohledná,
napodobivá a dočista všední. Narodil se r. 1769 na Korsice, ostrově ještě napolo
barbarském, jako syn dosti prosaického otce, advokáta, který byl s počátku vla¬
steneckým Korsičanem proti francouzské monarchii, jež se snažila podrobit! si
Korsiku, a který pak přešel na stranu vetřelců. Jeho matka byla nepoddajnější —
byla to vášnivě vlastenecká, silná a rázná žena. (Trestala tělesně své syny a Napo¬
leon dostal od ní jednou výprask, když mu bylo již šestnáct let.) Bylo mnoho bratrů
a sester, a rodina obtěžovala francouzské úřady žádostmi o protekci. Zdá se, že to
byla kromě Napoleona docela všední „hladová” rodina. On byl nadaný, rozmarný
a pánovitý. Po své matce zdědil romantické korsické vlastenectví.

Protekcí francouzského místodržitele na Korsice byl vychován nejdříve na
vojenské škole v Brienne a pak na vojenské škole v Paříži, odkud se r. 1785 dostal
k dělostřelectvu. Studoval pilně matematiku a dějepis, měl zázračnou pamět a dělal
si četné zápisky, které se zachovaly. Tyto zápisky neprojevují nadprůměrné inteli¬
gence a obsahují krátká původní pojednání, na př. o sebevraždě a podobných před¬
mětech, zajímajících mladíky. Brzy se dostal pod kouzelný vliv Rousseauův a pro¬
jevoval rozhořčení a opovržení civilisaci. R. 1786 napsal brožuru proti švýcarskému
pastorovi, který napadl Rousseaua. Snil o volné Korsice, osvobozené od Francouzů.
Revoluce učinila z něho nadšeného republikána a podporovatele nové francouzské
vlády na Korsice. Po několik let, až do pádu Robespierrova, zůstal jakobínem.

2. Bonaparte jako republikánský generál

Brzy si získal pověst platného a schopného důstojníka, a Robespierrův mladší
bratr mu poskytl první příležitost, aby se vyznamenal — bylo to u Toulonu. Roya-
listé přenechali Toulon Britům a Španělům a spojenecké loďstvo se zmocnilo pří¬
stavu. Bonaparte velel dělostřelectvu a za jeho vedení donutili FYancouzi spojence
přístav i města vykliditi.

704

Pak byl jmenován velitelem dělostřelectva v Itálii, ale ještě ani nenastoupil,
když mu hrozilo, že smrt Robespierrova bude míti za následek i jeho smrt; byl
jako jakobín uvězněn a na čas mu hrozila gilotina. Nebezpečí to přešlo. Jako velitel
dělostřelectva se účastnil nepodařeného útoku na Korsiku a potom (1795) přišel
do Paříže ve stavu hodně zuboženém. Paní Junotová popisuje ve svých ,, Pamětech”
jeho hubený obličej a tehdejší schátralé vzezření: „Nečesané, nepořádně napudro-
vané vlasy mu visely přes límec šedivého svrchníku”, na rukou neměl rukavic
a boty měl špatně vycíděny. Byla to doba všeobecné vyčerpanosti a reakce po
krutostech jakobínské republiky, „V Paříži”, praví Holland Rose, ,, bledla hvězda
Svobody před Merkurem, Martem a Venuší”, to jest před penězi, uniformami a spo¬
lečenským půvabem. Nejlepší muži z lidu byli u vojska, daleko za hranicemi. Zmí¬
nili jsme se již o posledním pozdvižení přívrženců strany královské tohoto (1795)
roku. Napoleon měl štěstí, že byl v Paříži, a při této události našel svou druhou
šťastnou chvíli. Zachránil republiku od direktorů.

Jeho schopnosti zaujaly silně Carnota, nejpoctivějšího z direktorů. Kromě toho
se oženil s rozkošnou mladou vdovou, paní Josefinou de Beauharnais, která měla
veliký vliv u Barrase. Obě ty věci mu asi dopomohly k vrchnímu velitelství v Itálii.

Nemáme tu místa na vjrpravování o jeho skvělých taženích v Itálii (r. 1796 — ^97) ,
ale o duchu, který ovládal onen vpád do Itálie, musíme říci několik slov, protože
živě osvětluje dvojí duši Francie a Napoleona samého i to, jak revoluční idealism
bledl před praktickými naléhavostmi. Obrátil se na Italy provoláním, že Francou¬
zové přišli rozbiti jejich pouta — a přišli opravdu! Direktorům napsal :
,,Z této země vymačkáme 20,000.000 franků na daních; je to jedna z nejbohatších
zemí na světě”. Svým vojákům řekl: „Jste vyhladovělí a skoro nazí . . . Vedu vás
do nejúrodnější roviny na světě. Najdete tam veliká města, zámožné kraje, čest,
slávu, bohatství”.

Všichni jsme uhněteni z takového smíšeného těsta; ale tyto výňatky psané
mladým sedmadvacetiletým mužem ukazují, že se z něho pozlátko úctyhodného
idealismu otřelo velice brzo.

Jeho úspěchy v Itálii byly skvělé a úplné. Přál si jiti do Itálie, protože jej tam
čekal úkol nejvábnější — dal v sázku své postavení v armádě odmítnuv ujmouti
se obtížné povinnosti, aby šel jako veUtel proti povstalcům v La Vendée. Byl pilný
čtenář Plutarchových Životopisů a římských dějin a jeho neobyčejně živá obrazo¬
tvornost se tehdy ustavičně obírala sny obnoviti východní výboje římských doby¬
vatelů. Odklidil s cesty repubhku benátskou rozkrojiv ji mezi Francii a Rakousko
a zajistil krom toho Francii Iónské ostrovy a benátské loďstvo. Ukázalo se, že
tento mír, mír campoformijský, byl pro obě strany špatným obchodem. Nová
republika francouzská pomáhala zavraždit! starou republiku — Napoleon v této
věci provedl svou i proti povážlivým hlasitým projevům ve Francii — a Rakousko
dostalo Benátsko, kde mu bylo osudem souzeno r. 1918 vykrváceli. Byly také tajné
klausule, podle nichž si i Francie i Rakousko měly později rozdělili jižní Ně¬
mecko. Ale nebyl to jen římský tlak na východ, který nyní dráždil Napoleonův
mozek. Byla to země Caesarova — a Caesar byl špatný příklad pro úspěšného
generála republiky dosud ještě valně neustálené.

Z Galie se Caesar vrátil do Říma jako hrdina a slávou ověnčený dobyvatel. Jeho
napodobitel se chtěl tak vrátili z Egypta a z Indie — Egypt a Indie měly býti jeho

705

Galií. Zárodky neúspěchu se mu šklebily drze do obličeje. Cesta do Egypta a do
Indie vedla po moři a Britové přes dvě námořní vzpoury byli na moři silnější než
Francouzové. Kromě toho byl Egypt částí turecké říše, mocnosti, na kterou se
tenkráte naprosto nesmělo hleděti spatra. Nicméně přemluvil direktorium, oslněné
jeho italskými úspěchy, že jej pustili na tu výpravu. Armáda, která v květnu 1798
vyplula z Toulonu, dobyla Malty, unikla šťastně britskému loďstvu a dorazila do
Alexandrie. S velikým chvatem vysadil vojsko na břeh a vítězství u pyramid jej
učinilo pánem Egypta.

Hlavní britské loďstvo bylo tenkráte za Cadizem v Atlantickém oceáně, ale jeho
admirál oddělil část svých nejlepších lodí a poslal je s podadmirálem Nelsonem —
stejně velikým geniem v námořnictví, jako byl Napoleon ve vojenství — aby stíhal
a zaměstnal francouzské loďstvo. Po nějaký čas hledal Nelson francouzské loďstvo
marně; konečně večer prvního srpna je nalezl — kotvilo u Abukiru. Zastihl je nic
netušící, mnoho mužstva bylo na břehu a na vlajkové lodi se konala nějaká porada.
Angličané neměli map a bylo odvážné vplouti za špatného světla do pobřežní měl¬
činy. Francouzský admirál se tedy domníval, že se protivník před svítáním neodváží
útoku, a proto nepospíchal povolati mužstvo na palubu, až již bylo pozdě. Nelson —
proti radě některých svých kapitánů — udeřil bez váhání. Toliko jediná loď uvázla
na dně; byla ostatnímu loďstvu znamením, kde je mělčina. Při západu slunce
vyplul v dvojí linii, aby vzal Francouze do dvojího ohně. Za soumraku se rozpou¬
tala bitva; v temnotě burácel hrom, ozýval se praskot, najednou se rozsvítilo od
plamenů hořících francouzských lodí, a potom vyrazila ohnivá záplava z fran¬
couzské vlajkové lodi L’ O r i e n t, jež vyletěla do povětří.

Před půlnocí bylo dobojováno a Napoleonovo loďstvo bylo zničeno. Napoleon
byl odříznut od Francie.

Holland Rose praví, dovolávaje se Thierse, že tato výprava do Egypta byla
„nejnerozvážnější podnik, o kterém dějiny vypravují”. Napoleon zůstal v Egyptě,
kde se proti němu sbíraly turecké síly, a jeho vojsko bylo stiženo morem. Přes tó
ještě nějaký čas pokračoval ve svém východním dobrodružství. Dobyl vítězství
u Jaffy a nemaje sám co jisti, dal postřílet! všecky své zajatce.
Potom se pokusil dobýti Aeru, kde bylo proti němu užito jeho vlastního těžkého
dělostřelectva, právě ukořistěného na moři od Angličanů. Vraceje se zklamán do
Egypta dobyl skvělého vítězství nad Turky u Abukiru a potom opustiv svou
armádu v Egyptě — udržela se tam až do r. 1801, kdy se vzdala Britům, — unikl
jen tak tak do Francie (r. 1799) — na cestě by jeho loď byl málem chytil britský
křižník u Sicílie.

Neúspěchů bylo tolik, že by byly stačily zničiti důvěru v každého generála —
kdyby se bylo o nich vědělo. Ale pomáhaly mu právě ty britské křižníky, které
zabraňovaly, aby se žádná pravdivá zpráva o situaci v Egyptě nedonesla k sluchu
francouzského lidu. Mohl se slavnostně rozpovídat! o bitvě u Abukiru a zamlčeti,
co ztratil u Aeru. Francii se tehdy právě nevedlo dobře. Na několika místech byly
vojenské neúspěchy; značná část Itálie, Bonapartovy Itálie, byla ztracena, a tyto
neúspěchy obrátily na něho zase pozornost lidu jako na přirozeného spasitele
z těchto svízelů; mimo to bylo mnoho zpronevěr státního majetku a některé z nich
se právě převalovaly; Francie měla zase některé ze svých finančních skandálů,
a Napoleon nekradl. Veřejnost propadla té mravní únavě, ve které se volává po

706

silném a poctivém muži, zá¬
zračném, nemožném lékaři,
který učiní všechno pro všech¬
ny. Lidé si namlouvali, že ten¬
to pozoruhodný mladý muž
tvrdého obličeje, kterého sa¬
ma Prozřetelnost vyvedla z
Egypta, jest ten silný a pocti¬
vý muž, kterého hledají —
druhý Washington.

Maje na mysli spíše Cae-
sara než Washingtona vyho¬
věl Napoleon tomu, čeho do¬
ba žádala. Bylo pečlivě při¬
praveno spiknutí, aby direktorium nahradili tři konsulové — zdá se, že právě
tenkráte kde kdo až příliš pilně četl římské dějiny — z nichž první měl býti
Napoleon. Na všechny nitky tohoto spiknutí zde nemáme místa; bylo při tom
i jakési cromwellovské rozehnání dolní sněmovny (rady pěti set) a v této zkoušce
Napoleonovy nervy neobstály. Poslanci se na něho rozkřikli a obklopili jej dotí¬
rajíce na něho, a on byl zřejmě polekán. Mále by byl omdlel, zakoktal se a nemohl
ze sebe vypraviti slova, ale situaci zachránil jeho bratr Lucián, který přivedl
dovnitř vojáky a radu rozehnal. Tato nepatrná příhoda nemohla míti vliv na
konečný úspěch celého záměru. V luxemburském paláci se usadili tři konsulové
a s nimi dva komisaři, aby obnovili ústavu.

S obnovenou důvěrou a jsa si jist, že jej lid bude podporovati, se Napoleon
s kolegy a komisary rázně ujal díla. Vypracovali ústavu, ve které hlavní výkonný
úředník měl býti nazýván prvním konsulem a měl míti ohromnou moc. Měl jím býti
Napoleon; to byl článek ústavy. Po desíti letech měl býti znovu zvolen nebo
nahrazen jiným. Pomáhati mu měla státní rada, jím samým jmenovaná, která měla
připravovat! zákony a posílati své návrhy dvěma sborům, zákonodárnému sboru
(ten se mohl usnášeti, ale nesměl konati rozpravy) a tribunálu (ten směl konati
rozpravy, ale nesměl se usnášeti) ; oba sbory vybíral ustanovený senát ze zvláštní
třídy ,, francouzských notáblů”, kteří byli voleni .,notábly z krajů” a tito zase
„notábly z obcí”, a teprve tito byli voleni prostými občany. Hlasovací právo pro
volbu notáblů z obcí bylo všeobecné. Byla to jediná známka demokracie v té úžasné
pyramidě.

Tato ústava byla společnou prací hlavně dvou mužů, ctihodného filosofa Sieyěse,
jednoho ze tří konsulů, a Bonaparta. Ale Francie byla již utrápena a vysílena
a lidé věřili v poctivost a schopnost tohoto muže osudem jim poslaného tak pevně,
že když byla ústava při zrození devatenáctého století předložena zemi, aby o ní
bylo rozhodnuto, byla přijata 3,011.007 hlasy proti 1562. Francie se zcela svěřila
do Bonapartových rukou a připravovala se, že bude žiti v pokoji, blaženosti
a slávě.

707

3. Napoleon, první konsul ( 1799 — 180 If)

Tenkráte byla příležitost, jaká se před tím žádnému muži nenaskytla. Bylo to
postavení, ve kterém by se byl měl člověk sklonití ve strachu před sebou, zkoumati
své srdce a sloužiti Bohu a člověku co nejvíce. Starý řád byl mrtev nebo umíral;
světem se valily neznámé nové síly hledajíce tvaru a směru ; slib světové republiky
a trvalého světového pokoje a míru šuměl v uších zástupcům poplašených duší.
Francie byla v jeho rukou, byla jeho nástrojem, aby s ním pracovala, jak jemu
libo, ochotna k míru, ale připravena i na válku jako výborný meč. K této veliké
příležitosti nechybělo nic než ušlechtilá fantasie. A nemaje jí nemohl Napoleon
učiniti nic více než se nadouvati na vrcholu této veliké hory šťastné příležitosti
jako kohoutek na hromadě hnoje. Postava, kterou představuje v dějinách, jest typ
skoro neuvěřitelného velikášství, otrlého pohrdání a nevšímavosti ke všem, kdo
mu důvěřovali, a velikolepého opičení po Caesarovi, Alexandrovi a Karlu Velikém;
toto opičení by bylo čistě komické, kdyby nebylo na povrchu potřísněno lidskou
krví. Na konec, jak řekl Viktor Hugo svým úžasným způsobem, „Bůh ho měl dost”,
a byl na konci svých dnů odkopnut do kouta, kde stále a stále vykládal, jak zna¬
menité byly jeho nejhorší chyby, toulal se po svém hrozně pustém horkém ostrově
stříleje ptáky, a hrubě se hádal se svým nehrubě vzdělaným žalářníkem, který mu
neprojevoval náležité ,,úcty”.

Jeho konsulát byl snad nejméně nedůstojné období jeho veřejného života. Ujal
se rozpadávající se vojenské činnosti direktoria a po složitém válečném tažení
v severní Itálii vyvrcholil své úspěchy vítězstvím u Marenga nedaleko Alessandrie
(1800). Bylo to vítězství, které se v některých okamžicích o vlásek blížilo skoro
úplně porážce. V prosinci téhož roku připravil generál Moreau v spoustě sněhu,
bláta a za ohavného počasí Rakušanům zdrcující porážku u Hohenlinden. Kdyby
byl tuto bitvu vyhrál Napoleon, byla by bývala patřila k jeho nejvýznačnějším
a nejskvělejším úspěchům. Tyto události způsobily, že se možnost vytouženého
míru stala nadějnější. R. 1801 byly podepsány předběžné podmínky míru s Anglií
a s Rakouskem. Mír s Anglií, smlouva amienská, sjednán r. 1802 a Napoleon byl
volný, mohl se zcela věnovati tvůrčí činnosti státnické moudrosti, které Francie
a skrze Francii Evropa vůbec velice potřebovala. Válka rozšířila hranice země,
smlouva s Anglií obnovila koloniální říši francouzskou a zajistila jí takovou bez¬
pečnost, o které se Ludvíkovi XIV. ani nezdálo. Napoleon mohl vypracovat!
a upevniti nový řád a vytvořiti nový stát, který by byl Evropě a celému světu
vůdčí hvězdou a příkladnou pobídkou.

Napoleon se nepokusil o nic takového. Jeho nepatrná napodobivá obrazotvornost
byla zase jen plna snů, že on je druhým Caesarem. Zabýval se plánem učiniti sebe
skutečným císařem s korunou na hlavě, císařem, u jehož nohou by leželi všickni
jeho soupeři, spolužáci i přátelé. Toto pomyšlení mu nemohlo dodati nové síly, které
by ještě byl neměl, ale jeho postavení by bylo skvělejší a bylo by ohromilo jeho
matku. Jakou odpověď mohla takováhle hlava dáti na skvělou tvůrčí výzvu své
doby?

Ale nejprve je třeba, aby Francie zdárně prospívala. Hladová Francie by
nesnesla císaře. Odhodlal se uskutečnit! dávný plán silnic, který schválil již
Ludvík XV. ; rozmnožoval průplavy po vzoru průplavů anglických ; zreorganisoval

708

policii a zjednal zase v zemi bez¬
pečnost, a připravuje jeviště pro
své osobní drama strojil se vyzdo-
biti Paříž starověkými oblouky a
starověkými sloupy, aby se ze¬
vnějškem podobala Římu. Byly po
ruce podivuhodné plány k rozvoji
bankovnictví a on jich užil. Ve
všech těchto podnicích si počínal
v duchu doby, jež by byla nastala,
i kdyby se byl nenarodil, a bylo by
v ní bývalo méně zvůle i méně cen¬
tralismu. Jal se zeslabovat! re¬
publikány, jejichž základní názo¬
ry a přesvědčení zamýšlel znásil-
niti. Povolával nazpět vyhnance,
dají-li uspokojivé ujištění, že uzná¬
vají nový režim. Mnozí se za těch¬
to podmínek velice rádi vraceli a
na Bourbony zapomněh. Vypraco¬
val také veliké smíření s církví —
konkordát s Římem. Rím jej měl
podporovat! a on měl ve farno¬
stech obnoviti jeho vážnost. Myslil
si, že by Francie nikdy nebyla po¬
slušná a nedala by se ovládat!,
nikdy by nesnesla nového císař¬
ství, kdyby neměla náboženství. Říkával: ,,Jak můžete míti v státě pořádek
bez náboženství? Společnost nemůže obstáti bez majetkové nerovnosti a ta se
zase nemůže udržet! bez náboženství. Umírá-Ii jeden hladem vedle druhého, který
se přejedl až onemocněl, nemůže se odhodlati, aby se smířil s tímto rozdílem, leda
když je po ruce autorita, která prohlásí — ,Bůh tomu tak chce: na tomto světě
musí býti chudí a musí býti bohatí : ale potom a po celou věčnost bude tomu docela
jinak’.” Náboženství — zejména náboženství pozdějšího římského ražení — se po
jeho mínění výborně hodilo k tomu, aby udržovalo prostý lid v pokoji. V prvých
dnech svého jakobínství je právě z tohoto důvodu odsoudil a zavrhl.

Jiným velikým činem, který ukazuje, jaký obzor měla jeho fantasie a jak
oceňoval lidskou povahu, bylo zřízení Čestné legie: zdobil Francouze kousky stužky,
kterými s podivuhodnou vypočítavostí odvracel ctižádostivce od podvratného
počínání.

Napoleon se také zajímal o křesťanskou propagandu. Zde máme napoleonský
názor, jak politicky využívat! Krista, názor, který od té doby otravoval všechny
francouzské misie. ,,Je mým přáním obnoviti ústav pro zahraniční misie; nábo¬
ženští misionáři mně mohou býti velmi užiteční v Asii, v Africe i v Americe, neboť
jim dám prozkoumat! všechny země, do kterých půjdou. Jejich posvěcené roucho
je bude nejenom chránit, nýbrž pomůže také zakrývat! jejich politické a obchodní

H. G. WclJs, DSjiny svžta — 45.

709

cíle. Hlava misionářského úřadu nebude už sídliti
v Římě, nýbrž v Paříži.”

To jsou spíše myšlenky šibalského obchodníka
nežli státníka. To, jak se choval ke vzdělání, uka¬
zuje, že byl stejně slepý k skutečnostem nového
dne, který kolem něho svítal. Výchovu na obec¬
ných školách zanedbával skoro úplně. Přenechal
ji svědomitosti místních úřadů a nařídil, aby uči¬
telé byli placeni ze školního platu. Je zřejmo, že
si nepřál lidového vzdělání — neměl pro to ani
jiskřičky porozumění, ale zajímal se o zřizování
technických a vyšších škol, poněvadž jeho stát
potřeboval služeb schopných, samostatných a
zdatných mužů. To byl úžasný odklon od veli¬
kého plánu, který r. 1792 vypracoval pro republiku Condorcet, plánu úplné sou¬
stavy svobodného vychování pro celý národ. Condorcetův plán se uskutečňuje
pomalu, ale V3rtrvale; velicí národové světa pociťují nutnost, aby se snažili o jeho
provedení, kdežto návrhy Napoleonovy nás už nezajímají. Při otázce, jak mají býti
vychovávány naše matky a ženy, se vzmohl Napoleon na tuto moudrost: ,, Ne¬
myslím, že si potřebujeme lámati hlavu plánem dívčí výchovy ; nejlépe je vychovají
jejich matky. Veřejná výchova se pro ně nehodí, protože nejsou určeny, aby
veřejně vystupovaly. Potřebují jedině způsobného chování a touží jedině po tom,
aby se vdály.”

V „Code Napoléon” nebyl první konsul k ženám laskavější. Žena na př. neměla
práva rozhodovat! o svém jmění; byla v rukou svého muže. Tento zákoník byl
z velké části dílem státní rady. Napoleon podle všeho jí spíše překážel než pomáhal.
Chodíval do schůzí bez ohlášení a obšťastňoval její členy dlouhými monology, které
často neměly s projednávanou věcí pranic společného. Rada poslouchala s hlubokou
úctou; nic jiného nemohla dělati. Zdržoval svoje rádce do pozdních nočních hodin
a projevoval prostoduchou pýchu nad tím, že je čilejší než oni. Za svých pozdějších
let si připomínal tyto rozmluvy s obzvláštním zadostiučiněním a jednou prohodil,
že jeho sláva není v tom, že vyhrál čtyřicet bitev, nýbrž že vytvořil „Code Napo¬
léon” . . . Jeho zákoník byl potud dobrý, že nahrazoval nepřístupná právní tajem¬
ství prostými ustanoveními; byla v něm sebrána, přehlédnuta a vysvětlena
ohromná spousta starých i nových zákonů, nakupená bez ladu a skladu. Jako
všechna jeho tvůrčí práce, sloužil i zákoník přímé potřebě a určoval věcí i vztahy
tak, že jich bylo možno použiti bez dalších výkladů. Že je často definoval nesprávně,
nepadalo pro praktickou potřebu zvlášť na váhu. Tato kodifikace nesvědčila o vyšší
duševní síle než je pouhá duševní energie. Pokládala vše, co je, za zajištěno („Sa
Majesté ne croit que ce qui est” — Jeho Veličenstvo věří jen tomu, co je). Všechny
základní myšlenky o civilisované společnosti a o podmínkách lidské spolupráce se
kolem Napoleona právě přerozovaly — ale on to nepozoroval. Přijal určitou změnu
a snažil se ji zachytit! provždy. Až podnes stahuje Francii tato svěrací kazajka
s počátku devatenáctého století, do které ji sevřel. Stav žen, stav dělnictva, stav
venkovského lidu — vše zůstalo tak, jak bylo; podnes se všichni zmítají v síti jeho
tuhých definic.

710

Takto příkře a násilně si umínil Napoleon ve své tvrdé, jasné a obmezené mysli
podepříti Francii. Toto podepření bylo jenom částí větších plánů, které ho ovládaly.
Jeho obraznost byla posedlá novým césarismem. R. 1802 se prohlásil doživotním
prvním konsulem s pravomocí ustanoviti nástupce, a jeho jasný úmysl připojiti
Holandsko a Itálii k říši přes to, že jej smlouva zavazovala zachovat! je odděleny,
způsobil, že se amienský mír od svého začátku povážlivě kolísal. Protože jeho plány
musily způsobit! válku s Anglií, byl by měl stůj co stůj čekati, až zdokonalí své
loďstvo, aby mělo převahu nad loďstvem anglickým. Měl v moci veliké prostředky
na stavbu lodí, britská vláda byla slabá a tři nebo čtyři roky by byly stačily, aby
byla zjednána ona rovnováha. Ale přes trpkou zkušenost v Egyptě Napoleon nikdy
zplna nepochopil důležitost námořní moci. R. 1803 urychlilo jeho obsazení Švý¬
carska krisi, a válka s Anglií vypukla znovu. V Anglii slabý Addington ustoupil
většímu Pittovi. Pro ostatek Napoleonova života znamená tato válka obrat.

Za konsulátu se první konsul horlivě přičiňoval o to, aby povýšil své bratry
a sestry. Bylo to docela lidské, velice rodové a korsioké a pomáhá nám právě dobře
pochopit!, jak si oceňoval své postavení a příležitosti, které se mu naskytly. Veli¬
kým činitelem v Napoleonově vývoji byla touha překvapovat!, ohromovat! a podro¬
bovat! si duši rodiny Bonapartů a jejich sousedů. Směšné bylo, jak povyšoval své
bratry — vždyť to byli praobyčejní lidé. Ale kohosi, kdo ho dobře znal, to ani ne¬
překvapilo ani si nepodrobilo — byla to jeho matka. Posílal jí peníze, aby mohla
utráceti a ohromovati své sousedy; vybízel ji, aby se dala vidět, aby žila, jak se
sluší na matku tak úžasného, tak světoborného syna.

Avšak ta dobrá paní, která zmrskala metlou muže Osudu, když mu bylo šestnáct
let, za to, že se poškleboval své babičce, nedala se jím oslniti ani ošáliti, i když mu
již bylo dvaatřicet. Celá Francie se mu mohla klaněti, ale matka si o něm nedělala
ilusí. Ukládala peníze, které jí posílal, a nezměnila svého obvyklého hospodaření
ani v nejmenším. „Až bude po všem,” pravila, ,, při jdou ti moje úspory jako na
zavolanou.”

If. Napoleon I. císařem, 1801/. — 181lf

Nebudeme líčiti krok za krokem, jak se Napoleon stal císařem. Jeho korunovace
byla nejpodivuhodnějším oživením minulosti, jaké si jen možno představit!. Nebyl
mu již vzorem Caesar; Napoleon si v tom vedl jako Karel Veliký. Byl korunován
za císaře, nikoliv ovšem v Římě, nýbrž v katedrále Notre-Dame v Paříži; k vyko¬
nání obřadů přivezli z Říma papeže (Pia VH.), Napoleon I. uchopil v nejslavnost¬
nějším okamžiku korunu, pokynul papeži, aby ustoupil, a korunoval se sám.
Důtklivé ponaučení Karla Velikého Ludvíkovi vydalo konečně ovoce. Roku 1806
oživil Napoleon jinou úctyhodnou starobylost a kráčeje stále ve stopách Karla
Velikého korunoval se v katedrále milánské železnou korunou lombardskou.

Ct5rři republiky založené Francií se nyní staly královstvími : roku 1806 dosadil
bratra Ludvíka na trůn v Holandsku a bratra Josefa v Neapoli. Dějiny podřadných
království, která v Evropě založil, jsou však příliš spletité a bezvýznamné pro naši
knihu, třebaže toto libovolné zacházení se státními hranicemi přispělo bezděky
k potomnímu sjednocení Itahe a Německa.

711

Spolek mezi novým Karlem Velikým a novým
Lvem se nadlouho neosvědčil. Od r. 1807 začal
Napoleon vystupovat! proti papeži nešetrně a r.
1811 ho docela ve Fontainebleau uvěznil. V tako¬
vém počínání nebylo očividně mnoho rozumu. Od¬
cizilo mu jen náklonnost katolíků, jako mu koru¬
novace odloudila přízeň liberálů. Přestal býti
obráncem jak starého tak nového řádu. Nový zra¬
dil a získati si starý se mu nepovedlo. Na konec
nesloužil ničemu jinému než sobě.

V politice zahraniční projevoval tak málo pro¬
zíravosti, že strhl Evropu do nového víru válek.
Nepohodl se předčasně s Velkou Britanií a sbíral
(1804) v Boulogni na její přemožení ohromné
vojsko, nedbaje nic na to, jak to s ním' vypadalo na moři. Ba dal i raziti pamětní
peníz a vztýčiti v Boulogni sloup, aby hlásaly jeho triumf na zamýšleném tažení.
Britské loďstvo chtěl nějakým čistě ,ynapoleonským” tahem odlákat! jinam, armádu
boulognskou chtěl nepozorovaně převézt! na prámech a lodích přes kanál La Manche
a zmocniti se Londýna dříve, nežli se námořní loďstvo vrátí. Jeho výbojnost v jižním
Německu vedla v téže době Rakousko a Rusko k ujednání těsného spojení s Velkou
Britanií. Roku 1805 zasadili britští admirálové Calder a Nelson všem jeho nadějím
v konečné a dokonalé vítězství dvě osudné rány. První způsobil francouzskému
loďstvu v červenci vážnou porážku v zálivě Biska jském a druhý v bitvě u Trafalgaru
v říjnu zničil nadobro spojené loďstvo francouzské a španělské. Nelson padl jako
vítěz na lodi „Vítězství” (Victory). Od té doby vyvstává Napoleonovi v Britanii
neúprosný odpůrce, jemuž se nemohl dostati na kůži ani ho udolati, ale který ho
dovedl napadati na všech pobřežích Evropy.

Smrtelná rána trafalgarská byla veřejnému mínění francouzskému po několik
let úzkostlivě zatajována. Proslýchalo se jenom cosi o „bouřích, které zavinily po
nepředloženém utkání ztrátu několika bitevních lodí”. Po Calderově vítězství Napo¬
leon sebral nakvap svou armádu z Boulogne, vtrhl s ní do střední Evropy a porazil
Rakušany a Rusy u Ulmu a u Slavkova. Za těchto nenadálých okolností dostalo
se s ním do války Prusko, jež bylo na hlavu poraženo a zničeno v bitvě u Jeny
(1806). Rakousko a Rusko byly sice ochromeny, ale Rusko bojovalo dále, i věnoval
následující rok svoji pozornost tomuto houževnatějšímu a méně přístupnému
odpůrci. Nesnází polského tažení proti Rusku nemůžeme sledovat! do všech podrob¬
ností ; u Pultusku měl s nepřítelem tuhou práci • — ale do Paříže o tom poslal vzkaz
jako o skvělém vítězství — a nemnoho lépe se mu vedlo u Jílové. Teprve potom
byli Rusové poraženi u Friedlandu (1806). Poněvadž však dosud na ruskou půdu
ani nohou nevstoupil, byli Rusové právě tak neporaženi jako Britové; ale zrovna
v té době se usmálo na Napoleona neobyčejné štěstí. Chvástavostí, úskočností
a lichocením přiměl mladého a ctižádostivého cara Alexandra I. — jemuž bylo
právě třicet let — k sjednání spolku. Oba císařové se sešli na pramici uprostřed
Němenu u Tylže a tam došlo mezi nimi k dohodě.

Alexander nassál za své výchovy na dvoře Kateřiny II. hodně liberalismu
a horoval bez výhrady pro svo-bodu, vzdělání a nový řád světa — nad kterým by

712

vládl on sám. „Byl by rád každého osvobodil”, praví o něm jeden z jeho prvních
druhů, „ale s podmínkou, že bude každý ochoten činiti svobodně právě to, čeho si
přeje on”. Prohlásil, že by zrušil nevolnictví, i kdyby ho to mělo hlavu státi — jen
kdyby bylo vzdělání pokročilejší. Válku proti Francii vede prý jen proto, že jest
Napoleon tyranem a on že chce francouzský lid osvoboditi. Po Friedlandu viděl
Napoleona v jiném světle. Tito dva mužové se za jedenáct dní po onom utkání
sešli — Alexander nepochybně v mnohomluvném transu, přirozeném u muže jeho
rázu při změně smýšlení.

Pro Napoleona to byla setkaná jistě nad pomyšlení příjemná. Bylo to po prvé,
co se setkával s císařem jako rovný s rovným. Nad prámem u Tylže se vznášely
dvě představy. „Co jest Evropa?” pravil Alexander. „Evropa jsme my.” V tomto
duchu probírali věci pruské a rakouské, rozdělovali předem Turecko, umlouvali
dobytí Indie a ovšem i větší části Asie, dohodli se, že se má Rusku od Švédů dostati
Finska; při tom však přehlíželi nepříjemný fakt, že větší část povrchu zemského
zaujímá moře a po těch mořích že se nyní nerušeně projíždějí loďstva britská.
Nejblíže tu bylo Polsko, ochotné povstati a státi se vášnivým spojencem Francie,
kdyby se bylo Napoleonovi jen dost málo zachtělo. Ale on byl k tužbám Polska
slepý. Byl to den vidin bez vidění. Napoleon si již tenkráte, jak se zdá, nechával
pro sebe troufalou myšlenku, že by se jednou mohl oženiti s ruskou velkokněžnou,
tedy skutečnou princeznou. Ale tu šel, jak poznal roku 1810, trochu daleko.

Po Tylži bylo zřetelně pozorovat! značné zhoršení Napoleonovy povahy ; stal se
příkřejší, při překonávání překážek netrpělivější, byl víc a více přesvědčen, že jest
osudem určen za pána světa, a čím dál nesnesitelnější každému, s kým se dostával
do styku.

Roku 1808 se dopustil vážné chyby. Španělsko bylo jeho pokorným spojencem,
poddávajíc se zúplna jeho vedení, pokud neuznal za vhodné sesaditi jeho bourbon-
ského krále a na je¬
ho místo povýšiti
bratra Josefa z
království neapol-
ského. Portugalska
dobyl již dříve a
obě království, špa¬
nělské a portugal¬
ské, měla spl5mou-
ti v jedno. Proti
tomuto počínání se
Španělové z vlaste¬
neckého nadšení a
hněvu vzbouřili, ob¬
klopili francouzské
voje u Baylenu a
donutili je vzdáti
se. iDo francouzské
vítězné dráhy to byl
ohromující průlom.

713

Britové si popílili, aby se uchytili všude, kde jim k tomu toto povstání dávalo
příležitost. Anglické vojsko, vedené sirem Arturem Wellesleyem — pozdějším
vévodou z Wellingtonu — přistalo v Portugalsku, porazilo Francouze u Vimiera
a přinutilo je k ústupu do Španělska. Zprávy o těchto porážkách vzbudily veliký
rozruch v Německu i v Rakousku a car se začínal k svému spojenci chovati mno¬
hem troufaleji.

Došlo k nové schůzce těchto dvou mocnářů v Erfurtě, při níž byl car očividně
méně unesen oslnivou taktikou Napoleonovou, nežli tomu bylo předtím. Pro Francii
následovala poté čtyři léta nejisté „nadvlády”, v nichž se obrysy na mapě Evropy
vlnily, jako když se za větrného dne zmítá prádlo na šňůře. Vlastní říše Napo¬
leonova vzrostla zabráním a připojením Holandska, velké části západního Německa,
Itálie a značného území na východním pobřeží adriatickém. Ale osady francouzské
připadaly jedna po druhé Angličanům a britská vojska tiskla Francouze za pomoci
španělské ponenáhlu k severu. Celá Evropa začínala mí ti Napoleona dost; jeho
odpůrci byli nyní již nejenom vládcové a ministři, nýbrž i celí národové. Prusové
dali se po porážce u Jeny roku 1807 do práce, aby si udělali doma pořádek. Za
vedení svobodného pána Steina odstranili feudalism, zrušili výsady a poddanství,
zorganisovali lidové vzdělám i lidové vlastenectví, a bez sebe menšího boje
vnitřního nabyli všeho, k čemu dospěla Francie roku 1789. Do roku 1810 povstalo
tu nové Prusko, jádro nového Německa. Tehdy Alexander, nadšený dosud sny
o vládě nad celým světem, vystoupil opět jako přítel svobody. Roku 1810 došlo
k nové rozmíšce z odporu Alexandrova proti Napoleonovým vysokým plánům na
vznešený sňatek. Napoleon se totiž v té době rozváděl se svou bývalou družkou
a pomocnicí Josefinou, protože byla bezdětná a on si chtěl zabezpečit! ,, posloup¬
nost” své , .dynastie”. Napoleon, kterého mírněji odmítla carská dcerka a ostře
odmítl car, se obrátil do Rakouska a vzal si za choť archivévodkyni Marii Luisu.
Rakouští státníci ho dobře prohlédli. Byli ochotni dáti mu na pospas svou prin¬
ceznu. Tímto sňatkem byl Napoleon získán pro systém dynastický. Mohl býti
tvůrcem nového světa, ale vybral si raději státi se zetěm starého.

V příštích dvou letech se mu půda sesouvala pod nohama. Nebyl již vůdcem
a vyvrcholením revoluce; nebyl již vtěleným duchem obrozeného světa. Byl právě
jenom novým a hrubším druhem autokrata. Odcizil si všechny svobodomyslné lidi
a měl proti sobě církev. Když se počalo mluviti o jeho svržení, byli v tom králové
i jakobíni zajedno. Britanie byla nyní jeho zavilým nepřítelem, Španělsko plálo
duchem, jemuž by Korsičan byl měl rozuměti; bylo potřebí jenom roztržky
s Alexandrem I., aby se toto naduté a divadelní císařství zhroutilo. K takové
neshodě došlo. Alexandrovy city k Napoleonovi byly vždycky značně smíšené:
záviděl Napoleonovi jako soupeři a pohrdal jím jako povýšencem. Nadto se Ale¬
xander halil do jakési neurčité a sentimentální velikosti: byl oddán mystické
zbožnosti, domýšlel si, že jsou Rusko a on sám povoláni k tomu, aby zjednali
Evropě a světu mír — zničením Napoleonovým. Ale zjednání míru pro Evropu
zdálo se mu docela dobře slučitelné s aneksí Finska, většiny Polska a rozsáhlých
částí říše turecké. Obzvláště pak si přál obnoviti obchod s Britanií, čemuž se
Napoleon vzpíral. Všechen německý obchod byl ochromen a obchodní kruhy roz¬
trpčeny Napoleonovým „systémem kontinentálním”, který měl výlukou britského

714

zboží ze všech končin Evropy Anglii zničili. Rusko tím trpělo ještě více nežli
Německo.

K roztržce došlo roku 1811, když Alexander kontinentální systém odmítl. Roku
1812 se začaly pod vrchním velitelstvím nového císaře hrnouti do Ruska veliké
spousty vojska, čítajícího celkem na 600.000 mužů. Asi polovina této armády byli
Francouzi, ostatek musili opatřili francouzští spojenci a podmaněné státy. Byl to
takový vojenský slepenec jako byly voje Dareiovy a Kavadhovy. Španělská válka
trvala dále; Napoleon se ani nepokusil ukončili ji. Z Francie odváděl v celku čtvrt
milionu mužstva. Razil si před příchodem zimy vítězně cestu přes Polsko a Rusko
k Moskvě — většina ruské armády se totiž vyhýbala bitvě — ale již dříve, nežli
ho překvapila opravdová zima, stávalo se jeho postavení zřejmě nebezpečným.
Dobyl Moskvy očekávaje, že tím přiměje Alexandra k vyjednávání o mír. Alexander
o mír nevyjednával a Napoleon se octl v témže postavení jako Dareios před 2300
lety v jižním Rusku. Rusové, neporažení dosud v rozhodné bitvě, mu všude bránili
v postupu, hubili mu armádu — a nemoci jim v tom pomáhaly; Napoleon ještě
nedošel k Moskvě a už pozbyl 150.000 mužů. Jenže se mu nedostávalo Dareiovy
prozíravosti a neodhodlal se k ústupu. Zima zůstávala po nezvykle dlouhou dobu
mírná a byl by mohl uniknouti; místo toho však, setrvával v Moskvě zanášeje se
nemožnými plány. Ve všech svých předchozích hrách s osudem býval podivuhodně
šťasten; V3rvázl zcela nezaslouženě z Egypta a unikl úplné zkáze po námořních

715

vítězstvích anglických. Ale teď byl v pasti znova a tentokráte se z ní již neměl
dostati. Byl by snad v Moskvě přezimoval, ale Rusové ho z ní vykouřili; založili
oheň a větší část města spálili.

Bylo pozdě v říjnu, už příliš pozdě, když se odhodlal k návratu. Pokusil se bez
úspěchu, aby si vybojoval novou, jihozápadní cestu domů, ale musil se se zbytky
veliké armády vraceti týmiž kraji, které na prvé cestě zpustošila. Nesmírné vzdá¬
lenosti dělily je od spřáteleného území. Zima se pomalu blížila. Veliká armáda se
brodila týden blátem; potom nastaly prudké mrazy a pak se ukázaly vločky
sněhové a potom sníh a sníh . . .

Kázeň se pozvolna uvolňovala. Hladová armáda se samovolně rozbíhala shánějíc
si zásoby, až se rozpadla v hotové tlupy záškodníků. Venkované se proti nim na
vlastní obranu zdvihali, přepadávali je a pobíjeli; mrak lehké jízdy — moderní
Skytové — je bez oddechu štval. Tento ústup jest jednou z největších historických
tragedií.

Na konec se Napoleon se štábem, hrstkou gardistů a svým průvodem objevil
opět v Německu bez armády maje v patách tulácké a zdemoralisované tlupy. „Velká
armáda”, ustupující pod vedením Muratovým, dospěla v ukázněném stavu do
Kbnigsberka, ale jenom v síle asi tisíce mužů ze šesti set tisíc. Z Královce se Murat
obrátil zase do Poznaňská*. Pruské vojsko se Rusům vzdalo, Rakušané odtáhli na
jih domů. Rozprášení uprchlíci, otrhaní, vyhubli a omrzlí šířili na všech stranách
zprávy o té pohromě.

Kouzlo Napoleonovy moci se téměř úplně rozplynulo. Ujížděl o překot do Francie.
Začal odváděti nové brance a sbírati na troskách své světové říše nové vojsko.
Rakousko se obrátilo proti němu (1813) ; celá Evropa se chystala pozvednout!
proti tomuto věrolomnému strážci svobody, proti tomuto pouhému usurpátorovi.
Zdvihlo se Prusko a začala „osvobozovací válka” německá. Později se vzbouřilo
Holandsko. Murat sebral okolo svého ukázněného jádra v Poznaňsku znovu 14.000
Francouzů a tato branná síla ustupovala Německem asi jako by ustupoval člověk,
který se odvážil do klece omámených lvů a pozoroval, že se počínají z omámení
probouzeti. Napoleon se ujal na jaře s novými silami hlavního velení, vyhrál velikou
bitvu u Drážďan a pak se na čas, jak bylo pozorovat!, duševně i mravně zhroutil.
Stal se chorobně popudlivým a hověl si v nečinnosti. Bitvy u Drážďan téměř vůbec
nevyužil. V září svedena byla u Lipska ,, bitva národů”, po níž přešli Sasové, jdoucí
až dosud za jeho hvězdou, ke spojencům. Konec toho roku zastihl poražené Fran¬
couze již zase ve Francii.

Rokem 1814 válka končí. Francie byla napadena od východu i od jihu ; Švédové,
Němci, Rakušané, Rusové překročili Rýn, Španělové a Angličané přecházeli přes
Pyreneje. Napoleon svedl ještě jednu skvělou bitvu, ale to již bojoval bezúspěšně.
Východní armády ho ani tak nepřemáhaly jako spíše zatlačovaly, a Paříž se
v březnu vzdala. Zanedlouho poté se císař ve Fontainebleau zřekl trůnu.

V Provenci mu při odchodu ze země rozjitřená royalistická luza ohrožovala
život.

716

5. Sto dni

Byl to přirozený a zasloužený konec Napoleonovy kariéry. Konečně byl odstraněn.
A kdyby byla tenkrát řídila lidské věci opravdová moudrost, zbývalo by nám nyní
mluviti o soustředění lidského vědění a vůle na úkol, jak vybudovat! na místě sta¬
rého, zbankrotělého řádu světový systém spravedlnosti a svobodné snahy. Ale
o tom nebylo ani řeči. Vědění a moudrosti se spojencům, shromážděným ve Vídni,
zřejmě nedostávalo. Vystupovalo tu neujasněné humanit ářství a blouznivé veli¬
kášství cara Alexandra, vystupovali vrtkaví Habsburkové rakouští, mstiví Hohen-
zollerové pruští, aristokratické tradice Velké Britanie, jež byla ještě příliš zastra¬
šena revolucí a měla špatné svědomí z obecních pozemků, ukradených lidu a z dětské
práce v továrnách. Na vídeňský kongres se nedostavili národové, nýbrž jen panov¬
níci a zahraniční ministři. Kongres se ještě ani pořádně nesešel a diplomati se již
začinali tajně dohodovat! a smlouvat! za zády těch ostatních. Nádherou a leskem
se kongresu, který se po velkolepé obřadné návštěvě spojených panovníků v Lon¬
dýně sešel ve Vídni, nemohlo nic stavěti po bok. Velmi silně vystupovala do popředí
stránka společenská, všude bylo plno hezkých žen, řádových hvězd a stejnokrojů,
nekonečných hostin a plesů, bezpočetných duchaplných anekdot a sršícího vtipu.
Nejskvělejším duchem shromáždění byl Talleyrand, jeden z Napoleonových knížat,
muž opravdu oslňující, který býval před revolucí duchovním, za revoluce učinil
návrh na konfiskování církevních statků a teď se zasazoval o znovudosazení
Bourbonů.

Spojenci ubíjeli drahocenný čas v hádkách stále dravějších ; do Francie se vrátili
Bourboni a s nimi všichni zbylí emigranti, dychtící po novém získání moci a po
pomstě. Jedno sobectví bylo smeteno — jen proto, aby se za ním přihrnul celý
příval sobců hrubších. Nový král byl bratrem Ludvíka XVI.; přijal velmi horlivě
titul Ludvíka XVIII., jakmile se dozvěděl, že jeho malý synovec (Ludvík XVII.)
v Templu zahynul. Byl stižen pakostnicí a jsa jinak neobratný, třebaže nikoliv
špatný, byl jen symbolem starého systému; všechno, co bylo ve Francii nového,
pociťovalo těžkou hrozbu reakce, která se s ním vrátila. Nebylo to osvobození,
nýbrž nová tyranie, a to tyranie těžká a neslavná, která nastoupila na místo činné
a skvělé samovlády. Nebylo pro Francii jiné naděje? Bourboni dávali najevo
obzvláštní zlovolnost vůči veteránům veliké armády a Francie se hemžila
válečnými zajatci, kteří se v té době vraceli a ocitali se v těžké bídě. Napoleon byl
zavezen na malé knížectví, jež mu bylo pro útěchu zřízeno na ostrově Elbě. Směl
si ponechati nadále název císaře a vydržovat! jakýsi dvůr. Rytířskost či rozmar
Alexandrův měly hlavní vliv na toto zacházení s jeho padlým soupeřem. Habsbur¬
kové si vzali habsburskou císařovnu — šla dosti ochotně — nazpátek do Vídně
a Napoleon jí už nespatřil.

Po jedenácti měsících ztrávených na Elbě soudil Napoleon, že má Francie
Bourbonů dost; podařilo se mu uniknout! britským lodím, které střehly jeho
ostrova, i objevil se znovu v Cannes ve Francii, aby se naposledy pustil do ha¬
zardní hry s osudem. Jeho cesta do' Paříže byla triumfálním průvodem; kráčel po
bílých kokardách bourbonských. Na sto dní, neboť ,,sto dní” byl pánem
Francie.

717

Jeho návrat způsobil každému poctivému Francouzovi trapné rozpaky. Na jedné
straně byl to tento dobrodruh, který republiku zradil; na druhé pomohl pohaslé
vážnosti království k novému lesku. Spojenci nechtěli o nějakých dalších pokusech
s republikánstvím ani slyšeti; buď Bourbonové, nebo Napoleon. Možno se diviti,
že byla celá Francie s Napoleonem? A on se vracel s tvrzením, že na sebe oblékl
člověka zcela nového; nemá prý již býti žádného despotismu; bude šetřiti vlády
ústavní . . .

Sebral vojsko a několikrát vyjednával se spojenci o mír; když viděl, že toto
úsilí k ničemu nevede, udeřil rychle v Belgii na Angličany, Holanďany a Prusy
doufaje, že je porazí dříve, než jim budou moci Rakušani a Rusové přijít na pomoc.
Málem by se mu to bylo podařilo. Porazil Prusy u Ligny, leč ne nadobro, i byl
potom sám na hlavu potřen houževnatostí Angličanů, vedených Wellingtonem,
u Waterloo (r. 1815), když ho na sklonku dne napadli s pravého boku Prušáci pod
BlUcherem. Waterloo skončilo divokým zmatkem; zůstavilo Napoleona bez pomoci
a bez naděje. Francie se od něho zase odvrátila. Každý, kdo se k němu přidal, ho
chtěl nyní napadnout! a tím své poblouzení zahladiti. Zatímní vláda v Paříži mu
poručila, aby odešel ze země do čtyřiadvaceti hodin.

Pokoušel se dostati do Ameriky, ale Rochefort, do něhož se dostal, střežily
britské křižníky. Francie, zbavená znova všech ilusí a zase krajně royalistická, ho
nyní štvala ze země. Vstoupil na palubu britské fregaty Bellerofonta žádaje,
aby ho přijali jako uprchlíka, ale jednali s ním jako s vězněm. Zavezli ho z Ply>
mouthu rovnou na opuštěný tropický ostrov sv. Heleny.

Tam setrval až do roku 1821, kdy zemřel na rakovinu, zaměstnávaje se hlavně
psaním svých pamětí, jež měly názorně a poutavě vylíčiti hlavní události jeho
života; dva mužové z těch, kdo s ním byli, zaznamenali jeho rozhovory a sepsali
o něm své dojmy.

Tato díla se těšila ve Francii i v Evropě veliké oblibě. Svatá aliance panovníků
ruského, rakouského a pruského (k níž byli zváni i ostatní vládcové), pracovala
pod klamným dojmem, že porážkou Napoleonovou zvítězila i nad revolucí, že posu¬
nula ručičku na hodinách osudu dozadu a že navždy obnovila ,, velkou monarchii”.
Na základní plán Svaté aliance měla prý podstatný vliv baronka Kriidenerová.
která byla jakousi duchovní rádkyní ruského císaře. Listina začínala slovy: „Ve
jménu nejsvětější a nedílné Trojice” a zavazovala zúčastněné panovníky, „aby se
pokládali vůči svým poddaným a vojskům za otce rodiny, sebe pak vespolek za
rodné bratry” a tak aby podporovali druh druha, chránili svaté náboženství a měli
své poddané k utvrzování a cvičení v povinnostech křesťanských. Kristus, hlásalo
se tam dále, jest pravým králem všech křesťanských národů, pravým, možno říci,
králem merovejským, majícím vládnoucí mocnáře jakoby za majordomy. Anglický
král neměl moci, aby tento akt podepsal, papež pak a sultán nebyli k tomu vyzváni ;
ostatní vládcové evropští, krále francouzského nevyjímajíc, se k němu připojili.
Král polský však nepodepsal, protože v Polsku krále nebylo; Alexander si v zá¬
chvatu zbožného vytržení větší část Polska přivlastnil. Svatá aliance se nestala
nikdy opravdovým, zákonitým svazem států; ustoupila skutečné lize národů,
dohodě Evropy, k níž se Francie roku 1818 přidala a z níž Anglie roku 1822
vystoupila.

718

Následovalo období míru a útisku. V těch bezútěšných dnech bylo mnoho lidí,
kteří s láskou vzhlíželi i k Napoleonovi, věřili doslova jeho tvrzení, že uplatňuje
sebe hájil nějakým nevysvětlitelným způsobem práv revoluce a Francie. Po jeho
smrti se jeho kult vzmáhal — počali v něm viděti jakéhosi mystického hrdinu.

6. Mapa Evropy roku 1815

Idea Svaté aliance, dohoda velmocí, která z ní vzešla a řada kongresů a konfe¬
rencí, následujících po té dohodě, udržovala v Evropě vyčerpané válkou téměř po
čtyřicet let nejistý mír. Aby se toto období nestalo obdobím dokonalého míru
sociálního a mezinárodního, tomu bránily především dvě věci, které připravovaly
zároveň půdu pro řadu válek mezi rokem 1854 a 1871. První z nich byla snaha
panovnických dvorů, směřující k obnovení nespravedlivých výsad a vlivu na svo¬
bodu myšlení, psaní a učení. Druhou byly nemožné hranice, stanovené diplomaty
ve Vídni.

Nálada monarchie vrátiti se k starému stavu věcí byla nejdříve a nej výrazně ji
patrná ve Španělsku. Tam byla docela obnovena i inkvisice. Za Atlantickým
oceánem následovaly osady španělské vzoru Spojených států a vystupovaly příkře
proti velmocenskému systému evropskému, když Napoleon roku 1810 dosadil na
trůn španělský bratra Josefa. Washingtonem Jižní Ameriky byl generál Bolivar.
Španělsko nebylo s to, aby tento odboj potlačilo; vlekl se dále, jako se neodolatelně
šířila válka Spojených států za nezávislost, a na konec se na podnět Rakouska ujalo
v souhlase se Svatou aliancí mínění, že by evropští vládcové měli Španělsku v tomto
boji přispěti. V Evropě se proti tomu stavěla Velká Britanie, ale bez výhrad
a energicky se proti tomuto monarchickému zřízení postavilo řízné počínání pre¬
sidenta Spojených států Monroea roku 1823. Ten prohlásil, že Spojené státy budou
pokládat! každé rozšiřování evropského systému na západní polokouli za čin nepřá¬
telský. Tím vznikla Monroeova doktrína, která téměř po sto let vylučovala z Ame¬
riky velmocenský systém a umožnila španělským státům americkým vypracovali
si vlastní určení podle svých směrnic. Ale ztratil-li španělský monarchismus kolo¬
nie, mohl si aspoň pod ochranou čtyřspolku velmocí v Evropě počínali, jak se mu
zlíbilo. Povstání lidu ve Španělsku bylo roku 1823 pokořeno vojskem francouzským
z uložení evropského kongresu a Rakousko potlačilo v téže době revoluci
neapolskou.

Roku 1824 zemřel Ludvík XVIII. a po něm nastoupil na trůn hrabě z Artois,
jehož jsme viděli bloudili jako emigranta roku 1789 na hranicích francouzských;
přijal jméno Karel X. Karel sám se jal obmezovali svobodu tisku a universit
a obnovovali vládu absolutistickou; šlechticům se dostalo náhradou za vypálené
zámky a zkonfiskované statky roku 1789 miliardy franků. Proti tomuto zavádění
starého režimu se Paříž roku 1830 vzbouřila a dosadila na trůn místo něho Ludvíka
Filipa, syna onoho Filipa, vévody orleánského, který byl za hrůzovlády popraven.
Ostatní velmoci evropské se nepletly do této události, vidouce zřejmě, že Velká
Britanie tuto zřejmou revoluci schvaluje, a cítíce silné vření svobodomyslné v Ně¬
mecku a Rakousku. Přes to přese všechno byla Francie stále ještě monarchií.
Mladý Ludvík Filip (1830 — 1848) zůstal po osmnáct let ústavním králem fran-

719

couzským. Sesazen byl roku 1848, v roce pro Evropu velmi bouřlivém, o němž
budeme mluviti v další kapitole.

Takové tedy byly neblahé následky míru na kongresu vídeňském, způsobené
zpátečnickým postupem monarchistů. Tlak, který vznikal z nevědeckého mapování
diplomatů, se vzmáhal stále vážněji, ale byl zároveň nebezpečnější i míru lidstva.
Jest neobyčejně obtížné srovnati vespolek zájmy lidí, mluvících různými jazyky,
čtoucích proto různou literaturu a majících různé základní ideje, obzvláště když
jsou ty různosti stupňovány hádkami náboženskými. Jenom nějaký silný zájem
všeobecný, jako byla na příklad nutnost společné obrany horalů švýcarských,
dovedou ospravedlniti sloučení lidí různých jazyků a vyznání, ale i ve Švýcarsku
jest svrchovaná autonomie místní. Konec konců mohou obyvatelé Švýcar, až bude
jednou velmocenská tradice mrtva a pochována, tíhnouti k svým přirozeným po-
krevencům v Německu, ve Francii a v Itálii. Je-li však obyvatelstvo, jako v Make¬
donii, smíšeno ve změti vesnic a okrsků, pak jest příkazem princip kantonální. Ale
popatří-li čtenáři na mapu Evropy, jak ji narýsoval kongres vídeňský, uzná, že
toto sloučení vypadá skoro, jako by úmyslně chtělo vy dráždi ti místní vlastenectví
do krajnosti. Odstranilo republiku holandskou, spialo docela zbytečně protes¬
tanty holandské s francouzský mluvícími katolíky starého španělského (rakous¬
kého) Nizozemí a zřídilo z nich království nizozemské. Vydalo německy mluvícím
Rakušanům nejenom starou republiku benátskou, ale i celou severní Itálii až po
Milán. Francouzsky mluvící Savojsko bylo spojeno s kusy Itálie, aby bylo možno
obnoviti království Sardinie. Rakousko a Uhersko, dostatečně již výbušná směsice
nesnášenlivých národností, Němců, Maďarů, Čechoslováků, Jihoslovanů a teď
Italů, se stalo v letech 1772 a 1795 ještě nemožnější. Katolicky a republikánsky

založení Poláci by¬
li z převážné části
poddáni méně civi-
hsované nadvládě
pravoslavného ca¬
ra, ale značná Část
území se dostala
pod protestantské
Prusko. Stejně do¬
pustili, aby car při¬
pojil k Rusku na¬
prosto různorodé
Finy. Značně odliš¬
ní Norové a Švédo¬
vé byli sloučeni pod
jediným králem.
Německo, jak čte¬
nář uvidí, vězelo v
obzvláště nebezpeč¬
ném zmatku. Prus¬
ko i Rakousko byly
částečně uvnitř ně-

720

meckého Spolku, který v sobě zahrnoval množství menších států, a částečně mimo
něj. Král dámský se dostal do německého Spolku jenom proto, že měl nějaké německé
državy v Holštýnsku. Lucembursko bylo přivtěleno k Spolku, ač byl jeho panovník
také králem nizozemským a ač mnoho Lucemburčanů mluvilo francouzský. Nikdo
nedbal, že lidé mluvící německy a tkvící svými ideami na literatuře německé, lidé,
kteří mluví italsky a jejichž ideje kotví v literatuře italské, i lidé jazyka polského
a s ideami založenými na literatuře polské budou v tom daleko lépe a že nejvíce
prospějí a nejméně uškodí ostatnímu lidstvu, budou-li si spravovati své věci ve své
řeči a po svém. Můžeme se diviti, hlásá-li jedna z nejpopulárnějších písní v Německu
z této doby, že kdekoliv zaznívá německý jazyk, tam že jest německá vlast?

Ještě dnes se lidé zpěčují uznati, že státní území nejsou předměty, se kterými by
carové, králové a zahraniční ministerstva mohli obchodovati a zahrávati si. Jest
jedna přirozená a nutná politická mapa světa, které musí
vše ostatní ustoupiti. Nejlepší rozdělení kterékoli části světa na samo¬
správné obvody a nejlepší vláda pro každý obvod jest ta, která přihlíží
k řeči a národnosti jejich obyvatelů. Naším společným úsilím musí býti, abychom
zabezpečih takové rozdělení a zřídili tyto formy vládní beze všeho zřetele k diplo¬
maciím a vlajkám, k ,,,nárokům" a teatrálním „loyálnostem” i k dosavadní politické
mapě světa. Přirozená politická mapa světa se vnucuje sama. Vzdouvá se a klesá
pod umělou mapou politickou jako nestvůrný obr. Roku 1830 francouzský mluvící
Belgie, roz jitřená současnou revolucí francouzskou, se bouřila proti spojení s Ho¬
landskem v království nizozemské. Velmoci, hrozící se možností nové republiky
nebo francouzské anekse, si pospíšily urovnati toto hnutí a dali Belgičanům za
vládce Leopolda I. z rodu sasko-koburského. Bezúspěšné odboje vypukly také
v Itálii a Německu roku 1830, ale daleko vážnější bylo povstání v Ruském Polsku,
Ve Varšavě se udržela proti Mikuláši I. (nástupci Alexandrovu od roku 1825) po
celý rok vláda republikánská, jež byla potom s velikou bezohledností a krutostí
potlačena. Jazyk polský byl vyloučen ze správy veřejné a na místo církve římsko¬
katolické byla zavedena jako státní náboženství církev pravoslavná . . .

Snaha o přirozenou politickou mapu světa se projevila r. 1821 a zajistila si na
konec podporu Anglie, Francie i Ruska. Bylo to povstání Reků proti Turkům. Po
šest let vedli zoufalou válku, na niž se evropské vlády zatím jen dívaly. Proti této
netečnosti se postavila liberální veřejnost; se všech stran Evropy se hrnuli k po¬
vstalcům dobrovolníci a na konec zasáhly do sporu Britanie, Francie a Rusko.
V bitvě u Navarina (1827) bylo turecké loďstvo zničeno od Francouzů a Angličanů,
a car vtrhl do Turecka. Mírem drinopolským (1829) bylo Řecko prohlášeno za
samostatné, ale nebylo mu dovoleno přikloniti se k dávným tradicím republikán¬
ským. Pro Řecko vybrali za krále německého knížete Otu bavorského — ten pod¬
lehl přeludu o své božské moci a byl roku 1862 vypuzen — a do zemí podunajských
(nynějšího Rumunska) a do Srbska (části Jugoslávie) dosazeni byli správcové
křesťanští. Byl to částečný ústupek přirozené politické mapě, ale muselo býti pro¬
lito ještě mnoho krve, nežli byli Turci z těchto zemí nadobro vypuzeni.

Brzy na to se uplatnila sama od sebe přirozená mapa politická v Italu
a v Německu.

722

7, Sloh empirový

Napoleonský pokus znovuzříditi římské císařství měl svůj naprosto věrný odraz
ve stavitelství, v kroji, v nábytku a v malířství té doby. Ve všem tom byl pokus
oživiti doopravdy formy i ducha starého Říma. Ženské účesy a šaty jako by byly
vylétly z museí do ulic, sloupořadí a vítězné oblouky stanuly zase pyšně na vynika¬
jících místech všech velikých měst. Paříž získala svůj Vítězný oblouk a Londýn,
poslušně ji napodoibující, svůj Mramorový oblouk. Barokový a rokokový vývoj
renaissančních staveb ustoupil přísnějším průčelím. Ital Canova byl velkým socha¬
řem té doby. Malíř David si liboval v heroických nahotinách, Ingres znesmrtelnil
bonapartské princezny jako římské matróny a římské bohyně. Veřejné sochy
v Londýně představují ctihodné státníky a panovníky té doby jako senátory
a císaře. Když Spojené státy hledaly znak pro svou velkou pečeť, ovšemže si
vybraly orla a daly mu do spárů hromový klín Jovišův.

723

KAPITOLA XXXVII

Skutečnosti a fantasie devatenáctého století

1. strojová revoluce

Život a osobnost Napoleona I. zabírá nepoměrně veliké místo v dějinách deva¬
tenáctého století. Pro široký další vývoj lidských událostí měl Napoleon jen malý
význam; byl přerušením, vzpomínkou na skrytá zla, něčím jako zhoubná morová
bakterie. Ani jako mor nebyl zvlášť vynikající; zahubil mnohem méně lidí než
chřipková nákaza r. 1918 a nadělal méně politické i sociální škody než morová rána
za Justiniana.

Několik takových přerušení pravidelného vývoje a několik takových na rychlo
slátaných úprav Evropy, jako byla evropská dohoda po kongresu vídeňském r. 1815,
se musilo státi, protože nebylo vypracované myšlenkové soustavy, na které by
mohl býti zbudován nový svět. Ba i ta evropská dohoda měla v sobě zárodek
pokroku. Odstranila alespoň individualism machiavellské monarchie a prohlásila,
že jest nějaká lidská nebo aspoň evropská pospolitost. Rozdělila-li svět králům,
ukázala uctivým posunkem k lidskému sjednocení a na službu bohu a člověku.

Opravdový úkol, který lidstvo stále čeká a který musí býti vykonán dříve, než
bude možno vybudovat! novou a trvalou sociální a politickou budovu — úkol, kterým
se lidský rozum ještě stále zaměstnává, třeba s častým přerušováním a za velkých
nepokojů a bouří, byl a jest úkol vytvořiti a přeměniti v praksi určité vědecké
teorie. Jsou to věda o majetku jako základu svobody a sociální spravedlnosti ; věda
o měně, která by zajistila účinné hospodářské prostředí; věda o správě státu
a kolektivní činnosti, která by lidi v každé obci poučila, jak by ve shodě a svornosti
pečovali o společné blaho a společný prospěch; věda o světové politice, která by
udělala konec bezmeznému ničení a krvavým ukrutnostem válek mezi plemeny,
národy a státy a společné zájmy lidstva podřídila společnému řízení — ale přede¬
vším a hlavně to jest věda o světové výchově, která by sílila vůli a snahy lidí
v jejich společném lidském dobrodružství.

Praví tvůrcové dějin devatenáctého století, lidé, jejichž skutky budou určovati
lidský život o sto let napřed, byli ti, kdož přispěli k tomu, aby toto úsilí, pětinásobné
tvůrčí úsilí, na své cestě k cíli pokročilo. Vedle nich všickni ti zahraniční ministři
a „státníci” i politikové této doby byli jen jako hejno štvanců, kteří se s povykem
vyhrnou ze školy a sem tam provedou nějaké menší všiváctví na hromadách
materiálu v zákoutí veliké stavby, jejíž pravé podstatě nerozumějí.

A zatím co se po celé devatenácté století sbíral duch západní vzdělanosti, kterou
obrození uvolnilo, aby se pustil do tvůrčí sociální a politické přestavby, která dosud
před ním leží, převalila se světem vlna všeobecné změny v lidské moci a v hmotných

724

podmínkách života, kterým první
vědecké úsilí onoho osvobozeného
ducha napřed připravilo cestu.

Předpovědi Rogera Bacona se
začaly probouzet! ke skutečnému
životu. Hromadící se vědění a dů¬
věra neveliké řady lidí, kteří se
přičiňovali o vědecký rozvoj, zača¬
ly nyní nésti ovoce, kterému mohli
i prostí lidé přijíti na chuť. Tako¬
vým prvním raným ovocem byl
parní stroj. První parní stroje v
devatenáctém století byly pumpy,
které čerpaly vodu z nově otevře¬
ných uhelných dolů. Tyto doly
pracovaly, aby dodávaly koks pro
železárny, ve kterých se dříve to¬
pilo dřevěným uhlím. James Watt,
výrobce matematických nástrojů
v Glasgově, zdokonalil toto parní
čerpadlo a opravil je, aby se ho¬
dilo k pohánění stroje. První stroj
takto zřízený byl r. 1785 postaven v přádelně bavlny v Nottinghamu.

R. 1804 upravil Trevithick Wattův stroj pro dopravu a zhotovil první lokomo¬
tivu. R. 1825 byla otevřena mezi Stocktonem a Darlingtonem první železnice pro
veřejnou dopravu. Původní stroj (Lokomotiva č. 1., 1825) dosud zdobí darlington-
ské nádražní nástupiště. Za půl století potom byla železniční síť rozvedena po celé
Evropě.

Nastala neočekávaná změna toho, co bylo dlouho ustálenou složkou lidského
života, totiž největší možné rychlosti pro pozemní dopravu. Po ruské pohromě
urazil Napoleon cestu z okolí Vilna do Paříže za 312 hodin. Byla to vzdálenost asi
2200 km. Na té cestě užil všemožných výhod a průměrně urazil necelých 8 km za
hodinu. Obyčejný cestující by nebyl zmohl tuto vzdálenost ani za dvojnásobnou
dobu. Byl to asi právě takový maximální cestovatelský výkon jako z Říma do
Galievprvém století po Kristu nebo ze Sard do Sus ve čtvrtém století před Kristem,

A najednou taková změna. Dráhy zkrátily tuto cestu pro každého obyčejného ce¬
stujícího na méně než osmačtyřicet hodin. Jinými slovy: dráhy zkrátily hlavní evrop¬
ské vzdálenosti asi na desetinu toho, co bývaly. Způsobily, že je správním Úřadům
možno zvládnout! prostor desetkrát větší než dříve. Lidé si dosud plně neuvědomili,
jaký význam v Evropě má tato možnost. Evropa jest ještě dosud rozdělena hra¬
nicemi, vedenými v době, kdy byli hlavními dopravními prostředky kůň a silnice.
V Americe se následky ukázaly ihned. Pro Spojené státy severoamerické, rozpro-
straňující se na západ, to znamenalo dostat se kdykoli do Washingtonu třeba z nej¬
odlehlejšího kouta Unie přes celou pevninu. Znamenalo to sjednocení v měřítku,
které by jinak bylo bývalo zhola nemožné.

H, G. Wells. Džjiny svíia 46.

726

Parník v prvých dobách svého vývoje předběhl trochu lokomotivu. Parník
Charlotte Dundas byl na průplavu firth-of-clydeském již r. 1802, a r. 1807
měl Američan Fulton na řece Hudsonu nad Novým Yorkem dopravní parník
Clermont, opatřený stroji, vyrobenými v Britsku. První námořní parník pro
dopravu po moři byl rovněž amerického původu ; byl to P h o e n i x, který jezdil
z Nového Yorku (Hoboken) do Filadelfie. Taková byla též první loď poháněná
parou (ale opatřená také plachtami) pro dopravu přes Atlantický oceán — byla to
Savannah (1819). Byly to vesměs lodi kolové a kolové parníky nejsou způ¬
sobilé, aby pracovaly za rozbouřeného moře. Lopaty na kole se snadno rozbijí a loď
je pak nezpůsobilá k jízdě.

Parník šroubový přišel potom dost pozdě. Musilo se odklidit! mnoho překážek,
než bylo možno užiti šroubu prakticky. Teprve v druhé polovici století začíná tonáž
námořních parníků překonávat! tonáž lodí plachetních. Potom se však námořní
doprava rozvíjela velice rychle. Po prvé jezdily lodi přes moře a oceány, mohouce
s jakousi jistotou určiti datum svého příjezdu. Cestování přes Atlantický oceán,
které bývalo dobrodružnou výpravou na několik neděl — a mohlo se protáhnout!
i na měsíce — bylo zrychlováno, až byla r. 1910 cesta nejrychlejšími parníky
zkrácena na méně než pět dní, a při tom je vskutku možno určiti napřed i čas
příjezdu. Na všech světových mořích byla doba jízdy zkrácena a všude přibylo
jistoty ve vzájemném styku lidí s lidmi.

Zároveň s rozvojem parní dopravy po zemi i po moři byly úžasně rozmnoženy
prostředky k usnadnění lidského styku velikými vynálezy, jež učinili Volta, Galvani
a Faraday v rozmanitých elektrických oborech. Elektrický telegraf byl zřízen
r. 1835. První podmořský kabel byl položen r. 1851 mezi Francií a Anglií. Za
několik málo let se telegrafní soustava rozšířila po celém vzdělaném světě a zprávy,
které se až do té doby loudavě stěhovaly s místa na místo, se stávají vlastně skoro
v tutéž chvíli majetkem celého světa.

Tyto věci, parní železnice a elektrický telegraf, byly pro lidovou obrazotvornost
v polovici devatenáctého století největším překvapením a vynálezy opravdu revo¬
lučními, ale byly to jen nejpatrnější a nejhrubší začátky dění mnohem rozsáhlej¬
šího. Technické vě¬
dění a dovednost,
měříme-li je pokro¬
kem kterékoli před¬
cházející doby, se
vyvíjely nadobyčej
rychle a v mimořád¬
ném rozsahu.

S počátku v den¬
ním životě málo zna¬
telné, ale na konec
mnohem důležitější
bylo ovládnutí růz¬
ného stavebního ma¬
teriálu. Před půlí

Kolový pamik Charlotte Dundas (ISOl) OSmnáctého Století

726

dobývali železa z rudy žárem dřevěného uhlí, prodávali je jen v malých kusech, a ře¬
meslníci je pak kuli a zpracovávali. Jakost a zpracování záviselo do veliké míry na
zkušenosti a důvtipu jednotlivého železářského dělníka. Největší množství železa,
které mohli takto zpracovati, bylo (v 16. století) dvě až tři tuny, čímž byla velikost
děl docela přesně omezena. Vysoká pec vznikla v osmnáctém století a vyvinula se,
když se začalo topiti koksem. Před osmnáctým stoletím nenajdeme váleného železa
tabulového (1728) ani válených prutů a tyčí (1783). Nasmythovo parní kladivo
se objevilo teprve r. 1839.

Starý svět nemohl užívati páry, protože jeho metalurgické vědomosti byly
nepatrné. Parní stroj, ba ani prostá parní pumpa se nemohly vyvinout! dříve,
dokud nebylo tabulového železa. První stroje se zdají našim očím velice ubohé
a neohrabané kusy železářské práce, bylo to však nejlepší, co tehdejší metalurgická
věda dovedla zhotoviti. Teprve r. 1856 zaveden Bessemerův způsob zpracovávat!
železo, a hned potom (1864) došlo na zpracování železa v otevřené výhni, v níž
bylo možno taviti, čistiti a slévati novým způsobem a v míře do té doby neslýchané
i ocel a vůbec všecky druhy železa. Dnes v elektrických pecích můžeme viděti tuny
roztavené oceli bublající jako vařící se mléko v hrnci.

V dřívějších praktických pokrocích lidstva není nic, co by se svými následky
dalo přirovnali k nynějším výkonům, kdy technika ovládá nesmírné spousty železa
a ocele a dovede připravovat! jeho složení a jakost. Železnice a první stroje všech
druhů byly jen první triumfy nového způsobu zpracování kovů. Hned potom přišly
železné a ocelové lodi, ohromné mosty a nové budovy, při jejichž stavbě se v obrov¬
ské míře užívá materiálu ocelového. Příliš pozdě jsme si uvědomili, že jsme stavěli
své železnice v přespříliš bázlivém měřítku, a že jsme mohli nyní cestovali mnohem
bezpečněji, pohodlněji a na vzdálenosti daleko větší.

Před devatenáctým stoletím nebylo na světě lodí s mnohem větším zatížením
než 2.000 tun; dnes není řadová loď o 50.000 tunách žádný zázrak. Jsou lidé, kteří
se takovému pokroku pošklebují, že prý je to jen „pokrok v rozměrech”, ale takové
pošklebování jest jen známkou duševní omezenosti těch, kteří tak činí.

Veliká loď nebo stavba s ocelovou kostrou není pouhé zveličení malé lodi nebo
stavby, jaké bývaly dříve ; je to věc docela jiná, stavěná mnohem lehčeji a důklad¬
něji z jemnějšího materiálu ; není to děláno po stáru od oka, je to věc podrobných
a složitých výpočtů. U starých domů a lodí byla pánem hmota — lidé se musili
otrocky podřídit! materiálu a jeho potřebám. V nových stavbách jsme pány hmoty
my — zkrotili jsme si ji. Vidíte, jak hromady uhlí, železa a písku — hmoty vytažené
ze slojí a jam, před vámi leží k nepoznání přeměněné, zohýbané, roztavené a slité, —
a najednou se vyšvihnou jako štíhlé, lesklé cimbuří z ocele a ze skla do výše šesti
set stop nad hemživým městem !

Uvedli jsme tyto podrobnosti na objasněnou pokroku lidského vědění o zpra¬
cování ocele a jeho výsledcích. Obdobně bychom mohli vypravovati o zpracování
mědi a cínu i množství jiných kovů, na př. niklu a aluminia, abych uvedl aspoň dva
kovy, neznámé před úsvitem devatenáctého věku. Právě v tomto velikém a stále
rostoucím mistrovském ovládání hmoty, t. j. rozmanitých druhů skla, kamene,
malty a pod., barviv a tkaniv, jsou hlavní a nejskvělejší úspěchy strojové revoluce,
kterých bylo až do té doby dosaženo. Ale to jsme pořád ještě na prvním stupni, na
Samém počátku. Máme už moc, ale musíme se Ještě učiti, jak té moci užívati.

727

Leccos z toho, k čemu jsme těchto darů vědy užili, bylo hrubé, pouhá cetka, hloupé
nebo strašlivé. Umění a umělecký průmysl ještě ani pořádně nezačaly pracovat!
s nekonečně rozmanitými druhy hmoty, které mají nyní po ruce.

Souběžně s tímto rozhojněním mechanických možností vyrůstala také nová věda
o elektřině. Teprve v osmdesátých letech devatenáctého století začaly se na tomto
poli výzkumné práce dařiti výsledky, které zaujaly veřejnost. Hned potom přišlo
elektrické světlo a elektrický pohon, a tato přeměna energie, tato možnost vysílati
sílu, kterou lze podle libosti přeměnit! v mechanický pohyb nebo světlo nebo
teplo a vysílati ji po měděném drátě jako se posílá voda rourami, začínala pronikati
i do myšlení obyčejného člověka.

S počátku stáli v čele tohoto velikolepého zužitkování vědy Britové a Francouzi ;
najednou však Němci, kteří se za Napoleona naučili skromnosti, dali najevo tako¬
vou horlivost a vytrvalost ve vědeckém zkoumání, že překonali ony vůdce. Britská
věda byla hlavně dílo Angličanů a Skotů (ale také Irů — vzpomeňme jen vědců
tak vynikajících jako Boyle a sir Wm. Hamilton), pracujících mimo obyčejná
vědecká střediska.

Vypravovali jsme již, jak v Anglii university po reformaci přestaly míti vliv
na široké vrstvy lidové, jak se z nich staly vzdělávací ústavy, vyhrazené jen vyšší
a nižší šlechtě, a pevnosti církve státem uznané. Vládla na nich okázala a omezená
klasická domýšlivost a ony zase ovládly školy pro střední a vyšší třídy. Jediná
uznaná věda byla nekritická textová znalost výboru latinských a řeckých klasiků,
a důkazem dobrého slohu byly hojné citáty, narážky a ustrnulé obraty. Raný
rozvoj britské vědy pokračoval tedy svou cestou dále přes tuto formální výchovnou
organisaci a přesto, že trpké nepřátelství učitelského a kněžského cechu cenilo na
ni zuby. Také francouzské vzděláni ovládala klasická tradice jesuitská a nebylo
tedy Němcům zatěžko zorganisovati sbor badatelů; byl sice opravdu malý se
zřetelem k možnostem přítomného stavu věcí, ale vedle nevelikého počtu britských
a francouzských vynálezců a experimentátorů byl dosti značný. A ačkoli tato
badatelská a pokusná práce udělala z Britská a z Francie nejbohatší a nejmocnější
země na světě, vědeckým pracovníkům nepřinesla ani bohatství ani moci. Poctivý
vědecký pracovník se jistě pramálo hodí do světa; jest příliš zaměstnán svým
badáním, aby se mohl obírati plány a myšlenkami na to, jak z něho nadělat! peněz.

Hospodářské vykořistění jeho objevů padne tedy nadmíru snadno a docela při¬
rozeně do rukou lidí mnohem zištnějších; a tak shledáváme, že boháči, kterých se
po každém novém období vědeckého a technického pokroku ve Veliké Britanii
urodilo spousta, by byli docela khdně nechali tu zlatou husu, snášející národní
zlatá vejce, pojiti hladem, třeba že sami nedaU najevo tak vášnivou touhu při¬
šlápnout! ji k zemi a zardousit!, jako školometi a klerikálové. Myslili si, že se
objevitelé a vynálezci od přírody rodí proto, aby z nich měli ch3rtřejší lidé užitek.

Němci byli v této věci poněkud moudřejší. Němečtí učenci nedávali najevo tak
prudkou nenávist k novému učení. Dovolili mu, aby se vyvíjelo. Německý obchodník
a továrník nepohrdali tak docela mužem vědy, jako jím pohrdal jejich britský
konkurent. Tihle Němci věřili, že by vědění mohlo býti jako zemědělství — tím
výnosnější, čím více hospodář zjúrodňuje pole. Popřáli tedy vědeckému duchu jistou
míru příležitosti, aby se zapracoval; jejich veřejná vydání na vědeckou práci byla
poměrně větší a znamenitě se vyplatila.

728

v druhé polovici devatenáctého století učinili němečtí vědečtí pracovníci z něm¬
činy řeč nezbytnou pro každého vědeckého pracovníka, který se chce seznámiti
s nejnovějšími výsledky práce na tomto poli, a v jistých odvětvích, obzvláště
v chemii, získali Němci velmi značnou převahu nad západními sousedy. Vědecké
úsilí let šedesátých a sedmdesátých se v Německu začalo jeviti po letech osmde¬
sátých a Němci nabývali krok za krokem neustále převahy nad Brity a Francouzi
v pokroku technickém i průmyslovém.

Ve všeobecných dějinách, jako jsou tyto, není možná stopovati pletivo obsaž¬
ných duševních dějů, vedoucích k nepřetržitému šíření a rozmnožování vědění
a moci v přítomné době. Zde můžeme jen upozorniti čtenáře na nejpatrnější důležité
obraty, které na konec svedly točitou cestu lidských dějin do rychlého proudu
jejich nynějšího pokroku.

Vypravovali jsme o prvním ukojení lidské zvědavosti a o počátcích soustavného
badání a experimentování. ŘekU jsme také, jak se toto badání obnovilo, když
římská plutokratická soustava a její výslednice, imperialismus, opět zanikly. Řekli
jsme, že se vědecké pátrání vymanilo z tajnosti a osobního prospěchářství, oddalo
se myšlence zveřejnit! vědění a bratrsky se o ně rozděhti, a zmínili jsme se o zalo¬
žení Královské britské společnosti, o Florentské společnosti a jim podobných jako
následku socialisace myšlení. Tyto věci byly kořeny strojové revoluce, a dokud
bude kořen čistého vědeckého badání živý, bude tato revoluce pokračovali.

Můžeme říci, že strojová revoluce začala, když byly vyčerpány zásoby dříví pro
anglické železárny. Začalo se topiti uhlím, uhelné doly vedly k sestrojení jedno¬
duché pumpy, přeměna pump sestrojených Wattem v stroj pohánějící jiný stroj
dovedla pak k lokomotivě a parníku. To bylo prvé období, ve kterém převládala
parní síla. Druhé období strojové revoluce počalo upotřebením elektřiny k účelům
praktickým, to jest k elektrickému osvětlování, přenášení síly a pohonu.

Za třetí období možno pokládali, když v letech osmdesátých vešel v užívání nový
druh stroje, při kterém rozpínavost výbušné směsi nahradila rozpínavost páry.
Lehkých strojů s velikou výkonností, které takto bylo možno vyráběti, bylo užito
v automobilismu, a dalším vývojem bylo konečně dosaženo takové lehkosti a vý¬
konnosti, že došlo i k létání, o kterém se dávno vědělo, že to není výkon nemožný.

Už r. 1897 zhotovil prof. Langley v Smithsonově ústavu ve Washingtonu
letadlo, které však bylo příliš malé, aby uneslo člověka. Jeho pozdější aeroplán
v plné veUkosti se neosvědčil; stroj při prvním pokusu selhal, ale o několik let
později po podstatných změnách na něm s úspěchem létal Curtiss. Rovněž snahy
bratří Wrightů v Americe měly v oněch raných pokusech základní důležitost.
R. 1909 byl aeroplán způsobilý pro dopravu lidí s místa na místo.

Zdálo se, že se po zdokonalení železnic a jízdy automobilem na silnici zvyšování
dopravní rychlosti na čas zastavilo, ale letadlo znovu a podstatně zkrátilo skutečné
vzdálenosti jednotlivých míst na povrchu zemském. V osmnáctém století trvala
cesta z Londýna do Edinburku osm dní ; r. 1918 oznámila Britská občanská komise
pro dopravu vzduchem, že let z Londýna do Melbourne, půl cesty okolo světa,
bude pravděpodobně za několik málo let možno vykonali rovněž za osm dní.

Na toto ohromující zkrácení času při dopravě s místa na místo nesmíme však
klásti přepiatý důraz. Je to jen jedna stránka mnohem hlubšího a mnohem závaž¬
nějšího rozmnožení lidských možností. Zemědělské vědy na příklad a zvláště země-

729

dělská chemie v devatenáctém století nezůstaly v ničem pozadu. Lidé se naučili
zúrodňovati půdu tak, že na téže ploše klidí úrodu čtyřnásobnou i pětinásobnou,
než klidili v sedmnáctém století. Ještě mimořádnější byl pokrok v lékařství; prů¬
měrný věk lidský se prodloužil, přibylo denní výkonnosti, ubylo maření života
nemocmi.

Nuže, je to změna v lidském životě tak ohromná, že nastává nové období dějin.
Tato strojová revoluce byla provedena za málo více než za sto let. Během té doby
pokročilo lidstvo v hmotných podmínkách svého života dále, než za celé dlouhé
věky, ležící mezi dobou paleolitickou a dobou vzdělanosti, nebo než mezi časem
Pepiho v Egyptě a časem Jiřího III. Bylo postaveno nové obrovské hmotné lešení
k stavbě lidských osudů. Jest jasné, že je třeba, aby naše sociální, hospodářské
a politické cesty byly ze základu přestavěny a upraveny. Ale tato úprava ovšem
čekala, až se rozvine revoluce strojová, a ještě dnes je vlastně teprve v začátcích.

2. Poměr revoluce strojové k ^průmyslové

V mnohých dějepisech rádi splétají to, co jsme zde nazvali strojovou
revolucí, s rozvojem sociálním a finančním, kterému se říká revoluce
průmyslová. Revoluce strojová byla v lidské zkušenosti věc z brusu nová
a vyplynula z pokroku a rozvoje organisované vědy. Byl to nový pokrok, jako byl
vynález rolnictví nebo objevení kovů, kdežto revoluce průmyslová byla docela
jiného původu a měla již v dějinách svého předchůdce.

Oba tyto děje se rozvíjely spolu, neustále na sebe vzájemně působily, ale jejich
kořeny i podstata byly docela rozdílné. Bylo by došlo k nějaké průmyslové revo¬
luci, i kdyby nebylo vůbec uhlí, páry a strojů; ale v tomto případě by se asi byla
pravděpodobně držela linií společenského a finančního rozvoje pozdějších let
římské republiky. Byla by se opakovala historie svobodných sedláků, bezzemků,
hromadné práce, velkostatků, velikého bohatství peněžního a společensky ničivých
finančních transakcí.

I tovární práce byla dříve než strojní síla. Továrny nebyly následkem strojů,
nýbrž následkem „dělby práce”. Udření a zpocení dělníci robili takové věci jako
módní ozdoby, krabice z lepenky a nábytek, barvili mapy a obrázky v knihách atd.
dávno před tím, než se pro účely průmyslové otáčela vodní kola. V Římě byly dílny
již za časů Augustových. Na př. nové knihy byly diktovány řadě opjsovačů v knih¬
kupeckých dílnách. Pozorný čtenář Defoa a politických letáků Fieldingových si
uvědomí, že myšlenka nabrati chudého lidu do závodů, aby tam pracovali a spo¬
lečně si vydělávali živobytí, byla v Britsku běžná již před koncem sedmnáctého
století. Jakési nápovědi o tom jsou dokonce už v Moorově Utopii (1516) . To
byl rozvoj sociální, nikoli mechanický.

Až do druhé polovice osmnáctého století sociální a hospodářské dějiny západní
Evropy vskutku kráčely zase tou cestou, kterou vykonal římský stát za poslední
tři století před Kristem. Amerika byla v mnohé příčině nové Španělsko a Indie,
a Čína nový Egypt. Ale politická nesjednocenost Evropy, politické křeče jako
reakce proti monarchii, vzpurnost prostého lidu a snad také to, že západoevropské
vzdělané lidstvo bylo přístupnější mechanickým myšlenkám a vynálezům, obrátilo

730

vývoj směrem docela novým. Myšlenky na lidskou solidaritu byly — díky kře¬
sťanství — v tomto novějším evropském světě rozsety mnohem živěji, politická
moc nebylo do té míry soustředěna a energický muž, který chtěl zbohatnout!,
obrátil velice ochotně svou pozornost od myšlenek na otroctví a hromadnou práci
k myšlence na mechanické síly a stroje.

Strojová revoluce, vývoj mechanického badání a objevů byly v lidské zkuše¬
nosti něco nového; vyvíjela se dále, nedbajíc sociálních, politických, hospodářských
a průmyslových následků, které by mohla přivoditi. Průmyslová revoluce však,
jako přemnoho jiných lidských věcí, se stále hlouběji a hlouběji mění a svádí
s cesty ustavičnými změnami lidského života, způsobovanými strojovou revolucí.
Podstatný rozdíl mezi hromaděním bohatství, zánikem drobných statkářů a malých
obchodníků, mezi obdobím těžkého kapitálu v pozdějších stoletích římské republiky,
a mezi velice podobným soustředěním kapitálu v osmnáctém a devatenáctém století,
se zakládá právě na hlubokém rozdílu docela jiného rázu práce, který způsobila
mechanická revoluce.

Moc starého světa byla lidská moc; konec konců záviselo všecko na hybné síle
lidských svalů, svalů nevzdělaných a ujařmených lidí. Poněkud pomáhaly také
svaly zvířecí, tažní voli, přípřežní koně atd. Kde bylo třeba zdvihati nějaké bře¬
meno, zdvihali je lidé; kde bylo třeba otesati balvan, otesávali jej do kostky lidé;
kde bylo třeba zorati pole, orali je lidé a voli; římskou zástupkyní parní lodi byly
galeje s lavicemi potících se veslařů.

Ohromná část lidstva za rané vzdělanosti byla zaměstnána jen čistě mecha¬
nickou dřinou. S počátku se zdálo, že silou poháněný stroj nepřináší naděje, že by
se lidstvo zbavilo tak nerozumného dření. Dlouhé směny lidí byly zaměstnány
kopajíce průplavy, stavějíce železniční náspy a příkopy atd. Množství hornictva
rostlo do úžasných rozměrů. Ale ještě mnohem více rostlo pohodlí a množily se
příležitosti zaříditi si život snesitelně. A jak pokračovalo devatenácté století, prostá
logika nového stavu věcí osvědčila se ještě jasněji. Nebylo již třeba lidí jako zdrojů
pouhé hromadné síly. Co by byl mohl mechanicky udělati člověk jen silou svých
svalů, mohlo se udělati rychleji a lépe strojem. Nyní bylo člověka třeba už jen
tam, kde se měl rozhodnouti a kde měl projeviti svůj rozum. Lidí bylo třeba už jen
jako lidí. Otroka, na kterém spočívala veškerá dřívější vzdělanost, tvora odsou¬
zeného jen poslouchat!, člověka, jehož mozek byl docela zbytečný, již pro blaho
hdstva třeba nebylo.

Platilo to právě tak o těch starých druzích průmyslu, jako bylo rolnictví a hor¬
nictví, jako o nejnovějších metalurgických procesech. Neboť byly zhotoveny rychle
pracující stroje k orání, setí a sekání obilí, které vykonají práci za mnoho lidí.
V této věci předstihla Amerika Starý svět. Římská vzdělanost byla zbudována na
laciných a ponížených lidech, moderní vzdělání bylo znova zbudováno na laciné
mechanické síle strojů. Je tomu asi sto let, co je síla lacinější a práce dražší. Bylo-li
třeba čekati tak asi jeden lidský věk, než se upotřebilo v hornictví stroje, bylo to
prostě proto, že nějakou dobu byli lidé lacinější než stroje. V Northumberlandu
a v Durhamu měli lidé v prvých dobách dolování na uhlí cenu tak nepatrnou, že
se mrtvoly horníků, zahynulých v dolech, zpravidla vůbec ani neohledávaly. Bylo
třeba tradeunionismu, aby nastal obrat.

731

Ale tento všeobecný sklon doplnit! a nahraditi ruční práci prací strojovou byla
v lidském životě přeměna, která měla základní význam. Hlavní starostí, která zne¬
pokojovala boháče a vladaře staré vzdělanosti, bylo míti stále pohotově zásobu
otroků. S rozvojem devatenáctého století bylo rozumnému vedoucímu národu čím
dále tím jasnější, že prostý člověk musí nyní býti ceněn výše než pouhý otrok.
Bylo jej třeba vychovávat! — i kdyby jen proto, aby se zabezpečila ,, průmyslová
výkonnost”. Bylo třeba, aby věděl, co dokáže.

Od počátku křesťanství klíčily kořínky lidového vzdělání v Evropě právě
tak, jako klíčily v Asii všude tam, kde se uchytil islám; bylo třeba, aby věřící
aspoň trochu pochopil víru, která ho měla spasiti, a aby mu bylo aspoň trochu
umožněno čisti si v svátých knihách, které mu tu víru podávaly. Křesťanské spory
a snahy získati přívržence zorávaly půdu pro žeň lidového vzdělání.

Na př. v Anglii v třicátých a čtyřicátých letech devatenáctého století sektářské
hádky a potřeba získati mladé přívržence zrodila množství škol večerních, škol
nedělních a plno konkurenčních vzdělávacích a výchovných ústavů pro děti, škol
pro ,, bezvěrče”, církevních škol národní církve, ba i římskokatolických obecných
škol.

Starší, méně osvícení továrníci, kteří sami dobře neviděli, kde jest jejich pro¬
spěch, nenáviděli tyto školy a potlačovali je. Ale tu méně zámožné Německo zase
vedlo své bohatší sousedy. Britský náboženský učitel našel po svém boku zisku-
chtivého prospěcháře, který měl neočekávaně silný zájem, aby byl prostý lid, když
ne přímo vzděláván, tedy aspoň ,, cvičen” a byl tak schopen vyšší míry hospodářské
výkonnosti.

Druhá polovina devatenáctého století byla doba prudkého pokroku ve vzdělání
lidových vrstev na celém pozápadnělém světě. Souběžného pokroku ve vzdělání
vyšších tříd nebylo; byl sice jakýsi pokrok, o tom není pochyby, ale nebyl při¬
měřený pokroku prvému, a tak se veliká propast, která do té doby dělila onen svět
na čtenáře a zástupy nečtenářů změnila, že z ní zbylo sotva více než nepatrný,
stěží viditelný rozdíl v stupni vzdělání. V pozadí tohoto dění byla strojová revoluce,
která si zdánlivě nevšímala sociálního stavu věcí, vskutku však neúprosně naléhala
na to, aby nikde na světě nebylo lidí úplně bez vzdělání.

Hospodářskou revoluci římské republiky prostý lid nikdy jasně nepochopil.
Průměrný římský občan nikdy neviděl změn, ve kterých žil, tak jasně a s takovým
porozuměním, jako je vidíme my. Ale v průmyslové revoluci, jak se V3rvíjela ke
konci devatenáctého století, viděl prostý lid, který ji prožíval, zřetelněji a zřetelněji
jakoby jediný proces, protože mohl hned čisti i pohovořiti si a vyměniti své názory,
a protože chodě s otevřenýma očima viděl věci, Icterých žádný prostý člověk před
tím nikdy neviděl.

V těchto „Dějinách” jsme měli péči o to, abychom ukázali, jak se prostý lid
ponenáhlu objevoval jako třída, mající společnou vůli a společné myšlení. Spiso¬
vatel věří, že hromadná hnutí ,, prostého lidu” v rozsáhlých končinách byla umož¬
něna jen jako výsledek propagačních náboženství, křesťanství a islámu, a jejich
zdůrazňování indivividuální sebeúcty.

Uvedli jsme nadšený projev prostého lidu pro první křížovou výpravu jako zna¬
mení nového období v sociálních dějinách. Ale před devatenáctým stoletím byla
i tato hromadná hnutí poměrně omezena. Povstání venkovského lidu, domáhají-

732

čího se rovnosti, byla od dob Viklefových omezena na venkovské obce určitých
krajů a jen ponenáhlu se šířila do okresů zachvácených podobnými silami. Městské
řemeslnictvo se také bouřívalo, ale bouře byly jen místní.

Ničení venkovských zámků, známé z francouzské revoluce, nebylo dílo venkov¬
ského lidu, který svrhl vládu, bylo to dílo venkovského lidu, který byl svržením
vlády osvobozen. Pařížsl^á komuna byla prvním skutečným projevem městského děl¬
nictva jako politické síly a pařížský dav první revoluce byl dav velice míchaný,
primitivní a divošský, srovnáváme-li jej s kterýmkoli davem západní Evropy po
r. 1830.

Avšak strojová revoluce si nejenom vynutila vzdělání veškerého obyvatelstva,
ale vedla také k velkokapitalismu a rozsáhlé reorganisaci průmyslu, která měla
v prostém lidu zroditi novou a odlišnou soustavu myšlenkovou místo pouhého bez-
útěšného vzdoru a živelných bouří nevzdělaného zástupu.

Zmínili jsme se již o tom, jak průmyslová revoluce rozčísla třídu řemeslnickou,
střední to vrstvu, skládající se z lidí všeho druhu, ve dvě části: v zaměstnavatele,
kteří tak zbohatli, že se mohli vmísiti do tříd finančníků, obchodníků a statkářů,
a v zaměstnance, kteří se víc a více přibližovali dělnictvu pracujícímu hromadně
a dělnictvu hospodářskému. A zatím co tovární zaměstnanectvo upadalo, hospo¬
dářské dělnictvo rostlo, protože byly zaváděny hospodářské stroje a vzrůstala
i jeho osobní výkonnost.

V polovici devatenáctého století Karel Mar>: (1818 — 83), německý žid, vědecky
značně vyškolený, zdůrazňoval, že organisace dělnictva neustálým soustřeďováním
skupiny kapitalistů připravuje nové společenské třídění, které má nahraditi slo¬
žitější třídní soustavy dob minulých. Pokud je majetek moc, hromadil se poměrně
jen v málo rukou, v rukou velikých boháčů, v kapitalistické třídě; vedle ní byly
veliké zástupy dělnictva, které mělo jen nepatrný majetek nebo nemělo vůbec nic,
a ty on nazýval „vyděděnci” nebo „proletáři” — slova je nesprávně užito — v nichž
mělo býti vyburcováno společné „třídní vědomí” ve sporu jejich zájmů se zájmy
boháčů.

Rozdíly ve vzdělání a v tradici mezi rozmanitými staršími sociálními živly, které
měly býti přelity do nové třídy vyděděných, bránily, jak se zdá, nějaký čas tomuto
prudkému zevšeobecnění; tradice jednotlivých zaměstnání, drobných zaměstnava¬
telů, sedláků a pod. se lišily jak od sebe navzájem, tak od rozmanitých řemeslnic¬
kých tradic dělnictva. Ale jak se vzdělání šířilo a literatura laciněla, stávalo se
toto „marxovské” zevšeobecnění čím dále tím přijatelnější.

Tyto třídy, které s počátku nespojovalo nic než společná chudoba, byly a jsou
snižovány nebo povyšovány na tutéž životní míru, nuceny čisti tytéž knihy a sná-
šeti tytéž nepříjemnosti. Vědomí solidarity mezi všemi druhy chudých a nema¬
jetných, stojících proti třídě hromadící zisky a kupící bohatství, se dere v našem
světě víc a více na světlo. Staré rozdíly mezi řemeslníkem a dělníkem na volném
vzduchu, mezi černým kabátem a pracovní halenou, mezi chudým velebníčkem
a učitelem obecné školy, mezi policistou a průvodčím na omnibusu blednou stále
více. Všichni musí kupovati laciný nábytek a žiti v stejných laciných domcích;
jejich synové a dcery se spolu žení a vdávají; dostati se výše je pro ty prosté
řadové vojáky čím dále tím beznadějnější. Marxovi, který ani tak nehájil třídního

733

boje, boje vyděděných zástupů s hrstkou vlastníků, jako jej předpovídal, se dostává
událostmi čím dále tím většího zadostučinění.

Někdy se proti Marxovi uvádívá, že v mnohých moderních státech poměrně
přibylo lidí, kteří mají uloženy peníze. Týto úspory jsou — odborně vyjádřeno —

, .kapitál” a jejich vlastníci po této stránce „kapitalisté”, a tento stav prý odporuje
Marxovu tvrzení, že se majetek soustřeďuje Čím dále tím v méně rukou. Marx užil
leckterých slov bez rozmyslu a na špatných místech, a jeho myšlenky byly lepší
než jeho slova. Psal-li „vlastnictví”, myslil „vlastnictví, pokud je mocí”. Malý
střádal má pramálo moci nad svým uloženým kapitálem.

3. Myšlenkové kvašeni r. 181^8

Vystihnout! v širokých obrysech myšlenkový kvas za strojové a průmyslové
revoluce devatenáctého století jest úkol velice nesnadný. Ale musíme se do toho
dáti, máme-li v těchto dějinách spojití věci minulé s dnešním stavem našeho světa.

Bude dobře rozeznávat! dvě hlavní období ve stu letech mezi r. 1814 a 1914.
Nejprve bylo období let 1814 až 1848, ve kterém se sice mnoho liberálně myslilo
a psalo v omezených kroužcích, ale v širokých vrstvách prostého lidu nebylo veh-
kých změn ani zvláštního myšlenkového vývoje. Za této doby svět, abych tak řekl,
žil ze svého starého duševního kapitálu, události se vyvíjely ve shodě s vedoucími
myšlenkami revoluce a protirevoluce. Hlavní liberální myšlenky byly svoboda
a jistá neurčitá touha po rovnosti; konservativní myšlenky byly monarchie, orga-
nisované náboženství, společenské výsady a poslušnost.

Do roku 1848 zápasil duch Svaté aliance, duch Metternichův o to, aby předešel
nové vzplanutí evropské revoluce, kterou Napoleon zradil a odstavil. V Americe
Severní i Jižní však revoluce triumfovala a liberalismus devatenáctého století vládl
neomezeně. Britsko byla země neklidná, nebyla ani docela upřímně zpátečnická ani
docela upřímně pokroková, nebyla ani opravdu monarchická, ani opravdu republi¬
kánská, byla to země, která zrodila i Cromwella i veselého monarchu Karla ; byla pro-
tirakouská, protibourbonská, protipapežská, ale přec jen trochu utlačovala. Vypra¬
vovali jsme o prvních liberálních bouřích v Evropě r. 1830 a okolo r. 1830 ; v Britsku
ulevil situaci r. 1832 zákon o volební reformě (Reform Bili) , který značně rozšířil
občanské právo a dolní sněmovně vrátil zase leccos z jejího zastupitelského rázu.

Okolo r. 1848 přišla doba nových a mnohem vážnějších revolučních výbuchů,
které svrhly orleanskou monarchii a zřídily ve Francii druhou republiku (1848 až
1852), vzbouřily severní Itálii a Maďarsko proti Rakousku, Poláky v Poznaňsku
proti Němcům a papeže vypudily z republikánského Říma. Nadmíru zajímavý vše-
slovanský sjezd v Praze nastínil již leccos z té územní úpravy, která se uskutečnila
r. 1919. Ale rozešel se, když bylo povstání v Praze rakouským vojskem potlačeno.
Maďarské povstání bylo průbojnější a trvalo dvě léta. Jeho velikým vůdcem byl
Ludvík Košut, který byl poražen a ve vyhnanství stále silně působil pro svobodu
svého národa.

Na konec se žádné z těchto povstání nepovedlo; dosavadní soustava klopýtala,
ale udržela se na nohou. Byly sice, pravda, vedle těchto bouří i vážné sociální nepo¬
koje, ale mimo v Paříži prozatím ještě neměly docela jasné formy. A tuto bouři

734

r. 1848 můžeme, pokud jde o ostatní Evropu, nejlépe vystihnout! výrokem, že to
byla vzpoura přirozené politické mapy proti umělé úpravě vídeňských diplomatů
a proti soustavnému utlačování, které ona úprava způsobila.

Byly tedy evropské dějiny od r. 1815 do r. 1848, všeobecně řečeno, následkem
dějin Evropy z let 1789 do 1814. Nebylo v nich opravdu nových motivů. Hlavní
nesnází byl ještě pořád boj, třeba často slepý a špatně řízený boj malého pro¬
stého člověka s velmocenskou soustavou, která ochromovala a utlačovala život
lidstva.

Ale po r. 1848, od r. 1848 do r. 1914 přes to, že nové a nové upravování mapy vedlo
postupně k zřízení svobodné a sjednocené Itálie a sjednoceného Německa, nastalo
nové období ve vývoji duševního a politického přizpůsobení novým vědomostem
a novým hmotným silám lidstva. Nové sociální, náboženské a politické myšlenky
mohutným vpádem vtrhly do duševní oblasti celé Evropy. V následujících třech
oddílech budeme uvažovali o tom, odkud tyto vpády přišly* a jaké byly. Položily
základy, na kterých my dnes stavíme své politické myšlení, ale dlouho a dlouho
neměly na současnou politiku valného vlivu. Tehdejší politika ubíhala dále ve svých
starých kolejích, jenomže jí ponenáhlu neustále ubývalo podpory, kterou mívala
v duševním přesvědčení a svědomí lidí.

Popsali jsme již, kterak silný duševní proud podryl velkomonarchickou soustavu
ve Francii před r. 1789. Podobný dravý proud se valil Evropou v době velmocí v r.
1848 — 1914. Sociálně lidstvo prožívalo hluboké pochyby o soustavě vládní a o svo¬
bodě majetku různých forem v soustavě hospodářské. Potom vypukla největší a nej¬
ničivější válka, jakou dějiny znají, takže dosud není možno oceniti sílu a dosah na¬
hromaděných nových myšlenek za těch šestašedesát let. Prožili jsme ještě větší
pohromu, než byla napoleonská pohroma a uvázh jsme nyní na suchu, jako to bylo
r. 1815 — 30. Náš r. 1830 a náš r. 1848 musí ještě teprve přijití ukázati nám, kde
stojíme.

If. Rozvoj myšlenky socialistické

Stopovali jsme těmito dějinami pozvolné obmezování myšlenky vlastnictví od
prvního neobmezeného nároku silného muže na všechno, a postupné uskutečňování
bratrství jako něčeho, co přesahuje osobní sobectví. Lidé se nejprve spojovali ve
společnosti větší než kmenové z bázně před panovníkem a bohem. Teprve za posled¬
ních tří nebo nejvýše čtyř tisíc let vidíme jasně, že se lidé dovedli dobrovolně oběto¬
vat! většímu cíli nežádajíce zaplacení ani odměny, a že o tom vůbec uvažovali.

Pak vidíme, jak se šíří po povrchu lidských událostí, jako se šíří a přecházejí
pruhy sluneční záře po úbočích za větrného jarního dne, myšlenka, že štěstí, zaklá¬
dající se na sebeobětování, je větší než jakékoli osobní uspokojení nebo triumf, a že
je život lidstva něco jiného, většího a důležitějšího než souhrn všech jednotlivých
životů v něm. Viděli jsme, že se ta myšlenka rozzářila jako maják, jako odraz slunce
zachycený venku ve krajině nějakým oknem, až z toho oči přecházejí, v učení Bud-
hově, Lao-Tseově a nejjasněji v učení Ježíše Nazaretského.

Při všech svých změnách a zkaženosti neztratilo křesťanství nikdy myšlenky obě¬
tovat! se pro království boží, proti němuž se zdá všechna osobní nádhera panovníků
a vládců jako nestoudnost nastrojeného sluhy, a přepych a rozkoše bohatství jako

735

marnotratnost lupičů. Nikdo ve společnosti, které se dotklo takové náboženství jako
je křesťanství, nemůže už býti dokonalým otrokem ; je v těchto náboženstvích nevy-
hladitelný rys, který nutí lidi, aby soudili své pány a byli si vědomi vlastní odpo¬
vědnosti ve světě.

Lidé, razíce si cestu k tomuto novému duševnímu stavu z divoce sobecké hrabi¬
vosti a z pudové bojovnosti prvotního paleolitického rodu, snažili se vyjádřiti proud
svých myšlenek a potřeb velmi různě. Poznávali, že jsou v nesouhlase a rozporu se
starodávnými představami, i pudilo je to postavit! se prostě proti těmto myšlenkám
a přenést! se přes ně k naprostému jejich popření.

Jsouce postaveni vůči světu, v němž vláda, třídy a pořádek nebyly pro nic jiného,
než že poskytovaly příležitost k uplatňování sobectví a k nespravedlivému utlačování,
byli v prvém netrpělivém hnutí ochotni prohlásiti se pro všeobecnou rovnost a pro
skutečnou anarchii. Postaveni jsouce vůči světu, v němž vlastnictví nebylo vlastně
nic jiného než ochrana sobectví a příležitost k zotročování, pokládali za přirozené
odstranit! všechno vlastnictví.

Naše dějiny ukazují rostoucí snahu bouřiti se proti panovníkům a proti majetku.
Viděli jsme to ve středověkém pálení zámků a v experimentech s teokracií a komu¬
nismem. Za francouzské revoluce je tato dvojí vzpoura jasná a zřejmá. Ve Francii
vidíme vedle sebe muže, nadšené týmž duchem a náležející zřejmě k témuž revoluč¬
nímu hnutí, s očima upřenýma na panovnické daně prohlašovat!, že vlastnictví je
nedotknutelné, a jiné, s očima upřenýma na tvrdé zisky zaměstnavatelů prohlašovati,
že vlastnictví musí býti zrušeno. Ale v každém případě se bouřili proti tomu, že pa¬
novníci a zaměstnavatelé, místo aby se stali služebníky státu, zůstávají stále, jako
většina lidstva, sobeckými, násilnickými jednotlivci.

Vidíme, že během věků tato víra v lidských duších roste : zákony a moc možno
přeměnit! tak, aby byla vláda a pořádek a při tom se přece obmezilo sobectví panov¬
níka nebo panující třídy, pokud by to bylo nutno, a možno nalézti definici vlastnictví,
které by dávalo svobodu bez násilí. Počínáme si dnes uvědomovat!, že možno dojiti
tohoto cíle jenom souhrnným tvůrčím úsilím ; cíl ten se rodí ze sporu nových lidských
potřeb s nevědomostí a starou lidskou povahou ; ale po celé devatenácté století byl
trvalý sklon řešiti ten problém nějakou prostou formulí ( a býti potom na věky
šťasten bez ohledu na to, že všechen lidský život, všechen život vůbec je neustálým
řešením neustálého syntetického problému).

První polovice devatenáctého století viděla celou řadu experimentů, jak vytvořit!
lidskou společnost nového druhu. Mezi historicky nejdůležitějšími byly experimenty
a myšlenky Roberta Owena (1771 — 1858), manchesterského bavlnáře. Je všeobecně
pokládán za zakladatele moderního socialismu a ve spojení s jeho dílem se slovo
,, socialismus” vyskytlo po prvé.

Zdá se, že byl výborným obchodníkem; zavedl množství nových věcí v bavlnář¬
ském průmyslu a získal si ještě v mladém věku pěkné jmění. Zarmucovalo ho, jak
těžko se jeho dělníkům žije a umínil si, že zlepší jejich stav i poměr zaměstnavatele
a zaměstnance. Snažil se tak učiniti nejdříve ve své továrně v Manchestru a později
v New Lanarku, kde měl továrny, zaměstnávající přes 2 tisíce lidí.

Mezi 1800 — 1828 dosáhl značných výsledků: zmenšil pracovní dobu, zavedl do
své továrny zdravotní opatření a učinil pobyt v ní příjemný, zrušil práci mladičkých
dětí, zdokonalil výcvik svých dělníků, vyplácel mzdu nezaměstnaným, když obchod

736

vázl, zřizoval školy, učinil New Lanark vzorem lepšího industrialismu a při tom
udržel obchodní zdatnost svých závodů. Psal důrazně na obranu dělníků proti obvi¬
něním z nemírnosti a lehkomyslnosti, které jim mnozí lidé vytýkali, aby tím ospra¬
vedlnili hospodářskou nerovnost tehdejší doby. Měl za to, že muži i ženy jsou z veliké
části výplodem prostředí, v němž jsou vychováni ■ — tvrzení, které nepotřebuje dnes
obrany, a pustil se do propagandy názorů, které New Lanark ospravedlnil.

Vystoupil proti sobecké lhostejnosti svých druhů továrníků a r. 1819 hlavně na
jeho naléhání byl přijat první tovární zákon, první pokus zabrániti zaměstnavatelům,
aby nevykořisťovali obmezeným a nesnesitelným způsobem chudobu svých dělníků.
Některá z omezení, nařízených tímto zákonem, nás dnes naplňují úžasem. Zdá se
nyní neuvěřitelné, že vůbec bylo zapotřebí chrániti devítileté (!) děti před
tovární prací, nebo obmezovati denní pracovní dobu takových zaměstnanců na
dvanáct hodin!

Psává se příliš ochotně o průmyslové revoluci, jako by byla vedla k zotročování
a přepracování ubohých dětí, které byly až dosud šťastné a svobodné. To je falšování
dějin. Od samého počátku civilisace musily děti chudých lidí pracovati, jak jen
dovedly. Ale továrnictví shrnulo všechnu tu dětskou práci v soustavu, všem zřejmou
a pohoršlivou. Továrnictví po této stránce popohnalo probouzející se lidské svědomí.
Britský „tovární zákon” (Factory Act) z r. 1819, třeba se nám zdá sebe slabší, byl
dětskou magnou chartou ; od něho se počala ochrana dětí chudých lidí nejprve proti
práci a pak proti hladu a nevědomosti.

Nemůžeme zde líčiti dopodrobna Owenův život a myšlení. Cítil, že jeho dílo
v New Lanarku bylo jen pokusem v malém pracovním měřítku. Soudil, že co možno
udělati pro jednu průmyslovou obec, možno udělati pro každou obec v celé zemi;
doporučoval osídlení průmyslového obyvatelstva ve městech podle new-lanarského
plánu.

Zdá se, že na čas chytl obraznost světa. „Times” a „Morning Post” podporovaly
jeho návrhy; mezi návštěvníky New Lanarku byl velkokníže Mikuláš, který násle¬
doval po Alexandru I. jako car; horlivým jeho příznivcem byl vévoda kentský, syn
Jiřího III. a otec královny Viktorie. Ale všichni, kdo nepřáli změnám a všichni — je
vždy mnoho takových — kteří byli žárliví na chudé, i všichni zaměstnavatelé, kteří
byli znepokojeni, čekali jen na záminku, aby na něho vypadli, a našli ji v tom, jak se
vyjadřoval o náboženství — jeho názory byly proti oficiálnímu křesťanství, a to mu
podrazilo nohy. Ale on dále rozvíjel svoje návrhy a zkušenosti, z nichž hlavní byla
obec Nová harmonie v Indianě (ve Spoj. státech amer.) , do níž pohřbil většinu svého
kapitálu. R. 1828 mu vyplatili jeho společníci jeho podíl v new-lanarském závodě.

Owenovy zkušenosti a popudy sahaly velmi daleko a nedají se vystihnouti jedi¬
nou formulí. Nebylo v něm nic doktrinářského. Jeho new-lanarský pokus byl první
z mnohých ,, dobročinných podniků” na světě; Lorda Leverhulmea Port Sunlight,
Cadburyho Bournville a Fordovy podniky v Americe jsou současné příklady, blížící
se komunismu. Jeho návrhy státních osad byly to, co bychom dnes nazvali státním
socialismem. Jeho americký experiment a jeho pozdější spisy směřují k úplnější
formě socialismu a odchylují se mnohem dále od dosavadního stavu.

Je patrno, že Owena zaměstnávala záhada peněz. Chápal, že nemůžeme doufati ve
skutečnou hospodářskou spravedlnost, dokud platíme za práci penězi proměnlivé
měny, jako bychom nemohli doufati na světě v přesnost, dokud by se délka hodiny

737

neustále a nepravidelně kolísala. Jeden z jeho pokusů byl dáti do oběhu pracovní
poukázky, představující jednu hodinu, pět hodin a dvacet hodin práce. Dnešní koope¬
rativní společnosti — společnosti chudých lidí, kteří se sdružují, aby hromadně
kupovali a rozdělovali zboží, nebo hromadně vyráběli výrobky nebo provozovali
mlékařství nebo jiné zemědělské odvětví — vznikly přímo z jeho podnětů, ačkoli
průkopnické kooperativní společnosti jeho doby skončily nezdarem. Rozšířily se po
celém světě a mají dnes dvacet až třicet milionů příslušníků.

U tohoto raného socialismu Owenova stojí za povšimnutí, že s počátku vůbec
nebyl „demokratický”. Demokratická myšlenka se k němu připojila teprve později.
Vznikl z lidumilnosti, jeho první podoba byla patriarchální ; mělo to býti něco, k čemu
měli dělníky vychovávat! svobodomyslní zaměstnavatelé a vůdci. Pwní socialismus
nebyl hnutím dělnickým, bylo to hnutí továrnické. V dosavadních dějinách socia¬
lismu byla jeho ideologie hlavně dílem nedělníků. Marxe líčí Beer jako „aristokrata”,
Engels byl obchodníkem, Lenin vypovězeným členem statkářské rodiny.

Zároveň s tímto dílem Owenovým se dál v Americe a v Britanii vývoj zcela nezá¬
vislý, jemuž bylo souzeno, aby na konec přišel ve styk s jeho socialistickými myšlen¬
kami. Anglický zákon dlouho zakazoval sdružování, které by obmezovalo obchod
nebo které by zvyšovalo ceny a mzdy. Tyto zákazy bylo možno udržovat! bez velikých
obtíží, dokud zemědělské a průmyslové změny osmnáctého století neuvolnily davy
dělníků, žijících z ruky do úst a ucházejících se o nedostatečné zaměstnání. Za
těchto nových podmínek viděli dělníci v mnohých průmyslových odvětvích, že si
nesnesitelně překážejí. Byli štváni druh proti druhu ; den co den, hodinu co hodinu
nevěděl nikdo, jakou výhodu nedostal druhý a jaké snížení platu a zvýšení práce ho
nečeká.

Bylo pro dělníky životní nutností, aby se dohodli — byť to bylo nezákonné — proti
takovému znehodnocování. S počátku se toto dohodování musilo díti a podporovat!
tajnými společnostmi. Nebo se zřizovaly spolky za účely zdánlivě docela jinými, spo¬
lečenské kluby, pohřební společnosti a pod., kterými se zastírala tato sdružení na
ochranu mzdy. Poněvadž to byly společnosti nezákonné, byly nakloněny k násilí;
vystupovaly zuřivě proti „žlutým” a „krysám”, kteří s nimi nešli, a ještě zuřivěji
proti zrádcům.

R. 1824 uznala dolní sněmovna, že je záhodno postupovat! v této věci mírněji
a povolila dělníkům tvoři ti sdružení pro „společný postup” s továrníky. Takto se
mohly rozvíjeti dělnické svazy se značnou volností. Tyto dělnické svazy, s počátku
velmi neobratné a primitivní organisace se svobodou dosti obmezenou, se pozvedly
postupně tak, že byly skutečně čtvrtým stavem v zemi, velikou soustavou sdružení,
zastupujících spoustu průmyslového dělnictva.

Původně vznikly v Britanii a v Americe a odtud se rozšířily s různými obměnami,
závislými na různé národnosti a různých zákonech, do Francie, do Německa a do
všech „západnických” států.

Dělnické svazy, organisované především, aby udržely mzdu na určité výší a za¬
bránily zvyšování pracovních hodin, byly zprvu docela něco jiného než socialismus.
Clen dělnického svazu se snažil využiti co nejvíce ve svůj prospěch dosavadního
kapitalismu a dosavadních zaměstnaneckých podmínek ; socialista navrhoval změnu
celé soustavy.

738

Teprve obrazotvornost a sevšeobecňovací schopnost Karla Marxe přivedla obě
tato hnutí ve styk. Marx byl muž se silným smyslem historickým; byl z prvních, kdo
zpozorovali, že staré společenské třídy, které trvaly od počátku civilisace, se začínají
rozpadati a přetvořovati. Jeho plemen niý židovský smysl obchodní mu velmi zřejmě
ukázal rozpor mezi majetkem a prací. A jeho výchova v Německu — kde, jak jsme
vytkli, byl sklon, aby třída ztuhla v kastu, zjevnější než v kterékoh jiné evropské
zemi — ho uzpůsobila k pojetí, že se práce stává ,, třídně uvědomělou” a hromadně
nepřátelskou proti třídám, soustřeďujícím vlastnictví. Domníval se, že v hnutí děl¬
nických svazů, které se šířilo po světě, se projevuje tento rozvoj třídně uvědomělé
práce.

Co bude, tak se ptal, výsledkem „třídního boje” mezi kapitalisty a proletariátem ?
Kapitalističtí dobrodruhové, tak tvrdil, budou ve své vrozené hrabivosti a výbojnosti
hromaditi kapitál stále do menšího počtu rukou, až na konec soustředí všechny
výrobní a dopravní prostředky ve formu, jíž se budou moci chopiti dělníci, jejichž
třídní vědomí a vzájemnost se budou rozvinovati stejným krokem, jak se bude
průmysl organisovati a soustřeďovat!.

Chopí se kapitálu a sami ho použijí. To bude sociální revoluce. Pak se zase zřídí
osobní majetek a svoboda, založené na společném vlastnictví celé země a na správě
obce jako celku velikých výrobních prostředků, zorganisovaných a soustředěných
soukromým kapitálem. To bude konec soustavy ,, kapitalistické”, ale nikoli konec
soustavy kapitálu. Kapitalismus soukromý bude nahrazen kapitalismem státním.

To znamená veliký krok od socialismu Owenova. Owen (jako Platon) doufal, že
zdravý lidský rozum některé třídy nebo všech tříd zreorganisuje všechno, co je
v politickém, hospodářském a společenském zřízení náhodného a chybného. Marx
věřil více v hybnou sílu třídního boje, podníceného V3rvlastněním a nespravedlností.
A on nebyl jenom prorockým teoretikem: byl také propagátorem vzpoury práce,
vzpoury tak zvaného „proletariátu”. Pochopil, že práce má všude společné zájmy
proti kapitalismu, ale pod vlivem velmocenských válek té doby a zvláště osvo¬
bození Itálie nepochopil, že práce má všude i zájem na světovém míru. Maje však
stále na mysli sociální revoluci dovedl dělníky nadchnout! k utvoření mezinárodního
svazu. První internacionály.

V následující době je socialismus směsí britské tradice Owenovy a německého
třídního vědomí Marxova. Co se nazývá fabiánským socialismem — výklad socialis¬
mu londýnskou Fabiánskou společností — se dovolává rozumných lidí všech tříd.
Čemu se říkalo v německém socialismu ,,revisionismus”, šlo stejným směrem. Celkem
však převládl Marx proti Owenovi, a všeobecný sklon socialistů po celém světě byl
vybudovat! organisaci práce, a jen práce, opatřiti bojovné síly, jež by vyprostily
politickou a hospodářskou organisaci lidských věcí z rukou více nebo méně neodpo¬
vědných soukromých vlastníků a dobrodruhů, kteří ji ovládali.

To byly v hrubých obrysech záměry tak zvaného socialismu. V ne jbližším odstavci
promluvíme o jeho neúplnostech a nedokonalostech. Bylo snad pro socialismus
nezbytné, aby jej rozrývaly a rozdělovaly pochybnosti, hádky, sekty a školy; jsou
to příznaky růstu jako skvrny na mladé tváři. Zde se můžeme toliko zmínit! o roz¬
dílech mezi státním socialismem, který chce, aby hospodářský život země byl řízen
její politickou vládou, a mezi pozdějšími školami syndikalismu a družstevního
socialismu, který chce svěřiti řízení každého průmyslového odvětví dělníkům všeho

739

druhu — včetně ředitelů a správců — zaměstnaným v tomto odvětví. Tento
„cechovní socialismus” je ve skutečnosti novým druhem kapitalismu, při němž bji
byl na místě svobodných a soukromých kapitalistů tohoto odvětví průmyslového
závodní výbor dělníků a úředníků. Tovární dělnictvo se stává hromadným
kapitalistou.

5. Nedostatky socialismu jako soustavného uspořádáni lidské společnosti

Před lety řekl Sir William Harcourt, že jsme nyní všichni socialisty, a dnes to
je celkem pravda. Je jistě jen málo lidí, kteří by si neuvědomovali prozatímní a nebez¬
pečnou nestálost naší nynější pohtické a hospodářské soustavy, a ještě méně jich
věří s doktrinářskými individualisty, že shon za ziskem, vyjádřený heslem „chyť,
co můžeš” povede lidstvo do přístavu blahobytu a štěstí. Velikého přespořádání je
třeba, a soustavného zákonného podřízení osobního sobectví veřejnému blahu.

Tak dalece je většina rozumných hdí socialistická. Ale to jsou jenom tvrzení před¬
běžná. Jak daleko se socialismus a moderní myšlení vůbec přiblížily k vypraco¬
vání pojmu tohoto nového politického a sociálního řádu, kterého náš svět, jak
téměř všichni uznávají, potřebuje? Tu třeba říci, že není jasného pojmu o novém
pořádku, k němuž se neurčitě propracováváme, neboť naše věda o lidských vztazích
je posud tak hrubá a dohadová, že nás nechává bez určitého vedení ve spoustě otázek,
jež mají základní důležitost. Dnes dovedeme právě tak málo zaříditi politickou sou¬
stavu světa, pojatou vědecky, jako dovedli lidé roku 1826 zaříditi elektrickou sta¬
nici. Nebyli by to dovedli i kdyby jim bylo šlo o krk.

Marxistická soustava ukazuje na nahromadění revolučních sil v moderním světě.
Tyto síly směřují neustále k revoluci. Ale Marx předpokládal příliš ukvapeně, že
revoluční popud povede nezbytně k uspořádanému státu nového a lepšího rázu.
Revoluce se může zastaviti na půl cestě a jen pobořiti. Žádný socialistický směr
neurčil doposud jasně, jak si svoji vládu představuje. Bolševici byli ve svém ruském
experimentu patrně vedeni frází ,, diktatury prolétá riátu”, ale ve skutečnosti sly¬
šíme, že se Lenin a Trocký chovali zrovna tak samoděržavně jako méně inteligentní,
ale stejně blahovolný car Alexander I.

Dalo nám dosti práce, aby z naší stručné studie o francouzské revoluci bylo
zřejmo, že revoluce může zavésti na trvalo jen to, co již dříve všeobecný duch V3rmyslil
a pochopil. Francouzská republika, která narazila na neočekávané překážky ve
věcech hospodářských, měnových a v poměrech mezinárodních, poklesla až k so¬
bectví zbohatlíků direktoria a konečně k sobectví Napoleonovu. Zákona a pevně
udržovaného plánu je za revolučních dob třeba více než za obyčejných všedních
časů, poněvadž se společnost za revolučních dob zvrhá mnohem ochotněji v pouhou
tahanici pod vládou násilníků a chytráků.

Oceňujeme-li politickou a sociální vědu našeho věku všeobecně, musíme přihlí-
žeti k předběžné duševní práci, kterou lidstvo musí ještě vykonati, a pak teprve
máme naději, že se nám z pouhé tradice a dobrodružných pokusů, které ovládají naše
dnešní hromadné podniky, vynoří trvalé tvůrčí dílo. Dívárae-li se pozorně, pozná¬
váme, že ten socialismus, který se prohlašuje za úplnou teorii nového sociálního
řádu, není než částečnou — byť velmi poučnou — teorií o vlastnictví.

740

Mluvili jsme již o poměru sociálního vývoje k vlastnictví. Jsou různé myšlenkové
školy, které chtějí obmeziti vlastnictví částečně nebo úplně. Komunismus navrhuje
zrušiti vlastnictví vůbec, nebo jinými slovy míti všechno společné. Moderní socialis¬
mus — nebo určitěji kolektivismus — rozlišuje jasně mezi vlastnictvím osobním
a vlastnictvím kolektivním (hromadným). Jádrem socialistického návrhu jest, aby
půda a všechny přirozené prostředky výrobní, dopravní i distribuční byly vlast¬
nictvím společným. V těchto hranicích je dosti volného místa pro svobodné osobní
vlastnictví i pro neobmezenou osobní svobodu. Kdyby byla zajištěna řádná veřejná
správa, stavěl by se dnes asi málokdo proti tomuto návrhu. Ale socialismus se nikdy
nepustil do podrobného vyšetření této podmínky pro řádnou veřejnou správu.

A zase — jaká obec bude míti toto kolektivní vlastnictví ? Má to být vládce nebo
město nebo kraj, nebo národ, nebo lidstvo? Socialismus na to nedává jasné odpovědi.
Socialisté rádi užívají slova ,,znárodniti”, ale my jsme v těchto „Dějinách” podrobili
pojmy ,, národ” a „nacionalismus” značně ostré kritice. Jsou-li socialisté proti tomu,
aby si jednotlivec činil nároky na doly nebo veliký kus půdy jako na své osobní
vlastnictví s právem odmítnouti nebo prodati jejich užívání a zisk z nich druhým,
proč by měli dovoliti jednothvému národu, aby měl výhradní právo na doly nebo ob¬
chodní cesty nebo přirozené bohatství území, ve kterých žije, proti ostatnímu lidstvu ?

Zdá se, že jest po této stránce v socialistické teorii veliký zmatek. A nemá-h se
z lidského života státi hromadný sněm všeho lidstva, neustále zasedající, jak má
obec jmenovati své úředníky, kteří by prováděli kolektivní věci? Konec konců je
soukromý majitel pozemku nebo závodu nebo něčeho podobného také jakýmsi
úředníkem potud, že jest jeho vlastnictví zaručeno a chráněno celou společností.
Místo aby dostával plat nebo služné, smí bráti zisk.

Jediný platný důvod zbaviti ho vlastnictví jest, že nový stav věcí, který nastane,
bude lepší a pro celou společnost prospěšnější a vhodnější. A bude-li odstraněn se
svého místa, bude míti týž nárok na ohled, jejž sám mel dříve k dělníku, který byl
mechanickým vynálezem zbaven svého zaměstnání.

Tato otázka administrace, zdravá a prospěšná překážka příliš náhlé socialisace,
nás přivádí k problému lidského sdružování, ještě velmi nedokonale rozřešenému.
Jak si máme tímto způsobem zajistiti nejlepší řízení lidských věcí a nejvyšší možnou
dobrovolnou spolupráci ? Je to na konec složitý problém psychologický, ale je nesmysl
předstírat!, že je neřešitelný. I zde třeba nalézti to nejlepší, což je právě dosti dobré.
Ale není-li neřešitelný, je stejně nerozumné předstírati, že už byl rozřešen. Problém,
má-h býti úplný, vyžaduje, aby byly vypracovány nejlepší metody, jež by na sebe
obapolně působily v pěti oborech. Jsou to:

I. Výchova. Příprava jednotlivcova pro pochopení a dobrovolnou spolupráci
v životě veřejném.

II. Informace. Noviny at! stále každému předkládají pravdivé vylíčení věcí
veřejných, aby je mohl posouditi a schváliti. Těsně spojen s touto potřebou neustálé
informace jest problém uzákonění, aby zákon byl prostý, jasný a přístupný všem.

III. Zastupitelstvo. Výběr zástupců a prostředníků, kteří jednají ve spo¬
lečném zájmu a v souhlase s všeobecnou vůlí, založenou na této výchově a jasné
informaci.

IV. Moc výkonná. Jmenování výkonných úředníků, majících odpovědnost,
která by nebránila rozumné iniciativě.

H, G. Wells, Dřjiny svita — 47.

741

v. Myšlení a badání. Soustavná kritika věcí veřejných a zákonů — pod¬
klad to lidového úsudku, jímž by se zajistilo neustálé zlepšování lidské organisace.

To je pět požadavků, do nichž možno zahrnouti širý problém lidské společnosti.
Kolem dokola v celém světě vidíme ve všech těch oborech, které jsou samy o sobě
nedostatečné a vespolek nesouladné, jak je všechno naše konání jenom výpomoc
z nouze. Vidíme, jak naše výchova nemá potřebných prostředků hmotných, jak je
špatně organisována a jak ji mrzačí vliv a nepřátelství náboženských korporací;
vidíme, jak lidové poučení obstarává hlavně prodejný tisk, závislý na inserátech
a subvencích ; vidíme směšné volební metody, kterými dostává politik do rukou moc
tak málo shodnou s mocí zastupitelskou, jako je moc kteréhokoli potentáta nebo
náhodného dobyvatele ; většinou mají vliv na moc výkonnou nebo ji kontrolují sku¬
piny bohatých dobrodruhů, a pěstování politické a sociální vědy i veřejné kritiky je
stále ještě spíše dílem oddaných a výstředních jednotlivců než uznaná a čestná
funkce ve státě.

'Před lidmi poctivě smýšlejícími leží obrovská úloha vyčistit! a provětrati ten
politický chlév; a dokud se to nestane, je naprosto nemožno uskutečnit! socialismus.
Dokud soukromí dobrodruzi ovládají ve státech i život politický, je směšné myslit!
na to, že by stát dovedl vyrvat! z rukou těchto soukromých dobrodruhů hromadné
zájmy hospodářské.

Nejenom že se nepodařilo sociálnímu hnutí vytvořiti vědecky odůvodněný plán
pro vzájemný vztah výchovy, zákona a vykonáváni veřejné moci, nýbrž i na hospo¬
dářském poli, jak jsme již vytkli, čekají tvůrčí síly na to, aby se vytvořila správná
organisace úvěru a správná metoda peněžního hodnocení práce. Je stará pravda, že
ochota dělníkova závisí mezi jiným na jeho úplné důvěře ke kupní ceně peněz, které
za svou práci dostává. Jakmile tato důvěra zmizí, přestane práce, leda že by se V5rplá-
cela zbožím. Ale nemáme ani dostatečného vědění, ani obchodní psychologie, jež by
zabránily vládám, aby nezasahovaly co nejrušivěji do veřejného úvěru a do oběhu
peněz. Takové zasahování vede rovnou k tomu, že přestane práce, t. j. přestane
výroba potřebných věcí.

Při takových praktických životních otázkách nechybíme mnoho, řekneme-li, že
spousta socialistů, kteří chtějí přetvořit! svět, nemá o nich vůbec určitých představ.
Přece i v socialistickém světě právě tak jako v každém jiném musí všichni lidé za
svou práci dostávat! peníze a ne zboží, má-li trvati dále to, co nazýváme osobní svo¬
bodou. Také zde třeba vykonati zrovna to pravé. Dokud se tak nestane, budou dějiny
takových hnutí ani ne tak vyprávěním o pokusech jako spíše o křečovitém zmítání.

I po jiných stránkách bylo sociální a politické myšlení devatenáctého století proti
té obrovitosti strojové revoluce bázlivé, obmezené a nedostatečné, pokud šlo o mezi¬
národní vztahy. Čtenář socialistické literatury shledá, že socialisté neustále píší
a mluví o „státě” a nikdy si neuvědomují, že takový ,,stát” může míti všemožnou
organisaci a všemožnou velikost od san-marinské republiky až k britské říši. Je
pravda, že Karel Marx měl představu o společenství zájmů mezi dělníky všech prů¬
myslových zemí, ale v marxistickém socialismu se nemluví skoro nic o logickém
doplňku toho všeho, o zřízení demokratické světové federativní vlády (s národními
nebo provinciálními „státními” vládami) jako o přirozeném následku jeho zamýšlené
sociální revoluce.

742

Nanejvýš tu jest neurčitá snaha o to. Ale je-li v marxismu vůbec nějaká logika,
mělo by to býti jeho přiznaným politickým cílem, k němuž by neustále pracoval.
Když měli socialisté téměř všech evropských zemí za války r. 1914 dosvědčit! svůj
socialismus, ukázali, že jejich třídně uvědomělá mezinárodnost byla jen velmi sla¬
bým nátěrem jejich citů vlasteneckých a že je nepřekonala. Za německé války pro¬
hlašovali socialisté všude, že to je válka vlád kapitalistických; ale nemá téměř
žádného trvalého významu obžalovat! ať vládu nebo světovou soustavu, dokud
nemáme působivé myšlenky lepší vlády a lepší soustavy, která by je nahradila.

Uvádíme zde tyto věci, poněvadž se skutečně udály a jsou živoucí i nutná část
současného přehledu lidských dějin. Není zde naší úlohou býti pro socialismus nebo
proti němu. Ale musíme si v tomto obraze všimnouti, že politický a sociální život
jest a bude stále chaotický a neblahý, nevytvoří-li socialismus nejenom nárys, nýbrž
skutečný tvůrčí plán, a neukáže-li jasně, jak daleko ještě jest svět od takového plánu.

Ceká nás ještě nesmírná rozumová práce, diskuse a výchova, a mnoho let — nikdo
nemůže říci, zda desítiletí nebo století — uplyne, než bude na celém povrchu naší
země vybudován nový řád podle určitého plánu, jako se staví lodi a železnice, a půjde
svým Chodem jako běží kabelové zprávy a poštovní zásilky. A dokud takový nový
řád nespojí lidstvo svou sítí, bude lidský život, jak nyní ukážeme vyprávěním o evrop¬
ských válkách od r. 1854, nezbytně stále náhodnější, nebezpečnější, neboť válečné
metody, které pokračující strojová revoluce vynalézá, jsou stále mocnější a ničivější.

, 6. Jak působil darwinismus na náboženské a politické myšlení

Zatím co strojová revoluce, kterou způsobil vzrůst přírodních věd, ničila staré
sociální roztřídění civiliso váného státu, kteorý se V5rvíjel po mnohá tisíciletí, a vytvá¬
řela nové možnosti a nové ideály spravedUvé lidské společnosti a spravedlivého
světového řádu — počínala na poli náboženského myšlení změna aspoň také tak
veliká a nová. Týž vzrůst vědeckého myšlení, z něhož vznikla strojová revoluce, byl
hybnou příčinou i těchto náboženských zmatků.

V počátečních kapitolách těchto Dějin jsme vyprávěli hlavní příběhy skalní
kroniky: ukázali jsme, jak život není vlastně nic jiného než vědomí, vyvinující se
z nepatrných počátků v stále čekající ohromné prázdnotě prostoru a času. Ale před
koncem osmnáctého století byl tento obrovský výhled do minulosti, který naplňuje
moderní duši pokorou i neobmezenou nadějí, skryt všeobecnému vědomí lidského
pokolení. Byl zahalen záclonou sumerské legendy. Nebe nebylo ničím jiným než
pozadím jeviště pro bezvýznamné drama králů. Lidé byli příliš zaměstnáni svými
soukromými vášněmi a osobními zájmy, aby věnovali pozornost znamením svého
velikého osudu, která jim se všech stran kynula.

Poznali svoje pravé položení v prostoru mnohem dříve, než se dovedU orientovati
v čase. Jmenovali jsme již dřívější astronomy a vyprávěli jsme, jak Galileo byl
donucen odvolat! svoje tvrzení, že se země otáčí kolem slunce. Donutila to k tomu
církev pod tlakem myšlenky, že jakákoli pochybnost o zemi jako středišti vesmíru
by dopadla osudně na autoritu křesťanství.

V této věci musí býti moderní dějepisec i obezřetný i smělý. Musí si raziti cestu
mezi zbabělým uhýbáním a stranictvím. Musí se pokud možno obmezovati na fakta

743

a zdržovati se vlastního mínění. Ale
třeba si připomenouti, že se žádné
mínění nedá naprosto potlačiti. Spi'
sovatel má svoje vlastní velmi silné
a určité přesvědčení a na to musí
čtenář pamatovati.

Je historickým faktem, že učení
Ježíše Nazaretského v sobě mělo-
něco hluboce nového a tvůrčího;
hlásal nové království boží v lid¬
ských srdcích a v lidském světě.
Nebylo v jeho učení, pokud je mů¬
žeme z této časové vzdálenosti po¬
soudit i, nic, co by odporovalo nebo
vadilo jakémukoli objevu nebo roz¬
pětí světových a lidských dějin. Ale
je stejně dějinná pravda, že sv. Pa¬
vel a jeho nástupci k prostým a
hluboce revolučním naukám Ježí¬
šovým něco přidali nebo je doplnili
nebo převrátili nebo nahradili —
vyberte si, co chcete — jinou na¬
ukou: vymyslili důmyslnou a slo¬
žitou teorii spasení — spasení, kte¬
rého možno dokonale dosáhnout!
vírou a formálnostmi bez vážného porušení pravidelných zvyků a zaměstnání věří¬
cího, a že tato Pavlova nauka měla velmi určité články víry o dějinách světa
a člověka.

Není věcí dějepiscovou odporovat! těmto pravdám nebo je vykládati. Vysvětlit!
jejich konečnou důležitost je věcí theologovou ; věcí dějepiscovou jest jen konstato¬
vat!, že oficiální křesťanství po celém světě přijalo názor, vyjádřený tak jasně
v Pavlových listech a tak nejasně v evangeliích. Je to názor, že význam náboženství
neleží v budoucnosti, ale v minulosti, a že Ježíš nebyl ani tak učitelem zázračných
nových myšlenek jako předurčenou božskou krevní obětí hluboce tajemnou a po¬
svátnou, přinesenou na usmíření zvláštního historického děje, totiž neposlušnosti
vůči Stvořiteli, které se dopustili naši prarodičové Adam a Eva tím, že se dali svésti
hadem v zahradě Edenu. Na této víře v tento skutečný pád a nikoliv na osobnosti
Ježíše Nazaretského — na teorii Pavlově a nikoli na příkazech Ježíšových jest
zbudováno dogmatické křesťanství.

Poznamenali jsme již, že tento příběh o zvláštním stvoření světa a o Adamovi,
Evě a hadovi je také starý příběh babylonský a patrně ještě starší vyprávění sumer-
ské, a že židovské posvátné knihy byly prostředím, kterým se tato stará a primitivní
,,heliolitická” hadí legenda dostala do křesťanství. Kamkoli křesťanství šlo, všude si
bralo tento příběh s sebou — přímo se s ním svázalo.

Ještě ani ne před stoletím pokládal křesťanský svět za svou povinnost, že musí
věřiti a také věřil, že byl vesmír zvlášť stvořen za šest dní slovem božím před několika

744

tisíci lety — podle biskupa Usshera
4004 před Kr. (Všeobecné dějiny, ve
čtyřiceti dvou svazcích, uveřejněné
I'. 1779 svazem londýnských knih¬
kupců, uvažují, bylo-li určité datum
prvního dne stvoření 21. března
anebo 21. září r. 4004 př. Kr. a kloní
se k názoru, že to bylo spíše v září.)

Na tomto dějinném předpokladu
spočívala náboženská osnova zá¬
padní a pozápadnělé vzdělanosti a
přece byl celý svět pln důkazů proti
této víře a vrchy, hory, delty a mo¬
ře přímo volaly, jak je to tvrzení
nesmyslné. Náboženský život vý¬
značných nároků, život stále vehni
silný a upřimný, se vybíjel v dějin¬
ném domě, vystavěném na písku.

V klasické literatuře nacházíme
četné stopy zdravější kosmogonie.

Aristoteles si uvědomoval široké
základy moderní geologie, prosví¬
tající i v úvahách Lucretiových, a
všimli jsme si také osvíceného vý¬
kladu Leonarda da Vinci (1452 až
1519) o zkamenělinách. Veliký
Francouz Descartes (1596 — 1650) uvažoval směle o naší zeměkouli, původně roz¬
žhavené, a Dán Stěno (1631 — 86) počal sbírati zkameněliny a popisovat! skalní
vrstvy. Ale teprve na samém konci osmnáctého století nabylo soustavné studium
geologie takových rozměrů, že počalo působiti na všeobecnou autoritu biblického
podáni staré sumerské legendy.

Zároveň s všeobecnými dějinami, o mchž jsme se zmínili, psal veliký francouzský
přírodopisec Buffon o Epochách přírody (1778) a rozšířil směle stáři světa na sedm¬
desát až sedmdesátpět tisíc let. Rozdělil svoje vypravování na šest období, jež sou¬
hlasila se šesti dny stvoření světa. Učenci dokazovali, že t3rto dny jsou symbolické
dny a že jsou to ve skutečnosti věky. Tímto přizpůsobením bylo geologii možno
uzavřít! s pravověmým náboženským učením mír, který trval až do polovice deva¬
tenáctého století.

Nemůžeme si zde všímati příspěvků mužů jako byli Hutton, Playfair a Sir Charles
Lyell, nebo Francouzů Lamarcka a Cuviera, kteří odkrývali a rozvíjeli před námi
skalni kroniku. Jen pozvolna se všeobecná inteligence západniho světa probouzela
k pochopení těchto dvou nesouhlasných fakt: 1. že pořad života v geologické kronice
nesouhlasí s pořadem šesti dnů stvoření, a 2. že pořad ten v souhlase se spoustou
biologických fakt ukazuje od biblického tvrzení zvláštního stvoření každého druhu
přímo na genetickou souvislost mezi všemi formami života, člověka v tom
počítajíc! Důležitost tohoto tvrzení vzhledem k dosavadní dogmatické soustavě

745

byla jasná. Jestliže se všichni živočichové a s nimi člověk vyvíjeli tímto vzestupným
způsobem, pak nebylo ani prvních rodičů ani Edenu ani pádu prvních lidí. A nebylo-li
pádu, pak se celá dějinná osnova křesťanství, vyprávění o prvním hříchu a důvod
pro pokání, na nichž běžné učení zakládalo křesťanské cítění a mravnost, sesouvaly
jako domek z karet.

Proto veliký počet poctivých a nábožensky smýšlejících lidí s jakousi hrůzou
přijímal dílo anglického přírodopisce Charlesa Darwina (1809 — 1882). R. 1859 uve¬
řejnil svůj Původ druhů přirozeným výběrem (Origin of Species
by Means of Natural Selection) , mohutný a trvale cenný výklad toho pojetí změny
a rozvoje druhů, který jsme stručně načrtli v kapitole II. R. 1871 doplnil Darwin
svoje životní dílo Původem člověka (Descent of Man) , jež stavělo člověka
nadobro do téhož vývojového plánu jako ostatní tvorstvo.

Žije ještě mnoho mužů a žen, kteří se pamatují na zármutek a úzkost obyčejných
inteligentů v západních společnostech, když se rozvíjela tato nepřemožitelná otázka
biologů a geologů proti pravověrné křesťanské kosmogonii. Mysli mnohých instink¬
tivně a nerozumně odporovaly novému učení. Jejich celá mravní budova byla vysta¬
věna na nesprávné historii; byli příliš staří a usedlí, aby ji přebudovali; cítili nevý-
vratnou pravdu svého mravního přesvědčení a tuto novou pravdu si s ním nedovedli
srovnati. Domnívali se, že kdyby s ní souhlasili, připravovali by mravní zhroucení
■světa. A tak se mravně zhroutili sami tím, že s ní nesouhlasili.

Obzvláště anglické university, které byly svým původem zřízením kněžským,
odporovaly velmi ostře novému učení. V letech sedmdesátých a osmdesátých řádil
bouřlivý spor po celém vzdělaném světě. Jak se diskutovalo a jak byla církev osudně
nevědomá, možno ukázati z líčení v Hackettově Zápisníku (Commonplace Book)
o schůzi Britské společnosti r. 1866, ve které biskup Wilberforce zaútočil na Huxleye,
velikého zápasníka za darwinovské názory, takto :

„Dívaje se na Huxleye s nestydatým úsměvem přál si věděti, zdali si činí
nárok na svůj opičí původ se strany babiččinynebo dědeč¬
kovy?” Huxley se obrátil k svému sousedovi a řekl: ,,Bůh ho vydal v mé ruce”. Pak
povstal a promluvil tato zdrcující slova: „Nestydím se míti za svého předka opici,
ale styděl bych se míti za příbuzného člověka, který užívá svých velikých darů, aby
zatemnil pravdu”. Jiiíá verse zní: ,, Tvrdil jsem opravdu, že člověk nemá, proč by se
styděl za opici jako za svého dědečka. Ale je-li nějaký předek, na kterého bych se
styděl vzpomenout! si, byl by to spíše člověk neklidného a vrtkavého rozumu, který
se pouští do vědeckých otázek, jimž nikterak nerozumí, jenom aby je zatemnil zby¬
tečným povídáním a odvrátil pozornost svého posluchačstva od věci, o kterou jde,
zbytečnou výmluvností a obratným dovoláváním se předsudků”. Tato slova byla
jistě promluvena vášnivě. Výjev byl vehni vzrušující. Jedna paní omdlela, praví
Hackett . . . Takový byl ráz této kontroverse.

Darwinovské hnutí zaútočilo na formální křesťanství nenadále. Formální kře¬
sťanství stálo ve svých theologických tvrzeních před omylem jasně dokazatelným.
Křesťanští theologové nebyli ani dosti moudří ani duševně dosti obratní, aby přijali
novou pravdu, obměnili svoje formule a trvali na životě a nezmenšené živoucnosti
náboženské skutečnosti, kterou tyto formule až doposud dostatečně vyjadřovaly.
Neboť objev o vzniku člověka z forem podlidských se ani z daleka nedotýká učení
o království božím. Ale kněží a biskupové zuřili na Darwina nadarmo ; byly činěny

746

pošetilé pokusy potlačiti darwinovskou literaturu a urážeti i uvésti v nevážnost hla¬
satele nových názorů. Mluvilo se mnoho a zmateně o ,, sporu” mezi náboženstvím
a vědou.

Ale v křesťanství byli skeptikové za všech věků. Císař Fridrich 11. byl jistě skepti¬
kem ; v osmnáctém století byli Gibbon a Voltaire nepokrytě proti křesťanství a jejich
spisy měly vliv na určitý počet rozptýlených čtenářů. Ale to byli výjimeční lidé . . .
Nyní se stalo skeptickým celé křesťanstvo jako celek. Tento nový spor se dotkl
každého, kdo četl knihy nebo slyšel intehgentní rozhovor. Vyrůstalo nové pokolení
mladých lidí, kteří viděli, že obhájci křesťanství jsou rozezleni a že bojují za svou
věc nedůstojně a neslušně. Nové vědecké pokroky poškodily pravověrnou theologii ,
ale rozhořčení theologové prohlašovali, že bylo poškozeno náboženství.

Na konec snad lidé poznají, že náboženství, zbaví-li se svých dogmatických slupek,
září tím jasněji, ale mladým se skutečně zdálo, jako by byl boj mezi náboženstvím
a vědou, a že v tomto boji věda vyhrála.

Přímý účinek tohoto velikého sporu na představu a metody lidí zámožných a vliv¬
ných tříd v západním světě byl opravdu hodně škodlivý. Nová biologická věda nepři¬
nášela zatím nic konstruktivního, co by nahrazovalo staré mravní názory. Následo¬
vala skutečná demoralisace.

Všeobecná úroveň sociálního života v těchto třídách byla na počátku dvacátého
století mnohem vyšší než na počátku století sedmnáctého, ale po jedné stránce —
pokud jde o nesobeckost a svědomitost těchto tříd — byla v tom dřívější doba lépe
než pozdější. V majetných a činných třídách sedmnáctého století bylo přes několik
opravdových „nevěrců” pravděpodobně mnohem více mužů a žen, kteří se upřímně
modlili, kteří zkoumali ve své duši, zda se nedopustili zlého a kteří byli připraveni
trpěti a přinésti veliké oběti pro to, co pokládali za správné, nežli byla v prvních
letech století dvacátého.

Po r. 1859 nastala skutečná ztráta víry. Ryzí zlato náboženství se v mnohých
případech odhazovalo s obnošenou tobolkou, ve které tak dlouho bylo, a nebylo ničím
nahrazeno. Koncem devatenáctého století se stal hrubě nepochopený darwinismus
duševním základem veliké spousty lidí „vzdělaných” po celém světě. Králové, boháči,
vládcové a vůdcové sedmnáctého století měli v pozadí své duše myšlenku, že panují
z vůle boží ; skutečně se Boha báli a měli kněze, aby jim to za ně u pána Boha spravili.
Byli-li špatní, pokoušeh se nemyslit! na něj. Ale stará víra králů, boháčů a vládců
počátkem dvacátého století zmizela pod slunečním světlem vědecké kritiky.

Vynikající lidé na konci devatenáctého století věřili, že vynikli na základě boje
o život, ve kterém silní a ch3rtří mají vrch nad slabými a důvěřivými. A věřili dále,
že musí býti silní, rázní, nelítostní, „praktičtí”, sobečtí, protože je Bůh mrtev a byl
podle všeho vždycky mrtev — v čemž šli ovšem naprosto dále než to nová věda
ospravedlňovala.

Brzo se dostali za první hrubé populární nepochopení darwinismu, za myšlenku,
že každý člověk je sám pro sebe. Ale uváizli znovu po někohka dalších krocích. Člo¬
věk, tak si řekli, jest společenský tvor jako indiánský honící pes. Je mnohem více než
pes — ale toho oni neviděli. A právě tak jako ve smečce je třeba, aby mladší a slabší
byli pro všeobecné dobré zastrašováni a utlačováni, tak se jim zdálo v pořádku, aby
velicí psi lidské smečky také zastrašovali a utlačovali. Odtud to nové opovržení pro

747

demokratické myšlenky, které vládly v dřívějším devatenáctém století, odtud ten
oživlý obdiv pro zpupné a kruté.

Bylo docela příznačné pro dobu, že Kipling vedl děti středních a vrchních tříd
britského /obecenstva zpět do džungle, aby se učily „zákonům”, a že ve své knize
Stopka, Brouk a spol. popisoval s porozuměním týrání dvou hochů třemi
jinými, kteří podvodně svázali svoje bezmocné oběti dříve než mohly zpozorovat!
jejich nepřátelské úmysly.

Stojí za to věnovati trochu pozornosti tomuto případu, poněvadž osvětluje velmi
jasně politickou psychologii britské říše koncem devatenáctého století. Dějinám
posledního půlstoletí neporozumíme, nepochopíme-h duševního zkřivení, které tento
příběh názorně ukazuje. Ti dva týraní hoši sami rádi týrali druhé a to je omluvou
pro jejich trapiče, které zase poštval k tomuto řádění duchovní. Nic nemůže zadržeti
chuť, s jakou oni (i Kipling) se dali do práce. Dříve než se pustíš do mučení — takové
asi je naučení — hleď k tomu, abys načerpal trochu spravedlivého mravního roz¬
hořčení a všechno bude dobře. Máš -li na své straně úřady, pak se ti nemůže nic vytý¬
kat!. Taková jest patrně prostá nauka tohoto typického imperialisty. Ale každý
násilník se držel podle svých nejlepších sil této nauky od chvíle, kdy lidský živočich
rozvinul dosti rozumu, aby mohl býti vědomě krutý.

A ještě jedna věc v té povídce je velmi příznačná. Ředitel i jeho duchovní pomocník
jsou líčeni tak, že do věci nezasahují. Chtějí, aby se to stalo. Místo aby využili své
autority, užívají těchto hochů, kteří jsou hrdiny Kiplingovy povídky, aby obě oběti
potrestali. Ředitel i duchovní jsou hluší k nářkům rozhořčené matky. To všechno
nám Kipling líčí jako stav velmi žádoucí.

V tom máme klíč k nejohyzdnější, nejzpátečnější a konec konců nejosudnější
myšlence moderního imperialismu — k myšlence tichého spiknutí mezi
zákonem a nezákonným násilím. Právě jako ztroskotal na konec
carismus tím, že potají povzbuzoval zločinné černosotněnce, kteří pobíjeli židy a jiné
hdi prý nepřátelské carovi, právě tak bylo dobré jméno britské vlády poskvrněno
— a je doposud poskvrněno — nezákonným nájezdem, který učinil dr. Jameson do
Transválu před burskou válkou, nebo dobrodružstvím (které hned popíšeme) Sira
Edwarda Carsona (později Lorda Carsona) v Irsku, a tichým souhlasem britské
vlády v Irsku s tak, zvanými „odvetnými opatřeními”, podniknutými loyalisty proti
zločincům nebo domnělým zločincům hrubých přehmatů sinn-feinistických.

Takovými velezradami proti svým poddaným se říše samy ničí. Pravá síla vládců
a říší neleží v armádách a v loďstvech, nýbrž v přesvědčení, že jsou nezlomně otevření,
pravdiví a zákonní. Jakmile se vláda odchýlí od tohoto požadavku, není ničím jiným
než ,, vládnoucí tlupou” a její dny jsou sečteny.

7. Národnostni myšlenka

Ukázali jsme již na to, že musí býti přirozená politická mapa světa, která podává
nejlepší možné zeměpisné rozdělení pro lidská zřízení. Každé jiné politické rozdělení
světa než tato přirozená politická mapa bude nutně přehmatem a musí způsobiti
nepřátelství a povstání směřující k tomu, aby se hranice posunuly ve směru, nazna¬
čeném přirozenou mapou politickou.

748

Zdálo by se, že se to rozumí samo sebou, ale diplomati ve Vídni zřejmě nevěřili
ani nerozuměli ničemu podobnému a myslili, že jim je dovoleno rozkrájet! svět jako
je dovoleno rozkrájet! něco, co má tak málo kostí jako sýr. Většina pozdvižení
a vzpour, jež se počaly v Evropě, když se svět zotavil z vyčerpání napoleonských
válek, byly docela zřejmé pokusy obyčejných lidí zbavit! se vlád, které byly takovými
přehmaty, že se staly ve mnohých případech nesnesitelnými. A vůbec byly tehdejší
vlády po celé EJvropě nesnesitelné, poněvadž neměly sociálního porozumění a tak
brzdily výrobu a ničily lidské možnosti. Ale když se přidaly k těmto všeobecným
nesnázím rozdíly náboženství a plemenné kultury mezi vládnoucími a ovládanými
(jako ve větší části Irska) , rozdíly plemenné a jazykové (jako v rakouské severní
Itálii a po větší části rakouského císařství), nebo rozdíly po všech těchto stránkách
(jako v Polsku a v turecké říši v Evropě) , vybíjelo se zoufalství krveproléváním.

Evropa byla soustavou vládoucích strojů, příšerně na to nachystaných. Z těchto
přehmatů čerpala různá ,, národnostní” hnutí, která hrála tak velikou úlohu v ději¬
nách devatenáctého století, svoji hybnou sílu.

Co jest národ? Co jest národnost? Jestliže naše Dějiny světa něco dokázaly,
dokázaly splývání plemen a národů, nestálost lidských dělítek, vířivou rozmanitost
lidských skupin a lidských sdružovacích myšlenek. Bylo nám řečeno, že jest národ¬
nost skupina lidí, kteří si myslí, že jsou jedním národem; říká se nám, že jsou Irové
národem, ale protestantští obyvatelé ulsterští jistě s touto myšlenkou nesouhlasí;
a Itálie si o sobě nemyslela, že jest jedním národem, až teprve dlouho potom, kdy
byla její jednota provedena. Když byl spisovatel r. 1916 v Itálii, říkali lidé: ,,Tato
válka z nás udělá národ”.

A zase: Jsou Angličané národem, nebo se vnořili do „národnosti britské”? Sko¬
tové, zdá se, nevěří příliš v tuto britskou národnost. Společné plémě či jazyk netvoří
ještě národ, protože k „národnosti” skotské patří vedle Gaelů i obyvatelé nížin; není
to ani společné náboženství, protože jich má Anglie na tucty, ani ne společná litera¬
tura, protože proč se Britsko odděluje od Spojených států a Argentinská republika

John Bull

Britanie

Germanie

Francie

1 rsko

Národní symboly, — pro které lidé umírali — v XIX. století

7-49

od Španělska? Můžeme snad říci, že národ jest skutečně sdružení, směs nebo změť
lidí, které Bůh už navštívil křížkem zahraničního ministerství, nebo kteří si přejí, aby
se tak stalo a oni mohli vystupovati jako celek, jako by jeho potřeby, touhy a ješit¬
nost byly nade všechno pomyšlení důležitější než všeobecné blaho lidstva.

Sledovali jsme již rozvoj machiavellských monarchií, které svými zahraničními
ministerstvy si hrály na ,, velmoci”. „Národnost”, která ovládala politické myšlení
devatenáctého století, nebyla skutečně ničím jiným než romantickým a citovým zve¬
ličením útlaku, způsobeného nesouhlasem přirozené politické mapy a nevhodnými
politickými zařízeními v zájmu takových ,, velmocí”.

Po celé devatenácté století a zvláště v jeho druhé polovici se tento nacionalismus
ve světě velmi silně uplatňoval. Všichni lidé jsou od přírody stranníky a vlastenci,
ale přirozená kmenová náklonnost lidí v devatenáctém století byla nepřirozeně zve¬
ličována, byla drážděna, poháněna, podněcována a vprav ována do nacionalistické
formy.

Nacionalismu učili ve školách, zdůrazňovali novinami, hlásali lidu slovy i posměš¬
nými a nadšenými písněmi. Stal ise nestvůrnou hantýrkou, která zatemňovala
všechny lidské věci. Lidé byli vychováváni k citu, že je právě tak neslušné býti bez
národnosti jako býti ve společnosti bez oděvu. Východní národové, kteří před tím
nikdy neslyšeli o národnosti, se jí chytili, jako se chytili cigaret a nízkých tuhých
klobouků ze Západní Indie — byla to hotová směsice odporujících si plemen, nábo¬
ženství a kultur, dravidských, mongolských a arijských — a stali se ,, národnostmi”.
Ovšem že nastaly prapodivné případy, jako když se měl mladý žid z White-chapelu
rozhodnout!, patří-li k národnosti britské nebo k židovské.

Karikatura a politické obrázky měly důležitou úlohu v tomto uctívání těch
novějších a větších kmenových bohů — neboť to vlastně jsou moderní „národnosti”
— až tito pánbíčkové ovládli obraznost devatenáctého století. Obracíme-li stránky
Punche, této podivné současné kroniky britské duše (trvá již od r. 1841), najdeme
tam postavy Britanie, Hibernie, Francie a Germanie, jak se objímají, hádají, vyčí¬
tají si, radují se a rmoutí se.

Diplomatům v jejich hře na velmoci pomohlo, že ukázali nerozhodnému obecen¬
stvu politiku v tomto světle. Obyčejnému člověku, rozhořčenému, že mu poslali syna
za hranice, aby tam byl někde zastřelen, bylo nyní jasno, že to není jenom výsledek
tvrdošíjnosti a hrabivosti dvou zahraničních ministerstev, nýbrž že to je ve skuteč¬
nosti nutná část spravedlivého, nevyhnutelného obrovského zápasu mezi dvěma
z těchto neurčitých obrovských božstev. Francie ublížila Německu, nebo se Itálie
postavila proti Rakousku.

Smrt hochova přestala býti urážkou zdravého rozumu ; stala se jakýmsi důstoj¬
ným m3rtologickým činem. Také povstání se mohlo odíti do téhož romantického
roucha jako diplomacie. Irsko se stalo bohyní Popelkou (Cathleen ni Houlihan),
plnou srdcervoucího a nezapomenutelného bezpráví a mladá Indie zapomněla na
svůj skutečný stav uctívajíc Bandě Mataram.

Vedoucí myšlenkou nacionalismu devatenáctého století byl „zákonný nárok”
každého národa na úplnou svrchovanost, nárok každého národa, aby si mohl obsta¬
rávat! všechny věci ve vlastním svém území bez ohledu na jinou národnost. Vadou
této myšlenky jest skutečnost, že veřejné události a zájmy každého moderního státu
se šíří až do nejzazších částí zeměkoule. Sarajevská vražda r. 1914 na př., která

750

podnítila světovou válku, způsobila neobyčejný zármutek mezi indiánskými kmeny
Labradoru, poněvadž tato válka přerušila obchod s kožišinami, jimiž se opatřovali
věci tak nezbytné jako střelivo, bez něhož si nemohli zaopatřiti dpstatečné potravy.

-Svět nezávislých svrchovaných národů znamená tedy svět neustálého bezpráví,
svět států připravujících se ustavičně na válčení. Ale zároveň s hlásáním tohoto
nacionalismu a proti němu se dála mezi silnějšími národy mocná propaganda jiné
řady myšlenek imperialistických, v nichž mocnému a pokročilému národu bylo při¬
znáno právo ovládati skupinu jiných méně pokročilých národů nebo méně politicky
rozvinutých národů nebo kmenů, jichž národnost se posud nerozvinula a od nichž
vládnoucí národ očekával, že budou vděčni za jeho ochranu a nadvládu.

Užívání slova ,,říše” bylo zřejmě jiné než jeho dřívější všeobecný význam. Nové
říše ani již nepředstírají, že jsou pokračováním světové říše římské. Ztratily poslední
spojení mezi myšlenkou říše a světového míru.

Tjíto dvě myšlenky, myšlenka národnosti a jako koruna národního úspěchu
myšlenka „říše” ovládaly za druhé polovice devatenáctého století evropské politické
myšlení, ba ovládaly politické myšlení celého světa a ovládaly je tak, že vlastně vy¬
loučily jakékoli širší pojetí společného lidského blaha. Byly to myšlenky přijatelné
a působily zkázonosně. Nepředstavovaly nic základního a neměnného v lidské povaze
a nedovedly vyhověti novým protřebám vlády nad světem a bezpečností světa, které
strojová revoluce činila každého dne nezbytnějšími.

Lidé je přijali, poněvadž celkem neměli ani dalekosáhlého rozhledu, jejž může
dáti studium dějin světa, ani už neměli chápavé lásky světového náboženství. Jejich
nebezpečí pro všechen obyčejný život si nikdo neuvědomil, až už bylo pozdě.

8. Světová výstava r. 1851

Počátkem druhé polovice devatenáctého století vyrazil tento svět nových mocí
a starých myšlenek, toto kvasící víno ve starých diplomatických sudech chatrnými
obručemi vídeňského míru v novou řadu válek. Ale ironie dějin tomu chtěla, že no¬
vou soustavu zmatků předcházela mírová slavnost v Londýně, světová výstava
r. 1851. Tato výstava zasluhuje aspoň jeden oddíl.

Hybným duchem této výstavy byl princ Albert sasko-kobursko-gothský, synovec
Leopolda I. z německého královského rodu, který byl dosazen na trůn belgický
r. 1831 a který byl strýcem z matčiny strany mladé anglické královny Viktorie.
Stala se královnou r. 1837 v osmnácti letech. Tito dva mladí příbuzní — bratranec
a sestřenice — Oba stejného věku, se vzali r. 1840 pod ochranou svého strýce, a princ
Albert byl znám Britům jako „princ manžel”. Byl to mladý muž zdravého rozumu
a výjimečného vzdělání, a zdá se, že ho silně pohoršovala duševní stagnace, do které
Anglie poklesla.

Oxford a Cambridge, tato kdysi skvělá střediště, se tiše, ale pomalu zotavovala
z duševního odlivu pozdního osmnáctého století. Na žádné z obou universit nebylo
zapsáno ročně více než čtyři sta posluchačů. Zkoušky byly většinou pouhým ústním
obřadem. Kromě dvou vyšších učihšť v Londýně (londýnská universita) a jednoho
v Durhamu to bylo jediné universitní vzdělání, které mohla Anglie poskytnouti.

7ai

Hlavně na popud tohoto pohoršeného mladého Němce, který si vzal anglickou
královnu, byla založena r. 1850 universitní komise, a aby se Anglie dále probouzela,
podporoval tuto první mezinárodní výstavu, která měla poskjrtnout příležitost srov¬
návali umělecká díla a průmyslové výrobky různých evropských národů.

Proti tomuto záměru vyvstala ostrá oposice. V dolní sněmovně se prorokovalo, že
Anglii zaplaví cizozemští darebáci a revolucionáři, kteří zkazí národní mravnost
a zničí všechnu víru a věrnost v zemi.

Výstava se konala v Hyde Parku ve veliké budově ze skla a železa — která byla
později zřízena znovu jako Křišťálový palác. Finanční úspěch byl veliký. Mnozí Angh-
čané si tu po prvé uvědomili, že jejich země není jedinou průmyslovou zemí na světě
a že obchodní úspěch není britským monopolem jim od Boha zaručeným. Bylo tu
viděti nejjasnější důkazy, že se Evropa neustále zotavuje ze zpustošení napoleon¬
ských válek a rychle přebírá britské vůdcovství v obchodu a průmyslu. Hned po
výstavě následovala organisace „oddělení pro vědy a umění” (1853), aby Britanie,
možno-li, dohonila ve vzdělání, čím se opozdila.

9. Život Napoleona IIL

Světová výstava z r. 1851 uvolnila ve veliké míře mezinárodní projevy a city.
Našla si již výraz v díle mladých básníků, jako byl Tennyson, který otvíral výhled do
budoucnosti.

„Bubny války přestanou už zníti,
prapor bitvy zavlá naposled,
v svorném parlamentě všeho lidstva
v bratrství se spojí celý svét.”

Vidina tato byla předčasná. Pod zdánlivým mírem této krátké přestávky libera¬
lismu a povrchní osvěty klíčila semena nové žně mezinárodních sporů. Francie byla
podle jména svobodomyslnou republikou. Ale její president byl Bonaparte, synovec
prvního Napoleona, muž velmi chytrý a podnikavý, a bylo mu souzeno, aby uvalil
na Francii a na Evropu neštěstí ještě větší, než které způsobil jeho strýc před půl
stoletím.

Francouzská republika, která vystřídala roku 1848 monarchii orleánskou, měla
krátký a trudný život. Trpěla od počátku bezohlednými návrhy socialistickými, které
působily velikou hospodářskou desorganisaci a ještě větší obchodní úzkostlivost.
Tento nový Napoleon Bonaparte, vystupující jako svobodomyslný, „spolehlivý”
muž, který chtěl vzbuditi důvěru a zavěsti pevný řád, dovedl si v říjnu toho roku
zajistiti, že byl zvolen za presidenta. Vykonal jako president přísahu, že bude věrně
sloužili demokratické republice a že bude všechny, kdož se pokoušejí změnili tuto
formu vládní, pokládali za nepřítele. Do dvou let se stal francouzským císařem
(2. prosince 1852).

S počátku na něj značně podezíravě hleděla královna Viktorie či spíše baron
Stockmar, přítel a služebník Leopolda, krále belgického, strážce mezinárodního svě¬
domí anglické královny a jejího chotě. Celá tato skupina členů rodu sasko-kobur-
ského usilovala s odůvodněným a ušlechtilým entusiasmem o jednotu a zdar Ně¬
mecka — ve směrnicích liberálních — a toto bonapartistické obrození je od prvo-

702

počátku znepokojovalo. Lord Palmerston byl naproti tomu jako zahraniční ministr
anglický od počátku tomuto usurpátorovi nakloněn ; urazil královnu tím, že poslal
francouzskému presidentovi přátelskou depeši nepředloživ ji napřed k posouzení
a neposkytnuv jí dosti času, aby se mohla o ní poraditi se Stockmarem, i musel
podati demisi. Anglický dvůr později obrátil a jeho chování k novému dobrodruhu
bylo přátelštější.

První léta jeho vlády ukazovala spíše na liberální monarchii nežli na postup
napoleonský — byla to vláda ,, laciného chleba, velikých prací veřejných a svátků”
(Albert Thomas — Encyklopaedia Britannica); vyjadřoval se vřele
o myšlence národnostní, což byla ovšem pro všechnu svobodomyslnou inteligenci
v Německu idea velmi přijatelná. Tam zasedal r. 1848 ve Frankfurtě nakrátko vše-
německý sněm, který roku 1849 pruská monarchie rozpustila.

Před rokem 1848 udržovaly se všechny veliké dvory vídeňské dohody v jakési
alianci ze strachu před druhou a všeobecnější demokratickou revolucí. Po revolu-
cionářských nezdarech roku 1848 a po znovuzřízení monarchie ve Francii tento
strach polevil a mohly zase nerušeně intrikovati jako před r. 1789 — s nepoměrně
mohutnějšími armádami a loďstvy, k nimž jim pomohlo první vystoupení napoleon¬
ské. Pustily se po šedesátileté přestávce zase s chutí do velmocenské hry, ve které
pokračovaly, až způsobily katastrofu r. 1914.

Nový Napoleotn si počínal po nějaký čas ostražitě. První, kdo učinil náběh k válce,
byl ruský car Mikuláš I. Obnovil tradiční sklon Petra Velikého k cestě na Cařihrad.

Prusko do f. iSĎ€ -

5ev; ni mxcJw spolek 1666. MWáítfai
Nimeclce cíJtAFotvŤ _

Francie ■■ nahvU území

o. Vizxa uso)i

ztraceni území |

(Alsasto-lotriníSyi) I

"RskouA^t-ztrůceruí území

(Pro Itálii viz zvLůint' nupuj

753

Mikuláš jest původcem výroku
o sultánovi, že to jest „nemoc¬
ný muž”, a bera si za záminku,
že turecká říše nakládá špatně
s křesťanským obyvatelstvem,
obsadil roku 1853 podunajská
knížectví.

Byl to skutečně mezinárodní
krok zpět. Evropští státníci se
octli před „otázkou” patřící do
století osmnáctého. Bylo pozo¬
rovat!, že se záměry ruské kři¬
žují s francouzskými plány v
Syiii a že ohrožují středozemní
dráhu Velké Britanie do Indie,
což vedlo ke spolku s Anglií ve
prospěch Turecka a k válce
krymské, která skončila odra¬
žením Ruska. Řekli bychom, že
tento protiruský zákrok vyšel
spíše od Rakouska a Německa,
ale vášeň zahraničních mini¬
sterstev francouzských a ang¬
lických páhti si iprsty ve věcech Ruska bylo vždy velmi nesnadno kontrolovat!. Nový
Napoleon viděl v této válce příležitost upevnit! nejisté přátelství s Anglií a anglickým
dvorem, který mu byl tak nedostupný.

Nejbhžší zajímavé období v tomto obživnutí velmocenského dramatu nastalo,
když Napoleon III. a král malého království sardinského na severu Itálie V3mžili
tísně a bídy rozdrobené Itálie, a to především Severní Itálie, kde vládli Rakušané.
Sardinský král Viktor Emanuel se docela po stáru dohodl s Napoleonem : za Nizzu
a Savojsko mu měl francouzský císař dopomoci k severní Itálii. Válka Francie a Sar¬
dinie s Rakouskem vypukla r. 1859 a skončila za několik neděl. Rakušané byli na
hlavu poraženi u Magenty a Solferina. Napoleon, jsa ohrožován Pruskem na Rýně,
učinil mír, a Sardinie byla bohatší o Lombardsko.

Dalším tahem ve hře Viktora Emanuela a jeho prvního ministra Cavoura bylo
povstalecké hnutí na Sicilii, vedené velikým vlastencem italským Garibaldim. Sicilie
a Neapolsko byly osvobozeny a celá Itálie mimo jediný Rím (který zůstal věrně při
papežovi) a Benátsko (které drželi Rakušané) připadly králi sardinskému. R. 1861
se v Turině sešel všeobecný sněm italský a Viktor Emanuel se stal prvním italským
králem.

Ale potom se zájem v této hře evropské diplomacie obrátil do Německa. Zdravý
smysl pro přirozenou mapu politickou již mohutněl. R. 1848 bylo celé Německo
a s ním ovšem i německé Rakousko po nějaký čas sjednoceno pod sněmem frank¬
furtským. Ale tento způsob jednoty byl příliš proti mysli všem dvorům a zahra¬
ničním ministerstvům německým, které nechtěly míti Německa sjednoceného pod
vůlí jeho lidu, ale žádaly, aby bylo Německo ovládáno jednotnou vládou královskou

764

a diplomatickou — jalto byla sjednocená Itálie. R. 1848 naléhal německý sněm na to,
aby byly většinou německé provincie šlesvicko-holštýnské, jez byly v německém
spolku, přivtěleny k Německu. Nařídil pruské armádě, aby je obsadila, ale pruský
král odmítl přijímati rozkazy od německého sněmu a tím uspíšil jeho pád.

Tu se však Kristián IX., král dánský, pustil z nepochopitelného důvodu, nemá-
me-li v tom viděti přirozenou pošetilost králů, do svízelného boje proti Němcům
v těchto idvou vévodstvich. Zahraniční pruská politika byla tehdy z velké části
v rukou ministra rázu sedmnáctého století, (Bismarcka (hraběte roku 1865 a knížete
roku 1871), který viděl v tomto sporu skvělé výhody. Stal se obhájcem německé
národnosti v těchto vévodstvích — dlužno připomenou ti, že se král pruský této
úloze ve prospěch demokratického íNěmeoka roku 1848 vzepřel — a přemluvil
Rakousko, aby se v tomto vojenském zakročení postavilo po bok Prusku.

Dánsko nemohlo proti těmto velmocem nic poříditi ; bylo snadno poraženo a do¬
nuceno tato vévodství vydati.

Bismarck se pustil potom do sporu s Rakouskem o to, komu mají tato dvě
vévodství náležeti, a počal zbytečnou a bratrovražednou válku německou pro větší
slávu Pruska a nadvládu Hohenzollerů v Německu. Přispěl tím k zmohutnění
Německa pod pruskými ‘Hohenzollery. Romanticky zabarveni spisovatelé němečtí
líčí Bismarcka jako velikého státníka, usilujícího o sjednocení Německa; ale on
vskutku nic takového neudělal. Sjednocení Německa byla hotová věc už roku 1848.
Byl a jest to přirozený chod věcí. Pruská monarchie s tím nespěchala jen proto, aby
se zdálo, že je provedla podle pruského střihu. A proto také nestálo konečně sjed¬
nocené Německo před světem jako moderní civilisovaný národ, ale v podobě tohoto
archaického Bismarcka, s mohutným 'knírem, ve vysokých botách, se špičatou
přílbou a s mečem.

V této válce mezi Pruskem a Rakouskem mělo Prusko za spojence Itálii, kdežto
většina malých států německých, obávajících se plánů pruských, bojovala na straně
Rakouska. Čtenář se bezpochyby bude ptáti, proč se Napoleon III. nechopil této
vzácné příležitosti rozšířiti svou moc a proč ve vlastním zájmu nevyhlásil Prusku
válku. Všechna pravidla velmocenské poUtiky toho na něm vyžadovala, on však
dopustil, aby Francii v Prusku vyvstal nebezpečný soupeř. Byl by tomu měl zabrá¬
nit!, ale nezabránil, neboť se k vlastnímu neště¬
stí zapletl do kličky na druhé straně Atlantické¬
ho oceánu a nebyl právě v té době s to, aby za¬
kročil.

Lákala jej neodolatelně Amerika. Neshoda
mezi zájmy severních a jižních států v severo¬
americké Unii, zaviněná hospodářskými nesrov¬
nalostmi, pramenícími z otrokářství, vedla na
konec k zjevné občanské válce. V dalším oddíle
budeme se touto občanskou válkou obírati po¬
drobněji ; na tomto místě jenom poznamenáme,
že trvala čtyři roky a že skončila novým sjed¬
nocením Spojených států. Po tato čtyři léta se
všechny zpátečnické živly evropské radovaly
z republikánského nešváru; anglická šlechta

755

stranila nepokryite státům konfederovaným a britská vláda dovolovala mnohým
jímacím lodím, obzvláště A 1 a b a m e, aby vypluly z Anglie a útočily na loďstvo
Unie.

Napoleon III. byl v předpokladu, že se Nový svět přece jen podrobí starému,
ještě ukvapenější. Spojené státy si dosud zakazovaly evropské zasahování na
americké půdě. Byla to zásada americké politiky. Pevná závora Monroeovy doktríny
byla podle mínění Napoleonova nyní nadobro odsunuta, velmoci mohly opět zasa¬
hovat! do věcí amerických a na Nový svět se mohlo znovu snésti požehnání dobro¬
družné monarchie.

Evropské státy si našly záminku v určité libovůli, kterou si dovoloval mexický
president k majetku cizinců. Spojená výprava Francouzů, Angličanů a Španělů
obsadila Věra Cruz, ale Napoleonovy plány byly pro jeho spojence příliš smělé
i couvli, když se zřejmě ukazovalo, že nezamýšlí nic menšího než zříditi mexické
císařství. To také po velmi těžkých bojích učinil a dosadil roku 1864 za mexického
císaře rakouského arcivévodu Maxmiliána. Ve skutečnosti ovšem zůstávala pány
této země vojska francouzská a do Mexika se hrnul proud spekulantů, chtějících
těžiti z jeho dolů a bohatství.

Ale v dubnu roku 1865 se občanská válka ve Spojených státech skončila a hrstka
hrabivých Evropanů, kteří ovládali Mexiko, byla bezmocná vůči vítězné vládě Spo¬
jených států, mající velikou a hrozivě se tvářící armádu. Francouzští imperialisté
měli nyní na vybranou buď se pustiti do války se Spojenými státy nebo Ameriku
vykhditi. Ve skutečnosti to byl pokyn, aby šli. To byla tedy zápletka, která zdržela
Napoleona III. od zakročení ve sporu Pruska s Rakouskem roku 1866, a proto
Bismarck svůj boj s Rakouskem tak rychle skončil.

Za války prusko-rakouské se Napoleon III. pokoušel vyváznout! důstojně
z mexického trní. Vymyslil si proti Maxmiliánovi nicotnou záminku finanční a fran¬
couzská vojska odvolal. Tehdy by se byl měl Maxmilián podle všech pravidel kralo¬
vání zříci trůnu. On se však místo toho pustil o svou říši do boje ; odbojní poddaní ho
porazili, zajali a roku 1867 ho jako nepřítele národa zastřelili. Tím byl mír presidenta
Monroea Novému světu opět zajištěn.

Zatím však co Napoleon byl zapleten do nezdařilého pokusu amerického, Prusko
a Itálie využily vítězství nad Rakušany (1866). Itálie byla sice zle poražena
u Custozzy a v námořní bitvě u ostrova Visa, ale rakouské vojsko bylo v bitvě u Sa¬
dové od pruského tak potřeno, že Rakousko učinilo ponižující mír. Itálie získala
Benátsko a tím učinila zase jeden krůček k sjednocení — už jenom Rím, Terst
a několik malých měst na severních a severozápadních hranicích zůstávaly mimo
království — a Prusko se stalo hlavou spolku severoněmeckého, z něhož bylo Ba¬
vorsko, Wůrtembersko, Badensko, Hessensko a Rakousko vyloučeno.

Toto vítězství Pruska, které vypudilo Rakousko i z formálního předsednictví
v Německu a obnovilo v něm nadvládu království Fridricha Velikého, postavilo
Prusko tváří v tvář proti Francii. Objevily se tu zřetelně veliké soupeřství a řev¬
nivost, které měly na konec vésti k největší a nejzhoubnější válce v celé historii. Bylo
jenom otázkou času, kdy se Francie a Prusko srazí. Oba státy zbrojily, ale Prusko
mělo lepší učitele a větší kázeň i výkonnost nežli Francie. K válce se téměř schylo¬
valo již roku 1867, když Napoleon, jakmile se dostal z Mexika, hledal příležitost ke
sporu s Pruskem o Lucembursko. Došlo k ní pak roku 1870 na podkladě, úporní na-

756

jícím čistě na století osmnácté
za války o dědictví španělské.

Napoleon měl v mysli nějakou
teorii, že se mu proti Hušku po
bok postaví Rakousko, Bavor¬
sko, Wiirtembersko a ostatní
státy, nejsoucí ve spolku severo-
německém. Soudil pravděpodob¬
ně, že se tak stane, poněvadž si
přál, aby -se tak stalo. Ale od ro¬
ku 1848 byli Němci proti každé¬
mu cizímu zasahování národem
jediným; Bismarck jen s pom¬
pou, obřadností a krveprolitím
postavil hohenzollerskou monar¬
chii na základě už hotovém. Celé
Německo se postavilo po bok
Prusku proti Francii.

Na počátku srpna 1870 vtrhla
spojená vojska německá do
Francie. Počtem, kázní, výzbrojí
a vedením byla lepší nežli Fran¬
couzové. Porážka francouzská byla rychlá a úplná. Po bitvách u Wórthu a Gravelotte
byla jedna francouzská armáda pod Bazainem zatlačena do Met a tam obklíčena,
druhého září pak byla druhá s císařem Napoleonem v čele poražena u Sedanu
a donucena kapitulovat!. Napoleon upadl do zajetí. Paříž se tím octla proti vetřelci
bezbranná. Napoleonské sliby již po druhé Francii strašně zklamaly.

Dne 4. září prohlásila se Francie opět republikou a jsouc takto posílena, chystala
se do boje za existenci proti triumfujícímu prušáctví. Neboť ačkoli nad francouz¬
ským imperialismem zvítězilo sjednocené Německo, hlavní slovo v něm vedlo Prusko.
Armáda v Metách kapitulovala v říjnu, Paříž po obležení a bombardování se vzdala
v lednu roku 1871 a Francie žádala o mír.

S leskem a obřadností byl král pruský v zrcadlové síni ve Versailles uprostřed
nepřehledné řady vojenských uniforem prohlášen za německého císaře
a Bismarck a meč Hohenzollerů se domohli uznání německé jednoty, jak se o ní již
dlouho před tím obecně mluvilo a psalo.

Následující potom mír frankfurtský byl mírem hohenzollerským. Bismarck V3mžil
pro sebe národnostního smýšlení Německa, aby si zajistil uznání států jihoněmec-
kých, ale neměl ani potuchy o skutečných silách, které toto vítězství jemu a jeho
pánovi přineslo. Mocí, která dovedla Prusko k vítězství, byla moc přirozené mapy
Evropy, usilující o sjednocení německého národa. Na východě se Německo správou
Poznaňská a ostatních krajů polských proti té přirozené mapě již prohřešilo. Teď
pak z dychtivosti po novém území a obzvláště po železných dolech zabralo značnou
část francouzského Lotrinska s Metami i AIsaska, jež přes to, že mluvilo německy,
bylo převážnou většinou na straně Francouzů.

Napoleon ///. a Bismarck po bitvě u Sedanu

H. G. Wclh, Díjiny světa 48.

757

Nebylo jinak možno, nežli že docházelo mezi německými pány a francouzskými
poddanými v těchto zabraných provinciích k srážkám ; bezpráví a roztrpčenost ujař¬
mené Francie lotrinské vyvolávaly nezbytně ohlas v Paříži a jitřily vášnivé záští
Francouzů.

Jak z toho na konec vzplála veliká pomsta, budeme vypravovati později.

Napoleon III. se uchýlil po svém sesazení do Anglie a tam asi za dva roky po svém
pádu zemřel.

Tak skončil ve Francii druhý bonapartistický režim.

10. Lincoln a občanská válka v Americe

Jest opravdu osvěžením obrátiti se od rozvratných pokusů tohoto bonapartského
dobrodruha ve Francii a od současného triumfu hohenzollerské rodiny nad lidovým
hnutím v Německu k postavě ve všem všudy větší a významnější, k postavě Abra¬
hama Lincolna, kolem níž lze vhodně seskupit! události veliké americké války
odštěpenecké.

První polovice devatenáctého století, která byla v Evropě věkem reakce a návratu
k dřívějšímu stavu, byla v Americe obdobím výstředního vzrůstu. Nové prostředky
dopravní, parníky, železnice a konečně telegraf přišly právě včas, aby se obyvatel¬
stvo mohlo šířiti po celé pevnině. Nebýti těchto mechanických pomocných pro¬
středků, nemohly by se Spojené státy ani dnes dostat! západně za hory Skalisté
a západní pobřeží by nyní obýval docela jiný lid.

Politikové chápou posud velmi nedokonale, jak jsou prostory, uzavřené vládními
a správními hranicemi, závislé na příznivých prostředcích dopravních a na spojo¬
vacím rázu kraje. Silnicemi a poštou se otevřená údolí snadněji slučují pod jednou
vládou. Horské přehrady odlučovaly nejenom národy, nýbrž i vládce; říše římská
byla říší silnic a vozů a její dělení, drobení a pád zavinila nemožnost udržovat! rychlé
spojení mezi jednotlivými jejími částmi. Západní Evropa, když se vynořila z bouří
napoleonských, byla rozdělena na státy národnostní, které byly asi tak veliké, jak
mohly býti beze ztráty spojitosti při silniční dopravě koňmi, jež byla nejrychlejší.
Kdyby se byl lid Spojených států šířil po americké pevnině toliko koňskou dopravou
po neupravených cestách a posíláním dopisů, a jen tím se měl udržeti jako celek, tu
by asi rozdíly v místních podmínkách hospodářských byly nezbytně vedly k rozvoji
různých sociálních typů Veliká vzdálenost by byla pomáhala vytvářet různá nářečí
a ničila by vzájemnost, potíže spojené s dojížděním na kongresy washingtonské by
vzrůstaly každým posunutím hranice na západ. Spojené státy by se byly rozpadly ve
volný svaz států na sobě skutečně nezávislých a zcela odlišných. V zápětí by bylo
docházelo k válkám o nerostné bohatství, o přístup k moři atd. a Amerika by se byla
stala druhou Evropou.

Ale říční parníky, železnice a telegraf přišly včas, aby tomuto rozdělení zabránily,
a Spojené státy se staly prvním státem nového typu moderního dopravnictví, ve
všem větším, mocnějším a vědomějším své jednoty nežli kterýkoliv stát, jejž svět
předtím kdy uzřel. V Americe se projevuje stále zřetelněji snaha nikoliv rozlišovat!,
nýbrž připodobňovat!, a občané různých končin Spojených států se sobě stávají řečí,
myšlením i mravem nikoliv nepodobnějšími, nýbrž bližšími. Spojené státy nelze

768

opravdu srovnávat! s některou mocí evropskou, jako je na př. Francie nebo Itálie.
Jest to nový a větší typ politické organisace.

Byly na světě i předtím státy rozlohou a obyvatelstvem obdobné Spojeným stá¬
tům, ale ty byly pouhým seskupením rozličných poplatných národů, spojených
v jedno toliko vládou. Jednotnost Spojených států jest přirozená. Jest to jediný stát,
v němž žije přes sto (nyní přes 120) milionů lidí. Železnice, které zesilovaly spory
a srážky Evropy, vynálezy, které zmenšovaly překvapující vzdálenost evropských
armád a dodávaly jim vždy ničivější síly — tak že se málem zdá, jako by západní
Evropa neměla už jiné volby než dobrovolné, po případě násilné sjednocení pod jedi¬
nou převládající mocí nebo chaos a zničení — posilovaly svobodnou jednotnost
Ameriky. Evropě přinesla pára otřesy, Americe prospěch.

Ale na cestě k této přítomné velikosti prošel americký lid obdobím strašného
konfliktu. Říční parníky, železnice, telegraf a výhody s nimi spojené nepřišly dosti
včasně, aby odvrátily prohlubující se konflikt zájmů a idejí mezi jižními otrokář-
skými státy a svobodnými, průmyslovými státy severními. Železnice a parníky
přivedly různost již existující jenom k ostřejšímu konfliktu. Ve smýšlení mezi těmi
dvěma částmi Spojených států byl hluboký rozdíl, a vzrůstající sjednocování, pod¬
porované novými prostředky dopravními, je stavělo před otázku, zdali má nabýti
rozhodné převahy smýšlení severní či jižní. Na nějaký kompromis bylo málo naděje.
Severní duch byl svobodný a individualistický ; jižní tíhl k rozsáhlému majetku
a k domýšlivé urozenosti, povznešené nad neuvědomělý a poddaný dav. Sympatie
anglického liberalismu a radikalismu byly na straně severu, britští velkostatkáři
a vládnoucí třída anglická S3nnpatisovali s jihem.

Každé území, které se organisovalo ve stát, každé nové při vtělení k rychle vzrů¬
stajícímu státnímu celku se stávalo polem konfliktu mezi dvěma ideami, má-li to
býti stát občanů svobodných Či má-li nabýti převahy systém velkostatkářský. Po
založení Missouri (1821) a Arkansasu (1836) jako států otrokářských se tento
sporný bod dostával do rozhodujícího stadia. Od roku 1833 se stavěla americká
protiotrokářská společnost nejenom proti vzrůstu tohoto zřízení, nýbrž podněcovala
celou zemi k úplnému jeho zrušení. Tento spor vybuchl v otevřený konflikt, když se
k Unii připojoval Texas. Texas byl původně částí republikánského Mexika, ale silně
se v něm usazovali Američané ze států otrokářských, i odtrhl se od Mexika a roku
1835 se prohlásil za nezávislý. Následovala silná agitace pro připojení Texasu, který
byl roku 1844 anektován a roku 1845 přivtělen k Unii jako stát autonomní. Podle
zákona mexického bylo otroctví v Texasu zapovězeno, ale teď se jih domáhal pro
Texas otroctví a podařilo se mu to.

Válka s Mexikem pro aneksi Texasu připojila k Spojených státům ještě Nové
Mexiko a jiná území, kde bylo otroctví připuštěno, a zákon o uprchlých otrocích
podporoval účinně ch3rtání a vracení otroků, kteří prchli do států svobodných. Zatím
však rozvoj zaoceánské plavby přivážel stále vzrůstající davy přistěhovalců
z Evropy, což značně přispívalo k vzrůstu obyvatelstva severních států a k povýšení
lowy, Wisconsinu, Minnesoty a Oregonu, vesměs severních hospodářských krajů, na
státy autonomní, a ty dávaly protiotrokářskému severu možnost převahy jak vsenátě
tak v komoře representantů. Bavlnářský jih, postrašený vzrůstajícím hnutím aboli-
tionistickým a obávající se této převahy v kongresu, počínal mluviti o vystoupení ze
svazku Unie. Politikové začínali sniti o anexích směrem k jihu v Mexiku a v Západní

769

Indii a o velikém státě otrokářském, odtrženém od severu a sahajícím od čáry Maso¬
novy a Dixonovy k Panamě.

Kansas se stal krajem konečného rozhodnutí. Sporná otázka otrocká uvrhla
území Kansasu do stavu, který byl ve skutečnosti občanskou válkou mezi osadníky
států svobodných a přistěhovalci ze států otrokářských, která trvala až do roku 1857
a skončila vítězstvím osadníků protiotrokářských. Ale Kansas se dostal na stupeň
svrchovaného státu až teprve roku 1861. Rozsah otroctví byl v zemi otázkou při
volbě presidenta roku 1860 a zvolení Abrahama Lincolna jako presidenta abolitioni-
stického přimělo jih k roztržení Unie. Jižní Karolina vydala ,,odštěpovací rozkaz”
a chystala se k válce. Na počátku roku 1861 přidaly se k ní Mississippi, Florida,
Alabama, Georgia, Louisiana a Texas, v Montgomery v Alabamě se sešel sněm,
zvolil Jeffersona Davisa za presidenta „Konfederovaných států ame-
rických”a byla přijata ústava podobná ústavě Spojených států, ale s výslovným
podržením ,, instituce černošského otroctví”.

Taková byla politická situace, k jejímuž rozřešení byl za presidenta Unie povolán
Abraham Lincoln. Byl to náhodou typický muž z nového lidu, vyrostlého po válce za
nezávislost. Jeho rod byli lidé docela prostí; otec se naučil čisti a psáti až po sňatku
a matka prý byla nelegitimním dítětem. Byla to žena. neobyčejného nadání a charak¬
teru. Abraham Lincoln ztrávil dětská léta jako bludná kapka všeobecného proudění
obyvatelstva na západ. Narodil se v Kentucky (1809), dostal se jako chlapec do
Indiány a později do Illinois. Zálesácký život v Indianě byl za těch dob trudný ; za
dům sloužila pouhá dlouhá bouda v pustině a školní jeho vzdělání bylo chudé
a náhodné. Ale matka ho naučila záhy čisti a stal se hltavým čtenářem. V sedmnácti
letech byl z něho hotový atlet, znamenitý zápasník a běžec. V devatenácti letech se
plavil na pramici jako najatý dělník do Nového Orleansu. Nějaký čas pracoval jako
účetní, sloužil jako dobrovolník za války s Indiány, vstoupil do obchodu s opilým
společníkem jako skladník a nadělal dluhů, že je nemohl zaplatiti ani za patnáct let.
Konečně, když mu bylo asi čtyřiadvacet let, dostal místo příručího u okresního
dozorce v okresu sangamonském, a to stačilo podle jeho výroku k tomu, aby „udržel
tělo a duši pohromadě”.

Po celý ten čas horlivě četl. Jeho první knihy, ty knihy, které vytvářejí od dětství
povahu, byly, jak se zdá, všelijaké; četl všechno, čeho se mohl dopíditi; znal dobře
Shakespeara a Burnsa, životopis Washingd^onův, dějiny Spojených států atd. Měl
smysl pro výrazný způsob mluvy a od dětství psal stejně dobře jako se učil, skládaje
verše, pojednání atd. Mnoho z toho byl hrubý domácí výrobek. Záhy ho upoutala
politika. R. 1834, když mu bylo teprve dvacet pět let, byl zvolen za člena komory
representantů za stát Illinois ; studoval práva a roku 1836 byl připuštěn k vykoná¬
vání praxe advokátní. Po nějakou dobu pracoval spíše v právech nežli v politice.

Ale veliká otázka, ležící před lidem Spojených států, vyžadovala pozornosti
každého způsobilého muže. Tento veliký, schopný samouk, t5^ický příslušník střed¬
ního západu, musil býti hluboce dotčen ustavičným rozvojem sporných otázek
o otroctví a odštěpení. Zvláště v Illinois byla tato otázka středem zájmu, poněvadž
vůdcem veliké strany v kongresu za rozšíření otroctví byl senátor Douglas z Illinois.
Mezi oběma bylo soupeřství osobní; ucházeli se oba o dívku, která se stala ženou
Lincolnovou. Douglas byl člověk velmi schopný a vážený a Lincoln bojoval proti
němu po několik let řečmi i letáky, s počátku v Illinois a potom po všech státech

760

východních, postupuje krok za krokem, až se stal jeho nejobávanějším a nakonec
vítězným odpůrcem. Vrcholným jejich zápasem byly presidentské volby roku 1860;
dne 4. března 1861 zasedl Lincoln na křeslo presidentské, kdežto jižní státy již pro¬
vedly odštěpení a zahajovaly válku.

Prvním činem odštěpenců bylo obsazení všech federačních pevností a skladišť na
svém území. Tyto federační stanice byly vystavěny na území náležejícím státu,
v němž byly postaveny, a tyto státy se hlásily o své vlastnictví. Posádka z Fort
Sumteru v Charlestownu se bránila a bombardováním této pevnosti vypukla dne
12. dubna 1861 válka. Amerika měla v té době velmi nepatrnou pravidelnou armádu,
která stála věrně při presidentovi; zahajovací operace konfederační se dály nově
odvedenými branci. President Lincoln povolal do zbraně najednou 75.000 mužů a Ten-
nessee, Arkansas, Severní Karolina a Virginie přešly okamžitě ke konfederaci, která
rozvinula i svou vlastní vlajku, hvězdy s pruhy příčnými proti hvězdám s pruhy
podélnými.

Tím začala v Americe občanská válka. Vedly ji armády nepřipravené, které rostly
nepřetržitě od několika desítek tisíc až do set tisíc — až na konec branná moc Unie
čítala více než mihon mužů; válka byla vedena na rozsáhlém prostranství od Nového
Mexika k východnímu moři; hlavními stany byly Washington a Richmond. Líčiti
vypětí energie toho epického zápasu, valícího se sem a tam po horách a lesích tenne-
sijských a virginských a dolů k Mississippi, přesahuje náš účel. Bylo to strašné
ničení a pobíjení lidí. Úder stíhala odveta, naděje ustupovala malomyslnosti, vracela
se opět a byla znovu zklamána. Časem se již zdálo, že jest Washington v moci konfe¬
derace, a hned zase federační vojsko hnalo útokem na Richmond. Konfederevaní,
počtem daleko silnější a mnohem chudší pomocnými zdroji, bojovali pod vůdcov¬
stvím velmi schopného generála Lee. Generální štáb Unie se mu ani zdaleka nevy¬
rovnal. Lincoln držel po dlouhý čas generála Mac Clellana, ,, mladého Napoleona”,
vojevůdce pedantického, liknavého a nezpůsobilého. Generálové byli propouštěni,
noví generálové byli jmenováni, až konečně Sherman a Grant dobyli nad rozervaným
a vyčerpaným jihem vítězství. V říjnu roku 1864 porazila federační armáda levé
křídlo konfederace, postupovala dolů od Tennessee přes Georgii k pobřeží, vrátila se
pak Karohnami a napadla konfederovaná vojska zezadu. Grant zatím zaměstnával
Leea před Richmondem, až se s ním Sherman spojil.

Dne 2. dubna vytáhla vojska konfederace z Richmondu, dne 9. dubna roku 1865
se Lee se svou armádou u Appomattox Court House vzdal, do měsíce složila všechna
zbývající odštěpenecká vojska zbraně a konfederace byla v koncích.

Ale tento čtyřletý zápas znamenal ohromné fysické i morální napětí obyvatelstva
Spojených států. V leckterých státech, jako na př. v Marylandu a v Kentucky,
mínění o válce ostře na sebe narážela. Mnohým asi byla příhš drahá zásada státní
autonomie, a teď se zdálo, že sever ve skutečnosti abolici jihu vnucuje. Mnoho hdí
bylo proti otroctví, ale přitom i proti zasahování do svrchovanosti každého jednotli¬
vého státu proti vůli jeho lidu. V pohraničních státech zaujímali bratří a bratranci,
ba i otcové se syny stanoviska opačná a stavěli se do nepřátelských táborů. Sever
pokládal svou při za správnou, ale veliký počet lidí v ní té makavé a nesporné správ¬
nosti neviděl.

Pro Lincolna však nebylo o tom pochybnosti. On si v takovém zmatku zachoval
jasný rozhled. Hájil Unii a hájil vehký americký mír. Byl proti otroctví, ale otroctví

761

pokládal při tom za věc podružnou. Jeho hlavní
snahou bylo zabrániti, aby nebyly Spojené státy
roztrženy na dva protichůdné a nesvorné zlomky.
I stál tu po dlouhá čtyři léta boje s nezlomným
přesvědčením a s pevnou vůlí.

Když při vypuknutí války kongres a federační
generálové naléhali na okamžité propuštění otro¬
ků, Lincoln se tomu vzepřel a mírnil jejich hor¬
livost. Bylo to osvobození postupné a za náhradu.
Teprve roku 1865 dospěla situace tak daleko, že
mohl kongres navrhnout! úplné osvobození no¬
vým ústavním zákonem a stát uznal tento opra¬
vený 'zákon, když už bylo po válce.

Když se válka protahovala na rok 1862 a 1863,
vyprchalo první nadšení a rozohnění a Amerika prožívala všechny fáze válečné
únavy a znechucení. Místo dobrovolného hlášení nastoupily odvody, které změnily
ducha bojujících na severu i na jihu. Válka přecházela ve vleklý, hrozný, bratro-
vražedný boj.

Červenec roku 1863 zastal v Novém Yorku vášnivý odpor proti vybírání nováčků
losem a strana demokratická na severu hleděla při presidentské volbě nabýti vrchu
dokazováním, že jest válka přehmatem a že by se od ní mělo upustiti. Prakticky by
to byjo ovšem znamenalo vítězství jihu. K zmaření odvodů byla osnována spiknutí.
Hubený vysoký muž v Bílém domě měl kolem sebe odpadlíky, zrádce, propuštěné
generály, za sebou protivné straníky politické a vrtkavý, unavený lid, před sebou
nepodnikavé generály a malomyslné vojsko; jedinou útěchou mu asi bylo, že Jeffer-
son Davis v Richmondu v tom nemůže býti o mnoho lépe. Anglická vláda se zacho¬
vala nei)ěkně; dovolila náhončím konfederace v Anglii vypraví ti a mužstvem obsa-
diti tři soukromé lodi — nejpamátnější z nich byla Alabama — které schytávaly na
moři lodi Spojených států. Armáda francouzská šlapala Monroeovu doktrínu
v prach. Přišly nesmělé nabídky z Richmondu, aby se od války upustilo, sporné
otázky válečné aby se ponechaly pozdějšímu dohodnutí a aby se federalisté i konfe-
derovaní obrátili svorně proti Francouzům v Mexiku. Ale Lincoln nechtěl o takových
návrzích ani slyšeti, dokud nebude zajištěna svrchovanost Unie. Američané prý
mohou něco takového učiniti jenom jako národ jediný, nikoliv rozdvojený.

Udržel Spojené státy zpříma po dlouhé těžké měsíce nezdarů a marného podni¬
kání za chmurných dob rozdvojení a poklesávající odvahy; není nikde zmínky, že
by se byl kdy ve svém plánu zakolísal. Bývaly chvíle, kdy se nedalo nic dělati, kdy
sedal zamlklý a bez pohnutí v Bílém domě jako ponurá socha nezvratného odhodlání,
a byly chvíle, kdy osvěžoval ducha žertováním a jadrnými anekdotami. Oplýval žíra¬
vým humorem, ale k utrpení druhých byl velmi citlivý. Když mu přišlo několik
nepřátel Grantových žalovat, že generál pije, ptal se jich na známku jeho whiskey —
prý „pro druhé”. Sám byl ve svých potřebách člověk velmi zdrženlivý, schopný
i krajního napětí sil i bezměmé trpělivosti. V prvních měsících roku 1865 bylo
konečně zjevno, že se blíží vítězství, a tu se ze vší síly přičiňoval, aby učinil poddání
snadným a aby se chování k poraženému stalo počátkem smíru. Heslem mu byla

Abraham Lincoln

762

stále „Unie”. Dostal se záhy do sporu s krajními stoupenci vlastní strany, kteří
volali po odvetném míru.

Viděl Unii triumfovat! . Přijel do Richmondu den po jeho vzdání a slyšel o Leeově
kapitulaci. Vrátil se do Washingtonu a 11. dubna pronesl poslední veřejnou řeč.
Jádrem jejím bylo smíření a obnovení loyální vlády v poražených státech. Večer dne
14. dubna šel do Fordova divadla a tam ho sedícího a dívajícího se na jeviště střelil
do týla a okamžitě usmrtil herec Boothe, který proti němu choval nějaké záští
a vplížil se nepozorovaně do jeho lóže.

Byla-li ozdravovací práce ztížena a jestliže měly Spojené státy více námahy
a trpkosti v letech poválečných, nežli bylo potřebí, bylo to proto, že Lincolna nebylo
již mezi živými. Ale dílo jeho bylo dokonáno, Unie zachráněna a šťastně zachována.
Na počátku války nevedla k pobřeží tichomořskému jediná dráha; teď železnice
rostly jako rychle se rozvíjející rostlina, až objaly, zachytily a protkaly všechna
ohromná území Spojených států, dělajíce z nich jedinou, duševně i hmotně neroz-
lučitelnou jednotu.

Od té doby konsolidace Spojených států vytrvale pokračovala. Za půl století pře¬
kročilo jejich obyvatelstvo počet sto milionů a není dosud příznaků, že by jejich
vzrůst a rozvoj dospěl ke krajní mezi. Tato titánská demokracie, bez krále a bez pro¬
pracované politiky zahraniční jest, opakujeme, novým zjevem ve světové zkušenosti.
Není ,, velmocí” ve smyslu, jak se tomu slovu rozumí v Evropě. Jest ve své podstatě

něčím modernějším, velkolepějším
a se vznešenějším určením.

„Bílý dum*' ve Washingtoné

11. Válka rusko-turecká a kongres
berlínský

Nový projev toho, co jsme zde
nazvali přirozenou mapou proti di¬
plomatickým ujednáním kongresu
vídeňského, začínal roku 1875, kdy
se na Balkáně jitřily a bouřily kře¬
sťanské kmeny a zvláště Bulhaři.
Turci je surově utiskovali a dopou¬
štěli se strašného vražděni Bulharů.

Tehdy zakročilo Rusko (1877) a
po roce nákladného válčení donuti¬
lo Turky podepsati mír svatoště-
pánský, což byl celkem mír rozum¬
ný, protože rušil uměle udržovanou
říši tureckou a upravoval do značné
míry mapu přirozenou. Avšak ang¬
lická politika měla tradici hatiti
„ruské plány” — nebesa vědí, proč
— kdykoliv Rusko s nějakým zámě¬
rem vystoupilo, a anglické minister-

763

stvo zahraničních věcí s ministerským předsedou lordem Beaconsfieldem v Čele
vystoupilo s pohrůžkou války, nebude-li Turkům dovoleno nadále vydírati, pronásle¬
dovat! a vražditi. Po nějaký čas hrozila válka docela doopravdy. Anglické šantány,
tyto svítilny anglické zahraniční poUtiky, plály vlasteneckým ohněm a londýnský
poslíček si zpíval nadšeně na svých pochůzkách v pochopitelné důstojnosti velikého
národa, vědomého si svého vznešeného poslání, písničku hlásající:

„Do války se neženeme, ale žádné strachy,
máme lodi, máme muže, máme taky prachy!”

a tak dále až k vzletnému závěru :

,,Rus nesmi mít turecký Cá-ři-hrad!”

Pro tuto britskou oposici se sešel roku 1878 v Berlíně kongres k revisi svato-
štěpánského míru hlavně v zájmu říše turecké a rakouské, Angličané si přisvojili
ostrov Kypr, na nějž neměli nejmenšího práva a který jim nebyl také nikdy zhola
k ničemu dobrý, a lord Beaconsfield se vracel vítězoslavně z berlínského kongresu,
čímž bylo Angličanům dáno na srozuměnou, že jest na tu dobu zajištěn ,, čestný mír”.

Kongres berlínský jest po míru frankfurtském druhým hlavním činitelem, který
chystal velikou válku v 1. 1914 — 1918.

12. Rvačka (č. 2.) o zámořské državy

Poznamenali jsme již, že v politických dějinách Evropy mezi rokem 1848 a 1878
strojová revoluce nepůsobila dosud žádných zvláště revolučních změn. Porevoluční

velmoci stále ještě postupovaly
ve stejném rozsahu a namnoze
s týmiž obřadnostmi, jako to či¬
nily v dobách předrevoluČních.
Ale zvýšená rychlost a jistota
dopravy a telegrafické spojení
způsobovaly značné změny věc¬
né i formální především v zá¬
mořských osadách Britská i
ostatních evropských velmocí
a v zpětném působení Asie a
Afriky na Evropu.

Konec osmnáctého století
byl obdobím roztrhaných říší
a zklamaných expansionistů.
Dlouhá a únavná cesta z Brita¬
nie a Španělska do amerických
osad ztěžovala silně svobodný
styk mezi otčinou a dcerskými
zeměmi, a osady se znenáhla
měnily v nové a odlišné obce s
odchylnými názory a zájmy, ba

764

i s odchylkami jazykovými. Jak vzrůstaly, vadilo jim čím dál tím více slabé a nepřesné
spojení lodní, které je slučovalo. Malé obchodní stanice v pustině, jako francouzské
v Kanadě, nebo obchodní osady ve velikých spojeneckých územích, jako byly anglické
osady v Indii, mohly ovšem Inouti pro uhájení holé existence k národu, který, chtěly-li
se vůbec udržeti, je podporoval a bez něhož by se vůbec nebyly mohly udržeti. Tak
a nejinak si představovali mnozí myslitelé první poloviny devatenáctého století
hranice vlády za mořem. Roku 1820 se skizzovité veliké ,, državy” mimoevropské,
které tak honosivě vystupovaly na mapách, scvrkly na rozměry velmi skrovné. Je¬
nom Rusko se ustavičně šířilo po Asii. V představách mnohých Evropanů bylo mno¬
hem větší nežli ve skutečnosti, poněvadž si navykli studovati zeměpis světa podle
mapy v průmětu Mercatorově, která rozlohu Sibiře nesmírně zveličovala.

Britská říše se skládala roku 1815 z řídce zalidněných krajů kanadských na
pobřeží moře, řek a jezer, a z veliké pustiny vnitrozemské, v níž byly jedinými dosud
osadami stanice, které zřizovala pro obchod s kožišinami společnost Hudson Bay.
Krom toho jí náležela asi třetina Přední Indie pod panstvím Společnosti východo¬
indické, pobřežní kraje u mysu Dobré Naděje, obydlené černochy a odbojnými osad¬
níky holandskými, několik obchodních stanic na pobřeží západní Afriky, skála gibral-
tarská, ostrovy Malta, Jamaica, nemnoho menších otrokářských držav v Západní
Indii, britská Guiana v Jižní Americe a na druhé straně světa dvě trestanecké stanice
v Botany Bay v Austrálii a na Tarmanii. Španělsko si podrželo Kubu a několik osad
na Filipínách. Portugalsko mělo několik zbjdků svých starých držav v Africe. Ho¬
landsko mělo různé ostrovy a državy ve Východní Indii a v holandské Guianě,
a Dánsko jeden dva ostrůvky v Západní Indii. Francie měla jeden dva ostrovy západo¬
indické a francouzskou Guianu. Jen tolik, zdálo se, evropské velmoci potřebovaly
nebo pravděpodobně mohly ještě ze zbývajícího světa získati. Toliko Východoindická
společnost dávala najevo trochu expansi vního ducha.

V Indii vybudovala, jak jsme již řekli, zvláštní říši nikoliv anglická vláda, nýbrž
tato společnost soukromých podnikatelů, nadaných monopolem a královskými vý-

765

sadami. V letech indické nesjednocenosti a nejistoty, která následovala po smrti
Aurengzebově r. 1707, se musila společnost státi vojenskou a politickou mocí.
V osmnáctém století se naučila obchodovati se státy i s lidmi. Tuto novou moc založil
Clive a organisoval Warren Hastings; francouzské soupeřství bylo, jak jsme již
shora řekli, překonáno a roku 1798 se stal lord Mornington, pozdější markýz Welles-
ley, starší bratr generála Wellesleye, potomního vévody z Welhngtonu, generálním
guvernérem indickým a přivedl politiku společnosti konečně na takový stupeň, že
zastupovala podle vlastního plánu rozpadávající se říši velkého mogula. Napo¬
leonovo tažení do Egypta bylo přímým útokem na tuto anglickou společnost. Zatím
co byla Evropa zaměstnána válkami napoleonskými, hrála Východoindická společ¬
nost za následujících generálních guvernérů v Indii asi touž úlohu, jako Turkmeni
a podobní uchvatitelé severní, ale hrála ji účinněji a s menší násilností a ukrutností.
Po míru vídeňském vystupovala, vybírajíc si důchody, vypovídajíc války, posílajíc
vyslance do států asijských jako stát skoro nezávislý, ale jako stát s význačným
sklonem posílati bohatství na západ.

V předešlé kapitole jsme načrtli zánik říše velikého mogula, vznik států mahrat-
ských, knížectví radžputských, moslimských království Oudhu a Bengálu i Sikhů.
Nemůžeme zde do nejmenších podrobností líčiti, jak tato britská společnost získala
nadvládu jednou nad tou, po druhé nad jinou mocí, až konečně dobyla všech. Její
vliv sahal k Assamu, Sindu, Oudhu. Mapa Indie začínala pro anglického školáčka
dnešní doby nabývati dobře známých obrysů jako směsice domorodých států, obja¬
tých a sevřených velikými provinciemi pod přímou vládou britskou . . .

Zatím co tato zvláštní, bezpříkladná říše Společnosti v období mezi rokem 1800
a 1858 vzrůstala, strojová revoluce již odstraňovala velikou vzdálenost, která kdysi
dělívala Indii a Velikou Britanii. Za starších dob zasahovala pravomoc Společnosti
do vnitřního života indických států jen nepatrně ; dávala Indii cizí vladaře, ale Indie
byla zvyklá na tyto cizí pány a oni se jí dovedli až dosud přizpůsobit! ; tito Angličané
přicházeli do země z mládí, ztrávili tam větší část života a vžili se tam. Teď však
začínala strojová revoluce tento stav měniti. Pro anglické úředníky bylo snazší
zajeti si na prázdniny domů do Evropy a vžiti si s sebou ženu a děti; přestali se
poindšťovati, odlišovali se význačněji jako cizinci a Evropané — a bylo
jich více. Začínali inocněji zasahovat! do indických zvyků. Přicházely kouzelné
a strašidelné věci, jako telegraf a železnice. Křesťanské misie počínaly vystupovat!
výbojněji. I když nedocilovaly mnoha přestupů, vzbuzovaly aspoň mezi přívrženci
starých vyznání skeptiky. Mladí lidé v městech počínali se k velikému zděšení star¬
ších „poevropšťovati”.

Indie přestála předtím mnoho vládních změn, ale nikdy takové, jaké věštily tyto
novoty. Poplašilo to jak moslimské učitele tak brahmíny a Angličanům byl tento
pokrok lidstva zazlíván. Postupujícím přibližováním Evropy přiostřovaly se srážky
rázu hospodářského ; indický průmysl a obzvláště starý průmysl bavlnářský trpěl
zákonodárstvím, které přálo více výrobci anglickému. A tu provedla Společnost
neuvěřitelnou hloupost, po níž následoval výbuch. Brahmínovi je kráva zvířetem
posvátným, moslimovi je vepř zvířetem nečistými. Jednomu oddílu indických vojáků
dali nové ručnice, do jejichž hlavní bylo třeba nabíjeti maštěné patrony, ale kousek
té patrony musil voják před nabitím odkousnouti; vojenské sbory zpozorovaly,
že jsou jejich patrony namaštěny lojem a vepřovým sádlem. Tento objev uspíšil

766

odboj indických vojáků Společnosti — bylo to Indické povstání r. 1857. Nejdříve se
vojsko vzbouřilo v Meerutu. Potom povstaly Delhi, aby obnovily říši velikého
mogula . . .

Britská veřejnost znenadání objevila skutečnou Indii. Uvědomila si, že někde
daleko v cizí zemi žhavého prachu a úmorného žáru slunečního bojuje nepatrná
posádka britská na život a na smrt proti tmavým útočným zástupům. Jak se tam ti
angličtí vojáci dostali a jaké měli právo tam být — na to se anglická veřejnost
neptala. Láska k svým předbíhá v nebezpečenství takové otázky. Došlo k řežím
a ukrutnostem. Rok 1857 byl ve Velké Britanii rokem vášnivé úzkosti. S pouhými
hrstkami vojska konali britští vůdcové, obzvláště Lawrence a Nicholson, úžasné
věci. Neskládali rukou v klín a nečekali, až se povstalci zorganisují a oblehnou je;
tím by byla Indie bývala ztracena navždy. Útočili často sami na nesmírnou přesilu.
,, Trumfy jsou kule, ne zelené”, pravil Lawrence.

S Angličany šla vojska Sikhů, Gurkhů a pandžabská. Jih zachovával klid. O řežích
u Cawnpore a Lucknowa i o tom, jak značně početnější síly britské obléhaly a dobyly
Delhi, musí vypravovat! jiní historikové. Do dubna 1859 byli poslední účastníci
povstání přemoženi a Britové opět pány Indie. Vzpoura nebyla nikterak povstáním
lidovým; byl to odboj bengalského vojska, zaviněný nepředloženým počínáním
úřednictva Společnosti. Dějiny jeho oplývají na mnoha místech zprávami o pomoci
a vlídnosti Indů k britským uprchlíkům. Ale byla to výstraha.

Přímým následkem povstání bylo přivtělení indické říše k britské koruně. Záko¬
nem zvaným zákon pro vládu v Indii se stal generální guvernér místo-
králem zastupujícím panovníka a místo Společnosti zaujalo Indické mi¬
nisterstvo, odpovědné britskému sněmu. Roku 1877 přiměl lord Beaconsfield
na dovršení tohoto díla královnu Viktorii, aby přijala titul císařovny indické.

Indie a Britanie jsou v přítomné době sloučeny podle těchto zvláštních směrnic.
Indie jest dosud říší velkého mogula, ale říší ještě zvětšenou, a velkého mogula vystří-

767

dala „korunovaná republika” Veliké Britanie. Indie se stala samovládnou bez samo¬
vládce. Její vláda spojuje nevýhodnost absolutistické monarchie s neosobností
a neodpovědností demokratické vlády úřednické. Ind neměl žádného viditelného
panovníka, jeho císař byl jen zlatý symbol. Kdo si chtěl stěžovati, musil rozšiřovat!
v Anglii brožury nebo vymoci si dotaz v anglické poslanecké sněmovně. Cím více se
parlament zabýval věcmi anglickými, tím méně pozornosti věnoval Indii a tím více ji
ponechával libovůli malé skupiny svých vyšších úředníků.

Takový stav byl očividně natrvalo neudržitelný. Indický život se přese všechno
své zpoždění pohyboval s ostatním světem kupředu ; Indie měla vzrůstající novinář-
ství, čím dál více vzdělaných lidí, nadšených myšlenkami západními, a pocit roztrpče-
nosti proti vládě vzrůstal. Ve výchově a jakosti britského úřednictva bylo v Indii za
tohoto století málo pokroku, jakého vyžadovala doba, nebo spíše žádný. Úředníci
měli výbornou pověst; byli to zhusta lidé vynikajících schopností, ale systém byl
stále nepromyšlený a málo pružný. Krom toho vojenská moc, stojící za tímto úřed¬
nictvem, nevynikala v tomto století ani povahou ani vzděláním. 2ádná druhá třída
nezůstala intelektuálně tak nehybná jako britská kasta vojenská. Britský důstojník,
uvědomující si jen zřídka kdy své nedostatky ve vzdělání a obávající se ustavičně,
aby se nestal směšným, jevíval ve styku se vzdělanými Indy sklon k násilnickým
záchvatům, které mívaly velmi žalostné účinky. Kiplingova násilnická teorie dodá¬
vala tomuto nedostatku vědění a sebevlády zdání jakéhosi sebevědomí.

Vzrůst anglické říše v jiných oblastech mimo Indii nebyl v první polovici deva¬
tenáctého století naprosto tak rychlý. Významná škola politických myslitelů v Bri¬
tanii pokládala zámořské državy za slabou stránku svého království. Osady austral¬
ské se rozvíjely pozvolna, až jim objevení bohatých dolů měděných r. 1842 a zlatých
roku 1851 dodalo nové důležitosti. Zdokonalováním dopravy stoupala také značně
v ceně australská vlna, zasílaná do Evropy. Ani Kanada nepokročila až do roku 1849
znatelněji; zneklidňovaly ji rozpory mezi obyvatelstvem francouzským a anglickým,
došlo tam k několika vážným vzpourám a teprve roku 1867 nová ústava, která utvo¬
řila Federované kanadské dominium, uvolnila její vnitřní napětí. Železnice obrátily
vzhled Kanady na ruby. Daly Kanadě jako Spojeným státům schopnost šířiti se na
západ a zůstati i přes svůj rychlý a mocný vzrůst, pokud se jazyka, sympatie i zájmů
týče, jediným útvarem státním. Železnice, parníky a telegrafické dráty měnily
vskutku všechny podmínky koloniálního rozvoje.

Již před r. 1840 vznikaly anglické osady na Novém Zeelandě a k těžení z bohatých
zdrojů ostrova byla utvořena Novozeelandská společnost. R. 1840 byl
také Nový Zeeland připojen ke koloniálním osadám britské koruny.

Kanada byla, jak jsme poznamenali, první z britských držav, která bohatě využila
nových hospodářských výhod, otvírajících se novými metodami dopravními. Zne¬
nadání začínaly pociťovati rostoucí blízkost evropského trhu i republiky jiho¬
americké a obzvláště republika argentinská, v nichž se stále více vzmáhal chov do¬
bytka a pěstování kávy. Až dosud bývalo hlavním zbožím, jež vábilo evropské vel¬
moci do nezabraných a barbarských krajin, zlato a ostatní kovy, koření, slonovina
nebo otroci. Ale v poslední čtvrtině devatenáctého století nutil vzrůst evropského
obyvatelstva vlády, aby se sháněly v cizině po hlavních potravinách, a vzrůstající
vědecký průmysl zesiloval poptávku po nových surovinách, po tucích a všelijakých
mastnotách, po gumě a jiných, dosud málo ceněných látkách. Bylo zjevno, že Veliká

768

Britanie, Holand¬
sko a Portugalsko
sklízejí veliký a
stále rostoucí ob¬
chodní prospěch ze
svých držav, oplý¬
vajících hojností
tropických a sub¬
tropických plodin.

Po roce 1871 začaly
se Německo, Fran¬
cie a později Itálie
ohlížeti po neobsa¬
zených dosud íúze-
mích, bohatých su¬
rovinami nebo po
orientálních kra¬
jích, schopných vý¬
hodného zmoder-
nisování.

I došlo tím po ce¬
lém světě, vyjímaje
oblast americkou,
kde takové pokusy

Monroeova doktrína zarazila, k rušnému shonu po zemích politicky nechráněných.
V nejbližším sousedství Evropy byla Afrika, plná mlhavě tušených zdrojů blahobytu.
Roku 1850 to byla pevnina neproniknutelného tajemství; znám byl jenom Egypt
a pobřeží. Třeba pohlédnout! na mapu, máme-li si učiniti představu o evropské nezna¬
losti v oné době. Vyžadovalo by knihy tak dlouhé, jako jsou tyto Dějiny, kdybychom
chtěli náležitě vyli čiti úchvatnou historii badatelů a odvážných cestovatelů, kteří
první protrhli tento mrak temnoty, i politických agentů, správců, obchodníků, osad¬
níků a vědců, jdoucích v jejich stopách. Přicházely najevo podivuhodné kmeny lidské,
na př. trpaslíci, neznámá zvířata jako okapi, prazvláštní plodiny, květiny, hmyz,
strašné nemoci, úchvatná scenerie lesů a hor, nepřehledná jezera vnitrozemská
i obrovské řeky a vodopády — svět zcela nový. Byly objeveny i zbytky (v Zimbabwe)
nějaké neznámé a zašlé civilisace, nějakého pronikání dávného lidu na jih.

Do tohoto nového světa přicházeli Evropané a nalézali tam již v rukou arabských
otrokářů pušky, a černošský život v rozkladu. Roku 1900 byla již celá Afrika, jak
ukazuje názorně naše druhá mapa, mapována, prozkoumána, oceněna a rozdělena
za vrčení a hádání na kusy, které ani jediné velmoci nevyhovovaly a neuspokojovaly.
Arabský otrokář byl spíše spoután nežli vyhnán, ale sháňka po kaučuku, přírodním
produktu, který musili domorodci v belgickém Kongu sbírati, lačnost, vyvrcholená
bezohlednou chamtivostí belgického krále, a srážka nezkušených evropských správců
s domorodým obyvatelstvem vedly k příšerným ukrutnostem. Dokonale čistých
rukou v této věci nemá žádná velmoc evropská.

769

Nemůžeme zde do¬
podrobna líčiti, jak se
Veliká Britanie zmoc¬
nila roku 1883 Egypta
a jak se v něm přes to,
že byl Egypt skutečně
částí turecké říše, udr¬
žela, ani jak toto pa¬
chtěni vedlo r. 1898
téměř k válce mezi
Francií a Velkou Bri¬
tanií, když se jakýsi
plukovník Marchand,
který táhl přes Afri¬
ku od západního po¬
břeží, snažil u Fašody
dostati k Hornímu Ni¬
lu. V Ugandě fran¬
couzští katolíci a brit¬
ští anglikáni šířih kře¬
sťanství tak hluboce
zabarvené Napoleono¬
vým duchem a tak do¬
podrobna ulpívající
na doktňnářských malichernostech, že za několik let po prvním zábřesku evropské
civilisace bylo Mengo, hlavní město Ugandy, jako postláno mrtvými „protestanty”
i „katolíky”, kteří byli naprosto k nerozeznání od pohanských bojovníků staré
vlády.

Nemůžeme také vykládati, jak britská vláda nejdříve dovolila Boerům, to jest
holandským osadníkům z kraje při řece Oranžské a při Transválu, aby si zakládali
ve vnitrozemských částech jižní Afriky samostatné republiky, a jak toho potom
litovala a roku 1877 anektovala republiku Transválskou ; ani jak transválští Boerové
bojovali za svobodu a jak si jí po bitvě u hory Majuby (1881) dobyli. Hora Majuba
zůstala v paměti anghckého lidu stále hnisající ranou — o to se už noviny postaraly.
Roku 1899 vypukla s oběma republikami tříletá válka, pro Amgličany nesmírně
nákladná, která skončila na konec porážkou obou republik.

Doba jejich poddanství byla krátká. Roku 1907, po pádu imperialistické vlády,
která nad nimi zvítězila, vzali jihoafrickou otázku do ruky liberálové, a tyto bývalé
republiky se staly v konfederaci všech států jihoafrických svobodnými a dobro¬
volnými spojenci Kapské kolonie a Natalu jako samostatná republika pod svrcho¬
vaností britské koruny.

Za čtvrt století' bylo rozdělení Afriky dokonáno. Bez pánů zůstaly tři poměrně
malé země : Liberia, kolonie osvobozených černošských otroků na západním pobřeží,
Maroko pod vládou moslimského sultána a Habeš, barbarská země se starodávnou
a zvláštní formou křesťanství, která si v bitvě u Adovy roku 1896 vítězně uhájila
své nezávislosti proti Itálii.

770

13. Indie příkladem pro Asii

Je nesnadno uvěriti, že se našlo dosti lidí, kteří dovedli přijmouti toto neroz¬
vážné pomalování mapy Afriky evropskými barvami za nové a trvalé vyřízení svě¬
tových událostí, ale je povinností dějepiscovou konstatovati, že je přijali. Evropský
duch v devatenáctém století měl jenom ploché dějinné pozadí, neměl pochopení
pro to, co znamená trvalý politický systém a nebyl zvyklý na pronikavou kritiku.
Cistě dočasné výhody, které výsledek strojové revoluce na západě dal evropským
velmocem nad ostatním starým světem, byl pro lidi, kteří neměli zdání o velikých
mongolských výbojích třináctého a následujícího století, důkazem trvalého a zaji¬
štěného evropského vůdcovství lidstva. Neměli smyslu pro přenosnost vědy a jejich
plodů. Neuvědomili si, že Číňané a Indové mohou badati vědecky zrovna tak dobře
jako Francouzi nebo Angličané. Domnívali se, že je na západě nějaké vrozené
rozumové úsilí a na východě nějaká vrozená netečnost a konservatismus, které
zajišťují Evropanům vládu nad světem provždy.

Následek této zaslepenosti byl, že různá evropská zahraniční ministerstva se
nejenom pustila s Brity do rvačky o divoké a nevzdělané končiny povrchu zemského,
nýbrž že si také chtěla rozkrájet! lidnaté a vzdělané země asijské, jako by také tito
národové nebyli ničím více než hrubým materiálem pro evropské vykořisťovatele.
Uvnitř povážlivý, ale navenek skvělý imperialismus britské vládnoucí třídy v Indii
a rozsáhlé a výnosné državy Holanďanů ve Východní Indii naplňovaly vládnoucí
a obchodní třídy soupeřících velmocí sny o podobné slávě v Persii, ve zvětralé říši
osmanské i v Zadní Indii, v Cíne a v Japonsku.

Koncem devatenáctého století byla domněnka, jak si může čtenář zjistiti, čte-li
běžnou literaturu té doby, že je přirozené a nezbytné, aby se celý svět dostal pod
evropské panství. S váhajícím blahovolným vzezřením se připravoval evropský duch
vžiti na sebe to, čemu Rudyard Kipling říkal ,, bělochovo břímě” — t. j. panství nad
celou zeměkoulí. Velmoci se pustily do tohoto podniknutí ve rvavé náladě, majíce
doma polovzdělané nebo negramotné obyvatelstvo a v něm pouhou hrstku, snad jen
někohk tisíc lidí, zaměstnaných vědeckým badáním, majíce vnitřní politiku ve stavu
napětí nebo křečovitých změn, hospodářskou soustavu na rozpadnutí a náboženství
v úpadku. Opravdu se domnívaly, že by takováhle Evropa mohla ohromné obyva¬
telstvo Východní Asie nadobro ovládnout!.

I dnes jest ještě dosti lidí, kteří nechápou jádro této situace. Neuvědomují si, že
průměrný mozek v Asii není svou jakostí ani o vlas pod průměrným mozkem evrop¬
ským, že dějiny ukazují Asiaty právě tak smělé, tak mohutné, tak ušlechtilé, tak
sebeobětovné a tak schopné silného kolektivního jednání jako jsou Evropané, a že
jest a i budoucně musí býti na světě mnohem více Asiatů než Evropanů.

Bylo už dříve nesnadné zabrániti, aby vědění neprosak oválo z národa do národa,
a nyní to je nemožné. V moderním životě je nevyhnutelné, aby se hospodářské a vzdě-
lanostní poměry na celém světě vyrovnaly. V přítomné době se Asiaté rozumově
a mravně spojují. Jsou-li o nějaké století za námi, v několika desítiletích nás dohoní.
V nynější době na př. je na jednoho Angličana, který zná dokonale čínsky nebo má
podrobnou znalost čínského života a myšlení, sto Číňanů, kterým je běžné vše, co
zná Anghčan.

771

v Indii má Anglie ještě mnohem horší potíže. Indie posílá do Britanie studenty —
Britanie posílá do Indie úředníky, většinou hdi vědecky školené. Nikde není organi-
sace, která by posílala evropské učence, aby badali v indských dějinách, v archeo¬
logii a v současném životě, nebo aby přiváděla učené Indy ve styk s britskými učenci
v Britanii.

Od roku 1898 — kdy se Německo zmocnilo Kiau-Čau, Britanie Vejhaj-Vej
a Rusům byl přenechán Port Arthur — spěly události v Číně rychleji kupředu nežli
v kterékoli jiné zemi kromě Japonska. Čínou přelétla jako plamen veliká nenávist
k Evropanům, a boxerové, politická společnost pro vyhnání Evropanů, se vzmohli
a počah r. 1900 páchati násilnosti. Byl to výbuch vzteku a svévole docela staromódní.
Roku 1900 zavraždili boxerové 250 Evropanů, a jak se praví, téměř 30.000 křesťanů.
Čína — a nebylo to po prvé v dějinách — byla pod vládou císařovny vdovy. Byla to
žena nevědomá, ale velmi silné povahy a byla neobyčejně nakloněna boxerům. Pod¬
porovala je a chránila ty, kteří páchali na Evropanech násilnosti. To všechno se
mohlo státi kolem r. 500 před Kr. proti Hunům.

Roku 1900 došlo ke krisi. Boxeři ohrožovali Evropany v Číně čím dále tím více.
Byl učiněn pokus poslati do Pekingu evropské vojsko na ochranu vyslanectví, ale to
jenom události urychlilo. Voják císařské stráže zastřelil na pekingské ulici němec¬
kého vyslance. Ostatní cizozemští zástupci se shromáždili a opevnili na vysla¬
nectvích, položených příznivěji, a byli po dva měsíce obléháni. Spojené vojsko, silné
dvacet tisíc mužů, táhlo pak pod německým generálem na Peking a osvobodilo
vyslanectví, načež císařovna uprchla do Syan-Fu, starého hlavního města Taj-tsungu
v Šensi. Někteří evropští vojáci se dopustili velikých surovostí na čínském občan¬
ském obyvatelstvu. To byl návrat k úrovni řekněme r. 1850.

Pak následovalo skutečné zabrání Manžuska Ruskem, rvačka mezi velmocmi a r.
1904 britský vpád do Tibetu, země až posud zakázané. Ale něco se hned neukázalo
na povrchu těchto událostí, něco, co poměry od základů změnilo, totiž že Čína měla
nyní značný počet schopných Udí, kteří měli evropské vychování a evropské vědění.

Boxerské povstání se utišilo a pak se vliv tohoto nového činitele počal ukazovati
v řečech o ústavě (1906), v úsilí potlaČiti kouření opia a ve vychovatelských refor¬
mách. R. 1909 byla zavedena ústava podle vzoru japonského a Čína se stala konsti-
tuční monarchií. Ale Čína se nedala uhnísti podle japonského vzoru a revoluční kvas
trval dále. Japonsko ve své vlastní reorganisaci a v souhlase se svou povahou obrátilo
zrak k monarchistickému západu, ale Čína se dívala přes Tichý oceán. Teprve 1911
počala pravá čínská revoluce. Roku 1912 se císař poděkoval a největší stát na světě
se stal republikou. Svržení císařovo bylo také svržením Manžuů a mongolský cop,
který Číňané nosili od r. 1644, nebyl už pro ně příkazem.

V nynější době je pravděpodobně více Udí rozumných a oddaně pracujících, aby
se čínská civilisace zmodernisovala a zreformovala, než je tomu mezi lidmi pracují¬
cími k blahu kteréhokoli evropského národa. Čína bude míti brzo zmodernisované
praktické písmo, tisk, nové a zdatné university, reorganisovaný průmysl a rostoucí
sbor mužů, zabývajících se zkoumáním vědeckým a hospodářským. Přirozená píle
a důmysl jejího nesmírného obyvatelstva se brzy probudí a bude závoditi v práci se
západním světem.

772

Cekají na ni ještě veliké vnitřní nesnáze; to nedovede nikdo posouditi. Doba
občanské války a povstání je nezbytná. Ale přes to nemůže býti daleko čas, kdy
snad Sjednocené státy čínské budou se Spojenými státy americkými a s usmířenou
Evropou udržovati organisovaný mír světa.

llf. Dějiny japonské

Ale průkopnickou zemí v obrození asijských národů nebyla Čína, nýbrž Japan.
Předběhli jsme náš příběh vyprávějíce o Cíne. Až posud hrálo v těchto Dějinách
Japonsko jen malou úlohu ; jeho odloučená civilisace nepřispěla valně k všeobec¬
nému vytvoření lidských osudů; mnoho přijímalo, ale málo dávalo. Původními oby¬
vateli japonských ostrovů byl asi severní národ, vzdáleně příbuzný obyvatelstvu
severskému, vlasatí Ainuové. Ale vlastní Japonci jsou plemene mongolského. Tělesně
se podobají Indiánům a předhistorické hrnčířství (i jiné věci) japonské a podobné
výrobky peruánské se ku podivu shodují. Je docela možné, že jsou zpětným proudem
velikého zapacifického proudu heliolitické kultury, ale mohli také docela dobře do
sebe přijmouti živly malajské, ba z jihu i negritské.

Ať je původ Japonců jakýkoli, není pochybnosti, že jejich civilisace, jejich písmo
a jejich literární a umělecká tradice pocházejí od Číňanů. Vynořili se z barbarství
v druhém a třetím století křesťanské éry a jeden z jejich nejdávnějších činů, kterými
se projevili jako národ mimo svou zemi, byl vpád do Koreje pod královnou Jingo,
která podle všeho měla vynikající úlohu při zakládání jejich civilisace. Jejich dějiny
jsou zajímavé a romantické; měli lenní zřízení a rytířskou tradici; jejich útoky na
Koreu a Cínu jsou pro východ tím, čím byly anglické války ve Francii.

Japonsko přišlo po prvé do styku s Evropou v šestnáctém století. Roku 1542 se
tam dostalo několik Portugalců na čínské džunce a r. 1549 tam počal kázati jesuitský
misionář, František Xaverský. Jesuitské zprávy vyprávějí, že zemi pustošily neustálé
feudální války. Po nějaký čas vítalo Japonsko styk s Evropou a křesťanští misionáři
obrátili veliký počet lidí. Jistý William Adams z Gillinghamu v Kentu se stal nejspo¬
lehlivějším evropským rádcem Japonců a ukázal jim, jak stavěti lodi. Na lodích, sta¬
věných v Japonsku, se konaly cesty do Indie a do Peru.

Pak vznikly spletité hádky španělských dominikánů a portugalských jesuitů
s anglickými a holandskými protestanty — kteří všichni varovali Japonce před zlými
politickými úmysly těch druhých. Jesuité, když měli moc, pronásledovali a uráželi
budhisty s velikou tvrdostí. Tyto zmatky se mísily s feudálními spory té doby. Na
konec přišli Japonci k závěru, že Evropané a jejich křesťanství je nesnesitelná obtíž
a že zvláště katolické křesťanství je pouhou zástěrou pro politické sny papeže a špa¬
nělské monarchie — která již měla v moci Filipinské ostrovy. Nastalo veliké
a konečné pronásledování křesťanů, a r. 1638 Japonsko až na jednu ubohou faktorii
na ostrůvku Dešimě v přístavu nagasackém bylo Evropanům nadobro uzavřeno.
To trvalo více než dvě stě let.

Holanďané na Dešimě zakoušeli nesnesitelné ponižování. Nestýkali se s žádným
Japoncem kromě zvláštních úředníků, kteří byli určeni, aby s nimi jednali. Po dvě
století zůstali Japonci odříznuti tak dokonale od ostatního světa, jako by žili na jiné
oběžnici. Bylo zakázáno stavěti větší lodi než jen pobřežní čluny. Žádný Japonec
nesměl jiti do ciziny a žádný Evropan nesměl vstoupiti do země.

H. G. Wells, Dijiny svžta — 49.

773

Po dvě století zůstalo Japonsko mimo hlavní proud dějin. Žilo dále ve stavu maleb¬
ného feudalismu, oživovaného krvavými spory, ve kterých asi pět procent obyvatel¬
stva, samurajové neboli bojovníci, a šlechtici se svými rodinami znásilňovali
neobmezeně ostatek obyvatelstva. Všichni obyčejní lidé poklekali, když šel kolem
šlechtic ; dáti najevo sebe menší neúctu znamenalo býti ubit jeho samurajem. Vyvo¬
lené třídy žily životem romantického dobrodružství bez jediného spasného zásvitu
novosti ; milovaly, vraždily a bily sé o čest — což asi neobyčejně nudilo ty mezi nimi,
kteří byli inteligentní. Dovedeme si představit! ubohost takového vědychtivého
ducha, trápeného touhou po cestování a vědění a uzavřeného na těchto ostrovech
prázdné romantiky.

Zatím veliký svět venku měl širší vidění a rozvíjel nové síly. Cizokrajné lodi,
plující kolem japonských předhoří, byly stále četnější; někdy se lodi ztroskotaly
a plavci se dostali na břeh. Dešimou, jejich jediným spojovacím článkem s vnějším
světem, docházely varovné zprávy, že Japonsko už nejde stejným krokem se západ¬
ním světem. R. 1837 vplula do jedského zálivu loď, mající podivnou vlajku s pruhy
a hvězdami, a přivážela několik japonských námořníků, které našla daleko na širém
moři v Tichém oceáně. Byla zahnána výstřely z děl.

Tato vlajka se pak vrátila na jiných lodích. Jedna z nich připlula r. 1849 a žádala
vydání osmnácti amerických trosečníků. Pak r. 1853 připluly čtyři americké válečné
lodi pod komodorem Perrjnn, který se nedal zahnati. Zakotvil v zapovězených vodách
a vyslal poselství ke dvěma vladařům, kteří se tenkráte dělili o panství nad Japonci.
R. 1854 se vrátil s desíti loďmi, úžasnými loďmi, poháněnými parou a opatřenými
velikými děly, a navrhl Japoncům obchodní styky, kterým odporovat! neměli moci.
Přistal se stráží pěti set mužů, aby podepsal smlouvu. Neuvěřitelně mnoho lidí se
dívalo na tuto návštěvu z vnějšího světa, kráčející ulicemi.

Rusko, Holandsko a Britanie šly ve šlépějích Ameriky. Do země vstoupili cizinci
a nastaly spory mezi nimi a odvážnými japonskými pány. V pouliční rvačce byl zabit
britský poddaný a Britové stříleli na jedno japonské město (1863). Mocný šlechtic,
jehož statky ovládaly úžinu šimonosekijskou, uznal za vhodné stříleti na cizí lodi;
druhé bombardování válečným loďstvem britským, francouzským, holandským
a americkým zničilo jeho baterie a rozptýlilo jeho bojovníky. Na konec spojené
loďstvo (1865), kotvící před Kiotem, si vynutilo potvrzení smluv, které otevřely
Japonsko světu.

Tyto události citelně ponížily Japonce — snad se opravdu spása národů hodně
zakládá na takových poníženích. S úžasnou energií a inteligencí se pustili do úlohy,
aby svoji kulturu a organisaci přivedli na úroveň evropských mocí. V celých dějinách
lidstva neučinil žádný národ takový pokrok jako tenkrát Japonsko. R. 1866 to byl
národ středověký, fantastická karikatura přepiatého romantického feudalismu —
roku 1899 to byl národ úplně pozápadnělý, na stejné úrovni jako většina pokročilých
evropských mocí a mnohem pokročilejší nežli Rusko. Rozptýlilo nadobro přesvědčení,
že Asie je jaksi neodvolatelně a beznadějně za Evropou. Proti pokroku Japonců se
všechen evropský pokrok zdál zdlouhavý a pokusný.

Nemůžeme zde vyprávět! podrobně o čínsko-japonské válce r. 1894 — 95. Ukázala,
jak se Japonsko pozápadnilo. Mělo dostatečně pozápadnělou armádu a malé, ale
zdatné loďstvo. Významu jeho obrození, ačkoli je pochopili Britanie a Spojené státy,
které s ním jednaly již jako by to byl stát evropský, nepochopily však ostatní velmoci,

774

které si chtěly zaříditi v
Asii nové Indie. Rusko se
dralo Mandžuskem do Ko¬
reje, Francie se již usadila
daleko na jihu v Tonkinu a
v Anamu. Německo slídilo
chtivě, jak by urvalo ně¬
jakou osadu. Tyto tři moci
se spojily, aby Japonsko
nemohlo skliditi ovoce z
čínské války a zvláště aby
se neusadilo na pevnině na
místech, ovládajících Ja¬
ponské moře. Bylo vyčer¬
páno tou čínskou válkou a
mocnosti mu hrozily novou
válkou.

R. 1898 přepadlo Němec¬
ko Cínu a vzavši si za zá¬
minku zavraždění misioná¬
řů, zabralo část provincie
šangtunské. Potom se Rus¬
ko zmocnilo poloostrova
liaotungského a vynutilo si
souhlas Cíny pro rozšíření
své zasibiřské dráhy do
Port Arthuru a r. 1900 se
zmocnilo Mandžuska. Bri¬
tanie nedovedla odolati to¬
muto příkladu a zmocnila
se přístavu vejhajvejského
(1898).

Pohled na mapu ukáže, jak tyto činy musily pobouřiti každého inteligentního
Japonce. Vedly k válce s Ruskem, která značí epochu v dějinách Asie a konec doby
evropské nadutosti. Ruský lid byl ovšem nevinen a nevěděl o tomto neštěstí, které se
na něj valilo s druhé polovice světa, a moudřejší ruští státníci byli proti těm pošetilým
útokům. Ale tlupa finančních dobrodruhů obklopila cara i jeho bratrance velko-
knížete. Dělali si již laskominy na budoucí drancování Mandžuska a Cíny a nechtěli
už ustoupiti. A tak počala přeprava velikých armád japonských přes moře do Port
Arthuru a Koreje a po sibiřské dráze jezdily nesmírné a nekonečné vlaky plné
ruských mužiků, aby zmírali na těch vzdálených bojištích.

Rusové, špatně vedení a hanebně zásobovaní, byli poraženi jak na moři tak na
zemi. Ruské baltické loďstvo obeplulo Afriku, ale bylo úplně zničeno v úžině čušim-
ské. Revoluční hnutí ruského lidu, rozzuřeného tímto vzdáleným a nesmyslným
vražděním, donutilo cara ukončiti válku (1905) . Vrátil jižní polovici Sachalinu, které
se Rusové zmocnili roku 1875, vyklidil Mandžusko a smířil se s tím, že byla Korea

775

přenechána Japonsku. Běloch počal pouštět! svoje břímě ve východní Asii. Ale po
několik roků zůstalo Německo v nejistém držení Kiau-Čau.

15. Doba zámořského rozpětí se konči

Již jsme vyprávěli, jak byl italský postup v Habeši zadržen strašlivou bitvou
u Adovy (r. 1896) , ve které bylo přes tři tisíce Italů zabito a přes čtyři tisíce zajato.
Období imperialistického rozpětí na útraty organisovaných neevropských států se
zřejmě končilo. Spialo besztak již svízelné politické a sociální problémy Veliké Bri¬
tanie, Francie, Španělska, Itálie, Německa a Ruska s životem národů, kterým byli
Evropané živlem cizím, jemuž se nechtěli přizpůsobit! a jejž nenáviděli. Veliká Bri¬
tanie měla Egypt (formálně posud nezabraný) , Indii, Birmu a mnoho jiných menších
problémů jako byl problém Malty a Šanghaje; Francie se zatížila krom Alžíru a Tuni¬
su Tonkinem a Anamem ; Španělsko se právě zapletlo v Maroku ; Itálie měla potíže
v Tripolsku a německý zámořský imperialismus; ačkoli se zdálo, že jeho „místo na
slunci” je ubohé, čerpal, pokud dovedl, zadostučinění z myšlenky budoucí války
s Japonskem o Kiau-Cau.

Všechny tyto „poddané” země měly obyvatelstvo, pokud jde o vzdělání a nadání,
na málo nižším stupni, než měly země, které je ovládaly; rozvoj domácího tisku,
hromadného sebevědomí a požadavků po samosprávě byl v každém případě nezbyt¬
ný, a evropští státníci byli příliš horlivě zaměstnáni rozšiřováním svého panství, aby
měli jasnou představu o tom, co si s těmi zeměmi počnou, až se jich zmocní.

Když se západní demokracie probudily k svobodě, objevily v sobě, že jsou —
„imperialistické”, a tento objev je uvedl do značných rozpaků. Východ přicházel do
hlavních měst Západu s překvapujícími požadavky. Obyčejný londýnský Angličan,
tuze zaměstnaný stávkami, hospodářskými záhadami, otázkami nacionalisace, muni-
cipalisace a pod. shledal, že mu přichází do cesty a že navštěvuje jeho veřejné shro¬
máždění rostoucí počet snědých pánů v turbanech, ve fezech a jiných podivných
pokrývkách hlavy a že mu všichni říkají : „Teď nás máte na krku. Lidé, kteří jsou ve
vaší vládě, zničili naši vládu a zabraňují nám vytvořiti si novou. Co si s námi chcete
počíti?”

16. Britská říše roku 19 Uf

Všimněme si zde stručně různorodosti britského panství r. 1914. Bylo a je to
jedinečné politické složení. Nic takového nikdy před tím nebylo. Je to něco nového
v politických dějinách právě jako jsou Spojené státy něco nového. Je to něco většího
a složitějšího než takové nacionalistické státy jako Francie, Holandsko nebo
Švédsko.

V čele a uprostřed celé soustavy byla „korunovaná republika” Spojených brit¬
ských království, zabírající (proti vůli značné části Irů) i Irsko. Většina britského
parlamentu, složeného ze tří Spojených parlamentů Anglie, Skotska a Irska, rozho¬
duje o vedení, jakosti a politice ministerstva a rozhoduje o nich z velké části s hle¬
diska britské domácí politiky. Právě toto ministerstvo bylo skutečnou svrchovanou
vládou, rozhodující o míru a válce nad celou ostatní říší.

776

Hned za britskými státy stály svou politickou důležitostí „korunované republiky”
Austrálie, Kanada, Nový Foundland (nejstarší britská država z r. 1583), Nový
Zeeland a Jižní Afrika, všechno státy nezávislé a samosprávné, stojící ve spojení
s Velikou Britanií, ale každý se zástupcem koruny, jmenovaným úřadující vládou.

Hned potom přijde císařství indické, rozšířené to panství velikého mogula, se
svými závislými a „ochrannými” státy, sahajícími od Beludžistanu až k Birmě
a zabírající Aden, v nichž ve všech panství britské koruny a indické ministerstvo
(pod vrchním dohledem parlamentu) hrálo úlohu původní turkmenské dynastie.

Pak pochybná država egyptská, stále ještě část turecké říše a mající stále svého
panovníka, khediva, ale pod britskou úřední vládou, téměř neomezenou. (Z Egypta
se stalo napolo nezávislé království ve ,, spojení” s Britském r. 1922.)

Dále ještě pochybnější ,,anglo-egyptská” sudanská država, zabraná a řízená
britskou a egyptskou vládou dohromady.

Pak určitý počet částečně samosprávných obcí, z nichž některé jsou původu brit¬
ského a některé nejsou, s volenými zákonodárnými sbory a se jmenovanou mocí
výkonnou, jako Malta, Jamajka, Bahamy, Bermudy. V červnu 1920 byla prohlášena
nová a mnohem svobodnější maltská ústava, která z Malty udělala samosprávnou
osadu.

Dále korunní osady, ve kterých se britská domácí vláda (vykonávaná osadním
ministerstvem) klonila k samovládě, jako na Cejloně, Trinidadě a Fldži (kde byla
jmenována rada), Gibraltar a sv. Helena (kde byl guvernér).

Pak veliká, hlavně tropická území, rodící suroviny, s domorodým obyvatelstvem
politicky slabým a nevzdělaným, která byla podle jména ochrannými državami
a spravována byla buď vládním komisařem, dosazeným nad domorodými náčelníky
(jako v zemi Basudské) nebo nad privilegovanou společností (jako v Rhodesii).
Podle toho, jak byla tato poslední a nejméně určitá část držav získána, bylo za ně
odpovědno v některých případech zahraniční ministerstvo, jindy osadní ministerstvo
a jindy zase indické ministerstvo, ale většinou to bylo osadní ministerstvo.

Bude nyní jasno, že britskou říši jako celek neobsáhlo ani jediné ministerstvo ani
jediná vláda. Byla to smíšenina rostoucí a hromadící se, naprosto rozdílná ode všeho,
co se kdy před tím zvalo říší.

Zaručovala rozsáhlý mír a bezpečnost; právě proto ji snášelo a podporovalo
mnoho lidí ,, poddaných” plemen — přes úřední krutost a nedostatky a přes zaned¬
bávání anglickou veřejností.

Stejně jako ,, athénská říše” to byla říše zámořská; její cesty byly námořní cesty
a jejím spojovacím článkem bylo britské loďstvo. Jako u všech říší závisela její
soudržnost fysicky na dopravních prostředcích; rozvoj námořnictví, lodního sta¬
vitelství a parních lodi mezi šestnáctým a devatenáctým stoletím umožnil řádný mír
(,,Pax Britannica”) , a nový rozvoj letectví, rychlé spojení pozemní a ponorková
válka jí mohou kdykoli způsobiti velké potíže a uvrhnouti ji v bezmocnou nejistotu.

11. Malířství^ sochařství a stavitelství

Psali jsme o devatenáctém století, poněvadž jest to název, kterého možno vhodně
použiti, ale čtenáři již je jasno, že období této kapitoly nesahá vlastně od r. 1800 až
1900, nýbrž od r. 1815 — 1914. Mezi těmito daty nebylo žádné velké katastrofy,

778

žádného velkého přelomu. Změny, které se děly, byly opravdu značné, ale nebyly
náhlé a nesměřovaly nijak proti všeobecnému vývoji.

Dříve než pojednáme o křeči, kterou toto století pokroků a vynálezů končilo, bude
dobře věnovati tři odstavce uměleckým formám, ve kterých se vyjadřovalo. Mluvili
jsme již o rozvoji jeho vědy a jeho politické filosofie ; nyní se podíváme nejdříve na
jeho umění výtvarné, pak na jeho život hudební a konečně na jeho krásnou literaturu.

Dějiny evropského malířství v prvé polovici devatenáctého století obrážely
sociální změny své doby. Byla to doba, ve které neobyčejně rychle vzrůstalo bohat¬
ství a vliv střední třídy, obchodníků a průmyslníků. Byla to doba zbohatlých
továrníků a nových finančních úspěchů. K tomu přistupovaly železnice, parníky,
obchod se zbožím zámořským a veliké jmění, získané spekulacemi, jež vyrostly
přímo a nepřímo z těchto věcí. Obnovené evropské dvory měly náladu smířiti
a sdružovat! se s tímto novým bohatstvím. Typickým podporovatelem malířství
a stavitelství se stal bohatnoucí továrník. Pokoušel se přizpůsobiti šlechtě. Raději
si přál míti obrazy zhotovené vzdělanci pro vzdělance nežli zneklidňující sílu nebo
neladnou krásu. Přál si míti obrazy, před kterými by mohl blahobytně a spokojeně
jisti svůj oběd a piti svůj čaj, a byl ochoten štědře za ně zaplatiti. Mnohostranný
a podivuhodný španěl Goya (1746 — 1828) , velicí angličtí krajináři Constable (1776
až 1837) a Turner (1775 — 1851) , David a Ingres, o kterých jsme mluvili, že vyjadřo¬
vali ducha francouzské revoluce, přešli a nezanechali sobě rovných. Ale malování
obrazů se stalo váženým zaměstnáním. Britská královská akademie a francouzský
Salon pořádaly roční výstavy bbrazů malovaných, aby se líbily, a umělci si kupovali
veliké a nádherné domy a žili v počestném přepychu. V Anglii se mnozí stali dokonce
šlechtici. Sochařství kráčelo touž cestou. Umělecký vkus, i když nebyl zvlášť hluboký,
se velmi rozšířil. Pro valnou část anglického obecenstva se stala téměř závaznou
roční pouť do Londýna „podívat se na Akademii”.

Ale v druhé půli století se ukázal týž sklon k neklidu, který rozrušoval nábo¬
ženské a sociální návyky evropské, také ve světě uměleckém. V Anglii Ruskin (1819
až 1900) a William Morris (1834—1896) kritisovali akademickou prázdnotu umění
a současné dekorace se znepokojující účinností. V cechu malířském nastal rozkol;
objevily se nové školy a zvláště prerafaelité, kteří hledali předchůdce a metody v díle
dřívějších dob, dokud nebyl v malířství hlavním cílem formální půvab. Za souhlasu
Ruskinova a Morrisova obrátili zrak nazpět do středověku a malovali artušovské
hrdiny a „blahoslavené panny”. Jiní, ještě odbojnější duchové obrátili zrak na svět,
který byl kolem nich. Corot (1796 — 1875) si za této doby mdloby uchoval svou zra¬
kovou sílu, a po pohromě r. 1870 — 1871 viděla Francie veliké opakování předchůdců
Rembrandtových a Velazquezových v díle mistrů jako byli Degas, Manet a Renoir.
S nimi třeba jmenovati velikého Američana Whistlera (1834 — 1904). Lidé se téměř
nevědomky přes5i:ili uhlazenými obrazy a do módy přišel sloh bytové architektury,
který nesnesl, aby se prostor na stěnách věnoval zarámovaným olejovým obrazům.
Na konci té doby výroba obrazů na prodej a pro ozdobu stěn téměř všude citelně
upadala a nezastavitelná záplava uměleckých adeptů se obracela s rostoucím úspě¬
chem k pěstování skrovnějšího a žádoucnějšího umění dekorativního.

Za posledních let devatenáctého století ukazovaly mnohé příznaky, že už vrchol
přesné umělecké představivosti byl překročen. Zobrazování květin a postav mizelo
z látek kobercových, záclonových a oděvových ; zpodobování se stávalo v malířství

779

a sochařství vlastností podružnou a potlačovanou. Všimli
jsme si již dřívějšího období realistického vyjadřování za
doby Aknatonovy v Egypte i jiného období za doby řecko-
římské a podotkli jsme, jak rychle tato fáze přešla do tu¬
hosti, bezvýraznosti a symbolismu byzantského a gotického
umění a do formálních a geometrických metod moslimské
dekorace. Ještě dříve následoval po živém impresionismu
pozdní doby paleolitické formalismus raného umění neolitic¬
kého. A nyní opět v prvém a druhém desítiletí dvacátého sto¬
letí vidíme, že se umění jako přesycené obrací od skutečnosti,
zanedbává vnějších forem, aby vystihlo citové vzrušení, a
stává se i analytičtějším i symboličtějším. Zdá se, že tento

Franz Peter Schubert proud pokračuje. Také mu pomáhá rostoucí účinnost foto¬
grafie, pokud jde jen o zevrubnou přesnost.

Století začalo obdobím stavitelské mdloby. Klasická tradice, podporovaná
lineálem klasických pedantů ve školách, ovládla a zadržela postupně rozvoj slohu
renaissančního a většina nových budov vyjadřovala jejich lítostivou touhu po věku,
který už minul před dvěma tisíci lety. Všude se objevovala bílá štukovaná sloupová
průčelí. Pak s romantickým obrozením literatury, o němž si hned povíme více, a se
zhroucením Napoleonova pokusu obroditi císařský Rím se posunula pozornost této
nad jiné napodobivé doby ke středověku. Po klasickém obrození nastalo obrození
gotické, které bylo zvláště mocné v Britanii a vytvořilo mezi mnohými jinými pozo¬
ruhodnými činy nynější budovu parlamentní. Pak se ozývala doba královny Anny,
která se vyznamenávala zvláštním rozvojem doposud žijících renaissančních prvků.
Britští stavitelé vystavěli síň nebo dům ve slohu klasickém, gotickém, ve slohu
skotské šlechty nebo královny Anny; jediný sloh, který se nikde neukazoval, byl
sloh devatenáctého století. Angličané chodili v kalhotách, cylindrech a přísně
moderních a střízlivých šatech neurčité barvy, ale jejich domy a veřejné stavby byly
budovány ve 'vybledlých módách minulosti jako pro nějaký neveselý a neoblíbený
karneval bez masek.

Ve Francii a v Německu bylo mnohem více stavitelské podnětnosti ; renaissanční
sloh žil a rozvíjel sp posud ve Francii. Ale o takové zajímavé problémy stavitelské,
jaké je třeba řešiti při stavbě nádražních budov, nádražních
mostů, skladišť, továren atd. se nikdo nikde vážně nepokusil
— nanejvýš snad v Německu. Nemohoucná ohyzdnost byla
pravidlem pro takovéto budovy. Ten nával nových potřeb,
nového materiálu a nových příležitostí jako by byl překonal
stavitelskou odvahu doby. Jeden z nejpodivnějších a nej¬
význačnějších výplodů tohoto období jest londýnský Tower
Bridge (řetězový most) , ve kterém lehká a mohutná ocelová
stavba má omítku, která připomíná kamenickou práci flám-
skou a středověké zdvíhací mosty. Ale všechny veřejné bu¬
dovy devatenáctého století v Britanii ukazují zlý úpadek.

Domácí stavitelství bylo po větší část století v úpadku
ještě větším než veřejné. Prudký vzrůst evropského oby-
Franz Liszt vatelstva, které pro sebe spotřebovalo velkou část vzrůsta-

780

jících prostředků své doby, vedlo k strašnému rozbujení
.nehezkých stavení kolem rostoucích mest, k nekonečným
řadám nepěkných domků v Britanii a k neohrabaným činžá¬
kům ve většině ostatních evropských zemí. Teprve ke konci
století, kdy počet porodů klesal a počaly se šířiti automobily,
které rozváděly obyvatelstvo, jež doposud žilo a hromadilo
se kolem nádraží, se opět probudil všeobecný zájem o domácí
architekturu a počaly se ukazovati roztomilé moderní dom¬
ky a vily.

Amerika za své osadnické doby vytvořila neobyčejně
příjemný typ venkovského domu, obzvláště ve Virginii a na
Jihu, přizpůsobený místním podmínkám britského venkov¬
ského domu, vyrostlého z úrodného pně renaissančního. Richard Wagner

Upozornili jsme již na příspěvek Sira Kryštofa Wrena

k tomuto rozvoji. Nehledíme-li k této domácí stránce, bylo americké stavitelství
až do posledních desítiletí minulého století stavěno hlavně podle plánu evrop¬
ského. Tak na příklad washingtonský Kapitol je dílo francouzské. Mohl státi stejně
dobře v Paříži nebo v Bruselu. Mnohé z těchto domácích staveb byly chatrné
a hrubé. Když Britanie zavedla posuvné okno, zůstala Amerika při pevninských,
oknech křídlových. Ale v osmdesátých a devadesátých letech minulého století
dalo rostoucí bohatství a sebevědomí nového světa americkému stavitelství nový
a mocný popud. Amerika počala s rostoucí smělostí a úspěchem užívati ocele,
skla a betonu. Tento materiál a vynález i zdokonalení zdviže umožnily budovy
doposud nebývalých výšek a rozměrů. R. 1870 nebylo ještě amerického stavitelství;
r. 1910 předstihla Amerika daleko všechny ostatní země svěžestí a odvahou
svých nových budov. Po nějakém čase se dálo totéž v Německu. Jména Richardson
(1838 — 1886) a Stanford White (1853 — 1906) vynikají mezi americkými staviteli
této nové doby.

Právě v Americe dvacátého století musíme hledati projev umění stavitelského,
jejž nové síly a zdroje devatenáctého století odkryly lidstvu, a ve spojení s tímto
rozvojem stavitelství můžeme tam čekati i nový a podivuhodný rozvoj sochařství,
malířství, mosaiky a vůbec dekorativního umění. Na této pevnině bude větší pří¬
ležitost, větší bohatství, větší myšlenková volnost.

IS. Hudba v devatenáctém století

Proud hudební tvorby, který plynul ve století osm¬
náctém, se v době následující nikterak nezastavil. Jmeno¬
vali jsme Mozarta a Beethovena jako vrcholné zjevy sto¬
letí osmnáctého. Beethoven nás přenáší do století devate¬
náctého a vedle něho musíme položití jeho vrstevníka
Webera (1786 — 1826), hudebního experimentátora a no-
votáře základní důležitosti, a o něco později velmi význačné
zjevy Schuberta (1797 — 1828), Mendelssohna (1809 až
1847) a Schumanna (1810 — 1856). Také musíme vzpome-

Anlor^ín Dvořák

781

nouti „zvukových katedrál” Césara Francka (1822 — 90). Hudba přecházela nyní
víc a více z okruhu královské a šlechtické ochrany do koncertní síně a dovolávala se
úsudku odborně vzdělaného obecenstva. Ruku v ruce s operou vzrůstala tvorba
písňová i klavírní pro vzdělané domácnosti a taneční hudba pro společenské zábavy.
Po době Haendlově a Bachově nebylo podobného pokroku v hudbě církevní. Ale
královský ochránce měl posud význam pro skladatele velikých oper a zvláště dvory
bavorský a ruský byly místy, kde se pěstovalo nové „hudební drama” a nové pojetí
baletu.

V hudbě toho století možno sledovati rostoucí zájmy doby. Skladatelé počali hle*
dati nová témata a nového ducha v národní hudbě východní Evropy a východních
národů ; Chopin (1809 — 1849) využil hudebních zdrojů polských, Liszt (1811 — 1886)
a Joachim (1831 — 1907) uherských, a Brahms (1833 — 1897) šel až do Indie pro
materiál, který by vtělil do své osnovy, v podstatě klasické. Wagner se narodil r. 1813
a zemřel r. 1883. Následoval ve šlépějích Weberových. Rozrazil stavbu tradiční opery,
zdramatisoval, rozšířil a zvětšil obor hudby instrumentální a vdechl jí novou sílu
a vášeň. Později ob jevih Cajkovský (1840 — 1893), Musorgský (1835 — 1881) a Rim-
ský-Korsakov (1844 — 1908) v Rusku nové říše barev a půvabu.

Zde na obmezeném místě můžeme jenom jmenovati Čecha Dvořáka (1841 — 1904) ,
živě podnětného Richarda Strausse (nar. 1864) a svěží krásu Debussyho (1862 až
1918) .

Amerika přispěla málo k hudbě uznaně veliké. Ale právě jako Spojené státy se
náhle vypialy ze stavitelské nicotnosti do veliké architektury s novými příležitostmi,
do ocelových konstrukcí a do lepšího využití stavebního materiálu, tak je možno,
že dříve nebo později přijde úsvit nových hudebních forem a nové svobody ze západu.
Od nějaké doby přechází z Ameriky do Evropy stále rostoucí hluk — a to někdy
hluk vehni příjemný. Černošský duch se dostal do taneční a koncertní síně. Možná
že přijde čas, kdy alespoň v koncertní síni projeví Američan pýchu a vděčnost za to,
že v sobě má trochu černé krve z Jihu. Ale zde nemůžeme mluviti o jazzu a jeho
vývoji.

Nebudeme již v těchto Dějinách mluviti o hudbě. Nynější doba jest význačná
tím, že se v ní šíří do všech vrstev to, co bylo kdysi výsadou třídy vzdělané. Gramofon
a rozhlas seznamují svět s nejlepšími a největšími skladateli.

19. Román ovládne literaturu

Je nemožno na prostoru nám vyměřeném podati o mnoho více než jen holé, co
nejjednodušší vypravování o velikém proudu literární činnosti, kterým si nové síly
tohoto věku duchovního rozpětí hledaly svůj výraz. Již jsme mluvili o vedoucích
myšlenkách zakladatelů a tvůrců socialismu i o vlivu šířícího se vědeckého rozhledu
po náboženských, politických a sociálních myšlenkách. Ale je nemožno, abychom
plně ocenili význam a neslábnoucí vliv tak velikých praktických myslitelů jako byli
Adam Smith (1723 — 1790), Malthus (1766 — 1834) a jejich nástupci, nebo hluboké
a pronikavé spekulace myslitelů jako byli v Německu Schopenhauer (1788 — 1860)
a Nietzsche (1844 — 1900), kdežto Hegel (1770 — 1831) je pro nás jako lákavé jídlo

782

na konci příliš dlouhé hostiny. Už ho nejíme. Odvedl proud moderního myšlení do
velmi pozoruhodného řečiště, ze kterého se již zase vrací do hlavního toku.

Také zde nemůžeme jednati o nahodilém vkusu a nemožném chápání poesie lorda
Byrona (1788 — 1824), tohoto kostrbatého satirika se světáckou filosofií, kterého
literární představa pevninské Evropy v prvé polovici XIX. století povýšila na
vrcholné místo, ani oceniti Goetha (1749 — 1832), který byl po mnoho let duchovním
a esthetickým bohem Německa. Již nemá tohoto vůdčího místa. Napěchoval němec¬
kého ducha velikým bohatstvím z kořenu vyrvaného a přesazeného klasicismu. Byl
veliký, elegantní a pilný. Byl ušlechtilým literárním soustřeďovatelem, jako byl
Byron ušlechtilým odbojníkem.

Století počalo silným výbuchem poesie, zvláště v Britanii. Byla to charakteristická
poesie ; bylo tu nové projadřování přírody, stojící v citovém vztahu k člověku, bylo
tu neuvědomělé pohrdání věrami a živelná snaha pnblížiti se nejhlubším otázkám,
jako by básnílc téměř bezděky vyšel z dílny tradičních a přijatých věr do volného
vesmíru. Básně této doby měly obyčejně vyprávěcí nit, která se časem ztratila —
a bloudily půvabně a vrtošivě všemi směry. Shelley ( 1792 — 1822), Keats (1795 až
1821), Wordsworth (1770 — 1850) jsou čelná jména tohoto věku anglického básnic¬
kého projevu. Básnický vznět udržoval v Anglii za následujícího pokolení s větší
melodičností a krásou a s méně dalekosáhlými výhledy Tennyson (1809 — 1892),
který dosáhl veliké popularity, lichotil královně Viktorii a byl první z britských
básníků, který se stal za svoje básnictví paírem. Jeho ,, Královské idyly” si zaslouží,
aby stály vedle architektury jeho doby. Sláva Long^ellowova (1807 — 1882) byla ani
ne tak americkou náhradou jako americkou odvetou za Tennysona.

Krásná prosa, která se rozvíjela pomaleji a musila přemáhat! odpor školského,
akademického a kritického světa, se pozvolna vyrovnávala poesii a na konec nad ni
vynikla. Takové knihy lidé opravdu četli, to bylo, čeho doba vyžadovala. Veliká,
prosou psaná kniha o životě, která svým vyprávěním vnikala do jeho podstaty,
kniha, jak ji naznačoval Rabelais a jak ji rozvíjely rozvleklé často romány Fieldin-
govy a Sterneovy, se během století pomalu vynořovala k dokonalosti a získala uznání.
S jejím vzrůstem do délky i síly se vyvíjely zároveň novela a krátká povídka.

Dřívější romány byly vyprávěním událostí a studiemi mravů. Fanny Burneyová
(1752 — 1840) nás zavádí do světa dra Johnsona. Jane Austenová (1775 — 1817)
pracovala v úzkých hranicích a vyjadřovala jemně tradici ženského pozorování.
Anglický román rozbíjel pozvolna hranice, obmezující tento druh vyprávění, líčícího
mravy a city, zároveň s duchem století, které rozbíjelo hranice svoje. Velikou
a ústřední postavou v tom rozšiřování románového obzoru byl německý spisovatel
Jean Paul Richter (1763 — 1825). Jeho vyprávění je pouhou nití, na kterou navlékal
klenoty a ozdoby svých odboček. Jiným velikým německým spisovatelem byl Heine
(1797 — 1856). Richter měl velmi hluboký vliv na dílo anglického spisovatele Tho¬
mase Carlyla. Přes Carlyla zasáhl odbočující a zúrodňující vliv Richterův Charlese
Dickense (1812 — 1870) a George Mereditha (1828 — 1909). Thackeray (1811 až
1863) , veliký soupeř Dickensův, šel jinou cestou — ^filosofoval a držel svého čtenáře
za knoflík, ale způsobem, který pochází spíše od Sternea než od Němců. Charles
Reade (1814 — 1884) ve svém románě „Klášter a krb” zpracoval stále živoucí spory
mezi katolicismem a protestantismem v Evropě v osnovu velikého románu.
I Thackeraye i Carlyla vedla snaha vykládat! volně o životě od formy románové

783

k líčení dob historických. Je tu přirozené a nutné spojení
mezi velikým románem anglického typu a mezi dějepisem.
Carlylova Francouzská revoluce a jeho Frid¬
rich Veliký se čtly jako romány, a nesmírný úspěch
měl Macaulay (1800 — 1859) svými dějinami poslední doby
stuartovské. Je to spíše vinou dějepisců než vinou čtenář¬
stva, že se dějepis nečte mnohem více. Tak skvělí dějepisci
jako Lytton, Strachey, Guedalla a Belloc jsou v Anglii a
v Americe právě tak oblíbeni jako romanopisci.

Ve Francii tytéž nutnosti a táž zvědavost, která rozšířila
anglický román z pouhého příběhu na obraz a výklad života,
nadchly Balzaca (1797 — 1850) k obrovskému podniku jeho
Lidské komedie. Hodně slaběji psal jeho nástupce
Zola (1840 — 1902) svůj příbuzenský cyklus Rougon-Mac-
quartů, skupinu to románů, lícících osudy rozsáhlé francouzské rodiny po několik
pokolení. Viktor Hugo (1802 — 1885), stojí sám o sobě jako překypující, smělý,
a někdy dosti povrchní duch květnatého slohu, chrlící ze sebe divadelní hry, básně,
romány a politická pojednání. Ale ve Francii vliv akademie, klasická tradice a tra¬
dice školské kázně, ačkoli nedovedly spoutati tyto výjimečné případy, přec jen
výpravné umění krotily a obmezovaly. Musí míti „formu”, říkali pedagogové. Musí
býti „korektní”. Nesmí se rozbíhati. Musí býti ve svých způsobech zdvořile neosobní.
A tak se francouzský román setkával s překážkami na své cestě k neobmezené
experimentální svobodě, které se těšila škola britská. V hranicích takto obmezených
jest Flaubert (1821 — 1880) nej jemnější a nejdokonalejší z francouzských spiso¬
vatelů.

Thomas Hardy (nar. r. 1840), poslední z velikých viktoriánských romanopisců,
patří spíše k této francouzské škole než k britské umělecké tradici. Vzpíral se za
svých posledních let proti hranicím, které si sám postavil, zanechal vůbec formy
románové a v „Mocnářích”, představujících celé napoleonské dobrodružství v dra¬
matické formě, vytvořil svoje mistrovské dílo, nový to příklad úzké spojitosti
velikého romanopisce s vysvětlujícím dějepiscem.

Touha poznati život a co se v něm děje, nálada dotazovat! se života podrobně
a pronikavě, které způsobily, že Britové netrpělivě odvrhovali obmezovací vazby
poesie a povyšovali román a formy jemu příbuzné k literární nadvládě, se rozšířily po
všech evropských zemích. Obzvláště Německo, Rusko a Skandinávie vytvořily v této
formě velikou literaturu. Vynikající jméno mezi množstvím výborných německých
romanopisců je jméno Gustava Freitaga (1816 — 1895). Norsko zplodilo svého
Bjornsona (1832 — 1910) ; Rusko má veliké souhvězdí skvělých spisovatelů od Gogola
(1809 — 1852) k Dostojevskému (1821 — 1881), Turgeněvovi (1818 — 1883) , Tolstému
(1828 — 1910) a Čechovovi (1860 — 1904) .

Ale ne všichni čtenáři devatenáctého století byli horliví a zvědaví. S typy a třídami,
jejichž duch byl naplněn pochybnostmi a pokrokem, se mísily typy a společenské
vrstvy, které pokrokovým myšlenkám činné odporovaly. Vedle veliké a rostoucí
literatury, která podněcovala a povzbuzovala, byla v Evropě stejně jako v Americe
spousta písemnictví, stojícího na různém stupni technické dokonalosti, které bylo

784

určeno baviti, uklidňovati a povzbuzovali. Lidé se naučili
čisti. Měli hodně času, cítili potřebu čisti a četli spíše, aby
ukojili svého ducha, než aby urychlili jeho vzrůst.

Sir Walter Scott je postava, jejíž nesmírný současný vliv
bude jako vliv lorda Byrona uváděli budoucnost v podivení.

Literární dráhu počal jako básník dvěma dlouhými, uhlaze¬
nými básněmi výpravnými. Pak napsal řadu historických
románů, oslavujících romantickou minulost a nadšeně chvá¬
lících věrnost k monarchii a úrodnost tradice. Romány ty
vzbudily nesmírný ohlas u šlechty a zámožných lidí, pobou¬
řených chladnou nejistotou měnící se a tázající se přítom¬
nosti. Vzedmul vlnu romantické a rozcitlivělé tvorby neje¬
nom v anglickém světě, nýbrž po celé Evropě.

Na pevnině se užívalo těchto dvou spisovatelů, ku podivu
hojně překládaných nebo parafrázovaných, jako symbolů veliké nezřetelné vlny
vlivů, složitých svým původem, nesouvislých svým cílem a jakostí a nyní na štěstí
rozptýlených a odbytých — vlny romantického hnutí. Hnutí to značilo středověk,
značilo bohaté a živé barvy, značilo poukaz na dobrodružství v brnění a nesouhlas se
současnou módou a současnými zájmy. Představovalo pud proti rozumu a cit proti
vědě. Pozdější spisovatelé mírnili už romantický sklon. Bylo svou povahou spíše
pitkou, po které následovala výtržnost, než obdobím rozumového a estetického
pokroku. Stavělo se nejenom proti skutečnosti doby přítomné, nýbrž i proti klasické
minulosti. Bylo katolické, bylo individualistické, oživovalo pohádky a hrabalo se ve
falešných legendách. Bylo to něco, ale na konec to nebylo nic.

V Německu se o něm psalo tuze mnoho a důkladně, ale pronikalo celou Evropou.
Shakespeara si přisvojovali jako romantika ; byla zvláštní divoká „romantická filo¬
sofie” a „romantická theologie”. V Anglii se vyráběla spousta krojových románů,
což se shodovalo s anglickým obrozením gotické architektury, a finančníci i unavení
obchodníci mohli zapomenouti na odpovědnost své obchodní činnosti a na otázku,
kam asi jdou (šli-li vůbec někam) , a vsníti se do doby chrabrých křižáků, vojínů,
loupežníků a zachránců zarmoucených dam, které byly hrdinkami těchto příběhů.
Nikdo se nesnažil analysovati zjevy a význam doby v tomto krojovém nesmyslu.
V tom byl právě jeho půvab. Byl to duševní útulek pro duchy, kteří měli vášnivý
strach před myšlením. Duch líčených povah byl duch zámožné střední třídy, očištěné
a idealisované.

R. L. Stevenson (1850 — 1894), poslední ze skotské dynastie romantických spiso¬
vatelů, se přiznal, že by dovedl větší věci a nazval sám sebe duševní prostitutkou —
a tou také byl. Na pevnině byl také krojový román, ale tam se nikdy nestal vážným
průmyslovým odvětvím jako ve světě anglickém, protože rychlý rozvoj zámožného
čtenářstva středních tříd přišel na pevninu později a za okolností, které byly duševně
podnětnější.

Teprve od nedávná vidíme, že po přestávce ve vývoji románu, význačném sklonem
seskupovat! romány v trilogie nebo je rozšiřovat! romány vždy novými, došlo k no¬
vému rozkvětu této formy. Moderní román se takto stává obrazem celého světa,
viděným očima některého typického jednotlivce. Nejpozoruhodnější z těchto nových
dlouhých románů je „J a n K r y š t o f” od Romaina Rollanda (nar. 1866) , uveřej-

785

něný v desíti svazcích po sobě následujících. Úzce příbuzná
s tímto rozšířením je spousta velikých, neforemných, ne¬
konečných knih, vzpomínek, poznámek a popisů, jejichž
typickým spisovatelem je Proust (1873 — 1922). Postava,
stojící téměř osamoceně ve světové literatuře tohoto věku
jest Anatole France (1844 — 1924), jehož „M. Bergeret á
Paris” ukazuje týž sklon nahraditi pouhý románový děj
stále proudícími úvahami a poznámkami o věcech vůbec.
Dorothy Richardsonová, popisující živě a mnohomluvně
úzký potůček zkušenosti, může býti nazvána Jane Auste-
novou nekonečného románu.

Zajímavou změnou za přechodu devatenáctého století
ve dvacáté je, že v něm nabývá stále více místa disku¬
se sociální, politická a náboženská. Romanopisci jako
Dickens a Thackeray psali pro obecenstvo, jehož myšlenky a sociální hodnocení byly
docela ustálené. Nediskutují ; předpokládají určitý mravní společenský stav a sou¬
střeďují se na povahu, na odlišnou osobitost. Thackeray nediskutuje, nýbrž káže,
což je velký rozdíl. V románu devatenáctého století jsou jedinou osnovnou složkou
„charaktery” a jejich chování. Ale rozumová neustálenost nynější se obráží v románě
jako myšlenková diskuse. Myšlenky a teorie vstupují i do dramatu. Zvětšují zájem,
ale zatemňují tu důraznou „charakteristiku”, živější než život sám, která je vrchol¬
nou předností románu doby viktoriánské. Předchůdce celého toho rozvoje moderního
románu, pokud směřuje k těkavé a nenucené kritice života a životních názorů, možno
beze vší pochyby nalézti v literatuře dřívějších dob, od „Zlatého osla” počínajíc; ale
žádný z těchto předchůdců jeho formy a rozsahu není v ničem podoben té rozma¬
nitosti a rozsahu knih devatenáctého století, jež jsou více nebo méně romány,
a sotva který měl onu zvláštní schopnost volného, samostatného úsudku o životě
v celku i v podrobnostech, která odlišuje ducha devatenáctého století ode všech
předcházejících dob.

Drama, mělo-li se mu dařiti, bylo až posud závislé na usedlé společnosti s pevnými
zvyky a pevným přesvědčením, jež mu může poskytnout! pravidelné a přejivé poslu-
chačstvo. Ve století sociálního nepořádku a přestavby byl tradiční zvyk choditi do
divadla přerušen, a více než půl století nebyly široké
vrstvy, které přemýšlely o nových věcech, rozmlouvaly
o nich a hledaly je, téměř vůbec zastoupeny v posluchač-
stvu. Evropské divadlo procházelo obdobím všednosti a
bezvýznamnosti; podobalo se oblíbeným románům a po¬
vídkám svou snahou zkrátiti příjemně čas.

Francouzské drama bylo vkusné, ale prázdné. V Anglii
bylo drama také prázdné, ale dokonce ne vkusné. Velmi
znenáhla a proti nesmírnému kritickému odporu počaly
v dramatickém světě pracovati veliké síly, které žádaly
diskusi a myšlenky. Nor Ibsen (1828 — 1906) byl ústřední
postavou v tom návratu dramatu ke kritice současné sku¬
tečnosti. Příjemná fantasie Barrieova přispěla v Anglii
Ralph Waldo Emerson hodně k odvržení tuhé tradice o „dobře udělané hře”, a po-

786

zvolna se propracovával k nadvládě a k vlivu Bernard
Shaw (nar. 1856). Hauptmann (nar. 1862) a Sudermann
(nar. 1857) vynikají mezi německými dramatiky této nové
doby upřímnosti a síly. Válka zadržela na čas dramatickou
činnost, ale její ukončení uvolnilo velikou hojnost živé a
nadějné energie po obou stranách Atlantického oceánu.

Nyní je divadlo jak v Evropě tak v Americe ve stavu zdra¬
vé a mocné obrody.

Obrátíme-h se k rozvoji literatury americké, třeba
rozlišovati mezi dvěma obdobími ostře odlišnými, mezi
obdobím evropské převahy anglické a francouzské a mezi
obdobím odpoutání od těchto vhvů. Po dlouhý čas se lite¬
rární činnost americká soustřeďovala v Nové Anglii a byla
toliko větví, třeba mohutnou větví, literatury anglické
a vůbec evropské. Jejím střediskem byl Boston. Spisovatelé této doby se toho navy-
právěli hodně o prohlášení nezávislosti, ale „po americku” ji vyjádřit nedovedli.
Amerika má svůj význačný vkus ; Carlyla si přisvojila rychleji než Anglie ; v essayích
Emersonových (1803 — 1883) zněl osobitý zvuk, ale Longfellow byl jenom anglický
básník, který se náhodou narodil v Americe a který psal o amerických látkách. Edgar
Allan Poe (1809 — 1849) byl svými metodami spíše evropský nežli anglický a Haw-
thorne (1804 — 1864) měl nádech sebevědomého germánského kouzla. W. D. Howells
(1837 — 1920) napsal řadu krásných, drsných románů formou, která jej staví ve
všeobecné klasifikaci románu vedle Thomase Hardyho do francouzské školy.
Henry James (1843 — 1916) byl Američan, který nepsal ani jako Angličan ani jako
Američan, nýbrž jako Američan přesazený do evropského prostředí ; jeho práce se
odehrávají v Evropě a jeho oblíbeným předmětem byl náraz naivního Američana na
složité poměry starších civilisací. Snad nejameričtější ze všech spisovatelů deva¬
tenáctého století byl Mark Twain (1835 — 1910).

Teprve v novém století se zahloubali američtí spisovatelé do zjevů nového sociál¬
ního života v Americe a do jejich řešení s nerozpačitou silou, připomínající nejlepší
evropské tradice. Knihy jako ,, Hlavní ulice” a „Babbit” od Sinclaira Lewise ukazují
americkou inteligenci zaujatou přímo a prostě Amerikou
a nehledající už na východě ani metod ani schválení. Ame¬
rická poesie a krásná prosa se staly nyní opravdu téměř
útočně samostatnými, a kritičtí spisovatelé jako na př.

Mencken se snaží působiti na svět svou význačnou svě¬
žestí a jemností zraku velmi vážně, hlučně a prudce. Spi¬
sovatelé jako Sherwood Anderson a James Branch Cabell
zase projevují novou i silnou podnětnost, která je mnoho¬
slibná. Ačkoli doposud není možno zaznamenat! v ame¬
rické moderní literatuře zvlášť velikých jmen ani do¬
konalých výtvorů, přece jenom, uvážíme-li bohatství, hoj¬
nost a silnou zvědavost toho velikého nového čtenářstva,
je nesnadno věřiti, že by se také v Americe neobjevila

dokonalá literární díla. George Bernard Shaw

Henrik Ibsen

787

Není v přítomné době snadno evropskému spisovateli oceniti literární činnost
indickou za posledního století. Britská vláda má náklonnost neuznávat! nebo zmen¬
šovat! indické kulturní snahy, a jest jen málo překladů velmi značného počtu domá¬
cích povídek a románů ze současného života, napsaných za posledních let. Rabin-
dranath Tagore (nar. 1861) je na západě znám daleko široko, ale spíše jako básník
než jako romanopisec a publicista. Zdá se, že východ následuje západ v jeho rozvoji
hospodářském a sociálním, a poněvadž nové síly, které vytvořily román, novelu,
krátkou povídku a krátkou lyriku, tyto živé formy moderních literatur západních,
začínají v Asii působit!, budou patrně míti stejné účinky. V Japonsku a Číně dochází
k velikému intelektuálnímu kvašení. Organisace činnosti překladatelské a informační
mezi východem a západem jest ještě nedokonalá a hrubá, ale rychle se zdokonaluje
a šíří, a jistě není daleká doba, kdy aspoň spisovatelé prosou, ne-li lyričtí básníci,
budou mluvit! téměř od počátku své činnosti k světovému obecenstvu.

Vědecké badání, filosofické myšlení a vůbec literární činnost doby, o níž jsme uva¬
žovali, byla daleko hojnější, mnohem vyšší jakosti a stala se přístupnou více lidem
i většímu procentu obyvatelstva celého světa nežli kdy dříve. Není příznaku, že by
se tento stále rostoucí duševní proud chtěl zastaviti.

788

KAPITOLA XXXVni

Katastrofa moderního imperialismu

1. Ozbrojený mír před světovou válkou

Celých šestatřicet let po míru svatoštěpánském a po berlínské konferenci udržo¬
vala Evropa ve svých hranicích nejistý mír; za této doby nebylo mezi vedoucími
státy války. Strkaly se, osopovaly se na sobe a hrozily si, ale nedošlo ke skutečnému
nepřátelství. Po r. 1871 si všichni uvědomili, že moderní válka je věc mnohem vážnější
než řemeslné válčení osmnáctého století, že to je úsilí národů jako celku, které může
sociální osnovu velmi tuze napnouti, že to je dobrodružství, na které není radno se
vydávati příliš rychle. Strojová revoluce dodávala stále mohutnějších (a náklad¬
nějších) zbraní na zemi i na moři, vynalézala stále rychlejší doipravu, a znemožňovala
stále více válčiti bez úplného přesunutí hospodářského života státního. I zahraniční
ministerstva dostávala z války strach.

Ale ačkoli se všichni báli války tak, jak se jí svět nikdy před tím nebál, přece
nedošlo k žádné společné kontrole, která by se starala, aby k válce nedošlo. R. 1898
vydal sice mladý car Mikuláš II. (1894 — ^1917) výzvu k velmocem, aby se sešla konfe¬
rence států, „která by se snažila, aby myšlenka všeobecného míru triumfovala nad
nepokoji a nešváry”. Jeho dopis připomíná prohlášení jeho předchůdce Alexandra I.,
které udávalo tón Svaté aliance, a vychází z téhož chybného předpokladu, že možno
udržeti mír spíše svrchovanými vládami nežli všeobecným odvoláním k potřebám
a právům celého lidstva, tvořícího národ jediný. Naučení Spojených států americ¬
kých, které ukázaly, že nemůže býti ani jednoty ani míru, dokud myšlenku ,, národa
virginského” a „národa massachusettského” nesmete myšlenka „národa Spojených
států”, evropské mírové pokusy naprosto nedbaly.

V holandském Haagu se konaly dvě konference, jedna r. 1899 a druhá r. 1907,
a na druhé byly zastoupeny skoro všechny svrchované státy světa. Byly zastoupeny
diplomaticky, světová inteligence neměla na jejich úvahy vlivu, obyčejný prostý
člověk ani nevěděl, že tyto konference zasedají, a shromáždění zástupci se větším
dílem lstivě domlouvali o jednotlivých bodech mezinárodního zákona o válce, kdežto
odstranění války jim bylo přeludem. T5d:o haagské konference neudělaly nic, aby
rozptýlily myšlenku, že mezinárodní život musí býti nutně zápasem. Přijaly tuto
myšlenku. Neudělaly nic, aby přispěly k vytvoření vědomí světového občanství,
vyššího než jsou mocnáři a zahraniční ministerstva. Mezinárodní právníci a státníci,
kteří se účastnili těchto schůzí, právě tak málo pospíchali vytvořiti světovou obec na
tomto základě, jako pruští státníci r. 1848 nebyli nadšeni všeněmeckým parlamen¬
tem, který chtěl převyšovat! práva a „politiku*’ pruského krále.

H. G. Wells, Dřjiny svžta — jo.

789

v Americe tři všeamerické konference r. 1889, 1901 a 1906 se poněkud přiblížily
myšlence mezinárodní arbitráie ipro celou americkou pevninu.

O povaze a dobré vůli Mikuláše II., na jehož po.pud se tyto konference sešly, se zde
nebudeme šířiti. Snad si myslil, že pro Rusko pracuje čas. Ale nemůže býti nejmenší
pochybnosti o všeobecné neochotě velmocí podívati se upřímně do očí myšlence
o spojení svrchovaných mocí, bez níž návrhy na stálý mír neměly smyslu. Netoužily
po tom, aby přestalo mezinárodní soutěžení, vrcholící válkou, nýbrž spíše po tom, aby
válka, která byla stále nákladnější, zlaciněla. Každý stát si chtěl ušetřiti výlohy,
vznikající z menších sporů a konfliktů a zavěsti mezinárodní zákony, které by uvá¬
děly v rozpaky jeho obávanější protivníky za války, ale jeho samého neobtěžovaly.
To byly praktické cíle, kterých chtěli dosáhnouti diplomati na haagské konferenci.
Bylo to shromáždění, kterého se účastnili, aby se zalíbili Mikuláši II., právě tak jako
evropští panovníci podepisovali evangelické návrhy Svaté aliance, aby se zalibili
Alexandru I. ; a když už tam byli, pokoušeli se „trhnouti z toho” co nejvíce.

2. Císařské Německo

Po míru frankfurtském, který Německo popruštil a sjednotil, byl tento stát nej¬
obávanější ze všech evropských velmocí. Francie byla ponížena a zmrzačena. Tím,
že se vrhla v náruč republikanismu, ztratila, jak se zdálo, přátelství všech evropských
dvorů. Itálie byla dosud výrostkem; Rakousko klesalo nyní rychle do postavení spo¬
jence německé politiky; Rusko bylo veliké, ale nerozvinuté; a britská říše byla mocná
toliko na moři. Kromě Evropy mohlo Německo uznávati jedinou moc — byly to
Spojené státy americké, vyrůstající nyní ve veliký průmyslový národ, ale bez
armády a bez loďstva, kterého by bylo s evropského stanoviska třeba dbáti.

Nové Německo, stělesněné v císařství, jež bylo vyhlášeno ve Versailles, bylo
složitou a podivuhodnou směsí svěžích rozumových a hmotných sil světových ve
spojení s nejobmezenějšími politickými tradicemi evropského systému. Bylo silné
svou výchovou ; jí stálo mnohem výše než všecky ostatní státy na světě ; ve výchově
všechny své sousedy a soupeře vedlo.

V této době účtování s Německem přispěje snad k nestranosti britského čtenáře,
připomeneme-li mu výchovný podnět, za který má jeho země především děkovati
německému „princi manželi” a pak německé soutěži. Nízká žárlivost průměrného
vzdělance z řad britské vládnoucí třídy, žárlivost, kterou nedovedla přemoci ani
vlastenecká hrdost ani ušlechtilá snaha, mizela před rostoucím strachem z německé
zdatnosti. A Německo se chopilo organisace vědeckého badání a používalo vědecké
metody na průmyslový a sociální rozvoj s takovým přesvědčením a energií, jakých
před tím neprojevil žádný jiný stát.

'Po celou tu dobu ozbrojeného míru klidilo, znovu zasévalo a zase klidilo žeň,
neklamnou žeň svobodně rozsévaného vědění. Rostlo rychle, až se stalo velikou prů¬
myslovou a obchodní mocí ; množstvím V3děžené oceli překonávalo Britsko ; na stu
nových polích výroby a obchodu, kde inteligence a soustavnost platí více než obchod¬
nická chytrost, ve výrobě optických skel, barviv a celé spousty chemických výrobků
i v nesčíslných nových výrobních procesech vedlo svět.

790

Britskému továrníkovi, který byl navyklý, aby mu vynálezy přicházely do jeho
dílen — nevěděl, odkud a proč ■ — a prosily, aby je přijal, se zdál tento nový německý
způsob zaměstnávat! a platit! muže vědy hanebně nepěkný. Cítil, jako by to bylo
donutiti štěstí, aby poslouchalo. Bylo to podvodné míchání karet. Bylo to povzbuzo¬
vání ubožáckých inteligentů, aby se pletli do věcí řádných obchodníků. Věda odešla
ze svého prvního domova jako nemilované dítě. Skvělý chemický průmysl německý
byl vybudován na práci Sira Williama Perkina, který nemohl nalézti žádného ,, prak¬
tického” Angličana, jenž by ho podporoval.

A Německo vedlo také mnohými směry sociálního zákonodárství. Německo si
uvědomilo, že práce je národním aktivem, že se nezaměstnaností zhoršuje a že pro
společné dobro je nutno starati se o ni i mimo tovární zdi. Britský zaměstnavatel žil
stále v klamu, že práce nemá mimo dílny práva na život, a že čím je takový vnější
život horší, tím že to je pro něho jaksi lepší. Kromě toho byl pro svou celkovou
nevzdělanost horlivým individualistou. Měl v sobě nesmyslnou závist prosté duše;
nenáviděl své druhy továrníky málem tak jako nenáviděl svou práci a své zákazníky.
Němečtí výrobci byli naopak přesvědčeni o velikých přednostech spolupráce a sluš¬
ného chování; jejich podniky splývaly čím dále tím více a přijímaly čím dále tím
více ráz podniků národních.

Toto výchovné vědecké a organisující Německo bylo přirozeným rozvojem svobo¬
domyslného Německa z r. 1848; mělo své kořeny v obrozovací snaze, která dostávala
podnět ze studu nad napoleonským ponížením. Za všechno, co bylo dobré, za všechno,
co bylo velké v tomto moderním Německu, děkovalo opravdu svým učitelům.

Ale tento vědecký organisační duch byl toliko jeden ze dvou činitelů, kteří vytvo¬
řili nové německé císařství. Druhým činitelem byla hohenzollerská monarchie, která
přežila Jenu, která vyzrála na revoluci z r. 1848 a využila jí ve svůj prospěch a která
za vedení Bismarckova se nyní vyšplhala k zákonnému vůdcovství celého Německa
až na Rakousko. Kromě carismu nezachoval si žádný jiný evropský stát v té míře
tradici veliké monarchie osmnáctého století jako stát pruský. Skrze tradici Fridricha
Velikého vládl nyní v Německu Machiavelli. A proto v hlavě tohoto krásného, nového
moderního státu nebyl krásný moderní mozek, který by jej vedl k světovému
vůdcovství ve světové službě, nýbrž starý pavouk, dychtící po moci. Popruštělé
Německo bylo i nejnovějším i nejzastaralejším zřízením v západní Evropě. Bylo
nejlepším a nejšpatnějším státem své doby.

Psychologie národů je stále vědou v plénkách. Psychologové jen tak že počali
studovat! jednotlivce po stránce společenské. Ale pro náš předmět je nadmíru důle¬
žité, aby ten, kdo se zabývá světovými dějinami, věnoval pozornost duševnímu
vzrůstu německého pokolení, vychovávaného od vítězství r. 1871. Ovšem že Němcům
jejich strhující a neobmezené úspěchy za války a jejich rychlý vzestup z poměrné
chudoiby k bohatství stouply do hlavy. Bylo by bývalo u nich více než lidské, kdyby
se nepoddali výstřední vlastenecké ješitnosti. Ale této reakce bylo vědomě použito,
a byla pěstěna a rozvíjena soustavným využíváním nižších i vyšších škol a dohledem
na ně, využíváním literatury i tisku v zájmu hohenzollerské dynastie.

Učitel, profesor, který neučil v učební síni i mimo ni rasové, mravní, duševní
a tělesné nadřaděnosti Němců nade všemi ostatními národy, který nehlásal jejich
nadobyčejnou oddanost válce a dynastii i nezbytné určení vésti pod touto dynastií
svět, byl znamenaný člověk, odsouzený k nezdaru a bezvýslednosti. Německá histo-

791

rická věda se stala nesmírným soustavným falšováním lidské minulosti pro hohen-
zollerskou budoucnost. Všichni ostatní národové byli líčeni jako nedostateční
a úpadkoví, Prusové byli vůdci a obroditeli světa.

Mladý Němec to četl ve svých školních knížkách, slyšel to v kostele, nalézal to ve
své literatuře, vléval to do něho s vášnivou přesvědčeností jeho profesor. Vlévali to
do něho všichni profesoři; biologové a matematici přerušovali svůj výklad a pro¬
nášeli dlouhé a chvástavé vlastenecké řeči. Jenom duchové neobyčejně houževnatí
a původní dovedli odolati takovému proudu sugesce. Nevědělo se ani jak, ale
v německé duši vyrostlo Německo a jeho císař v něco skvělého, vynikajícího, bez¬
příkladného: byl to bohorovný národ v „zářivém brnění”, mávající „dobrým němec¬
kým mečem” ve světě méněcenných — a poťouchlých — národů.

Vyprávěli jsme o dějinách Evropy; čtenář může posouditi, byl-li lesk němec¬
kého meče tak výjimečně oslepující. Germanie byla takovýmto vlasteneckým řeč¬
něním zúmyslně omamována, soustavně opájena. Je to největší z hohenzollerských
zločinů, že se koruna neustále a vytrvale pletla do výchovy a hlavně do vyučování
dějepisného. Žádný jiný moderní stát nehřešil tak proti výchově. Oligarchie koru¬
nované republiky velkobritské snad výchovu mrzačila a trápila, ale hohenzoUerská
monarchie ji zneuctívala a ničila.

Třeba říci co nejjasněji, a je to nej důležitější fakt v dějinách posledního půlstoletí,
že německý národ byl metodicky vychováván k myšlence německého světového
panství, založeného na moci, a k teorii, že je válka na světě nutná. Klíč k německému
dějepisnému vyučování možno nalézti ve výroku hraběte Moltka: „Ustavičný mír
je sen, a není to ani krásný sen. Válka je živel ve světovém řádu, nařízený Bohem.
Bez války by byl svět nehybný a ztratil by se v materialismu”. A německý filosof
Nietzsche byl úplně za jedno se zbožným polním maršálkem.

„Je pouhé zdání a jen krásný cit”, praví, „očekávati mnoho (dá-li se vůbec něco
očekávati) od lidstva, zapomene-li, jak se válčí. Až posud není známo nic, co by tak
silně jako velká válka probouzelo tu hrubou energii, zrozenou z vojenského ležení,
tu hlubokou neosobnost, zrozenou ze záští, to svědomí, zrozené z chladnokrevného
vraždění, tu horoucnost, zrozenou ze snahy zničiti nepřítele, tu hrdou lhostejnost
k ztrátě, k vlastnímu životu, k životu bližního, ten duševní otřes, podobný země¬
třesení, jehož národ, potřebu je, když ztrácí svou životnost.”

Takováto nauka, která pronikala německé císařství veskrze, musila na sébe upo-
zorniti cizinu, musila pobouřiti každou druhou moc a národ na světě, musila vzbuditi
protiněmecký spolek, a byla provázena vojenskou okázalostí a námořními přípra¬
vami, které ohrožovaly stejně Francii, Rusko i Britsko. Působila na myšlení, chování
a morálku německého národa.

Po r. 1871 vypial Němec vůči cizině prsa a zvýšil hlas. Zavedl svoji bezohlednost
i do styků obchodních. Jeho stroje se dostávaly na světová tržiště, jeho lodi se pou¬
štěly na moře se šplýcháním vlastenecké vyzývavosti. I svých předností užíval, aby
urážel. (A pravděpodobně by se většina druhých národů, kdyby byli měli t5i:éž
zkušenosti a prožili touž výchovu, chovala týmž způsobem.)

Jednou z těch náhod v dějinách, které zosobňují a urychlují katastrofy, byl vládce
Německa, císař Vilém II., který novou výchovu svého národa a hohenzoUerskou
tradici ztělesňoval v nejdokonalejší formě. Nastoupil na trůn ve věku dvaceti devíti
let roku 1888; jeho otec, Fridrich III., nastoupil po jeho dědu, Vilému I., v březnu

792

a zemřel v červenci toho roku. Vilém 11. byl vnuk královny Viktorie s matčiny strany,
ale jeho letora neukazovala stop svobodomyslné německé tradice, která vyznačovala
rodinu sasko-kobursko-gothskou. Měl plnou hlavu nicotného žvástu nového impe¬
rialismu. Oznámil svoje nastoupení prohlášením své armádě a loďstvu ; proklamace
k lidu následovala o tři dny později. Znělo z ní ve vysoké míře pohrdání demokracií:
„Voják a armáda, ne parlamentní majority sloučili německou říši. Já důvěřuji
armádě”. A tak byla zneuznána trpělivá práce německých učitelů a Hohenzoller
triumfoval.

Nejbližší slavný čin mladého panovníka byl, že se pustil do sporu se starým
kancléřem Bismarckem, který založil nové německé císařství, a že ho propustil
(1890) . Nebylo mezi nimi hlubokých rozdílů v názorech, ale jak řekl Bismarck, císař
chtěl býti svým vlastním kancléřem.

To byly počáteční skutky činné a útočné životní dráhy. Tento Vilém II. hodlal
dělati ve světě hluk, větší hluk než kdy dělal jiný panovník. Celá Evropa si brzy
navykla na postavu nového panovníka, vždy a všude ve vojenské uniformě co nej-
třpytnější, hledícího chrabře, s výbojným knírem, s uschlou levou rukou, dovedně
zakrytou. Měl rád stříbrná lesklá brnění a dlouhé bílé pláště. Projevoval zřejmě
veliký neklid. Bylo jasno, že se pokládá za určena k velikým věcem, ale po nějaký
čas nebylo zřejmo, které obzvláště veliké věci to měly býti. Nebylo žádné delfské
věštírny, která by mu řekla, že je mu souzeno zničiti velikou říši.

Jeho teatrálnost a propuštění Bismarckovo pobouřily mnohé jeho poddané, ale
uklidnili se zase myšlenkou, že V3nižívá svého vlivu, aby zachoval mír a Německo
upevnil. Mnoho cestoval, do Londýna, do Vídně, do Říma — kde měl soukromé roz¬
hovory s papežem — do Athén, kde si jeho sestra vzala řeckého krále roku 1889,
a do Cařihradu. Byl první křesťanský panovník, který byl sultánovým hostem. Zajel
si také do Palestiny. Byla pro něho vybourána zvláštní brána starou zdí jerusalém-
skou, aby tam mohl vjeti koňmo; bylo pod jeho důstojností vejiti tam pěšky. Přiměl
sultána k tomu, že počal reorganisovati tureckou armádu podle německého vzoru
a pod německými důstojníky.

Roku 1895 ohlásil, že je Německo „světovou mocí” a že ,, budoucnost Německa je
na moři” — nedbaje toho, že moře pokládali za své již Britové — a zajímal se čím
dále tím více o vybudování velkého loďstva. Počal také pečovati o německé umění
a literaturu ; užíval svého vlivu, aby se tiskly knihy méně čitelným „švabachem” a ne
latinkou, jak to bylo v ostatní západní Evropě, a podporoval hnutí všegermánské,
které pokládalo Holanďany, Skandinávce, Flámy a německé Švýcary za členy
velikého německého bratrstva — ve skutečnosti za dobré a stravitelné sousto pro
mladé hladové císařství, které hodlalo růsti. Všichni ostatní evropští panovníci před
ním bledli.

Užíval všeobecného nepřátelství proti Britům, vzbuzeného v Evropě válkou proti
burským republikám, aby provedl svoje plány o velikém loďstvu, a to spolu s rych¬
lým a vyzývavým šířením německých osad v Africe a v Tichém oceáně Brity
neobyčejně pobouřilo a podráždilo. Zvláště britským liberálům bylo tuze proti srsti,
že musili podporovati rozmnožování stále rostoucího britského loďstva. „Neustanu,”
prohlásil, „dokud nepřivedu své loďstvo na stejnou výši, na jaké stojí má armáda.”
Ani nejmírumilovnější ostrované nemohli nedbati této hrozby.

793

R. 1890 získal od Britská ostrůvek Helgo-
land a udělal z něho velkou námořní pevnost.

S jeho loďstvem rostla i jeho podnikavost.
Prohlásil Němce za „sůl země”. Nesmějí
„umdlíti v práci pro civilisaci; Německo, ja¬
ko duch císařského Říma, se musí šířiti a
uplatňovat!”. To řekl na půdě polské na pod¬
poru vytrvalého úsilí německého potlačiti
polský jazyk a vzdělanost a poněmčiti pol¬
skou část své říše. Boha vylíčil za svého
„božského spojence”. Ve starých absoluti¬
stických říších byl panovník buď sám bohem
nebo božským prostředkovatelem ; německý
císař si vybral Boha za věrného sluhu. „Náš
starý Bůh”, říkával dojemně. Když Němci
zabrali Kiau-Čau, mluvil o německé „obrněné
pěsti”. Když podporoval Rakousko proti
Rusku, mluvil o německém „zářivém brnění”.

Ruská pohroma v Mandžusku r. 1905
uvolnila ducha německého imperialismu
k smělejší útočnosti. Zdálo se mu, že se nemusí obávati spojeného útoku Francie
a Ruska. Císař učinil královskou projíždku Svatou zemí, přistal v Tangem, aby ujistil
sultána marockého svou podporou proti Francii, a hrubě ponížil Francii tím, že ji
donutil hrozbou války, aby propustila Delcassé, svého zahraničního ministra. Při¬
poutal Rakousko těsněji k Německu, a r. 1908 Rakousko s jeho pomocí zabralo
ostatní Evropě na vzdory turecké provincie Bosnu a Hercegovinu, obývané Jiho-
slovany. Tak donutil svou námořní vyzývavostí vůči Britům a svými útoky na
Francii a na Slovany Britsko, Francii a Rusko, aby se proti němu dorozuměly na
obranu. Zabrání Bosny způsobilo dále, že se mu odcizila Itálie, dosavadní jeho
spojenec.

Taková byla osobnost, kterou zlý osud dosadil nad Německem a která podněco¬
vala, organisovala a' ostatnímu světu nadobro zprotivila přirozenou pýchu a sebe¬
vědomí velikého národa, který konečně po dlouhých stoletích odloučení a slabosti
unikl z džungle knížat a dospěl k jednotě a k světové vážnosti. Bylo pochopitelné,
že obchodním a průmyslovým vůdcům tohoto nového Německa, kteří nyní zbohatli,
finančníkům, chystajícím se vykořistiti zámořské země, úředníkům i lidu byl tento
vůdce docela po chuti. Mnozí Němci, třeba ho v hloubi srdce pokládali za zbrklého
a honosného mluvku, ho veřejně podporovali, poněvadž dovedl vzbudit! dojem
úspěchu. Hoch der Kaiser!

Ale Německo se tomu silnému imperialistickému proudu nepoddalo bez boje.
Důležité složky německého života bojovaly proti této vychloubavé nové autokracii.
Staré německé kmeny a zvláště Bavoři se nechtěli dát prušáctvím spolknouti. A jak
se Německo stále více vzdělávalo a rychle průmyslovělo, rozvíjelo organisované
dělnictvo své myšlenky a vytrvale se stavělo proti vlasteneckému řinčení meče svého
vládce. V říši vyrůstala nová politická strana, sociální demokraté, hlásající učení

794

Marxovo. Přes prudkou oposici úředních a klerikálních organisací a přes násilné
represivní zákony proti její propagandě a jejím svazům tato strana rostla.

Císař jí hrozil znovu a znovu ; její vůdcové byli žalařováni nebo vyháněni za hra¬
nice. A přece rostla. Když nastoupil na trůn, neměla ani půl milionu voličských hlasů;
r. 1907 jich měla přes tři miliony. Zkusil to s ústupky, na př. se starobním a nemo¬
cenským pojištěním, jako s milostivým darem, ale strana to pokládala za něco, nač
mají dělníci právo. Veřejnost si všimla jeho koketování se socialismem, ale dělnictva
to k imperialismu neobrátilo. Tato strana prostého člověka s prostým zdravým
rozumem vystupovala obratně a ostře proti jeho ctižádostivým plánům na moři
a útočila neustále na nové německé kapitalisty. Ale armádu sociální demokraté mírně
podporovali, neboť ačkoli měli tuze neradi svého domácího autokrata, ještě více
nenáviděli a báli se barbarské a zpátečnické autokracie ruské na své východní
hranici.

Pro Německo tu bylo zřejmé nebezpečí, že tento honosivý imperialismus přiměje
Britanii, Rusko a Francii k spojenému útoku na ně, k ofensivní defensivě. Císař se
kolísal mezi upjatým chováním k Britsku a mezi neobratnými pokusy usmířiti si je,
zatím co jeho loďstvo vzrůstalo a on se chystal k předběžnému zápasu s Ruskem
a s Francií. Když r. 1913 britská vláda navrhla, aby se na jeden rok s obojí strany
nestavěli lodi, odmítl to.

Císař měl na neštěstí syna a dědice, který byl ještě hohenzollerštější, ještě impe¬
rialističtější a ještě všeněmečtější než jeho otec. Byl vychován imperialistickou pro¬
pagandou. Jeho hračkami byli vojáčci a kanóny. Urval si předčasnou popularitu tím,
že překonal otce vlasteneckým a útočným postojem. Cítilo se, že jeho otec pomalu
stárne a stává se opatrnickým. Korunní princ byl jeho novým vydáním. Německo
nebylo nikdy tak silné, nikdy tak pohotové pro nové vehké dobrodružství a pro novou
sklizeň vítězství. Rusové — tak se říkalo — byli v úpadku, Francie degenerovaná,
Britové na pokraji občanské války.

Tento mladý korunní princ byl jen ukázkou velmi četné mládeže vyšších tříd na
jaře roku 1914. Ti všichni pili ze stejné číše. Jejich profesoři a učitelé, jejich řečníci
a vůdcové, jejich matky a nevěsty je připravovali na velikou tu příležitost, která
byla nyní docela blízko. Byli plni chvějivého pocitu hrozící srážky, plni zvuku polnice,
jež je zavolá k úžasným činům, plni předtuchy vítězství nad všemi ostatními národy
za hranicemi i nad odbojným dělnictvem doma. Celá říše byla napjata a vzrušena
jako atletický zápasník na konci svého trainingu.

S. Imperialistický duch v Britsku a Irsko

Po celé období ozbrojeného míru kráčelo Německo v čele ostatní Evropy a dávalo
jí tón. Jeho nové snahy o útočný imperialismus působily zvlášť silně na britskou
mysl, která byla špatně připravena, aby odolávala silnému duchovnímu útoku
z ciziny. Vzdělávací podnět, který dal „princ manžel”, po jeho smrti zanikl; universi¬
tám v Oxfordě a v Cambridži ztěžovaly jejich úkol revidovat! účinně výchovu vyšších
tříd společenských obavy a předsudky, které v duchovenstvu, jež je ovládalo akade¬
mickým senátem, způsoboval tak zvaný „konflikt mezi vědou a náboženstvím”;
lidové vzdělání bylo mrzačeno náboženskými třenicemi, přehnanou šetrností úřadů

795

světských, touhou zaměstnavatelů po práci dětí a námitkami jednotlivců proti „vy¬
chovávání cizích dětí”.

Stará tradice anglická, tradice vyrovnaného rozpočtu, poctivé hry a určitého
stupně republikánské svobody za otřesů nepoleonských válek značně potuchla;
romantism, jehož hlavním hlasatelem byl slavný romanopisec sir Walter Scott, po¬
kazil obrazotvornost touhou po něčem květnatém a malebném. „Mr. Briggs”,
komický Angličan z humoristického časopisu „P u n c h” v letech padesátých a šede¬
sátých, chodící ve skotském kroji a honící vysokou zvěř, byl čistým představitelem
ducha tohoto nového hnutí.

Mru Briggsovi najednou zasvitlo v hlavě jako barvitý a přesvědčivý fakt, kterého
si dosud nepovšiml, že nad jeho državami slunce nikdy nezapadá. Země, která kdysi
zavedla vyšetřování proti Cliveovi a Warren Hastingsovi pro nenáležité zacházení
s Indy, pohlížela nyní na oba s přesvědčením, že to byly postavy skr naskrz rytířské
a oddané. Oni byli „budovateli říše”. Pod dojmem Disraeliovy orientálské fantasie,
která učinila z královny Viktorie „císařovnu”, se Angličané oddali dosti ochotně
nejasnému nadšení pro moderní imperialismus.

Zvrácenou etnologii a pokřivenou historii, které namlouvaly Němcům, smíšenině
Slovanů, Keltů a Germánů, že jsou zvláštní podivuhodnou rasou, napodobili angličtí
spisovatelé, kteří začali vynášeti etnologický vynález „Anglosasů”. Tato podivu¬
hodná smíšenina byla vydávána za vrchol lidskosti, za korunu a výkvět spojeného
úsilí Řeků a Římanů, Egypťanů, Asyrů, Židů, Mongolů a ostatních nižších před¬
chůdců jejího bílého lesku. Nesmyslná legenda o německé převaze rozdmychala do
značné míry znepokojení Poláků v Poznani a Francouzů v Lotrinsku. Ještě směšnější
legenda o vyšším poslání Anglosasů nejen že zvětšovala nelibost k anglické vládě
v Irsku, nýbrž snižovala i způsob anglického chování k „poddaným” národům na
celém světě. Neboť ubývá-li úcty k druhým národům a pěstuje-li se národní povýše-
nectví, ubývá občanské mravnosti a spravedlnosti.

Napodobování falešného německého vlastenectví nebylo tímto stvořením „Anglo¬
sasů” u konce. Uvědomělá mládež na britských universitách v letech osmdesátých
a devadesátých, popuzovaná plochostí a neupřímností domácí pohtiky, se pustila
nejenom do napodobování, nýbrž i do předstihování tohoto nového učení nadutého,
zchytralého a násilného vlasteneckého imperialismu, spojení to Machiavelliho
s Attilou, které se vtíralo do mysli a činnosti mladého Německa. Britanie, myslili si,
musí rovněž míti svou oslnivou výzbroj a mávati svým dobrým mečem.

Nový imperialism britský našel v Kiplingovi svého básníka, a v četných podnicích
finančních a obchodních, jejichž cesta k monopolům a vykořisťování byla tím impe¬
rialistickým plamenem osvětlována, účinnou podporu. Ti po průsků si vedoucí Angli¬
čané docházeli v napodobování Německa k prazvláštním koncům. Střední Evropa
jest jediný souvislý systém hospodářský a jest nejlépe pokládat! ji za jednotku;
mladé Německo dosáhlo znamenité celní jednoty, Zollvereinu všech svých slo¬
žek. Stalo se tím ovšem kompaktní soustavou jako zaťatá pěst. Říše britská se šířila
po světě jako otevřená ruka, jejíž články se od sebe lišily přirozenou povahou, potře¬
bami i příbuzenstvím, nemajíce žádného společného zájmu, leda obecnou záruku
bezpečnosti. Ale noví imperialisté byli k této různosti slepí. Má-li Německo Zoll-
verein, musí býti britská říše také moderní; a přirozený rozvoj rozličných složek

796

britské říše je nutno na všech stranách brzditi „říšskými zájmy” a podobnými
věcmi . . .

Jenže imperialistické hnutí ve Velké Britanii nenabylo nikdy té váhy a jednomysl¬
nosti, jakou se vyznačovalo v Německu. Nebylo přirozeným výplodem žádné ze tří
sjednocených sice, ale různých britských zemí. Nebylo s ním duchem sourodé. Krá¬
lovna Viktorie a její nástupci Eduard VIL a Jiří V. nebyli ani temperamentem ani
tradicí podle toho, aby nosili podle hohenzollerské módy ,, zářící brnění”, potřásali
„obrněnými pěstmi” a aby se holedbali „dobrými meči”. Byli dosti moudří a vyhýbali
se každému zjevnému zasahování do veřejného mínění. I naráželo toto „britské”
hnutí imperialistické od samého počátku, kdy se ukázalo, na nepřátelství velikého
počtu spisovatelů anglických, waleských, irských i skotských, kteří se zpěčovali
uznati tuto novou národnost ,, britskou” a přijmouti teorii, že jsou nějakými ,, anglo¬
saskými” nadlidmi. Mnoho velikých podniků v Britanii a hlavně obchod rejdařský
byly vybudovány na podkladě svobodného obchodu a proto pohlížely s pochopitelnou
podezíravostí na fiskální plány nových imperialistů a nových finančních a obchod¬
ních dobrodruhů, s nimiž byly ve spojení.

Naproti tomu zachvátily t5rto myšlenky jako ohnivá záplava stav vojenský,
indické úřednictvo a t. p. Až do této doby se příslušník armády v Anglii vždycky jaksi
omlouval. Nevyrůstal totiž z její půdy. Teď tu však nastávalo hnutí, které slibovalo,
že jej učiní tak skvěle důležitým jako jeho pruského vojenského bratra. Imperiali¬
stická myšlenka pak nalézala podporu i v laciném tisku lidovém, který se v té době
začal uplatňovat!, sháněje si usilovně nový kruh čtenářů, vychovaných obecnou
školou. Tento tisk potřeboval prostých, jasných, jednoduchých myšlenek, vyhovu¬
jících potřebám čtenářů, kteří sotva začínali přemýšleti.

Přes tuto podporu a silné působení na vlasteneckou ješitnost britský imperialism
nikdy masy britského obyvatelstva neuspokojoval. Angličané nejsou lidmi duševně
poddajnými, a řinči vé i jaksi vynucené nadšení pro imperialism a vyšší tarify, jak je
dávali na jevo staré strany toryů, kasta vojenská, venkovské duchovenstvo, šantány,
poangličtěn cizinci, zbohatlíci i noví velicí podnikatelé, vzbuzovalo u prostších lidí
a obzvláště v organisovaném dělnictvu značné podezření. Jestliže stále se jitřící
bolest pro porážku na vrchu Madžubě působila, že se země dala strhnouti do zbyteč¬
ného, perného a nákladného dobývání jihoafrických burských republik, vzbudil
citelný tlak tohoto dobrodružství dostatečnou reakci na prospěch počínání čestného
a spravedlivého; k veslu se dostala znovu strana liberální a odčinila nejhorší
následky této hanebnosti utvořením Spojených států jihoafrických. Vzdělání lidové
činilo značné pokroky a veřejné zájmy i blahobyt přestávaly býti výsadou několika
málo lidí. A v těchto letech ozbrojeného míru dospívaly všechny tři britské země
hodně blízko k urovnání svého vleklého nedorozumění s Irskem za podmínek čistě
spravedlivých a rozumných. V rozhodném okamžiku tohoto usilování je na neštěstí
rušivě zastihla světová válka.

Jako Japonsko, tak i Irsko vystupovalo v těchto Dějinách světa dosud jen
málo a ze stejného důvodu : jest to nejkrajnější země ostrovní, které se sice mnoho
ze světového dramatu dostávalo, ale která dosud k němu přispívala toliko nepatrně.
Obyvatelstvo jeho jest velmi smíšené ; jeho základem a patrně i hlavní složkou jest
tmavá příměs „středomořská”, předseverská a předarijská, jako jest tomu u Basků
a u obyvatelstva portugalského a jihoitalského. Přes tento základ se rozlila asi

797

v šestém století před Kr. vlna obyvatelstva keltského ; nevíme sice, do jaké hloubky
vnikla, byla však jistě dosti silná, aby dala základ ke keltskému jazyku, irské
gaelštině. Mezi Irskem, Skotskem, Walesem a Anglií se dály neustálé útoky a proti¬
útoky různých keltských nebo pokeltštěných kmenů. V pátém století byl ostrov
obrácen na křesťamskou víru. Později trpělo východní pobřeží nájezdy Normanů,
kteří se tam i usadili, ale nevíme, do jaké míry změnili jeho rasóvost.

Roku 1169, za času Jindřicha II. i po něm, přicházeli normanští Angličané. Ger¬
mánský ráz byl asi v moderním Irsku tak silný jako keltský, nebyl-li silnější. Až
dosud bylo Irsko zemí kmenovou a barbarskou, s nemnoha bezpečnými středisky,
kde se umělecké snahy staršího plemene projevovaly pracemi v kovu a ilustracemi
posvátných knih. Ve dvanáctém století byly různé kraje částečně pod mocí anglické
koruny a ro27troušených osad normanských a anglických. Od prvopočátku se uka¬
zovaly mezi Iry a Angličany hluboké rozdíly povahové, stupňující se růzností jazy¬
kovou, a tyto rozpory se staly ještě patrnější po protestantské reformaci. Angličané
se stali protestanty, Irové zůstali z přirozené reakce přívrženci pronásledované
církve katolické.

Anglické panství v Irsku bylo od samého počátku stálou občanskou válkou, jen
občas přerušovanou, kterou zaviňovala různost jazyková a odlišné pozemkové
a dědické zákony těchto dvou národů. O vzpourách, krvavých řežích a ujařmení
nešťastného ostrova za vlády Alžběty a Jakuba I. nemůžeme zde vykládati ; ale za
Jakuba došlo k nové roztržce pro konfiskaci rozsáhlých krajů ulsterských a jejich
obsazení presbyterskými osadníky skotskými. Ti utvořili protestantskou obec, která
ovšem zůstávala v trvalém sporu s katolickými zbytky irskými.

V politických sporech za panování Karla I., za republiky i za Jakuba II., Viléma
a Marie obě strany anglické veřejnosti nenalézaly příznivce a spojence v pohtických
stranách irských. V Irsku jest pořekadlo, že neštěstí Anglie jest výhodou pro Irsko,
a anglické občanské zmatky, které vedly k popravě Straffordově, byly také v Irsku
záminkou k podobnému krveprolévání Angličanů (1641). Později byl Cromwell
mstitelem tohoto krveprolití, nedávaje nijaké milosti těm, kdo byli přistiženi se
zbraní v ruce, a na tuto krutost irští katolíci vzpomínali s neobyčejnou trpkostí. Mezi
rokem 1689 a 1691 bylo Irsko opět strženo do občanské války. Jakub II. hledal pod¬
pory proti Vilému III. u irských katolíků a jeho přívrženci byli v bitvách u Boyne
(1690) a Aughrimu (1691) na hlavu poraženi.

Došlo k narovnání smlouvou limerickskou, k narovnání pochybnému, ve kterém
toho anglická vláda mnoho katolíkům naslibovala a sUbům nedostála. V dlouhé řadě
irských trpkostí zůstává Limerick dosud v nejživější paměti. O smlouvě limerickské
slyšelo v životě poměrně málo Angličanů; v Irsku je otevřenou ranou do dnešního
dne.

Osmnácté století bylo věkem stupňovaného bezpráví. Obchodnická žárlivost
anglická omezovala těžce irský obchod a rozvoj průmyslu soukenického byl na jihu
a na západě zničen. S ulsterskými protestanty nebylo v této věci nakládáno lépe nežli
s katolíky, a právě tito protestanti byli hlavními rebely. Ve století devatenáctém
bylo agrárního odboje více na severu nežh na jihu.

Uveďme si, pokud nám místo dovoluje, jasně na pamět obdoby a protivy mezi
postavením Britů a Irů v této době. V Irsku byl parlament, ale byl to parlament
protestantský, ještě více obmezený a korupční nežli současný parlament britský;

798

v Dutolině a v jeho okolí byla značná část civilisace a mnoho literární a vědecké čin¬
nosti, vedené po anglicku a soustřeďující se na protestantské universitě Trinity
College. To bylo Irsko Swiftovo, Goldsmithovo, Burkeovo, Berkeleyovo a Boyleovo.
Bylo podstatnou součástí anglické kultury. Význačně irského nemělo na sobě nic.
Katolické náboženství a irský jazyk byly za této temné doby vyloučeny ze života
veřejného a pronásledovány.

A zrovna z tohoto temného Irska povstalo odbojné Irsko století dvacátého. Irský
parlament, irské krásné písemnictví, jeho věda, všechno jeho vzdělání tíhly dosti
přirozeně do Londýna, poněvadž byly neodlučitelnou částí toho světa. Zámožnější
velkostatkáři trávili život v Anglii a tam dávali na vychování i své děti. To znamenalo
ustavičný příliv bohatství z Irska do Anglie v podobě důchodu, vynakládaného nebo
investovaného mimo původní zemi. Vzrůstající výhody dopravní zvětšovaly tento
sklon, oslabovaly Dublin a ssály krev Irska. Zákon o sjednocení (dne 1. ledna 1801)
byl přirozeným splynutím dvou zcela příbuzných systémů, parlamentu anglo-irského
s parlamentem britským, jež byly oba stejně oligarchické a stejně politicky zkorum¬
pované. Proti sjednocení byl silný odpor, a to ani ne tak se strany radikálních Irů,
jako se strany protestantů v Irsku usazených, a došlo i k bezvýznamnému povstání
za Roberta Emmeta roku 1803. Dublin, který býval v polovici 18. století krásným
hlavním městem anglo-irským, byl postupně zbavován svého intelektuálního a poli¬
tického života a zabírán irskými radikály. Jeho uhlazený moderní život se stával
stále úřednějším a soustřeďoval se kolem nejvyššího vládního úředníka na dublin-
ském zámku ; jeho intelektuální život zkomíral a na čas téměř uhasí.

Zatím však co Irsko Swiftovo a Goldsmithovo bylo částí a kusem Anglie Popeovy,
Dra Johnsona a sira Josue Reynoldse, zatím co nikdy nebylo a dosud není žádného
opravdu určitelného rozdílu, nehledě k různé poloze zeměpisné, mezi „vládnoucí
třídou” v Irsku a v Britanii, byly si nižší třídy irské a nižší třídy anglické podstatně
nepodobny.

Usilování anghcké „demokracie” o vzdělání a politické uznání se lišilo po mno¬
hých stránkách od usilování nižšího lidu irského. Britanie rodila četné ob5rvatelstvo
průmyslové, protestantské nebo nábožensky lhostejné; měla ovšem i zemědělské
dělníky, ale žádných rolníků. Irsko, nemající vůbec uhlí, s chudší půdou a se statkáři,
trávícími život v Anglii, stávalo se zemí poplatných sedláků. Jejich zemědělství bylo
ponecháno, aby čím dále tím více upadalo, až se omezilo na pěstování bramborů
a krmení prasat. Obyvatelstvo se přirozeně množilo ; nehledíme-li k pití kořalky, kde
ji bylo možno dostati, a trochu zápasení, byl jedinou jejich potěchou život rodinný.
Odtud ty zarážející následky. Obyvatelstva v Irsku bylo r. 1785 2,845.932, r. 1803
5,536.594, r. 1845 8,295.061. Toho roku půda, vyčerpaná stálým pěstováním brambor,
přestala roditi a nastal hrozný hlad. Mnoho lidí pomřelo, mnoho se jich vystěhovalo
zvláště do Spojených států; nastalo nezadržitelné vystěhovalectví, které na čas
učinilo z Irska zemi starých lidí a opuštěných hnízd.

Po sjednocení parlamentů osvobození obyvatelstva anglického a irského pokra¬
čovalo soudobně. Osvobození katolíků v Anglii znamenalo osvobození katolíků
v Irsku. Britové dostali hlasovací právo, poněvadž si ho přáli; občanstvo irské
dostalo hlasovací právo, protože je dostalo anglické. Irsko mělo ve společném parla¬
mentě značnou převahu, poněvadž se s počátku irští poslanci dali vládou snáze zpra¬
covat! než angličtí ; i došlo k tomu, že tito Irové a katolické Irsko, které předtím nikdy

799

nemělo sebemenšího politického významu a které nikdy nehledalo politického vlivu,
se najednou octlo ve významném postavení a vysílalo do zákonodárného sboru Velké
Britanie značný počet členů. Po všeobecných volbách roku 1874 starý typ prodej¬
ného irského člena zašel, a nově osvobozená „demokracie” britská stála najednou
tváří v tvář cizí a překvapující „demokracii” irské, která se od ní lišila náboženstvím,
tradicí i svými potřebami, vykládala neuvěřitelné věci o příkořích, o nichž prostí
Angličané nikdy předtím neslyšeli, a dovolávala se vášnivě odluky, které tamti
nemohli rozuměti a která se jim zdála především jiným zbytečně nevlídná.

Národní sobectví irské je silné; silným je učinily okolnosti: Irové nebyli s to, aby
uvažovali náležitě o stavu věcí v Anglii ; nová strana irská přišla do britského parla¬
mentu obstruovati a překážeti rozvoji anglickému, dokud Irsko nebude svobodné,
a tím se stávala pro Angličany přítěží. Toto smýšlení bylo ovšem svrchovaně vítáno
oligarchii, která stále ještě v britské říši vládla; spojila se s „loyálními” protestanty
severního Irska — loyálními ovšem k říšské vládě ze strachu před katolickou pře¬
vahou v Irsku — a hýčkala i podporovala rozhořčenost britského lidu, stupňující
se tímto nepřátelstvím prostého lidu irského, nečinícího v ničem rozdílu.

Vzájemný poměr Irska k Britanii za posledního půl sta let je sice takový, že vrhá
na vládnoucí třídu britskou světlo velmi nepříznivé, ale není z těch, za které by se
angličtí poslanci měli styděti. Dávali opět a opět na jevo zřejmé důkazy dobré vůle.
Britští zákonodárci strany liberální činili pro Irsko po celých téměř padesát let hodně
neobratných pokusů proti silné oposici strany konservativní a ulsterských Irů, aby
uspokojili irské tužby a dostali se aspoň k prvnímu základu přátelského soužití.

Do popředí vystupuje přitom jméno Parnella, irského protestanta, jako hlavního
vůdce hnutí pro irskou samosprávu. Roku 1886 Gladstone, slavný liberální minister¬
ský předseda britský, způsobil svůj pád tím, že podal první návrh na irskou samo¬
správu (Irish Home Rule Bili) , upřímný to pokus, učiněný po prvé v ději¬
nách, přeneohati irské věci irskému lidu. Tento návrh rozštěpil stranu liberální
a vládu Gladstonovu vystřídala vláda koaliční, vláda unionistioká.

Toto odbočení do historie Irska spadá do doby nakažlivého imperialismu v Evropě.
Unionistická vláda, která odstavila Gladstona, měla převahu živlu toryjského a byla
duchem „imperialistická” jako žádná jiná anglická vláda před tím. Politické dějiny
britské let následujících jsou z valné části historií konfliktu tohoto nového imperia¬
lismu, jímž arogantní nacionalismus „britský” hleděl strhnouti na sebe zbytek vlády
proti temperamentnímu liberalismu a rozvaze Angličanů, snažících se učiniti z říše
svaz svobodných a dobrovolných spojenců.

Britští imperialisté si ovšem přáli ujařmení Irů ; angličtí liberálové si přáli mít Iry
svobodné, s účastí na vládě. Roku 1892 se Gladstone dostal znovu k moci s malou
většinou pro samosprávu a roku 1893 prošel ve sněmovně poslanecké jeho druhý
návrh na samosprávu, který však byl sněmovnou lordů zamítnut. Přes to se tato
imperialistická vláda dostala k moci až roku 1895. Strana, která ji zastávala, nejme¬
novala se imperialistická, nýbrž „unionistická” — jméno zvláštní, uvážíme-li, jak
se ochotně a rázně zasazovala o to, aby každou možnost říšské svobody zničila. Tito
imperialisté zůstali u vesla po deset let. Zmínili jsme se již o jejich dobývání jižní
Afriky. Byli poraženi r. 1905 při pokusu zříditi celní hradbu podle vzoru německého.
Následující potom liberální vláda učinila z přemožených Holanďanů jihoafrických

800

spokojené spoluobčany, zřídivši samosprávné dominium jihoafrické. Pak se pustila
do dlouhotrvajícího boje se zatvrzelou imperialistickou sněmovnou lordů.

To byl nejzásadnejší boj ve vládě britské. Na jedné straně byla liberální většina
lidu Velké Britanie, přející si čestně a moudře postaviti irskou otázku na nový a na¬
dějnější základ a změniti pokud možno nevraživost Irů v přátelství ;na druhé straně
stáli všichni činitelé tofhoto nového britského imperialismu, odhodlaní stůj co stůj
a přes všechny volební překážky pokud možno zákonně, ale v opačném případě
i protizákonně uhájiti svůj vliv ve vládě nad Angličany, Skoty, Iry a celou ostatní říši

Byl to pod novými jmény známý vleklý vnitřní spor anglické lidovlády; týž
odboj svobodné a svobodomyslné lidovlády proti „silným jedincům”, velikým dobro¬
druhům a vlivným osobnostem, s jakým jsme se již setkali, když jsme líčili osvo¬
bození Ameriky. Irsko bylo zrovna takovým bojištěm jako Amerika. Vládnoucí třída
v Indii, y Irsku a v Anglii i spojení s ní dobrodruhové byli všichni jedné mysli; ale
irský národ měl, díky své náboženské různosti, málo smyslu pro solidaritu s Angli¬
čany. Přesto však irští státníci, jako Redmond, vůdce irské strany v poslanecké
sněmovně, vybočili na čas z této národní obmezenosti a dali dobrým snahám
anglickým velkomyslnou odpověď.

Hradba sněmovny lordů byla pomalu, ale jistě zdolávána, až r. 1912 ministerský
předseda Asquith podal třetí návrh zákona o irské samosprávě. Po celý rok 1913
a počátek roku 1914 bylo v parlamentě bojováno pro tento návrh a zase proti němu.
S počátku dával samosprávu celému Irsku, ale slibováno bylo opravné řízení, vylu¬
čující z toho za určitých podmínek Ulster. Tento zápas se udržoval v plné síle až do
vypuknutí světové války. Královské sankce se dostalo zákonu, když už válka
vypukla, a rovněž i návrhu zákona, který odročoval účinnost irské samosprávy až
po ukončení války. Návrhy byly pojaty do zákoníku.

Ale od vyhlášení třetího návrhu samosprávy nabývala oposice rázu násilného
a výstředního. Sir Eduard Carson, dublinský advokát, který se stal členem anglické
advokátní komory a který zastával úřad v ministerstvu Gladstonově (před ztrosko¬
táním návrhu o samosprávě) i v potomní vládě imperialistické, byl organisátorem
a vůdcem odporu proti smíru obou národů. Třebaže pocházel z Dublinu, hrál si na
vůdce ulsterských protestantů a uvedl do tohoto sporu ono pohrdání zákonem, které
jest tak význačnou známkou úspěšných advokátů, a ony přídavky trvalého, ne¬
oprávněného a nesmlouvajícího nepřátelství, které vyznačuje určitou třídu Irů. Byl
to nejrázovitější „Neangličan”, ponurý, romantický a bezohledný; od zahájení boje
hovořil se zálibou o ozbrojeném odporu proti onomu svobodnějšímu sjednocení Angli¬
čanů a Irů, jaké měl na mysli třetí návrh irské samosprávy.

Roku 1911 se utvořil v Ulsteru sbor dobrovolníků, do země byly dopravovány
podloudně zbraně a sir Eduard Carson spolu s advokátem F, E. Smithem zajížděli sem
tajně v polovojenské hodnosti a cestovali po Ulsteru, přehlížejíce dobrovolníky a roz¬
dmýchávajíce místní vášnivý odpor. Zbraní se těmto budoucím vzbouřencům dostá¬
valo z Německa a různé výroky Carsonových spojenců se zmiňovaly o podpoře od
„velikého protestantského panovníka”. Naproti Ulsteru byla ostatní část Irska
v této době zemí pořádku a pokoje, spoléhajíc na svého velikého vůdce Redmonda
a na dobrou vůli všech tří britských zemí.

Hrozby občanskou válkou se strany Irska nebyly ovšem samy o sobě v dějinách
nešťastného ostrova ničím zrovna výjimečným ; co jim však dodávalo v světových

801

dějinách váhy, jest horlivá podpora, které docházely ve vojenských a vládnoucích
třídách anglických, i beztrestnost sira Eduarda Carsona a jeho přátel.

Jed reakce, který se šířil z úspěchu a lesku imperialismu německého, působil, jak
jsme vykládali, rozsáhlou měrou ve všech vládnoucích a významných třídách Velké
Britanie. Vyrůstalo pokolení, zapomíná jící na silnou tradici předků a hotové zaměniti
velikost anglické přímosti a svobody za nejkřiklavější cetky imperialismu. Na pod¬
poru ulsterského odboje bylo sebráno hlavně v Anglii milion liber šterlinků, utvořila
se zatímní vláda ulsterská, vynikající Angličané zasahovali do bojů a projížděli
v automobilech Ulsterem pomáhajíce opatřovati děla, a jest dokázáno, že značná
část britských důstojníků a generálů byla spíše připravena na proklamaci podle
vzoru jihoamerického, než na poslušnost zákonů.

Přirozeným výsledkem všech těch nepořádků vyšších tříd bylo, že se převážná
část Irska, které nikdy nebývalo ochotným přítelem Anglie, bouřila, že Irsko začalo
rovněž organisovati „vlastenecké dobrovolníky" a dopravovat! podloudně zbraně.
Vojenské úřady projevily daleko větší říznost v pronásledování nacionahstů nežli ve
stíhání dovozu střelných zbraní do Ulsteru, a v červenci roku 1914 pokus, dopravit!
do Howthu poblíže Bublina děla, vedl k boji a krveprolití na dublinských ulicích.
Britské souostroví bylo na pokraji občanské války.

To jsou asi v hlavních rysech dějiny imperialistického revolučního hnutí ve Veliké
Britanii až do předvečera světové války. Toto hnutí sira Eduarda Carsona a jeho
spojenců bylo jistě revoluční. Byl to očividný pokus odstaviti vládu parlamentní
i pomalu vzrůstající, nedokonalou svobodu obyvatelstva britského a dosadit! za
pomoci armády pruštější typ vlády s použitím irského konfliktu jako východiště.
Bylo to zpátečnické úsilí několika desítek tisíců lidí zastaviti světový pokrok směrem
k demokratickému zákonu a sociální spravedlnosti, úsilí přesně souběžné a horhvě
sympatisující s novým imperialismem německých junkerů a boháčů. Ale britský
a německý imperialism se v jednom a to důležitém bodě lišily. V Německu se sou¬
střeďoval na korunu ; jeho nejhlučnějším a nejokázalejším obhájcem byl následník
trůnu. Ve Veliké Britanii stál král opodál. Ani jediným činem veřejným neprojevil
král Jiří V. nejmenšího souhlasu s novým hnutím a chování korunního prince, jeho
syna a dědice, bylo stejně korektní.

V srpnu roku 1914 zachvátila svět bouře světové války. V září ohlásil sir Carson
zápis zákona o samosprávě irské do zákonníku, ale zákon měl vstoupit! v platnost
až po válce. Téhož dne se obrátil Jan Redmond, vůdce irské většiny a vlastní před¬
stavitel Irska, k irskému lidu s výzvou, aby na sebe vzal stejný díl břemene a úsilí
válečného. Po nějakou dobu zastávalo Irsko svou úlohu ve válce po boku Anglie
věrně a dobře, až byla roku 1915 vláda liberální vystřídána koalicí, v níž pro mravní
chabost ministerského předsedy Asquitha tento sir Eduard Carson vystupoval jako
generální prokurátor (se stálým platem L. 7.000 mimo palmare), a byl později
vystřídán svým druhem v ulsterském povstání, sirem F. E. Smithem.

Proti pokojnému lidu nebylo podniknuto nikdy útoku hrubšího. Dílo smíření,
začaté roku 1886 Gladstonem a přivedené roku 1914 tak blízko k svému naplnění,
ztroskotalo úplně a nadobro.

Na jaře roku 1916 se Dublin s nezdarem bouřil proti nové vládě. Vůdcové tohoto
povstání, někteří z nich pouzí chlapci, byli postříleni s rozvážnou a ponurou příkrostí,
která, porovnávána jsouc s chováním k odbojným vůdcům ulsterským, se dotkla

ao2

celého Irska jako ukrutné bezpráví. Zrádce sir Roger Casement, který byl za dřívější
služby vládě povýšen do stavu šlechtického, byl vyslýchán a popraven — není
pochyby, že ipo zásluze — ale jeho žalobcem byl sir F. E. Smith z povstání ulster-
ského — spojitost to zarážející. Dublinské povstání docházelo v celém Irsku málo
podpory, ale pak se hnutí 'za nezávislost prudce rozrůstalo do velikých rozměrů.
Proti tomuto silnému, vášnivému hnutí se stavělo umírněnější myšlení státníků
irských jako byl sir Horace Plunkett, který si přál viděti Irsko dominiem, „korunní
republikou”, to jest ve spojení s říší na stejném základě, jako byla Kanada
a Austrálie.

4. Imverialism ve Francii, v Itálii a na Balkáne

Naše studie moderního imperialismu v Německu a ve Velké Britanii přivádějí , na
světlo určité síly, společné těmto dvěma zemím, a tytéž síly nalezneme při práci
v rozmanitých stupních a s různými obměnami i u druhých velikých moderních
států, kterým věnujeme nyní pozornost. Tento moderní imperialism není hnutím
syntetickým, svět sjednocujícím, jako byl imperialism starý; jest to v podstatě
velikášský nacionalism, vlastenectví, jemuž jídlem roste chut ; nejsilnější
oporu pak nalézá v kastě vojenské a úřednické i ve společenských vrstvách podni¬
katelských a ziskuchtivých, to jest v nových peněžních a velikých obchodních pod¬
nicích ; hlavními jeho kritiky jsou nemajetní vzdělanci a předními odpůrci stav rol¬
nický a masy dělnické. Přijímá monarchii, kde ji nalézá, ale není to výhradně hnutí
monarchistické. Potřebuje však k svému plnému rozvoji zahraničního ministerstva
tradičního typu. Dokazuje to jasně jeho původ, který jsme v této knize svých Dějin
velmi pečlivě vylíčili. Moderní imperialism je přirozeným rozvojem velmocenské
soustavy, která povstala s politickými metodami zahraničních ministerstev z ma-
chiavellských monarchií po úpadku křesťanství. Skončí teprve tehdy, až styk národů
a lidí skrze vyslanectva a zahraniční ministerstva bude nahrazen sborem vybraných
zástupců, majících přímý styk s Údem.

Francouzský imperialism v období evropského ozbrojeného míru byl ovšem rázu
méně troufalého nežli německý. Nazýval se také sám spíše ,, nacionalismem” nežli
imperialismem a usiloval dovolávaje se vlastenecké hrdosti o to, aby mařil snahy
těch socialistů a racionalistů, kteří se hleděli dostati do styku s liberálními živly
v životě německém. Vypěstoval myšlenku narevanche, odvetu Prusku. Ale přes
tuto předpojatost pustil se do dobrodružného anektování a vykořisťování Dálného
východu a Afriky — jen tak tak že se při tom vyhnul válce s Britanií za sporu
o Fašodu (1898) — a nevzdal se nikdy snu o dobytí Sýrie.

Také Itahe dostala horečku imperialistickou; puštění žilou u Adovy ji na čas
ochladilo, ale potom se pustila roku 1911 do války s Tureckem a do anekse Tripolisu.
Italští imperiaUsté povzbuzovali své spoluobčany, aby zapomněli na Mazziniho a brali
si za vzor Julia Caeaara: nejsou dědici říše římské?

Imperialism dotkl se i Balkánu ; malé země, které nedělilo ani sto let od otroctví,
se počaly zanášeti velkolepými plány; král Ferdinand bulharský přijal titul cara —
poslední to Pseudocaesar — a ve výkladech athénských knihkupectví mohli snaživí
studenti studovati mapy, ukazující sen ohromné říše řecké v Evropě a v Asii.

803

Roku 1912 se vrhly tři státy^
Srbsko, Bulharsko a Řecko na
Turecko, oslabené již válkou
s Itálií, a vypudily je ze všech
držav evropských mimo území
mezi Drinopolem a Cařihra-
dem ; později se téhož roku při
dělení kořisti vespolek znesvá¬
řily. Rumunsko zasáhlo do je¬
jich sporu a pomohlo zničiti
Bulharsko ; Turecko získalo
opět Drinopol. Na tento a ještě
jen na jeden konflikt cekal vý¬
znamnější imperiahsm rakous¬
ký, ruský a italský . . .

5. Veliká monarchie ruská

Rusko se v devatenáctém
století, kdy se celý ostatní
svět na západ od něho měnil
o překot, přetvářelo opravdu
velmi zvolna. Bylo na konci
devatenáctého století, jako na
jeho začátku, stále ještě velikou monarchií typu z konce století sedmnáctého na
podkladě barbarském, bylo ještě jevištěm, kde mohly dvorské intriky a milci vla¬
dařů ovládati jeho mezinárodní vztahy. Vystavělo velikou dráhu přes Sibiř, aby si na
jejím konci odneslo porážku z války japonské, používalo moderních metod a moder¬
ních zbraní jen potud, pokud mu dovoloval jeho nerozvitý průmysl a nepatrný
přírůstek řádně vzdělaného obyvatelstva ; spisovatelé jako Dostojevský si vymyslili
jakýsi mystický imperialism, spočívající na představě Svaté Rusi a jejího poslání,
zabarvený rasovými vidinami a vášnivým antisemitismem. Neujasněné, vehni prosté
křesťanství, promíšené mnohými pověrami, prostupovalo život negramotných mu¬
žiků. Byl to asi týž život, jako byl předreformační venkovský život Francie nebo
Německa. Mělo se za to, že ruský mužik uctívá a zbožňuje svého cara a z duše rád
slouží šlechtici; zpátečničtí spisovatelé angličtí velebili ještě r. 1913 jeho prostou
a nepochybnou loyalitu. Ale tato úcta k panovníku byla jako u západoevropského
venkova za dnů selských bouří smíšena s představou, že panovník a šlechtic mají
býti dobří a dobročinní, a tato prostá oddanost mohla se za dostatečného popudu
obrátiti v stejně nemilosrdnou nesnášenlivost sociálního bezpráví, jako byla ta, která
pálila zámky v „Jacquerii” a zvrtla theokracii v Munsteru. Jakmile se jednou tito
prostí lidé rozlítí, není při všeobecně kusém vzdělání v Rusku spojovacích článků
porozumění, které by zmírnily zuřivost výbuchu. Vyšším třídám byla sjnnpatie ke
třídám nižším něco tak cizího, jako by to byh tvorové docela odlišní. T5d:o ruské davy
byly o tři století za vlasteneckým imperialismem, jaký se projevoval v Německu.

ŘeckeJTi . r///Á Bulharsham

Sovc SA-moSprS-vriJ
.knt£ech'i£ilbánsk<í
BiúJuuvJcé

zcsJcan^ RumunJk- j

aoA

I po jiné stránce se Rusko lišilo od moderní západní Evropy a stálo na stupni
jejího rozvoje středověkého, a to v tom, že jeho university byly přístupny mnoha
studentům velmi chudým, bez jakéhokoliv styku a. bez sympatie k byrokratické auto¬
kracii. Před rokem 1917 nechápali v Evropě, jak blízci jsou si ti dva revoluční činitelé,
palivo Lidové nespokojenosti a zápalka svobodného myšlení, a málo lidí si dovedlo
představit!, že v Rusku hrozí možnosti radikální revoluce spíše nežli v kterékoliv
jiné zemi.

6, Spojené státy a idea imperialistická

Obrátíme-h se od velmocí evropských s jejich dědictvím zahraničních ministerstev
a národnostní politiky k Spojeným státům americkým, které se r. 1776 úplně odpou¬
taly od velmocenského systému, shledáváme svrchovaně zajímavý kontrast sil, jež
způsobovaly rozpínavý imperialism evropský. Americe stejně jako Evropě přiblížila
strojová revoluce celý svět na několik dní cesty. Spojené státy měly právě tak jako
velmoci světové zájmy finanční a obchodní : vyrostl tu veliký průmysl a ten potřebo¬
val zámořských tržišť; tytéž krise víry, které otřásly mravní solidaritou Evropy,
udály se i ve světě americkém. Lidé byli tu zrovna tak vlastenečtí a nadšení jako
kdekoli jinde. Proč tedy nepěstovaly Spojené státy zbrojení a politiku útočnou ? Proč
nezavlály hvězdy s pruhy nad Mexikem a proč nevypučel pod tou vlajkou nový
systém indický v Číně? Byla to přece Amerika, která otevřela Japonsko. Učinivši
tak, ponechala tomuto státu volnost, aby se poevropštil a aby ohrožoval druhé. Již
to by stačilo, aby se Machiavelli, otec moderní politiky zahraniční, obrátil v hrobě.

Rdyby byla na místě Spojených států vehnoc poevropštěná, byla by musila Veliká
Britanie opevňovat! hranice kanadské od jednoho konce k druhému — jsou nyní
naprosto bezbranné — a musila by udržovati v St. Lawrence veliký arsenál. Všechny
nesjednocené státy Střední a Jižní Ameriky by byly již dávno bývaly podmaněny
a byly by se dostaly pod disciplinární dozor úředníků „vládnoucí třídy” Spojených
států. Byla by tu trvalá snaha amerikanisovati Austrálii a Nový Zeeland, byl by tu
i nárok na podíl v tropické Africe.

Pouhou náhodou vydala Amerika v presidentu Rooseveltovi (presidentem od 1901
do 1908) muže energie tak neúmorné, jako byla energie německého císaře, tak dychti¬
vého vehkých úspěchů jako skvělého a výmluvného, muže odvážného, se sklonem
k politice světové, muže, jakého si jen můžeme představit!, aby zapletl svou zemi do
rvaček o zámořské državy.

Zdá se, že tu není jiného výkladu pro tuto zdrženhvost a povolnost Spojených
států, leda její zásadně různé řády a tradice. Předně nemá vláda Spojených států
žádného ministerstva zahraničních věcí a žádných sborů diplomatických po způsobu
evropském, žádného sboru „expertů” k udržování tradice výbojné politiky. President
má velikou moc, ale ta jest obmezována pravomocí senátu, který jest volen přímo
Údem. Každou smlouvu s cizí mocí musí schváUti senát. Zahraniční vztahy jsou tímto
způsobem podrobeny přímé a veřejné kontrole. Za takového systému jsou tajné
smlouvy nemožné a cizí moci si stěžují na nesnáze a nedostatek „pochopení” u Spo¬
jených států, což je opravdu skvělý stav vládní. Spojené státy jsou proto ústavně
neschopny takové poUtiky zahraniční, která udržovala Evropu po tak dlouho na
pokraji války.

H. G. Wells, Džjiny ivžta — 51.

806

A za druhé, ve Spojených státech nebylo dosud žádné organisace a tradice pro to,
co lze nazvati zeměmi, jež není možno si přizpůsobiti. Kde není koruny, nemůže
býti ani korunních osad. Rozšiřujíce se po pevnině americké, Spojené státy rozvíjely
zcela určitou metodu jak se chovat k novým územím, přizpůsobenou podivuhodně
krajům neosídleným, ale velmi nevhodnou, kdyby se jí příliš volně použilo na země,
mající již nějaké obyvatelstvo cizí.

Prvním stupněm pravidelného postupu asimilačního bylo utvoření „teritoria” pod
vládou spolkovou, majícího do značné míry samosprávu, vysílajícího do kongresu
zástupce (který nemá práva hlasovacího) a určeného přirozeným chodem událostí
k tomu, aby se na konec, jak se kraj osídloval a jeho obyvatelstvo vzrůstalo, rozvil
v plnoprávný stát. To byl postupný rozvoj všech pozdějších států Unie, z nichž se
naposledy v plnoprávné státy rozvila území Arizona a Nové Mexiko roku 1910.
Ledová pustina Aljašky, odkoupené od Ruska, zůstala politicky nevyvinuta, protože
nemá dostatečného obyvatelstva pro utvoření státu.

Poněvadž anekse Německa a Velké Britanie v Tichém oceáně hrozily zbaviti
loďstvo Spojených států uhelných stanic v tomto moři, byly anektovány roku 1889
ostrovy Samojské a roku 1898 ostrovy Sandwichské (Havajské) . Tu měly Spojené
státy po prvé činiti s obyvatelstvem opravdu podmaněným. Ježto však tu nebylo ani
potuchy po nějaké takové třídě, která by se rovnala angloíndickým úředníkům,
zastupujícím mínění britské, přidržoval se i tu americký postup metody teritoriální.
Vynakládáno všechno, aby se vzdělanostní základ Havajského souostroví přiblížil
úrovni americké, a bylo tam zařízeno zákonodárství po způsobu teritoriálním, takže
se zdá, že jsou tito tmaví ostrované určeni k tomu, aby došli ve Spojených státech
plného práva občanského. (O malé ostrovy Samojské pečuje námořní správa Spo¬
jených států.)

Roku 1895 došlo ke sporu mezi Spojenými státy a Britanií o Venezuelu, a president
Cleveland se držel neoblomně Monroeovy doktríny. Tehdy pronesl Olney toto
památné prohlášení: „Dnes jsou na této pevnině ve skutečnosti pánem Spojené státy
a jejich nařízení jest pro poddané, na které se jejích zakročení vztahuje, zákonem”.
To a rozmanité kongresy panamerické, které se tu sešly, ukazují na opravdovou
a zřejmou „politiku” spojeneckou a vzájemnou pomoc po celé Americe. Rozhodčí
smlouvy se po celé této zemi uznávají za platné a zdá se, že budoucnost směřuje
k postupnému rozvoji organisace mezistátní, nějakého pax Američana pro
lidi mluvící anglicky, Španělsky a portugalský, při čemž Angličané vystupuji v úloze
staršího bratra. To jest něco, co ani nemůžeme nazývat! říší, něco daleko převyšu¬
jícího veliký svaz britské říše zřejmou rovností jednotlivých složek.

Ve spojitosti s touto představou společného prospěchu amerického zakročily
Spojené státy roku 1898 na Kubě, která byla po mnoho let v trvalém chronickém
povstání proti Španělsku. Krátká válka skončila získáním Kuby, Puerto Rica
a ostrovů Filipínských. Kuba jest nyní nezávislou, samosprávnou republikou. Puerto
Ricu a Filipínám byla dána zvláštní vláda se sněmovnou poslaneckou, volenou lidem,
a s vyšším sborem, obsahujícím členy jmenované s počátku senátem Spojených států.
Není pravděpodobné, že se Puerto Rico a Filipíny stanou kdy státy v Unii. Daleko
pravděpodobněji budou z nich státy svobodné v nějakém volném spojení s Amerikou
anglickou i latinskou.

806

Jak Kuba tak Puerto Rico vítaly ve své věci zakročení americké, ale po válce
španělské volaly Filipíny po úplné a okamžité svobodě a povstával značný odpor proti
americké vojenské správě. Tehdy Spojené státy dospěly nejblíže k imperialismu typu
velmocenského a jejich chování nebylo správné. Povstalci docházeli ve Spojených
státech sympatie. Stanovisko bývalého presidenta Roosevelta o této věci, jak je
napsal ve své Autobiografii (1913) , jest toto :

„O Filipínách jsem přesvědčen, že bychom z nich měli udělati státy samosprávné
co nejdříve možno a potom jim ponechati na vůli, aby si o svém osudu rozhodovaly
samy. Nesouhlasil jsem s tím, abychom určovali dobu, ve které jim dáme nezávislost,
poněvadž jsem nepokládal za moudrý pokus stanovití napřed, jak brzy budou
schopny vlastní vlády; a když jsme to už jednou slíbili, soudil bych, že jsme měli ve
svém slibu pevně státi. Po několika měsících od doby, kdy jsem nastoupil na úřad,
překonali jsme poslední branný odpor na FiUpinách, který neměl rázu čistě ojedině¬
lého, a jakmile byl zajištěn mír, zasazovali jsme se energicky o rozvoj ostrovů ve
prospěch domorodců. Zakládali jsme školy, stavěli silnice, zaváděli rovnoprávnou
spravedlnost, činili jsme všechno možné k povznesení zemědělství a průmyslu a stále
více jsme vedli domorodce k tomu, aby si vládli sami, a na konec jsme jim opatřili
zákonodárnou sněmovnu . . .

Vládneme a vládli jsme těmto ostrovům ve prospěch Filipiňanů samých. Jestliže
po určitém čase Filipiňané rozhodnou, že si nepřejí takové vlády, jsem přesvědčen,
že povolíme; jestliže však ustoupíme, musí se tím rozuměti, že si neponecháme
žádného protektorátu — a především že nebudeme míti účast v žádném společném
protektorátu nad těmito ostrovy a že jim nedáme žádné záruky neutrality a p.,
zkrátka, že budeme vůči nim úplně prosti sebemenší odpovědnosti.”

To jest docela jiné stanovisko nežli stanovisko britského či francouzského zahra¬
ničního ministerstva nebo úředníka koloniální správy. Neliší se však tuze od ducha,
který utvořil dominia Kanadu, Jižní Afriku a Austrálii a vyvolal tři zákony o samo¬
správě Irska. Zapadá do starší a rázovitější tradice anglické, ze které pochází
prohlášení nezávislosti. Pomíjí beze zmínky hanebnou myšlenku o „pod¬
maněných národech”.

Nebudeme se zde pouštěti do komplikací, připínajících se k stavbě průplavu
panamského, poněvadž nevnášejí nového světla do zajímavé otázky o americké
metodě v politice světové. Historie Panamy jest historií čistě americkou. Ale ovšem,
jako byla ve světě novou věcí vnitřní politická struktura Unie, tak byly nové i její
vztahy k světu za hranicemi.

7. Přímé 'příčiny světové války

Zabrali jsme se hlouběji do smýšlení Evropy i Ameriky o mezinárodních vztazích
v letech, která vedla k světové tragedii z roku 1914, protože — a k tomu poznání
přichází víc a více lidí — tato veliká válka nebo nějaká taková válka byla nezbytným
důsledkem smýšlení tohoto období. Všechno, co lidé i národové činí, jest výsledkem
instinktivních pohnutek, působících na myšlenky, kterými plní lidem hlavu řeči,
knihy, noviny, učitelé atd. Fysické potřeby, nakažhvé nemoci, změny podnebí
a podobné vnější věci mohou růst lidských dějin odkloniti a zkřiviti, ale živým jejich
kořenem jest myšlenka.

807

Celé lidské dějiny jsou v základě dějinami myšlenek. Mezi člověkem dnešní doby
a člověkem cromagnonským jsou fysické a duševní rozdíly malé ; podstatný rozdíl
mezi nimi leží v rozsahu a obsahu myšlenkového pozadí, kterého jsme dosáhli za pět
nebo šest set pokolení, ležících mezi nimi.

Jsme příliš blízcí událostem světové války, abychom se mohli domýšleti, že tyto
Dějiny mohou podati o ní platný úsudek, ale můžeme se odvážiti dohadu, že až
pomine rozčilené posuzování tohoto konfliktu, nej větší vinu na ni přičte budoucnost
Německu; ne proto, že bylo mravně a rozumově příliš odlišné od svých sousedů, ale
že podlehlo nejúplněji a nejsilněji běžné chorobě imperiahstické. Žádný svědomitý
historik, ať jsou jeho cíle sebe povrchnější a populárnější, nemůže hájiti legendu,
vyslovenou pod živým dojmem války, že jsou Němci nějakým krutějším a ohavnějším
druhem lidských bytostí nežli kterákoliv jiná odrůda lidí. Všechny velké státy
evropské před rokem 1914 byly plny útočného nacionalismu a měly sklon k válce;
vláda německá šla jenom v čele tohoto všeobecného hnutí. Německo padlo jenom
první do této prohlubně a nejhlouběji do ní zabředlo. Stalo se odstrašujícím příkla¬
dem, nad nímž všichni jeho spoluvinníci mohli hrůzou vykřiknouti.

Po dlouhou dobu Německo s Rakouskem usilovalo o rozšíření německého vlivu na
východě přes Malou Asii do Orientu. Německá představa se vykrystalisovala ve
rčení „z Berlína do Bagdadu”. V rozporu s těmito německými sny byly úmysly Ruska,
které pomýšlelo rozšířiti slovanský vliv do Cařihradu a přes Srbsko k moři Jader¬
skému. Tjd:o ctižádostivé směry se vespolek křížily a nedaly se navzájem srovnati.
Vření na Balkáně bylo z velké části výsledkem intrik a propagací, pěstovaných plány
německými a slovanskými. Turecko se obracelo o pomoc do Německa, Srbsko do
Ruska. Rumunsko a Itálie, obojí původu románského, obojí aspoň podle jména ve
spojení s Německem, sledovaly další a hlubší plány pro sebe. Ferdinand, car bulhar¬
ský, šel za cíli ještě záhadnějšími; tajemné plány dvora řeckého, jehož král byl
švagrem německého císaře, se ještě našemu posouzeni vymykají.

Ale zápletka nekončila Německem na jedné straně a Ruskem na straně druhé.
Německá chamtivost r. 1871 si udělala z Francie úhlavního nepřítele. Francouzové,
jsouce si vědomi své neschopnosti získati opět vlastní silou ztracené provincie,
oddávali se přemrštěným myšlenkám o moci a pomoci ruské. Francouzi upisovali
nadmíru horlivě ruské půjčky. Francie byla spojencem Ruska. Kdyby Německo
vypovědělo Rusku válku, Francie by je jistě napadla.

Krátká východní hranice francouzská byla velmi silně opevněna. Pro Německo
nebylo proti této překážce příliš mnoho vyhlídek na opakování úspěchu z roku 1870
až 1871. Delší však a méně silně hájená byla belgická hranice Francie. Útok s pře¬
silou na Francii přes Belgii mohl přivoditi rok 1870 v míře ještě větší. Francouzské
levé křídlo mohlo býti odraženo na jihovýchod k Verdunu, rozhodnému to bodu,
a zatlačeno na právo, jako když se sklapne otevřená břitva.

Němečtí stratégové vypracovali tento plán s velikou pečlivostí a podrobností. Jeho
provedení porušovalo mezinárodní práva, poněvadž Prusko se zavázalo šetřiti
neutrality Belgie a nemělo s ní nijakého sporu, a chovalo v sobě i nebezpečenství, že
popudí proti Německu Velkou Britanii (kterážto velmoc rovněž se zavázala chrániti
Belgii.) Ale Němci se domnívali, že mají dosti silné loďstvo, aby si Velká Britanie
toto zasažení rozmyslila, a v naději na tyto možnosti vybudovali celý veliký systém
strategických drah k hranici belgické a činili všechny přípravy tento plán provésti.

808

Tím způsobem mohli se nadíti, že porazí Francii naráz a že se potom pohodlně
vypořádají s Ruskem.

Roku 1914 se zdálo, že všechno směřuje k prospěchu obou ústředních mocností.
Rusko se pravda od roku 1906 sbíralo, ale tuze pomalu; Francie byla rozhárána
finančními skandály. Hrozné zavraždění M. Calmetta, redaktora F i g a r a, chotí M.
Caillauxa, finančního ministra, bylo v březnu jejich dovršením. Celé Německo bylo
přesvědčeno, že Britanie jest na pokraji občanské války s Irskem. Jak za hranicemi,
tak v Anglii samé se opět a opět pokoušeli, aby si zjednali určitou jistotu o tom, co
učiní Britanie, jestliže Německo s Rakouskem napadne Francii a Rusko, ale chování
britského zahraničního ministra, Sira Eduarda Greye, bylo neprozkoumatelně záhad¬
né až do Samého dne, kdy se Britové pustih do války. Proto se na pevnině soudilo, že
Britanie buď vůbec nebude bojovati nebo že bude otáleti, a to asi povzbudilo
Německo, aby dále ohrožovalo Francii.

Události uspíšilo 28. června úkladné zavraždění Františka Ferdinanda, následníka
trůnu rakouského, když navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Tu byla vhodná
záminka pro vojenské zakročení. „Teď nebo nikdy,” prohlásil německý císař. Srbsku
bylo kladeno za vinu, že najalo úkladné vrahy, a třebaže rakouská vyšetřující komise
podávala zprávu, že tu není zřejmého důkazu, aby bylo možno zaplétati do toho

809

srbskou vládu, vláda rakousko-uherská naléhala na to, aby bylo toto bezpráví
odčiněno válkou. Dne 23. července dalo Rakousko Srbsku ultimatum a přes to, že se
Srbsíko podrobovalo opravdu všemu, a přes úsilí zahraničm'ho ministra britského,
sira Eduarda Greye, svolati konferenci velmocí, vyhlásilo dne 28. července Srbsku
válku.

Rusko mobilisovalo svou armádu dne 30. července a dne 1. srpna mu Německo
vyhlásilo válku. Německá vojska vtrhla druhého dne na území francouzské a začalo
veliké tažení s boku přes Lucemburk a Belgii. Vyzvědači a přední stráže postupovali
na západ. Na západ směřovala spousta automobilů s vojskem. Za nimi následovaly
nepřehledné řady šedě oděné pěchoty; byli to po většině rusí Němečkové širokých
tváří, — ukáznění, vycepovaní mladíci,, kteří ještě nikdy neviděli, jak to vypadá,
když jde do tuhého. ,,Jest válka”, bylo jim řečeno. Měli býti hrdí a nemilosrdní.
Někteří z nich skutečně činili, co dovedh, aby osvědčili své vojenské vychování na
útraty nešťastných Belgičanů.

Dělalo se mnoho zbytečného povyku pro jednotlivé ukrutnosti v Belgii, zbytečného
proti té základní surovosti ze srpna 1914, jakou byl vpád do Belgie. Jakmile jednou
nastal, pak ovšem bylo tu a tam dosti střílení a loupeží, svévolného pustošení ma¬
jetku, plenění hospod a krámů s potravinami a nápoji vyhladovělým a unaveným
mužstvem, a toť se ví i dosti krádeží a žhářství. Jenom lidé opravdu naivní věří ještě,
že může armáda v poli zachovávali tak vysokou úroveň poctivosti, slušnosti a spra¬
vedlnosti jako spořádaná obec doma. A u pruské armády se jevil ještě vhv tradice
třicetileté války. Země spojené proti Německu zvykly si pohlíželi na všechnu
špatnost a krveprolití toho belgického tažení, jako by se nic podobného nebylo nikdy
událo a jako by to bylo třeba přičítali nějakému obzvláště zlému rysu v německé
povaze.

Říkalo se jim přezdívkou ,, Hunové” a přece nemohlo býti systematickému pusto¬
šení těchto kočovníků (kteří si kdysi umínili vyhladili veškeré obyvatelstvo čínské,
aby udělali z Cíny zase pastviny) nic méně podobného nežli německé zločiny v Belgii.
Mnoho z tohoto zločinného počínání zavinila zpitá brutalita lidí, kteří mohli po prvé
v životě použiti smrtonosných zbraní, mnoho z toho bylo histerické zuření lidí, ohro¬
mených vlastním počínáním a v smrtelném strachu před pomstou lidu, jehož zemi
pustoših, mnoho ukrutností bylo napácháno podle teorie, že lidé mají býti ve válce
strašní a že se obyvatelstvo nejlépe podmaňuje strachem. Německý prostý hd byl
vyhnán ze svého obyčejného pořádku a poslušnosti do této války tak, že se její
ukrutnosti musily dostavili. Ale podobným způsobem by se byli chovaU všichni lidé,
kteří byli pro válku zpracováváni a do války vedeni tak jako Němci.

V noci na den 4. srpna, kdy se většina Evropy ještě pod dojmem klidné bezsta¬
rostnosti z půlstoletého míru, ještě v navyklé radosti z tak rozsáhlé hojnosti i láce
a svobody, jakých se z nynějších lidí nikdo opět nedožije, chystala na prázdniny,
lehla popelem belgická vesnička Visé a ohromení vesničané byli odvedeni a postří¬
leni, poněvadž se jim dokazovalo, že prý někdo na vetřelce vystřelil. Důstojníci, kteří
to poroučeli, mužstvo, které poslouchalo, byli jistě zděšeni nezvyklostí toho, co
konají. Většina z nich dosud nikdy neviděla násilné smrti. Oni pak uvrhli v plameny
nikoliv nějakou vesnici, nýbrž svět. To byl počátek konce věku pohodlí, důvěry
a jemného i slušného počínání v Evropě.

810

Jakmile bylo jasno, že má býti Belgie napadena, přestala Veliká Britanie váhati
a (v jedenáct hodin v noci na den 4. srpna) vyhlásila Německu válku. Druhého dne
byla zastižena a potopena při ústí Temže křižníkem Amphionem německá loď
kladoucí miny — tím se Britové a Němci po prvé dostali do konfliktu pod svými

národními vlajkami na souši i na moři -

Celá Evropa se ještě pamatuje na zvláštní ovzduší oněch osudných slunných dní
srpnových, konec to ozbrojeného míru. Téměř po půl století žil západní svět v pokoji
a zdálo se, že jest bezpečen. Jenom nemnoho lidí dospělého a vysokého věku ve
Francii mělo z vlastní zkušenosti nějakou představu o válce. Noviny mluvOy 4) svě¬
tové katastrofě, což se však velmi málo srovnávalo s míněním těch, jimž se svět zdál
vždycky bezpečný, těch, kdo opravdu nebyli sto, aby si jej představili jinak nežli
zabezpečený. Obzvláště v Britanii se držel po několik neděl navyklý způso-b mírový
měrou až překvapující. Vypadalo to tak, jako když chodí ještě po světě člověk, který
neví, že si uhnal zhoubnou nemoc, jež změní všechny návyky a obyčeje jeho života.
Lidé si ještě jezdili na prázdniny, obchody ubezpečovaly ve vyhláškách své zákaz¬
níky, že ,,se prodává jak obyčejně”. Když přicházely noviny, bývalo mnoho řečí
a rozčilování, ale byly to řeči a rozčilení diváků, nemajících ani dost málo živého
smyslu pro účastenství na katastrofě, která je najednou měla všechny zachvátiti.

8. Přehled světové války do roku 1917

Přehlédněme nyní velmi stručně hlavní období světového zápasu, který takto
započal. Podle německého plánu počal rychlým útokem, určeným, aby srazil k zemi
Francii, než Rusko sebere své síly na východě. Po nějaký čas šlo všecko dobře.
Vojenská věda se nikdy neshoduje úplně s moderními požadavky, protože vojáci
jako třída mají málo obraznosti, a v každou dobu se stále rozvíjejí vynálezy,
schopné rozrušiti běžnou taktickou a strategickou praksi, které vojenský rozum
odmítá.

Německý plán byl vymyšlen před několika lety a byl už vyčichlý. Pravděpodobně
mohl býti zmařen na samém počátku vhodným použitím zákopů, ostnatého drátu
a strojních pušek, ale Francouzi nebyli ve vojenské vědě daleko tak pokročilí jako
Němci a důvěřovali metodám otevřené války, které byly již aspoň čtrnáct let za
dobou. Neměli vhodné výzbroje ani ostnatého drátu ani strojních pušek a měli
směšnou tradici, že Francouz nebojuje dobře za náspy.

Belgickou hranici hájily pevnosti kolem Lutychu, už deset nebo dvacet let zasta¬
ralé, jejichž opevnění v mnohých případech dodali a provedli němečtí dodavatelé,
a francouzská severovýchodní hranice byla vyzbrojena velmi špatně. Německá
zbrojovka Kruppova si ovšem opatřila louskáčky na tyto ořechy v podobě neoby¬
čejně těžkých děl, která střílela silně výbušné střely. Ukázalo se, že tyto pevnosti
jsou pro své posádky toliko pastmi.

Francouzové učinili v jižních Ardennách útok, který se nezdařil. Německá
vojska se obtočila kolem francouzského levého křídla a účinek byl neodolatelný;
poslední pevnost u Lutychu padla 16. srpna. 20. srpna dostihli Němci Bruselu a malá
britská armáda asi o 70.000 mužích, jež přišla do Belgie, byla u Monsu poražena
silnou početní převahou a zahnána nazpět přes smrtonosnou střelbu z pušek, které

811

se naučila za jiho¬
africké války. Tato
malá britská armáda
byla zahnána na jih
a německé pravé
křídlo tisklo nepříte¬
le na východ od Pa¬
říže a stlačovalo ce¬
lou francouzskou ar¬
mádu.

Německé nejvyšší
velení bylo za těchto
poměrů tak přesvěd¬
čeno o tom, že válku
vyhrálo, že již kon¬
cem srpna byla ně¬
mecká vojska odvo¬
lána na východní
frontu, kde Rusové
ve Východních a Zá¬
padních Průších zle
řádili.

A pak přišel spo¬
jenecký protiútok.

Francouzové vydupali neočekávanou armádu na levém křídle a malá britská armáda,
otřesená, ale sesílená, dovedla ještě hráti důstojnou úlohu v tomto protiútoku.
Německé pravé křídlo se ukvapilo, ztratilo spojení a bylo zahnáno nazpět od Marný
k Aisně (bitva u Marný 6. — 10. září). Bylo by bývalo zahnáno ještě dále, kdyby se
nebylo dovedlo opevniti. Na Aisně se zastavilo a zakopalo se. Těžkých děl, silně
výbušných střel, tanků, kterých spojenci potřebovali, aby tyto zákony zničili, tehdáž
ještě nebylo.

Bitva u Marný otřásla původním německým plánem. Na čas byla Francie zachrá¬
něna. Ale Němci nebyli poraženi ; měli posud velikou útočnou převahu majíce větší
vojenskou zručnost a lepší výzbroj. Jejich strach z Rusů na východě pominul
úžasným vítězstvím u Tannenberku.

Nejbližším obdobím byl ukvapený a méně důkladně vypracovaný plán zaskočiti
pravé křídlo spojeneckých armád, zmocniti se přístavů na kanálu La Manche
a odříznouti posily, přicházející do Francie z Britanie. Obě armády se protahovaly
o závod na západ k mořskému pobřeží. Pak se Němci s velikou převahou děl
a výzbroje vrhli na Brity kolem Ypres. Málem by byU prorazili, ale Britové útok
snesli.

Válka na západní frontě ustrnula ve válku zákopovou. Žádná strana neměla ani
dosti vědomostí ani dostatečné výzbroje, aby rozřešila problém prorazit;! moderními
zákopy a dráty, a obě strany se musily ve svých nesnázích obrátiti k vědcům, vyná¬
lezcům a pod. nevojenským osobám o radu a pomoc. Tou dobou byl základní problém
zákopového válčení již rozřešen; v Anglii na př. byl již tehda model tanku, který by

812

byl získal spojencům rychlé a snadné vítězství před r. 1916 ; ale odborný duch vojen¬
ský je nezbytně duchem méně cenným a bez fantasie ; žádný vysoce nadaný člověk by
dobrovolně neuvěznil své nadání do takového povolání; téměř všichni vynikající
vojáci byli buď nezkušení mladí muži svěžího ducha jako Alexander, Napoleon
a Hoche, nebo politikové, ze kterých se stali vojáci, jako Julius Caesar, nebo kočov¬
níci, jako hunští a mongolští velitelé, nebo diletanti jako Cromwell a Washington.
Tato válka, vedená po padesátiletém militarismu, byla beznadějně odborná válka;
od začátku až do konce bylo nemožno dostati ji z rukou obyčejných generálů, a ani
v německém ani ve spojeneckém hlavním staně neměli chuti dívati se snášenlivě na
jakýkoli vynález, který by zničil jejich tradiční metody. Tank nejenom že byl těmto
vojenským pánům nepříjemným cizincem, nýbrž poskytoval také obyčejným vojá¬
kům, kteří v něm byli, odborně nepřípustnou ochranu.

Ale Němci přišli s některými novými vynálezy. V únoru (28.) zavedli dosti
neúčinnou novotu, vrhače plamenů, ale ti, kteří jimi bojovali, byli v neustálém
nebezpečí, že budou za živa spáleni; a v dubnu, na počátku druhé velké ofensivy proti
Britům (druhá bitva ypreská, 22. dubna až 24. května) užívali otravných pl5mů.
Tohoto strašného prostředku použili proti vojskům alžírským a kanadským ; ta byla
sice otřesena tělesnými mukami a úzkostmi umírajících, ale průlomu se ubránila. Po
několik týdnů byli na spojenecké frontě chemikové důležitější nežli vojáci, a za šest
neděl měly již spojenecké armády proti plynům obranné metody a prostředky.

Po půl druhého roku, až do července 1916, zůstala západní fronta v nerozhodném
napětí. Na obou stranách byly podnikány těžké útoky, které končily krvavým odra¬
žením. Francouzové podnikli draze zaplacené útoky u Arrasu a v Champagni
r. 1915, Britové u Loosu.

Od Švýcarska až k Německému moři běžely dvě spojité řady zákopů někde ve
vzdálenosti půl druhého kilometru nebo více, někde ve vzdálenosti půl druhého metru
(na př. u Arrasu) , a v těchto řadách zákopů a za nimi se trmácely miliony lidí, kteří
činih výpady na nepřátele a připravovali se na krvavé a napřed již ztracené útoky.
V každém předcházejícím věku by tyto stojaté spousty lidí byly nezb5i:ně zachvá¬
ceny morem, ale i zde změnila věda moderní podmínky válčení. Jisté nové choroby se
ukázaly, na př. choroby nohou, způsobené příliš dlouhým stáním ve studené vodě
zákopů, nové druhy úplavice a pod., ale žádná z těch nemocí se nevyvinula tak, aby
válčení znemožnila.

Za touto frontou se celý život národů vedoucích válku měnil čím dále tím více
v úlohu zaopatřit! si zásoby potravin, střeliva a nade všecko lidí, kteří by nahradili
ty, kdo den za dnem byli zabíjeni nebo mrzačeni. Němci měli štěstí, že měli značný
počet velikých obléhacích děl na hraniční pevnosti; tato mohla nyní rozstříleti
zákopy silně výbušnými střelami, úloha to, ke které nebyla zhotovena. Spojenci měU
za prvních let mnohem méně velikých děl a střeliva a jejich ztráty byly trvale větší
než německé.

V první polovici r. 1916 byl úžasný německý nápor na Francouze kolem do kola
Verdunu. Němci utrpěli obrovské ztráty a byli zadrženi, ač vnikli několik kilometrů
hluboko do francouzských linií. Francouzské ztráty byly právě tak veliké, ne-li větší.
„Ils ne passeront!” (neprojdou) říkala a zpívala francouzská pěchota —
a dostála slovu.

813

Východní německá fronta byla rozsáhlejší a opatřena méně soustavně zákopy,
než západní. Po nějaký čas se ruské armády přes tannenberskou pohromu dále
tlačily na západ. V3d;lačily Kakušany téměř z celé Haliče, dobyly 2. září 1914 Lvova
a 22. března 1915 veliké pevnosti Přemyslu. Ale když se Němcům nepodařilo prolo¬
mit! západní frontu spojenců a když i spojenecká ofensiva, podniknutá bez vhodného
materiálu, se potkala s nezdarem, obrátili se Němci na Rusko a novým použitím
hromadné dělostřelby zadali Rusům řadu těžkých ran nejdříve na jižní a pak na
severní frontě. 3. června bylo Přemyslu opět dobyto, celá ruská linie byla zatlačena
a 18. září se dostalo do německých rukou i Vilno.

23. května 1915 se připojila k spojencům Itálie a vyhlásila Rakousku válku
(Německu vyhlásila válku teprve o rok později), vrazila přes východní hranici na
Gorici (která padla v létě r. 1916) , ale její zakročení v té době nepomohlo mnoho ani
Rusku ani oběma západním mocnostem. Zavedla pouze nové zákopové válčení ve
vysokých horách své malebné severovýchodní hranice.

Zatím co hlavní fronty čelných bojujících států byly v naprosté nečinnosti, jež
neobyčejně vyčerpávala, pokoušely se obě strany obejiti frontu svých protivníků.
Němci zbudovali řadu zeppelinů a později aeroplánů, jimiž útočili na Paříž a na
východní Anglii. Útoky tyto byly zřejmě namířeny na skladiště, továrny na střelivo
a podobné body vojensky důležité, ale ve skutečnosti se házely bomby i na obydlená
místa.

S počátku nebyla těmito útoky způsobována příliš veliká škoda, později vzrůstala
velikost i výbušná síla střel, značný počet lidí byl zabit nebo zraněn a účinky se
dostavily. Angličany tyto útoky rozhořčily v nejvyšší míře. Ačkoliv Němci měli
zeppeliny už několik let, žádný významný odborník ve Veliké Britanii nepomýšlel

Přeprava anglických děl na západní frontě 1916

814

vymysliti si něco proti nim a teprve pozdě r. 1916 byl zhotoven dostatečný počet
protilétadlových děl a na zeppeliny byli podnikány soustavné útoky letecké.

Pak přišla na zeppeliny řada pohrom a od jara r. 1917 se jich užívalo už jen pro
výzkum moří a na jejich místo nastoupily útoky vehkých aeroplánů (Gotha). Po
létě r. 1917 navštěvovaly tyto stroje soustavně Londýn a východ Anglie. Po celou
zimu r. 1917 — 1918 znal Londýn dobře za každé měsíční noci výstražné bouchání děl,
pronikavý pískot policejního poplachu, spěšné vyklízení ulic, vzdálené dunění desítek
a set protilétadlových děl, vše rostlo v divoký lomoz, hukot a praskot, bylo slyšeti
svist létajících šrapnelů a na konec — prorazil-li některý z útočníků blokádou —
temné, těžké bouchnutí praskajících bomb, a za umlkající dělové palby zazněl nena¬
podobitelně hučivý zvuk hasičských stříkaček a spěchajících ochranných vozů . . .
Tyto zkušenosti vtiskly každému Londýňanovi válku trvale do paměti.

Zatím co Němci takto doráželi ve vzduchu na nervy nepřátelského obyvatelstva,
útočili také na zámořský britský obchod všemi prostředky, které měli v moci. Na
počátku války měli po světě roztroušeny ničitele obchodních lodí a loďstvo mohut¬
ných moderních křižníků v Tichém oceáně, totiž Scharnhorst,Gneisenaii^
Leipzig, Nůrnberg a Dresden. Některé ze samostatných křižníků (zvlá¬
ště E m d e n) zničily mnoho obchodních lodí, nežli byly chyceny, hlavní loďstvo
zajalo slabší britské lodi na pobřeží čilském, a 1. listopadu 1914 potopilo G o o d
Hope a Montmouth. O měsíc později byly tyto německé lodi přepadeny loď¬
stvem britským a všechny (až na Dresden) potopeny admirálem Sturdeem v bitvě
u Falklanských ostrovů. Po této srážce měli spojenci nepopěrnou nadvládu na
hladině mořské, které nikterak neotřásla veliká námořní bitva u Jutska (31. května
1916).

„Na západní frontě kliď'

815

Potopení Lusitanie 7. května 1915

Němci soustřeďovali svoji pozornost čím dále tím více na válčení podmořské. Od
počátku války měli značné podmořské úspěchy. Jediného dne (22. září 1914) potopili
tři mocné křižníky Aboukir, Hogue a Cressy s 1473 muži. Po celou válku
zajímaly britské lodi; s počátku upozorňovali cestující a prohledávali obchodní lodi,
ale pak toho nechali z bázně, aby nebyli zaskočeni, a na jaře r. 1915 počali potápěti
lodi bez ohlášení.

V květnu r. 1915 potopili velikou převozní loď L u s i t a n i i bez varování, při
čemž utonul větší počet amerických občanů. To proti nim rozhořčilo americké cítění,
ale možnost, že poškodí a snad pokoří Britanii podmořskou blokádou, byla tak veliká,
že potápěli lodi stále silněji, nehledíce ňa nebezpečí, že zatáhnou Spojené státy do
kruhu svých nepřátel.

V této době ohrožovaly Egypt velmi špatně vyzbrojené turecké síly přes poušť
sinajskou.

Zatím co Němci takto doráželi na Britsko, svého nejméně dostupného a nejhroz¬
nějšího soupeře, ve vzduchu a pod mořem, pustili se Francouzi a Britové do nešťast¬
ného námořního útoku na východě proti ústředním mocnostem přes Turecko. Gali-
polské tažení bylo pěkně vymyšleno, ale hanebně provedeno. Kdyby se bylo podařilo,
byli by se spojenci roku 1915 zmocnili Cařihradu. Ale Turci věděli o tomto úmyslu
již dva měsíce napřed předčasným bombardováním Dardanel v únoru, plán byl asi
také prozrazen řeckým dvorem a když konečně britské a francouzské vojsko přistalo
v dubnu na galipolském poloostrově, našlo tam Turky dobře zakopané a lépe vyzbro¬
jené, pro zákopovou válku než byli Britové a Francouzi.

Spojenci se spoléhali, pokud šlo o těžké dělostřelectvo, na veliká lodní děla, která
byla poměrně neúspěšná při boření zákopů, a mezi všemožnými věcmi i kterých
nepředvídali, nepředvídali také nepřátelské ponorky. Ztratili několik velikých bitev-

816

nich lodí; ty utonuly v těchže jasných vodách, nad nimiž se lodi Xerxovy kdysi
plavily k svému zlému osudu u Salaminy.

Galipolská výprava svědčí jak o hrdinství, tak o ubohosti spojenců; je to příběh
plný odvahy a neschopnosti i ztráty na životě, materiálu a vážnosti, vrcholící
v ústupu v lednu 1916.

V těsném spojení s kolísáním Řecka za té doby byl vstup Bulharska do války
(12. října 1915) . Bulharský král váhal více než rok s rozhodnutím mezi oběma stra¬
nami. Nyní ho zřejmý nezdar britský u Galipole, spojený se silnými rakousko-němec-
kým útokem na Srbsko, zatlačil k ústředním mocnostem. Zatím co Srbové byli
v horkém boji s rakousko-německými vetřelci na Dunaji, přepadU je Bulhaři zezadu
a v několika týdnech byla země úplně podrobena. Srbská armáda vykonala strašný
ústup albánskými horami k mořskému břehu, kde její zbytky byly zachráněny
spojeneckým loďstvem.

Spojenecká vojska přistala u Solunu v Řecku a vnikla do vnitrozemí k Monastiru,
ale nedovedla posk3d:nouti Srbům účinnou pomoc. Solunský plán zpečetil osud
výpravy galipolské.

Na východě v Mesopotamii učinili Britové, užívajíce hlavně vojska indického,
ještě vzdálenější boční útok na ústřední mocnosti a v listopadu roku 1914 přistala
u Basry armáda, velmi špatně opatřená na toto tažení, a razila si následujícího roku
cestu k Bagdadu. Dobyla vítězství u Ktesifonu, starého arsakovského a sasanov-
ského hlavního města, asi 40 km od Bagdadu, ale když došly Turkům veliké posily,
ustoupila do Kutu a tam pod generálem Townshendem byla obklíčena a vyhladověna,
takže se musila vzdáti 29. dubna 1916. Všechny tyto podniky ve vzduchu, pod mořem,
v Rusku, v Turecku a v Asii pomáhaly hlavní frontě, rozhodné frontě mezi Švýcar¬
skem a mořem; tam ležely zakopány hlavní miliony, učíce se pomalu nezbytným
metodám vědeckého moderního válčení. V používání aeroplánů se činily rychlé
pokroky. Na počátku války se jich hlavně užívalo pro výzvědnou službu a od Němců
k označování místa, kam mají děla stříleti. Boj ve vzduchu byl něco neslýchaného.
Roku 1916 měly aeroplány strojní pušky a bojovaly ve vzduchu ; jejich bombardo¬
vání nabývalo stále větší důležitosti, letci se naučili podivuhodně z letadel fotografo¬
vali, a ta část dělostřelby, ke které je potřebí aeroplánů a pozorovacích balonů, se
nesmírně rozvinula. Ale vojenský duch se stále ještě protivil tankům, rozhodné to
zbrani v zákopové válce.

Mnoho inteligentních lidí mimo vojenské kruhy to chápalo docela jasně. Použití
tanků proti zákopům byl prostředek docela zřejmý. Leonardo da Vinci vynalezl
primitivní tank, ale kterého vojenského ,, odborníka” kdy napadlo studovali Leo-
narda? Brzy po jihoafrické válce r. 1903 byly v časopisech povídky, popisující
vymyšlené bitvy, ve kterých vystupovaly tanky, a úplný model tanku, zhotovený
J. A. Corrym, byl ukazován r. 1911 britským vojenským úřadům, které jej ovšem
zavrhly. Tanky byly vynalezeny a znovu vynalezeny, dříve než válka počala. Ale
kdyby byla celá věc zůstala v rukou vojenských, nebylo by se tanků užívalo.

Teprve na důrazný popud Windstona Churchilla r. 1915 — 1916 v britské admira-
litě se počaly stavětí první tanky, které byly poslány do Francie přes nejrozhořče¬
nější odpor. Za užívání tanků děkuje vojenská věda britskému loďstvu, nikoli
vojsku; také němečtí vojenští odborníci byli proti nim zaujati. V červenci r. 1916
Sir Douglas Haig, britský vrchní velitel, počal velikou ofensivu, která však nepro-

817

razila německými liniemi. Na některých místech postoupil o několik kilometrů, na
jiných byl úplně poražen. Nové britské armády utrpěly strašné krveprolití, ale tanků
neužil.

V září, když už doba příliš pokročila, aby se mohla podniknout! trvalá ofensiva,
se ukázaly tanky po prvé ve válce. Britští generálové jich uvedh několik v činnost,
ale ne příhš rozumně. Účinek na Němce byl hluboký, způsobily cosi jako paniku
a není pochybnosti, kdyby se jich bylo používalo v dostatečném počtu v červenci
a kdyby s nimi byl zacházel generál, který by měl dostatečnou fantasii a energii, že
by byly tam a tenkráte skončily válku. Tehdáž byli spojenci na západní frontě
silnější nežli Němci. Poměr byl zhruba sedm ke čtyřem. Rusko, ačkoliv se rychle
blížilo vyčerpání, stále ještě válčilo, Itálie těžce dotírala na Rakousko, a Rumunsko
právě vstupovalo do války na straně spojenců. Ale ztráta lidí za této neblahé
červencové ofensivy a nedostatečnost britského vojenského vedení přivedla věc
spojenců téměř na okraj záhuby.

Britský nezdar ihned posílil německé sebevědomí; obrátili se proti Rumunům
a zima r. 1916 viděla, jak Rumunsko stihl týž osud, který stihl Srbsko roku 1915.
Rok, který počal ústupem od Galipole a vzdáním Kutu, skončil zničením Rumunska
a výstřely, které v athénském přístavě vypálily royalistické davy na francouzské
a britské mužstvo, vystupující z lodí na břeh. Vypadalo to, jako by král Konstantin
řecký hodlal vésti svůj národ do šlépějí krále Ferdinanda bulharského. Ale pobřežní
čára řecká jest vydána se všech stran námořní akci. Řecko bylo blokováno a fran¬
couzské vojsko ze Solunu se spojilo s italským vojskem z Valony, aby odřízlo řeckého
krále od jeho ústředních evropských přátel. V červnu 1917 byl Konstantin spojenci
donucen se poděkovat! a jeho syn Alexander se stal králem místo něho.

Nový galatský most v Carihradé

818

Celkem vypadaly na konci r. 1916 věci pro hohenzollerský imperialismus mnohem
méně nebezpečně nežli po nezdaru prvního velikého náporu na Marně. Spojenci ztra¬
tili dvě léta. Belgie, Srbsko, Rumunsko a veliká území ve Francii a v Rusku byla
obsazena vojsky rakousko-německými. Protiútok za protiútokem se hroutil a Rusko
se nyní nachylovalo k pádu. Kdyby bylo bývalo Německo tehda moudré, mohlo míti
rozumný mír. Ale ta trocha úspěchu vstoupla jeho imperialistům do hlavy. Nechtěli
bezpečnost, nýbrž triumf, ne světové blaho, nýbrž světové panství. „Světová moc
nebo pád” bylo jejich heslo; jejich protivníci neměli jiné možnosti než bojovati do
Samého konce.

9. Světová válka od zhroucení Ruska až do přiměří

Na počátku roku 1917 se Rusko zhroutilo.

Tou dobou tlačil nesmírný útisk války těžce na všechno evropské obyvatelstvo.
Všude nastal veliký nepořádek v dopravě, nemohly se konati obvyklé opravy
a výměna lodí, železnic a pod., materiál se všude opotřebovával, výroba potravin se
zmenšovala, průmysl ztrácel čím dále tím větší počet lidí, přestala výchovná práce
a obvyklá bezpečnost a poctivost života se neustále tratila. Nikde nebylo řádné
vedoucí moci, která by udržovala pořádek, když všude byly obvyklé svazky zpře~
trhány a jemná pouta míru byla nahražena hrubou surovostí , .pořádku” vojenského.

Cím dále tím více evropského obj^atelstva bylo odváděno z okolí a z podmínek,
na které bylo zvyklé, do nových poměrů, které je skličovaly, rozčilovaly a znemrav-
ňovaly. Ale Rusko trpělo tímto všeobecným vyvrácením civilisace z jejích kořenů
nejdříve a nejvíce. Ruské samoděržaví bylo nepoctivé a neschopné. Car jako mnozí
z jeho předků se nyní oddal pošetilému pobožnůstkářství a dvůr ovládal náboženský
podvodník Rasputin, jehož ,, bohoslužba” byla nevýslovná zkaženost a hanebně
páchnoucí pohoršení před tváří celého světa. Pod vládou tohoto špinavého mysti-
cismu prohrály lenost a darebáctví válku.

Ruského vojáčka posílah do bitvy bez děl a střelecké přípravy, ba i bez nábojů ;
důstojníci plýtvali životy vojska v deliriu mihtaristického nadšení. Na čas trpěli
vojáci němě, jako trpí zvířata; ale je hranice, za kterou přestává trpělivost i nejne¬
vědomějších. Hluboká nechuť k carismu prostupovala těmito armádami zrazovaných
a obětovaných lidí. Od konce r. 1915 bylo Rusko pramenem stále rostoucích úzkostí
pro své západní spojence. Po celý rok 1916 zůstávalo především v obraně a šla pověst
o zvláštním míru s Německem. Rumunsku poskytlo málo pomoci.

29. prosince 1916 byl mnich Rasputin zavražděn při hostině v Petrohradě a byl
učiněn opožděný pokus uvésti carismus do pořádku. V březnu spěly věci rychlým
spádem; hladové vzpoury v Petrohradě se rozvíjely v revoluční dumu, zákonodárný
to sbor; stal se pokus uvězniti hberální vůdce, utvořila se zatímní vláda pod knížetem
Lvovem a 15. března se car vzdal vlády.

Na čas se zdálo, že bude možná umírněná a kontrolovaná revoluce — snad pod
novým carem. Pak bylo zřejmo, že byla v Rusku důvěra příliš hluboko podkopána,
aby něco takového bylo možné. Ruský lid byl až k smrti unaven starým pořádkem
věcí v Evropě, cary, válkami a velmocmi; potřeboval co nejrychlejší úlevy z nesne¬
sitelné bídy. Spojenci neměli pochopení pro ruskou skutečnost; jejich diplomati

81&

Moře

2Z.xÁfi 2Fi britské křixnity
potopa^ ponorkami

l.list. Nim. vťfiiahrč

v Jiin, Tichém. occánS
S.pros. Bitva, u ostrovů

EM-KUANrDSK'?^

Fbtopena LusiňasitA

r:<

íů
N.

O ^

^ O

o n

3Ltev -Bitva. U.JUT3KR
O
O
-Ci

31. led. Nimecké prohlasín.é
■ o -na-obiruKienJ panar/co-
viuSkít vedeJítarnu, .

i '>

1 ^

t z,

2.liat. Fbdsdrti iaďpoia-
pc na. poTiortcotc.^
7. '• Uzpoitra, nďm.TtdrTwíi
niku.

Í914-

Í915

i9í6

1917

Z9í.TAVT<íl ER03rT:?E

BRITSKO FRAJTeiE TÍĚMEGKO

^Z.srp.NÍnici vnUcnou doFran.ctz
7. >» " n » Selifie

9.srp. Pdd iMTYC-iWX *

20. srp. Obs&zen. BRU-SEL
^ w ^ ^ -3. 5rp. - ^NIOHS

/ 1..2jáT\.Nem,u. Ajnicrtsu % SoIssotvll
V«- -io, září. BITV^ nad ARITOU- ^

•*****'*“*»^i*»— ^ Jlémci LLStoupt k .RLsne,

v— S řťj . nabyto Ant wciy

;^ŘÍjrLlst. ň-vni btiva. « YPR^S'

ZB.án. Nimci poprvé aíijt vrhaců. plamenu
OubenA^^^ SiřvsL uYPRíS ‘á

KvéieTVXrncc užylpoprve atrar-
X^^nýdi plynu

Červenec • Qf^naCva. kor^n prince ■'

. c^r

ArgonnácK

-7^

Zkáza.

zepelvnů

^ 2l.Un5m ^ .

Bitvy

VERPUWU . ,

Ccrvc. Podtek ^
^>j^qfen5tVy na 50/1A1E.

Zafi — Thprve pouSito

I řankú

.0^ !

V'..-

6</«a. Sp. Sť.

yyhlás {válku

19Í8

o Brc^^l^^rť jc tcoiy/tVa'

^ |// tíincl&tbur^vu. LnU “

,->^^Kvíť. Kozdar fxanc. ofenaiyy

fronti_ X c'^ U

""V"" \c.<^ ^

I LlstŘ^tVýíPct Cambrai

i\.\ed. Prvni HmariÍA.n{ NEMECKE

na fronli ^ VOJSKO
_ . ' .^vBratL. Gouphova oofiTomA Z

Axr^ns f/^m.úiok naypnskoufivi

p Sy.áub.Kim.dobiuiou Mí Hemmel
h^Z2.Vv. Mim. úiajic na. Msruí

‘^^o.k.v. NimcC dojdou ItAíarní
' k- ^ 13. června Fhinc.protiúiok.

iroma ^ rv.

'skoufřot^h

(^•‘^S.ťíce Bitva u CKateau-Thierry

o '^IP‘lumerova ofeitsLva na svveri
riA Somm^

. yoeobee.ném,. ústup ^

•.^X^c>nr li

Z.Uet. Britové ve\ŠLzníizttnA5
v 6. ** ámcričaríé v »Scclartu.
H.list.pociepsiúwY^ÍIi^mi

ITALTB

ZZ.kv. vyhidsi vaiku.

Rafusvcsku.

Kvit. Rakouská, o^nsiva.
z Trtderrtska

9.^rp. Italové dobudou

Qoricc

24áij. Ném .-rakouská.
cfrns ivd. : Ital .pohroma.^
CCAporettp);Jiaku:íanc
ohroittji Benátky

Rakouské

VOJSKO
z RUSKA

Ozrven ■- Bakous/sí oRn-
jiya napiavaké fron¬
ta: o/ěnsvva zhroutí ,

29.ř\j. Ihstup Itálie
■é.list. Rakouská kapitulace
lO.list. IbalskýkráJ vTerslu

Ruska neznali. Byli to uhlazení pánové, kteří upírali svoji pozornost spíše na ruský
dvůr než na Rusko a nevěděli si za nových poměrů vůbec rady. Mezi diplomaty bylo
málo dobré vůle pro republikánství a byla zřejmá náklonnost překážeti nové vládě
co nejvíce. V čele ruské republikánské vlády byl výmluvný a romantický vůdce
Kerenský, který cítil, jak na něj doma útočí mocné síly hlubokého revolučního hnutí,
„sociální revoluce”, a kterého vítali spojenecké vlády za hranicemi chladným pokrče¬
ním ramen. Jeho spojenci mu nedovolili, aby dal ruskému lidu pozemky a zahraniční

820

HUvníVtCKOIím
FRONTA RUSKO

2.srpna Rusko vpa. dru^ do Nin^cke^'^^

2&.zvp.hiKiu Rusowd

, TANWEíVBERKU X obSAdí
,4, , / Itali^

.v®>v* 3.2aří Rusovi dobudou

^ ' / lvova

• i3.řij. -líocizc

-V

ZZ-bř/^Kusové dobudouVřatrtyšiu.
/YtT^irt podnikA^i hrontad-
^^tou cUlastřť/rckou o/ensL-

Girvcn - Přemyálu ^novudobyto
VELK^ RVISK^ *
USTUp^
l6.2Ářt Paď Vtlrut

, I

SRBSKO TURECKO ■ AnXKA

í '

I 2ÁESOPOTAMIE

eÍNAa.

Tichý oadn

iS.bř. Ceir se podikufe

Trvhí Revoluce

RUMUNSKO

ZJ.srp. \yhlisC válku

Rakuéajzé a Ifámci
pod řdikcnhsynem
a Maelcensanem
rozdrlv
Rumu-fis/co

Červe Poslední TiLsIoá ořensiuA
v HALIČI

7.ii5t. Bolševická cevoUece .

15. pros. primeri v BRESTU-LITS V.

^ ^ j

^ :

2.hr. Můr v BRZSTU-LITBVSI^ÍPÍ
Jíámci v Ukryiná,jKbr.zabarou Odésw

/Srbsko celí
s lisptíchem.
ra-k-ouským.
dtoJctlm,

Zf.liat Bcitové
I ZAberou fiaSru

' ■ I

I 1

'í^Tw^^SJ^ WUtízslvéhol
průplavu |

i&.lÁri..Počiil vdíiýTA-
kou^- nžnuacký útok
5. řtj ^^uíq

BUIHARSKO

IZ.říj. ivUkadrbsku

Sírbskx) tlplrtě
rozjii'citio meň
Bulharskem, a
lift řad nCmt.
'nocritístrx.i

27.Z3K Spqi.
Sř.jihoůfi'
trniknoiído
nimec. i. -z.
^rLký
KijNiboufan
gen.. De \dile.
í.pros.Me.
\Vet zApt

fS.čca Cduňď
Bctha Jabudt _
nřm./.-er.^fr.

7.}w. Kumunsko pod-
ptáe mirs tlstřed.
niocnostnd

22.1ÍS1, BUuau.

Ktestfonu
l.přws. Britové
ustoupí^ Ku(u

ObLáhÁni

KUTU

29.<iub. lownshená
3e -vzdá

Postup

yen.Ma.ude

Zk ín\,,3j-Ux3vé znovu -
dobudou Kutu
11. bň Ba^ibxlu

29. srp.

JíarflSrtlBnd
zjiberepsi.

Ssmoiské
ji. září

AiíStrálU
, zabere
•tt 3 námec .

■2 J KfJuinCtt

mš

^ I

í I

Ě 'ri

■S .s

Jfďmcip

Jíimeáiz-

yých-Kfr.

^upljio

vypuzeni

Í916

í9l7

vyhlásí.
. x/Álku,.

1918

mír. Francouzský a britský tisk štval svého vyčerpaného spojence k nové ofensivě,
ale když Němci učinili silný útok na Rigu na souši i na moři, britská admiralita
váhala poslati tam baltskou výpravu na ulehčení.

Nová ruská republika musila bojovati bez opory. Třeba konstatovat!, že spojenci
přes svoji velikou námořní převahu a přes trpké protesty anglického admirála lorda
Fishera (1841 až 1920) nechali až na několik podmořských útoků Němcům úplně
volné pole na Baltském moři po celou válku.

H. G. Wells, Dřjiny svŽta — 52.

821

Masy ruského lidu byly odhodlány válku ukončiti. V Petrohradě vstoupil v život
sbor, zastupující dělníky a obyčejné vojáky, sovět, a tento sbor se hlasitě dožadoval
mezinárodní konference socialistické ve Stockholmu. V té době byly v Berlíně bouře
z hladu, válečná únava v Rakousku a Německu byla hluboká a není pochyby, jak
vidíme z následujících událostí, že taková konference by byla urychlila rozumný mír
a na demokratickém základě r. 1917 i německou revoluci.

Kerenský zapřísahal své západní spojence, aby tuto konferenci dovolili, ale ti^
obávajíce se světového výbuchu socialismu a republikanismu odmítli přes příznivou
odpověď malé většiny britské Labour Party. Nemajíc ani mravní ani hmotné pod¬
pory od spojenců bojovala ruská „umírněná” republika dále a v červenci učinila
poslední zoufalý pokus o ofensivu. Ta se po několika předběžných úspěších a po
novém velikém vraždění Rusů nezdařila.

Došlo se na samou hranici ruské trpělivosti. V ruských armádách vypukly nyní
vzpoury, zvláště na severní frontě, 7. listopadu 1917 byla vláda Kerenského svržena
a k moci se dostala vláda sovětská, řízena bolševickými socialisty pod Leninem, která
pracovala pro mír bez ohledu na západní moci. Rusko bylo z války nadobro vyřáděno.

Na jaře r. 1917 došlo k nákladnému a neúspěšnému francouzskému útoku na
frontě champagnské, který nepřátelské fronty neprolomil a způsobil nesmírné ztráty.
Koncem r. 1917 nastalo pak období, kdy události mohly býti Německu příznivé,
kdyby byla jeho vláda bojovala raději za bezpečnost a za zdar nežli z pýchy a pro
vítězství. Ale až na samý konec, až do nejposlednějšího vyčerpání bylo obyvatelstvo
ústředních mocí nuceno uskutečňovati nemožný světový imperialismus.

Proto bylo nezbytno, aby se Německo Britanii nejenom ubránilo, nýbrž aby ji
přemohlo, a proto zatáhlo do kruhu svých nepřátel i Ameriku. Během roku 1916
ponorková válka stále vzrůstala, ale doposud šetřila neutrálních lodí. V lednu 1917
byla prohlášena úplnější „blokáda” Veliké Britanie a Francie a všechny neutrální
moci dostaly výstrahu, aby svoje lodi vzdálily z britských moří. Počalo bezohledné
potápění lodí celého světa, které přimělo Spojené státy, že vstoupily do války 6.
dubna 1917. Během r. 1917, zatím co se Rusko hroutilo a stávalo se bezmocným, se
americký národ měnil rychle a vytrvale ve velikou vojenskou moc. Ale neobmezená
ponorková válka, pro kterou se němečtí imperialisté odvážili uvaliti na sebe tohoto
nového protivníka, nebyla tak úspěšná, jak doufali. Ukázalo se, že britské loďstvo je
mnohem vynalézavější nežli britské vojsko; rychle rozvinulo proti ponorkám
obranné prostředky pod vodou, na hladině i ve vzduchu a asi po měsíci vážného
ničení přestala pohádka o potápění lodí. Britové pokládali za nutné, aby upravili
rozdílení potravin, ale tato úprava byla dobře vymyšlena a dobře prováděna, obe¬
censtvo projevovalo znamenitého ducha a porozumění a nebezpečí hladu a sociálního
nepořádku bylo včas zamezeno.

Ale německá císařská vláda zachovávala stále svůj směr. Jestliže ponorky neudě¬
laly všecko, co se od nich očekávalo a jestliže americké armády se sbíraly jako
bouřlivé mračno, bylo Rusko nadobro zkrušeno ; a v říjnu podzimní ofensíva téhož
rázu, která zdrtila Srbsko roku 1915 a Rumunsko roku 1916, se obrátila nyní se
zničujícím účinkem proti Itálii. Italská fronta se zhroutila po bitvě u Caporetta,
rakousko-německá vojska se valila do Benátská a dostala se téměř až na dostřel
k Benátkám. Německo se nyní domnívalo, že má právo chovati se k Rusům, nabíze¬
jícím mír, velkopansky, a mír brest-litevský (2. března 1918) naznačil západním

822

spojencům, co by pro ně znamenalo německé vítězství. Byl to ponižující a bezohledný
mír, diktovaný s nejvyšší zpupností sebevědomých vítězů.

Po celou zimu se německá vojska přesunovala s fronty východní na západní
a nyní na jaře 1918 opotřebované nadšení hladového, unaveného a krvácejícího
Německa bylo vybičováno ještě k jednomu vrcholnému lúsilí, které mělo opravdu
a skutečně válku ukončiti. Americké vojsko bylo již ve Francii, ale hlavní jádro
americké armády bylo stále za Atlantickým oceánem. Byl nejvyšší čas zasadit
konečnou ránu i na západní frontě, měla-li taková rána vůbec býti zasazena.

První útok byl veden proti Britům na Sommě. Nevalní generálové jízdy, kteří
stále veleli na frontě, na které jízda byla zbytečným břemenem, byli vyrušeni ze své
dřímoty; a 21. března v „Goughově pohromě” pátá britská armáda byla v nepo¬
řádku zahnána až téměř do Amiensu. Řevnivost britských a francouzských generálů
překazila spojené velitelství spojeneckých armád ve Francii a za Goughem nebylo
žádné všeobecné reservy. Spojenci ztratih téměř tisíc děl a desetitisíce zajatců.
Během dubna a května následovala na spojenecké frontě jedna německá ofensiva
za druhou. Němci málem prolomili severní frontu a hnali se zase k Marně, které
dostihli 30. května 1918.

To byl vrchol německého úsilí. Za ním nebylo nic jiného než vyčerpaný domov.
Marsal Foch byl pověřen vrchním velením všech spojeneckých armád. Četná vojska
spěchala z Britanie přes Kanál a Amerika posílala nyní do Francie statisíce lidí.
V červnu podnikh unavení Rakušané poslední útok v Itálii a zhroutili se italským
protiútokem. Počátkem června počal s protiútokem Foch. Během července se proud
obrátil a Němci ustupovali. Bitva u Chateau-Thierry (18. července) ukázala jakost
nových amerických armád. V srpnu se pustili Britové do velikého a úspěšného nárazu
a V5rpuklina německé fronty naproti Amiensu povolila a rozbila se. 8. srpen, praví
Ludendorff , byl černým dnem v dějinách německé armády. Britský útok na Hinden-
burkovu linii v září zajistil spojenecké vítězství.

Německo bylo hotovo. Bojovný duch zmizel z jeho armády a prosinec byl svěd¬
kem porážky a ústupu celé západní fronty. Počátkem listopadu byla britská vojska
ve Valenciennes a Američané v Sedanu. Také v Itálii byly rakouské armády v ne¬
pořádném ústupu. Nyní se hohenzollerské a habsburské síly všude hroutily. Konečná
zkáza byla úžasně rychlá. Francouzi a Angličané nemohli věřiti svým novinám, které
jim den za dnem ohlašovaly zajetí několika set děl a mnoha tisíc zajatců.

Veliká spojenecká ofensiva proti Bulharsku v září způsobila v této zemi revoluci
a mírové návrhy. Následovala turecká kapitulace koncem října a rakousko-uherská
3. listopadu. Stal se pokus v3rvésti německé loďstvo k poslední bitvě, ale námořníci
se vzbouřili (7. listopadu).

Císař a korunní princ se ztratili spěšně a bez kouska důstojnosti do Holandska.
11. listopadu bylo podepsáno příměří a válka byla u konce.

Válka trvala čtyři a čtvrt roku a poznenáhlu zatáhla téměř každého aspoň v zá¬
padním světě do svého víru. V bitvách bylo zabito více než osm milionů lidí a 20 — 25
milionů zemřelo útrapami z následků války. Desítky milionů trpěly a byly zeslabeny
podvýživou a bídou. Veliká část všech žijících lidí byla zaměstnána ve válečném díle;
byli cvičeni ve zbrani, zhotovovali munici, byli zaměstnáni v nemocnici a pracovali
náhradou za ty, kteří šli do armád a jinam. Obchodníci se přizpůsobili metodám

823

nutným k úspěchu ve světě, který prožíval krisi. Válka se opravdu stala ovzduším,
životním zvykem, novým společenským pořádkem. Pak náhle skončila.

V Londýně bylo prohlášeno příměří 11. listopadu asi v 11 hodin dopoledne. Způ¬
sobilo podivné zastavení všeho běžného života. Kontoaristé se vyhrnuli z písáren
a už se nevrátili, příručí opustili svoje krámy, omnibusoví průvodčí a vozkové vojen¬
ských nákladních vozů si jeh kam sami chtěli s nákladem užaslých a veselých cestu¬
jících, které sebrali a kteří nesměřovali nikam a bylo jim jedno, kam jdou. Velikán¬
ské nezaměstnané zástupy zatarasovaly ulice a každý dům a krám, který měl pra¬
pory, je V5rvěsil. Když nastala noc, mnohé z hlavních tříd, které byly po mnoho
měsíců drženy v temnotě pro letecké útoky, byly jasně osvětleny. Bylo velmi podivné
viděti opět shromážděné davy, tísnící se v umělém světle. Nikdo neměl cíle, každý
cítil jakousi napiatou a bolestnou únavu. Konečně tomu byl konec. Už nebude
vraždění ve Francii, už nebudou letecké útoky — všecko bude lepší.

Lidem se chtělo smáti i plakati — - ale nemohli nic z toho. Nadšení mladíci a mladí
vojáci na dovolené utvořili slabé, ale hlučné průvody, které si razily cesty všeobecným
prouděním a staraly se podle možnosti o obveselení. Zajaté německé dělo bylo vyve¬
zeno z Mali, kde byla vystavena veliká řada takových trofejí, na Trafalgar Square
a jeho podstavec spálen, byly házeny prskavky a rakety. Ale bylo málo opravdové
radosti; téměř každý příliš mnoho ztratil a příliš mnoho trpěl, aby se mohl srdečně
radovati.

824

KAPITOLA XXXIX

Nynější stav lidstva a vyhlídky do budoucnosti

1. Doba mravního vyčerpáni

Svět západních evropských civilisací za 4 nebo 5 let, která následovala po konci
světové války, byl jako člověk, na kterém byla hodně zhruba provedena velmi těžká
chirurgická operace a který si ještě není jist, bude-li zíti dále nebo není-li poraněn
tak hluboce a těžce, že mu nezbývá než padnouti a zemříti. Byl to svět oslepený
a omámený. Německý militaristický imperialismus byl poražen, ale za hroznou cenu.
Málem by byl zvítězil. Všechno šlo nyní, kdy přestal tlak toho zápasu, dále svou
cestou, ale jaksi rozházeně, nejistě a potácívě. Byl všeobecný hlas po míru, všeobecná
touha po ztracené svobodě a blahobytu předválečných časů, ale bez moci a vůle
dosáhnout! těchto věcí a zajistit! si je.

Po mnohých ztrátách nastalo všude veliké zhoršení. Právě tak jako v římské
republice pod dlouhým tlakem punských válek, tak také n3nií bylo plno násilí a kru¬
tosti a hluboké zhoršení finanční a hospodářské mravnosti. Ušlechtilí duchové se
věnovali svobodně naléhavým požadavkům války, ale chytří a nízcí lidé ze světa
obchodního a peněžního se dívali na křečovité záchvěvy doby a pevně ovládah hospo¬
dářské zdroje a politickou moc svých zemí. Všude lidé, kteří před r. 1914 by byli
pokládáni za podezřelé dobrodruhy, si získávali moc a vUv, kdežto lepší lidé se dřeli
bez výsledku. Za poválečného vyčerpání bylo nesnadno obmeziti vliv těchto zbohat¬
líků, kteří nyní přišli k moci.

Během války se dály nezvyklé pokusy hromadné správy téměř ve všech válčících
zemích. Lidé si uvědomili, že společné prostředky obchodní za doby mírové, smlou¬
vání na trhu, odkládání prodeje na dobu příznivější se nesrovnávají s rychlými
potřebami války. Doprava, palivo, zaopatřování potravin a rozdělování materiálu
nejenom oděvního, stavebního a pod., nýbrž i muničního bylo postaveno pod veřejnou
kontrolu.

Rolníci nesměli už dávat půdu do nájmu ; dobytek se honil do ohrad a pastviny se
zorávaly s dovolením nebo bez dovolení vlastníků. Přepychové budovy a spekulační
akciové podniky se obmezovaly. Jakýsi socialistický stát se ustavoval ve většině
evropských válčících zemí. Dálo se to bez dlouhých okolků a bylo to nákladné, ale
bylo to účinnější, než neustálá, zmotaná honba za výdělkem, než spekulování a nepra¬
videlná výrobnost ,, soukromého podnikání”.

V prvních letech války byl také ve všech válčících státech velmi rozšířen cit bra¬
trství a potřeby sloužiti společnému zájmu. Prostí lidé obětovali všude život a zdraví
za to, o čem se domnívali, že je společným blahem státu. A naopak zase bylo slibo¬
váno, že po válce bude méně sociální nespravedlnosti a všeobecnější oddanost

825

společnému blahu. Ve Veliké Britanii na př. Lloyd George zvláště zdůrazňoval svůj
úmysl uČiniti z poválečné Britanie „zemi vhodnou pro hrdiny” a naznačoval pokra¬
čování tohoto nového válečného socialismu v době mírové řečmi velmi ohnivými
a krásnými.

Ve Veliké Britanii bylo vytvořeno ministerstvo přestavby, které mělo vymýšleti
nový a ušlechtilejší sociální řád, lepší pracovní podmínky, lepší bydlení, rozvoj
vzdělání, úplnou a vědeckou revisi hospodářské soustavy. Slovo „přestavba” zbarvo-
valo život a udržovalo všude naději zoufalého davu. Podobné sliby lepšího světa
udržovaly obyčejné vojáky ve Francii, v Německu a v Itálii. Ruské zhroucení způ¬
sobilo předčasné rozčarování a tak lidskými dušemi západní Evropy na konci války
proudily dva vzájemně si nebezpečné proudy očekávání. Lidé bohatí a dobrodružní
a zvláště noví váleční zbohatlíci činili opatření, aby předešli takovému vývoji věcí
jako na př. aby se doprava vzduchem stala majetkem státním, chtěli zase vyrvati
z rukou všeobecného veřejného prospěchu výrobu zboží, dopravu lodní i pozemní,
obchod hlavními plodinami a výrobky i veřejnou službu vůbec, a použiti toho všeho
k soukromému prospěchu, zajišťovali si držení novin a využívali za tím účelem
politického stranictví, kdežto masy obyčejných lidí viděly naivně v budoucnosti nový
společenský stav, založený téměř úplně pro jejich zájem a podle ušlechtilých vše¬
obecných myšlenek. Dějiny r. 1919 jsou z velké části nárazem těchto dvou očeká¬
vajících proudů. Vláda rychle odprodávala všechny výnosné veřejné podniky sou¬
kromým spekulantům . . .

Uprostřed roku 1919 byly pracující třídy po celém světě zřejmě zklamány a na¬
kvašeny. Britské ,, ministerstvo přestavby” a zahraniční úřady jemu podobné byly
pokládány za úřady, které jen podvodně chlácholí. Obyčejný člověk cítil, že byl okla¬
mán. Neměla nastati žádná přestavba, nýbrž toliko znovuzavedení starého pořádku
— jenom v drsnější formě, způsobené chudobou nové doby.

Po čtyři léta zatemňovalo válečné drama sociální otázku, která se rozvíjela
v západních civilisacích po celé devatenácté století. Nyní, kdy válka byla u konce, se
tato otázka objevila znova tak hole a vyzáblé, jako nikdy před tím.

Podráždění, útrapy a všeobecná nejistota nové doby byly ještě ztrpčovány hlubo¬
kými poruchami peněžními a úvěrovými. Peníze, spíše složitý výsledek vzájemného
dorozumění než soustava cen, přestaly míti ve válčících zemích podporu ve zlaté
měně. Zlata se užívalo toliko pro mezinárodní obchod a každá vláda vyrobila
nesmírné spousty papírových peněz pro domácí potřebu. Když se pobouraly válečné
přehrady, nastal v mezinárodním styku divoce se zmítající zmatek, zdroj to neštěstí
pro každého kromě několika hazardérů a zchytralých spekulantů. Ceny rostly
a rostly — a to mělo hrozný účinek na ty, kdo žili ze mzdy nebo z platu. Na jedné
straně se stavěl zaměstnavatel proti jejich požadavkům zvýšiti platy a mzdy, na
druhé straně potraviny, bydlení a ošacování byly čím dále tím dražší. A co bylo
hlavním nebezpečím — lid počal ztráceti důvěru, kterou vždy měl,
že trpělivost a ochotná píle, kterou projevoval, skutečně
ulehčí jeho strádání a obmezování.

Ve většině evropských zemí bylo nutně třeba domů. Za války se přestalo nejenom
stavětí, nýbrž i opravovati. V posledních měsících r. 1919 v samé Britanii se nedo¬
stávalo domů 250.000 až jednomu milionu domácností. Ve Francii a v Německu to
bylo ještě horší. Spousta lidí žila ve stavu zoufalé tísně a co nejnestydatější vydírání

826

nájemníků pokračovalo. Byl to stav vážný, ale ne beznadějný. Kdyby bylo bývalo
stejné nadšení, energie a sebeobětavost, které proudily za příšerné krise r. 1916,
mohla mnohem snažší úloha, jak zaopatřit! milionu domácností domy, býti rozřešena
asi tak za rok. Ale stavební materiál se žiúmyslně hromadil a neprodával, doprava byla
v nepořádku a soukromému podnikání se nevyplácelo stavětí domy za ceny,
za jaké je obyvatelstvo mohlo platiti. Soukromé podnikání, nehledě na řeči o potřebě
stavětí domy, nedělalo nic jiného, než hromadilo a schovávalo materiál a spekulovalo
s nájemným a s podnájemným. Žádalo dokonce stavební podporu od státu — aby
mohlo stavětí se ziskem.

Jiným příkladem takového vyděračství, jež nedovedlo rozřešiti problémy doby,
bylo veliké nahromadění a nepořádek zboží ve skladištích, protože nebylo dosta¬
tečných dopravních prostředků. Byla citelná potřeba laciných automobilů, které by
převážely zboží a dělníky. Ale soukromé podnikání v automobilovém průmyslu si
představovalo, že bude daleko výhodnější zhotovovat! nádherné a nákladné vozy pro
ty, kdož válkou zbohatli. Muniční továrny, vystavěné za hotové peníze, se mohly
snadno změniti v továrny pro hromadnou výrobu laciných automobilů, ale soukromé
podnikání trvalo na lom, aby tyto továrny zaplatil stát a nechtělo ani vyhověti
veřejné potřebě, ani to nedovolilo státu.

Stejně trvalo soukromé podnikání na tom, aby se přestalo pracovati v nově
zřízených státních loděnicích, ačkoli byla úžasná nouze o lodi.

Měna byla všude znehodnocena, ale soukromé podnikání velmi čile kupovalo nebo
prodávalo franky a marky a tím zlo zvětšovalo.

To jsou fakta, která dějepisec lidstvo musí zaznamenat! co možná bez poznámek.
Soukromé podnikání v Evropě r. 1919 — 1920 neukázalo ani vůle ani schopnosti jiti
vstříc naléhavým potřebám doby. Jakmile přestalo býti pod dohledem, začalo ihned
spekulovat!, hromadit! a vyráběti přepychové věci. Šlo za největším ziskem. Nepro¬
jevilo ani smyslu pro své vlastní nebezpečí a odporovalo každému předpisu obmeziti
a zmírnit! jeho zisky a učiniti se užitečným, třeba jen ve vlastním zájmu.

A to se dálo vůči nejpádnějším projevům naprosto zřejmého odboje evropských
mas proti tomu, aby se dále prodlužovaly útrapy a strádání, kterými trpěly. R. 1913
žily tyto masy jako žily od svého narození ; byly zvyklé na život, který vedly. Masy
z r. 1919 však byly vytrženy všude ze svého obvyklého života, byly v armádách,
byly v muničních továrnách atd. Ztratily svou povolnost a trpělivost, byly smělejší
a schopnější zoufalých činů. Veliké spousty lidí prošly takovým zesurovujícím cvi¬
čením, jako je na př. zacházení s bajonetem; naučili se divoce řáditi a mysliti méně
na to, že budou žabí jeti nebo budou zabíjeni. Sociální neklid se tedy stal mnohem
nebezpečnějším.

Ne že by byly masy měly nebo si představovaly nějaký plán nové sociální,
politické a hospodářské soustavy. Neměly a ani se nedomnívaly, že mají. Nedostatky,
které jsme vytkli v socialistickém plánu, nebyly pro ně tajemstvím. Stav věcí byl
totiž mnohem nebezpečnější. Tak se jim zprotivila běžná soustava, její přepych, její
plýtvání, její všeobecná bída, že se nestarali o to, co se stane potom, jen když ji mohli
zničiti. Byl to návrat k duševnímu stavu, srovnatelnému s tím, který umožnil zkázu
římské říše.

Všude v Evropě se počaly pozvedat! síly sociální revoluce a především v Itálii
a v Německu. Komunismus projevil neobyčejnou útočnost v Itálii. V rozličných

827

částech Itálie se objevili komunističtí starostové a v Bologni se stal násilný pokus
provádět! komunistické zásady v praksi. V červenci 1920 Giolitti, neutrál, který se
stavěl proti válce, přišel na místo signora Nittiho jako hlava vlády. Učinil různé
pokusy o spolupráci mezi průmyslovými dělníky a jejich zaměstnavateli. V září se
dělníci zmocnili mnohých oceláren a jiných továren a počali tam pracovati na
socialistickém základě. Tomuto podnikání se dostalo od vlády podpory a stvrzení.

Sklon ke komunismu trval i r. 1921 proti rostoucí oposici a ve Florencii, v Terstu,
v Puglii, v Pise a na mnoha jiných místech byly vzpoury a násilí. Socialisační opatření
Giolittiho způsobila silnou reakci ve třídách, které měly zájem na soukromém ma¬
jetku, a vyrostla organisace mladých lidí, fašistů, kteří chodili s rozcuchanými vlasy,
v černých košilích a vyznávali úporný nacionalismus a protisocialismus. Na násilí
odpovídali násilím ještě hrubším a zavedli protisocialistický teror. Nalezli vůdce
veliké energie a nevybíravých prostředků, Benita Mussoliniho, před tím radikálního
novináře. Pod jeho obratným vedením vytlačili fašisté rychle ojedinělé a sentimen¬
tální výbuchy komunistické. Liberální vůdce a spisovatele přepadali a mlátili obušky.
Oblíbenou kratochvílí fašistů bylo, že nutili ty, kteří kritisovali nepříznivě jejich
počínání, pólykati ricinový olej. Vražda, bití, mučení, pálení soukromého majetku
svobodných myslitelů — to byly metody sociálního dozoru v Itálii. Stín komunismu
byl nahrazen skutečností násilnické vlády.

Do října r. 1922 nabyli fašisti takové síly, že vytvořili skutečnou armádu a mohli
táhnouti na Rím. Kabinet prohlásil válečné právo a chystal se k boji, ale král nedal
souhlasu k těmto krokům a vyzval Mussoliniho, aby se ujal vlády. Tento tak učinil.
Stal se hlavou vlády a slíbil, že rozpustí svoje černokošiláče — slibu tomu však nikdy
nedostál. Fašisté dohlíželi na policii a na ozbrojenou moc vojenskou, svoboda tisku
byla zrušena, volby se staly fraškou, političtí protivníci byli nadále terorisování
a vražděni a Mussolini pod názvem II Duce se stal skutečným diktátorem, kdežto
král upadl do poměrné bezvýznamnosti.

Na čas došlo v Itálii k jakémusi hrubému hospodářskému vyrovnání, ale podnes
je sociální výhled této velké země temný a nejistý. Postavení Itálie je velmi zajímavé
pro celý svět, protože znázorňuje v nejdrsnějším a nejhrubším tvaru podstatu nej¬
krajnější levice a nejkrajnější pravice v současných lidských dějinách, a ukazuje
neuskutečnitelnost a neschopnost prvého směru i snadnost, s níž se může soukromé
vlastnictví a podnikání druhého směru, je-li v obraně, zvrhnout! v násilí: Itálie se
stala stejně jako Rusko žalářem pro každého svobodomyslného člověka. Vzrůstající
chorobná nezákonnost, na kterou jsme narazili již ve své kritice „Stopky, Brouka
a spol.”, je v obou těchto zemích v plném květu. Itálie však v této věci není osamocena,
jest jenom nejvyvinutějším příkladem, kam doba spěje. I v Německu, ve Francii a ve
Velké Britanii nalezli fašisté soupeře a napodobitele, ale až dosud se jejich činnost
v těchto zemích vzmohla spíše na zlořády než na tyranii. (Poslední anglické vydání
vyšlo v listopadu 1932.)

2. President Wilson ve Versaillich

Zaznamenali jsme všeobecný sociální a hospodářský nepořádek evropských států
v letech poválečných, i můžeme nyní podati zprávu o díle světového vyrovnání, jež
se soustřeďovalo na mírové konferenci v Paříži, protože duševní stav všech těch

828

rozrušených a uštvaných lidí, nucených ře-
šiti si svoje problémy důchodů, cen, zaměst¬
nání a pod., nám vysvětlí lépe než co jiného
ovzduší únavy, v němž se tato konference
pustila do svého obrovského úkolu. Nemůže¬
me očekávati silného veřejného života tam,
kde každý jednotlivec žije v starostech a
v trápení.

Dějiny mírové konference se točí z velké
Části kolem osoby jediného muže, jednoho
z těch, které náhoda nebo osobni hodnota
vyzvedne jako typ a ulehčí tak historikovi
práci. Shledah jsme průběhem těchto Dějin,
že je časem velmi prospěšné soustředit! po¬
zornost na některého jednotlivce — na příklad
Budhu, Alexandra Velikého, Juana Kvanga,
císaře Fridricha 11., Karla V. nebo Napoleo¬
na, a odrazem jeho zjevu osvítiti dobu, v níž
žil. Konec světové války pochopíme nejlépe,
všimneme-h si, k jakému svrchovanému vý¬
znamu se tu povznesl americký president Wilson, co v něm svět viděl, jaké naděje
v něj skládal a jak Wilson naděje tyto zklamal.

President Wilson (1856 — 1924) byl dříve vynikajícím učencem a profesorem
historie, ústavního práva a politických věd vůbec. Byl profesorem různých oborů
a stal se předsedou university v Piincetonu (New Jersey) . Napsal mnoho knih, jež
projevují ducha trochu výlučně obráceného k americkým dějinám a politice. Vzdal
se akademického života a byl zvolen demokratickým guvernérem státu New Jersey
r. 1910. R. 1913 se stal demokratickým kandidátem na presidentství, a poněvadž
mezi bývalým presidentem Rooseveltem a presidentem Taftem vypukl prudký spor,
jenž rozštěpil vládnoucí republikánskou stranu, stal se presidentem Spojených států.

Události v srpnu 1914 překvapily, jak se zdá, presidenta Wilsona stejně jako jeho
ostatní krajany. Nalézáme ho, jak 3. srpna kabeluje nabídku svých služeb jako pro¬
středníka. Potom on i Amerika po nějaký čas pozorovali konflikt. Zprvu ani ame¬
rický lid ani jeho president nerozuměli asi příliš jasně nebo hluboce této dlouho
chystané katastrofě. Po celé století bylo jejich tradicí nevšímati si problémů Starého
světa, a to se nedalo bezevšeho změniti. Imperialistická nadutost německého dvora
a nechutná záliba německých vojenských autorit v melodramatickém ,, pouštění
hrůzy”, vpád Němců do Belgie, jejich ukrutnosti v této zemi, užívání otravných plynů
a škody způsobované jejich podmořskou válkou vytvořily sice ve Spojených státech
rostoucí nepřátelství k Německu, ale tradice politické zdrženlivosti a hluboce zako¬
řeněné přesvědčení, že americká politická mravnost je vysoce po vznešená nad
evropské spory, zdržovaly presidenta od činného zásahu. Mluvil povýšeným tónem.
Prohlašoval, že je neschopen posuzovat! příčiny a oprávněnost světové války. Za to,
že byl zvolen presidentem po druhé, má děkovat! především svému vysokému paci¬
fickému stanovisku.

Woodrow Wilson

829

Ale svět nenapravíme tím, že se na škůdce jen díváme a všechny je házíme do
jednoho pytle. Koncem roku 1916 byli Němci utvrzeni v přesvědčení, že Spojené státy
se za žádných okolností nedají do boje, a v r. 1917 začali neomezenou ponorkovou
válku a potápění amerických lodí bez výstrahy. Presidenta Wilsona a americký lid
tato svrchovaná /pošetilost do války přímo zatáhla. A zároveň je donutila do váha¬
vého pokusu vyjádřit! své vztahy k politice Starého světa nějak jinak než pouhou
po vznešeností. Jejich smýšlení a nálada se kvapem měnily. Šli do války po boku
spojenců, ale neměli s nimi žádné smlouvy. Šli do války ve jménu své vlastní moderní
civilisace, aby potrestali a ukončili nesnesitelnou politickou i vojenskou situaci.

Pozvolné a rozvážené úsudky bývají nejlepší. President Wilson, myslící nahlas
v mnohých ,, notách”, které poslouchalo všechno lidstvo, ale které jsou příliš dlouhé
a rozmanité, abychom je v těchto „Dějinách” podrobně rozebírali, snažil se vysti¬
hnout! podstatné rozdíly Spojených států amerických a velmocí Starého světa.
Vyložil pojetí mezinárodních vztahů, jež připadalo celé východní polokouli jako
evangelium, jako naděje v lepší svět.

Tajné smlouvy měly přestátí, „národové” měli sami určovat své osudy, vojenské
útoky měly ustat, moře mělo býti volné pro všechno lidstvo. Tyto obecné průpovědi
amerického myšlení, tyto tajné tužby každého rozumného člověka se zjevily jako
veliké světlo v temnotách evropského roztrpčení a konfUktu. Lďdé cítili, že konečně
jsou výsady diplomacie zlomeny a opona velmocenské „politiky” roztržena ve dví.
Zde byla touha malého člověka po celém světě vyjádřena prostě, ale s autoritou,
a síla mocného nového národa stála za ní.

Zřejmě však bylo zapotřebí nějakého svrchovaného vládního nástroje, který by
zavedl zákon závazný pro celý svět a uvedl tyto široké a liberální zásady do mezi¬
národních styků. Řada plánů, jak dosáhnout! tohoto účelu, tanula lidem na mysli.
Zejména nastalo hnutí pro jakousi světovou ligu, „Společnost národů”. Americký
president se ujal tohoto výrazu a snažil se jej uskutečnit!. Tento společný orgán měl
býti trvalou podmínkou míru, k němuž se snažil dospěti svržením německého impe¬
rialismu. Tato Společnost národů měla býti poslední odvolací instancí v mezinárod¬
ních sporech. Mělo to býti opravdové uskutečnění míru. Také zde vzbudil president
Wilson úžasný ohlas.

Byl na čas mluvčím nového věku. Zaujímal toto vznešené postavení, pokud šlo
o Starý svět, po celou dobu války a nějaký čas po ní. Ale v Americe, kde ho znali lépe,
se vyskytly pochybnosti. A píšíce s dnešního stanoviska, s vědomím o událostech,
jež pak následovaly, můžeme porozumět! těmto pochybnostem. Amerika si v době
více než stoleté odloučenosti a bezpečí vytvořila nové ideály a formule politického
myšlení, neuvědomujíc si nijak důrazně, že za napjatých a nebezpečných okolností
bude snad nutno tyto ideály a formule vášnivě zastávat. Jejímu občanstvu je prázd¬
ným rčením leccos, co připadalo občanům Starého světa, zapleteným dosud ve sta¬
rých politických zmatcích, jako osvóbozující evangelium. President Wilson před¬
stavoval myšlení a úroveň svého lidu a své země, založené na liberální tradici, jež po
prvé nalezla svůj plný výraz v anglické řeči, ale Evropě a Asii se zdálo, že myslí
a pronáší po prvé v dějinách věci dosud neznámé a naprosto skryté. A toto mylné
ponětí měl možná í on sám.

Máme tu před sebou schopného a úspěšného profesora politických věd, jenž si
plně neuvědomil, za kolik vděčí svým současníkům a literárnímu i politickému

830

ovzduší, jež vdechoval po celý život, a jenž po svém opětném svolení za presidenta
přešel velmi rychle od duchovního postavem politického vůdce k postoji mesiáše.
Jeho „noty” jsou rozborem světové situace. Když konečně ve své řeči ke kongresu
8. ledna 191S vyložil svých čtrnáct bodů jako definitivní prohlášení amerických
mírových podmínek, bylo toto prohlášení mnohem lepší svým duchem než obsahem
a jeho uspořádáním.

Tento dokument žádal otevřené smlouvy mezi národy a konec tajné diplomacie,
volnou plavbu po oceánech, volný obchod, odzbrojení a celou řadu politických změn
ve smyslu sebeurčení národů. Konečně ve 14. bodě žádal „všeobecné shromáždění
národů” k zajištění světového míru.

Těchto čtrnáct bodů došlo neobyčejně nadšeného přijetí po celém světě. Zde
konečně, jak se zdálo, se naskytl mír pro rozumné lidi ve všech zemích, vhodný
a přijatelný čestným a slušným Němcům a Rusům stejně jako čestným a slušným
Francouzům, Angličanům a Belgičanům, a po několik měsíců byl celý svět ozářen
vírou ve Wilsona. Kdyby bylo bývalo možno vypracovat! základnu světového vyrov¬
nání v roce 1919, bylo by bývalo ihned zahájeno nové a nadějnější období v dějinách
lidstva.

Ale musime doznati, že se tak nestalo. Na presidentu Wilsonovi lpělo jakési ome¬
zené sobectví. V generaci Spojených států, jíž se této velké příležitosti dostalo —
v generaci zrozené v bezpečí, vychované v dostatku a pokud může historie soudit i
v nevědomosti, v generaci daleké tragických srážek, které naučily Evropu vážnosti —
tkvěla jistá povrchnost a lehkomyslnost. Američané nebyli povrchní od přirozenosti
nebo z nutnosti, nýbrž proto, že se jich nikdy hluboce nedotkla idea širší lidské
společnosti než jejich vlastní. Bylo to jejich intelektuální, nikoli mravní přesvědčení.
Na jedné straně tu byli tito noví lidé Nového světa, se svými novými ideami,
s ušlechtilejšími a lepšími myšlenkami o míru a světové spravedlnosti, a na druhé
straně staří, zahořklí a hluboce zmatení lidé velmocenského systému ; oni byli nedo¬
spělí a takřka dětinští ve své nesmírné nezkušenosti, tito byli stařečtí, trpcí a složití.

Takovouto srážku nerozumného idealistického mládí nového věku se zkušenou
zralostí stáří zpracoval velký romanopisec Henry James před lety ve velmi tjrpické
povídce, nazvané DaisyMiller. Jeto dojemný příběh o přímé, důvěřivé, ušlechtilé
ale trochu prostorný siné americké dívce, s opravdovým sklonem k poctivosti
a s velkou touhou po „dobrých časech”, o tom, jak přišla do Evropy a záhy se
zapletla do zla, až ji nakonec křivolaká, neupřímná a zarytá omezenost Starého světa
přinesla vítanou smrt. Ve skutečném životě bylo tisíce variací na toto téma, tisíce
takových zámořských tragedií, a příběh presidenta Wilsona je jednou z nich. Ale
protože nová věc podléhá starým nákazám, nemusíme ještě předpokládat, že je to její
konečné odsouzení.

Žádný chybující člověk, zřejmě se snažící vykonati proti všem překážkám, co
jen je v jeho moci, nebyl asi vystaven takové podrobné, zkoumavé a nemilosrdné
kritice jako president Wilson. Kárali ho za to, že vedl válku a potom mírové vyjed¬
návání ve směru výhradně stranickém. Bylo proti němu vzneseno obvinění, že zůstal
presidentem, představujícím americkou demokratickou stranu, když se okolnosti
spikly, aby ho učinily představitelem zájmů všeho lidstva. Nepokusil se spojiti
v sobě takové velké americké vůdce, jako byl bývalý president Roosevelt, bývalý
president Taft a podobní. Nevyužil plně všech mravních a intelektuálních zdrojů

831

Spojených států; příliš se soustředil jen na sebe a obklopil se toliko osobními přívr¬
ženci. I jeho rozhodnutí přijíti sám na mírovou konferenci bylo vážným omylem.
Téměř každý zkušený kritik soudí, že měl zůstat v Americe, jako její představitel
promlouvaje občas, jako by to promlouval národ. V závěrečných letech války dosáhl
tímto způsobem bezpříkladného postavení ve světě.

Dr. Dillon v „Mírové konferenci” praví: „Evropa, když se president dotkl jejích
břehů, byla jako hlína, připravená pro tvůrčího hrnčíře. Nikdy před tím nebyli náro¬
dové tak dychtiví následovati Mojžíše, jenž by je zavedl do zaslíbené země, kde války
jsou zakázány a blokády neznámy. A v jejich představách byl on tím velkým vůdcem.
Ve Francii se mu lidé klaněli s úctou a láskou. Dělničtí vůdci v Paříži mi říkali, že
slzeli radostí, když ho viděli, a že jejich kamarádi by byh šli do ohně a do vody, aby
mu pomohli uskutečniti jeho vznešené plány. Pracujícím třídám v Itálii bylo jeho
jméno nebeskou hudbou, při jejímž zvuku se země měla obnovit. Němci ho s jeho
humanitními zásadami pokládali za záruku své bezpečnosti. Neohrožený Herr
Muehlon praví: .Kdyby byl president promluvil k Němcům a pronesl nad nimi těžký
odsudek, byli by jej přijali bez reptání a s resignací a dali se hned do práce'. V němec¬
kém Rakousku měl pověst spasitele, a pouhé jeho jméno přinášelo úlevu trpícím
a zastavovalo zármutek sklíčených.”

Takové bylo tedy nezdolné očekávání obecenstva, jemuž se měl president Wilson
ukázat. Přistal ve Francii na palubě George Washingtonu v prosinci 1918.

Přivedl s sebou svou ženu. Není pochyby, že americké mysli se to zdálo přiměřené,
přirozené a správné. Mnozí z amerických delegátů přivedli s sebou své ženy. Na
neštěstí vnesly tyto dámy cosi společenského, ba přímo cestovatelského do úpravy
světa. Doprava byla omezena a většina z nich přišla do Evropy záříc radostí, že tam
smějí. Přišly jako na slavnost. Viděly Evropu, jak byly upozorněny, za okolností
výjimečně poutavých. Navštěvovaly cestou Warwick nebo Ghester nebo Windsor,
neboť příležitost shlédnouti tato památná místa se už možná znovu nenaskytne.
Důležité rozhovory byly přerušovány, aby bylo možno jiti na výlet do nějakého
„starého historického sídla”. Snad se to zdá maličkostí, která si nezaslouží, aby byla
zaznamenána v dějinách lidstva, ale takovéto lidské drobnosti začaly mařiti dílo
mírové konference v r. 1919. Záhy se poznalo, že Wilson, naděje lidstva, zmizel, a že
všecky ilustrované časopisy přinášejí obrázky veselého cestovatele a jeho choti,
obklopených korunovanými hlavami a podobnou záviděníhodnou společností ... Je
tak snadno býti moudrý, když už je po všem, a uznávati, že neměl jezdit do Evropy.

Muži, s nimiž musil hlavně jednati, na příklad Clémenceau (Francie), Lloyd
George a Balfour (Britanie), baron Sonnino a signor Orlando (Itálie) byli muži
docela jiných historických tradic. Po jedné stránce se mu však podobali a dovolávali
se jeho sympatií. I oni byli stranickými politiky, kteří vedh svou zemi za války.
A jako on nedovedli pochopiti, že je nutno, aby svěřili urovnávací práci povolanějším
mužům.

„V mezinárodních stycích byli pouhými nováčky. Zeměpis, národopis, psychologie
a politické dějiny jim byly zapečetěnou knihou. Podobně jako rektor lovaňské
university řekl Oliveru Goldsmithovi, že stav se hlavou této instituce bez znalostí
řečtiny nenahlíží, proč by se na ní mělo řečtině v3ničovati, tak tito vůdcové států,
kteří nabyli nejvyššího postavení ve svých zemích, majíce sotva tušení o podstatě
mezinárodní politiky, nedovedli si při svém postupu uvědomiti, jak je důležité, aby

832

ji znali, a jak je nemožno neznalost tu napraviti . . . (Dillon: Mírová konference.)

,,Byli by však mohli své nedostatky nahraditi, kdyby svými pomocníky učinili
muže nadanější než byli sami. Ale oni si schválně vybírali prostřední osobnosti. Zna¬
mením geniálních duchů je, že si dovedou vybrati pomocníky, ale plnomocníci mírové
konference se tím ne vyznačovali. V pozadí měli někteří z nich známé nebo příleži¬
tostné rádce, jejichž radami ,se řídili, ale mnozí z pobočníků, pohybujících se v rampo¬
vém světle světového jeviště, byli bezvýrazní a mdlí.

„Poněvadž vůdcové hlavních vlád zřejmě prohlašovali, že jsou oprávněnými
mluvčími lidstva, nadanými neomezenou mocí, stojí za zaznamenání, že lidový tisk
tento nárok směle popíral. Téměř všecky hojně čtené lidové časopisy činily od
počátku námitky proti diktátorství skupiny premiérů, s výjimkou presidenta
Wilsona.”

Nedostatek místa v těchto ,, Dějinách” nám nedovoluje vylíčiti, jak se mírová
konference scvrkla z rady Desíti na radu Čtyř (Wilson, Clémenceau, Lloyd George
a Orlando) , a jak ztrácela více a více ráz přímé a otevřené diskuse o budoucnosti
lidstva a nabývala stále více podoby zastaralého diplomatického spiknutí. K Paříži
se upínaly velké a podivuhodné naděje. Dr. Dillon praví: „Za konference přestala být
Paříž hlavním městem Francie. Stala se ohromným světovým karavanserajem, pře¬
kypujícím neobvyklými scénami života a zmatku, plným podivných zástupců nej¬
různějších národů, kmenů a jazyků ze čtyř zemědílů, kteří přišli očekávat tajemný
zítřek.

„Nádechu pohádky s „Tisíce a jedné noci” dodávali tomuto měnivému shromáž¬
dění zvláštní návštěvníci z Tatarska a Kurdistanu, z Korey a Azerbeidžanu, z Armé¬
nie, Persie a z Hedžasu — muži s patriarchálními vousy a ohnutými nosy, a jiní
z pouště a z oas, ze Samarkandu a Buchary. Turbany a fezy, homolovité klobouky
a pokrývky hlavy, podobné kněžským mitrám, staré vojenské uniforrňy, odkázané
embryonálním armádám nových států v předvečer věčného míru, sněhobílé burnusy,
vzdouvající se pláště a půvabná roucha podobná římským tógám pomáhaly vytvořiti
ovzduší snové neskutečnosti v městě, kde lidé čelili nejtvrdším skutečnostem a těžce
s nimi zápasili.

„Potom přišli představitelé kapitálu, intelektu, průmyslového podnikání a nositelé
idejí o novém etickém uspořádání, členové hospodářských komitétů ze Spojených
států, Britanie, Itálie, Polska, Ruska, Indie a Japonska, zástupci naftového průmyslu
a dalekých uhelných dolů, poutníci, fanatici a šarlatáni ze všech podnebí, kněží všech
náboženství, kazatelé všemožných učení, kteří se mísili s princi, maršálky, státníky,
anarchisty, budovateli a bořiteli. A ti všichni planuli touhou dostati se blízko
k tyglíku, v němž se měly dosavádíií politické a sociální řády světa roztavili a pře¬
formovali.

„Každodenně jsem se na procházkách, ve svém bytě a v restauracích setkával
s vyslanci zemí a národů, jejichž pouhá jména byla předtím na západě zřídka slý¬
chána. Navštívila mne delegace černomořských Řeků a hovořila se mnou o svých
starých městech, Trapezuntu, Samsunu, Tripolisu, Kerasundu, v nichž jsem před lety
pobýval, a vyložila mi, že také oni se chtějí připojit k nezávislé řecké republice a že
přišli žádat o schválení svých požadavků. Albánce zastupoval jednak můj starý
přítel Turkan paša a jednak přítel Esad paša, z nichž onen si přál italské ochrany
a tento vyžadoval úplné nezávislosti. Číňané, Japonci, Korejci, Indové, Kirgizové,

833

Lezginci, Cerkesové, Mingrelové, Burjati,
Malajci a Negři z Afriky i Ameriky — ti
všichni byli mezi kmeny a jazyky, shromáž¬
děnými v Paříži, aby viděli na vlastní oči
politickou přestavbu světa a uzřeli, až dojde
i na ně . .

Do této přeplněné, ohromující Paříže,
dychtící po novém světě, přišel tedy pre¬
sident Wilson a shledal, že její nahromadě¬
né síly ovládá osobnost mnohem užší, po
každé stránce omezenější a neskonale silnější
než byl sám, totiž francouzský premier Clé-
menceau. Místo presidenta Wilsona byl před¬
sedou konference zvolen Clémenceau. „Byl
to,” řekl president Wilson, ,, zvláštní hold
utrpení a obětem Francie.” A to na neštěstí
udalo základní tón konference, jež se měla
zabývat jedině budoucností lidstva.

Georges Benjamin Clémenceau byl starý
novinářský politik, velký odhalovatel zlořá¬
dů, velký podvratitel vlád, lékař, jenž jsa městským radním vedl bezplatně kliniku,
a divoký, Zkušený duelant. Žádný z jeho soubojů neskončil osudně, ale on se do
nich pouštěl velmi neohroženě. Ještě za císařství přešel z lékařské fakulty k re-
pubhkánskému žurnalismu. V té době byl na krajní levici. Pak byl na čas učitelem
v Americe a oženil se s Američankou, ale zase se s ní dal rozvést. V důležitém roce
1871 mu bylo třicet let. Po Sedanu se vrátil do Francie a vrhl se ohnivě a prudce do
bouřlivé politiky poraženého národa. Od té doby byla jeho světem Francie mocného
žurnalismu, duchaplných osobních sporů, výzev, srážek, výjevů, dramatických
efektů a vtipnosti stůj co stůj. Byl tím, čemu lidé říkají ,, divoch”, dostal přezdívku
ntygri’ a zdá se, že byl na ni jak se patří pyšný. Spíše politický vlastenec než státník
a myslitel — to byl, tedy muž, jejž válka vynesla, aby špatně zastupoval ušlechtilou
mysl a šlechetného ducha Francie.

Jeho nedostatky měly hluboký vliv na konferenci, která měla nadále dramatické
zabarvení a konala se v téže zrcadlové síni ve Versaillích, kde Německo triumfovalo
a prohlásilo své sjednocení. Zde měli Němci podepsat smlouvy.

Pro Clémenceaua a Francii přestávala válka v tomto ovzduší býti válkou světovou
a jevila se jim jen jako následek někdejšího konfliktu ve strašném roce 1871, jako
pád a potrestání zpupného Německa. „Světová demokracie musí být zabezpečena,”
řekl president Wilson. Clémenceau se svého stanoviska o něm prohlásil, že ,, mluví
jako Ježíš Kristus”. Bylo třeba zabezpečit! světové postavení Paříže. ,, Mluvit jako
Ježíš Kristus” se zdálo velmi směšné mnohému z těch spíše skvělých než rozum¬
ných diplomatů a politiků, kteří učinili rok 1919 vrcholným bodem v dějinách lidské
nedokonalosti.

(Jiný záblesk „tygrova” vtipu byl jeho výrok, že president Wilson se svými
čtrnácti body je ,, horší” než sám Pán Bůh. ,,Le bon Dieu” jich měl jen deset . . .)

Georses Clémenceau

834

Clémenceau sedával s Orlandem v pro¬
středních křeslech polokruhu, tvořeného
čtyřmi sedadly kolem krbu, vypráví Keynes,

Nosíval černý frak a šedé švédské rukavice,
jichž za těchto sezení nikdy nesvlékal. Jest
nutno poznamenat!, že z těchto čtyř přebudo-
vatelů světa byl jediný, jenž mluvil francouz¬
ský i anglicky.

Požadavky Clémenceauovy byly prosté
a v jistém směru dosažitelné. Žádal, aby
všecka ustanovení z roku 1871 byla zru¬
šena. Chtěl, aby Německo bylo potrestáno,
jako by to byl jedinečně zločinný ná¬
rod a Francie nevinný mučedník. Chtěl, aby
Německo bylo tak osekáno a vypleněno, aby
se už nikdy nemohlo pozdvihnout! proti
Francii. Chtěl zraniti a ponížit! Německo ví¬
ce, než ono zranilo a ponížilo Francii r. 1871.

Nedbal o to, zda zhroucením Německa se
nezhroutí i Evropa ; jeho mysl nešla tak da¬
leko za Rýn, aby pochopila tuto možnost. Přijímal Wilsonovu Společnost národů
jako skvělý návrh, zajistí-li bezpečnost Francii, ať si bude počínat jakkoli, ale dával
přednost tomu, aby závazná aliance Spojených států a Anglie udržovala, podporovala
a oslavovala Francii za všech okolností. Potřeboval širší možnosti k vykořisťování
Sýrie, severní Afriky a jiných zemí pařížskými finančními skupinami.

Požadoval pro Francii náhrady, půjčky, dary, podíly, slávu a obdiv. Francie
trpěla a měla být za to odměněna. Belgie, Rusko, Srbsko, Polsko, Arménie, Britanie,
Německo a Rakousko trpěly ovšem také, celé lidstvo trpělo, ale co na tom? To
nebyla jeho věc. To byly vedlejší postavy dramatu, v němž Francie byla pro něho
hvězdou . . . Zdá se, že ve stejném duchu se i signor Orlando snažil o blaho Itálie.

Lloyd George si přinesl do Rady čtyř zchytralost Walesanovu, složitost Evro¬
panovu a naléhavou nutnost respektovat! nacionalistické sobectví britských impe¬
rialistů a kapitalistů, kteří mu svěřili moc. Do tajností této rady přišel president
Wilson s nejušlechtilejšími snahami uplatnit! svou nově objevenou americkou svě¬
tovou politiku, se svými čtrnácti body, sestavenými poněkud kvapně, a spíše
s návrhem než s plánem Společnosti národů.

,, Sotva kdy byl vynikající státník méně na svém místě, než president Wilson
v jednáních Rady.” (Keynes.) Z jejích tajných šepotů a rozhovorů u krbu se po
různém vyjednávání konečně vynořil se svými čtrnácti body sice žalostně rozerva¬
nými a okleštěnými, ale v náručí s nemluvnětem — Společností národů, o němž nikdo
nevěděl, zemře-li nebo bude-li žiti a růsti. Ale přece zachránil aspoň tolik . . .

3, Založení Společnosti národů

Tento homunkulus v láhvi, o němž se doufalo, že se někdy stane světo vládcem,
tato Společnost národů, jak byla vyjádřena ve smlouvě z 28. dubna 1919, nebyla
vůbec svazem národů, nýbrž, jak svět poznal, svazem „států, dominií a kolonií”. Bylo

Lloyd George

835

ustanoveno, že všechny „si budou vládnout samy”, ale tato věta nebyla nijak
vysvětlena. Nebylo žádného opatření, aby byla lidu kteréhokoli státu zajištěna
možnost kontrolovat! vládu. I Indie si tu patrně hrála na „stát sám sobě vládnoucí”!
Společnost podle smlouvy z r. 1919 byla ve skutečnosti svazem „zástupců” zahranič¬
ních ministerstev, a nezrušila ani nesmyslných vyslanectví v hlavních městech.

Britské císařství vystoupilo nejdřív jako celek, a potom vystoupily Indie ( !) a čty¬
ři dominie: Kanada, Austrálie, Jižní Afrika a Nový Zeeland jako zvláštní svéprávné
státy. Později i Irsko dosáhlo samostatného zastoupení. Indický zástupce byl ovšem
přesvědčen, že je jenom britským plnomocníkem, a zástupci dominií byli politikové
koloniální. Mělo-li však britské císařství být takto rozkouskováno, pak měl být
zvláštní zástupce Velké Britanie dosazen místo zástupce vládního, a Egyptu se také
mělo dostat zastoupení. Mimo to stát New York nebo Virginia byl historicky a právně
stejně svrchovaným státem jako Nový Zeeland nebo Kanada. Samostatné vystoupení
Indie vzbudilo logické požadavky Francouzské Afriky a Francouzské Asie po stej¬
ném právu. Jeden z francouzských zástupců navrhl, aby byl udělen zvláštní hlas
i malému knížectví monackému.

Mělo se ustaviti shromáždění Společnosti, v němž každý členský stát měl býti
zastoupen a měl míti stejný hlas, ale pracovní výbor Společnosti měl býti podroben
radě, skládající se ze zástupců Spojených států, Britanie, Francie, Itahe a Japonska
ještě se čtyřmi jinými členy, zvolenými shromážděním. Rada se měla scházeti jednou
za rok, a schůze shromáždění se měly díti v ,, neurčitých přestávkách”, jež nebyly
přesně stanoveny.

Krom některých zvláštních případů se mohla Společnost usnášeti toliko jedno¬
myslně, takže jediný nesouhlasící člen mohl zmařiti každý návrh po způsobu starého
polského liberum veto. To bylo nešťastné zařízení.. Mnozí došli tak k názoru, že je
lepší vůbec žádný svaz než takový. Bylo to naprosté uznání nedotknutelné svrchova¬
nosti států a zneuznání myšlenky o blahu lidstva, které by jim bylo nadřazeno. Toto
zařízení ve skutečnosti zatarasilo Společnosti cestu ke všem budoucím opravám
krom jednoho nemotorného prostředku, totiž současného odchodu většiny členských
států, žádajících změnu, a utvoření nové Společnosti na nových základech. K tako¬
vým koncům to musilo vésti a bylo to snad tak nejlépe.

Bylo navrženo, aby z původního svazu byly vyloučeny tjd;o státy: Německo,
Rakousko, Rusko a zbytky tureckého panství. Ale všecky mohly být časem přijaty
se souhlasem dvou třetin shromáždění. Původní členství, označené v projektované
smlouvě, bylo: Spojené státy americké, Belgie, Bolivie, Brasilie, Britská říše
(Kanada, Austrálie, Jižní Afrika, Nový Zeeland a Indie), Čína, Kuba, Ecuador,
Francie, Řecko, Guatemala, Haiti, Hedžas, Honduras, Itálie, Japonsko, Liberia,
Nicaragua, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, království Srbů, Chor-
vatů a Slovinců, Siam, Československo a Uruguay. K nim se měly na pozvání připo¬
jit! tyto státy, jež za války zachovaly neutralitu: republika argentinská, Chile,
Columbia, Dánsko, Holandsko, Norsko, Paraguay, Persie, Salvador, Španělsko,
Švédsko, Švýcarsko a Venezuela.

Za takovéhoto složení Společnosti není ovšem divu, že její moc byla omezena jen
na určitý obor. Dostalo se jí sídla v Ženevě a sekretariátu. Nebyla ani oprávněna
dozírati na vojenské přípravy svých příslušných států nebo vyzvati vojenské a ná-

836

mořní velitelství, aby vypracovalo plán na
ozbrojenou spolupráci, potřebnou k udrže¬
ní světového míru.

Francouzský zástupce ve svazové ko¬
misi, Léon Bourgeois, zdůrazňoval jasně
a ustavičně logickou nutnost takové moci.
Jako řečník byl poněkud obšírný a postrá¬
dal clémenceauovského ,, pepře”. Koneč¬
nou scénu před přijetím smlouvy v plenár¬
ním zasedání 28. dubna líčí výrazně Wilson
Harris: naplněnou hodovní síň na Quai
ďOrsay, se stoly pro delegáty, seřaděnými
do tvaru E, se sekretáři a úředníky podél
stěn a se zástupem žurnalistů na dolním
konci místnosti. ,,V čele sálu se , silná troj¬
ka’ přitlumeně bavila na účet úctyhodného
pana Bourgeoisa, zabraného právě nad
svými teď už docela zbytečnými archy po¬
známek do pátého opakování své řeči ve
prospěch svých proslulých oprav.”

Tito tři muži, jimž Bůh jako na posměch
poskytl nejúžasnější příležitost v dějinách,
se takto často ,, přitlumeně bavili”. Keynes
pak podává jiné příklady lehkovážnosti,
hrubosti, nevšímavosti, nepozornosti a ne¬
úplnosti těchto schůzí.

Tato ubohá smlouva, upravená tako¬
výmto způsobem, vrátila se s presidentem
Wilsonem do Ameriky, a tam byla podro¬
bena ohromné kritice, oposici a revisi, jež
ukázaly mezi jiným, jak je duchovní ener¬
gie Spojených států poměrně nedotčena.
Senát odmítl uznati smlouvu a první schů¬
ze svazové rady se proto konala bez ame¬
rických zástupců.

Konec r. 1919 a první měsíce r. 1920
viděly, jak v americkém cítění nastává
zvláštní změna po frankofilském a anglo-
filském nadšení válečného období. Mírové
r/.. Koolworth Bmlding, newyorský mrakodrap. vyjednáváni připomenulo Američanům
260 m vysoky .. t ^ rt *

způsobem velmi pobuřujícím a zmateným
hluboké rozdíly mezi mezinárodním pojetím Ameriky a jakékoliv evropské mocnosti
— rozdíly, na které za války na čas zapomenuli. Pocítili, že byli do mnohých věcí
„zavlečeni” bez náležitého uvážení. Jejich nálada se rázem změnila ve prospěch
politického osamocení, jehož se vzdali r. 1917. Konec r. 1919 viděl velmi pochopitelné
stadium vášnivého a téměř násilného „amerikanismu”, jenž stejně zatracoval

H. G. Wells, Díjir.y svž*’a — 63.

837

evropský imperialismus i socialismus. .Možná že skutečně byly kalné živly v tom
americkém sklonu „odhoditi” mravní odpovědnost, kterou Spojené státy vzaly na
sebe vůči Starému světu, a využiti nesmírných finančních a politických výhod, jež
válka přinesla Novému světu; ale přece se zdá, že široký instinkt amerického lidu
byl zdravý ve své nedůvěře k navrhované úpravě.

If. Smlouvy z r. 1919 — 1920

Versaillská mírová usnesení byla vtělena v řadu smluv. Podáváme tu nejdříve
mapu, ilustrující mírovou smlouvu s Německem. Mapa podává podstatná fakta
mnohem prostěji než jakýkoli výklad. K tomu ještě bylo usneseno, že Německo musí
z velké části odzbrojiti, že musí vydati své loďstvo, zaplatiti velkou válečnou náhradu
a velké částky na opravu válečných škod. Spojenecká komise měla bdíti nad odzbro¬
jením. Loďstvo mělo býti odevzdáno Britům 21. června 1919, ale důstojníci a námoř¬
níci se k tomu nemohli odhodlati a místo toho potopili ve Scapa Flow své lodi před
očima námořníků na lodích britských.

Mocnářství rakousko-uherské se rozpadlo. Zůstalo malé Rakousko, jež nebylo
nuceno spojití se s Německem, a osekané a zmrzačené Uhry ; Rumunsko se rozšířilo
daleko za své oprávněné hranice do Transylvánie, Polsko dostalo většinu Haliče,
Cechy s Moravou a se Slovenskem ožily znovu jako Československo, Srbové, Chor-
vati a Černohorci (tito se slabým protestem) utvořili nový jihoslovanský stát a hned
se dostali do prudkého sporu s Itálií o přístav Rjeku, na který si Italové zcela
neprávem činili nárok.

^DÁNSKO'

^rpejcnýtn rnot7io8t\

^amkirk.

\^Staupau>

\ThUHu,

iKoUn

"^Fbstoupřno

aFrankfurt

I Posioupm nx>

\dskosloyen--

\<rE-sj<p-:\

\SLOVENSKO^

Ln«v

íbistÁt

Postoupt-

/h»n.cii

Mnichovy

TVÉiViZ

CKO

K u

rok

tt.

fíranice/fémecka. r. Í914-. . mmUmm
{ CLzcmi N^meckizm ztracené
\^iSvobodi2jé mésio" Crcb-nsUjo, . ^^8
Plebiscitnitízxmz . .iH

(^Řeky Rýn,Duney .Labe, Ocln
^ ^ Visla. JSOU zrvezii^ánodnit

838

Bulharsko růstalo a ztratilo jenom nedávno nab3rté území v Thrakii, jež bylo
přiřčeno Řecku. Řecko přes to, že zradilo galipolskou výpravu, bylo na čas mazlíčkem
versailleských diplomatů. Dostalo území odňaté Bulharsku, bylo mu dovoleno roz-
šířiti se až ke branám Cařihradu a připadl mu i velký kus země kolem Smyrny. Nedo¬
stalo však zpátky Rhodos a ostatní ostrovy dodekanéské přes jejich čistě řecký ráz.
Ty zůstaly částí italské kořisti a Anglie se nevzdala C3pru.

Smlouvu s Tureckem bylo těžko uzavříti a nemožno provésti. Nominální turecká
vláda v Cařihradě ji podepsala, ale jiná skutečná vláda se zatím ustavila v Angoře
a odmítla podepsati. Řecká armáda vtrhla do smyrnenského okrsku a druhá turecká
smlouva, smlouva sěvreská, nahradila prvou (v srpnu 1920). Následovaly složité
změny v dozoru. Mezispojenecká komise byla dosazena do Cařihradu (v lednu 1921) ,
cařihradská vláda se rozprchla a skutečná turecká vláda v Angoře navázala styky
s moskevskými bolševiky. Rekové se stávali stále výbojnějšími, majíce za sebou
všemožné neurčité povzbuzování. Tajná historie řeckých intrik není dosud odhalena ;
je to asi šeredná historie. Rekové v tomto období vzedmuté ctižádosti se pokusili
zmocniti Cařihradu. Vydali se na velkou výpravu proti Angoře, jež měla Turky
zničiti navždy. Výprava se dostala blízko k Angoře a tam uvázla a ztroskotala.
V srpnu 1922 nastal ústup a útěk před Turky. Poděšené obyvatelstvo asijského
Řecka prchalo zároveň s vojskem. Asijská država byla ztracena. Sm5rrna byla
vyklizena před koncem žáří a téměř milion uprchlíků řeckého původu a jazyka
opustilo Asii, aby se tam už nikdy nevrátilo.

Životní síla Turecka byla v tomto období podivuhodná. Nejenom že zahnalo řecký
útok, nýbrž pustilo se zase podle své odvěké tradice do vraždění Arménů a v5rpudilo

839

Francouze z Kilikie. Mezi jinými překvapujícími projevy modernosti se Turci zbavili
sultána a přijali republikánskou vládní formu. Pustili se do boje v úžinovém pásmu
a dobyli zpět Cařihradu. Okolnost, že byli zbaveni svých odvěkých zbytečných sporů
s Araby, je zřejmě posílila, místo aby je byla oslabila. Sýrie a Mesopotamie se úplně
vymanily z tureckého panství. Palestina se stala zvláštním státem v britské sféře,
označeným jako národní domov Židů. Skutečně se také proud chudých židovských
přistěhovalců vhl do zaslíbené země a záhy se dostal do vážných sporů s arabským
obyvatelstvem. Přičiněním mladého oxfordského učence, plukovníka Lawrence,
se Arabové spojili proti Turkům a nadchli se myšlenkou národní jednoty. Jeho sen
o arabském království se sídlem v Damašku byl záhy rozptýlen dychtivostí Fran¬
couzů a Britů po správním území, a na konec se jeho arabské království scvrklo na
poušťové království hedžaské a různé jiné drobné a nejisté imamáty , emiráty a suita-
náty. Sjednotí-li se kdy a budou-li se snaží ti o civilisaci, nebude to pod západním
vedením.

Když uvažujeme o tom, jak pomíjivá jsou zřízení ustanovená diplomaty, uvědo¬
míme si naráz, jak slabá je jejich diplomacie a jak se uplatňují mohutné nepoddajné
síly, jež porážejí jejich manévry a smlouvy. A ještě důrazněji si uvědomíme, jak
bezmocný je následkem své neinformovanosti nový mezinárodní ideahsm, jejž do
evropského vyjednávání přinesl president Wilson. Tyto smlouvy zanechaly jeho
čtrnáct bodů jako řadu zřícených domů v bombardované vesnici. Některé z nich
zmizely úplně, jiné byly k nepoznání znetvořeny. První pokus o ustavení světového
práva přešel jako výbuch smíchu v hospodě.

Hlavní z trvalých překážek, jež na čas zmařily veliký projekt světového sjedno¬
cení a touhu celého světa po organisovaném míru byla, že existující již svaz národů,

840

totiž poddané státy a vykořisťovaná území britské říše, byl naprosto nepřipraven
a neochoten podrobiti se jakémukoli rozboru a úpravě svého systému nebo jakékoli
kontrole své námořní a vzdušné vojenské moci. K tomu se družila jako podobná
příčina okolnost, že americká mysl byla stejně nepřipravena na jakékoli zasahování
do rozhodujícího vlivu Spojených států v Novém světě.

Žádná z těchto velmocí, které ovšem všechno jednání v Paříži ovládaly, nepomyslila
vlastně na zápletky, hrozící neodbytně Společnosti národů z tohoto staršího uspo¬
řádání věcí na světě, a tak se většině evropských pozorovatelů zdála podpora onoho
plánu podivně pokrytecká; vypadalo to, jako by si přály zachovati a zajistit! si svou
ohromnou převahu a bezpečnost, při tom však zároveň omezovaly každou jinou
mocnost v rozpínavosti, v při vtělo vání nových území a v spolcích s jinými, které by
mohly způsobit! řevnivost a imperialistické soutěžení. To, že se jim nepodařilo dáti
příklad mezinárodní důvěry, zničilo veškeru možnost mezinárodní důvěry u ostatních
národů, v Paříži zastoupených.

Ještě nešťastnější bylo, když Američané odmítli japonskou žádost, aby byla
uznána rovnost plemen.

Mimo to dostala zahraniční ministerstva britské, francouzské a italské strach
z tradičních útočných snah, které nebylo možno srovnati s novými myšlenkami.
Francouzský a italský názor, hledíme-li k síle národního sobectví, byly daleko za
britským a americkým. Společnost národů, která má míti pro lidstvo cenu, musí
odstranit! každý imperialism ; je to buď nadimperialism, svobodná světovláda spo¬
jených států, rovnomocných společníků nebo chráněnců, nebo to není nic; ale z lidí
přítomných na pařížské konferenci mělo jich jen pramálo tolik duševní síly, aby
aspoň přiznali tento samozřejmý důsledek návrhu na zřízení Společnosti.

Chtěli býti zároveň vázáni i svobodni; chtěli zajistit! na věky mír, ale podržeti
v rukou zbraně. Byly tedy staré anekční úmysly z doby velmocí nakvap a jen sla-

Most v Quebeku přes řeku Sv. Vavřince

841

bounce zastřeny a nalíčeny, a facit všeho bylo to ubohé nemluvně, narozené 28.
dubna. Vykládalo se, že ta novorozená a nedomrlá Společnost má se vší bezohlednou
štědrostí zajatého papeže rozdělovat! „mandáty” starým imperialistickým chout¬
kám, které by zajisté byla ještě v kolébce zardousila, kdyby byla bývala oním
Herkulem, po kterém jsme toužili. Britsku se mělo dostati rozsáhlých „mandátů”
v Mesopotamii a ve východní Africe ; Francie měla rovněž dostati úděl v Sýrii, Itálie
měla míti všecky své državy na západ a jihovýchod od Egypta zceleny jako man-
datární území.

Kdyby to slaboučké stvoření — krmené ve své kolébce v Ženevě svým tajenmíkem,
aby se jakž takž udržovalo při životě, bylo podlehlo dětské nemoci, společné všem
institucím, zrozeným bez lásky, jest zřejmé, že by se ze všech těchto „mandátů” byly
staly hotové anekse. Kromě toho všecky mocnosti zuby nehty bojovaly na konferenci
o „strategické” hranice — nejošklivější to příznak ze všeho. Proč by měl stát míti
strategické hranice, nepomýšlí-li na válku? Z tohoto důvodu se na př. Itahe urputně
domáhala toho, aby jí bylo přiřčeno německé obyvatelstvo jižních Tyrol a jiho-
slovanské obyvatelstvo v Dalmácii.

Mnohem vážnější ještě než tyto vadné úpravy území byly konec konců „reparace”,
které mělo Německo zaplatiti ; byly nad jeho platební síly a příčily se jasné dohodě
o podmínkách, kterým se Německo podrobilo. Bylo uvrženo v hospodářskou porobu.
Bylo zatíženo povinností pravidelných splátek na nemožně dlouhou řadu let, bylo
odzbrojeno, a kdyby, nemohouc se tomu vyhnouti, povinnosti nedostálo, bylo vydáno
vlastně každému útoku svých věřitelů. Možnosti tohoto zařízení ukázaly se plnou
měrou teprve asi za rok. Tenkráte německé platy nedošly a v lednu r. 1923 vtáhli
Francouzové do ruhrské pánve, kdež zůstali až do srpna r. 1925, pracovali v dolech,
jak dovedli, spravovali železnice a jitřili otevřené rány citlivých Němců spoustami
drobných nelidskostí a násilností, kterým se nebylo dobře možno vyhnouti.

Nebudeme tu dopodrobna vykládati jisté další důsledky spěchu a zajišťování míru
ve Versaillích — jak president Wilson vyhověl Japoncům a svolil, aby se místo Němců
usadili v Kiau-Cau, což byl majetek čínský; jak skoro úplně německé město Gdaňsko
bylo vskutku, třeba ne právně, přivtěleno k Polsku, a jak se mocnosti přely o návrhy
italských imperialistů — návrhy posilované těmito uvedenými příklady — zabrati
jugoslávský přístav Rjeku a připravit! Jugoslávii o dobrý přístup k Adrii. Italští
dobrovolníci, vedení mnohomluvným spisovatelem ďAnnunziem, obsadili toto město
a udržovali tam zbojnickou republiku tak dlouho, až konečně byla v lednu 1921 při¬
pojena k Itálii.

Rovněž se jen zmíníme o složitém uspořádání a důvodech je ospravedlňujících,
které uvedly Francii v držení saarského území — je to německé území — nebo
o docela nenáležitém porušení práva „sebeurčení”, kterým bylo vlastně německému
Rakousku zakázáno spojití se s ostatním Německem — ačkoli by toto spojení bylo
docela přirozené.

Snad nejnadějnější ze všech nových států středoevropských je Československo
pod svým presidentem, učencem Masarykem, a s ministrem zahraničí E. Benešem,
jedním z nejschopnějších státníků v Evropě. — Pevně a neúnavně spojuje Beneš
sousední státy obchodními a vzájemně ochrannými smlouvami. Poznenáhlu vytvo¬
řuje řadu spolků, které slibují státi se východoevropskou konfederací, dosti silnou,
aby se uplatnila proti kterékoli jiné evropské moci. Jeden z nejvýznačnějších a nej-

842

nadějnějších zjevů v Československu je, že počalo velmi brzo prováděti smiřovací
politiku vůči Německu a Rakousku. Od samého převratu v Praze, od prvního roku
české samostatnosti se soustavně pracovalo proti politické podrážděnosti a soustavně

se prováděla myšlenka spojiti a zhojiti Evropu. Ústřední poloha Československa a to,
že jeho vzdělané a energické obyvatelstvo se slovanským jazykem a středoevropskou
kulturou je přirozeným mostem mezi západní Evropou a světem slovanským, dodává
tomuto státu v nové Evropě významu, který sahá vysoko nad jeho rozlohu
a lidnatost.

843

5. Bolsevictví v Rusku

Zmínili jsme se již o dvou ruských revolucích r. 1917. Nyní je čas, abychom pro¬
mluvili obšírněji o oné změně orientace, která se v té době v Rusku stala. Pokud šlo
o Rusko, nebylo to nic menšího než úplné zhroucení moderní západní vzdělanosti.

To však, co zachvátilo ruský národ, bylo mnohem více než socialistický pokus.
Vypadalo to, a to zdání bylo klamné, jako by to byl konečný a závěrečný pokus
o západní socialistickou ideu v praksi. Pokus vskutku dokázal ony nedostatky socia¬
listického učení, kterým jsme již věnovali pozornost, a zejména dokázal jalovost
socialistické školy marxistické. Znovu se potvrdila správnost zásady, že revoluce
nemůže stvořit! nic, co by před tím nebylo bývalo úplně
prodiskutováno, připraveno, promyšleno a vyloženo. Jinak
revoluce jen svrhne nějakou vládu nebo dynastii nebo rozbije nějakou organisaci —
jak kde. Revoluce je výkon vyměšovací, ne tvořivý.

Promluvili jsme již o rozmachu socialistických myšlenek v druhé polovici deva¬
tenáctého století a jak velikou úlohu při tomto vývoji hrály myšlenky Karla Marxe
o „třídním boji”. Tyto myšlenky lichotily pýše a podněcovaly ctižádost ráznějších,
přičinlivějších a nespokojenějších osobností všech průmyslových krajů světa.
Marxism se stal všude evangeliem neklidného průmyslového dělnictva. Ale protože
socialistické vyznání víry neláká valně sedláka, který už má nebo by chtěl míti půdu,
již vzdělává, a protože veliká města v západní Evropě a v Americe jsou svým smý¬
šlením spíše středostavovská než průmyslová, marxisté brzy poznali a pochopili, že
ta společenská a hospodářská revoluce, kterou oni měli na mysli, nemůže čekati na
parlamentní řešení a ohlasy většiny, že v první řadě bude dílem menšiny, menšiny
průmyslového dělnictva, které bude chtíti nabýti moci, zavěsti komunistická zřízení
a tak zavléci zbytek světa do blaženosti pozemského ráje, který nastane. Toto období
vlády minoritní, která měla přivésti na svět pozemský ráj, se nazývalo v marxistické
mluvě ,,diktatura proletariátu”.

Nezištní fanatikové všude obětovali své životy a síly, hlásajíce a šíříce s mohut¬
nou propagační energií tuto myšlenku. V prvním desítiletí dvacátého století bylo
snad milion nebo ještě více lidí na světě přesvědčeno, že kdyby bylo možno usku-
tečniti tuto jen neurčitě naznačenou „diktaturu proletariátu”, by okamžitě a takřka
automaticky po Jejím zřízení následoval nový a lepší sociální řád. Jak bezpostatná
byla tato myšlenka, vytkli jsme již dříve, když jsme mluvili o socialismu.

Marxisté neměli jasných a připravených plánů ani pro mzdu dělnictva ani pro
veřejnou rozpravu ani pro hospodářskou správu, až by byl ,,kapitalism” zničen. Na
všecky tyto věci bylo pamatováno a o ně postaráno úpravou, zavedenou v indivi-
dualistické společnosti kapitalistické, úpravou jistě velice empirickou a nespra¬
vedlivou, ale přec jenom fungující. Marxisté nikdy nevypracovali jiné alternativy,
jiné možnosti, jak tyto věci vyřídit!, a zdá se, že si ani nebyli vědomi toho, že je té
jiné možnosti také třeba. Oni stále jen dělnictvu říkali : „Dejte nám moc, a všecko
bude vykonáno”. A Rusko, zmučené, zpustošené a zrazené od spojenců, kterým pro¬
kázalo tak dobré služby, vzdalo se v zoufalství té ,, diktatuře proletariátu”.

Komunistická strana v Rusku neměla nikdy práva přivlastňovat! si více než
800.000 stoupenců a možná že opravdu nikdy neměla více než čtvrt milionu vlastních
členů. Ale protože byla odhodlána a oddána své věci, a protože v celé té rozhárané

844

Vrata panamského průplavu

zemi mimo ni nebylo nic jiného dosti odhodlaného nebo dosti schopného, aby se jí
vzepřelo, byla tato poměrně nepatrná organisace s to, aby se zařídila v Petrohradě,
v Moskvě a ve většině ruských měst, zajistila si oddanost námořníků válečného
loďstva (ti většinou své důstojníky pobili a obsadili pevnosti v Sevastopolu a v Kron-
stadtě) a st^la se skutečnou vládkyní v Rusku.

Nastala doba teroristické hrůzovlády. Bolševici říkají, že s počátku nebylo možno
vládnouti jinak než terorem. Společenský nepořádek byl v zemi v nejvyšší míře. Na
ohromných plochách povstali mužici proti vlastníkům půdy a byly děleny statky
a páleny šlechtické zámky po venkově docela tak, jako se dělo za první revoluce ve
Francii. Bylo napácháno přemnoho zavrženíhodných ukrutností. Mužici zabrali půdu
a sami se o ni rozdělili nemajíce ani tušení, čemu o této věci uČí Karel Marx.
Zároveň putovaly statisíce vojáků se zbraní v ruce z válečného území domů. Carská
vláda sebrala na vojnu celkem přes 8 milionů mužů, mnohem více mužů, než jich
mohla vůbec vyzbrojit! nebo na frontě užiti, vytrhla je i s kořeny z jejich vesnic,
a ohromné množství těchto odvedených žilo nyní vlastně po venkově jako lupiči.
V Moskvě se v říjnu a v listopadu r. 1917 těchto lidí jen hemžilo. Shromažďovali se
v tlupy, vpadali do domů, loupili a drancovali — a nikdo jim nepřekážel. Pominul
zákon a zmizela veřejná správa. Oloupené mrtvoly zavražděných ležely bez po¬
všimnutí na ulicích celé dny.

Mějme však na paměti, že tomu tak již bylo, když bolševici přišli k moci; tento
stav nebyl způsobem jejich uchvatitelskou vládou. Pokoušejíce se obnoviti pořádek
dávali nějaký čas stříleti všecky, kdož byli přistiženi ve zbrani. Tisíce lidí bylo

845

pochytáno a postříleno, a není jisto, zda by bez tohoto násilí bylo bývalo možná
obnoviti v Moskvě i jen jakés takés zdání veřejného pořádku. Zkáza carského Ruska
byla tak úplná, že zmizely základy veřejného pořádku a zvyk podrobovat! se mu.
„Museli stříleti”, řekl jednou president Masaryk pisateli, a potom dodal: „Stříleli
i potom — bez rozumu, bez milosrdenství”.

Na jaře r. 1918 měli již bolševici v moci veliká města, železnice a loďstvo skoro
celého Ruska. tJstavodárné shromáždění bylo v lednu rozpuštěno a rozehnáno,
bolševici s ním nemohli pracovat! ; říkali, že prý bylo příliš nejednotné ve svých
cílech a úradách, aby mohlo vykonávat! zdárnou a vydatnou činnost; a v březnu
byl podepsán s Němci mír, nadmíru ponížený mír v litevském Brestu.

V čele bolševické diktatury, která od té chvíle začala v Rusku vládnouti, byl
Lenin, duch nadmíru energický a čilý, muž, který většinu svého života ztrávil ve
vyhnanství v Londýně a v Ženevě zabývaje se pohtickými úvahami a skrytou poli¬
tikou ruských marxistických organisací. Byl to docela počestný doktrinář, prostě
žijící a neúnavný, beze vší zkušenosti v praktické státní správě. Jeho druh byl
Trocký, vyhnanec z New Yorku, který měl brzy ukázati značné praktické nadání
vojenské. Radek, Lunačarský, Zinověv, Zorin, Kameněv a Krasin byli ostatní vyni¬
kající členové té malé skupiny lidí, která se nyní pustila do práce reorganisujíc
Rusko a vyvádějíc je ze zkázy, do které je uvrhla válka, rovnou do komunistického
ráje.

S počátku ctižádost bolševických vůdců překročila daleko hranice Ruska. Rusko
nebylo jim dosti velikým úkolem. Hlásali sociální revoluci do celého světa a vyzývali
dělnictvo po celém světě, aby se všude spojilo, svrhlo kapitalistickou soustavu a tak
zavedlo bezplánovitý, beztvárný marxistický „ráj na zemi”. Ale tento postup je
ovšem strhl do sporu se všemi ostatními současnými vládami. K jejich úkolu založiti
komunism v Rusku přibyl nový úkol udržet i Rusko proti řadě útoků, kterým bylo
vydáno za to, že takhle vyzývalo zahraniční vlády.

Za dva nebo za tři roky byl neúspěch bolševiků, pokud šlo o zavedení komunismu
v praksi, úplný, a jejich důkaz o neplodnosti marxistického učení byl hotov. Rusku
na nohy nepomohli. Ukázalo se, že jsou zhola neschopni obnoviti otřesený ruský prů¬
mysl. Jejich vůdcové většinou dovedli pracovat! perem a byli dobří řečníci, ale ředi¬
telských zkušeností neměli.

Na počátku jejich vlády ponoukala je obmezená třídní nenávist, aby vyhubili
skoro všecko, co ješte v Rusku zbylo z továrních ředitelů, technických znalců, dílo¬
vedoucích a pod. Neměli soustavných vědomostí — a domýšlivost marxistického
doktrinářství je ponoukala pohrdati veškerými vědomostmi, kterých sami neměli —
o psychologii dělníka při práci. Neměli ani praktické činné znalosti toho starého
kapitalisty, kterým sami pohrdali. Všecko, co o těchto věcech věděli, bylo, že znali
duši dělnického zástupu shromážděného někde na schůzi. Pokoušeli se rozvířiti Rusko
vybízením, ale ani dělník po návratu do továrny, ani mužik, když se vrátil k svému
pluhu, neodpovídali na to vybízení praktickými výsledky. Doprava a strojová výroba
v městech neustále se rozbíhala a upadala, sedlák pak pracoval pro svou potřebu
a přebytky schovával.

Když pisatel navštívil roku 1920 Petrohrad, spatřil strašlivou spoušť. Bylo to po
prvé, že veliké moderní město takovým způsobem propadlo zkáze. Za celé čtyři roky
nic nebylo opraveno, zhola. nic. Na ulicích byly ohromné díry, kde se dlažba propadla

846

do prolomených kanálů; stojany na lampy ležely dosud tak, jak padly; jediný obchod
nebyl otevřen a rozbitá okna krámů byla většinou zabedněna prkny. Řídké skupinky
lidí kráčejících ulicemi měly na sobě ošumělý oděv, jehož kusy ani k sobě nepatřily,
neboť v Rusku nebylo nových látek, nebylo nového šatstva, nebylo nové obuvi. Mnozí
měli nohy ovinuty lýkem. Lidé, město, všecko všude bylo ošumělé a odřené. I bolše¬
vičtí komisaři měli na bradě strniště, neboť břitvy a podobné potřeby se nevyráběly,
ani se nedovážely. Úmrtnost byla úžasná a obyvatelstva tohoto ke zkáze odsouze¬
ného velkoměsta ubývalo ročně po stech tisících.

Z mnohých důvodů možno věřiti, že by ještě r. 1918 a 1919 byla bolševická dikta¬
tura uznala omyl svého postupu a byla by se začala přizpůsobovat! nepředvídaným
činitelům v situaci, ve které se sama octla. Byli to lidé omezených vědomostí a dok-
trináři, ale mnozí z nich měli živou obraznost a velmi pružný intelekt; a nemůže býti
sporu, že přese všecko, co zlého napáchali, měli poctivé úmysly a byli své věci oddáni.
Kdyby byli bývali měli pokoj, byli by možná vypracovali pokusné dílo veliké ceny
pro lidstvo. Byli by bývali donuceni připojit! svou soustavu k tradici, která se pone-
náhlu vyvíjela, k tradici peněžní soustavy, a byli by se musili obírat! nevyléčitelným
individualismem venkovského sedláka. Ale oni pokoje neměli. Od samého začátku
své politické činnosti vzbouřili prudký odpor v západní Evropě a v Americe. Těmto
marxistickým odvážlivcům se nedostalo ani špetky oné shovívavosti, která bývala
před tím prokazována skoro stejně neschopné a stejně neblahé vládě carově. Byli
všeobecně bojkotováni a zpátečnické vlády ve Francii a ve Veliké Britanii všemožně
podporovaly všelijaké dobrodruhy mimo Rusko i v samém Rusku, kteří na ně
doráželi.

Válečné tažení vedené v tisku s neuvěřitelnou zlomyslností pomátlo veřejnost
záplavou smyšlenek a zlých pomluv o bolševicích. Byli, pravda, neschopní doktrináři,
měli špatné teorie sociální i hospodářské, potáceli se v zemi zničené velikými otřesy.
Mezi jejich podřízenými byli lidé suroví a ničemní. Každá vláda v Rusku byla by
tenkráte měla ubohý materiál ve své správě a slabé síly na jeho zvládnutí. Ale proti-
bolševická propaganda líčila moskevské dobrodruhy jako prokleté vyvrhele, kterým
nebylo rovných v dějinách světa, a zároveň naznačovala, že by v Rusku k obnovení
blahob5d:u a naděje stačilo již jen bolševiky odstranit!. Byla hlásána takřka křížová
výprava proti bolševikům, a v duši liberálních myslitelů, kteří by jinak byli asi zůstali
kritičtější, vzbuzena byla živá reakce jim příznivá.

Následek tohoto organisovaného nepřátelství byl, že byli bolševici v Rusku hned
od samého počátku donuceni postavit! se k obraně proti zahraniční útočnosti. Mytr-
valé nepřátelství západních vlád posílilo značně jejich postavení v Rusku. Přes mezi¬
národní ráz marxistického učení se bolševická vláda v Moskvě stala vládou vlaste¬
neckou, hájící vlády proti cizincům a zejména hájící drobného sedláka před návratem
vlastníků půdy a výběrčích daní. Bylo to postavení protismyslné: komunism v Rusku
stvořil sedláky — ^vlastníky půdy. A Trocký, bývalý pacifista, se vzdělal tak, že se
z něho stal veliký generál, třeba tomu sám nechtěl.

Ale tento militarism a toto vlastenectví, jež bylo takhle Leninově vládě vnuceno,
toto soustředění pozornosti na hranice zapovídalo každou opravdovou a účinnou pře¬
měnu bezpečnostní služby a kázeňských prostředků uvnitř země, i kdyby byli
bolševici bývali takové přeměny schopni. Stará špehounská a nelidská policie z doby
carské vlády se udržela vlastně i za nové vlády.

847

Neobratná a nepřesná detektivní soustava s neobmezenou mocí a krvežíznivými
tradicemi zápasila s cizími emisary přicházejícími zvenčí a se vzpourami, obavami
a zradou uvnitř, a leckdy ukojila své ošklivé touhy po potrestáni. V červenci r. 1918
byl zabit car a povražděna jeho rodina — hrozilo nebezpečí, že bude reakcionářskými
vojsky zase nastolen; vražda vykonána na rozkaz podřízenějšího úředníka. Není
vůbec žádného důkazu o tom, že by bolševická vláda byla nějak odpovědna za tyto
vraždy. V lednu r. 1919 byla v Petrohradě od policejní komise popravena čtyři velko-
knížata, carovi strýcové, přes to, že jim Lenin udělil amnestii.

Za této docela nové a bezpříkladné vlády se ruský národ udržel pět let v neporuše¬
né celistvosti proti všem pokusům rozděliti a opanovati jej. V srpnu r. 1918 přistaly
britské a francouzské branné síly v Archangelsku ; v září r. 1919 byly odvolány.
Od r. 1918 se Japonci zarputile pokoušeli usaditi se ve východní Sibiři. R. 1919 bojo¬
vali Rusové netoliko s Brity v Archangelsku a s Japonci, ale měli proti sobě ještě také
reakcionářská vojska v Sibiři pod admirálem KolČakem, na jihu Rumuny s Francouzi
a řeckými sbory a generála Denikina — s armádou ruských reakcionářů a s ohrom¬
nými zásobami britského a francouzského válečného materiálu — podporovaného
francouzským loďstvem na Krymu.

V červenci se spojil Kolčak s Denikinem a drželi spolu jihovýchodní frontu od
Oděsy k Ufě, kdežto estonská armáda s generálem Judeničem v čele postupovala na
Petrohrad.

Zdálo se, že konec bolševiků jest jen věc někohka týdnů nebo dokonce dnů. Avšak
ke konci toho roku byl Judenič na hlavu poražen a zapomenut, Kolčak rychle ustu¬
poval do Sibiře a Denikin k Černému moři. Denikin a zbytky jeho vojska byly z jara
r. 1920 naloděny na britské a francouzské loďstvo, a Kolčaka pak v Sibiři zajali
a zastřelili.

Ale Rusko nemělo míti klidu. Poláci, poštvaní Francouzi, zahájili v dubnu r. 1920
nové válečné tažení a čerstvý reakcionářský kořistník, generál Wrangel, převzal zase
úkol Denikinův, vpadl do země a pustošil svou vlast. Poláci, zatlačení až k Varšavě,
se vzpamatovali, zotavili se s francouzskou pomocí a francouzskou výzbrojí, vítězně
postoupili do ruského území, a v Rize byla v říjnu roku 1920 sjednána smlouva, dáva¬
jící Polsku značné územní výhody. Wrangela, zničivšího na veliké ploše úrodu a po¬
traviny, stihl osud Denikinův, i dal se za pomoci západních mocností konečně na
ústup. V březnu r. 1921 bylo třeba, aby bolševická vláda potlačila — a také vskutku
potlačila — vzpouru kronstadtského námořnictva, bolševických pretoriánů.

Během r. 1920 ustupovalo nepřátelství západní Evropy a Ameriky k bolševikům
ponenáhlu rozumnějšímu nazírání na skutečný stav věcí. Byly mnohé nesnáze a pře¬
kážky na cestě k „uznání” bolševické vlády úplně a zcela, nesnáze zaviněné do značné
míry nerozumem, který převládal také u bolševiků, ale koncem r. 1920 byl již jakýsi
neobčanský mír mezi Ruskem a skoro celým ostatním světem, a americkým, brit¬
ským jakož i francouzským výzkumným výpravám bylo možno navštěvovat! onu
zemi a procházet! jí. Teprve r. 1921 sjednalo Britsko a Itálie s Ruskem obchodní
smlouvy; ruští zástupcové jako „obchodní delegace” zahájili opětně styky této
vyvržené země s ostatním světem.

Ale zatím se připravovala nová a ještě strašUvější pohroma, aby dolehla na tento
přenešťastný lid. R. 1921 bylo neobyčejné sucho. Pozorný čtenář těchto dějin už
jistě asi ví, jak trapná a kolísavá věc jest podnebí nad rozsáhlými rovinami u jezera

848

Kaspického. Jsou to arci kraje kočovníků, a jest pochybné, budou-li někdy dosti
bezpečné pro četné rolnické obyvatelstvo. Protože tedy bylo sucho, úroda ohromných
lánů půdy jihovýchodního Ruska nadobro zklamala a nastal hlad, nejstrašnější hlad,
jaký znají veškeré dějiny našeho lidského pokolení. Miliony lidí zahynuly. Lidské
davy, celé osady a celá města, seděly doma v příb3rtcích hotovy umříti, a opravdu
umřely. Mnozí jedli seno, zemi a nepopsatelné bláto. Vykopávali mrtvoly na hřbito¬
vech a stávali se lidojedy. Rozsáhlé kraje byly úplně vylidněny.

A přece bylo možná nakoupiti obilí netoliko v Americe, nýbrž také v Ukrajině,
v Rumunsku a v Maďarsku. Jenomže dopravní prostředky v oněch krajích byly bez¬
nadějně zničeny válečným tažením Kolčakovým, Denikinovým a Wrangelovým,
a bolševická vláda vůbec ani neměla prostředků ani neuměla zápoliti s touto ohrom¬
nou zkázou. Americká komise a jiná komise, vedená drem Nansenem, slavným
arktickým badatelem, zorganisovaly za souhlasu a přispění vlády pomoc a opravdu
šlechetná Amerika sypala své zásoby do země. Ale hlavní evropské vlády, jejichž
národy svedla bolševická propaganda evropského tisku, odpověděly na tuto výzvu
k pomoci v zoufalé situaci skrblicky nebo vůbec neodpověděly. Britská vláda, která
před tím obětovala sta milionů na nezákonné válečné operace proti svým dřívějším
spojencům, pokálela dobré jméno Britská ve světě tím, že vůbec odmítla nějak
přispěti k pomocnému dílu. Tak málo se až dosud lidstvo poučilo o lidské solidaritě
z lekce, kterou mu dala světová válka.

Zatím co davy lidí v Rusku bezpomocně hynuly, kazilo se obilí v sýpkách jen
několik set kilometrů vzdálených, a v západní Evropě ležely lodi nečinně v přístavech,
protože neměly nákladu, stály železárny, ve kterých by se byly mohly vyráběti
kolejnice a stroje, a miliony dělníků byly nezaměstnány, protože prý, jak říkali
zaměstnavatelé, „nebyla pro ně práce”. Při tom tisíce čtverečních kilometrů půdy
v jihovýchodním Rusku zpustlo, práce na polích byla opuštěna a města i vesnice
vymřely.

Ale přes tento zoufalý stav bolševická vláda obstála. A ponenáhlu se v evropských
myslích rodilo přesvědčení, že nezbývá než uznati tento nezvyklý nový druh státu
a navázati s ním styky, třeba byl tak docela různorodý. Dodnes zápasí západní svět
s touto nutností. V době, co toto píšeme, jest dosud do vehké míry nerozřešen pro¬
blém vzájemného styku kapitalistické soustavy s komunistickou soustavou na jedné
planetě, na které veliké vzdálenosti přestávají býti překážkou, národy od sebe oddě¬
lující.

Bolševická propaganda, odvracejíc se od nepřátelského západu, projevuje rostou¬
cí snahu obraceti se se svými výzvami na zástupy nuzného obyvatelstva v Indii
a v Číně. Mezi bolševiky byly vždycky dvě strany, strana ,,západníků”, kteří si přáli
užiti vědy, strojů a mohutné výrobní organisace (z nich jsou Lenin a Trocký nej¬
typičtější), a strana „východníků”, jejichž duch je bojovný, primitivní a mystický
(jejich hlavou byl Zinověv). Politika britské a francouzské vlády tlačila bolševickou
vládu stále na východ. Zdá se, že vlivem jejího příkladu islámský svět bude pokračo¬
vat! ve svém dlouho zadržovaném vývoji. Stanovisko bolševické vlády k atlantickým
civilisacím, které ovládaly svět dvě a půl století, pžizpůsobuje se víc a více stanovisku
islámu. Obě jsou nesmiřitelná a vzpurná. Západní mocnosti mezi sebou rozdělené
trpkým soupeřením a nepřátelskými zájmy narážejí také na stále rostoucí odpor
proti svým metodám a proti vykořisťování v Rusku, v Turecku, v severní Africe

849

a po celé Asii. Tento mohutnějící odpor a marné útoky proti němu poskytují správné
měřítko pro posouzení katastrofy z let 1914 — 1918. Zdá se, že se dni světovlády
západní Evropy pomalu blíží svému konci.

R. 1924 zemřel Lenin. Po něm nastoupil Stalin, který zkrušil nebo vyhnal mnohé
ze svých dřívějších továryšů a zvláště Trockého, nadaného zachránce sovětské
republiky v nejhroznější vojenské tísni. Stalin je zřejmě rázný, nekompromisní
komunista, odhodlaný odmítnouti v Rusku každý pokus smířiti se s kapitalismem
nebo křesťanstvím. Pod jeho vládou byla zbořena spousta kostelů a pronásledovány
pravověrné židovské i křesťanské bohoslužby. Po strašlivé bídě let 1920 — 21 byl
Lenin již snášelivější k soukromému majetku a soukromému podnikání. Jeho nová
hospodářská politika (N. E. P.) vytvořila v Rusku stav dosti podobný stavu ve
Spojených státech amerických před sto lety. Někteří rolníci počali za nového
volného obchodu bohatnout! více než jiní a využívali toho pro své rodiny. Tito
zámožnější rolníci jsou známi pode jménem kulaků. Objevovali se obchodníci a drobní
továrníci, a dobře se jim vedlo. Proti tomuto znovuzavedení nerovnosti se Stalin
postavil. Ruská vláda se snaží, a to velmi drsně, aby vyhladila kulaky, které její dří¬
vější N. E. P. vlastně vytvořila. Celý SSSR. zápasí v bolestech o veliký experiment,
nejdalekosáhlejší a nejneobyčejnější pokus, jaký se kdy stal, postaviti hospodářský
život na nové základy. Jmenuje se pětiletka a počal v říjnu r. 1928. Zdaří-li se tento
plán, bude vlastně všechna ruská půda jediným obrovským statkem, jehož hospo¬
dářem bude lidová vláda. Rolník se stane dělníkem, vyvlastněným čeledínem, jako
byl po dvě století v Anglii, ale čeledínem, jehož hospodářem bude komunistický stát.
Přizpůsobí se průmyslovému dělníku městskému. SSSR. se stane jedinou obrovskou
výrobní organisací pro všeobecné dobro.

6. Svobodný stát irský

Britská říše vyvázla ze světové války zle vysílena a vyčerpána tělesně i mravně.
Výkvět mladšího pokolení byl mrtev nebo zesláblý po porážkách a útrapách vojen¬
ského ujařmení. Přesný chod státní správy a obvyklá volnost byly uvedeny v zlý
nepořádek naléhavou zákonodárnou činností, potřebnou v tom zápolení, a britský
tisk byl zle zaneřáděn propagandou, jíž se oddal. Novinářské zpravodajství o zahra¬
ničních věcech se viditelně pokazilo. Široká veřejnost nejen že byla špatně zpravo¬
vána o odpovědnosti, kterou má k svému státu, nýbrž byla příliš zaujata obchodními
krisemi, aby si jí všímala. Byla to doba velice příznivá pošetilému a samolibému
úředníkovi, domýšlivému na svou důležitost, a ten uměl té příznivé příležitosti všude
co nejvíce V3nižíti.

Po celé říši mimo ty části, které už měly svou samosprávu, se věci vyvíjely rovno¬
běžným postupem — skoro soustavně bylo obyvatelstvo drážděno omezeními, ne¬
rozumnými předpisy, urážkami, svévolným žalařováním a podobnými zásahy do své
svobody. Všude byla dána důstojnické a úřednické třídě plná vůle. Zdálo se, že se
starý toryjský živel všude upřímně snažil o to, aby vyprovokoval nějaký výbuch.

To platilo stejně o Indii jako o Egyptě nebo Irsku. V oněch letech, kdy ústřední
moci nebylo dbáno, protože byla oslabena, politika útisku, slibů daných domorodcům
a zase zrušených, politika zdánlivých reforem, aby se ukonejšilo neklidné svědomí

850

doma, pobuřovala i pokojné indické ob5rvatelstvo k lecčemus, co bylo velice blízké
vzpouře. Výstrah a upozornění si nějaký čas nikdo nevšímal. Neobratně konané
odvody vinou státní správy v Pendžabu udělaly z této části Indie, do té doby z nej¬
oddanějších, nejneklidnější část indických provincií. Domorodci se bouřili a přepa¬
dali Evropany, a jakýsi úřednický teror vyvrcholil hromadnou řeží v Amritsaru
(v dubnu r. 1919) , kde bylo stříleno na veliký dav většinou neozbrojený, 379 lidí bylo
zabito a přes tisíc jich raněno. Zprávy o této výtržnosti se britská veřejnost dověděla
až teprve pozdě v r. 1919 uveřejněním Hunterova raportu. Potom se na nějaký čas
dostaly navrch lepší živly anglického života. Ale zpátečnické vlivy ve vládě rušily
a mařily smířlivou správu země s lordem Readingem jako míst okřálém v čele. R. 1922
byl Gandhi, světecký hlasatel trpného odporu, odsouzen na šest let do žaláře, a tak
z něho udělán mučedník.

Podobný spor vznikl a trval v Egyptě. Smířlivou náladu ochromovala a mařila
mohutnějící snaha utlačovat! a zastrašovat!. Avšak nejtragičtější a politování nej¬
hodnější ze všech těchto smutných 23práv o britské neschopnosti v době nejskvělej¬
ších příležitostí jest to, že se prohloubila roztržka mezi Iry a anglickým národem.

Za dnů oněch velikých a ušlechtilých irských státníků, bratří Redmondových, se
pořád ještě zdálo, že by bylo možné, aby oba ostrovy žily pokojně vedle sebe, pracu¬
jíce spolu svobodně a dobrovolně v přátelské jednotě jako rovný s rovným, dělíce se
spolu o vladařskou odpovědnost nad Britanií a čelíce společně světu. Jejich blízké
sousedství vyžaduje tak těsného svazku. Blahobyt Irska a Anglie se podobá blaho¬
bytu siamských dvojčat, v jejichž tělech byla jedna krev. Minulé chyby a náboženské
spory neměly být dostatečnou překážkou, která by vadila rozumné a zdravé součin¬
nosti. Ale Irsko hnaly k odluce ne chyby minulé, nýbrž chyby doby přítomné.
Zmínili jsme se již, jak sir Eduard Carson, tento zloduch britského hdu, dopravil
po prvé do Irska zbraně a jak v zemi rozpoutal strašlivou bouři násilí a útisku;
jak bylo Irsko na konci války ošizeno o samosprávu a jak britská vláda,
v jejímž čele stál Asquith, slepě nebo rozvážně Irsko potupila, přibravši tohoto
muže krve a odboje do koaliční vlády. Řekli jsme již také, jak bylo potlačeno
a potrestáno povstání dublinské a jak bylo Irsko dále drážděno. Výsledky toho se
jeví zřejmě na stránkách dějin.

Roku 1914 vstupovalo Irsko do světové války tak dobrovolně a rytířsky jako
Anglie. Tehdy to byla ještě země spořádaná a civilisovaná. Ke konci tohoto zápasu
bylo Irsko násilně ovládanou zemí odbojnou. Krajní imperialism vzbudil jako reakci
krajní nacionalism. Irsko usilovalo nyní již o to, aby se stalo republikou, na Velké
Britanii zcela nezávislou.

Roku 1920 prošel britským parlamentem nový návrh zákona o irské
samosprávě (Home Rule Bili) . Zřizoval dva zvláštní parlamenty, jeden v Ulsteru
a druhý pro ostatní Irsko, ale se zákonným opatřením, které by mohlo vésti k jejich
spolupráci a možnému splynutí. Ve srovnání s předcházejícími návrhy o irské samo¬
správě to byl návrh velkodušný. Ale Irové nestáli o žádný z nich. Zástupci státo¬
právní strany irské (Sinn Feiners, z irského hesla „sinn fein” - vysl. šin fen - =: angl.
we ourselves [my sami], jsou obhájci samostatného státního práva irského, tedy
autonomisté), kteří byli do parlamentu zvoleni r. 1919, nepřicházeli ani do West-
minsteru, aby tam o něm debatovali. A zatím projevy povstání a jitření na jedné
straně a násilné jich potlačování na straně druhé dělaly z celé země bojiště drobné

851

války. Povstalci přepadali své protivníky, kladli nástrahy, dopouštěli se vražd
a na konec sváděli s malými oddíly vojska opravdové drobné bitvy. Anglické voje,
které se chovaly s počátku velmi slušně, se daly najednou strhnout! a popuditi
k „odvetné” výpravě. Utvořil se zvláštní pomocný sbor ,,Č e r n o h n ě d ý c h”
(Black and Tans, zvláštní sbor vojenské policie, utvořený z důstojníků, nazývajících
se tak podle černých stejnokrojů s hnědým lemováním a knoflíky téže barvy) , který
se vyznačoval velmi krutým vystupováním.

Násilnosti postupovaly čím dál tím ostřeji. Každá vražda vedla na té i na oné
straně k vraždám novým. Jestliže byl zabit nějaký voják nebo někdo z Černo¬
hnědých, pak byl zabit zase někdo na straně druhé, ať již na tom prvotním zabití
vinu měl či neměl. Obě strany se hleděly navzájem překonati v krevní mstě, neznající
slitování. Na konec nebyl nikdo jist ani ve svém domě a v posteli. Příslušníci té neb
oné strany přicházeli v noci a bušili na dveře s nějakou skutečnou nebo vymyšlenou
obžalobou. Lidé byli stříleni u dveří vlastních domů — a pro nic za nic byly vyvraž¬
děny celé rodiny. V prosinci roku 1920 vytrhlo na pomstu za přepadení skupiny
jedenácti chovanců vojenské školy v Corku vojsko a vraždilo a loupilo tak, že bylo
při tom zničeno majetku za 3,000.000 liber šterlinků. V takovém ovzduší bujelo
ovšem zlodějství a lupičství.

Návrh Home Rule se stal zákonem roku 1921 a zaváděl dva irské parlamenty,
jeden pro sever a druhý pro jih. Parlament severní byl náležitě zvolen a král jej dne
22. května 1921 slavnostně zahájil. Jižní Irové nechtěli o jižním sněmu ani slyšeti
a proto se ani nikdy nesešel. Místo toho se ustavil v Dublině samozvaný sbor, D a i 1
E i r e a n n (vysl. dól eran, irský název sněmu [Dail] irského [Eireann] ), hlásající
o sobě, že je parlamentem nezávislého Irska, a vyvolil si za presidenta De Valeni,
který byl hlavním jeho tvůrcem.

Při zahajování severního parlamentu pronesl král řeč krajně umírněnou. Lloyd
George pozval, navazuje na ni, De Valem a sira Jakuba Craiga na poradu o věcech
irských do Londýna, kde bylo smluveno zastavení násilností — příměří, které se
zachovávalo, pokud to rozvrácený již stav země dovoloval — a dne 11. října 1921
zahájena byla v Londýně konference, na které De Valera a jeho druhové, kteří byli
zvoleni od Dail Eireannu a zde tedy ve skutečnosti vystupovali jako lidé, kteří docílili
ozbrojeným povstáním plného úspěchu, vyjednávali se zástupci britské vlády o bu¬
doucím stavu Irska.

To bylo myslícím Angličanům asi zrovna tak příjemné, jako by bylo bývalo roku
1863 nějakému Američanovi, kdyby byl viděl vyjednávat! Jeffersona Davisa s Abra¬
hamem Lincolnem ve Washingtonu o budoucím stavu bavlnářských států. Úplné
odloučení Irska od Britanie ukazuje se totiž jako věc nejenom nevýhodná, nýbrž
opravdu nebezpečná, ba snad i pro obě země záhubná. Avšak toto doznání porážky
— nic jiného to ve skutečnosti nebylo — bylo pilulkou, kterou si dal Angličan při-
praviti od svých vybraných přátel, Carsonovců, i musil ji spolknout!, ať se při tom
tvářil jakkoliv. Jednání ve Whitehall v říjnu roku 1921 za konference v Downing
Street bylo vehni zajímavé. Zavlály tu hrdě irské vlajky, všude se rozléhaly irské
národní hymny a Londýňané se k tomu chovali nejenom snášenlivě, nýbrž přátelsky
a sympaticky.

Po velkém hašteření bylo na konec docíleno dohody, kterou potvrdil jak parla¬
ment britský, tak — se zdráháním a odporem — národní sněm irský. Až na to, že

852

uznalo svrchovanost britské koruny a přijalo určité závazky námořní a letecké, se
celé Irsko mimo protestantský Ulster, který měl svůj severní parlament, stalo
svobodným státem irským. Byl to veliký triumf rozvážnosti a touhy po
míru, opravdová záruka svobody a zachování formální jednoty. Jenže tu hrozilo
s obou stran nebezpečenství.

De Valera s dohodou nebyl srozuměn, protože rozdělovala Irsko a nepokořovala
dostatečně Velkou Britanii, i podněcoval své přívržence, aby proti novému Svobod¬
nému státu zbrojili. Sir Eduard Carson, nyní soudce a lord Carson, činil rovněž seč
byl, nedbaje při tom ani běžného dekora soudcovského, aby udržel v Ulsteru v plné
síle ducha násilí a krveprolévání. I probíjel se tento Svobodný stát irský k životu
s těžkostmi, za třeskotu noční střelby a hlaholu výkřiků. V zemi bylo plno mladíků,
kteří se nenaučili kromě drobné války žádnému jinému zaměstnání, obyvatelstvo
propadlo již příliš navyklému nepořádku a násilí, i vzplanula z toho občanská válka
mezi republikány pod vedením De Valerovým a vojskem Svobodného státu.

To jsou v krátkosti události odluky Irska od Anglie. Nedojde-li k nějaké veliké
změně v chování britské vlády k jejím poddaným, zdá se pravděpodobné, že jest to
jenom první z ještě větších hnutí rozkladných. Britům a rovněž Američanům musí to
býti zdrojem hluboké úzkosti a lítosti.

Jeden čas se již zdálo, jako by chtěla býti říše britská pěstounkou veliké a vzorné
konfederace svobodných národů, kteří buď anglicky mluví nebo angličtiny užívají
jako dorozumívacího jazyka, a jako by zaváděla na celém světě velikou tradici
upřímné mluvy, poctivého zacházení a spravedlnosti. Jeden čas se zdálo, že by tato
veliká osnova, posilovaná prohloubeným dorozuměním a stále užší spoluprací se
Spojenými státy americkými, mohla zaujmout! význačné postavení tím, že by spojila
celý svět v unii ještě rozsáhlejší. Podobnými sny se obíral i sám spisovatel. Ale děje¬
pisec musí nezbytně zaznamenávat! fakta — a ta, která se tu objevují, odpovídají
tuze špatně podobným snům.

Vzdělání vládnoucích anglických tříd není tak rozsáhlé a důkladné, jak by mohlo
býti. Tito Angličané nejsou ani dosti velkodušní ani dosti gentlemany pro úlohu,
kterou na sebe vzali. Svět nemůže čekati na Brity, aby mu kráčeli v čele. Anglicky
mluvící lidstvo nedovedlo rozvinout! takovou organisaci vzdělání a takovou morální
velikost, aby opravňovala jeho nárok na vůdcovství člověčenstva, a jeho výhodné
postavení mu s výsměchem mizí pod rukama. Plemena a národové, kteří bývali kdysi
ochot nýťni žáky západní civilisace, činí nyní pokusy a myslí za sebe a podle svého.
Fronta pokroku se šíří a ti, kdo byli jednou vůdci, musí býti nyní rádi, udrží-li stejný
krok s ostatními.

7. Zmatky v Čině

O úpadku panství Mandžuů nad Čínou roku 1911 jsme se již zmínili. Jest známkou,
že si čínská inteligence uvědomila přežilou povahu svého starého vládního systému.
Staré roucho bylo odloženo, ale nebylo tu vhodného roucha nového. Veliká masa
obyvatelstva, přičinlivá, nevzdělaná, plodná, chudá, mírumilovná a konservativní
rostla dále, jako rostla století za stoletím, a převýšila vzdělanou menšinu, která se
namáhala vynalézt! nové účinné formy náhradou za svrchovanou vládu, která
chátrala a mizela.

H. G, Wells, Dřjíny svita — 54.

853

Na jihu se rozmohlo za vedení dra Sun Jat Sena západnické republikánství a nová
vláda, která byla v Pekingu zavedena, byla formálně republikánská a parlamentní.
Skutečná moc zůstávala v rukou těch, kdo měli nějaký vliv na branné síly země,
a po nějakou dobu se zdálo, že asi nastoupí nová dynastie za vedení velikého státníka
a úředníka, Jaun Ših-K’aie. R. 1915 byla monarchie skutečně obnovena, ale již
druhého roku zase zanikla. Do nevyhnutelných sporů mezi Číňany zasahovali diplo¬
maticky Japonci, kteří se všemožně zasazovali o to, aby konsolidaci obrozené Cíny
zmařili, a podporovali hned tu, hned onu politickou stranu.

Čína se roku 1917 opožděně a chabě připojila ke spojencům proti Německu dou¬
fajíc, že si tím zabezpečí oporu proti nepřátelskému tlaku japonskému.

Od smrti Juan Ših-K’aiovy jsou dějiny Cíny čím dál tím zmatenější. Povstalo
mnoho vojevůdců, kteří dobyli rozsáhlých krajů a zápasili spolu o nejvyšší moc.
Soupeřící vlády čínské vysílaly do Evropy své vyslance a Spojené státy americké.
Japan i přední velmoci evropské strojily úkladné intriky, nadržujíce tomu nebo
onomu generálovi. Zatím se život sunul po vyježděných kolejích ku předu a průmysl
i peněžnictví se rozvíjely. Modernisovalo se vzdělání a činěny pokusy o zjednodušení
písma. Pro představu historikovu jest v pohledu na toto nesčetné obyvatelstvo, které
trhá starobylé svazky své právní soustavy a hledá slepě a tápavě nové možnosti
sociální organisace a kolektivní moci, něco hluboce překvapujícího.

Po boxerských řežích byla Čína odsouzena zaplatiti těžkou náhradu různým
velmocem, jejichž příslušníci za tohoto povstání přišli ke škodě. Američané jim
s velikou prozíravostí stanovené platy slevili s podmínkou, že budou bráni na poradu
ve věcech kulturních, a prvním plodem této ušlechtilé myšlenky bylo, že byl do
amerických kolejí vypraven značný počet čínských studentů. Francouze více lákalo
peněžnictví a podniky železniční. Britové a Japonci se uplatňovali nesoustavně ve
výchově a v činnosti hospodářské a dobročinné. Zdá se, že se duchovními otci nové
Cíny stanou asi Američané, nevytlačí-li je propaganda bolševická.

Na jaře roku 1925 vybuchl doutnající odpor vzdělaných a vlasteneckých Číňanů
proti Britům pošetilostí britského policejního úředníka v Šanghai, který dal svému
mužstvu rozkaz stříleti do demonstrantů, shluklých v cizinecké čtvrti k vůli čín¬
skému dělníkovi, zabitému v jedné japonské továrně v tomto městě. Zvyk stříleti
do davu může na konec britskou říši nadobro zničiti. Vzbudil i tentokrát vlnu rozčilení
po celé Číně a u Číňanů všech tříd společenských a výsledkem toho bylo protievrop-
ské a proti japonské hnutí nebývalého rozsahu a jednomyslnosti.

I zde se zdá, že převaha britská a západoevropská pozbývá půdy pod nohama,
a probouzející se obyvatelstvo domorodé dává najevo iniciativu, která se v devate¬
náctém století zdála naprosto nad jeho schopnosti. Prvním údobím k tomu jest
nesporně údobí nepořádku a konfliktu, ale je zřejmo, že se velikým národům mimo
končiny evropské poskytuje těmi boji a jenom těmito boji možnost, aby uplatnili své
právo, byli bráni na potaz při úvahách o budoucnosti celého našeho světa a aby měli
účast na poctivých podmínkách při jeho rozvoji. Západ jich nevychovává; Západ je
jen a jen vyssává. Nesmějí tedy na poznání čekati, nýbrž musí natáhnoutí ruku a vžiti
si je, musí se postaviti na vlastní nohy a vychovati se sami.

854

8. Vření islámu

Stejné prosakování západních myšlenek, které zatlačovalo starobylou vzdělanost
čínskou, působilo od světové války se silou stále vzrůstající všude na blízkém
východě. Dlouhý, nesnášenlivý a fatalistický spánek islámu spěje očividně ke konci.
Moslimský svět má nyní již noviny, telegraf, bezdrátovou telegrafii i moderní vymo¬
ženosti vzdělávací a moderní propagandy. O rozmachu Turecka po jeho porážce
a o jeho přechodném sjednocení s Araby jsme se již částečně zmínili. Přiostřený
odpor islámu proti čirému vykořisťování Západem pozorujeme i v Persii.

Před válkou bývala Persie utěšeným lovištěm pro zasahování evropské diplomacie
a velmi žalostnou zemí pro muže a ženy, kteří v ní měli žiti. Ze severu se tlačilo na
nešťastnou zemi Rusko, od Perského závilu Britanie ; oba státy činily seč byly, aby
ten druhý zdiskretisovaly a poškodily ; přišlo se na veliké prameny minerálních olejů
a američtí zájemci se vydávali na neschůdné cesty pro jejich zajištění a využitkování.
Pod šachem existovala parodie západní vlády parlamentní a skutečná moc přecházela
střídavě na veliký počet ctižádostivých feudálních náčelníků, kteří se vespolek
přepadali a vraždili. Rusové postavili tam brigádu kozáků, která na oko byla podří¬
zena vládě, ve skutečnosti však ji kontrolovala. Britové zřídili jako protiváhu vojen¬
ské četnictvo s důstojníky Švédy, o němž se samo sebou rozumělo, že jest smýšlení
internacionálního. Tyto protichůdné sbory tropily jménem západního pořádku jen
zmatek a páchaly vraždy. S pomocí Turků Činili Němci úklady jak Britům tak
Francouzům.

Klíčem k této spletité strategii jest ochrana, odvádění nebo ničení petrolejových
potrubí. Světová válka byla pro Persii jevištěm vpádů, vojenských pochodů, konfi¬
skací, dobrodružných pokusů se strany kozáků, Němců, Britů i vojenských sborů
domorodých kmenů. Podle toho, jak se klonilo vítězství k Německu nebo k jeho
odpůrcům, Peršané, kterým do věcí evropských dohromady nic nebylo, Britům stra¬
nili nebo proti nim brojili. Po válce tam měli Britové po nějakou dobu velkou váhu,
ale roku 1920 začal jejich postavení vážně ohrožovati vpád bolševický, který přesně
napodobil bývalý útisk systému carského. Časem však z toho vzniklo něco domá¬
čtějšího a odlišnějšího, než je konvenční diplomacie. Vzrůstalo tu perské národní
uvědomění a vážnost Západu bledla. Do popředí vystoupil silný muž, Riza Kahn,
a ten, háje zdánUvě zájem šachův, vzal roku 1921 vládu do rukou sám. Učinil smlouvu
se sovětským Ruskem, která postavila zemi na základ mnohem nezávislejší, nežli
jakému byla od mnoha let zvyklá. Roku 1926 přestal býti diktátorem a stal se sku¬
tečným šachem.

Od Persie na východě až k atlantickému pobřeží Maroka na západě, podél celé
styčné hranice mezi bývalým křesťanstvem a světem mohamedánským způsobují
tato poválečná léta mezi islámem a evropskými velmocmi třenice a konflikty, při
čemž se jeví na straně islámu daleko více solidarity a jednotnosti cíle, ba i sjedno¬
cenosti nežli na straně západní. Evropské velmoci pokračují v intrikách proti sobě
vespolek, jak to činívaly ve století sedmnáctém a osmnáctém, a zůstávají slepé proti
vzrůstajícímu nebezpečenství. Otevřeně nebo potají rozmáhá se obchodování zbra¬
němi. Udržeti domácí branné síly při loyálnosti stává se stále nesnadnějším. Ozbro¬
jení, nepřístupní, zchytralí Evropané, ať již Britové, Francouzové, Španělové či

86S

Italové, setkávají se všude s nevraživými pohledy a mají se co brániti proti spiknu¬
tím, jež se proti nim strojí.

V Maroku se zapletlo Španělsko do ohromné, nekonečné války proti hromadnému
povstání, podporovanému zbraněmi evropskými a americkými. Došlo k porážkám
a ústupům, až se vůdcovství nad Riffany domohl jakýsi Abd-el-Krim. Francouzové
zatím drželi ve své moci Fez a rozšířili i upevnili své panství na jih od kmenů riff-
ských, vyhýbajíce se jakékoliv spolupráci se Španěly, až Adb-el-Krim obrátil děla
a pušky proti nim, z čehož hrozila i jim dlouhá a nebezpečná válka.

Na straně francouzské sehnáno bylo do války nakvap sto dvacet tisíc mužů. Tíseň
Francouzů v Maroku vzbudila ozvěnu ve svěřeneckém území syrském. Proti Fran¬
couzům povstali tam Druzové a způsobili jim vážné ztráty. Arabské obyvatelstvo
bylo k nim neochotné a ohrožovalo je. Nebezpečenství ve Fezu bylo také nebezpečen¬
stvím pro Damašek. Na jihu se podařilo vahabitským Arabům přinutit! hedžazského,
od Britů podporovaného krále k tomu, že se (roku 1923) vzdal vlády a odešel do
vyhnanství. Zmocnili se Mekky a šířili pomalu, ale jistě svou moc do sporného území.
Téměř neutuchající nepokoje byly v Egyptě, kde se Egypťané pod britským panstvím
podobali vroucímu mléku pod pokličkou. Tu teprve počínalo svítati i zjevně naciona¬
listickému smýšlení Francie a Itálie, že jest možno udržeti evropský vliv nad moslim-
ským světem jedině upřímnou a poctivou spoluprací všech účastněných velmocí
evropských. Ty si pozdě začaly uvědomovali, že jsou ty tam doby, kdy mohly rozdě¬
lovat! a vládnout! ve vlastních oblastech svého vlivu a rozsévat! svár u sousedů.

Stoupající světové vědomí, že jest nutná jednota a svorné působení, jest nej¬
význačnějším rysem tohoto období lidských dějin. Základní podmínkou svobody
a moci je svobodně sdílené myšlení. Islám počíná hroziti, neboť mohamedáni se
sdružují a uvědomují si svou sílu. Obrozuje se i Čína, která byla vždycky nedůtklivá
proti cizím vlivům, a je čím dále tím rozhořčenější, poněvadž jí nové vzdělání opatřilo
rámec moderních ideí a lepší poznání toho, jak se státi nepohodlnou. O evropském
imperialismu jednají nyní Indové, Egypťané, Turci i Arabové — a přicházejí k po¬
znání, že jest jim všem šmahem protivný. Evropa pak upadne ve finanční závislost
na Americe a pozbude svého vlivu v Asii i v Severní Africe, poněvadž promrhává svou
sílu ve vnitřních rozporech.

9. Dluhy, peníze a stálost měny

Znenáhla, jak se lidské mysli rok za rokem vzdalovaly od vášnivých otřesů svě¬
tové války, vyprchávaly i předsudky zplozené po dobu zápasu propagandou a nalé¬
havou nutností, že Němci jsou obzvláště nestvůrným a zlovolným plemenem, nesou¬
rodým s ostatními lidskými plemeny. Praktičtí lidé si znenáhla uvědomili, že jest
nemožno rozluštit! kteroukoliv nesnáz evropských států bez plné účasti těch, kdo
patří stále ještě k nejvzdělanějším a nejukázněnějším národům světa.

Krom toho měnily tyto problémy den ze dne svoji povahu i tvar. Přeludy o ple-
menných rozdílech, o tradiční nevraživosti mezi národy, o vlasteneckých a sektář¬
ských vášních bledly vedle bližších zájmů. Evropanům se rozbřeskovalo, že jejich
záležitosti jsou beznadějně zapleteny do neobyčejného tkaniva, jež jest jejich vlast¬
ním dílem a z něhož se nedovedou vyplésti, a že jejich každodenní život je oklesťován
a umořován spletí dluhů, daní a zrádných změn peněžní hodnoty.

856

Když jsme probírali první francouzskou revoluci, zmínili jsme se již o zásadních
vztazích úvěru a oběhu peněz k sociálnímu životu. Avšak sociální přesuny, k nimž
dala. ve Francii podnět revoluce a následující války, byly nepatrné, srovnáváme-li je
s nesmírnými přesuny hodnot v Evropě po světové válce. Koncem 18. století byla
společnost daleko jednodušším a svéprávnějším útvarem, nežli je nynější spletitá
tkáň společnosti evropské. Tehdy se hospodářský i sociální život států omezoval na
jejich hranice. Ale zvláštní nesnáz moderní situace je v tom, že zatím co hospodářské
vztahy a reakce dávno překročily hranice dosavádních států dalekosáhlými změnami
v dopravních prostředcích, zatím co se hlavní plodiny i výrobky mohou dopravovali
z kterékoliv části světa na jinou — věc to naprosto neznámá před tím krom zásobo¬
vání císařského Říma — lidé dosud visí na drobných politických útvarech, na osa¬
moceně svrchovaných státech, jež vyrostly za podmínek docela jiných.

Mámivý přelud národnostní svrchovanosti s průvodním fanatismem pro ,,Boha,
krále a vlast” a pod. je nejpitvornější ze všech živých pověr na světě. Každý stát
pokládá za nutné razit své vlastní peníze, řídit svůj úvěr, bránit dopravě svým úze¬
mím a překážet celními hranicemi volnému toku obchodu. Každý si musí nadělali
vlastní dluhy a žiti v zavilém nepřátelství a po zuby ozbrojen vůči svým sousedům,
v podstatě mu docela podobným. Každý si musí pěstovali vlastní výchovný systém,
vyučovali kusým a lživým dějinám a otrávili každou novou generaci jedem národ¬
nostních předsudků a nepřátelství k cizincům.

Tato zděděná kletba nespojených samostatných států měla za následek nesmírnou
složitost a spletitost evropských poměrů, když hospodářský zmatek a vyčerpanost,
jaké se objevily ve Francii po revoluci, vystoupily po světové válce v mnohem větších
rozměrech. Každý stát byl ochuzen a mimo to byl dlužen za národní pomoc ve válce
všem ostatním státům, které byly jeho spojenci a zaniklým říším byly uloženy fan¬
tasticky velké náhrady. A ačkoliv Spojené státy byly v pozdějším válečném období
nepřítelem Německa a trpěly méně než evropské státy, prodávaly všem svým spo¬
jencům střelivo za přemrštěné ceny a Evropa byla nyní velikým dlužníkem Ameriky.

Přímé odmítnutí většiny těchto válečných dluhů a závazků by bylo vyčistilo
vzduch na celém světě, ale jenom mocná federační evropská vláda by byla mohla být
tak smělá a přímá. Evropa však neměla federační vlády ani světových politiků ani
vůdců širokého ducha, nýbrž jenom krále, státníky a politiky okresního rozhledu,
obchodní magnáty, provozující politiku vysokých cel, noviny s obzorem omezeným
na rodný jazyk a na oblasti, v nichž jsou rozšířeny, učitele placené státem, národní
university a skupiny „vlasteneckých” finančníků, a ti všichni byli zděšeni při pouhém
pomyšlení na nějaký větší systém, jenž by zrušil hojné osobní výhody, jichž požívali
na útraty obecného blaha evropského. Ti si nepřáli spojené Evropy, nechtěli o. ní ani
slyšet; ať Evropa raději pojde, než by byla všelidská. Stejně by chtěly mouchy
odstranit hromadu mrvy.

Takto se celá Evropa na západ od Ruska octla politicky v shylockovském stavu ;
plány na splacení oněch fantastických válečných dluhů zaměstnávaly veřejné
myšlení, zatím co každý samostatný stát se zabýval vlastními peněžními záměry.
Mnozí lidé byli katastrofálně ochuzeni a jiní spekulací neslýchaně zbohatli, a zdálo
se moudřejším peníze utráceti než je hromaditi. Nebylo-li možno stavětí domy pro
obyčejné lidi. nebylo nijakých překážek pro stavění a znovuzřízování luxusních

857

hotelů. Nikdy se v Evropě tolik netančilo a nikdy se tolik neholdovalo sportu
a zábavám. Tvář Evropy se rděla ruměncem ničivé horečky.

Peněžní zhroucení nastalo nejdříve v Rusku. Bylo tam podporováno a vítáno
komunistickou vládou. Rubly byly tištěny neomezeně, jejich hodnota klesala a ceny
stoupaly, až vejce nebo jablko stálo 10.000 rublů a sedláci už neměli nijakých
pohnutek šetřiti nebo pracovati pro výdělek. Úmyslem přísných komunistů bylo
zrušiti všechnu volnou koupi a prodej. Peníze se měly státi bezcennými a práce
občaoiů měla být odměňována pravidelně vydávanými lístky, které by sice nebylo
možno vyměňovat! s kýmkoli za cokoli, jež by však měly kupony na stravu, oděv,
obuv, dráhu a tak dále. Ale již v r. 1921 došla bolševická vláda k přesvědčení, že jest
nutno, aby obnovila hospodářskou pohyblivost, kterou zaručují jenom peníze, a za¬
vedla novou rublovou měnu, jejíž jednotka se rovnala 10.000 dřívějších rublů. Ta
byla r. 1923 nahrazena červoncem, zlatým rublem, rovnajícím se hodnotou carskému
rublu předválečnému. Ten je základnou dnešní měny. Nebylo ho raženo mnoho,
udržel až dosud svou cenu v mezinárodním obchodu a ukazuje neschopnost hospo¬
dářského systému bolševického odpoutat! se od složitých západních metod a styků
s ostatními státy. Peněžní problém světa je jen jeden a může být řešen toliko jako
problém všesvětový.

Na západ od Ruska sice nedošlo k žádnému pokusu osvoboditi se od užívání peněz,
ale inflací trpěl více méně každý stát. Peněžní zkušenosti Německa došly do krajnosti
a ukazují všeobecný proces v nejdokonalejší formě. Vláda, nemohouc daněmi získati
dost peněz na splacení svých závazků k druhým státům i na své vnitřní potřeby,
uchýlila se k tisknutí bankovek. Zatím co zvyšovala množství marek v oběhu,
vzrůstaly správní výlohy a cena cizích valut, potřebných k placení, a to vedlo
k dalšímu tisku bankovek. V lednu 1923 dolar, jenž před tím stál pět zlatých marek,
vystoupil na 7.260. Pak nastalo rychlé zhroucení. V únoru stál dolar 21.210 papíro¬
vých marek. V červenci stál již přes milion. Koncem roku stál čtyři miliardy marek.

Tato úžasná přeměna hodnotných peněz v bezcenný papír měla nesmírné sociální
následky. Celá třída lidí žijících z úroků kapitálu, soukromníci, vdovy a sirotci
s ročním důchodem a podobně, byla ožebračena a dohnána k nejnižším druhům
výdělku, všecka vědecká, literární a výchovná činnost, závislá na fondech a nadacích,
přestala. Úředníci, učitelé, veřejní pracovníci a podobní lidé, kteří žijí z pevného
platu, nemohli zvýšiti svých příjmů v poměru ke zvýšeným cenám. Bylo to vlastně
hromadné vraždění nemajetných vzdělanců. Renty zmizely, ale ceny všech životních
potřeb stoupaly do nemožná.

Naproti tomu každý hypotékární dlužník a každá obchodní společnost byli s to,
aby zaplatili své dluhy bezcenným papírem, a vnitřní státní dluh stejně jako obecní
půjčky jako by se vypařily. Vývoz byl na čas horečně podnícen. Bylo nutno
učiniti přísná opatření, aby se zabránilo vyvezení všeho cenného ze země. Ale dovoz
potravin a surovin přestal téměř úplně, a zaměstnanost po počátečním návalu energie
rychle klesala. Potraviny se staly v městech vzácnými, protože sedláci, uvědomujíce
si neužitečnost peněz, dávali své zboží jenom výměnou. Hlad, bída a starosti byly
údělem středních tříd a šetrné „počestné chudiny”. Počet sebevražd rostl úžasně.
Počet porodů klesl proti předešlému roku o 15 procent. Přes to vzrostla dětská
úmrtnost o 21 procento.

858

Všude vznikaly politické nepokoje, reakcionářská a povstalecká hnutí. Snad
žádný jiný národ by byl nedovedl vzdorovat této bouři než právě pořádní, vzdělaní
a ukáznění Němci.

V listopadu vláda ustanovila novou „rentovou marku”, zajištěnou všeobecným
jměním země a zastavila tisk starých marek. Rentová marka se rovnala miliardě
papírových marek. Přísně omezeným vydáváním docílila rentová marka konečně
úspěchu, a Německo se mohlo vrátiti k zlaté měně. Rentovou marku nahradila r. 1925
zlatá říšská marka stejné hodnoty, a rentová marka byla zvolna stažena z oběhu.

V některých zemích, jako v Rakousku a v Polsku, bylo peněžní hospodářství
téměř stejně tragické jako v Německu. Oba státy se dokolísaly k nové úpravě měny,
která platí dodnes. Rakousko přijalo šilink a Polsko zlotý. Obojí má za podklad zlato.
Země jako Československo, Řecko, Finsko trpěly inflací jen mírně, třebaže se jí nevy¬
hnuly, a udržely svou původní peněžní jednotku stabilní asi v pětině nebo šestině
původní hodnoty ve zlatě. V Itálii, Francii a Belgii se inflace pohybovala v mezích
ještě užších. Lira klesla před Mussolinim v poměru k libře z 2514 na méně než 100 a po
době pochybné bezpečnosti klesala na 110, 120, 130, pak byla podrobena přísné
restrikci a ,,stabilisována” na něco více než čtvrtinu své původní ceny. Francouzský
a belgický frank a španělská peseta klesaly ještě pomaleji. Také frank klesl r. 1925
pod sto a pak, když prošel velkou krisí a panikou, se ustálil asi na pětině své
předválečné kupní hodnoty.

Britský sovereign klesl po válce pod svou cenu ve zlatě, ale nikdy tolik, aby ztratil
více než třetinu své hodnoty, a v r. 1924 — 25 bylo po těžkých námahách, po omezení
kreditu a obchodního podnikání a po vážné krisi nezaměstnanosti dosaženo jeho
bývalé parity se zlatým dolarem. Země skandinávské, Holandsko a Švýcarsko zaku¬
sily poměrně malého stoupání a klesání měny.

To jsou dějiny vyjádřené číselně. Čtenář si musí už sám představit!, jaké ohromné
folianty strachu, úzkostí, krutých zklamání, tragických neštěstí, starostí, strádáni,
nemocí, zoufalství a smrti by tyto barometrické změny evropských měn vydaly,
kdyby byly přeloženy do řeči lidského citu.

Britanie se vrátila na čas ne bez obtíží k zlaté valutě. Nebyla to ideální měna, ale
na konec to byla nejlepší možná měna na světě, když peněžní kontrola byla stále
v rukou velkého počtu samostatných vlád. Poněvadž nebyla žádná všeobecná vláda,
žádná federační světová vláda, která by mohla tjrto věci kontrolovat!, zdálo se
nezbytné odevzdati hospodářské panování nad zemí kovu. Byla to mrtvá hmota;
nemohla ručiti za přibývání a ubývání skutečného bohatství ; pod její vládou musila
každá nová produktivní činnost zaplatit! poplatek minulým ziskům; ale aspoň
nemohla podváděti a lháti a neměla vlasteneckých předsudků.

Ale mohli ji chytiti a uvězni ti. Nesmírné válečné dluhy, které měla za jinými
zeměmi Amerika a Francie, nahromadily v těchto dvou státech spousty zlata. Tam
ho byly takové hromady, až skutečná cena raženého zlatého dolaru byla menší než
normální bankovka, tento zlatý dolar zastupující. Návrat k zlaté valutě v době, kdy
výroba zboží vůbec je větší než množství zlata určeného k ražbě, byl veskrze prospěš¬
ný věřiteli. Ceny klesaly. Sklízel více, nežli sil a podnikání bylo ochromeno.

Proti zlaté měně mluví silně i tvrzení geologů, že se dostupné zásoby zlata zane¬
dlouho vyčerpají.

859

o tom všem najde čtenář plné a jasné poučení ve spisovatelově knize „Práce,
blahobyt a štěstí lidstva”.

Dluhy, které uvalili versaillští vítězové na Německo a na Rakousko, byly — jak
ukázal J. M. Keaiis — tak těžké, že byly vpravdě nesnesitelné. Ale každým poklesem
ceny následkem nahromadění zlata, každýih poklesem těžby zlata a vzrůstem výroby
břímě těchto dluhů tížilo evropského výrobce stále více a více. Musil prospívati,
pracovati a prodávati vždy více, aby dostal za své zboží stejnou sumu zlata. A při vší
své práci viděl, že prodává méně. Vysoké celní hranice bránily na všech stranách
jeho prodeji. Dawesův plán (1924), Youngův plán (1929) byly revisemi evropských
dluhů a změnami ve způsobu placení, nutnými tímto neustálým zatěžováním bilance
na prospěch věřitelův. Pokračující deflací pozbýval každý ten plán významu. R. 1931
Evropa vůbec a Německo a Rakousko zvláště byly na pokraji úplného hospodářské¬
ho zhroucení a v červnu toho roku navrhl president Hoover — bylo to dosti pozdě —
jednoroční moratorium. Tento návrh prý pomýšlel president spojití s vydatnou
politickou a hospodářskou pacifikací Evropy, ale chování Francie k tomuto mora-
toriu ho prý od tohoto plánu odradilo. Francii rozčililo, a pobouřilo, že v Německu
spustili na vodu malou, ale pevnou bitevní loď, která v ní oživila všechny její strachy
z německé revanche. Francouzi činili námitky proti snaze pomoci Německu z nej¬
horších dluhů, návrh presidenta Hoovera přišel pozdě a už nezabránil úpadku čet¬
ných bank v Německu a v Rakousku. Londýn podporoval německý úvěr krátko¬
dobými půjčkami, užívaje na to krátkodobých půjček francouzských. Německý
bursovní poprask imobilisoval anglické peníze v Německu, a francouzský věřitel
počal stahovati z Londýna své vklady. Tím nastalo neobvyklé kolísání britských
financí. V srpnu labouristická vláda odstoupila, a utvořila se nová, národní vláda
všech stran, aby „zachránila libru” a udržela ji na zlatém základě. Dřívější vůdce
Labour Party zůstal ministerským předsedou. Pokus zachrániti libru trval dvacet
tři dni. Šetřilo se silným obmezením výdajů na nezaměstnané, armádu, policii a škol¬
ství. Tyto oběti přinesené zlaté měně nevrátily Anglii ztracenou důvěru ciziny.
Protest námořnictva proti snížení platů nafoukly cizí bursy na těžkou vzpouru,
vykládalo se o zhroucení Veliké Britanie a o možné revoluci, a pak už nic nemohlo
zadržeti stahování zlata. V září 1931 byla Velká Britanie nucena upustiti od zlaté
měny, ke které se vrátila tak nemoudře a ukvapeně r. 1924/25. Libra poklesla v ceně
téměř z pěti dolarů pod čtyři.

Jen tolik toho zde můžeme říci o kolísání a potácení měny v době poválečné.
Důkladnější a jasnější rozbor působících příčin najde čtenář v ,, Práci, bohatství
a štěstí lidstva”. Zde .jsme řekli dosti, abychom ukázali, jak nevýhoda všeho hdstva,
vznikající z peněžní světové politiky, rozdělené ve yeliký počet nezávislých a soupeř¬
ných svrchovaných vlád, stále vzrůstá. V našem vypravování o úpadku a pádu Říma
jsme si všimli úlohy, kterou v tom velikém rozkladu hrály dluhy. Zbývá ještě pokusit
se o předpověď, pokud .je naše civilisace schopna vyvarovat! se, aby ji dluhy ne-
zardousily a neuvrhly v hospodářské zhroucení.

10. Paradox nadvýroby a nedostatku

Ke konci dvacátých let našeho století počaly lidstvo másti určité nové hospodář¬
ské nesnáze a posud je matou. Nevznikly rovnou z peněžního nacionalismu a z násle-

860

dujícího z toho rdoušení úvěru a měny, jak jsme o tom právě mluvili, třebaže jistě
je tyto zjevy rozmnožovaly a zdůrazňovaly. Ale jejich kořeny sahají hlouběji. Ony
nesnáze by se ukazovaly i ve sjednoceném světě se světoobčanským obchodním
systémem, tak dokonalým, jak jen.si možno představit!, třeba snad jen v podobě
zjednodušené a zvládnutelnější. Vězí totiž v samých obchodních metodách, které
způsobily bohatství a sociální rozpětí devatenáctého století.

V devatenáctém století byla jakási rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Práce
veliké části obyvatelstva se starala o to, aby měl celý svět co jisti, co piti a čím se
odívati, a aby vůbec byl zaopatřován vším, co lidé pokládají za nutné a náležité.
V pokročilejších zemích překročovala výroba mnohých druhů zboží domácí spotřebu,
ale to bylo vyrovnáváno vývozem zboží přebytečného a dovozem potřebného. Ale
pokrok průmyslové metody byl neobyčejně rychlý; výrobní proces se stále zdokona¬
loval, což znamenalo, že na stejné množství vyrobeného zboží stačilo čím dále tím
méně dělníků. R. 1830 bylo v továrně nacpáno phio potících se dělníků, jeden vedle
druhého. Vedlo se jim bídně, ale měli práci. Stejná továrna z r. 1930 by nám ukázala
řadu hučících strojů, mezi nimiž by pozorně procházeli jeden dva slušně placení
dělníci, své práce dobře znalí. A venku by byla bursa práce s dlouhou frontou neza¬
městnaných. Byl by tu současně vzrůst výroby a úb5d:ek zaměstnanosti. Průmysl
stále zvětšuje výkonnost a vyhazuje dělníky z práce.

Jaká je podstata tohoto procesu, ukázalo se nejdříve ve Veliké Britanii, kde měli
nejdůkladnější průmyslovou statistiku. V předválečné době bylo nezaměstnaných
dělníků asi tak 5 — 7 procent. To vystoupilo na 12 — 15 procent. R. 1927 bylo v Anglii
přes milion nezaměstnaných, r. 1933 jich bylo přes tři miliony. V Německu byly
poměry podobné. Tam bylo r. 1930 tři miliony nezaměstnaných, r. 1931 už přes čtyři.
Ve Francii užívají jiných statistických metod, ale pod povrchem se nezaměstnanost
šířila, a podle hodnověrných zpráv tam bylo r. 1930 mihon lidí bez práce. Hektický
blahobyt/ v Americe vyvrcholil a následovala panika a pokles cen. R. 1930 se počítalo
nezaměstnaných od čtyř do osmi milionů.

Lidé si počali uvědomovati, že pracují v začarovaném kruhu. Vzrůst výkonnosti
měl za následek úbytek zaměstnanosti. Úbytek zaměstnanosti znamenal nižší mzdy,
a to zase znamenalo zmenšení kupní síly vůbec, protože méně lidí vydělávalo. Všeho
bylo příliš mnoho, a proto neměli lidé možnost kupovati si věci a spotřebovat! je.
To vedlo k odebírání zboží na dluh a zmenšené výrobě, a to opět k další nezaměstna¬
nosti a zmenšené poptávce. Cím více toho na světě bylo, tím více se toho hdem nedo¬
stávalo. Rok 1930 viděl svět, ve kterém bylo jednak příliš mnoho pšenice, příhš
mnoho železa a oceli, příliš mnoho mědi, příliš mnoho kaučuku, jednak čím dále tím
více lidí, kteří neměli na to nejnutnější.

Systém výroby pro zisk došel k mrtvému bodu. Ale právě tento systém výroby
pro zisk vytvořil svět, ve kterém žijeme, dal nám všem naše představy o obchodním
a průmyslovém procesu, a my poznáváme, že nemáme spolehlivé a účinné rozřešení
uzlu, který nám tento systém zadrhnul. V ,, Práci, blahobytu a štěstí lidstva” mluví
spisovatel o spletitosti, nadějích a nebezpečích tohoto stavu podrobněji, nežli je to
možno v této knize. Je až neuvěřitelné, že toto lidstvo, které dokázalo takové zázračné
věci, nenalézá východ z této slepé uličky, ve které dnes trpíme — majíce při tom na
dosah ruky více než dosti všeho, co potřebujeme. Ale posud se nenašla cesta, jak
z toho vjrváznout, po které by chtěli všichni jiti. Hospodářská bída jde celým světem ;

861

plní mysli lidí zoufalou netrpělivostí a způsobuje, že je ten druhý veliký problém —
problém světového sjednocení, který pokládáme za zvláštní úkol těchto Dějin světa,
daleko nebezpečnější a nesnadnější než by jinak byl.

Snad je zásvit naděje v myšlence, která se nyní šíří do běžného myšlení — v před¬
stavě ,, hromadné spotřeby” — nebo jinými slovy ,, všeobecných výdajů”. Soukro¬
mých obchodníků ubývá, ale to nijak nevadí, aby při uskladňování, dopravě, vědec¬
kém badání, zemědělství, hornictví, výchově, ba i zábavě, společnost jako celek si
nev5anyslila metody, jak kupovati a užívati při tom užitečné práce i materiálu, který
nyní leží ladem. Možná že vstupujeme do doby, kdy naše přestavěná města budou
divém krásy.

11. Konflikt tradice s rekonstrukci

V dosavadním vyprávění o dobrodružství lidstva jsme dovedli spo jiti veliké změny
lidské zkušenosti s jejich zárodky a s pokolením, z něhož vyrostly, neboť každá
změna nám odhalila i své kořeny i své zárodky. Ale oceniti síly, skryté v budoucnosti,
je problém naprosto různý. V našich Dějinách jsme stále ukazovali na dlouhý zápas
mezi rozumnými novotami a tradicí. Počínajíc Platonem s jeho utopismem, důvěřu¬
jícím síle člověka, který dovede změniti svůj stát, a Aristotelem s jeho zdůrazňová¬
ním nadvlády rozumu a prokázaných fakt, až do konstruktivního úsilí dnešní vědy
jsme viděli, jak si lidský duch pozvolna vyhmatává cestu k tvořivé svobodě. Tomuto
pokroiku se vždy silně bránily instinktivní konservatismus výsady a. dogmatická
autorita. Je pravda, že se na celém světě mocně vyvíjejí nové politické, společenské
a mravní myšlenky — ale přinesou ovoce? Armády pochodují, prapory vlají, vla¬
stenci hulákají. Je nacionalism jen nočním přízrakem až do chvíle, kdy kohout
zazpívá, nebo jest trvalou ničivou skutečností a lidské sjednocení jenom pomíjivou
tužbou? Je to velmi živý, hlučný přízrak — kdyby jen byl přízrakem! Vezměte si
jakékoliv noviny a srovnejte, kolik místa věnují výchově, myšlení, budoucím věcem.
Pozorujte obyčejné lidi a zkoumejte, kolik minut týdně věnují myšlení o pokroku
světa.

A přece pokračuje vědecký a hmotný pokrok a zvláště vědy o společenské psycho¬
logii a o duševním rozboru. Snad je zapotřebí nového, opravdovějšího pojetí lidské
vůle a obrazivosti, aby se učinil v lidských věcech další krok v před, a zdá se, že
docházíme k tomuto pojetí. Dav je zaostalý, ale dav je pohyblivý; učí-li se málo, také
lehce zapomíná. Lze jej naliti do nových kadlubů a přijme na sebe velmi ochotně tvar
nových zřízení. Jeho vlastenectví, oddanost, nepřátelství, ba i nejvášnivěji vyjadřo¬
vaná víra mu nejdou pod kůži. Všechny způsoby a prostředky, jak vštěpovati lidem
myšlenky, vtiskovati jim hlediska, pomáhati jim, aby jasně viděli, jsou nesrovna¬
telně působivější než kdy dříve. Dostáváme se přes ono první hrubé pojetí demo¬
kracie, která hledala podnět a směr u hlasujícího množství. Stále jasněji a jasněji
poznáváme, že se budoucnost připravuje v dílně a v pracovně, ne na ulici. Naciona¬
lism, který dnes ovládá svět, je jako řvoucí opilý Pepík, který se nafukuje a ohlušuje
v místnosti kde koho, až ho pojednou vyhodí a nikomu se nechce věřit, že ho vůbec
snášeli. Útočnost a násilnictví, s jakou pouští vlasteneckost hrůzu a vraždí v Itálii
a pokouší se pouštět hrůzu ve Francii, v Německu, v Britanii a ve Spojených státech,
je měrou jejího strachu o poslední věci.

862

Nové síly, světoobčanské ideje, které jednou musí nastoupit! ve své dědictví na
této zemi, zápasí na všech stranách s potížemi, protože, rozumí se, nepodporují
oddaně nároků každé vlády, která je právě u vesla. Ti, kdo jdou za vidinou znovu sjed¬
noceného člověka, se buď musí vzdalovat! politického života a takto se odsuzovat!
k bezvýznamnosti, nebo musí vstoupit! do zákonodárných sborů a složit! přísahu
věrnosti s vědomím a úmyslem, že soustavu, jíž slibují svými silami sloužit!, prozáří
ideou vyššího plánu. Nadto ještě jsou vlády a zákonodárné sbory složeny tak bojovně
a nacionalisticky, že ti, kdo do nich vstupují byť s nejlepšími úmysly, na konci vidí.
jak jsou vlastně vázáni. Soukromé podnikání a peněžní orgunisace mohou mnohem
snadněji překročovati národnostní a státní hranice než politik. Bankovní kartely
vracejí světu mezinárodní zlatou měnu, a naději na to, že se světová výroba osvobodí
z dusivého objetí cel, lze hledat! ve velkých závodech loďařských a dopravních.

Ale spor národa s lidstvem, uzavřené společnosti s volnou společností nebude vždy
a všeobecně sporem lidí různého druhu. Bude to mnohem spíše spor v lidských duších.
Nové ponětí o lidských možnostech prosákne všude, pronikne duší každého z nás.
Král je dnes snad pln vlastní důležitosti a práv své dynastie, ale zítra snad v jiné
náladě si bude připadat! v uniformě a uprostřed obřadníků skoro jako blázen.
Obchodník snad celý týden usilovně přemýšlí, jak by někoho přetrumfnul a napálil,
ale v noci snad procitne a otáže se sám sebe, využívá-li skutečně co nejlépe svého krát¬
kého života mezi dvěma věčnostmi. Člověk v hloubi svého srdce nenávidí marnost
svého snažení. Každý se časem táže : „Co si mám počít se svým životem ?” Teprve až
se odhalí budoucnost, budeme moci změřit! rozsah a jakost tohoto nového vidění věcí,
jež všude skrytě prosakuje do lidských duší a srdcí.

12. Sjednoceni možno dosáhnouti jen vědomým úsilím

Naše dějiny sledovaly ustavičný vzrůst společenských a politických jednotek,
v které se lidé sloučili. V krátkém období deseti tisíc let se tyto jednotky rozrostly
z malých spřízněných kmenů rané neolitické kultury do ohromných spojených říší
dnešní doby — ohromných, ale přece jen malých a rozdrobených. A tuto změnu ve
velikosti státu — změnu zřejmě neúplnou — provázely hluboké změny v jeho povaze.
Donucování a otroctví ustoupilo myšlenkám družné svobody, a svrchovanost, sdru¬
žená kdysi v samovládném králi a bohu, se rozptýlila na celý stát. Než se rozšířila
římská republika po celé Itálii, nebylo svobodné obce, jež by byla větší než městský
stát; všechny velké obce byly obcemi, poslušnými krále. Spojená republika Spoje¬
ných států by bývala nemožná před tiskařským lisem a železnicí. Telegraf a telefon,
aeroplán, ustavičný pokrok dopravy po zemi i po moři spočívají nyní na politické
organisaci stále širší.

Jsou-li naše „Dějiny” nakresleny věrně a jsou-li tyto stručné závěry správné,
vyplývá z toho, že je naším nesmírným úkolem přizpůsobiti se většímu měřítku a že
je to podstatnou formou celkových lidských dějin. Všechny naše války, naše spole¬
čenské spory, naše úžasné hospodářské nesnáze jsou příznaky tohoto přizpůsobování.
Poslušnost a poddanost jsou dnes jen prozatímní. Je třeba, aby byl teď naším státem
— státem, jenž už začíná, státem, jemuž je každý povinen věnovat! všechno politické
úsilí — rodící se spolkový stát světový, k němuž směřují potřeby lidstva. Pravým

863

bohem je nám dnes bůh všech lidí. Nacion^lism jako bůh půjde do pekla za bohy
kmenovými. Pravým národem je nám lidstvo.

Do jaké míry se toho moderní lidé chopí, kdy stotožní se s touto nutností a jak
začnou prozkoumávat! své myšlenky, znovuvytvářeti své instituce a vychovávat!
budoucí pokolení k tomuto konečnému rozšíření světoobčanství ? Do jaké míry zůsta¬
nou zatemnělí, zatvrzelí, tkvící ve zvycích a v tradicích a odporující sbíhajícím se
silám, které jim dávají na vybranou buďto jednotu nebo bídu ? Dříve nebo později
k této jednotě musí dojiti, jinak prostě lidé zahynou na své vynálezy. Protože věříme
v moc rozumu a v rostoucí dobrou vůli v lidech, zavrhujeme druhou možnost. Ale
cesta k první snad bude velmi dlouhá a nudná, velmi tragická a únavná, snad bude
mučednictvím mnoha pokolení nebo se snad urazí skoro rázem za jediné pokolení.
To záleží na silách, jejichž povahu teď do jisté míry známe, ač neznáme jejich moc.
Je třeba velikého výchovného procesu naukou, informací a zkušeností, ale až dopo¬
sud není kvantitativního měřítka pro výchovu, abychom se dověděli, k o 1 i k je třeba
se naučiti a j a k b r z y še lze naučiti. Naše úsudky se mění podle nálady; snad je
ten čas mnohem delší, než doufáme a mnohem kratší, než se obáváme.

Strašné zkušenosti světové války přiměly lidi, kteří dříve brali politiku na lehkou
váhu, že ji berou teď opravdu vážně. Hloučku mužů a žen se dosažení světového míru
stalo už nejvyšší životní prací a oddaností až náboženskou. Mnohem většímu počtu
se stalo aspoň vedoucím motivem. Mnoho jich dnes pátrá, jak dojiti tohoto velikého
cíle nebo už k němu zkusmo všelijak pracují perem a přesvědčováním, ve škole, na
universitách, knihami i na silnicích a stezkách veřejného života. Snad je teď většina
lidí na světě takovým snahám nakloněna, ale poněkud zmateně; nemají jasného
ponětí, co třeba učiniti a čemu třeba zabrániti, aby lidská družnost pokročila vpřed.
Všesvětový výtrysk víry a naděje v presidentu Wilsonovi, ještě než nás. zklamal
a sklíčil, byl věru vélmi příznačný pro budoucnost lidstva. Proti těmto sjednocovacím
pohnutkám stojí arci pohnutky jiné, naprosto protichůdné, strach z cizích věcí
* a národů, láska a důvěra k starým tradicím, vlastenectví, národnostní předsudky,
pověry, nedůvěřivost — rysy zpupnosti, padoušství a úplného sobectví, které dosud
tkví mocně v každé lidské duši.

Svrchované síly, jež až doposud bojovaly a vítězily v duši jednotlivcově i ve spo¬
lečnosti nad divošskými, nízkými osobními pudy, které nás navzájem od sebe dělí,
byly náboženství a výchova. Náboženství a výchova, tyto nerozlučně sloučené vlivy,
umožnily větší lidské společnosti, jejichž vzrůst jsme vyličovali v těchto ,, Dějinách” ;
byly hlavními syntetickými silami v celém tom dlouhém vyprávění o rozšiřování
lidské spolupráce, které jsme sledovali od počátku. Shledali jsme, že rozumové
a theologické spory devatenáctého století vysvětlují to zvláštní, výjimečné odpoutání
náboženského učení od formálního vzdělání, které je výrazným rysem našeho věku.
a sledovali jsme následky tohoto období náboženského hádání a zmatku ve sklonu
mezinárodní politiky k hrubému nacionalismu i v tom, jak se průmyslový a obchodní
život začal zase obracet k drsné, sobecké a netvořivé snaze po výdělku. Nastalo
skutečné uvolnění bývalé kázně — skutečné odcivilisování lidských duší.

Rádi bychom tu zdůraznih, že tento rozchod náboženského učení s organisovaným
vzděláním je do jista jenom dočasný, jen přechodný rozlom, že výchova se nyní zase
musí státi ve svém duchu a cílech náboženskou, a že sklon ke zbožnosti, ke všeobecné
službě a k' dokonalému uniknutí ze svého „já”, jenž byl společným podkladem všech

864

velkých, náboženství za posledních pětadvacet století — sklon, jenž tak znatelně
poklesl za blahobytu, mravního uvolnění, nevěry a skepticismu posledních sedm¬
desáti či osmdesáti let — se objeví znovu, zřejmý á prostý, a bude uznán za základní
ústrojný popud v lidské společnosti.

Výchova je přípravou jednotlivcovou pro společnost, a jeho náboženský výcvik
je jejím jádrem. Mohutné rozumové výboje a přestavby devatenáctého století s sebou
přinesly nevyhnutelně zhroucení výchovy a zmatek i neurčitost jejích cílů. Nemů¬
žeme připravovati jednotlivce pro společnost, když naše pojmy o společnosti jsou
otřeseny a třeba je přebudovati. Staré občanské povinnosti, staré, příliš omezené
a úzké předpoklady politické a sociální, staré, příliš důkladné formulky náboženské
ztratily svou přesvědčivost, a širší myšlenky světového státu a hospodářské jednoty
se dopracovávají jen velmi zvolna uznání.

Až dosud uchvátily jen menšinu výjimečných lidí. Ale z tragického zmatku naší
doby a z našich úzkostí může nadejiti mravní rozumové i náboženské obrození, prosté
a mocné, které spojí lidi různých národů a nestejných tradic v jediném všeobecném
a trvalém způsobu života pro službu světu. Nemůžeme předvídat!, jak bude takové
obrození silné a rozsáhlé, ba nemůžeme určiti s jistotou ani jeho začátek. Začátky
něčeho takového nejsou nikdy patrné na první pohled. Velká hnutí národní duše
přicházejí nejprve „jako zloděj v noci” a pak Se najednou ukáže, že jsou mohutná
a světová. Náboženský cit — zbavený kazů a osvobozený i od svých posledních
kněžských pout — možná zaduje zase životem jako prudká vichřice, otevírající
dokořán dveře a rozrážející závory individuálního života, umožňující a usnadňující
mnohé věci, jež si naše vyčerpaná doba málem ani nedovede přáti.

13. Sílyj pracující k světovému sjednocení

Předpokládáme-li, že v lidech je dosti spravedlnosti a rozumu, aby odvodili ze
strašných dějinných lekcí účinnou vůli míti světový mír — to jest, účinnou vůli míti
světový zákon pod světovou vládou — neboť jinak si nelze zajiště¬
ného světového míru představit! — jakým způsobem asi budou události směřovati
k tomuto cíli?

Toto hnutí jistě nebude pokračovat! stejně ve všech zemích, ani se nebude zprvu
vyjadřovat! jednotně. Zde najde příznivé a povzbudivé ovzduší, onde shledá, že odpo¬
ruje hluboce zakořeněné tradici nebo rasovému odporu nebo nízké, dobře organi-
sované oposici. V některých případech ti, k nimž dolehla výzva nového řádu, budou
žiti stále připraveni sloužit! účelům velké politické syntesy, v jiných budou musit
zápasit! jako spiklenci proti vládě špatných zákonů.

V politické soustavě takových států, jako jsou Spojené státy nebo Švýcarsko, je
málo, co by překáželo jejich spolku s jinými stejně civiliso vánými sdruženími na
základě svobodné výměny; naproti tomu politické systémy, obsahující závislá území
a ,, podrobené národy”, jako byla turecká říše před světovou válkou, potřebují asi
převratu, aby se dovedly přizpůsobit! federačnímu světovému systému. Každý stát
ovládaný tradicemi a výbojnou zahraniční politikou se bude těžko vpravovat do
podmínek světového svazu. Ale třebaže může býti vláda někde pomocná a jinde
tmářská a nepřátelská, hlavní úkol lidí dobré vůle ve všech státech a zemích zůstává

865

stejný. Je to výchovný úkol a jeho podstatou jest uvést všude všem lidem na mysl
nový význam a výklad, společný výklad dějin jako nutný základ
pro světovou spolupráci.

Je Společnost národů, založená smlouvou z roku 1919, skutečným zárodkem trvalé
federace lidských snah? Vyroste z ní něco, pro co budou lidé podle slov Stallybras-
sových ochotni „z celého srdce pracovat! a bude-li třeba, i bojovat i” — jako
až dosud byli lidé hotovi bojovat za svou zemi a svůj národ ? V dnešní době je málo
projevů takového nadšení pro Společnost. Zdá se, že Společnost ani ještě neumí
k prostým lidem promluvit. Usadila se ve veřejných representačních budovách
a poměrně málo lidí na světě rozumí tomu nebo dbá o to, co tam dělá. Možná, že
Společnost není než prvním pokusem o jednotu, příkladným jenom ve svých nedo-
statcích a nedopatřeních, určeným k tomu, aby byl překonán něčím přesnějším
a dokonalejším, jako byly konfederační články Spojených států nahraženy federační
konstitucí. Společnost je dnes toliko neúplnou společností vlád a států. Zdůrazňuje
národnost a souhlasí s vládní svrchovaností. Svět nepotřebuje takovéto Společnosti
národů ani pouhé společnosti národností, nýbrž světové společnosti lidí.

Svět zahyne, nebude-li vládní svrchovanost potlačena a národnost podřízena
vyššímu principu. Ale na to musí být lidská mysl připravována zkušeností, poznáním
a myšlením. Nejvyšším úkolem lidí v naší době je politické vzdělání.

Nepokusíme se zde rozhodovat!, jaký podíl může mít na přestavbě a konsolidaci
lidských záležitostí učení a propagace dělnického internacionalismu, znalost mezi¬
národního finančnictví, nutnost obchodu ve velkých rozměrech, nebo takové síly,
rušící hranice, jako je věda, umění a historické poučování. Všechny tyto složky
dohromady mohou míti společný účinek, v němž nebude nikdy možno přesně určiti
příslušné podíly. Oposice se může vytratiti a protichůdné myšlenkové směry se
mohou vyrovnat! téměř nepozorovatelně v jednotnou kulturu. Dnešní smělý idealism
se může zítra zdát pouhým zdravým rozumem. A otázka pokroku je komplikována
možnými zásahy a reakcemi. Historie nikdy nešla prostě vpřed.

Zvláště pak léta poválečná mají sklon k zřejmému ústupu, neboť lidé jsou příliš
unaveni, aby mohli vidět, co bylo vykonáno, co bylo odstraněno a co bylo umožněno.

Mezi věcmi, které, jak se zdá, směřují dnes mocně k náležité světové kontrole,
jsou tyto :

1. Vzrůstající ničivost a nesnesitelnost války, vedené novými vědeckými pro¬
středky.

2. Nevyhnutelné splynutí světových hospodářských záležitostí v jediný systém,
zřejmě vedoucí k nějaké jednotné úpravě měny a vyžadující bezpečné a nerušené
dopravy a volného pohybu zboží i pracovníků po zemi i po moři na celém světě.
Vyplnění těchto požadavků bude vyžadovat! světový dozor, nadaný velkou pravo¬
mocí a výkonnou mocí.

3. Nutnost účinné zdravotní kontroly ve všech zemích následkem vzrůstajícího
pohybu obyvatelstva.

4. Naléhavá potřeba nějakého v5rrovnání pracovních podmínek a stanovení mi¬
nimální životní míry na celém světě. To zároveň s sebou přináší jako nevyhnutelný
důsledek nutnost stanovití pro každého minimální míru vzdělání.

5. Nemožnost využiti nesmírných výhod letectví bez světového dozoru nad vzduš¬
nými cestami.

866

Takovéto čistě nezbytné a logické úvahy přivádějí člověka přes národnostní spory,
tradiční rozdíly a nesmírné obtíže, působené jazykovou růzností nutně k pevné víře,
že příštím dějinným stadiem bude vědomé úsilí o vybudování a zajištění politické
jednoty světa. Okolnosti, jež se domáhají této světové jednoty, jsou trvalé potřeby.
Ta či ona z těchto potřeb se týká téměř každého, a proti jejich ustavičnému naléhání
stojí nesnáze, jež jsou jen smrtelnými — jistě velikými, ale přece jen smrtelnými —
předsudky. Jsou to vášně, hněvy, mylné představy o národu a zemi, sobectví
a podobné měnivé a pomíjivé věci, vypěstované v lidských duších výchovou a sugescí
— všecko věci, které nepřispívají k blahu a zdaru jednotlivců, kteří jsou pod jejich
jhem, ani států, obcí a společností, ve kterých převládají.

Je světová společnost národů možná?

Mnohé a zřejmě mocné síly se dnes vzpírají zří zemí světového státu, ale má na
své straně sílu ještě účinnější — sílu svobodného a vzmáhajícího se lidského
rozumu. Dnes je na světě malý, ale stále rostoucí počet mužů — historiků, archeo¬
logů, národopisců, národohospodářů, sociologů, psychologů, pedagogů a jiných —
kteří rozebírají lidská zřízení touž tvůrčí činností, jakou věnovali vědci sedmnáctého
a osmnáctého století hmotné a mechanické stránce lidského života. A jako tito,
téměř nevědouce co dělají, umožnili telegraf, rychlé cestování po souši i po moři,
vzduchoplavbu a tisíc jiných ,, nemožností”, tak oni snad dělají více než svět tuší
nebo než sami tuší, aby určili a rozhodli v důležitých a naléhavějších lidských
potřebách, co činiti a Jak to činiti.

Napodobujíce Rogera Bacona v jeho prorockém vzletu ujasněme si, co poklá¬
dáme za základní prvky příštího světového státu.

1. Bude založen na společném světovém náboženství , velmi zjednodušeném,
zevšeobecněném a lépe chápaném. Nebude to ani křesťanství ani islám ani budhis-
mus ani jakákoli jiná zvláštní náboženská forma, nýbrž náboženství samo, čisté
a neposkvrněné — ,, osmerá stezka”, království nebeské, bratrství, tvůrčí služba,
sebezapření. Všude na světě bude výchova, dobrý příklad a všechno, co s tím souvisí,
odvraceti lidské myšlenky a pohnutky od hrubého sobectví k radostné službě
lidskému vědění, lidské síle a lidskému sjednocení.

2. Tento světový stát bude podporován všeobecným vzděláním, jeho organisace,
důkladnost a hodnota budou daleko přesahovat! naši dnešní zkušenost. Vzdělání
se dostane nejenom jednotlivým třídám a lidem, nýbrž všemu lidstvu. Většina
rodičů dovede sama vyučovat! své děti. Krom rodičovských povinností věnuje se
asi deset nebo více procent dospělého ob3rvatelstva po nějakou dobu svého života
práci ve světové výchovné organisaci. A výchova, jak ji nový věk bude chápat,
bude pokračovat! po celý život a neskončí v žádném zvláštním věku. Muži i ženy
se prostě budou stávat sebevychovateli, samostatnými studenty a studenty-učiteli,
jak budou dospívat.

3. Nebude vojsk ani válečných loďstev ani nezaměstnaných tříd, ať už bohatých
nebo chudých.

4. Organisace vědeckého badání a zkoumání ve světovém státě se bude zdát ve
srovnání s dnešní jako oceánský parník vedle člunku z doby neolitické, vydlabaného
z kmene.

867

5. Bude rozsáhlá a svobodná literatura kritická a debatní.

6. Politická organisace světa bude demokratická ; to znamená, že vláda a správa
budou v přímém styku s veškerým myšlením celého vzdělaného obyvatelstva a budou,
mu odpovědny.

7. Jeho hospodářská organisace bude využívati všeho přírodního bohatství
a každé nové možnosti, kterou otevírá věda, za pomoci prostředkovatelů a úředníků
společné vlády pro společné dobro. Soukromé podnikání bude služebníkem — užiteč¬
ným, cenným a dobře odměňovaným služebníkem — a ne už lupičským pánem celé
společnosti.

8. To předpokládá dvě zařízení, která se nám zdají dnes býti velmi obtížná. Jsou
mechanického rázu, ale jsou podstatné pro blaho světa, jako je pro vojáka sebe
statečnějšího, aby jeho strojní puška byla v pořádku, nebo pro letce, aby jeho
letadlo správně fungovalo. Správná politika vyžaduje, abj^ bylo používáno správných
volebních metod, a hospodářský blahobyt, aby byla světová měna, která by byla
zajištěna proti darebáctví obratných ničemů.

15. Co všechno hy mohla dokázati

Není pochyby, že kdyby došlo ke světové společnosti spolu s dostatečnou měrou
sociální spravedlnosti, která by zajišťovala zdraví, výchovu a poměrnou možnost,
aby většina dětí, narozených na tomto světě, si byla rovna, jistě by to znamenalo
takové uvolnění a vzrůst hdské společnosti, že by nastala nová doba lidských dějin.
Přestaly by nesmírné ztráty, způsobované zbrojením a vzájemnou řevnivostí velmocí,
a ještě nesmírnější ztráty vzniklé neproduktivností veliké spousty lidí, kteří jsou buď
příliš bohatí, aby pro ně byla práce pohádkou, nebo příliš chudí, aby se jim naskytla
příležitost uplatniti se. Zásoba věcí nezbytných k živobytí by neobyčejně vzrostla
stejně jako životní úroveň, dopravní prostředky by se rozšířily a všem by bylo lépe;
mnoho a mnoho schopných lidí, místo aby zastávalo nižší práce, by se mohlo věnovati
umění, vyučování, vědeckému badání a pod. Po celém světě by se uvolnily lidské
schopnosti, což bylo dříve možno jen někde za vzácných dob blahobytu a jistoty.
Nechceme-h věřiti v samovolný výtrysk nadlidí v minulosti, je nejrozumnější usuzo-
vati, že perikleovské Athény, medicejská Florencie, alžbětinská Anghe, velké činy
Asokovy, tangská a mingská umělecká perioda jsou jenom ukázkami, co by mohl
celý svět konati stále a hromadně, kdyby byla všude bezpečnost. Nemusíme ani před¬
pokládat!, že se člověk změní; dějiny ospravedlní toto očekávání, jen když vyvázneme
z ohromných ztrát, které zaviňuje nynější systém.

Viděh jsme od časů osvobození lidského myšlení v patnáctém a šestnáctém století,
jak poměrně malý počet vědychtivých a inteligentních mužů hlavně ze západní
Evropy vykouzlil vidinu světa a objevil množství vědeckých fakt, která nyní po
hmotné stránce revolucionují svět. Většinou pracovali tito lidé s vehkými překáž¬
kami, s nedostatečnými prostředky a od ostatních se jim nedostávalo pomoci a pod¬
pory. Je nemožno si mysliti, že tehdejší doba více takových lidí neměla. Samojediná
Anglie jistě zrodila za poslední tři století desítky Newtonů, kteří se nikdy nenaučili
čisti, a sta Daltonů, Darwinů, Baconů a Huxleyů, kteří zemřeli v bídných barácích,
nebo neměli příležitost ukázati, co dovedou.

868

Po celém světě musí býti za každého z těch jednotlivců, kteří vtiskli světu svého
ducha, desetitisíce schopných a znamenitých vynálezců, skvělých umělců, tvořivých
duchů, na které nikdy nepadl paprsek inspirace nebo příležitosti. Jenom za světové
války zemřelo na západní frontě tisíce schopných velkých mužů bez uplatnění. Ale
svět, který bude míti zajištěn mezinárodní mír a sociální spravedlnost, bude loviti
své vynikající ryby jemnou sítí všeobecného vzdělání, a může očekávat! nepoměrně
větší lov skvělých a nadaných lidí, než jaký jsme měli až doposud.

Takové úvahy ospravedlňují soustředění všech snah v nejbližší budoucnosti na
vytvoření nového světového státu spravedlnosti, který vyvstane z nynějších zmatků.
Válka je věc strašná, stále strašnější a hroznější, a neučiní-li se jí přítrž, jistě zničí
lidskou společnost; sociální nespravedlnost a pohled na ubohé a trpící lidi trápí duši,
avšak nejsilnější popud ke konstruktivní politické a sociální práci pro představivého
ducha není ani tak v pouhé naději, že unikneme zlu, jako v příležitosti k velikým
dobrodružstvím, kterou potlačení takového zla otevře našemu pokolení. Chceme se
zbaviti militaristů nejen protože poraňují a zabíjejí, ale protože to jsou nesnesitelně
tupí hlupáci, kteří s povykem a pokřikem brání našemu pokroku. Chceme zrušiti
mnohé výstřelky soukromého vlastnictví, právě jako bychom chtěli odstraniti
nějakého idiotského hlídače, který by nás nechtěl pustiti do atelieru, ve kterém
jsou krásná umělecká díla.

Někteří si představují, že světový pořádek a jediný všeobecný spravedlivý zákon
by lidská dobrodružství navždy ukončil. Ne — jen by je zahájil. Ale na místo dobro¬
družství minulosti, ,, romantiky” filmového světa, věčně se opakující, všedního před¬
vádění pohlavních styků, boje a shonu za zlatém by to byl nekonečný výzkum za hra¬
nicemi zkušenosti. Až dosud žil člověk v brlohu, uprostřed sporů, pomsty, hanby
a zla, vřelé touhy a tísnivých choutek. Stěží dosud ochutnal svěží vzduch a nesmírnou
svobodu světa, kterou véda pro něho připravila.

Představovat! si obrazy z rozšířeného života, jejž otevře lidem světová jednota, je
myšlenkou velmi lákavou. Život bude jistě probíhati mocnějším tepem, bude dýchati
hlubšími výdechy, protože rozptýlí a přemůže ty steré nemoci těla i duše, které jej
nyní odsuzují k ochablosti a nečistotě. Zdůraznili jsme již, jak vytvářením nového
druhu otroků-strojů dochází k radikální výluce lidského lopocení ze života. To a pak
vymizení válek a odstranění nekonečných překážek a sporů spravedlivějším sociál¬
ním a hospodářským uspořádáním sejme s ramenou našich dětí břímě lopotné i ře-
'meslné práce, kterým se platilo za zabezpečení člověka od úsvitu prvé civilisace. To
neznamená, že přestanou pracovat! , nýbrž že ustanou vykonávat! únavnou práci
z donucení a budou pracovat! svobodně, vytvářet! plány, pracovat! a tvořit! zcela
podle svého nadání a svých sklonů. Nebudou již potlačovat! svou přirozenost z mali¬
cherných důvodů, nýbrž pro nádherný výboj. Jenom otupělost ducha v naší současné
porobě nás zaslepuje, že nevidíme jasných pokynů rozumu, který nám dokazuje, že za
několik málo generací by se mohlo státi každé malé venkovské městečko Athénami,
že každá lidská b5dost by mohla být zu šlechtěna výchovou a zdravá tělesně i duševně,
že celá širá zem by mohla být vlastnictvím člověka a její nejzazší kraje jeho hřištěm.

V těchto „Dějinách” jsme se snažili ukázati dva veliké systémy vývoje, které
zasahovaly do příběhů lidské společnosti. Viděli jsme pozdější zvláštní kulturu neoli¬
tickou vyrůstat! v teplejších aluviálních částech světa ve významnou prvotní civi-
lisaci, v plodné Systémy poroby a poslušnosti, v nesmírné rozmnožení přičinlivých

H. G. Wells, Džjiny svita — 55.

869

a služebných lidí. Ukázali jsme na onu nutnou příbuznost těchto raných civilisací
s ranými chrámy, králi -bohy a bohy-králi. Zároveň jsme sledovali vývoj od prosté
neolitické úrovně lidí bez stálého bydliště, kteří se stali kočovníky, v ony veliké sku¬
piny severních Arijců a Hunomongolů na severozápadě i severovýchodě a Semitů
v arabských pustinách. Historie nám pověděla o opětovaném ovládnutí a osvěžení
původních snědých civilisací těmito tvrdšími, odvážnějšími lidmi stepí a pustin,
jejichž duch byl nespoutaný. Vytkli jsme, jak toto neustále se opakující kočovnické
osvěžování zvolna přetvářelo prvotní civilisace jak novou krví, tak novým duchem,
a jak za světová náboženství dneška a za to, čemu dnes říkáme demokracie, odvaha
moderního vědeckého badání i všeobecný ruch, jsme zavázáni právě tomuto „zko-
čovničtění” civilisace.

Staré civilisace vytvářely tradici a žily tradicí. Dnes je síla tradice zlomena. Tělem
našeho státu je stále ještě civilisace, ale duší je duch kočovného světa. Je to duch
nesmírných plání a širých moří.

Proto je nesnadno vzpírá ti se přesvědčení, že jakmile zavládne jediný zákon na
zemi a přestane nás tížiti kruté pouto hranic, onen pud v naší přirozenosti, jenž nás
vzrušuje na jaře a na podzim a nutí nás cestovati, dojde plného uplatnění. Budeme
poslouchat! volání letních pastvin i zimních pastvin, jež se ozývá v naší krvi, volání
hor, pustin a moře. Pro některé z nás, kteří jsou snad z jiného rodu, bude to také
volání lesa a pak jsou tu ti, kteří budou v létě lovit a vracet se k polím v době sklizně
a orání. Ale to neznamená, že by lidé ztratili domov a vydali se nazdařbůh. Normální
kočovný život není bez domova, nýbrž je to pohyb mezi domovy. Dnešní Kalmukové
stejně jako vlaštovky urazí za rok tisíce mil od jednoho svého domova k druhému.
Uzavíráme: Krásná a pohodlná města nadcházejícího věku budou mít svá období,
kdy budou plna života, a období, kdy se bude zdát, že usnula. Život bude proudit
v ustavičném přílivu a odlivu do každé krajiny a zase z ní podle toho jak bude zájem
o ty kraje vzrůstat nebo se zmenšovat.

Bude málo otročiny v tomto lépe spořádaném světě. Přírodní síla zapřažená do
strojů bude všeobecně vykonávat těžkou práci. Co je nezbytného z lopotné práce,
bude vykonáváno jako služba a /povinnost, zabírající jen několik málo roků či
měsíců z života jednotlivcova ;. neztráví ani nesníží celý život každého. A nejen těžká
práce, ale i mnohé druhy lidí a způsobů života, které se jeví v současném sociálním
řádu, budou nutně pozbývati své důležitosti nebo zmizí vůbec ; bude jen málo vojáků
z povolání nebo vůbec žádní, nebudou celní úředníci, daleko větší počet učitelů
odstraní velkou spoustu policistů a mnoho vězeňských dozorců ; blázince budou řídké
nebo zaniknou, ozdravění celého světa zmenší počet nemocnic, ošetřovatelek a ošetřo¬
vatelů nemocných a podobných ; v celém světě rozšířená hospodářská spravedlnost
odstraní stěhovavý národ podvodníků, šejdířů, hazardních hráčů, obilních speku¬
lantů, příživníků a různých jiných spekulantů. Ale dobrodružství a romantičnost
v tomto světě příštích dnů se tím nijak nezmenší. Rybářství v mořích a nepřetržitá
vzpoura moře si vyžádají vlastní typ statečných lidí, vzdušné výšiny se budou
mocným hlasem dovolávat mužnosti stejně jako hlubiny a nebezpečná skrytá místa
v přírodě.

Lidé se opět obrátí s obnoveným zájmem k říši zvířat. V těchto dnech zmatků
se stále šíří tupé a nekontrolovatelné vybíjení zvířecích druhů, s určitého hlediska
je to téměř tragičtější než bědy lidské. V devatenáctém století bylo vyhubeno na

870

tucty zvířecích druhů, a mnohé z nich byly velmi zajímavé. Jedním z prvních
výsledků uspořádaného světa bude lepší ochrana všeho, co se dnes počítá k divoké
zvěři. Je to podivný zjev v dějinách, jak málo bylo od bronzové doby vykonáno pro
ochočování, užívání, přátelskou ochranu a oceňování zvířecího života kolem nás.
Avšak ono pouhé nerozumné zabíjení, kterému se dnes říká sport, ustoupí nevyhnu¬
telně ve světovém státě s lepším vzděláním úpravě primitivních pudů, takto se pro¬
jevujících, a tato úprava změní zájem o smrt v zájem o život zvířat, a povede snad
k velmi zvláštním a krásným pokusům o spřátelení s těmito cituplnými a nám
příbuznými tvory, jichž se přestaneme bát jako nepřátel, nenávidět jako soupeře
a užívat jako otroků.

Světový stát i obecná spravedlnost neznamenají však, že lidstvo bude uvězněno
v nějaké bezútěšné úřední spořádanosti. Stále ještě budou hory a moře a džungle
a pralesy, jež budou ovšem ošetřovány a chráněny, a jichž si lidé budou vážit jako
pokladů; širé pláně se stále ještě budou před námi prostírat a vichřice bude vát.
Ale lidé nebudou už tolik nenávidět, tolik se bát ani tak zoufale podvádět — a budou
na těle i na duši čistší.

Jsou beznadějní proroci, kteří vidí v nahromadění lidí v jediném společenství
nebezpečí prudkých rasových sporů o ,, prvenství”, ale to znamená předpokládati
neschopnost civilisace přizpůsobit se tak, aby lidé různých vlastností, povah a ze¬
vnějšku žili klidně vedle sebe, plníce různé úkoly a hospodaříce různými hřivnami.
Spojení lidstva v jediné společenství neznamená vytvořiti stejnorodou společnost,
nýbrž naopak využitkovati význačné vlastnosti v ovzduší vzájemného porozumění.
Téměř všeobecné špatné mravy naší doby Činí národ národu nesnesitelným a protiv¬
ným. Společnost, k níž asi cílíme, bude ještě smíšenější — což nemusí znamenat
zkříženější — rozmanitější a zajímavější, než kterákoli společnost n3niější. Všechny
společnosti podle jednoho vzoru, jako cínoví vojáčci ve škatuli, patří spíše už minu¬
losti nežli budoucnosti.

Ale jednou z nejtěžších a nejnemožnějších úloh, které si spisovatel může vy¬
tknout!, jest vylíčit! život lidí lépe vychovaných, žijících v šťastnějších okolnostech,
lidí svobodnějších a zdravějších než je sám. Víme dnes dost, abychom si uvědomili
nesmírné možnosti, jak všechny obory hdského života zlepšit!. Není zapotřebí nic než
společného úsilí. Naše chudoba, naše meze, naše nemoci a poruchy trávení, naše
spory a nedorozumění jsou všecko věci, jež možno potlačiti a odstranit! svornou lid¬
skou součinností, ale víme ještě tak málo, o tom, jak by život V5rpadal bez nich, tak
jako nějaký chudý, špinavý, týraný, urputný tvor, narozený a vychovaný v hrubém
a nečistém prostředí na periferii evropského velkoměsta, nemůže vědět, co to je
denně se koupat, vždycky se krásně oblékat, slézat pro potěšení hory, létat v aero-
plánu, stýkat se jenom s příjemnými lidmi bezvadného chování, podnikat! výzkumy
a zabývat! se jinými krásnými věcmi. A přece doba, kdy všechno toto dobro bude
přístupné téměř všem Údem, je už snad blíže, než si myslíme. Každý, kdo tomu věří,
přibUžuje tuto zlatou dobu; každé malověrné srdce ji oddaluje. Nemůžeme předvídat!
překvapení a zklamání, jež budoucnost může přinésti. Dříve než tato kapitola o svě¬
tovém státě v našich dějinách doopravdy začne, mohou být napsány ještě jiné ne¬
utěšené kapitoly, stejně dlouhé a stejně plné sporů a soupeřství, jako naše V5rprávění
o růstu a soupeření velmocí. Mohou ještě nastat tragické hospodářské zápasy a tuhé
zápasy národa s národem a třídy s třídou. Možná, že „soukromé podnikání” nebude

871

chtít uznati povinnost služby á způsobí katastrofální revoluci. Nevíme a nemůžeme
říci. Jsou to neštěstí snad zbytečná, ale možná že jsou nevyhnutelná. Dějiny lidstva
se stávají stále více závodem mezi vzděláním a katastrofou. Proti jednotícímu úsilí
křesťanství a sjednocujícímu vlivu strojové revoluce zvítězila katastrofa — aspoň
do té míry, že způsobila světovou válku. Nemůžeme ještě odhadnouti, kolika vítězství
katastrofa ještě dobude. Mohou povstati nové bludy a udržovat! lidstvo na čas
v nespravedlivém a neblahém společenském řádu, než se zhroutí za nového hrozného
vraždění celých pokolení.

Přes to se zdá, že svět pokračuje a bude pokračovat!, ať už zvolna nebo rychle.
V těchto „Dějinách” jsme si při vyprávění o paleolitických lidech vypůjčili od
Worthingtona Smitha popis nejvyššího života na tomto světě asi před padesáti
tisíci lety. Byl to zvířecí život. Načrtli jsme také shromáždění, chystající se k lidské
oběti asi před patnácti tisíci roky. I tento výjev je pro moderního kulturního čtenáře
téměř neuvěřitelně ukrutný.

A přece tomu není více než pět set let, co velká říše Aztéků dosud věřila, že se
může udržet jen proléváním krve. Každého roku umírala v Mexiku sta lidských obětí
tak, že tělo ohnuli a položili na okrouhlý obětní kámen, prsa prořízli obsidiánovým
nožem a kněz vytrhl tlukoucí srdce oběti ještě živé. Snad je blízko doba, kdy už
nebudeme vytrhávat lidem srdce ani pro své národní bůžky. Ať si čtenář jen vzpo¬
mene na starší doby, jež jsme v této historii podali, a pozná pravý význam a pomí¬
jivost všech sporů, útrap a běd současné doby, jež je obdobím těžké a bolestné, ale
celkem nadějné přeměny.

16. A pak?

Dějiny jsou a musejí býti jenom vyprávěním počátků. Můžeme se odvážiti pro¬
roctví, že příští kapitoly, jež mají být napsány, budou vyprávěti, třeba snad ještě
s dlouhými mezihrami reakce a nezdaru, o konečném dosažení světové politické
a sociální jednoty. Ale až jí bude dosaženo, nebude to znamenati odpočinek, ba ani
ne vydechnutí před nástupem do nového zápasu a nového, mocnějšího úsilí. Lidé se
sjednotí jen proto, aby stupňovali úsilí po vědění a moci, a budou žiti, jako žili vždy
— pro nové příležitosti. Zvířecí a rostlinný život, záhadné děje lidské duše, vnitřní
podstata hmoty a nitro naší země vydají svá tajemství a obohatí svého podmanitele.
Život počíná znova a znova. Soustředěn konečně pod vedením člověka, žáka i učitele
vesmíru, sjednocen, ukázněn, ozbrojen tajnými atomovými silami a věděním dosud
netušeným, bude Život, věčně umírající a věčně se rodící, věčně mladý a dychtivý
státi na zemi jako na podnoží a rozprostřrati svou říši do hvězd.

872

Chronologický přehled

Chronologický přehled*)

Na konci těchto Dějin podáváme chronologický přehled hlavních událostí od
r. 800 před Kr. až do r. 1936 po Kr.

Bude dobře, aby měl čtenář v mysli představu o pravém poměru doby historické
k době geologické. Velmi pěkně to znázorňuje J. H. Robinson: „Abychom porozuměli
světlu, které vrhá objev nesmírně dlouhého věku lidstva na naši přítomnost, na náš
poměr k minulosti a na naše naděje do budoucnosti, použijme s některými obměnami
(podle Jindřicha Schmidta, jednoho z Haeckelových žáků) důmyslné myšlenky, jak
si představit! moderní historickou perspektivu. Mysleme si, že dosavadní lidské ději¬
ny jsou shrnuty do 12 hodin a že žijeme o polednách dlouhého lidského dne. Předpo¬
kládejme — a to je mírně počítáno — že člověk už chodí zpříma a činí vynálezy jenom
240.000 roků. Každá hodina našeho dne bude představovat! 20.000 roků, každá
minuta 333 a Vs roku. Po více než 11 a hodiny nemáme žádných zpráv. Neznáme
žádných osob a žádných událostí; usuzujeme toliko, že člověk žil na zemi, neboť
nalézáme na mnoha místech jeho kamenné nástroje, úlomky jeho hrnčířských nádob
a některá jeho vyobrazení mamutů a bisona. Teprve dvacet minut před dvanáctou
se počínají ukazovat! nejstarší stopy egyptské a babylonské civilisace. A řecká
literatura, filosofie a věda, o které jsme byli zvyklí mluviti jako o dávné, nejsou
staré ani 7 minut. Jednu minutu před dvanáctou napsal lord Bacon svůj ,Pokrok
vědění’ a neuplynulo ještě ani půl minuty, co si člověk zhotovil parní stroj, který
by za něj vykonával práci.”

To je znamenitý příklad představit! si, jak malé je měřítko historie.

Chronologie počíná býti určitější a udává přibližně přesnější letopočty teprve po
zaznamenání první ol5mipiady a po založení Říma.

Asi r. 1000 před Kr. se arijští národové usazovali na poloostrovech pyrenejském,
apeninském a balkánském, byli již usazeni v severní Indii, Knossos byl již vyvrácen
a širá doba egyptských králů Thothmesa III., Amenofisa III. a Ramsa II. byla již
před třemi, čtyřmi stoletími. V nilském údolí vládli slabí panovníci XXI. dynastie.
Israel byl spojen pod svými prvními králi; vládli tehda Saul nebo David nebo snad
i Šalamoun. 'Sargon I. (2750 před Kr.), král akadsko-sumerské říše, byl vzdálenou
vzpomínkou v babylonská historii, mnohem vzdálenější, než je dnešnímu světu
Konstantin Veliký. Chamurabi byl mrtev už 1000 let. Asyrové již byli pány nad méně
bojovnými Babyloňany. R. 1100 př. Kr. dobyl Tiglat Pilesar I. Babylonu. Ale nebyl
to dosud výboj trvalý; Asyrie a Babylonie byly stále oddělené říše. V Číně kvetla
nová čauská dynastie. Stonehenge v Anglii bylo již staré 1000 let.

*) Chronologický přehled originálu revidoval a pro srovnáni opatřil přehledem dějin česko¬
slovenských pro 1. Čes. vydání Dr. Josef Klik, pro 2. vyd. doplnil obojí přehled od r, 1926 Dr. Otakar
Doradil.

875

Nejbližší dvě století viděla obrodu Egypta pod XXII. dynastií, rozštěpení malého
židovsíkého království Šalamounova, šíření Řeků na Balkáně, v jižní Itálii a v Malé
Asii, a dny etruské nadvlády ve střední Itálii. Zde můžeme započíti s přehledem
zjistitelných dat :

DÉJINY VŠEOBECNÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

(pro svTovnání)

Před Kristem

800. Založení Karthaga.

790. Ethiopové v Egyptě. (Založení XXV. dy¬
nastie) .

776. První olympiáda.

753. Založen podle pověsti Řím.

745. Tiglat Pilesar III. dobyl Babylonie a založil
říši novoasyrskou.

738. Menahem, král israelský, se vykoupil z
poddanství Tiglat Pilesara III.

735. Řekové se usadili na Sicílii.

722. Sairgon II. ozbrojil Asyřany železnými
zbraněmi.

721. Sargon II. přestěhoval Israelity.

704. Senacherib.

701. Vojsko Senacheribovo zničeno morem na
cestě do Egypta.

680. Asarhadon dobyl THeb v Egyptě (pád
XXV. ethiopské d3mastie).

667. Sardanapal.

664. Psametich I. obnovil samostatnost Egypta
a založil XXVI. dynastii. Proti Asyrii po¬
máhalo mů lydské vojsko, poslané Gygem.

608. Necho II. egypt. porazil Josiáše, krále jud-
ského, u Megida.

606. Dob3rtí Ninive Chaldejci a Médy. Založení
říše chaldejské.

604. Necho pronikl k Eufratu a byl poražen od
Nebukadnezara II.

594-3. Solonov3^ opravy v Athénách.

586. Nebukadnezar odvedl Židy do Babylonu.

Mnozí uprchli do Egypta a usadili se tam.

550. Kyxos perský nastoupil po Kyaxarovi med-
Ském. Porazil Kroisa. V ten čas žil též
Budha, Konfucius a Lao-Tse.

539. Kyros dobyl Babylona a založil perskou
říši.

525. Kambyses dobyl Egypta. Aischylos *.

527. Peisistratos f.

521. Darius I., syn Hystaspův, překročil Helles-
pont a Indus. Jeho výprava do Skytie.

510. Hippias a Hipparchos vypuzeni z Athén.

Ústava Kleisthénova. V téže době pád krá¬
lovství v Římě.

495. Sofokles *.

490. Bitva marathonská.

876

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DÉJINY ČESKOSLOVENSKÉ

484. Herodot *. Aischylos dobyl první ceny za
tragedii.

480. Bitvy u Thermopyl a Salaminy. Euripi-
des *.

479. Bitvy u My kale a Plata j dokončily vypuze¬
ní Peršanů.

474. Etruské loďstvo zničeno sicilskými Reky.

470. Cesty Kamionový. Sokrates *.

466. Periicles.

465. Xerxes zabit.

450. Feidiova a Myronova činnost v Athénách.

438. Herodot předčítal v Athénách své Dějiny.

431. Počala se válka peloponneská (do 404).

429. Perikles f, Herodot t.

427. Aristofanes počal svou spisovatelskou drá¬
hu. Plato * (t 347).

401. Návrat deseti tisíc Reků (Anabase) .

399. Smrt Sokratova.

390. Brennus vyplenil Rím. >

384. Aristoteles *.

366. Camillus založil chrám Svornosti. První
plebej zvolen konsulem.

359. Filip se stal králem makedonským.

338. Bitva u Chaironeje.

336. Makedonské vojsko přešlo do Asie. Filip
zavražděn. Nastoupil Alexander Veliký.

334. Bitva nad Granikem.

333. Bitva u Issu.

332. Alexander v Egyptě.

331. Bitva u Arbel.

330. Darius III. zabit.

323. Smrt Alexandra Velikého.

322. Aristoteles f. Demosthenes f-

321. Povstání Candraguptovo v Pendžabu. Ří¬
mané poraženi od Samnitů v soutěsce Cau-
dinské.

303. Candragupta zahnal Seleuka I.

301. Bitva u Ipsu. Rozdělení říše Alexandrovy
mezi diadochy. Helenismus.

285. Ptomaios Soter t.

281. Pyrrhus vpadl do Itahe.

280. Bitva u Herakleje.

279. Bitva u Auscula.

278. Vpád Galů do Malé Asie a jejich usazení
v Galatii.

275. P5n'rhus odešel z Itálie.

264* První punská válka. Asoka počal vládu
v Beharu (do 227). První gladiátorské hry
v Římě.

260. Bitva u Myl.

256. Bitva u Eknomu.

246. Si-Hvang-Ti králem tsinským.

241. Bitva u Aegat^kých ostrovů. Konec první
války punské.

S77

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

225. Bitva u Telamonu. Římská vojska v Ilyrii.
220. Ši Hvang-Ti císařem čínským.

218. Druhá válka punská.

216. Bitva u Cannen.

214. Počato se stavbou čínské zdi.

210. Ši-Hvang-Ti f.

202. Bitva u Zamy.

201. Konec druhé války punské.

200-197. Válka mezi Římem a Makedonií.

192. Válka se Seleukovci.

190. Bitva u Magnesie.

183. Hannibal f. P- Cornelius Scipio st. t.

149. Třetí válka punská. M. Porcius Cato f.

Vpád Jue-Čiů do záp. Turkestanu.

146. Karthago zbořeno. Korint zničen.

133. Attalus odkázal Římu Pergamon. Tiberius
Gracchus zabit.

121. Caius Gracchus zabit.

118. Válka s Jugurthou.

106. Válka s Jugurthou skončena.

102-1. Marius porazil Cimbry a Teutony.

100. Triumf Mariův. Vu-ti dobyl pánve tarim-
ské.

91. Vzpoura spojenců italských. (Válka se
spojenci.)

89. Všichni Italové dostali občanské právo
římské.

86. Smrt Mariova.

78. Smrt Sullova.

73, Vzpoura otroků vedená Spartakem.

71. Porážka a smrt Spartakova.

66. Pompeius s římským vojskem u Kaspické¬
ho jezera a Eufratu se utkal s Alany.

64. Mithridates pontský j .

53. Crassus zabit u Carrhae. Mongolové se
počali mí šiti s Parthy.

48. Julius Caesar porazil Pompeia u Farsalu.
44. Julius Caesar zavražděn.

43. Druhý triumvirát. Cicero f- P- Ovidius
Naso *.

31. Bitva u Actia.

27. Augustus Caesar principem (do 14. po
Kr.).

Asi 4. Pravé datum nar. Ježíše Nazaretského.

Před Kristem

114-110. Zprávy o Bojích v zemích čes¬
kých.

90 ( ? ) . Konec bojské říše.

9-8 ( ? K Příchod Markomanů a Kvádů.
řlíše Marobudova.

Po Kristu
Křesťanská éra

6. Zřízena provincie Moesie.

9. Zřízena provincie Pannonie. Hranice říšské

až u Dunaje. Bitva v Teutoburském lese. Kristu
14. Augustus t. Tiberius císařem. 18-19. Pád Marobudův.

30. Ježíš Nazaretský ukřižován.

37. Caligula nastoupil po Tiberiovi.

878

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

41. Claudius (první císař legionářský) provo¬
lán pretoriány za císaře po zabití Caligu-
lově.

54. Nero nastoupil po Claudiovi.

61. Boadicea dala povraždit! římské posádky
v Britanii.

68. Sebevražda Neronova. Po něm císařové
Galba, Otto, Vitellius.

69. Vespasian, zakladatel t. zv. flaviovské dy¬
nastie.

70. Jerusalém vyvrácen Římany.

79. Vesuv zasypal Pompeje, Herkulanum a
Stabie. Smrt C. Plinia staršího. Titus na¬
stoupil po Vespasianovi.

81. Domitian.

84. Sev. Britanie zabrána.

96. Nerva, zakladatel t. zv. antoninovské dy¬
nastie.

98. Trajan nastoupil po Nervoví.

102. Pan-Cau u Kaspického moře. Vpád Indo-
skytů do Sev. Indie.

117. Hadrian nastoupil po Trajanovi. Římská
říše dosáhla největšího rozsahu.

138. Antoninus Pius nastoupil po Hadrianovi.

Indoskytové v té době zničili poslední stopy
helenismu v Indii.

150. Asi v této době vládl Kaniška v Indii, Kaš-
garu, Jarkandu a Chotanu.

161. Marcus Aurelius následoval po Antonínovi
Piovi.

164. Velký mor až do smrti Marka Aurelia 173-18O. Boje Marka Aureiia s Marko-
(180). many.

180. Smrt Marka Aurelia. Nové století bojů a
zmatků v římské říši.

220. Konec hanské dynastie. Počátek 4001etého
rozdělení Cíny.

226. Nastoupením Ardašira I. sasanovského
končí vláda Arsakovců v Persii.

242. Máni počal hlásati své učení.

247. Gótský vpád za Dunaj.

251. Velké vítězství Gotů v Moesii. Císař Decius
zabit.

260. Sapor I., druhý šach z rodu Sasanovců, do¬
byl Antiochie a zajal císaře Valeriana. Vra¬
ceje se do Malé Asie, byl rozdrcen Odena-
tem z Palmyry.

269. Císař Claudius porazil Goty u Niše.

270. Aurelian císařem.

272. Zenobia odvedena v triumfu do řím. zajetí.

Konec krátké slávy Palmyry.

275. Probus nastoupil po Aurelianovi.

276. Gotové v Pontu. Císař Probus zatlačil
Franky a Alemany.

879

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DÉjiNY Československé

277. Máni ukřižován v Persii.

284. Dioklecian císařem.

303. Dioklecian začal pronásledovat křesťany.

306. Konstantin Veliký císařem.

313. Křesťané dostali svobodu ediktem milán¬
ským.

314. Konstantin předsedou cirk. koncilu v Arles.

321. Odražen nový vpád gótský.

323. Konstantin předsedou koncilu v Nicei.

337. Vandalové, tísněni Goty, dostali povolení
usadit se v Panonii. Konstantin pokřtěn na
smrtelném loži.

354. Sv. Augustin *.

361-3. Julian Apostata; chtěl mithraismem na¬
hradit! křesťanství.

379. Theodosius Velký (Španěl) císařem.

390. V Alexandrii stržena socha Serapidova.

392. Theodosius Veliký císařem západním i vý¬
chodním.

395. Theodosius Veliký I’. Honorius a Arkadius
se rozdělili o říši se Stilichem a Alarichem,
svými pány a ochránci.

410. Visigoti zpustošili Rím pod vůdcovstvím
Alarichovým.

425. Vandalové se usadili ve Španělsku, Hunové
v Panonii, Gotové v Dalmácii, Visigoti a
Suevové v Portugalsku a sev. Španělsku.

Vpád Anglů do Britanie.

429. Vandalové vnikli pod vůdcovstvím Geise-
richovým do Afriky.

439. Vandalové dobyli Karthaga.

448. Priscus u Atily.

451. Atila napadl Galii a byl poražen od Franků,

Alemanů a Římanů u Troyes.

453. Smrt Atilova.

455. Vandalové vyplenili Rím.

470. Vpád Eftalitů do Indie.

476. Odoaker, král směsi kmenů germánských,
oznámil do Cařihradu, že na západě není
císaře. Konec říše západořímské.

480. Sv. Benedikt *.

481. Chlodvík ve ‘Francii. Meroveovci.

483. Nestonáni se odtrhli od pravověrné křesť.
církve.

493. Theodorich ostrogotský dobyl Itálie a stal 490 (?). Longobardi v našich zemích,
se jejím králem. Podle jména byl poddán
Cařihradu. Gótští králové v Itálii. Gotové
se usadili na zabrané půdě.

527. Císař Justinian Veliký.

528. Mihiragula (eftalitský) , Atila Indie, pora¬
žen.

529. Justinian zavřel školy athénské, které
kvetly skoro tisíc let. Belisar (vůdce Justi-
niánův) dobyl Neapole.

880

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY Československé

531. Nastoupil Chosroes I.

543. Velký moi* v Cařihradě.

544. Sv. Benedikt f.

553. Gotové vypuzeni Justinianem z Itálie.

Cassiodorus založil svůj klášter.

565. Justinian t. Lon^obardi dobyli velké části
severní Itálie (vyjma byz. Raveny a Říma) .

Turci odňali Eftalitům západní Turkestan.

570. Mohamed

579. Chosroes I. t. Longobardi ovládli Itálii.

590. Mor v Římě. (Řehoř I. Vel.) Nastoupil
Chosroes II.

610. Heraklius nastoupil.

618. Tangská dynastie v Cíne.

619. Chosroes II. má v moci Egypt, Jerusalém,

Damašek, a má vojsko u Helespontu.

622. Hedžra.

623. Bitva U Badru. 623 (4) >658 (9). Říše Samova.

627. Velká porážka Peršanů u Ninive od He-
raklia. Spojení Mekčané oblehli Medinu.

Tai-Tsung císařem čínským.

628. Kavadh II. zavraždil svého otce Chosroa 11.
a nastoupil po něm. Mohamed poslal listy
všem vladařům světa.

629. Juan Kvang se vypravil do Indie. Mohamed
se vrátil do Mekky.

632. Mohamed t. Abu Bekr kalifem.

634. Omar druhým kaUfem.

635. Tai Tsung přijal nestoriánské misionáře.

636. Bitva u Jarmuku. Moslimové dobyli Sýrie.

637. Bitva u Kadessie.

638. Jerusalém obklíčen Omarem.

642. Heraklius ý.

644. Othman třetím kalifem.

655. Porážka byzantského loďstva od moslimů.

Juan Kvang se vrátil do Singanu.

656. Othman zavražděn v Medině.

661. AU zavražděn. Muavija kalifem. (První ka-
lif z Omejovců.)

668. Kalif Muavija napadl Cařihrad od moře.

Theodor z Tarsu arcibiskupem v Canter-
bury.

675. Poslední námořní útok Muavijův na Caři-
hrad.

687. Pipin z Heristalu, majordomus, spojil
Austrasii s Neustrií.

711. Moslimská vojska napadla z Afriky Špa¬
nělsko.

716-717. Sulejman, syn a nástupce VaUdův, byl
odražen u Cařihradu. Omejovská moc do¬
stoupila vrcholu.

721. Karel Martel majordomem. Panství kalifa
VaUda I. od Pyrenejí k Číně.

732. Karel Martel porazil moslimy u Poitiers.

881

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

735. Smrt Bědy Ctihodného.

743. Kalií Valid II., — nevěřící kalií.

749. Pád Omejovců. Abdul Abas prvním aba-
sovským kalifem. Španělsko zůstalo Ome-
jovcům. Arabská říše se počala drobiti.

751. Pipin korunován na krále francouzského.

755. Umučení sv. Bonifáce.

768. Pipin t.

771. Karel Veliký sám králem.

774. Karel Veliký dobyl Lombardie.

776. Karel Veliký v Dalmácii.

786. Harun al Rašid abasovským kalifem
v Bagdadu (do 809) .

795. Lev III. papežem.

800. Lev korunuje Karla Vel. na západořímské-
ho císaře.

802. Egbert, dříve angl. uprchlík na dvoře Karla
Velikého, se stal králem ve Wessexu.

811. Krum bulharský porazil a zabil císaře Ni-
kefora.

814. Smrt Karla Vel., Ludvík Pobožný jeho ná¬
stupcem.

828. Egbert prvním anglickým králem.

843. Ludvík Pobožný t; říše Karlovců se roz¬
padla.

850. Asi v ten čas Rurik vládcem kijevským a
novgorodským.

852. Boris,' první křesťanský král bulharský
(do 884).

865. Loďstvo ruské (normanské) před Caři-
hradem.

886. Podle smlouvy Alfreda angl. a Guthruma
dánského se Dánové usadili v Danelawu.

893-927. Symeon,car bulharský.

904. Ruské (normanské) loďstvo před Caři-
hradem.

911. Rolí se usadil v Normandii.

919. Jindřich Ptáčník zvolen králem německým.

928. Marozia uvěznila papeže Jana X.

931. Jan XI. papežem (do 936).

936. Otto I. králem německým po svém otci
Jindřichu Ptáčníkovi.

941. Ruské loďstvo před Cařihradem.

955. Jan XII. papežem.

960. V Cíne nastoupila severní sungská dyna¬
stie.

962. Otto I., král něm., korunován na císaře od
Jana XII. (První saský císař.)

963. Otto sesadil Jana XII.

969. Zvláštní kalifát Fatimovců zřízen v Egyptě.

973. Otto II.

983. Otto III.

987. Hugo Kapet francouzským králem. Konec
franc. vládců z linie Karlovců.

805. Výprava Karla Velikého do Cech.

830-903 (-7). Říše velkomoravská. .

863. Pokřtění zemí Československých
(Konstantin a Metoděj).

894 ( -6 ) . Vpád Maďarů do nížin uher¬
ských.

929. Václav Svatý t-

<^73. Boleslav II. založil v Praze bi¬
skupství.

882

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1016. Kanut králem anglickým, dánským a nor¬
ským.

1037. Avicenna z Buchary, ,,král lékařů” f.

1043. Ruské loďstvo před Cařihradem.

1066. Dobytí Anglie Vilémem, vévodou norman-
ským.

1071. Obrození Islámu seldžuckými Turky. Bitva
u Melasgirdu.

1073. Hildebrand papežem (Řehoř VII. do 1085) .
1077. Pokání Jindřicha IV. v Canosse.

1079. Petr Abélard *.

1082. Robert Guiscard dobyl Dráče.

1084. Robert Guiscard vyplenil Řím.

1088-99. Urban II. papežem.

1094. Mor.

1095. Urban II. vyhlásil v Clermontu první kří¬
žovou výpravu.

1096. ,, Lidová” výprava křížová potřena.

1099. Gotfried z Bouillonu dobyl Jerusaléma.

Paschal II. papežem (do 1118).

1138. Rozkvět kingské říše. Hlavním městem
sungsikým Hangčau místo Nankinu.

1142. Petr Abélard t.

1147. Druhá křížová výprava. Založení křesťan¬
ské říše v Portugalsku.

1169. Saladin sultánem egyptským.

1177. Fridrich Barbarosa uznal v Benátkách
svrchovanost papeže (Alexandra III.).

1187. Saladin dobyl Jerusaléma.

1189. Třetí křížová výprava.

1193. Smrt Alberta Magna.

1198. Averroes z Kordoby, arabský filosof, f.
Innocenc III. papežem (do 1216). Fridrich
II. (čtyřletý), král sicilský, jeho svěřen¬
cem.

1202. Čtvrtá křížová výprava napadla byzantské
císařství.

1204. Dobytí Cařihradu Latiny.

1206. Ku tub založil moslimský stát v Delhi.

1212. Dětská křížová výprava.

1214. Džingischán dobyl Pekinu.

1215. Magna Charta.

1216. Honorius IIL papežem.

1218. Vpád Džingischána do Chovaresmie.

1221. Nezdar a návrat páté křížové výpravy. Sv.
Dominik t- Dominikáni.

1225. Tomáš Akvinský *.

997. Pád Slavníkovců. Sjednocení
kmenů českých. Sv. Vojtěch t-
1003-1004. Polský pokus založiti říši
českopolskou. Boleslav Chrabrý
v Čechách.

1039, Český pokus založiti říši česko-
polakou. Břetislav I. v Polsku.
1055. Břetislav I. j.

1085. Vratislav II. králem.

1125. První český kronikář Kosmas t-

1126. Soběslav I. porazil císaře Lotara
u Chlumce.

1158. Vladislav II. králem.

1197-1230. Přemysl Otakar I.

1212. Císař Fridrich II. potvrdil zlatou
bulou aicil. panovníkům čes. ti¬
tul král.

883

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1226. Sy. František z Assisi f. (Františkáni.)

1227. Džingischán vládcem území od Kaspického
jezera k Tichému moři, t- Po něm Ogdaj.
É.ehoř IX. papežem.

1228. Fridrich II. odplul na šestou křížovou vý¬
pravu; dostal se do Jerusaléma.

1234. Mongolové skončili s pomocí sungské říše
podrobení říše kingské.

1239. Fridrich II. podruhé exkomunikován.

, 1240. Mongolové zničili Kijev. Rusko poplatné
Mongolům.

1241. Mongolské vítězství u Lehnice ve Slezsku.

1244. Egyptský sultán dobyl znovu Jerusaléma.
To bylo příčinou sedmé křížové výpravy.

1245. Fridrich n. opět exkomunikován. Švýcaři
spálih hrad Nový Habsburk.

1250. Sv. Ludvík vykoupen. Fridrich II., poslední
Hohenstaufovec, t- Německé interregnum
až do r. 1273.

1251. Manguchán velkým chánem. Kublaj vlád¬
cem v Číně.

1258. Chán Hulagu vyvrátil Bagdad.

1260. Kublajchán velkým chánem. Ketboga po¬
ražen v Palestině.

1261. Řekové znovu dobyli Cařihradu na Lati¬
nech.

1265. Dante Alighieri *.

1266. Giotto *.

1269. Kublajchán poslal poselství starších dvou
Pólů k papeži.

1271. Marko Polo odchází na cesty.

1273. Rudolf Habsburský zvolen císařem. Švý¬
caři založili „věčnou ligu”.

1274. Tomáš Akvinský I.

1280. Kublajchán založil v Číně juanskou dyna¬
stii. Albertus Magnus t-

1292. Kublajchán t.

1293. Roger Bacon, předchůdce experimentální
vědy, t-

1294. Bonifác VIII. papežem (do 1303) .

1295. Marko Polo se vrátil do Benátek.

1303. Smrt papeže Bonifáce VIII.

1304. Petrarka *.

1305. Klement V. papežem.

1308. Duns Scotus t.

1309. Dvůr papežský do Avignonu.
1321. Dante t.

1337. Giotto t.

1347. Occam t.

1348. Velký mor (černá smrt) .

1241-2. Vpád Tatarů do Uher.

1253-78. Přemysl Otakar II. Vzrůst
městské i venkovské kolonisace.

1278. Bitva na Moravském poli.

1300. Václav II. králem polským. Sna¬
hy založit! řlSi českopolskou.

1301. Přemyslovci v Uhrách. Matouš
Čák Trenčanský.

1306, Vymření Přemyslovců.
1308. Vznik kroniky Dalimilovy.
1310-46. Jan Lucemburský.

1344, Arcibiskupství v Praze. Arnošt
z Pardubic.

1346-78, Karel IV,

1348, Založení pražské university.

884

DĚJINY VŠEK)BECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1358. Jacquerie ve Francii.

1368. V Číně padla mongolská (juanská) dyna¬
stie. Vystřídala ji dynastie Mingů (do
1641).

1369. Tamerlan si dal titul velkého chána.

1374. Petrarka t.

1377. Papež Řehoř XI. se vrátil do Říma.

1378. Velké schisma. Urban VI. v Římě, Kliment
Vn. v Avignone.

1381. Selská bouře v Anglii. Wat Tyler zavražděn
v přítomnosti krále Richarda 11.

1384. Viklif t.

1387. Fra Angelico da Fiesole *.

1398. Hus hlásal učení Viklifovo v Praze.
1400. Chaucer f.

1405. Tamerlan f.

1414-18. Koncil kostnický. Hus upálen (1415).
1417. Skončilo velké schisma. Martin V. papežem.

1420. Husitské bouře. Martin V. hlásal proti Hu¬
sitům křížovou výpravu.

1431. Katolická křížová vojska utekla od Do¬
mažlic. Sešel se koncil basilejský. Villon *.
Mantegna *.

1436. Husité sjednali úmluvu s církví.

1439. Koncil basilejský vytvořil nové církevní
schisma.

1445. Portugalci objevili mys Gap Verde.

1446. První tištěná kniha (Coster v Haarlemu) .
1449. Konec koncilu basilejského.

1452. Leonardo da Vinci *.

1453. Osmanští Turci pod Mohamedem 11. dobyli
Cařihradu.

1455. Fra Angelico da Fiesole t.

1463. Villon t.

1471. Durer *.

1473. Kopemík *.

1475. Ariosto *.

1480. Ivan III., velkokníže moskevský, se odtrhl
od říše mongolské.

1374. Milič z Kroměříže t-

1378-1419. Václav IV.

1393. Spor krále a arcibiakupem. Jan
z Pomukii t- Fedor Korjatovič
přivedl 40.000 Ruaínů do Pod¬
karpatské Rusi.

1394. Matěj z Janova t- Jednota pan¬
ská proti Václavovi IV.

asi 1401 Tomáš ze Štítného t-

1402. Hus kazatelem v kapli Betlém¬
ské.

1409. Dekret kutnohorský.

1415. Jan Hus upálen.

1416. Jeroným Pražský upálen.

1419. Počátek husitské revoluce. Jan
Želivský.

1421. Bitva u Žatce. Sněm Čáslavský.

Počátek politického vlivu mést.
1424. Jan 2ižka t-

1434. Bitva u Lipan. Prokop Holý
zabit.

1458-71. Jiří Poděbradský.

1460(?) Petr Chelčický, zakladatel
Jednoty bratrské t- Lukáš Praž¬
ský *.

1468. První tištěná kniha v Cechách
(v Plzni).

1471. Jiří Poděbradský t- Rokycana t-
Jagellovci nastoupili v Cechách
(do 1526).

H. G. Wells, Dřjiny svžta 56,

885

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1481. Sultán Mohamed II. zemřel právě když
chystal vpád do Itálie. Bajazid II. sultánem
tur. (do 1512).

1486. Diaz obeplul mys Dobré naděje.

1492. Kolumbus přeplul Atlantickým oceánem
do Ameriky. Rodrigo Borgia (Alexander
VI.) papežem (do 1503).

1493. Maximilián I. císařem.

1497. Jan Holbein *.

1498. Vasco da Gama obeplul mys Dobré naděje.

1499. Švýcarsko nezávislou republikou.

1500. Karel V. *.

1506. Mantegna t.

1509. Jindřich VIII. králem anglickým.

1512. Selim sultánem (do 1520) . Koupil si titul
kahfa. Pád Soderiniho (a Macchiavelliho)
ve Florencii.

1513. Lev X. papežem.

1515. František I. králem francouzským.

1517. Selim se zmocnil Egypta. Luther prohlásil
ve Wittemberku své these.

1518. Tintoretto *. Palladio *.

1519. Leonardo da Vinci t- Magelhaensova vý¬
prava kolem světa. Cortez dobyl města
Mexika.

1520. Sulejman Vznešený sultánem (do 1566).
Vládl od Bagdadu do Uher. Karel V. císa¬
řem. Raffael t-

1521. Luther na sněmu wormském. Loyola ra¬
něn u Pamplony.

1524. Camoens *.

1525. Baber vyhrál bitvu panipatskou; dobyl
Delhi a založil říši mogulů.

1527. Němečtí žoldnéři v Itálii pod Constablem
Bourbonským dobyli a plenili Rím.

1528. Paolo Veronese *.

1529. Sulejman obléhal Vídeň.

1530. Pizzaro vpadl do Mexika. Karel V. koruno¬
ván od papeže. Jindřich VIII. počal svůj
spor s papežem.

1532. Anabaptisté obsadili Munster.

1533. Ariosto t. Montaigne *.

1535. Konec vlády anabaptistů v Munsteru.

1540. Éád jesuitský potvrzen papežem.

1543. Koperník t. Holbein f.

1545. Sešel se koncil tridentský (do 1563), aby
uspořádal poměry v církvi.

1546. Martin Luther t. Tycho Brahe *.

1547. Ivan IV. (Hrozný) získal titul cara ruské¬
ho. Františe I. t. Cervantes *.

1549. První jesuitští misionáři přišli do jižní
Ameriky.

1552. Smlouva pasovská. Dočasný klid v Němec¬
ku.

1485. Náboženský mír mezi katolíky a
utrakvisty (smlouva kutnohor¬
ská).

1500. Vydáno prvé zřízení zemské.

1517. Smlouva svatováclavská. Vilém
z Pernštejna.

1526-1918. Habsburkové v Cechách a
v Uhrách.

1547. Nezdařený odboj Cechů proti
Ferdinandovi I. Persekuce Jed¬
noty bratrské.

886

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1553. Rabelais 1 •

1556. Karel V. se vzdal vlády. Akbar velkým mo-
gulem (do 1605). Ignác z Loyoly j.

1558. Karel V. t.

1561. Francis Bacon (lord Verulamský) *.

1563. Konec koncilu tridentského a reforma ka¬
tolické církve.

1564. Galileo *. Shakespeare *.

1566. Sulejman Vznešený f.

1567. Vzpoura nizozemská.

1568. Poprava Egmontova a Hornova.

1571. Kepler ».

1573. Vítězství alkmaarské.

1576. Tizian i .

1577. Rubens *.

1580. Camoens f. Paladio f.

1583. Sir Walter Raleigh přistal ve Virginii.
1588. Paolo Veronese f.

1592. Montaigne f.

1594. Tintoretto t.

1599. Velasquez *.

1601. Tycho Brahe f.

1603. Jakub I. králem anglickým a skotským,
Dr. Gilbert f.

1605. Džehangir velkým mogulem.

1606. Založena virginská společnost. Rem-
brandt *.

1608. Milton *.

1609. Holandsko nezávislé.

1613. Romanovci v Rusku.

1616. Shakespeare t- Cervantes t-
1618. Počala třicetiletá válka.

1620. Výprava na lodi Mayflower založila New
Pljnnouth. První černí otroci dopraveni do
Jamestownu.

1625. Karel I. anglický.

1626. Francis Bacon (Lord Verulamský) t-

1628. Šah Džehan velikým mogulem. Petition of
Right v Anglii.

1629. Karel I. ang. začal své jedenáctileté období
vlády bez parlamentu.

1571. Jan Blahoslav t-

1575. Česká konfese, slučující luter¬
ské, bratrské i husitské zásady
náboženské.

1576-1612. Rudolf II. „Zlatý vék” li¬
teratury české. Činnost Velesla¬
vínova.

1579-93. Tištěna bible Králická.

1591-5. Cesty Václava Vratislava z
Mitrovic.

1592. Jan Amos Komenský *.

1609. Majestát Rudolfův. Václav Bu-
dovec z Budova.

1610. Karel Škréta *.

1615. Jazykový zákon přijat českým
sněmem.

1618. České povstání.

1620. Bitva na Bílé Hoře (8. XI.).

1621. Potrestání českého odboje. Po¬
pravy staroměstské (21. VI.).
Počaly konfiskace, protirefor¬
mace, emigrace.

1627. Obnovené zřízení zemské. Pavel
Stránský do vyhnanství. Pavel
Skála exulantem od 1620.

887

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DÉJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1630. Kepler j-.

1632. Leeuwenhoek *. Gustav Adolf zabit v bitvě
u Lutzena.

1634. Valdštejn zavražděn. 1634,

1635. Lully

1638. Japonsko zavřeno Evropanům (do 1865).

1640. Karel 1. angl. svolal Dlouhý parlament.
Rubens f.

1641. Krveprolití na Angličanech v Irsku.

1642. Galileo t- Newton *.

1643. Ludvík XIV. počal své dvaasedmdesátileté
panování.

1644. Konec dynastie mingské.

1648. Mír vestfálský. Holandsko a Švýcarsko
uznány za samostatné republiky; Prusko
se stalo významným státem. Mír neznačil
plné vítězství ani císaře ani knížat. Válka
Frondy, jež skončila plným vítězstvím
francouzské koruny.

1649. Poprava Karla I. v Anglii.

1652.

1658. Aurungzeb velikým mogulem. Cromwell I*.
Purcell *.

1659. Alessandro Scarlatti *. Defoe *,

1660. Karel II. anglický. Velasquez f.

1667. Swift*. 1667.

1668.

1669. Rembrandt t.

1670.

1672.

1674. Nový Amsterdam postoupen Britům a do> 1074
stal jméno Nový York. Milton f-

1680.

1683. Poslední turecký útok na Vídeň odražen
Janem III. Polským.

1685. J. S. Bach *. Hándel *.

1687. Lully f. 1687.

1688. Anglická revoluce, ntěk Jakuba II. Na,- 1688.
stoupili Vilém a Marie.

1689-1725. Petr Veliký v Rusku.

1690. Bitva u Boyne v Irsku.

1694. Voltaire

1695. Purcell f.

1700-1714. Válka o dědictví španělské.

1701. Fridrich I. králem v Prusku.

1704. John Locke, otec moderní demokratické
teorie t.

1707. Aurungzeb f. Říše vel. mogula rozdělena.
Fielding *.

1709. Bitva u Poltavy.

1713. Fridrich Velký, král pruský *. 1713.

1714. Jiří I. v Britanii.

1715. Ludvík XV. francouzským králem.

VaJdštejn zavražděn. Nové kon¬
fiskace v Čechách.

Brokoff Jan *.

J. Kupecký *.

Petr Brandl ♦.

Jan Amos Komenský t-
Bohuslava Balbína Obrana jazy¬
ka Českého (vydáno tiskem r.
1775).

K. Škréta t-

Selská povstání v Čechách.

Pokoření uherského povstání.
Dědičnost Habsburků v Uhrách.
Ferd. Brokoff *.

Pragmatická sankce.

888

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY Československé

1723. Reynolds *. Adam Smith *.

1725. Alessandro Scarlatti *.

1727. Newton f. Jiří II. v Britanii. Gainsbo-
rough *.

1728. Goldsmith

1731. Defoe j .

1732. Haydn *.

1733. Oglethorpe založil Georgii.

1736. Nadir šah napadl Indii. (Počátek 201eté do¬
by vpádů a zmatků v Indii.)

1740. Nastoupení Fridricha Velkého v Prusku.

1740. Marie Teresie nastoupila. Jako žena ne¬
mohla míti hodnost císařskou. Její muž
František I. se stal r. 1745 císařem a byl
jím až do 1765, kdy nastoupil jeho syn
Josef II.

1741. Nastoupila císařovna Alžběta ruská.

1745. Swift t.

1746. Goya*.

1749. Goethe *.

1752. Fanny Burneyová *.

1754. Fielding f.

1755-63. Britsko-francouzský zápas o Ameriku
a Indii. Francie ve spolku s Rakouskem
proti Prusku a Britanii (1756-63) ; sedmi¬
letá válka.

1756. Mozart*.

1757. Bitva u Plassey.

1759. Britský generál Wolfe dobyl Quebecku.

1760. Jiří III. v Britanii.

1762. Císařovna Alžběta ruská t. Vražda cara
Pavla a nastoupení Kateřiny Velké v Rus¬
ku (do 1796).

1763. Mír pařížský. Kanada postoupena Britanii.
Britské panství v Indii. Jean Paul Richter*.

1764. Bitva u Buxaru.

1766. Malthus *.

1769. Napoleon Bonaparte *.

1770. Beethoven *. Hegel *. Wordsworth *.

1772. První dělení Polska.

1774. Nastoupil Ludvík XVI. Sebevražda Cliveo-
va. Počalo se americké drama revoluční.
Goldsmith ř.

1718. Brokoff Jan f.

1719. Poštovské noviny počaly vychá¬
zeli.

1722, Kriátof Dienzenhofer t-

1729. Svatořečení Jana Nepomuckého.
Barok v Čechách. Koniáá vydá¬
vá „Klíč”.

1731. Ferd. Brokoff t-

1735. Petr Brandl t-

1740. J. Kupecký t-

1742. Ztráta Slezska a Kladska.

1749. Zrušena Česká dvorská kance¬
lář, znak samostatnosti Českého
státu.

1752, Dienzenhofer Kilián t-

1753. Josef Dobrovský *,

1770, Počátky České učené společno¬
sti.

1773, Řád jesuitský zrušen. Jos. Jung-
mann *.

889

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1775. Bitva u Lexingtonu. Turner *. Jane Auste-
nová *.

1776. Prohlášena nezávislost Spojených států
severoamerických. Constable *.

1778. J. J. Rousseau t- Voltaire t-

1780. Konec vlády Marie Terezie. Císař Josef II.
(do 1790).

1783. Smlouva mírová mezi Britanií a Spojenými
státy severoamerickými.

1786. Weber *.

1787. Ostavodárné shromáždění ve Filadelfii vy¬
tvořilo federativní vládu ve Spojených stá¬
tech. Finanční úpadek Francie. Shromáž¬
dění notáblů.

1788. První federativní kongres ve Spojených
státech v New Yorku. Gainsborough t-
Schopenhauer *. Byron *.

1789. Francouzské generální stavy. Dob5rtí Ba¬
štily.

1790. Adam Smith f.

1791. Jakobínská revoluce. Útěk krále do Varen-
nes. Mozart ý.

1792. Francie vyhlásila válku Rakousku. Prusko
vypovědělo válku Francii. Bitva u Valmy.
Francie republikou. Reynols t- Shelley *.

1793. Ludvík XVI. popraven.

1794. Poprava Robespierrova a konec jakobín-
ské republiky. Vláda konventu.

1795. Direktorium. Bonaparte do Itálie jako
vrchní velitel. Keats *.

1796. Corot*.

1797. Napoleon zrušil mírem campo-formijským
repubhku benátskou. Schubert *. Heine *.

1798. Výprava Bonapartova do Egypta. Bitva
u Nilu.

1799. Návrat Bonapartův. Stal se prvním kon-
sulem s neobyčejnou mocí. Balzac *.

1800. Zákonodárná unie Irska a Anglie prohlá¬
šena od 1. ledna 1801. Napoleonovo tažení
proti Rakousku. Bitvy u Marenga (v Itálii)
a Hohenlinden (Moreauovo vítězství) . Ma-
caulay *.

1801. Podepsán předběžný mír mezi Francií,
Anglií a Rakouskem.

1802. Victor Hugo *.

1803. Bonaparte obsadil Švýcarsko a urychlil no¬
vou válku. Emerson *.

1804. Bonaparte císařem. František H. císařem
rakouským; r. 1806 konec „svaté říše řím¬
ské národa německého”. Hawthorne *.
Srbské povstání. Kant t.

1805. Bitva u Trafalgaru. Bitvy u Ulmu a Slav¬
kova. Schiller f.

1781. Josef II. zrušil nevolnictví a vy¬
dal toleračni patent.

1783. Založeno stavovské divadlo. V
Bratislavě vydávány české no¬
viny.

1787. Jam Ev. Purkyně ♦.

1787-90. Roztržka Bernolákova.

1791. První výstava v Praze. Zřízena
stolice jaz. Ces. na univ. praž.

1793. Jam Kollár *.

1795. Pavel Josef Šafařík

1798. František Palacký ♦,

1799, Fr. Lad. Čelakovaký *.

1804. K, Rokytanský *.

890

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1806. Prusko poraženo u Jeny.

1807. Bitvy u Jílového a Friedlandu a smlouva
tylžská. Longfellow

1808. Napoleon ustanovil svého bratra Josefa
králem španělským.

1809. Haydn j. Mendelssohn *. Chopin *. Ten-
nyson *. Gogol *. Edgar Allan Poe *. Char¬
les Darwin *.

1810. Španělská Amerika se počala děliti v sa¬
mostatné republiky. Schumann

1811. Alexander odvolal kontinentální systém.
Liszt *. Thackeray *.

1812. Napoleonův ústup z Moskvy. Dickens *.

1813. Richard Wagner

1814. Abdikace Napoleona I. Ludvík XVIII.
Charles Reade *.

1815. Bitva u Waterloo. Kongres vídeňský.

1816. Gustav Freytag *.

1817. Jane Austenová t.

1818. Turgeněv *. Marx *.

1819. První tovární zákon vyhlášen snahami Ro¬
berta Owena. Ruskin *.

1821. Řecká vzpoura. Keats f. Flaubert *. Do-
stojevský *.

1822. César Franck *. Shelley t.

1824. Karel X. francouzský. Byron t*

1825. Mikuláš I. ruský. První železnice ze Stock-
tonu do Darlingtonu. Jean Paul Richter t-

1826. Weber t.

1827. Bitva u Navarina. Beethoven t-

1828. Goya f. Schubert f. George Meredith *.
Tolstoj *. Ibsen *.

1829. Řecko samostatné.

1830. Revoluční rok. Ludvík Filip vystřídal Kar¬
la X. Belgie se odtrhla od Holandska. Leo¬
pold sasko-kobursko-gotský králem belgic¬
kým. Bezvýsledné povstání v Ruském Pol¬
sku.

1831. Joachim *. Hegel t-

1832. První reforma volební v Britanii zlepšila
demokratický ráz britského parlamentu.
Goethe f- Bjórnson *.

1833. Brahms *.

1834. William Morris *. Whistler *. Malthus t-

1835. Po prvé užito slova „socialismus”. Musorg-
ský *. Mark Twain

1837. Královna Viktorie. Constable t- W. D. Ho-
wells *.

1806. Pražská technika založena.

1808, Jos. Kajetán Tyl *.

1810. K. H. Mácha *, Vznik pražské
konservatoře,

1811, Karel Jaromír Erben *.

1814. Aug, Smetana *.

1815. Ludevít Štúr *.

1816-18, Rukopisy Královédvorský a
Zelenohorský „nalezeny”.

1817, Josef Miloslav Hurban *.

1818. Založeno české museum. Fr. L.
Rieger *. W. W. Tomek *.

1820. Božena Němcová *. Andrej Slád-
kovič *. Jos. Mánes *.

1821. Karel Havlíček Borovský *.

1823. Karel Sladkovský *.

1824. Bedřich Smetana *. První dráha
(koňská) z Lince do Ces. Budě¬
jovic.

1825. Založena Česká spořitelna.

1826. Ressel Josef sestrojil lodní
Šroub.

1827. Bratranci Veverkové sestavili
první ruchadlo. Časopis Českého
Musea založen,

1829, Josef Dobrovský f, Ed. Grégr *,

1830. Založena Matice Česká. Kar,
Světlá *.

1831. Julius Grégr *.

1832. Jos. Zítek *.

1834. Jan Neruda *.

1835. Vítězslav Hálek *.

1836. Karel Hynek Mácha t.
1838. Jan Gebauer *,

891

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DÉJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1840. Královna Viktorie se vdala za prince sasko-
kobursko-gotského. Cajkovský *. Bur-
neyová Fany f. Zola *. Th. Hardy

1841. Dvořák A.

1843. Henry James *.

1844. Rimský-Korsakov *. Nietzsche *. Anatole
France

1847. Mendelssohn t.

1848. Revoluční rok. Republiky ve Francii a Ří¬
mě. Všeslovanský sjezd v Praze. Spojení
Němců v parlamentu frankfurtském. Ně¬
mecká jednota zmařena králem pruským.

1849. Chopin t- Edgar Allan Poe

1850. Wordsworth j. Balzac t- R. L. Stevenson *.

1851. Velká výstava v Londýně. Turner f.

1852. Napoleon III. císařem francouzským. Go¬
gol t.

1854. Perry (druhá výprava) přistal v Japonsku.
Mikuláš I. odňal Turkům dunajské pro¬
vincie.

1854-6. Kr5nnská válka.

1856. Alexander II. ruský. Schumann f. Heine 7.
G. B. Shaw *. Wodrow Wilson *.

1858. Robert Owen t.

1859. Francouzsko-rakouská válka. Bitvy u Ma-
genty a Solferina.

1860. Schopenhauer t.

1861. Viktor Emanuel, první král italský. Abra¬
ham Lincoln presidentem Spojených států.
Zrušení nevolnictví v Rusku. Počátek ob¬
čanské války americké. Rabindranath Ta-
gore *.

1862. Debussy *. Hauptmann *.

1863. Britové bombardovali japonské město.
Thackeray t-

1864. Maximihan císařem mexickým. Richard
Strauss *. Hawthorne t-

1865. Kapitulace u Appomatto-Court House. Ja¬
ponsko otevřeno světu.

1866. Prusko a Itálie napadly Rakousko (a státy
jihoněmecké s ním spojené). Bitva u Sado¬
vé. Romain Rolland *.

1867. Císař Maximihán zastřelen.

1841. Julius Zeyer *.

1843, Štůr zavedl spisovnou sloven¬
činu.

1846. Jaroslav Goll *.

1847. Josef Jungmann t-

1848. Prvá konstituční ústava. Slo¬
vanský sjezd v Praze. Bouře
svatodušní a konec českých na¬
dějí. Zrušení poddanství. Sněm
kroměřížaký. J. V. Myslbek ♦.

1848- 9. Zbrojné vystoupení Slováků

proti Maďarům.

1849. Hviezdoslav *. Arnošt Denis *.

1849- 60. Bachův absolutismus.

1850. T. G. Masaryk ♦. Zd. Fibich *.

1851. AI. Jirásek *. Aug. Smetana t-

1852. Frant. Lad. Celakovský t- Jan
Kollár t. Mik. Aleš *.

1853. Jar. Vrchlický ♦.

1854. Voj. Hynais *.

1856. Karel Havlíček Borovský t- L.
Štúr t. J. K. Tyl t-

1859. J. B. Foerster *.

1860. Diplom říjnový.

1861. Ostává únorová. Pavel Josef Ša¬
fařík t.

1862. Sokol založen. Hlahol založen.
Matice Slovenská založena. Bo¬
žena Němcová t-

1863. Počátek passivní oposice české.

1864. Jos. Svat. Machar *.

1866. Válka prusko-rakouská. Mír
pražský.

1867. Dualismus. Demonstrativní ná¬
vštěva českých vůdců v Rusku,
Ústava prosincová, Petr Bez-
ruč *. AI. Rašín *. F. X. Salda *.

1868. Česká deklarace. Základní ká¬
men Národního divadla položen.
Ot. Březina *.

1869. Jan Ev. Purkyně f.

892

DÉJINY VŠEOBECNÉ

DÉjiNY Československé

1870. Napoleon III. vypověděl válku Prusku.
Dickens t.

1871. Paříž kapitulovala (v lednu). Král pruský
Vilém I., císařem německým. Mír frank¬
furtský.

1875. Ukrutnosti na Bulharech. Corot f.

1877. Rusko- turecká válka. Smlouva v San Ste-
fano. Královna Viktorie císařovnou indic¬
kou.

1878. Kongres berlínský. V západní Evropě na¬
stal 36tiletý ozbrojený mír.

1880. Flaubert f. Hitler *.

1881. Bitva u Majuba Hill. Transvaalsko svobod¬
né, Musorgský f. Dostojevský t-

1882. Longfellow f- Emerson f. Mussolini *.

1883. Britové obsazují Egypt. Turgeněv f-
Marx t. Wagner t-

1884. Charles Reade t.

1885. Victor Hugo f.

1886. První Gladstonova irská Home Rule Bili.
Liszt t.

1870. Reskript císařský z 26, 9. Cecho¬
vé protestovali proti ném. anexi
Alaaaka a Lotrinska. Karel Jar.
Erben t-

1871. Fundamentálky. Pád Beustův a
Hohenwartův, Jul, Andraaay.
Joa. Mánes t,

1872. Andrej Sladkovič t-

1874. Vítězslav Hálek t-

1875. Matice slovenská rozpuštěna.

1876. František Palacký t-

1878. K. Rokytanský t-

1879. Spolek rakousko-něm. Vstup
Čechů na říš, radu. Taaffe.

1880. Stremayerovo nařízení. K. Slad¬
kovský t. M, R. Štefánik *.

1882. Universita pražská rozdělena v
ěes, a něm.

1883, Národní divadlo dobudováno.

1884, Bed, Smetana t- E. Beneš *.

1886. Rukopisný spor.

1887, Založení ,,Času” a počátky rea¬
lismu.

1888. Fridrich III. (březen), Vilém II. (červen),
německými císaři.

1890. Bismarck propuštěn. Lord Salisbury po¬
stoupil Německu Helgoland. César
Franck t.

1892. Tennyson f.

1893. Cajkovský f.

1894. R. L. Stevenson j.

1894-5. Válka Japonska proti Číně.

1895. Unionistická (imperialistická) vláda v Bri¬
tanii. Gustav Freytag t.

1896. Bitva u Aduy. William Morris t-

1897. Brahms t.

1898. Spor o Fašodu mezi Anglií a Francií. Ně¬
mecko získalo Kiau-Cau.

1899. Počala válka v Jižní Africe (Burská vál¬
ka).

1900. Boxerská vzpoura v Číně. Nietzsche f.
Ruskin f.

1902. Zola t.

1903. Whistler f.

1904. Britové vpadli do Tibetu. Dvořák f. Če¬
chov t.

1904-5. Rusko- japonská válka.

1906. Unionisté (imperialisté) poraženi ve Velké

1888, Josef Miroslav Hurban t-

1890. Punktace. Založena Česká Aka¬
demie (Hlávka). Založena Zem¬
ská banka. Karel Čapek *,

1891, Jubilejní výstava v Praze. Jan
Neruda t-

1897. Jazyková nařízení Badeniho.
Vznik stran nár. sociální a stá¬
toprávně pokrokové. Strana soc.
demokracie se osamostatnila,
Julius Gregr f.

1899. Kar. Světlá t-

1900. Zdeněk Fibich t- Jiří Wolker *,

1901. Jul. Zeyer t.

1903. Frant. Lad, Rieger t-

1905. W. W. Tomek t-

893

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

Britanii od liberálů pro otázku celní.
Ibsen f.

1907. Ustavena konference jihoafrická. Joa-
chim f.

1908. Rakousko anektovalo Bosnu a Hercegovi¬
nu. Rimsky-Korsakov t.

1909. Bleriot letěl aeroplanem z Francie do Ang¬
lie. G. Meredith f.

1910. Bjornson t. Tolstoj f. Mark Twain t-

1911. Itálie vedla válku s Tureckem a obsadila
Tripolis.

1912. Čína republikou. Balkánská válka.

1913. Krveprolití v Londonderry v Irsku pro
střelbu unionistickou.

1914. Počátek světové války (viz přehled na zvi.
příloze) .

1916. Henry James t.

1917. Ruská revoluce. Nastolení bolševického re¬
žimu v Rusku.

1918. Klid zbraní (Listopad). Debussy t-

1919. Britský ústup z Archangelska. Porážka
Denikinova. Judenič odražen od Petrohra¬
du. Německé loďstvo potopeno v zátoce
scapské.

1919-20. Mír Versailský.

1920. První shromáždění Společnosti národů,
z něhož byly vyloučeny Německo, Rakous¬
ko, Rusko a Turecko, a nezastoupeny Spo¬
jené státy. Kolčak iDyl zastřelen. Ruský

1907. Všeobecné hlasovací právo.
Školský zákon. Apponyiho v
Uhrách. Eduard Gregr t- Jan
Gebauer t-

1908. Aerenthal anektoval Bosnu a
Hercegovinu. Svat. Cech t-

1909. Aféra Forgachova, J. Zítek t-

1912. Jaroslav Vrchlický t-

1913. Svatoajinenské patenty o rozpu¬
štění českého sněmu. Mikuláš
Aleš t.

1914. Počátek války. Odchod Masary¬
kův do ciziny. Počátky českého
odboje za hranicemi; počátky
protičeské persekuce.

1915. České naděje v Rusko. Kramář
a Rašín zatčeni. Persekuce. Ma¬
saryk zahájil odboj proti Ra¬
kousku. Proklamace ženevská z
6. července. Projev z 14. listo¬
padu. Benešův útěk do ciziny.
Práce Denisova. La Nation tchě-
que.

1916. Dlirich do Ruska. „Nová Euro-
pa” založena. Stlirgkh zastřelen.
František Josef I. t- Císař Ka¬
rel I. Čechové v Dobrudži.

1917. Bitva u Zborova. Projev spisova¬
telů Českých. Projev Čes. poslan¬
ců na říšské radě. Amnestie v
Rakousku.

1918. Bitva u BachmaČe. Českosloven¬
ská anabase v Sibiři. Bitva u
Terronu, Bitva na Dosso Alto.
Mírový program Wilsonův. Tří¬
králová deklarace. Pitsburská
úmluva. Washingtonská dekla¬
race. Národní přísaha (13. IV.).
Převrat v Praze (28. X.) a zří¬
zení Československé republiky,
V první schůzi Nár. shromáždě¬
ní sesazeni Habsburkové a Ma¬
saryk zvolen presidentem.

1919. Válka maďarsko-českosloven-
aká. Mír versailský. Obecní vol¬
by v Českoslov. republice. Mír
Saint-Germainský. Osmihodino¬
vá pracovní doba uzákoněna.
Osamostatnění Českoslov. měny.
M. R. Štefánik t-

1919-20. Návrat ruských legií ze Sibi¬
ře. Zákony o pozemkové refor¬
mě.

1920. Mír Trianonský. Ústava Česko¬
slovenské republiky. První vo¬
lený parlament československý.
Rozdělení Těšínská. Masaryk
znovu zvolen presidentem.

8g<4

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DÉJINY ČESKOSLOVENSKÉ

útok na Polsko. Nezdar útoků Wrangelo-
vých. Riaz paša, vládce v Persii. W. D.
Howell f.

1921. Mezinárodní kontrola v Cařihradě. Konfe¬
rence o námořním odzbrojení ve Washing-
toně za předsednictví Hardingova.

1922. Velký hlad v Rusku. Janovská konference
za přítomnosti Německa a Ruska. Rostoucí
zmatek v něm. financích a neschopnost pla-
titi přílišné válečné náhrady. Rostoucí od¬
cizení Anglie a Francie z toho vzniklé.
Mussolini se zmocnil Říma. Řecká vojska
poražena v Malé Asii. Kemal paša. Odlou¬
čení již. Irska od Velké Britanie. Proust j.

1923. Okupace Ruhrska Francií a pád měny
v Německu. Zavedení rentové marky. Veli¬
ká Britanie se vrátila k předválečné měně.

1924. Dělnická vláda v Anglii. Ramsay Mac Do¬
nald a Herriot v Ženevě. Anatole France t*
Lenin j. Wilson t. Matteotti unešen a za¬
vražděn fašisty.

1925. Francie napadena v Maroku Adb-el-Kri-
mem a v Sýrii Drusy. Reichsmarka v Ně¬
mecku. Locarnský pakt. Svržení šacha
v Persii od Ali Rizy Khana. Riza Khan
šachem.

1926. Generální stávka ve Velké Britanii, která
vznikla z nemožnosti spojití uhelné zisky
zaměstnavatelů s náležitou mzdou horníků.
Pád Abd-el-Krima. Velké živelní pohromy
v Americe. Vláda Pilsudského v Polsku.

V Itálii rozpuštěny strany nefašistické,
Mussolini v čele vlády. Říšská konference
v Londýně, počátek konfederace britské
říše. Claude Monet t.

1927. V Ženevě konference o světovém hospo¬
dářství. Lindbergh přeletěl první přes
Atlantický oceán z Ameriky do Evropy.

V Ženevě zasedala odzbrojovací konferen¬
ce námořních mocností. Svaz národů řešil
spor rumunsko-uherský.

1928. V Rusku se ujal vlády Stalin. Kelloggův
pakt proti válkám.

1929. Alexander rozpustil jugoslav. skupštinu.
Trocký odešel do vyhnanství. Itálie uznala
papežský stát. Hoover presidentem Spoj.
států.

1930. Reparační konference v Haagu. Úspěchy
hitlerovců ve volbách v Německu, úspěch
soc. dem ve volbách v Rakousku. Revoluce
v Brazílii. Gandhiho kampaň neposlušnosti
v Indii.

1920-1. Vznik Malé dohody.

1921, Pokusy Karla Habsburka o ná¬
vrat do Uher. Mobilisace v Čes¬
koslovensku. Komunistický po¬
kus o převrat. Hviezdoslav t-
Amošt Denis t-

1922. J. V. Myslbek t-

1923. AI. Rašín zavražděn.

1924. Spojenecká smlouva a Francii.
Spor o Javorinu likvidován. Jiří
Wolker f-

1925. Nové parlamentní volby. Štursa
J. t- Hynais V. t-

1926. Druhá úřed. vláda Černého,
osmý všesokolský slet, třetí vlá¬
da Švehlova, čeští Němci po prvé
v kabinetě.

1927. T. G. Masaryk zvolen po třetí
presidentem.

1928, Modus vivendi s Vatikánem. Zá¬
kon o sociálním pojištění. Ant.
Sova t-

1929, Udržal v čele vlády. Jos. Hole¬
ček ý. O. Březina t- Parlamentní
volby v ČSR. Udržal vytvořil no¬
vou vládu.

1930, Druhé sčítání lidu v ČSR, Alois
Jirásek t*

895

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1931. Plán celní unie rak.-něm., který Mezinárod¬
ní soudní dvůr v Haagu nepřipustil. Brian-
dův plán panevropské unie. Revoluce ve
Španělsku, odjezd Alfonse XIII. Španělsko
republikou. Paul Doumer franc. presiden¬
tem. Vzlet prof. Piccarda do stratosféry.
Hooverovo moratorium. Hospodářská kri-
se, Anglie zrušila zlatý standard měny. Ja¬
ponsko obsadilo Mukden. Povstání Reků
na Kypru. Vítězství konservativců v Ang¬
lii, Macdonald zůstal min. předsedou. To¬
máš Edison t.

1932. Kampaň neposlušnosti v Indii obnovena.
V Zenevě konference pro odzbrojení za
účasti 60 států, zpravodajem Dr. Ed. Be¬
neš. Japonci útočili na Šanghai a obsa¬
dili Charbin. Mandžusko prohlášeno nezá¬
vislým státem. Nepokoje v Irsku proti
Anglii. Hindenburg opět presidentem. Pre¬
sident Doumer zavražděn, zvolen A. Le-
brun. Aristide Briand t. V německých vol¬
bách získali hitlerovci 37% hlasů. Olym¬
piáda v Los Angelos. Konference ve Stres¬
se. Rozpuštění něm. říš. sněmu, Hitler
ztratil 2 miliony hlasů a soc. dem. % mil.,
získah něm. nac. a komunisté. Roosevelt
presidentem U. S. A. Schleicher něm. říš.
kancléřem. Paul Boncour v čele fr. vlády.

1933. Calvin Coolidge, býv. am. president ý. Po¬
kus o komunist. povstání ve Španělsku.
Stahn oslavil pětiletku. Bóje čínsko-japon-
ské. Hitler koncléřem, Papen mistokanclé-
řem. Nastoupila fr. vláda Daladierova.
John Galsworthy } . Finanční otřes v Ame¬
rice. Spol. národů odsuzuje japonský útok
na Mandžusko, Japonsko vystupuje ze
Spol. národů. Požár říšského sněmu v Ně¬
mecku. V německých volbách získává Hit¬
ler 43%, soc. dem. 18%, komunisti 12%,
centrum 11%, Papen a Hugenberg 8% hla¬
sů. Japonci obsadili Džehol. Zemětřesení
v Kalifornii. Mussoliniho plán dohody čtyř
velmocí. Německý parlament dal moc Hit¬
lerovi. Soustavné utlačování Židů v Němec¬
ku, pálení knih, konfiskace jmění soc.-dem.
strany. Dr.Moščicki po druhé polským pre¬
sidentem. Válka Paráguaye s Bolivií, mír
mezi Peru a Kolumbií. Dollfuss prohlašuje
nezávislost Rakouska. Atentát na Venize-
la, nepokoje v Řecku. Zahájení světové
konference v Londýně. Úmluva o. neútoče-
ní mezi SSSR. a Malou dohodou. V Římě
podepsán pakt čtyř velmocí. Revoluce na
Kubě. E. Grey, angl. státník ř. Žhářský

1931. Viktor Dyk t- M. Hiibnerová t-
Antal Stašek t-

1932. Josef Scheiner t- G. Habrman t-
Tomáš Baťa t- Prof. Václav No¬
votný f. IX. všesokolský slet.
Odstoupení Udržalovo, vláda
Malypetrova. Ustavení Stélé ra¬
dy Malé dohody.

1933. Přepadení židenických kasáren.
Pakt Malé dohody podepsán.
Sněmovny ČSR. schválily půjč¬
ku práce. Arch. Hilbert, stavitel
chrámu svatovítského t- Pribi-
novy slavnosti v Nitře. Odvolání
nuncia Ciriaciho z Prahy. Po¬
hřeb pluk. Ševče a Vašátka. 50.
výročí otevření Národního di¬
vadla. Ant. Svehla t-

896

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1933. Calvin Coolidge, býv. am. president ý. Po¬
kus o komunist. povstání ve Španělsku.
Stahn oslavil pětiletku. Bóje čínsko- japon¬
ské. Hitler koncléřem, Papen mistokanclé-
řem. Nastoupila fr. vláda Daladierova.
John Galsworthy } . Finanční otřes v Ame¬
rice. Spol. národů odsuzuje japonský útok
na Mandžusko, Japonsko vystupuje ze
Spol. národů. Požár říšského sněmu v Ně¬
mecku. V německých volbách získává Hit¬
ler 43%, soc. dem. 18%, komunisti 12%,
centrum 11%, Papen a Hugenberg 8% hla¬
sů. Japonci obsadili Džehol. Zemětřesení
v Kalifornii. Mussoliniho plán dohody čtyř
velmocí. Německý parlament dal moc Hit¬
lerovi. Soustavné utlačování Židů v Němec¬
ku, pálení knih, konfiskace jmění soc.-dem.
strany. Dr.Moščicki po druhé polským pre¬
sidentem. Válka Paráguaye s Bolivií, mír
mezi Peru a Kolumbií. Dollfuss prohlašuje
nezávislost Rakouska. Atentát na Venize-
la, nepokoje v Řecku. Zahájení světové
konference v Londýně. Úmluva o. neútoče-
ní mezi SSSR. a Malou dohodou. V Římě
podepsán pakt čtyř velmocí. Revoluce na
Kubě. E. Grey, angl. státník ř. Žhářský

1931. Viktor Dyk t- M. Hiibnerová t-
Antal Stašek t-

1932. Josef Scheiner t. G. Habrman t-
Tomáš Baťa t- Prof. Václav No¬
votný f. IX. všesokolský slet.
Odstoupení Udržalovo, vláda
Malypetrova. Ustavení Stélé ra¬
dy Malé dohody.

896

DĚJINY VgEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKĚ

proces v Lipsku. Rozpuštěni nár. soc. stra¬
ny v Rakousku. Německo vystoupilo ze
Spol. národů. Sarrautova vláda ve Francii.

Zabit afganský král Mohamed Nadir Šah.

Volby v Německu, 92% pro Hitlera. Ně¬
mecko smluvilo s Polskem pakt o neútoče-
ní. Zrušení prohibice ve Spojených státech.
Rumunský min. předseda Ducá zavražděn.

1934. Aféra Staviského, bouře v Paříži, Daladier 1934.
odstoupil, Doumergue sestavil kabinet.

V Athénách podepsána balkánská dohoda.

V Rakousku vypukla občanská válka, per-
sekuce strany soc. demokratické. Belg.
král Albert I. se zabil, novým králem Leo¬
pold III. V Římě podepsána dohoda italsko-
rakousko-uherská. Letci zachránili Celju-
skince. Diktatura v Lotyšsku a v Bulhar¬
sku. Uznání sovětského Ruska Malou do¬
hodou. Hitler odstranil řadu spolupracov¬
níků vraždami. V Londýně porady o vý¬
chodním paktu. Dollfuss zavražděn, Schu-
schnigg novým kancléřem. Pres. Hinden-
burg t. Hitler zvolen hlavou státu 38 mil.
hlasy proti 4 mil. Zasedání rady Spol. ná¬
rodů za předsednictví Dr. Beneše. Rusko
pozváno do Ženevy. Tajfun v Japonsku.
Diktatura v Estonsku. Stavovská přestav¬
ba Rakouska. Ve Španělsku revoluce, vy¬
hlášení a pád katalanské republiky. V Mar¬
seille zabit král Alexander a ministr Bar-
thou. Laval na jeho místo. R. Poincaré j.

Místo Doumergua Flandin. Válka mezi Pa¬
raguay em a Bolivií o Gran Chaco. Indie
získala ústavu. Vražda Kirovova v Lenin¬
gradě. Rada Společnosti národů dala sa-
tisfakci Jugoslávii a jednala o vyslání me¬
zinárodní armády do Sárska po dobu ple-
biscitu.

1935. Plebiscit v Sársku pro Německo. Německo 1935.
zavádí všeob. brannou povinnost. Maršál
Josef Pilsudski f. Italské přípravy k válce

v Habešj. Dr. Beneš zvolen předsedou XVI.
shromáždění Společnosti národů. Válečné
operace v Habeši zahájeny, rada Společno¬
sti národů konstatuje porušení paktu Itá¬
lií. Volby v Anglii, vládní strany konserva-
tivní získávají mil. hlasů, strany děl¬
nická a liberální 10 mil. Proti Itálii se zača¬
ly uplatňovat sankce. 5 provincií severní
Cíny vytvořilo pod vlivem japonským auto¬
nomní federaci. V Anglii ministrem zahra¬
ničí Anthony Eden. Anglie vyslala své loď¬
stvo do Středomoří.

DĎlní katastrofa v Oseku. O.
Ševčík f. Vláda Malypetrova bez
nár. dem. Devalvace měny
v CSR. Louis Barthou v Praze.
Hudební festival. Čtvrtá volba
T. G. Masaryka. Univ. prof. Fr.
Krejčí t- Jindřich Vaniček t-
Alois Kalvoda t- Třetí dělnická
Olympiáda v Praze. Adolf Kaš¬
par t- Mezinárodní filosofický
kongres v Praze. Adolf Proků-
pekt. Jiří Herold, člen Českého
kvarteta t- České universitě
vráceny insignie. Hugo Boettin-
ger (Desiderius) t-

Oslavy 85. výročí narozenin T.
G. Masaryka. Šéf činohry Nár.
divadla K. H. Hilar f- Ministr
Eden v Praze. Smlouva o vzá¬
jemné pomoci sovětsko-česko-
slovenské podepsána. Květnové
volby do Nár, shromáždění. Ve¬
liký úspěch Henleinovy SDP.
Jmenována nová vláda Malype-
trova s min, Machnikem, Neča¬
sem a Najmanem, Lev Winter t.
Josef Suk t. Hodža předsedou
vlády. President Osvoboditel od¬
stoupil, presidentem zvolen Dr.
Beneš.

897

DĚJINY VŠEOBECNÉ

DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉ

1936. Ang. král Jiří V. t, novým králem Eduard
VIII. Lavalova vláda odstoupila, pověřen
Sarraut. Vojenský puč v Japonsku. Ně¬
mecko obsadilo vojensky demilitarisované
pásmo v Porýní, rada Spol. národů odsou¬
dila německý čin. Ěecký státník E. Venize-
los t v Paříži. Německo schválilo Hitlerovu
akci 99% hlasů a nabídlo okolním státům
pakt o neútočení. Rakousko zavedlo bran¬
nou povinnost. Negusova armáda v Habeši
poražena. Ve Španělsku zvítězily strany
levicové, president Zamora odstoupil. Vol¬
by ve Francii, vítězství levé lidové fronty.
Nepokoje v Palestině. Egyptský král
Fuad t. Negus opustil Habeš, Italové obsa¬
dili Adis Abebu, král Viktor Emanuel ha-
bešským císařem. Nová vláda v Rakousku
bez Starhemberga. Japonci obsadili Peipin.
Levicová vláda Blumová ve Francii. Od¬
volání sankcí na obzoru. G. K. Chester-
ton t. Maksim Gorkij t.

1936. Masarykova oslava na Sorbon¬
ně. Min. zahr. Dr. Krofta. Min.
financí Dr. Trapl odstoupil, jeho
nást. Josef Kalfus. K. Hoffmann,
člen Čes. kvarteta t. Prof. Dr.
Julius Stoklasa t. Sto let od vy¬
dáni Máchova „Máje”. Otec
aktivismu německého ITrant.
Křepek t- Jar. Hilbert t- Schvá¬
len zákon o obraně státu, vyhlá¬
šena nová půjčka. Smrt 31 rak¬
vických dětí. Schůze presidenta
Beneše, srbského prince regenta
Pavla a rumunského krále Ka¬
rela v Bukurešti. Letecký den
na kbelském letišti za přítom¬
nosti 400.000 diváků. President
Beneš na Moravě.

898

Seznam map a ilustrací

život za dáviié doby paleozoické .

Bažinaté lesy útvaru kamenoiiheiného . . .

Přehled hlavních dob geologických .

Veliký kaňon řeky Kolorada .

Australský bahník dýchající vzduch .

Někteří plazi mladěí doby prvohorní .

Někteří druhohomí plazi . . .

Někteří plazi mladší doby druhohomí ....

Pterodaktylové .

Hesperomis (plazí bezkrídlý vodní pták) . .

Někteří oligocenní ssavci .

Mioceiiní ssavci .

Předchůdce slona (kostra) .

Předchůdce slona (doplněná podoba) .

Kostra člověka a šimpanze .

Diagram dob ledových .

Pithecantlirojms (podčlověk) .

Zvířata souvěká s pradávným člověkem . .

Neandertálský člověk .

Evropa a západní Asie za Čtvrté doby

ledové (mapa) .

Dávné kamenné nástroje .

Austrálie a západní Tichomoří v době le¬
dové (mapa) .

Cromagnonský člověk .

Mistrovské dílo sobího věku .

Rytiny a řezby sobího věku .

Diagram znázorňující jednotlivé doby pra¬
vého člověka .

Evropa a Západní Asie za mladší doby

paleolitické (mapa) .

Neolitické nástroje .

Veliké megality poblíž Karnaku v Bretagni

Stonehenge kdysi a nyní .

Moderní kolové stavby .

Veliká pyramida v Silbury Hill .

Hliněné nádoby z kolových staveb .

Neolitická socha (,, menhir “) .

Nástroje věku bronzového .

Diagram znázorňující dobu neolitickou . . .

Australoidní typy . . .

Krovačka .

Černošské typy’ .

Mongolské typy .

Kavkazské typy .

Evropa, Záp. Asie a sev. Afrika v le.sní

(dešťové) době (mapa) .

Svastika .

Příbuznost lidských plemen (diagram) . . . -

Jak se asi vyvíjely řeči (diagram) .

Mapa kolébky západní vzdělanosti .

Sumeratí vojíni ve falanze .

Klínový nápis babylonský .

Indické a sumerské pečeti .

Asyraký král a jeho ministr . ' .

Asyrský vojín .

('hefren s Hořem, bohem-sokolem . .129

Veliká pyramida Cheopsova a socha sfingy 130

Chrám v Luxoru . 131

Čínská zed . 133

Chrám v Uxmalu (v Jukatanu) . 135

Sloup z Kopánu (v Hondurasu) . 136

Čluny na Nilu kol. r. 2500 př. Kr . 140

EgvíJtská lod na Rudém moři kol. r. 1250

př. Kr . 140

Egejská civilisace . 141

Krét.ská váza z doby Minoovy . 142

Nádoba z Knoasu na Krétě . 142

Majoliková soška „hadí bohyně“ z Knossu 143
Zlatý pohár z Vafia v Lakonii ........... 143

,,Ryton“ a hliněný býček z krét. ostr.

Pseiry . 143

Ukázky obrázkového písma indiánského . . 149

Bohyně ohně Sekhet . 154

Isis a Horus . 155

Obrázky egyptských bohů 1 . 156

Obrázky egyptských bohů II . 157

Asyr.ské město Kalah (Layardova rekon¬
strukce) . 159

Socha sumerského boha Kur-lila . 160

Socha Ramsa II. a jeho ženy . 163

Úsek „astronom. stropu“ v hrobě Sefiho I. 165

Hlava královny Nefertiti . 166

Vápencová socha královny Nefertiti . 167

Akhnaton (Amenofis IV) . 168

Část chrámového vlysii ze staré Baby lonie 171
Zatýkání egypt. sedláků, kteří nezaplatili

daní (Věk pyramid) . 171

Hádka mezi veslaři (Věk pyramid) . 174

Sošky z egyptských hrobů . 175

Kolébka Čínské vzdělanosti . 179

Vývoj čínského písma . 180

Síň asyrského chrámu . 183

Hlavice pilířů v chrámu karnackém . 184

Dokument pro královnu Netchemet . 185

Mumie na márách (Z „Knihy mrtvých“). . 186

Libanonské cedry . 196

Zříceniny Kafarnaa . 200

Mapa ukazující sídla Ariů . 204

Boj mezi Menelaem a Hektorem . 208

Koně a vozy (ze staré řecké vázy) . 211

Rozdělení, helénských kmenů . 214

Vojíni perské osobní stráže . 222

Úíše medská a novobabylonská . 223

Skytovó . 224

Říše Dariova . 228

Pomník athén. pěšáka ů Marathonu . 230

Války řeckoperské (mapa) . 231

Dávná řecká námořní bitva . 233

Veslaři na athén. válečné lodi . 233

Mykénská brána . 235

Celkový pohled na athén. Akropolis . 238

101

102

103

105

106

107

111

121

123

124

125

126

H. G. Wells, Džjiny svřta ^ 57.

901

Parthenoii na Akropoli .

Poseidon, Dionysos a Derneter (na vlysu

parthenonském) .

Socha bohyně Athény .

Dívčí postava z Akropole .

Hlava sochy Hermovy od Praxitela .

Poprsí vozataje z Delf .

fřečtí bojovníci (z vlysu pokladnice v Del-

fech) .

Vzpínající se koně s jezdci (z vlysu parthe-

nonského) .

Náhrobní deska z přístavu pirejského ....

Iónská hlavice se sfingou .

Záp. a vých. štít Diova chrámu v Olympii

Hliněné sošky z Tanagry .

Reliefy ze zdi Themistokleovy v Athénách

Filip Makedonský .

Vzrůst Macedonie za Filijia (majDa) .

Tři Grácie .

AiJollon .

ftecká amfora na víno .

Atická váza .

Macedonský vojín .

Laokoon .

Bronzová soška Alexandra V^^el .

Dnešní Tyrus .

Tak zv. sarkofág Alexandra Vel .

Výpravy a říše Alexandra Vel. (mapa) ....
Alex. Vel. v bitvě u Issu (pom]íejská

mozaika) .

Hoši se džbány (úsek parthen. vlysu) .

Skytovó v bitvě .

Alexander Veliký .

Rozpadnutí říše Alexandrovy (mapa) .

Tetradrachma s hlavou Seleuka I .

Další rozpadnutí říše Alexandrovy^ (mapa)

Socha Mausola, krále karského .

Mapa světa podle Herodota (450 př. Kr.)
Mapa světa ])odle Eratosthena (200 př. Kr.)
Mapa známého světa (kol. 250 iiř. Kr.) . . .

Antické mince a gemy .

Torso chlapce (kol. r. 350 př. Kr.) .

Torso Afrodity (kol. r. 340 j)ř. Kr.) .

Záp. štít chrámu Athénina na Aegině ....

Borgheský kentaur .

Umírající Gal .

Běh o závod — Souboj (z řecké vázy) . . .

Serapis .

Vatikánská Amazonka , .

Sokrates .

Torso koně z náhrobku MaiLSolova .

Sloupy z chrámu Junonina v Agrigentu . .

Sloupy z athénského Parthenonu .

Stupa (budhistický pomník) Benares . . .

Mapa znázorňující vznik budhismu .

Daibutsu (Budha) v japon. Kamakuře. . . .

Butlhova smrt (řecko-budh. práce) . .

Hariti, indická bohyně zla .

Oblouk a sloup Asokův v Delhech .

Čínská bohyně Koan Jin .

Mapa znázorňující šíření budhismu .

ViŠmi, Brahma, Sivá .

Krišna, Káli, Ganesa .

Záp. Středomoří 800 — 600 př. Kr. (mapa).

Staré Latium .

Zrození Athény (z vázy v etruských Volci)

Etruské pohřební obřady .

Římská moc po válkách samnitských (ma¬
pa) .

Mapa Itálie ]J0 r. 375 př. Kr . 320

Římská mince . 321

Merkur (římský bronz) . 322

Zříceniny náhrobků při Via Ap])ia . 323

Karthaginské mince . 327

Římský as . 330

Rozsah římské říŠe kol. r. 150 př. Kr . 335

Gladiátoři (z nástěn. malby pompejské) . . 341

Fórum Romanům v nynější poílobě . 346

Fórum Romanům před 2000 lety . 347

Římská říše kol. r. 50 př. Kr. (mapa) . 352

Kleopatra (podle říms. reliefu) . 356

Římská říše ]iři smrti Augustově . 359

Vítězný oblouk Titův . 361

Římská říše za Trajann . 363

Zátiší — Krajina — Zátiší (malby poni-

]Dejské) . 366

U římského řezníka . 368

Římské domácí a toaletní předměty . 369

Fórum v Pompejích . 372

Amfitheatr v Arles . 373

Mapa Asie a Evropy za doby historické . . 375

Mapa střední Asie . 377

Stěhování národů 1 — 700 po Kr. (ma])a). . 379

Východořímská říše kolem r. 500 . 383

Zeměpisné výhody Cařihradu (majia) .... 388

Galilea a okolní země (mnjia) . .394

Mapa Evropy kol. r. 500 ])o Kr . 415

Takbiti Khesra (,,trůn Chosroův“) . 421

Vnitřek chrámu Boží moudrosti v Cařihradě 422
Říše východořímská a Sasanovei (ma]ui). . 423
Města maloas., syi*s. a mesopot. v ])rvníoh

stol. po Kr. (mapa) . 424

Eftalitské mince . 429

Čínská říše za tangské dynastie (mapa). . . 432

Ozdobná čínská cihla . 434

Hliněná soška (z doby tang.ské) . 435

Ukázky čínského umění z doby Šangské). . 437

Korán . 444

Majía Arábie . 445

Počátky moslimské moci (majia) . 4.54

Vzrůst moslimské moci (mapa) . 456

Moslimská říše r. 750 (ma{)a) . 457

,, Zlaté minarety" v předměstí bagdadském 461

Alhambra síň Abencerragů . 466

Andělský hrnci (hrobka Hadrianova) v

Římě . 469

Nástrojíni malba z katakomb . 470

Vnitřek basiliky sv. Pavla „před hrad-

bami'‘ v Římě . 471

Říše francká za Karla Martela (mapa). . . . 472
Sarkofág Julia Bassa v římských katakom¬
bách . 473

Anglie r. 640 po Kr . 474

Narození Kristovo (deska ze slonoviny

v museu vatikán.) . 475

Románské bajitisterium v Ravenně . 476

Anglie r. 878 (mapa) . 477

Galerie katedrály sv. Trofima v Arles . 478

Katedrála v Cáchách . 479

Evropa r. 814 (mapa) . 481

Skulptura s hrobky Karla Vel . 482

Basilika San Zeno Maggiore ve Veroně . . . 483

Portál katedrály v Arles . 485

Miniatura ze středověk, rukopisu angl. . . . 486
Matky „Mládátek"' (Miniat. v Tegernsee). 487
Večeře Páně (Relief na S. Germain des

Prés v Paříži) . 487

Francie koncem X. stol. (ma]>a) . 488

239

241

243

244

245

246

247

251

253

255

257

259

262

263

264

265

266

267

268

269

271

272

273

274

275

277

279

280

281

282

283

284

285

286

287

292

293

2.04

294

295

296

298

299

300

301

302

303

304

305

306

307

308

309

311

313

315

316

317

318

319

902

Ttíše Ofcfcy Vel. (ma[)a) . 489

Adam a Eva, bronz, reliefy z dómu v Hil-

desheimu . 490

Příchod Seldzuků (mapa) . 490

Í5V. tři králové (bronz, relief na kostele 8.

Andrea v Pisto ji) . 491

LocI Vikingů . 493

Se v. portál sv.-jakiib. kostela v !Řezně. . . 495
Baiitisterium, katedrála a šikmá věž v Pise 490

Mapa k I. křížové výpravě . 498

Vnitřek katedrály v Pise . 499

„Šikmá věž"* v Pise . 500

Náhrobek Richarda I. angl. a jeho matky

ve Fauntevrault ve Francii . 501

Cimabue: Madon na (S. Maria Novella ve

Florencii) . 503

Vnitřek katedrály v Santiago de Qompo-

stella . 505

í^ehoř IX. exkomunikuje Fridricha II.

(Freska G. Va.sariho) . 507

Katedrála v Amiens (záp. fronta) . 509

Giottova zvonice ve Florencii . 511

Inkvisice (Alessandro Magnasca) . 512

Canterbiirská katedrála (zevně) . 514

Canterburská katedrála (uvnitř) . 515

Sv. Frant. z Assisi. Freska od Cimabue ... 518
Náhrobky vévodů della Scaia ve Veroně 519
Claiix Sluter; Mniši (náhrobek v Dijomi). . 520
Majm Evropy a Asie kol. r. 1200 po Kr. . . 525

Říše Džingiscbáiiova 1227 (mapa) . 527

Mongol, státy kol. 1280 a cesty Marka Póla 530

0.smanská říše j)řed r. 1453 (mapa) . 533

Sultán Mohamed II. (z obrazu Gentile

Belliniho) . 534

O.smanská říše při smrti Solimana Vítěz¬
ného (mapa) . 53(>

Říše Tamerianova (mapa) . 540

Kaditelnice z tejjaného stříbra v Padni . . . 540

Evropa při iiádii Carihi'adu (mapa) . 547

Sloupová hlavice na zvonici v Pise . 550

Dívčí portrét od Piera della Francesca. ... 551

V pekle (Fe<lerigo Zuccharo) . 552

Jan Hils jířed koncilem kostnickým (K. F.

Le.ssing) . 553

„Loiíotíme a dřeme se . . .“ (Z řeči Johna

Balla) . 550

Knihovna sv. Marka ve Florencii . 557

Pálení knih (od španěl, malíře Berruguete) 558
Prodávání odpiistku (Hans Holbein ml.). . 559
Papež a reformace (alegorie z XVI. stol.) . 560
Stará a nová církev (alegorie z XVI. stol.) 561
Papež Julius II. (z fresky Raffaelovy) .... 502

Papež Lev X. (z Lesky Raffaelovy) . 503

Ignác z Loyoly a jeho „společnost^ (Ru-

bens) . 504

Koncil tridentský (připi.sováno Tizianovi) 565
Universitní ])řednáška počátkem XV. stol. 568

Leonardo da Vinci: Montování děla . 570

Leonardo da Vinci: Návrhy střelných zbra¬
ní . . . . . . . . 571

Leonardo da Vinci: Studie ke konstrukci

letadla . 572

Leonardo da Vinci: Studie lidského těla. . . 573

Bitva u Poitiers . 575

Lucrezia Borgia (z frftsky Pinturicchiovy) . 570
Procesí na náměstí sv. Marka (G. Bellini) . . 577
Benátský lev nad branou dožecího paláce . 578

Dante . 579

Dantův sen (Dante Gabriel Rossetti) . 580

Petrarca . 581

Boccaccio . 582

Albrecht Důrer: Vlastní podobizna . 583

Leonardo da Vinci: Vlastní podobizna .... 584

Raffael: Vlastní podobizna . 585

Tiziaii: Vlastní podobizna . 585

Podobizna Michel Angelova (snad od M.

Venustiho) . 586

Hlavní obchodní cesty evrojiskó ve XIV.

stol. (mapa) . 587

Kryštof Kolumbus (Seb. del Piombo) .... 588
Světová mapa hlavních objevných cest

(do r. 1522) . 589

Amerigo Vespucci . 591

Mexiko a Peru (mapa) . 592

Niccolo Machiavelli . 593

Lodovico Ariosto (Enea Vico) . 594

Titulní list Ariostova „Zuřivého Rolanda"*

(Benátky 1533) . 595

Don Quixote . 596

Švýcarsko (mapa) . 597

Evropa za Karla V. (mapa) . 598

Michel Angelo: Stvoření Adama . 599

Michel Angelo: Stvoření Evy . 600

Michel Angelo: Eva . 601

František I.. Jindřich VIII., Karel V.,

Michel Angelo: Horní část „Noci“ . 603

Michel Angelo: Socha jinocha . 604

Michel Angelo: Socha jinocha . 605

Michel Angelo: Delfská sibyla . 606

Michel Angelo: Mojžíš . 607

Lukáš Cranach st.: Hus a Luther jíodávají

večeři Páně . 613

Vévoda z Alby . 614

Střední Evropa po míru vestfál.ském (ma¬
pa) . 615

Dvě jjodobizny Shakesjíearovy . 617

Alžběta anglická . 618

Mona Lisa (Leonardo da Vinci) . 619

Marie Stiiartovna skotská . 621

Žena se zrcadlem (G. Bellini) . 623

Gustav Adolf švéílský (Van Dyck) . 624

Albrecht z Valdštejna (Van Dyck) . 626

Ludvík XIV . 627

Richelieu . 628

Amor a Grácie (podle návrhů Raffaelových) 629

Evropa r. 1714 (mapa) . 632

Tizian: Odpočívající Venuše . 635

Giorgio Vasari: Noc bartolomějská . 636

L. da Vinci: Z „Poslední večeře Páně“

(Kristus) . 638

L, da Vinci: Z „Poslední večeře Páně '

(Tomáš, Jakub a Filip) . 639

Dělení Polska (mapa) . 642

Britanie, Francie a Španělsko v Americe

(mapa) . 647

Osady v Indii koncem XVII. stol. (mapa) 648

Indie r. 1750 (ma]m) . 651

Americké osady do r. 1760 (mapa) . 063

Boston s okolím r. 1775 (mapa) . 667

Vyhlášení americké nezávislosti . 668

Spojené státy r. 1790 (mapa) . 670

Spojené státy nyní (mapa) . 673

Benjamin Frank) in . 676

Washington . 677

Pochod pařížských žen do Versailles . 683

tJtěk Ludvíka XVI. do Varennes . 687

Marat . 688

903

Marie Anfcoinette .

Marie Antoinette ve vězení .

Sev.-vých. hranice Francie v září 1792

(mapa) .

Napoleonovo tažení do Egypta (mapa) ....

Abraham Lincoln .

Napoleon jako císař .

Car Alexander I .

Síše Napoleonova kol. r. 1810 (mapa). . . .

Výpravy Napoleonovy (mapa) .

Evropa po vídeňském kongresu (mapa) . . -

Národnostní mapa Evropy .

Trewithickova lokomotiva (1804) .

Kolový parník Charlotte Dundas (1801). .

Charles Robert Darwin .

Thomas Henry Huxley .

Národní symboly .

Mapa Evropy 1848 — 1871 .

Království italské r. 1861 (mapa) .

Bismarck .

Napoleon III. a Bismarck po bitvě u Se¬
danu .

Abraham Lincoln .

„Bílý dům“ ve Washingtoně .

Balkán r. 1878 (mapa) .

Asie (srovn. mapa) .

Britská říše r. 1815 (mapa) .

Afrika v pol. XIX. stol. (mapa) .

Afrika r. 1914 (mapa) .

Japonsko a vých. pobřeží asijské (mapa) . .
Zámořské državy evropské v lednu 1914 . .
Franz Peter Schnbert .

Franz Liszt . 780

Richard Wagner . 781

Antonín Dvořák . 781

Alfred Tennyson . 784

Honoré de Balzac . 785

Walter Scott . 786

Ralf Waldo Emerson . 786

Henrik Ibsen . 787

George Bernard Shaw . 787

Císař Vilém II . 794

Balkánské státy po válkách 1912 — 13

(říiapa) . 804

Německý váleěný plán r. 1914 (mapa) .... 809

Západní fronta za svět. války 1915 — 18

(mapa) . 812

Přeprava angl. děl na záp. frontě 1916 . . . 814

„Na západní frontě klid“ . 815

Potopení „Lusitanie‘' . 816

Nový galatský most v Cařihradě . 818

Západní fronta za svět. války (diagram) . . 820

Východní fronta za svět. války (diagram) 821

Woodrow Wilson . 829

Georges Clémenceau . 834

Lloyd George . 835

Newyorský mrakodrap . 837

Německo po míru 1919 (mapa) . 838

Zhroucení Rakousko-Uherska (mapa) .... 839

Turecký mír r. 1920 (mapa) . 840

Most v Quebeku . 841

Lod Olympic . 843

Vrata panamskóho průplavu . 84.'>

693

694

707

709

710

712

713

715

720

721

725

726

744

745

749

753

754

755

757

762

763

764

765

767

769

770

775

777

780

904

RE JSTl^í K
sestavil

Dr. Josef Mattauch

Abasovci 460-2

Abíl-el-Krim 856

Abeceila, píivod, rozdíly 150-1

Abélard Petr 568

Abolicionistické hnutí 760

Aboukir, křižník 816

Abraham, patriarchti 192

Abu Bekl’, kalif 446, 450, 452-4

Abul Abas, kalif 460

Aden 778

Adova 770, 776

Adua v, Adova

Adžanta, jeskynní malby 429

Aeroplán 814

Afgaiiistan, Afganové 309, 541
Afrika, barevná plemena 101,
113, 114; obepluta Ftíiiičany
145; opanována Araby 459;
obeiíluta Portugalci 587;
střední: oblast smíšených ple¬
men 101, 113
Agincourt, bitva 574
Agrigentum 328
Ahriman 427
Aiolština 214
Aischylos 258
Aisiie, bitva 812
Ajiša, žena Mohamedova 449
Akademie athénská 247
Akadic, Akatlové 124
Akaílsko-sumerská říše 124
Akbar 541-3

Akhnaton v. Amenofis 165
Alanové 381

Alarich, vůdce Gotů 384
Alba, správce nizoz. 613
Albert, princ saáko-kobursko-
gotský 751, 752
Albertus Magnus 568
Albigenští 510
Alemani 384, 474
Alexander Veliký 262, 267-82,
285

Alexander I., car ruský 712-6
Alexander řecký 818
Alexander III., papež 514
Alexander VI., papež (Borgia)
595

Alexandrie, město, vzdělanost,
kulty 288-96; založena 274;
středisko duchovniho života
291; knihovna a museum 288,
289; středisko nábož. života
egypt. a heléns. 292; stře¬
disko obchodní 296

Alexius I. Komnenus, cis. by z.
494, 499-50

Alfréd Vel. král angl. 478, 551

Algebra 465

Alchymie 571

Alkmaar, boj 614-6

Alkmaionovci 221

Alkohol 465

Alp Arean, vůdce tur. 494
Alpy 46
Alsasko 758

Alžběta, král angl. 616, 617
Alžběta carevna 633
Amenofis III., faraón eg3rjDt.
129, 197

Amenofis IV. 165, 192
Američana pax 806
Amerika, zalidněna žlutým ple¬
menem 77, 108, 591; objeve¬
na Normany 477 objevena
Kolumbem 588; staré civili-
.sace americké 136, 137. 591
až 593; Spojené Státy; Válka
za svobodu 661-8; občanská
válka (Sever proti Jihu) 759
až 763; vliv ílopravnictví na
rozvoj Spoj. států 758-9
Amerika Jižní, Španělské osady
644

Amfiktionie řecká 220
Amfiteátry řím. 374
Ami du Peuple Maratiiv 690
Amiens, mír 708; německá fron¬
ta 823

Amon Ra 164
Amorité 125

Amos, prorok židov. 201
Amphion, křižník 810
Anabaptisté v. novokřtěnci
Ana basis Xenofontovti 237
Anaxagoras 244
Andamany 102
Andělský hrad 468, 504
Aiiťly 46
Anglie 616-24
Anglosasové 385, 413, 475
Anna, král. angl. 623
D’Annunzio Gab. 842
Antigonas 283
Antiochie 498-9

Antiochos III. Veliký 336, 337

Antoninové, dynastie řím. 364

Antonius 354

Antonius Pius 363

Antverpy 576

Apis 294

Apollonios 289

Apolon, bůh 220

Apoštolově křesť. v. učedníci
Kristovi

Appijská cesta 324
Appomattox Court House, bit¬
va 761
Aquileja 387
Arabesky 467

Arabové, výboje 452-60; arab¬
ská kultura a její význam
443, 444, 463-7; věroučné spo¬
ry ničí jednotu říše 460-3;
v VII. a VIII stol. po Kristu
zatlačováni Semity 460-2;
ustupují před Mongoly 494,
533; mezi XIII. a XVI. stol.
přebírají vedení lidstva 464
Arab.ský sloh 466, 467
Arabské číslice 464
Arabský jazyk a literaUu-a 463
až 466

Arameové 126
Arame j ská abeceda 427
Arbely, bitva 275, 276
Ardašir I., král perský 420
Ardenny 811
Arény řím. 340-1
Argentina 749, 768
Archeozoická doba, horniny,
moře v. azoická doba
Archimedes 289, 332
Architektura v. stavitelství
Ariáni 406, 410

Arijové, prvotní 203-13; původ¬
ní sídla 205; společný jazyk
109, 205; jazykové rozrůznění
205; způsob života 206-13;
ve střeílní a vých. Evropě
203; od Rýna ke Kaspickému
moři 205, 222; na jižních polo¬
ostrovech evrop. 203, 214;
do Malé Asie přes Balkán 203,
222; v Indii 205; útočí na
staré civilisace 203, 222; zá¬
pas se Semity a Egypťany
203, 222

„Arijská pravda v. budhismus
Ar i j ská stezka 304
Ariosto 580

Aristagoras, zeť Histiaiův 236
Aristarehos 275
Aristides 220, 234
Aristodemos 232
Aristofanes 258
Aristokracie řecká 217
Aristoteles 217, 248-50; ve stře¬
dověku 566-8; Roger Bacon
o něm 568
Arius 406, 410

907

Arkadius, císař 384
Arkády řím. 374
Armáda veliká Napoleonova
715-6
Arras 813
Arsakovci 360, 420
Artaxerxes I., král perský 236
Artaxerxes II., král perský 237
Artois de, hrabě, v. Karel X,
Asie, spojena s Amerikou 77;
střední, podnebí 206; vliv
Cíny a !Říina na střední Asii
377-81; veliké moře středo -
asijské 110; jižní a východní
Asie kdysi heliolitickou 105,
107

Asketismus 552
Asoka 309-10
Aspasie 240, 244
Asquith 851
As řím, 321
Assisi V- sv. František
Astarta 193, 196
Astyages 225
Asur 125

Asurbanipal, král asyrský 126
Asyrie, Asyřané 125
Asyrske zajetí Židů 126, 198
Atalus I., král pergam. 284
Atalus III-, král perg. 284, 346
Athanasius 406, 410
Athanaské vyznání víry 406
Athéna, bohyně 243
Athény, Athéňané, Athénská
říše 219, 238-44; zavření škol
filosofických 420
Atila, vůdce hunský 385, 386,
387

Atlantis 137‘

Atleti krétští 144
Aton, bůh egyjjt. 165
Augsburský interim 604
Augsburský mír 607
Auguři, řím. 325
'Augustin sv. 412-3
Augpstns Caesar, císař řím. 356,
362

Aurelianus, císař řím. 364
Aurignačtí skalní malíři 71
Aurígnacká doba 71
Aunuigzeb, vládce ind. 541
Ausculum, bitva 318
Austenová Jane 783
Austrálie 768
Australoidové 101
Austrasie, kraj. franc. 472
Autobiografie Rooseveltova 807
Avaři 387
Averxoes 464
Avicenna 464

Avi^on, sídlo papežů 516, 537
Aziliané, azilianská doba 76
Azoická (archeozoická) doba 24
Aztekové 591-2

Baber, vůdce mong. 541

Babylon, Babylonie, Babylo¬
ňané 125-8, 146, 150, 161-2,
171, 173, 174, 175, 176. 184,
185, 186, 199
Babylonská věž 123
Babylonské zajetí Židů 198
Bacon Francis (Verulamský)
573

Bacon Roger 569-70
Badání vědecké 742
Badr, bitva 447

Bagdad, moslimským hlavním
mě.stem 460
Báje 95-7

Bajezid II.. sultán tur. 536
Baktrie, Baktrové 278
Bál 155

Balfour, angl. politik 832
Balzac H. 784
Bandě Mataram 750
Bannockburn, bitva 578
Bántuovské j azyky 113
Barcelona 576
Bardové 207-9
Barras P. N. F. 698
Barry, vévodkyně du - v. Du-
barry 631

Bartolomějská noc 684
Basilejský koncil 555
Baskové, jazyk, rasa 115-6
Basta 817
Baštila 681
Batons ferrés 684
Baylen, bitva 713
Bazaine 757

Beauharnais Jose])hine 705
Běda Venerabilis 475
Bedřich viz Fridrich
Bedřich II. Vel., císař německý
501, 505-7; jeho kacířství 507;
spor s papežem 506; šiřitel
arabské kultury' 507
Bedřich III. 599
Bedřich Vilém I., král ])rus. 632
Bedřich II., král pruský 632
Beduíni 444

Beethoven Ludwig von 634
Bel 160-2

Belgie, Belgičané 612, 613, 751,
810

Bellerofontes, lod britská 718
Bel-Marduk 160-2
Benátky, BenátČané, založeny
387; za výprav křížových
500, 502
Benedikt sv. 416
Benediktini 416-7
Beneš E. 842
Beneventum, bitva 319
Beowulf, saga angl. 209
Berberské jazyky 112
Bergen 576

Beringová úžina, 77, 108'

Berlín - Bagdad 808; kongres
764

Bessemerovo zpracování železa
727

BessiLe.276

Bible, biblický, doba vzniku
187, 191-4; jako historický
pramen 192; souhrnem židov¬
ské literatury 200-2; vedoucí
ideje v bibli 199; společným
poutem mezi Semity 200; šíří
se knilitiskem 560
Bílý dům washingtonský 762
Bismarck 755-7
,, Bitva národů “ 716
Bjórnson B. 784
Blake Robert, admirál 622, 647
Blondýni, rasa 104
Blúelier 718

Bo, strom Budhův 301, 300
Boliatství chrámů 153-8
.,Bohemiens“ cikáni 544
Bohemund. kníže antioch. 500
Bohoslužby alexandrijské 293.
294, 29.5^

Bojovníci, kasta indické 178
Boíeynova Anna 604
Bolivar Simon 710
Bologna 576

Bonaparte Josef 711, 713
Bonaparte Ludvík 711
Bonaparte Na])oleon v. Napo¬
leon

Bonapartská rodina 704

Bonifác sv. 476

Bonifác VIII., papež 515-6

Bonifacius, řím. místodržitel 385

Bordeaux 576

Borgia César 505-6

Borgia Lucrezia 596

Borgin Rodrigo v. Alexandr VI.

papež
Bosses 217
Boston 666-7
Boiilogne 576
Bourgeois Leon 837
Boxerská vzpoura 772
Bralie T^yeho 572
BrahmanismiLS, braliminové 314
Brahms 782

Brachycefalní v. krátkolebí
Brambory 137
Brány městské 577
Brazílie 593
Brémy 576
Brennus 318
Brest-litevský mír 822
Bretagne 385
Britannica Pax 778
Britanie, Britsko, Britové 385,
646:8, 795-803; rozsah r. 1815
765-8; rozsah r. 1914 776-8;
Britská východoindická spol.
648, 765 ‘

Broadway novoyorská 576
Brod 554

Broglie, mamál franc. 681

Bronz 80, 88, 207

Brouk a spol. Kipplingův 748

Břidlioiiaté usazeniny 24

Břidlice krystalická 24

Bruče Robert 574

Bruggy 576

908

Bruneti, rasa v. snědi národové
104

Bruncllesco Filippo 578
Brutus, vrah Caesarův 354
Buben neolitický 86
Budila a jeho iiíení 297-300,
302; v Benares 301, 302; osví¬
cení 301; kajicnictví 300; nir¬
vána 303; osmera stezka 304;
vrstevníci 301; Budhismus
vytlačen z Indie brahmanis-
mem 313; rozšířen po velké
částí Asie 308, 314
Bůh, nová představa o něm
u Židů 199, 287, 393; jako
Otec všech v učení Ježíšově
396

Bulharsko, Bulhaři 481, 492-3,
763

Bunyan John 630
v,Bůrgerstand“ 177
Burgundsko a Burgundi 385,
474, 599
Burjati 380
Bui-neyová Fauny 783
Burovc 770
Burské republiky 770
Bursa v Yprech 518
Býěí zápasy krétské 144
Byron, lord 783
Byzanc 388, 418, 494
By^íantská říše 388, 419-22,

456-9, 494, 502, 514, 533-6

■Caesar Caiiis Julius 352-4
■Caillaux 809
Calderovo vítězství 712
Caligula, císař řím. 362
•Calmetto M. 80íi
Calonne Charles Alexander de
680

Cambridge 576, 751
Camillus 322
•Camoens 581
Campo Formio, mír 705.
Campus Martius 325
Cannes 332
Canossa 514
Oaporetto, bitva 822
Car, titul 390

Cařihrad 388, 494; dobýván

mosliray 456, 459; dobýván
ruskými Normany 491 ; dobyt
křižáky 502; pod latinskými
císaři 514; dobyt osmanskými
Turky 533-6; mezinárodním
tržištěm 535; cílem carské
politiky 753, 808
•Carlyle Thomas 784
Carnacký chrám 129
Carnot L. N. M. 698
Carrhae, bitva 351
•Carson Eduard 851-3
Cassiodorus 416

•Cato Marcus Portiiis 330, 321.
336

Catullus, básník řím. 367
Cavour 754
Cedrové lesy 196
Cechy 577
Cejlon 309
Cement 373
Censoři řím. 326
Centuriátní shromáždění v. co-
mitia centui iata
Centurie řím. 326
Cervantes 545, 581
Cestovatelé 144, 147
Cesty Marco -Polovy 529-32
Cicero Mař. Tullius 354
Cihlové stavby, cihly 120-1, 517
Cikáni 544
Cimabue 582
Cín 81

Církev křesťanská viz Papež¬
ství, Křesťanství
Claudius Appius, censof 324, 325
Claudius Appius, konsul 322
Claudius, císař římský 362, 365
Clémenceau 832-5
Clermont, parník 726
Cleveland 806
Clive Robert 647-8
Code Napoléon 710
Collegia sodalicia 343
Comitatus (voj. původ) 470
Comitia centuriata 326
Comitia tributa 325, 343
Commedia divina, Danteova
579

Commodus, císař římský 364
Constable 779

Contrat sociál od Rousseaua 679
Cordayova Charlotte 689
Corneille Pierre 630
Corot 779
Corry 817
Cortes š]3aň. 616
Cortez 592
Cor\ms lodní 328
,,Couvade“ 107
Craig Sir James 852
Crassus Marcu^ Licinius,
triumvir 350, 351
Cressy, křižník 816
Cromagnonci 68, 69, 70, 71
Cromagnonská jeskyně 68, 69
Cromwell Oliver 620-2
„Ctnost “ Sokratova 246
Cuius regio, eius religió 608
Cu.stozza, bitva 756
Cvičitelé gladiátorů 340-1
Cynikové, cynismus 250

Caj 430
Čajkovský 782
Cana 299, 300
Čandragupta Morya 308
Čarodějnictví, čarodějnice 98
Čas, představa o něm u prvních
lidí 94

Čauská dynastie 133
Čechoslováci 385, 720
Čechov 784

,, Čechy “ Lůtzowovy 555
Čepice as5n'ské 125
,, Černá smrt“ v. mor
Černí bratři v. dominikáni
,, Černohnědí “ v Anglii 852
Černohorci 838
Černoši 101-2, 135
Černovlasí lidé 104
,, Černý princ“ 574
Červený kříž 598
Česko-slovensko 838, 842-3
Čína, Číňané, v době předarijské
131; písmo 150, 434-6; ná¬
jezdy kočovníků 132, 380;
dějiny 131-4, 377-83, 430-42,
532-4; tři nauky 312; duch
Jihu a Severu 132; Čína ve
styku s Íiímem 377; mor a do¬
ba zmatků 524, 555; v VII. až
IX. stol. po Kr. jíředčila
Evropu 432-42; svrhla mon¬
golské panství 537; čínsko-
evropská válka 772; čínsko -
japonská válka 650; obsadila
Tarimsko 131, 385; republi¬
kou 772, 853-4; umění 437-8,
537-8, 649-50
Čínská zed 134
Čínský jazyk 113
Číslice arabské 463, 507
Člověk, vznik, vývoj 53, prvotní
57; myšlení a řeč prvotního
člověka 90 — 99; cromagnonský
68; heidelberský 58^ rhodeský
67; jitřní (eoanthropus) 59
Člun, značka v písmu 149 .
Čluny 139, 140

Čtení, počátky, význam, zna¬
losti 151

Čtrnáct bodů Wilsonových 831
Č’u 134

Dacie 384
Daedalus 143
Dail Eircann 852 •

Daisy Miller 831
Dalajlama 313
Damaacenská ocel 181
Damašek 126
Damašek látka 181
Dane-law 478

Daňový útisk Šalomounův 196.
197

Dánské právo v Dane-law
Dánsko, Dánové 477
Dante Allighieri 579
Danton 688
Dardanely 816

Darius I., král perský 162, 227
Darius II,, král jierský 237
Darius III. 271
Darwin Charles 746

909

Darwinismus 743-8
David, král židovský 19o, 197
David, malíř 779
Davis Jefferson 762
Dawesův plán 860
Debussy 782
Decemvirát 322
Decius, císař řím. 364, 407
Deciovo pronásledování křesťa¬
nů 364

Declaration of Rights 666
Dědické zákony angl. 695
Defoe Daniel 630-1, 656
Degas 779

Dějiny Herodotovy v. Herodot
Dělba práce 730
Dělení Polska v. Polsko 641-4
Dělníci, dělnická třída, hnutí
176

Dělnické školy 339
Delos 219

,, Dělostřelecká příprava'* ma-
ked. 266
Délský svaz 219
Demokracie 217
Demosthenes 261, 269
Denikin 848
Departments franc. 685
Desátky 505
Descartes René 630
,, Deset tisíc" íleků 237
„Deset ztracených kmenů" 126
Desky hliněné 123
Dětská práce 737
Dětská výprava křížová 502
Deuteronomium, bibl. kniha
193

Diaz Bartolomeo 587
Dickens Charles 783
Diderot Denis 678
Diferenciace druhů 29
Diktátoři řím. 322
Diktatura 2Jroletai‘iátu 844
Dillon 832

Dioklecián, císař řím. 387, 407
Direktorium franc. 697-8
Disjjense cirk. 505
Divadla krétská 143
Dláždění silnic u Chetů 2Í27
Dlouholebí lidé 104
Dobytek, cbov, význam 85, 121
Dolichocefalni v. dlouholebí 104
Domažlice, bitva 554
Dominik sv. 512-3
Dominikáni 512-3
Domitian, císař řím. 363
Doprava, v říši j^erské 227 ;
význam v dějepise 725; vliv
na rozvoj Ameriky 725, 758
Dorové 214
Dostojevský 784
Douglas, senátor amer. 760
Dover 576
Dragonády 628
Drama 186, 258

Dravidové, dravidští národové
131

Dráždany, bitva 716
Drepanum, bitva 329

Dresden, křižník 815
Drinopol, bitva s Goty 384
Drůbež 86

Druhohorní doba, ssavei, život
36—44

Druhy živočišné 27-30, 103

Druidové 98-9

Drusus Livius, tribun 349

Druzové 856

Dubarry 631

Dubrovník 576

Duce 828

,,Duch vína*' v. alkohol 465
Dunbar, bitva 621
Duns Scotus 569
Důrer Albrecht 583
Důstojníci jako kasta 768
Dvanáctide.skové zákony 322
Dvanáctka Číslo milé 94
Dvojkrálovství spartské 217
Dvořák A- 782
Džingischán 523, 524-7

Ecnomus, bitva 329
Eduard I. král angl. 616
Eduard VI. král angl. 616, 617
Eduard VII. král angl. 624
Eftalité 428
Egbert, král angl. 476
Egejané 141-4
Egmont, niz. hrabě 613
Egypt, Egypťané, chrámy a
kněží 162-8; Egy^iťané po¬
tomky lidí heliolitické kultu¬
ry 128; obrození za XXII. dy¬
nastie 130; Egypťané v zápa¬
se s Ariji 129; náboženství
162-8; anglo-franeouzskýspor
o Egypt 770; za Alexandra
273-5

Ekonomisté franc. 679
Elamité 125
Elba 717

Elektrické ]uístroje 728
Elektrické světlo 728
Elektřina 728
Eli, soudce žid. 194
El-lil, bůh sumerský 123
Elsasko 758
„Emden", křižník 815
Empirový sloh 723
Encyklopaedia Biblica 192
Encyklopaedia Britannica 364,
753

Encyklopedické vědění 678

Encyklopedisté franc. 678

En-lil v. . El-lil

Eoanthropus 59

Eocen 46

Epikurejci 250

Epirus, Epirové 318, 319

Erasmu.s Rotterdamský 581

Eratosthene.s 289

Ereku, město sumerské 124

Eridu 123, 127, 139

Esad, paša 833
Eskymáci 106
Etrnrie, lítruskové 316-7
Euklid 289
Euripides 258, 262
Evropa, západní a střední za
stěhování národů 384-7; sjío-
lečenský stav za raného .stře¬
dověku 469-71; duchovní ob¬
rození 551, 566-74; severní a
střední na počátku křesť. le¬
topočtu 376; ráz dějin od
XVI. stol. 637-41; kolonisuje
644; po imdu Napoleonově
719-22; ráz hos])odářských a
společenských dějin 654-9;
ozbrojený mír 789
Eyck Jan van 582
Eyck Hubert van 582
Exodus, kniha biblická 192
Ezechiáš 198
Ezechiel, prorok 199

„Fabiánská taktika" 333
Fabius, vojevůdce řím. 333
Faktory Act 737
Faidon, dialog Platonův 246
Falanx 263-266

Falklandské ostrovy, bitva 815

„Fang", význam 149

Faraónové, bozi-králové 162-7

Fariseové 394, 398

Farsalos, bitva 353

Fase měsíce 95

Fašisté 828

Fatima 457, 458

Fatimovei 490

F^eidias 244

Feidi])pide.s 230

Fenicie - Feničané, zakládají o-
sady 144; v obchodním styku
se Židy 195; plavba kolem
Afriky 145; mizejí z dějin 337
Ferdinand II. Aragonský 588
Ferdinand I. cis. něm., král Čes¬
ký 607

Ferdinand, car bulh. 808
Feudalismus 469-71
Fielding Henry 656
Filioque, dogmatický spor 412,
494

Filip II. macedonský 261-9
Filipiky Demosthenovy 261
Filipiny 806-7
F^iliŠtinští 193-4
Filosofie 90-1, 250-2, 291-2
Fines (židov.) 194
Finsko, Finové 382
Fisher lord 821
Flaubert 784
Flaviovská dynastie 363
Florencie 576

Florentinské dějiny Machiavel-
liho 595

Foch, maršál 823

910

Fragonarcl G. H. 636
France Aiiatole 786
Francie 486, 487, 627-31; Ve¬
liká revoluce 677-92; republi¬
kou 1792 692; válka a Prus¬
kem 1870-71 757-8
Franck César 782
Francký rod panov. 488
Frankfurt nad M. 576, 753-7
Frankové 384, 472-4, 478-83,
486-8

František I. francouzský 599;

z Assisi 511, 512
Františkánský řád 511-2
Freemans Farm. bitva 668
Freud Sigmund 92
Freytag G. 784
Fridrich v. Bedřich
Fridrich, markr. branib. 554
Fridrich I. Barbarossa 501
Fridrich lí. císař 501, 505-7
Fridrich Vel. prus. 632
Fridrich III. císař něm. 599
,, Fridrich Veliký“ Carlyleův 784
Friedland, bitva 712
Frísové 474
Fronda 627
Frygie, Frygové 221
Fiiggerové 600
Fysiokrati 679

Gainsborough Thomas, malíř
636

Galacie, Galatovó 283
Galba, císař řím. 363
Galeje 328

Galie, Galové 278, 283, 318
Galilea 402
Galilejské jezero 402
Galileo Galilei 572
Galipolská výprava 816, 817
Gama Vasco de 587, 590
Gandharskó památky 308
Gandhi 851

Garda národní (franc.) 682, 685

Garibaldi 754

.,Gas‘- 206

Gautama v. Budha

(jlaztel 605

Gdaňsko 576

Generální stavy 680

Genese, kniha biblická 192

Gent 576

Georgie 138, 191

Germáni, Germánie, germ. 348;

kmenové a národové 474
Gibbon Eduard 650-4
Gilboa, bitva 195
Gilotina 692
Giolitti 828
Giotto 578, 582
Girondini 690-692
Gladiátoři 340-341
Gneisenau, křižník 815
Goethe Joh. Wolf. 783

Gogol 784

Goldsmith Oliver, 656, 832
Golgota 402

Gonfalonier florentský 595
Good Hope, křižník 815
Gorice 814

Gotama, v. Budha 297-305
Gotika, gotický sloh 517-9
Gotové, gotština 382, 384
Gottfried z Bouillonu 498
Gough 823
Goya 779

Gracchus Caiiis 347
Gracchus Tiberius 345-7
Gramofon 782

Gran Frederiko v. Fridrich II.,
císař

Granada 588
Granikos, bitva 271
Grant 761, 762
Gravelotte, bitva 757
Gravesend 622
Grey E. 809

Grimaldovci, grimaldskó jesky¬
ně 68, 69
Gronsko 477

Guliverovy cesty Swiftovy 631
Gujitská dynastie 428
Gustav II. Adolf 626
Gustav Vasa 625
Giittenberg Johanu 559
Gyges, král lydský 222

Haagská konference 789
Habeas corpus 676
Habeš 455, 770, 776
Habsburkové 488, 598-606, 637
Hadrian 363
Haendel 782
Haig yiť Doiiglas 817
Halikarnassos 145, 158, 173
Hamburk 576

Hamilkar, vůdce karthag. 329,

330

Haniité, národové, jazyky 112
Hamurabi 125
Hanibal 330, 332
Hanonovy cesty 145
Hanoverská dynastie v Anglii
623-4

Hanská dynastie, lid 134, 378,
430-2

Hansovní města a kupci 578
Hardy Thomas 784
Harun al Rašid, kalif 461-3
Harvey William 573
Hasdrubal, bratr Hanibal ův
331, 332

Hasdrubal, švagr Hanibalův

331

Hostings Warren 648
Hatasa, královna egyptská 130
Hathor, bohyně egyptská 293
Hauptmann G. 787
Haydn 634

Hébert J. R. 695
Hebreové (Židé)

Hedžas 840
Hedžra 447
Hegel 782

Heidelberk, jámy, člověk 59
Heine Heinrich 783
Helena, sv. ostrov 718
Helénové (Rekové) 214-7
Heli, soudce žid. 193
Heliolitická kultura 107-8
Herakleia, bitva 318
Heraklios, císař by z. 422, 453
Herculanum 374
Hero alexandr. 289, 376
Herodes 396
Herodes Atticus 371
Herodot 145, 158, 173
Herofilos 289
Hieratické písmo 151
Hiero II. syrakuský 328
Hieroglyfy 150

Hildebrand v. Řehoř VII. 495
Hiiidenburkova linie 823
Hipparchos 289
Hippias 230
Hiram 195-6

Histiaios Miletský 229, 230
Hiung-nu v. Hunové 378, 380
Hláskové písmo 150
Hogue, křižník 816
Hohenstaufové 488
Hohenzollerové 626
Holaiiílsko, Holanďané 612-6
Holbein Hans ml. 584
Home Rule Bili 851-3
Homér 208, 256
Honorie, vnučka Theodosia II.
386

Honorius, císař řím. 384
Horác, básník řím. 366
Horda zlatá 529, 538
Horn, hrabě nizoz. 613
Horšův Týn 554
Horus, bůh 294, 295
Hospody vých. hostince 147
Hou.sle 634

Hradby městské 576, 577
Hrách 86
Hrnčířství 85

Hrobka Hadrianova 468, 504
Hudba 183, 185-7, 519-20, 633
až 635, 781-2
Hugenoti 639, 645
Hugo Kapet 487
Hugo Victor 784
Hulagii, chán mongolský 528,
529

Hunové 132, 133, 134, 378, 380,
382, 427, 810
Hus Jan 516, 554, 601
Husité 554-5
Huxley T. H. 746
Hvězdáři, hvězdy 155-6
Hyksové 129

Hystapses, otec Daria I. 227

911

Chaironeitt, bitva 262, 266
Ohaldea, Chaldeové 127-8
Chám, syn Noemův 103
Champ de Mars 688, 690
Charlotte Dundas, parník 726
Chartreská katedrála 517
Chateau-Thierry 823
Chaiícer Geoffrey 581
Chazarové 493

Chefreiiova jDyramida,- soeha
129

Chelleská doba 69, 63, 74
Cheopsova pyramida 129
Chetové, Chetsko 125, 227
Chiva 523-5
Chléb 85

Chlodvík, král francouzský 472

Chopin 782

Chosroes I. 421

Chosroes II. 360, 422

Chovaresmie 523-5

Chrám 153-8, 174

Churchil W. 817

Iberové 104, 105
Ibsen Henrik 786
I^ác z Loyoly 563-6
Ikaros 143
líiada 208, 256
Ilkhanská říše 532
Hyrie 334

Imperialismus 796-804, 841
Indiáni američtí 108, 591
Indie, v době předarijské 131;
dávné dějiny 131, 211, 297;
vliv Číny a Ílíma na Indii
377-83; mongolské litoky na
Indii 428, 541-3; pod paií-
stvím britským 646-8;* Vý¬
chodoindická společnost 648,
765, 766; vzpoura 1859 767;
kasty 178

lAdoevropské jazyky 110
Indoiránské jazyky 205
Indoskytové 428
Ingres 779
Inkvisice 513

Inocens III., papež 502, 506,
512, 513, 514
Inocens IV., papež 502
Interdikt církevní 507
Interim augsburský 604
Interregnum něm. 515
Investitura 495
Iónští ftekové 214
Ironsidové 620

Irsko, Irové 203, 619, 796-803,
850-3

Isabela Kastilská 588
Isis 293

Islám 425, 450-2, 855-6
Island 477

Isokrates 248
Issus, bitva 272
Ištar, bohyně 193, 196
Itálie 203, 315-8, 480, 507, 518,
519 705, 720, 749, 803, 814
Ivan III. Vel., velkokníže mos-
kev. 539

Ivan IV. Hrozný, car rus. 539
Izák 192

Izrael, Izraelité 191-202

Jablka neolitická 86
Jaequerie 557
Jaderská řeka 88
Jafet, syn Noemův 103
Jakobini 686-96
Jakub, patriarcha 192
Jakub I., král angl. 616, 618
Jakub II.. král angl. 622
James Henry 787, 831
Jan, král angl. 616
Jan z Leydenu 557
Jan XI., papež 514
Jan XII., papež 489, 514
Janičáři 534 •

Janov, Janované 500, 576, 586
Jantar 80'

Japan, Japonsko 434, 650,

773-7

Jazyky lidstva 109-16
Jazz 782
Ječmen 85

Jefferson Thomas 667
Jehova 196
Jena, bitva 712
Jeptišky křest'. 496
Jeroným Pražský 554
Jeroným sv. 418
Jerusalém, hlavní město Jud¬
ska 191; průchodním městem
obchodním 196; dobyt Baby¬
loňany 191; dobyt Šišakem
130, 197; dobyt Římany 394;
dobyt křižáky 498; dobyt
Saladinem 501
Jesuité 565-6
Jezdci 383

Ježíš Kristus, jeho učení 395 až
400; revolucionářem 398, 401
až 403
Jidá.š 402

Jídelní lístek Karla V. 605
Jihoafrická válka 770
Jílové, bitva 712
Jindřich III., král angl. 616
Jindřich V., král angl. 574
Jindřich VII., král angl. 616,
617

Jindřich VIII., král angl. 599,
604, 616, 617
Jindřich Ptáčník 488
Jindřich II., císař něm. 488
Jindřich IV., císař něm. 514
Jindřich V., císař něm. 488
Jiří 1., král angl. 623

Jiří II., král angl. 624
Jiří III., král angl. 624. 665-9
Jiří IV., král angl. 624
Jiří V., král angl. 624
Joachim 782
Joan ďArc 574
Johnson Samuel 631
Josef, otec Ježíšův 396.

Josef II.. císař 633
Josefina Beauharnai.s 705
Josephus Flavius 394
Josue 193
Joziáš 198

Juan Kvang, cestovatel Čín.
438-42

Juanská dynastie 529
Jiidenič, generál 848
Judea, Judsko, dějiny 191-8,
303-4, Království judské vy¬
vráceno 198; pod Maknbejci
394

Jue Či, národ 428
Jugoslávie, Jihoslované 420,
728, 838, 842

Jugurtlia, král numid. 348
Jukatan 592
Jung 92

Jupiter, bůh 293

Jupiter-Serapis 293

Just St., revolucionář f ranč. 695

Justinián I. 418-20

Jutové 385

Jutsko, bitva nám, 815
Juvenniis, spisovatel řím. 366

Káha 444
Kabely 726

Kačířství, kacíř 505, 509, 510
Kade.sie, bitva 454
Kadidža, choť Mohamedova 449
Kaifáš, kněz žid. 402
Kaisar-i-Hind 390
„Kaiser“ něm. 390
Kalendář 136
Kalifové 452-62
Kalikut 591

Kalimach, knihovník 289
Kambyses 225, 227
Kameněv 846

Kanada, Kanadané 645, 767,
768

Kamenoiihelná ložiska 34; útvar
34

Kananejští 192

Kaniška, ind. vládce 428

Kanny, bitva 332

Kanoe 139, 477

Kapetovoi 487

Ka])radiny 32, 34

Karakorum, m. mongol. 527

Karavanseraj 147

Karel I., král angl. 612, 618-21;

popraven 621
Karel II., král angl. 622
Karel VII., král franeouzskv^
575

912

Karel X., král francouzský 719
Karel Martel 473
Karel V., císař něm. 598-606
Karel Vel. 476, 478-84; rozpad
říše K. V. 486-8
Karlovci 488
Karma budhistická 304
Kamak 129

Karthago, Karthagiňané, zalo¬
ženo 144; světovým městem
327; proti Pyrrhovi 319;
Karthago a Ílím 319, 327-37;
rozsah říše 327; vyvráceno
Ílímany 337; dobyto Vanda¬
ly 385

Káry volské 206
Kastilskó král. 588, 590
Kasty 176-9

Katalngisace knih v Alexandrii
289

Katedrály křesť 517, 575
Kateřina II. Velká 633
Kathaři 510

Kavadh, perský vládce 425

Kavkaz plemeno, jazyky 104

Keats 783

Keltové 203

Kenozoická doba 25

Kepler. Jan 572

Kerenský 820-2

Keynes 837

Kiau-Cau 776, 842

Kijev 527, 538

Kimeriové 222, 224

Kinská říše, Kinové 524, 527

Kipěak 529, 538

Kipling R. 748

Kirgizové 524

Kitaj 531

Kláštery 415-7

Klatba cirk. 507

Klement V., papež 516

Klement VII., papež 516

Kleon 244

Kleopatra, choť Filipa maked.
268, 269

Kleopatra, král. egypt. 353,
354, 355
Kleštěnci 535
Klínové značky 124
Kněží, prvotní 153; pěstují
hvězdářství 155; Icněží-krá-
lové 158; v Egyptě 162;
v Judsku 196; v j^ímě 358;
v Řecku 216; ve starých
amcr. civilisacích 136; kato¬
ličtí 504, 505

Knihy a knihtisk, 559; první
tištěná kniha 559; podporuje
čtení 560; sociální a politic¬
ký vliv 741

,,Kníže“ Machiavelliho 595, 597
Knossos 141 4
Knut Veliký 491
Kočovníci, kočovnietví 547,
548

Kohorty římské 376
Kohout 86
Kolčak 848

Kolektivismus 741
Kolín n. R. 576
Kolonády řím. 374
Kolová zed řím. 364
Kolové parníky 726
Kolové stavby neolit. 83
Kolumbus Kryštof 587-90
Komedie 242, 244, 258
Kompas 586
Komuna x^aříž. 690
Komunismus 555, 741
Koncily církevní 411; kostnický
516, 554; tridentský 566
Konfucius 310-2
Kongo 769
Kongres 717, 719-22
Konkordát Napoleonův 709
Konopí 86

Konrád II., císař něm. 488
Konrád III., císař něm. 488
Konstantin, král řec. 818
Konstantin Veliký
387, 409-10

Konstantinopolis, viz Cařihrad
Konsulové 320

Kontinentální systém Napoleo¬
nův 714

Konvent frane. 696
Kopem ík 572
Korán 447-8
Korea 435
Korfu 576

Korint, Korinťané 337
Korunní državy britské 778
Kosciusko Tadeusz 643
Kostnice, koncil 516, 554
Košíky 86
Koupelny 142

Kovy, nález, užívání, zpraco¬
vání 80-1
Kozáci 538, 649
Kozy, chov, pastva 85
Kožené peníze 146
Kožišina 43-4
Královec 576
Královské knihy 193
Království boží 396-400
Kranganore 369
Krasin 846
Krátkolebí lidé 104
Kravská bohyně 293
Krávy, chov 85
Kresčaky, bitva 574
Kreslení, kresby 70
Kréta, Króťané 141-4
Kristián IX. dán. 755
Kristus v. Ježíš
Kroesus 221, 225-7
Kronstadt 845, 848
Krum, chán biilh. 481
Krupp 811

Krůdenerová, baronka 719
Kjymská válka 754
Krystalická břidlice 24; hor¬
niny 24

Kře.sťaniství, křesťané 373; pro¬
následování 407-9; věrouka
405-7; světovou autoritou
400, 412; iJravověrnost 403,
411, 412; latinské (římské)
411, 483; duševním kvasem
413-8, 545-550; do Indie, Číny
a Ameriky 412; jeho vliv na
názor o vlastnictví 398
Křídla 40
Kříž 422

Křížové výpravy 497-505; lido¬
vá výprava křížová a její
význam 498
Kšatriové 178
Ktesifon 422, 817, 818
Kuba 806
Kiiblajchán 528-32
Kukuřice 86
Kulaci 850

Kůň 69, 70, 205, 210, 383
Kut 817, 818
Kyaxares 224

Kyropaideia Xenofontova 248
Kyros I., král perský 162, 221,.
225, 226

Kyros II., král perský 237

Labour party 822
Labyrint Minoův 142
Lafayette, generál 684, 688
La Manche 812
Lámové budb. 313
Lao Tse 310-2
Larvy potravou 65.

Las Casas, Bartolomé de 593
Laterán 504
Latinové 315-7
Latinské císařství 514
Latinský jazyk a literatura 566-
až 568

Laud William 618
Laura, Petrarkova 579
Lawrenee 805, 840
Led, ledovce, ledová doba 50,
57, 60, 61

Lee, generál R. E. 761
Leeuwenhoek Antony van 573
Legie, legionáři 321, 339, 345,.
358, 453

Lehnice, bitva 528
Leipzig, křižník 815
Len 86

Léna, lenníci, zřízení 469-71
Lenin 822, 846-50
Leonidas 232

Leopold I., král belg. 722, 751

Lepán to, bitva 545

Lepidus, triumvir 355

Let 39, 40

Letadlo, letci 729

Lev I,, papež 387

Lev III., papež 514

Lev X., papež 599-601

Levité 196

913

LeViticus, biblická kniha 193

Lewis Sinclair 787

Lex Valeria 323

Ley tlen 557

Lha.«;a 313, 405

Libanon 196

Licinius, zákony, 322, 345
Lidstvo, v Evropě původně dvě
plemena 68; spěje k politické,
hospod, a kult. jednotě 863
Lilybaenm 329
Lincoln Abraham 758-63
Lipsko, bitva 716
Lisabon 576
Liszt 782
Lloyd George 826
Lněné látky 86
Locke John 665
Lodní most Dariův 229, 230
Loďstvo, lodi 139
Lokomotiva 725
Lombardie, Longobardi 480
Lomený oblouk 517
Londýn 576, 617-9
Longfellow 783

Longinus Philologus, spis. řecký
370

Longwy 691
Loos, bitva 813
Lotrinsko 757

Lucenbiu-k, Lucemburkové 488
Lucernské jezero 597
Lucretius 369
Lučišti! íci 575
Ludendorff 823
Ludvík I., Pobožný 484, 486
Ludvík IX., král franc. 503
Ludvík XI., král franc. 575
Ludvík XIV., král franc. 627 až
629, 637

Ludvík XV., král franc. 629,
631, 637

Ludvík XVI., král franc. 631,
637, 679, 692

Ludvík XVIII., král franc. 719

Ludvík Filip, král 719

Luk 74, 76, 86

Lukáš, evangelium 395

Lukián 367

Lunačarský 846

Lusitanie, loď 816

Lusovci Camoensovi 581

Luther Martin 601

Lutterworth m. v Anglii 513

Lutych 811

Luxor 129

Lůtzen, bitva 626

Lůtzow 555

Lvov, město 814

Lvov, kníže 819

Lyceum Aristotelovo 248-50

Lydie, Lydové 221, 225-7

Lyon 694

Macaulay Lord 784
Mac Clellan 761

Maďarsko, Maďaři 387, 492-3
Maelius S])urius 322
Magdaienská tloba 73;
Magdeburk 576
Magellaens Ferd. 590
Magenta, bitva 754
Magna Charta angl. 616
Magnesie, bitva 336
Maharadža 297
Maehiavelli Niccolo 694-7
Majordomové 473
Majská vzdělanost 137
Makedonie, Makedoňané 261 až
286

Malířství, malby 182, 260, 374,
518, 635, 779
Malthus 782
Mameluci 540
Mamut 69
Mandarini 179-81
Mandžusko, Mandžuové 650
Manet Eduard 779
Mangu, chán mong. 528
Máni 426-7, 507-8
Manif, bůh arabský 445
Manicheismus 426-7, 507-8
Manlius Marcus 322
Mansikert, bitva 494
Mantua 692
Marat J. P. 688-9, 690
Marathon, bitva 230
Marcus Aurelius 363, 364
Mardonius, vůdce perský 234
Martluk 155, 160-3
Marek, evangelium 395
Marie, král. angl. 616, 617
Marie, matka Ježíšova 397
Marie Antoinette 680, 682-92,
695

Marie Louisa, choť Napoleono¬
va 715

Marie Terezie 633
Marius 348-50
Mama, bitva 812, 823
Marseillaisa 692
Marseille 576, 094
Martel 473

Martin V., papež 554
Marx Karel 733-4, 739-40, 844
Maryland 662
Masaryk Tom. G. 842, 846
Mason-dixonská čára 662, 760
Mason John, kapitán 661
Massinissa 334
Matouš, evangelium 395
Maxmilián, císař mexický 756
Maxmilián T., císař něm. 599
Mayflower, loď angl. 645, 661
Mazarin, kardinál 627
Měď 80

Medici, rod florentský 596
Medie 126
Medina 444
Medové 127, 224
Medway 622
Megabazos 229, 230
Megality 82
Mekka, MekČané 444
Měna 701, 827, 856

Menady 683
Mendelssohn 781
Menes, farao egypt. 129
Mercartorova projekce 765
Meredith George 783
Meroveovei 472-4
Mesiáš, idea 372, 393
MesojJotnmie 184
Mesozoické horniny 25
Messina 329

Města ve středověku 576-8
Mešity 464
]\Ietaurus, bitva 332
Mety 757
Mexiko 591-2, 756
Meziledí 57, 60, 61
Mezinárodní právo 703
Miliiragula, vůdce 429
Michal VII., císař byzant. 494
Michelangelo 584
Miklagard, město norm. 477
Mikuláš I. nis. 753-4
Mikuláš II. 789
Milán 576

Milton John 581, 630
Milvijský most, Ijitva 409
Minaret 467

Mingská dynastie 433, 537
Minos 142
Minotaurus 143
Minstrelové 208
Miocén 46
Mirabeau 681
Misrim 192
Mithra 373, 405, 426
Mithridates, král pontský 349
až 350

Mitra, bůh 373, 426
Mléko 85
Mnichov 576
Mniší 496
Mogulové 541-4
Moháč, bitva 536
Mohamed 445-52
Mohamed II., sultán 535
Mohamed-Ibn-Musa, arab. uče¬
nec 464
Mohuč 576
Mojžíš 192
Moliěre 630
Monarchie 217, 627-33
Mongolové, Mongolsko; mon¬
golské plémě do Ameriky 77,
108; mongolští kmenové 380,
381, 523, 524; stěhování na
západ 524-9; původní sídla
378, 523; do Indie 381, 528;
světové panství od VII. do
XIII. stol. 524-32; dokonalá
strategie 526; dobytí říše
simg.ské 528; náboženství 529
až 531, 536-7; úpadek vXVII.
a XVIII. stol. 538
Monroe 719
Mons 811
Montaigne 580
Monte Cassino 416
Montesquieu 678
Montezuma 592

914

Montforfc Simon cle Gltí
Montmoiith, křižník 815
Mor, v Číně a ftímě 3tí4; řerná
smrt 555

Moore Thomas 608, 732
Morris Wil. 779
Mosaika 374
Mosaz 80
Moskva 539

Moslimové, clo ^Šl)anělska z Afri¬
ky 468-9
Motyka 85

Mousterskó nástroje 63, 74
Mozart W. A. 634
Mnavija, kalif 456
,, Mudrci od východu ' 396
Muehlon 832
Mumie 107

Munziik, otec Atilův 387
Murad I., sultán tur. 535
Musorííský 782
Mussolini 828
Mykale, bitva 236
Mykerinova pyramida 129
Myly, bitva 329
Myos-horm, přístav 369
Myšlení 90, 742

Naboned, král novobabyl. 162
Náboženství, prvotního vznik
91-4, 97-9; nábož. kult. ná¬
rodů pr. Kr. 292-6; nábožen¬
ská nejistota v době Ježíšově
358, 372-3; náboženská ne¬
snášel i vost 510
Nacionalismus 748-51
Nadir, šaeb 646
Nájezdníci arijští 203-5
Námezdné vojsko 176, 597, 611
Námoňiíci, námořnictví 176,
586

Nanebevstoujiení Krista 403
Nápoje kvašené 207
Napoleon I. Bonaparte 602,
704-19

Napoleon ITI. 752-8
Narbonne 576

Národní shromáždění ve Francii
680-1, 685 až 686, 689, 692
Národnostní myšlenka 748
Nářadí polní 85

Nasmythovo ])arní kladivo 727
Nástroje, pazourkové 57, 59,
63, 64; kostěné 72, 83; ka¬
menné, tesané a hlazené 79, 83
Nazaréni 403

Neandertalský člověk 60-7, 68
Neapol 576
Nebozezy pravěké 59
Nebiikadiiezar 127, 197
Neděle 405
Nefrit 88

Negotiatores řím. 326
Negroidi asijští 102
Negři 104

Necho II., farao egj^pt. 130
Nelson, admirál 7l2
Německo, Němci 486; bezvládí
625; roztříštěnost 624-6; Spo¬
lek německý 722; císařstvím
758; nadvláda před světovou
válkou 790-5
Němen 712
Nemoci 93

Neolitická doba 79-116
Nero, císař římský 362
Nerva, císař řím. 363
Nesnášenlivost nábož. 510
Nestoriáni 421, 463
Neustrie, kraj franc. 472
New market 623
New Plymouth 661
New York 662
Newton 573
Nicea, sněm cirk. 410
Nicejské vyznání víry 410
Niepozwolam 643
Nietzsche 782

Nikodemes, král bithynský 346

Ninive 125, 420

Nipur 123

Nirvana 303

Niš, bitva 384

Nitti 828

Noe 103

Nominalisté 567-8
Nordictí národové 104
Norimberk 576
Norimberský mír nábož. 604
Normandie 478
Normané 477, 478, 491-3
Notáblové franc. 680
Novgorod ,576
Novobabylonská říše 127
Novokřtěnci 557
Novoplatoiiismiis 406
Nový Amsterodam 662
Nový Zeeland 768
Nůrnberg, křižník 81.5
Numeri, biblická kniha 193
Niimidie, Numidové 334

Obce arijské 210
Oběti, obětování 86, 94, 98,
136, 593
Oběžnice 20, 21

Obchod, obchodníci 87, 145,

175, 176
Obilí 74

Objem slunce, země 20, 21
Objevné cesty 586-94
Obřízka 98, 107
Occam Vil. 569
Oceán 21
Očista 93

Odenat, král arab. 420
Odoaker 481
Odimstky 511
Odrůdy lidí 103
Odysseia 208, 256

Ofni 194
Oglethor]) 662

Ogotaj, chán tatarský 527, 528
Oheň 62

Okopávání půdy 207
Oktavián 355-7
Oleg, kníže riis. 492
Oligarchie 218
Oligocén 46

Olympias, matka Alex. Vel.

267, 269, 282
Olympiáda 220
Omar, kalif 452-4
Omejovci 455-60
Opilství 207
Opojné nápoje 207
Orba 120, 207
Origenes 406
Orlando V. 832

Orlando Furioso Ariostův 580
Orléans 576
Orleánská panna 574
Ormuzd 426
Oříšky lískové 65
Osady, fénické 144; řecké 215;
řím.ské vojenské 368; zámoř¬
ské evropských států 644-50,
764-78
Osiris 294

Oslejjování bardů 208

Osmera cesta Budhova 304

Ostraki.smos 219

Ostrogoti 382

Ostružiny 65

Osvícení Budhovo 301

Ošatka Mojžíšova 192

Otáčení země 20

Othman, kalif 457

Otho, císař řím. 363

Otroci, otroctví 170-2, 216, 350;

otroci Černí zavedeni 675-7
Otto bavor., král řec. 722
Otto I., cis. něm. 488
Otto II,, císař něm. 488
Otto III., císař něm. 488
Ovce, ovčáci 85
Ovidius 367
Ovzduší 21
Owen Robert 736-8
Oxford 555, 576. 751
Ozbrojený mír 789-90

Palais Royal 682
Palaeoanthro]Uis heidelbergen -
sis 58

Paleolitický Člověk, doba 61-78
Paleozoieká doba, horniny, mo¬
ře 25

Palermo 329
Palestina 840
■ Palmyra 420
Pampeliina 563
Pan Čau, vojevůdce čin. 381
Panama 807
Panna Maria 397

915

Papež, papežství, jeho nároky
501; idea papežství a císař¬
ství 508-13; papežská nad¬
vláda ve středověku 504;
vrchol moci 504; zápas s mocí
světskou 489; příěiny vzrůstu
a lipadku 495; volba papežů
508; klatba papežská 501,
502; dvojpapežství 516, 517;
reformní snahy 561-2; odpor
národů a panovníků 508-13
Papír 128, 290, 465, 559-60
Papírny 465
Paprsky kola 206
Papyrus 128, 290, 465
Paralipomenon, bibl. knihy 193
Páriové 178

Parní stroj, čerpadlo, pohon 726
Parník 726 •

Parthenon 241
Partie, Partové 278
Paříž 576
Pasovský mír 604
Pastýři, pastva 176, 207
Patricijové 320
Patrik sv, 475
Pavel SV-, apoštol 403
Pazourko vité kameny, nástroje
57, 59, 63, 64
Pečeněhové 493
Pečení chleba 85
Pecimia 146
Pecus 146

Peisistratos 217, 221
Pekarky 683

Peloponeská válka 238, 239
Penelopa 211

Peníze 146, 222, 344, 345, 856
Pentateuch 191
Pepi II., faraón egypt. 129
Pergamon, stát 284, 346
Perikles 237, 238-45
Permské vrstvy 34
Perpendikulární sloh 517
Perry C. 774

Persie, Peršané 127, 222-4, 360,
855

Per-spektiva 70, 583
Peru 592
Peří 43
Pes 70

Pětiletka 850
Petr Veliký, ruský 633
Petrarca 579
Petrohrad 846
Petroniua 366
Phoenix, parník 726
Píce 87
Piktové 368
Pilát Pontský 402
Pilnice 690
Pipin HeristaJský 473
Pisa, věž 576

Písmo, znalost, vývoj 148; maj-
ské 136; egyptské 128; klíno¬
vé 124; obnrázkové 128, 148-
hieroglyfické 150; význam
písma 151; abecední 150; sla¬
bikové 150; v Číně 434, 436

Píšťaly 86

Pithecanthropus erectus 58

Pizarro 592

Plachty, lodi 140

Pláňata 86

Plataje, bitva 236

Plato 246, 247, 248

Plavba, Plavci 139-41

Plazi 36-9

Plebejci 321

Pleistocen 46

Plemena lidská 100-8

Pliocen 46

Pluh 85, 207

Plutarch 367

Plyny otravné 813

Počty, začátek, vývoj 109

Poddanství 170

Poe Edgar Allan 787

Pohyb s hrnce, země, hvězd 20-1

Poitiers, bitva 574

Polo Marco, cesty 529-32

Polobiln plemena 135

Polsko, Poláci 539, 641-4

Polybios, dějepisec řecký 367

„Pompa‘‘ 341

Pompadour Madame de 631
Pompejí 374
Pompeius Gn. 353
Ponorky, ponorková válka 816,
817, 822
Ponravy 65
Pontifex maximus 358
Pope Alexander 631
Poros, král ind. 277
Pošta, poštmistři, koně, noviny
227

Práce, doba 737
Praelusio 341
Praha 554
Prahorní doba 26
Prajazyk 115
Prařeč 115

„Pravěký život" Worthington
Smithův 63
Pravopis 435
Precambrium 26
Prérie 591

„Primal Law“ Atkinsona 92
„Prineeps‘‘ římský 354-7, 358
Princeton univ. 829
Probus, cis. římský 364
Prohlášení nezávislosti Unie se-
veroam. 669
Prokop Velký 554
Proletariát 3*21
Proměny druhů, života 26-30
Propuštěnci 320
Proroci 200-2
Proso 85

Proterozoická doba 25
Protestantismus 560-6
Proust Maur. 786
Průmysl 730-4
Prusko 626, 632, 754
Prusy vých., záp. 812
Prvohorní doba 26
Prvohory 26
Přeměna druhů 27

Přemysl 814

Příměří ve světové válce 823
Přírodní výběr 26-30
Psametich I., farao egypt, 130
Pskov 576
Pšenice 85

Ptolemaios I. 283, 289
Ptolemaios II. 289
Ptolemaios III, 289
Publikáni řím. 326
Puerto Rico 806
Punské války, jazyk 327-37
Pupeny potravou 65
Puška strojní 811
Pyramidy 129

Pyrrhus, král epirský 318, 319

Qiiipus 137
Quixada 605

Rabelais 580
Racine Jean 630
Rada pěti set 707
Radek 846
Rádžové 297

Rakousko, směs rozvaděných
národností 720; Rakousko-
priiská válka 1866 755; Ra¬
kouská republika 838
Raleigh Wálter 661
Ramses II., faraón egyjit. 130,
193, 197

Ram,ses III. 193
Rasputin 819
Reade Charles 783
Reading lord 851
Realismus 567-8
Redmond W. H. K. 851
Rembrandt 584, 635
Remus 317
Renaissance 579-86
Renoir F. A. 779
Re] mrače 842
Reynolds J. 636
Rhaetoromanský jazyk 472
Rhapsodové 207
Rhodeský jeskynní člověk 67
Riffané 856
Riga 576, 821
Richard I., Lví srdce 501
Richard II., angl. král 616
Richardson Samuel 631, 781
Richter Jean Paul 783
Rimsky-Korsakov N. A. 782
Riza Kahn 855
Rjeka 838, 842

Robert Guiscard, vůdce norm.
492

Robespierre M. 688, 694-6
Rok, délka, počítání 94-5
Rolf, vůdce norm. 478
Rolland Romain 785
Román 782-8
Románský sloh 484-6

916

Komulus 317
Roosevelt Th. 805
Rousseau J. J. 630, 679
Rozum, zbožnění 695
Rubens P. P. 584
Rubicon, řeka 353
Rudomořská řeka 88
Ruhrsko 842
Rumunsko 493, 818
Rurik 492

Rusko 491; poplatno Mongo¬
lům 527, 538; svrhlo panství
tatarské 539; vzrůst 633,
649-50; rusko-turecká válka
1877-78 763; rusko -japonská
válka 775; bolševická revo¬
luce a hlad 844-9; bolševický
útok na Polsko 848
Růstám, král perský 464
Ruth, kniha bibl. 193
Řecko, Rekové; Rekové prvot¬
ní 210; zakládají civilisaci na
té, kterou zničili 215; jejich
' sídla 215; zakládají osady
215; přechod z barbarství
k civilisaci 215; lvi 223; co je
sjednocovalo 220; filosofie
řecká a její význam 245-54;
Rekové homerští bez železa
a písma 215; způsob vlády
217-21; proč se politicky ne¬
sjednotili 217; nový duch
myšlení 250; olympijské hry
220; města 215; řecko -perské
války 230-8 ;^)eloponeská vál¬
ka 238; myšlenka dobýti Per-
sie 236, 262; zahajují vědecké
myšlení 245-54; Řecko Veliké
215; politicky ])odmaněni Ma-
kedojici, pak Římem 261-8;
půsolaí kulturně na Rím 366,
367, 368; boj o samostatnost
proti Turkům 722; umění
259-60

Reč, vývoj ^*3, 109
Řehoř Vel., papež 417, 513
Řehoř VII., papež 495, 514
Řehoř XI. 516
Řemeslník, řemesla 175
Rím, Římané; založen 317; jako
činitel civilisace na západě a
východě 365; dobyt Gally
318; Rím a Karthago 319;
lidské oběti 329; Rím, říše
arijská 316, 319; vliv řecké
kultury 365; vzrůst a úpadek ,
323, 377; způsob vlády 320;
změny společenské a mravní

338, 342; poměry sociální
a agrární 320, 338, 342; otroci

339, 350, 365; senát a národní
shromáždění 320, 324-6, 342;
vzpoury 350; vojenské zřízení
338; občanské války 347-52;
vláda dobrodruhů 350-352;
Rím a Čína vládnou světem
365, 376, 381; Rím a severní
barbaři 376; mor ve II. stol.
po Kr. a jeho následky 365;

život na počátku doby císař¬
ské 365-73; latinisuje podma¬
něné národy 389; nesouro-
dost kultury v říŠi římské
365-73; dobyt Alarichem 385;
konec řiŠe západní 390; kodi¬
fikace římského práva 420;
organisace říše 365; příčiny
úpadku 357-9; náboženské
73oměry 372-3; města a ven¬
kov za doby císařské 365-6;
Svatá říše římská za středo¬
věku 478, 486; Rím vypleněn
Normany 492

Saarsko 838
Sabat, žid. 394, 405
Sádoch, kněz žid. 196
Sadová, bitva 756
Ságy 208. 477
Sakové 428
Sainte Menehould 687
Saladin, sultán 501 .

Salamis, bitva 231
Salmaiiasar IV., král asvrský
126, 198

Sálský rod panov. 488
Samojské ostrovy 806
Samospráva irská 851-3
Samson 193

Samuel, soudce žid. 193
Samurajové japonští 774
Sandwichské ostrovy 806
San Stefano, mír 763
Sapor I., král perský 420
Saracéni 490-1
Sarajevo 809
Sardanapal 126, 197
Sardy 221, 225, 226
Sargon I. 124, 192
Sargon II. 126, 197, 198
Sasanovci 360, 420
Sasko, Sasové 385, 474
Satrapové 227
Satura 366
Saul 195

Savannah, parník 726
Scapská zátoka 838
Scipio Lucius 336
Scipio Nasica 337
Scipio P. Comelius Africanus
332, 333, 334; P. Comelius
Africanus Minor 337
Scotus Duns 569
Scott Sir Walter 785
Sedan 757, 823
Sedlo 383
Seldžukové 494
Seleukos, Selenkovci 283
Selím, sultán tur. 536
Selské bouře a války 556-7, 601
Sem 103

Semité, jako kočovní lonenové
v Sýrii a Arábii 121; pose-
mitštili Sumersko 124; za¬
kládají osady 144; jejich nad¬

vláda kolem r. 2000 125;
vzájemné boje semitských
států 123; v zápase s Áriji
127; mají v rukou obchod
145; bankéři starého světa
145

Semitské jazyky 111, 112
Senacherib, král asyrský 126,
198

Senát 320

Septimus Severus, císař řím.
364

Serapeum 294
Serapitský kult 294
Serapis 293, 294, 295
Sevastopol 845
Severské plémě 104
Severští národové 104
Severská smlouva 839
Shakespeare 581
Shaw Bernard 787
Shelley 783
Sherman 761
Sherwood 787
Schamhorst, křižník 815
Schisma 516
Schopenhauer 782
Schubert 781
Schumann 781
Schwyz 598

Sicílie, osady řecké 215; boj
Říma a Karthaga o Sicílii
327-9; řínoskou 329; vandal-
skou 385; normandskou 492
Sikhové 646

Silbury Hill, předhist. mohyla
84

Silnice 227
Sinu Feiners 851
Sistrum 294
Skot 85, 121

Skotsko, Skotové 618, 619
Skytie, Skythové 224, 228, 229
Slavkov, bitva 712
Slepice 86
Slované 474, 500
Slunce 20
Smith Adam 782
Sobiesky Jan 643
SociaUsmus, socialisté 698-703
734-43
Sofisté 245
Sofokles 258

Sochařství, sochy 182-5, 260,
374, 517-8, 780
Sokrates 245-7
Solferino, bitva 754
Soliman 536
Solun 817
Solutré 71, 91
Solutrejská doba 71
Somme, bitva 823
Sonnino 832
Sonoy 615

Soudců kniha biblická 193
Soukromé podnikání, vlastnic¬
tví 699

Southampton 576
Spartakos 350

H. G. We]]s, DŽjiny svita — 58.

917

Spenser 581

Spojené státy severoamerické
661-77

Spoliarium 341

Společnost lidská 174-81, 546 až
550

Společnost národů 830, 835,
836

Srbsko, Srbové 810-2, 817
Srst 43

Ssavci 45, 46-50
Stálice 20
Stalin 850

Starší doba palezoická 25, 26
,, Starý 63, 64
Starý zákon 191
Stavitelství 183, 260, 374, 433,
484-6, 517-8, 543-4, 584-5,
780

Stavy generální 680

Stein, svob. pán 714

Sterne L. 631

Stevenson R. L. 785

Stilicho, vůdce vandalský 384

Stoicismus, Stoikové, 250

Stonehenge 82

„Stopka" Kipplingova 748

Strafford Earl 619

Strauss Richard 782

Strojní pusky 811

Strojová revoluce 724-34

Středozemní moře 88-9

Střelný ]irach 433

Sturdee, admirál 815

Subutaj, chán mong. 528

Sudermanii 787

Sudrové 178

Suevové 385

Sujská dynastie 431

Sůl 88

Sulejman I., kalif 459
Sulla 349-50

Sumerie, Sumerové 122-4
Sun Jat Sen 854
Šusy 224
Svastika 108
Svatá aliance 718, 719
Svobodníci 172-4
Swift Jonathan 631
Sýrie, Syřané 126, 422-5 ‘

Šalamoun, chrám 196; ve spol¬
ku a Hiramem 195, 197; roz¬
štěpení jeho království 197;
doba jeho panování 195-7
Šangská dynastie 133
Šekel 146

Ši-Hoang-Ti, císař čínský 168,
378

Šípy 74, 76, 86
Šišak, farao 130, 197
Šiité 463
Školy 417
Šmalkaldy 603

Šimnělsko; Š]íanělové, Řekové
a Feničané kolonisují 215,
330; za pimských válek 330;
opanováno od Arabů 468-9;
Arabové vyjjuzeni 588; obje¬
vy a kolonisace za mořem
588, 591-4; pod Napoleonem
713-4; osady španělské se osa¬
mostatní 719;

Šroub lodní, ]mrníky 726
Štěpán I., král uherský 493
Štětin 576

Švýcarsko, Švýcaři 597-8

Tabu 92

Taft W. St. 829

Tagore Rabindranath 788

Tachov 554

Tain 213

Taif, město arabské 446
Tajtsim 431, 432
Tamerlan 539-40
Tangská dynastie 430-2
Tanky 812, 817, 818
Tannenberk 812
Tarquiniovci 317
Tasmánie, Tasmanci 68
Tataři 428
Tel-el-Amarna 129
Telegraf 726

Tělocvičné hry krétské 144
Telí Vilém 598
Tenerifa, bitva 622
Tennyson 783
Teritoria amer. 806
Tetování 108
Thaekeray W. M. 783
Théby, Thébané 232, 270, 271
Themistokles 220, 233, 234
Theodora, císařovna byz. 420
Theodorich, král. germ. 387
Theodosius I., císař řím. 384,
419

Theokrasie 294
Thermopyly 231-3
Thiikydiďes 239
Thuthmes III., farao egypt.
129, 197

Tiberius, císař 362

Tibet 313, 538

Tiglat Faíasar 126

Tiglat Pilesar I., král asyr. 126

Tiglat Pilesar III., král asyr.

126, 198
Tilly 626
Tintoretto 583
Tisk 659-60

Titus, císař řím. 363, 394
Tizian 583
Tolstoj L. N. 784
Tomáš Aquinský 568, 569
Toulon 694

Tours, město franc. 576
Tower Bridge 780
Townshend, generál 817
Tradice 46, 152

Trafalgar 712

Traján, cis. řím. 363

Trasimenské jezero, bitva 332

Trávy 46

„Ti'esas“ 232

Tribunové řím. 322

Tributní shromáždění 325

Tridentský koncil 566

Trinitáři 406, 411

Trocký 846-50

Troj iihel nik 94

Troyes, bitva 387

Třetihorní doba, ssavci 45, 46

Třicetiletá válka 625, 626

Třmen 383

Tsi 134

Tsi’n 134

Tuaregové 112

Turci, Turecko, kočovníky 428;
seldžučtí 494; jejich výboje
534-6; osmanští 533-6; i)ro-
nikají do střední Evropy 535,
536; před Vídní 636, 545,
603, 643; po světové válce
839-40

Turgeněv 784
Turkan paša
Turner J. M. 779
Tušrata, král Mitanů 126
Tvorové první 23-6
Twain Mark 787
Tylž, smlouva 712
Tyranie, Tyranové 217
Tyrus 272, 273

Učedníci Ježíšovi 398
Udice neolitická 86
Uliry, Uhři 492-3
Uhud, bitva 447
Ujgarové 526

Ukřižování Ježíšovo 401-3
Ulm, bitva 712
University 507, 550, 567
Unterwalden 598
Ur 127, 154

Uralsko-altajské jazyky 112-3
Urban II., papež 494, 495-7, 514
Urban VI., papež 516
Uri 598

Vahabité 856
Vajsjové 178
Valdenští 510
Valdštýn Albrecht 626
Valdus P. 510
Válečné vozy 275
Valenciennes 823
Valentius, císař řím. 384
de Valera, irs. státník 852, 853
Valeria Lex 321
Valerianus, cis. řím. 364
Valerius Poplicola, konsul řím.
321

918

Valid I., kalif 45Í)

Valkl II., kalif 460
Valma, bitva 691
V^andalové 384, 385
Varennes 687
Varjakové 492
Vasalové 471
Vatikán 504

Věíla, vědění, počátky 90-1;
vědecké myšlení počíná se
v Řecku 250-6; organisaee
v nové době 728; rozvoj pří¬
rodních věd 743-8; vědecké
.společnosti 729
Velazí|aez D. R. 585, 635
Ventlée 694
Vepř 85

Verdun 691, 813
Verona 576, 690
Veron ese Paolo 583
Versailles 628, 838
Vesla 140
Veslaři 140

Vespasian, cis. říni. 363, 394
Ve.stfálaký mír 626
Věže 485

Vídeňský kongres 717, 720
Vikingové 477
Viklef John 513, 553-4
Viktor Emanuel, král sard. 754
Viktorie král. angl. 624, 751.
753

Vilém I. 793

Vilém II., cí.sař něm. 792-5

Vilém I.. norm. tlobyvatel 491

Vilém TV., král angl. 624

Villon Fr. 580

Vinci, Leonardo flu 571

Vinland 477

Virgilius 367

Virginie 661

Vis, bitva 756

Vise, Belg. 810

Vi.sigoti 382

Vitellius, císař řím. 363
Voda, vodní život 31
Voltaire A. M. 629-30, 651
Vratislav město 576
Vu Vang, panovník čínský 133
Vůl 85, Í93, 206
Vůz 206. 275

Východoindic. společnost 628,
765, 766

Výchova, její význam 741
Výkonná moc 741
Výstavy 752
Vyučování, výchova 728

Wagner Richard 782
Wales 203
Wallace Will. 574
Warren Hastings 648
Washington Jiří 668
Waterloo, bitva 718
Watt James 658, 725
Watteau Antoine 636
Weber C. M. E. 781
Whistler J. S. M. 779
White Staiiford 781
Wilson Woodrow 829
W^^isby 576
Worcisworth W. 783
Worth, bitva 757
Wrangel, generál 848
Wren Christo]iher 781
Wriglitové bratří 729
Wu-Ti, čínský císař 381

Xenofon 237
Xerxes 231-7

Ypry 812
Yoímgův ])lán 860

Zaid, syn Mohamedův 450
Zaimba, sestřenka Mohameílova
450

Záko nodámá shromáždění f ran c .
689 až 692

Zákopová válka, zákopy 811,
812, 813

Zama, bitva 332

Zarathustra 426
Zastupitelská vláda 741
Zed čínská 134

Země, vznik, pohyb, velikost
20-2

Zemědělství, počátky 79, 120,
175; spojeno s pověreČnými
obřady 87; u Arijů 206-7; na
jjočátku římského císařství
367

Zeměpis 74

Zenobie, král. syrská 420
Zeppeliny 814
Zeuxis, malíř řecký 262
Zinověv 836, 849
Zlatá horda 529, 538
Zlato 80, 146
Zola Emil 784
Zorin 846

Zoroaster, nábož. 426

Železná doba 96
Železnice 726; vliv v Americe
758-59

Želežo, význam užívání 81, 126,
146

Židé, nejatarší dějiny 191-202;
v zajetí babylonském se .sjed¬
notili 191, 200; vytvořili no¬
vou představu o Bohu 199,
287, 393; nový typ národa
199; víra, že jsou národem
vyvoleným 199; význam bib¬
le pro ně 191-202; v Alexan
drii 292; proti modloslužbě
193; vliv náboženství na ně
199; v jižní Arábii 444; kul¬
turní spolupráce s Araby 444
Život, na povrchu země 21;
život organický na zemi 31-5;
jeho vznik a vývoj 23; jeho
]iřizpůsobivost 35; zrodil se
ve vodě 31; kolísání životních
forem 41-2; kruté zkoušky ve
vývoji života 41-2, 49-50;
život dramatem a dobrodruž¬
stvím 21
Žižka Jan 554
Žluté plémě 102. 104
Žold vojenský 338, 611
Žoldnéřská vojska 176, 597

919

Obsah

tJvod . 5

Kniha I.

SVÉT PRED CLOVÉKEM.

I. Země v prostoru a čase.

1. Veliké rozpětí lidských před¬
stav o prostoru a čase ... 17

2. Země v prostoru . 20

3. Jak dlouho již země trvá . . 21

II. Co je vepsáno do skal.

1. První tvorové . 23

2. Přírodní výběr a proměny

druhů . 26

III. Život a podnebí.

1. Život a voda. Vodní rostliny . 31

2. První zvířata . 33

3. Proč se musí život stále mě-

niti . 34

IV . Doba plazů.

1. Doba života nížinného ... 36

2. Draci . 39

3. První ptáci . 40

4. Doba útrap a smrti .... 41

5. Objevuje se kožišina a peří . 43

V. Doba ssavců.

1. Nová doba života .... 45

2. Na svět přichází tradice . . 46

3. Mozek roste . 48

4. Na světě se žije zase hůře . 49

Kniha II.
VZNIK CLOVÉKA.

VI. Opice, podčlověk a člověk.

1. Původ člověka . 53

2. První stopy tvorů lidem po¬
dobných . 57

3. Heidelberský podčlověk . . 58

4. Piltdownský podčlověk ... 59

VIÍ. Neandertálský člověk, vyhynulé
plémě. (Starší doba paleolitická.)

1. Svět před 50.000 lety ... 61

2. Každodenní život prvních lidí 63

3. Poslední paleolitičtí lidé . . 66

4. Rhodeská lebka . 67

VIII. Pozdější paleolitičtí lidé, první pra¬

ví lidé. (Pozdější doba paleolitická.)

1. Objevují se lidé jako my . 68

2. Zeměpis paleolitického světa 74

3. Na konci paleolitické doby 76

4. V Americe nebylo podlidí . . 77

IX. Neolitický člověk v Evropě.

1. Začíná se doba zemědělská . 79

2. Kde vznikla neolitická kultu¬
ra? . 81

3. Každodenní neolitický život . 82

4. Počátky obchodu . 87

5. Zaplavení Středozemské pán¬
ve . 88

X. Jak pravěký člověk přemýšlel.

1. Počátky filosofie . 90

2. „Starý’' v náboženství ... 91

3. Strach a naděje v náboženství 93

4. Hvězdy a roční počasí . . . 94

5. Vyprávějí se příběhy a vy¬
mýšlejí se báje . 95

6. Spletité počátky náboženství 97

XI. Lidská plemena.

1. Rozrůzňuje se ještě lidstvo ? . 100

2. Hlavní lidská plemena . . . 103

3. Snědí národové . 105

4. Tak zvaná „heliolitická” kul¬
tura . 107

5. Indiáni . 108

XII. Jazyky lidstva.

1. Nebylo společného pra jazyka 109

2. Arijské jazyky . 109

3. Semitské jazyky .... 111

4. Hamitské jazyky . 112

5. Uralsko-altajské jazyky . . 112

6. Čínské jazyky . 113

7. Jiné jazykové skupiny . . . 113

8. Možná prajazyková skupina . 115

9. Některé osamocené jazyky . 116

923

Kniha III.

NA ÚSVITĚ DĚJIN.
(První civilisace.)

XIII. Dávné říše.

1. Prvotní osady a prvotní ko¬

čovníci . 119

2. a) Sumerové, b) Ěíše Sargo-

na I. c) Ěíše Hamurabiho. d)
Asyřané a jejich říše. e) Chal-
dejská říše . 122

3. Nejstarší dějiny Egypta . . 128

4. Nejstarší civilisace Indie . . 131

5. Nejstarší dějiny Číny . . . 131

6. Zatím co civilisace vzrůstala.. 134

7. Legenda o Atlantidě . . . 137

XIV. Národové přímořští a obchodní.

1. První lodi a plavci .... 139

2. Egejská města v době před-

historické . 141

3. První objevné cesty .... 144

4. První obchodníci . 145

5. První cestovatelé . 147

XV. Písmo.

1. Písmo obrázkové . 148

2. Písmo slabikové . 150

3. Abeceda . 150

4. Význam písma v lidském ži¬
votě . 151

XVI. Bohové a hvězdy, knězi a králové.

1. Kněz vchází do dějin . . . 153

2. Knězi a hvězdy . 155

3. Kněží a úsvit vědění .... 157

4. Král proti knězi . 158

5. Jak Bel-Marduk bojoval proti

králům . 160

6. Egyptští bohové-králové . . 162

7. Ši-Hoang-ti ničí knihy . . . 168

XVH. Nevolníci, otroci, společenské tří¬
dy a svobodní jednotlivci.

1. Obyčejný člověk za starých

časů . 169

2. První otroci . 170

3. První svobodníci . 172

4. Společenské třídy před třemi

tisíci lety . 174

5. Třídy tuhnou v kasty . . . 176

6. Kasta v Indii . 178

7. Mandaríni . 179

8. Přehled desíti tisíc let , . . 181

9. Sochařství a malířství starého

světa . 182

10. Literatura, drama a hudba

starého světa . 185

Kniha IV.

JUDSKO, ŘECKO A INDIE.

XVIII. židovská písma a proroci.

1. Místo Israelitů v dějinách . . 191

2. Saul, David a Šalomoun . . 195

3. Židé národem smíšeného pů¬
vodu . 199

4. Důležitost židovských proro¬
ků . 200

XIX. Arijští národové za dob předhisto-
rických.

1. Rozšíření Ariů . 203

2. Původní arijský život. . . . 206

3. Arijská rodina . 209

XX. Řekové a Peršaiié,

1. Helénští národové .... 214

2. Význačné rysy helénské vzdě¬
lanosti . 215

3. Monarchie, aristokracie a de¬
mokracie v Řecku .... 217

4. Království lydské .... 221

5. Vzrůst Peršanů na východě . 222

6. OKroesovi . 225

7. Vpád Daríův do Ruska . .• . 227

8. Bitva u Marathonu .... 230

9. Thermopyly a Salamina . . 231

10. Plataje a Mykale . 236

XXI. Řecké myšlení, literatura a umění.

1. Athény Períkleovy .... 238

2. Sokrates . 245

3. Platon a Akademie . 247

4. Aristoteles a Lyceum . . . 248

5. Filosofie přestává býti z toho¬
to světa . . 250

6. Význačné rysy a hranice řec¬
kého myšlení . 250

7. První veliké výtvory básnické 256

8. Řecké umění . 259

XXII. Život Alexandra Velikého.

1. Fihp Macedonský .... 261

2. Zavraždění krále Fihpa . . 267

3. Alexandrovy první výboje . . 269

4. Cesty Alexandrovy .... 276

5. Byl Alexander vskutku veli¬
ký? . 279

6. Nástupcové Alexandrovi . . 283

7. Pergamům útulkem kultury . 284

8. Alexander předzvěstí světové

jednoty . 285

924

XXm. Věda a náboženství v Alexandrii.

1. Věda v Alexandrii .... 288

2. Alexandrinská filosofie . . 291

3. Alexandrie, skladiště různých

náboženství . 292

4. Alexandrie a Indie . . . ; 296

XXrV. Vzrůst a rozšíření budhisrau.

1. O Gotamovi . 297

2. Učení a legenda proti sobě . . 301

3. Evangelium Gotama Budhy . 302

4. Budhismus a Asoka . . . 306

5. Dva velicí čínští- učitelé . . . 310

6. Budhismus se pokazil . . . 313

7. Nynější rozšíření budhismu . 314

Kniha V.

VZESTUP A PÁD RíSe Římské.

XXV. Dvě západní republiky.

1. Počátky Latinů . 315

2. Nový druh státu . 319

3. Karthaginská republika bohá¬
čů . 327

4. První punská válka .... 327

5. Kato starší a duch katonský 329

6. Druhá punská válka . . . 331

7. Třetí punská válka .... 334

8. Jak punské války podkopaly

římskou svobodu . 338

9. Srovnání římské republiky s
moderním státem .... 338

XXVI. Od Tiberia Gracclia do zbožně¬
ných císařů v Římě.

1. Umění, jak držeti obyčejného

člověka při zemi . 342

2. Finance v římském státě . . 344

3. Poslední léta republikánské

politiky . 345

4. Doba dobrodružných vojevůd¬
ců . 350

5. Konec republiky . 352

6. Přichází princeps .... 354

7. Proč zašla římská republika . 357

XXVII. Císařové mezi mořem a velikými

rovinami.

1. Stručný přehled císařů . . . 360

2. Římská civilisace na vrcholu 365

3. Ráz umění za římského císař¬
ství . 373

4. V čem byl římský duch obme-

zený . 374

5. Na velikých rovinách se to

hýbe . 377

6. Západní (skutečná římská)

říše sesychá . 384

7. Východní (oživlá helénská)

říše . 387

Kniha VI.

křesťanství a islám.

XXVni. Vznik křesťanství a pád říše

římské.

1. Judsko za křesťanské éry . . 393

2. Učení Ježíše Nazaretského . 395

3. Nové všeobecné náboženství 400

4. Ukřižování Ježíše Nazaret¬
ského . 401

5. Nauky přidané k učení Ježí¬
šovu . 403

6. Zápasy a pronásledování

křesťanství . 407

7. Konstantin Veliký .... 409

8. Ustavení oficiálního křes¬
ťanství . 411

9. Mapa Evropy r. 500 po Kr. . 413

10. Křesťanství zachrání vzdě¬
lání . 415

11. Byzantské umění .... 418

XXIX. Dějiny Asie v době úpadku císař¬
ství západního a byzantského.

1. Justinián Veliký .... 419

2. Sasanovská říše v Persii . 420

3. Úpadek Sýrie za Sasanovců 422

4. První poselství islámu . . 425

5. Zoroaster a Máni .... 426

6. Hunští národové ve střední

Asii a v Indii . 427

7. Dynastie hanská a tangská

v Číně . 430

8. Duchovní pouta Cíny . . . 432

9. Staré čínské umění . . . 437

10. Cesty Juana Kvanga . . . 438

XXX. Mohamed a islám.

1. Arábie před Mohamedem . 443

2. Život Mohamedův až do

hedžry . 445

3. Mohamed — bojovný prorok 447

4. Učení islámu . 450

5. Kalifové Abu Bekr a Omar 452

6. Veliké dny Omejovců . . . 455

7. Rozklad islámu za Abasovců 460

8. Arabská kultura .... 463

9. Arabské umění . 466

XXXL Křesťanství a výpravy křížové.

1. Západní svět v nejhlubším
úpadku . 468

925

2. Soustava lenní . 469

3. Francké království Mero-

veovců . 472

4. Pokřesťanění západních bar¬
barů . 474

5. Karel Veliký se stane západ¬
ním císařem . 478

6. Osobnost Karla Velikého . 482

7. Románské stavitelství a uměni 484

8. Francouzi a Němci se roz¬
liší . 486

9. Normani, Saracéni, Maďaři

a seldžučtí Turci .... 489

10. Kterak se Cařihrad dovolá¬
val Říma . 494

11. Křížové výpravy .... 497

12. Křížové výpravy zkušebním

kamenem křesťanství . . 504

13. Císař Fridrich II . 505

14. Nedostatky a meze papežství 508

15. Přehled nejdůležitějších pa¬
pežů . 513

16. Gotické stavitelství a umění 517

17. Středověká hudba .... 519

Kniha VIL

MONGOLSKÉ ŘÍŠE OBJEVENÉ
PO ZEMI A NOVÉ ŘÍŠE OBJE¬
VENÉ PO MOŘI.

XXXII. Veliká říše Džingischánova a je¬
ho nástupců. (Doba cest pozemních.)

1. Asie na konci XII. století 523

2. Vzrůst a vítězství Mongolů . 524

3. Cesty Marka Póla .... 529

4. Osmanští Turci a Cařihrad . 533

5. Proč se Mongolové nestali

křesťany . 536

6. Juanská a mingská dynastie

v Cíne . 537

7. Mongolové se vracejí k zří¬
zení kmenovému .... 538

8. Říše kipčacká a moskevský

car . 538

9. Tamerlan . 539

10. Mogulská říše v Indii . . . 541

11. Cikáni . 544

XXXní. Obrození západní civilisace.
(Pozemní cesty ustoupí cestám námoř¬
ním.)

1. Křesťanství a lidovýchova . 545

2. Evropa počíná mysliti samo¬
statně . 551

3. » Černá smrt« a úsvit komu¬
nismu . 555

4. Jak osvobodil papír lidského

ducha . 559

5. Protestantismus knížat a pro¬
testantismus národů . . . 560

6. Vzkříšení vědy . 566

7. Nový vzrůst evropských měst 574

8. Literární renaissance . . . 579

9. Umělecká renaissance . . 582

10. Amerika vchází do dějin . . 586

11. Co si Machiavelli myslil

o světě . 594

12. Republika švýcarská . . . 597

13. A) Život císaře Karla V. . 598

B) Protestanti z knížecí mi¬
losti . 607

C) Duchovní spodní proud . 608

Kniha VIII.

DOBA VELMOCI.

XXXIV. Panovníci, parlamenty a vlády.

1. Panovníci a zahraniční poli¬
tika . 611

2. Republika holandská . . 612

3. Republika anglická .... 616

4. Rozpadnutí Německa a zmat¬
ky v něm . 624

5. Nádhera »veliké monarchie«

v Evropě . 627

6. Hudba v XVII. a XVIII. stol. 633

7. Malířství v XVII. a XVIII.

století . 635

8. Vzrůst myšlenky velmocen¬
ské . 637

9. Korunovaná republika polská

a její osudy . 641

10. První rvačka o zámořské

panství . 644

11. Britsko ovládne Indii . . . 646

12. Zájezd Ruska k Tichému

oceánu . 649

13. Co soudil Gibbon o světě

r. 1780 . 650

14. Sociální příměří se končí . . 654

XXXV. Nové demokratické republiky
v Americe a ve Francii.

1. Nesnáze velmocenské sou¬
stavy . 660

2. Třináct osad před vzpourou . 661

3. Osadám vnucena občanská

válka . 664

4. Boj za svobodu . 667

926

5. Ústava Spojených států . . 669

6. V čem byla ústava Spoje¬
ných států ještě nedokonalá 673

7. Revoluční myšlenky ve Fran¬
cii . 677

8. Revoluce r. 1789 .... 679

9. Francouzská » korunovaná re-

publika« v r. 1789 — 91 . . 681

10. Jakobínská revoluce . . . 686

11. Jakobínská revoluce 1792 — 94 692

12. Direktorium . 697

13. Přestávka v přestavbě a úsvit

moderního socialismu . . 698

XXXVI. 2ivot Napoleona Bonaparta.

1. Bonapart ská rodina na Kor-

sice . 704

2. Bonaparte jako republikán¬
ský generál . 704

3. Napoleon, první konsul (1799

až 1804) . 708

4. Napoleon I. císařem (1804

až 1814) . 711

5. Sto dní . 717

6. Mapa Evropy r. 1815 . . . 719

7. Sloh empirový . 723

XXXVII. Skutečnosti a fantasie devate¬
náctého století.

1. Strojová revoluce . . . . 724

2. Poměr revoluce strojové

k průmyslové . 730

3. Myšlenkové kvašení r. 1848 734

4. Rozvoj myšlenky socialistické 735

5. Nedostatky socialismu jako

soustavného uspořádání lid¬
ské společnosti . 740

6. Jak působil darwinismus na

politické a náboženské myš¬
lení . 743

7. Národnostní myšlenka . 748

8. Světová výstava r. 1851 . . 751

9. Život Napoleona III. . . . 752

10. Lincoln a občanská válka

v Americe . 758

11. Válka rusko-turecká a kon¬
gres berlínský . 763

12. Rvačka (č. 2) o zámořské

državy . 764

13. Indie příkladem pro Asii 771

14. Dějiny japonské .... 773

15. Doba zámořského rozpětí se

končí . 776

16. Britská říše r. 1914 . . . 776

17. Malířství, sochařství a sta¬
vitelství . 778

18. Hudba v XIX. století ... 781

19. Román ovládne literaturu . 782

XXXVIII. Katastrofa moderního impe¬
rialismu.

1. Ozbrojený mír před světo¬
vou válkou . 789

2. Císařské Německo .... 790

3. Imperialistický duch v Brit-

sku a Irsko . 795

4. Imperialism ve Francii, v Itá¬
lii a na Balkáně . 803

5. Veliká monarchie ruská . . 804

6. Spojené státy a idea impe¬
rialistická . 805

7. Přímé příčiny světové války 807

8. Přehled světové války do

r. 1917 . 811

9. Světová válka od zhroucení

Ruska až do příměří . . . 819

XXXIX. Nynější stav lidstva a vyhlíd¬

ky do budoucnosti.

1. Doba mravního vyčerpání . 825

2. President Wilson ve Ver-

saillích . 828

3. Založení Společnosti národů 835

4. Smlouvy z r. 1919 — 20 . . 838

5. Bolševictví v Rusku . . . 844

6. Svobodný stát irský . . . 850

7. Zmatky v Číně . 853

8. Vření islámu . 855

9. Dluhy, peníze a stálost měny 856

10. Paradox nadprodukce a ne¬
dostatku . 860

11. Konflikt tradice s rekon¬
strukcí . 861

12. Sjednocení možno dosáh-

nouti jen vědomým úsilím . 863

13. Síly, pracující k světovému

sjednocení . 865

14. Je světová společnost národů

možná? . 867

15. Co všechno by mohla do¬
kázat! . 868

16. A pak? . 872

Chronologický přehled .... 873

Seznam map a ilustrací . . . 899

Rejstřík . 905

H. G. WELLS

DĚJINY SVĚTA

(THE OUTLINE OF HISTORY)

Autorisované vydání

II. 'opravené a doplněné vydání pořídil podle IX.
anglického vydání ZDENĚK FRANTA, upravil akad.
malíř FRANT. MUZIKA, na podzim 1936 vydal nakla¬
datel Dr. OT. ŠTORCH-MARIEN v Praze a vytiskla
knihtiskárna ,, P R O M E T H E U S “ v Praze

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Dějiny světa"

See other formats